CS261140B1 - Způsob uzavírání závěrného tohoto způsobu - Google Patents

Description

Vynález se týká způsobu uzavírání závěrného víka dutého tělesa, například vzduchové pružiny, a zařízení k provádění tohoto· způsobu.

Způsoby výroby vzduchových pružin, zejména v oblasti jejich uzavírání pomocí vík, jsou ovlivňovány konstrukčním uspořádáním. S cílem zjednodušení konstrukce a využívání progresivních technologií byla navržena vzduchová pružina známá z čs. autorského osvědčení č. 204 641, která používá závěrná víka z jediného kusu. Toto řešeni přineslo· další problém, spočívající v dosažení spolehlivého· hermetického uzavírání a pevného mechanického upevnění víka. K tomuto účelu byl navržen způsob výroby, znáípý z čs. autorského osvědčení číslo 234 719, jehož podstatou je to, že závěrné víko se nasadí svou válcovou částí na zesílený okraj pružného tělesa,, načež se okraj válcové části víka ohne podle tvaru zesíleného okraje. Tento způsob využívá zařízení, sestávající z razníku a dělené závěrné čelisti pro deformaci okraje válcové stěny víka.

Cílem vynálezu je další .zlepšení tohoto postupu a vytvoření zařízení, které by umožnilo co nejproduktivnější hermetické uzavírání závěrných vík dutých těles.

Řešením podle vynálezu je způsob uzavírání závěrného víka dutého tělesa, například vzduchové pružiny, kdy závěrné víko má tvar otevřené nádoby s rovnými stěnami kolmými na dno a těleso je opatřeno zesíleným okrajem, na který se závěrné víko nasadí.

Podstata vynálezu spočívá v tom, že během uzavírání je závěrné víko stále vedeno v· prostoru vymezeném vodicí plochou, která svým tvarem odpovídá tvaru .závěrného víka. Uzavírací tlak přitom působí především na obvod závěrného víka ze směru myšleného pokračování jeho stěn.

Zařízení k provádění tohoto způsobu používá dva razníky a dělené tvářecí kroužky pro deformování závěrných vík. Jeho podstatou je, že sestává ze zakládacího přípravku provedeného jako dělené těleso obepínající pryžový vlnovec vzduchové pružiny, k jehož oběma čelům jsou připevněny dělené tvářecí kroužky. Každý z nich je opatřen válcovou vodicí plochou, jejíž průměr odpovídá vnějšímu průměru závěrného víka á která plynule přechází do tvarového vybrání. Každý dělený tvářecí .kroužek je z vnější strany obepnut svěrným převlečným prstencem dosedajícím na kuželovou vodící plochu děleného tvářecího kroužku.

Výhodou popsaného způsobu uzavírání závěrného vlka dutého tělesa je, že neustálým přesným vedením závěrného vlka vodicí plochou při lisování a současným působením lisovacího· tlaku převážně na obvod závěrného víka dochází k deformaci pouze okraje stěny závěrného víka. Zbylá část stěny závěrného víka zachovává svůj původní 'tvar; Uzavření vytvořené tímto· způsobem nepotřebuje žádnou další úpravu a při vhodné volbě materiálu zesíleného okraje tělesa •může být zcela vzduchotěsné.

Výhodně podle vynálezu je u zařízení svěrný prstenec ovládán hydraulickými válečky, které zaručují, že dělené tvářecí kroužky jsou při lisování sevřené stálým přítlakem.

Způsob uzavírání závěrného víka dutého tělesa podle vynálezu je využit u zařízení •pro uzavírání vzduchové vlnovcové pružiny, kdy je pryžové vlnovcové těleso současně uzavíráno dvěmi závěrnými víky. Zařízení podle vynálezu je popsáno na přiložených výkresech, přičemž obr. 1 znázorňuje nárys, obr. 2 půdorys a obr. 3 bokorys činné části lisovacího zařízení. Na obr. 4 je pak v částečném řezu zachycen způsob montáže vzduchové pružiny ve stavu před začátkem výrobní operace a po· zalisování.

Zařízení pro výrobu vzduchových pružin sestává ze základní desky 1, na kterou je ve středové části připevněn zakládací přípravek 2 dělený vodorovně v podélné ose. Obě části zakládacího přípravku 2 jsou spojeny čepem, 14 a pohyb horního dílu ovládá pracovní válec 13 spojený s pákou 12. Na bocích zakládacího přípravku 2 jsou umístěny lisovací jednotky 3 s razníky 4 vzájemně propojené dvěma nosnými sloupky 5. Razníky jsou· opatřené středovým vybráním 21 a jejich průměr odpovídá průměru závěrného víka 16.

Středové vybrání 21 razníku 4 umožňuje závěrné víko 16 již předem opatřit příslušným připojovacím dílem pro přívod tlakového vzduchu do pružiny a případně je také upravit pro upevnění hotové pružiny, například v· motorovém vozidle. V každé lisovací jednotce 3 jsou pravidelně rozmístěny tři pomocné pracovní válečky 6 (na obr. 3 vyznačují křížky osy jejich umístění) pro •ovládání převlečného prstence 7. Mezi převlečnými prstenci 7 a zakládacími přípravky 2 jsou uloženy dělané tvářecí kroužky 8, které mají vnitřní válcovou vodicí plochu 18 plynule přecházející do tvarového vybrání 19.

Průměr válcové vodicí plochy 18 rovněž •odpovídá průměru závěrného víka 16. Z vnějšku jsou tvářecí kroužky 8 částečně opatřené kuželovou plochou 20, která zaručuje jejich přesné navedení a sevření převlečnými prstenci 7. Uvnitř zakládacího přípravku 2 je kyvně vestavěno lůžko 9, do kterého se vkládá vlnovec 15 a kterým je hotová pružina vyzdvihována z montážního zařízení. Pohyb lůžka 9 je ovládán pracovním válcem 11 prostřednictvím pák 10.

Způsob uzavírání závěrného víka dutého tělesa, v tomto· případě montáž vzduchové pružiny, probíhá takto. Do otevřeného kyvného lůžka 9 se vloží pryžový vlnovec 15 s navlečenými výztužnými prstenci 17; sklopením kyvného· lůžka· 9 prostřednictvím pracovního válce 11 je vlnovec 15 založen do spodní části zakládacího přípravku 2. Mezi čela razníků 4 a okraje vlnovce 15 se vloží závěrná víka 16 pružiny a zakládací přípravek 2 se zavře pomocí pracovního válce 13.

Na dělené tvářecí kroužky 8 se na obou stranách nasunou pomocnými válečky 6 převlečné prstence 7, které sevřou dělené tvářecí kroužky 8 trvalým přítlakem a jistí je proti otevření během lisování. Tím je zaručeno, že lisovací tlak působí na obvod závěrných vík 18, která tak při lisování lépe opisují tvar dělených tvářecích kroužků 8. Pohybem razníků 4 jsou závěrná víka 16 sunuta ve válcových vodicích plochách 18 a zformována podle tvarových vybrání 19 dělených tvářecích kroužků 8. Tím dojde k vytvoření vzduchotěsného spoje vlnovce 15 se závěrnými víky 16 a zhotovení konečného výrobku — vzduchové pružiny.

Popsaný způsob a zařízení je možné využívat pro nerozebíratelné uzavírání závěrného víka dutých těles. Toto uzavření může být v závislosti na použitém materiálu závěrného víka a tělesa vzduchotěsné — příkladem je zhotovování vzduchových vlnovčových pružin pro odpružení motorových vozidel, ,sedaček, strojů a podobně.

Claims (1)

1. Způsob uzavírání závěrného víka dutého tělesa, například vzduchové pružiny, kdy závěrné víko má tvar otevřené nádoby s rovnými stěnami kolmými na dno a těleso je opatřeno zesíleným okrajem, na který se závěrné víko nasadí, vyznačující se tím, že během uzavírání je závěrné víko stále vedeno v prostoru vymezeném vodicí plochou, kiterá svým tvarem odpovídá tvaru závěrného víka, přičemž uzavírací tlak působí především na obvod závěrného víka ze směru myšleného· pokračování jeho· stěn.

,2. Zařízení k provádění způsobu podle boidu 1, které používá dva razníky a dva děVYNALEZU lené tvářecí kroužky, vyznačující se tím, že sestává ze zakládacího přípravku ('2) provedeného jako· dělené těleso obepínající pryžový vlnovec (Ί5) vzduchové pružiny, k jehož oběma čelům jsou připevněny dělené tvářecí kroužky (8) a každý z nich je opatřen válcovou vodicí plochou (18), jejíž průměr odpovídá vnějšímu průměru závěrného víka (16) a která plynule přechází do tvarového vybrání (19), a každý dělený tvářecí kroužek (8) je z vnější strany obepnut svěrným pře vlečným prstencem (7) dosedajícím na kuželovou vodicí plochu (20) tvářecího kroužku (8).

4 listy výkresů ₂Β5ΪΪΒ^κ

81 riohrioolcfi ríoloibov rfoývoaifev av slunná El χχι&Ίΰγν rioÝvoiBVl alboq βπδνοππσϊχ β d 9Í)[ob xnlT .8 ůdšuoid ríolaolĚvl ílaýnaláb 21 θονοχιίν 9(oqe oriěnašíorfoubsv Ιπθΐονίγν -šnífexiod! Inevolorís & 81 ydlv IrnýrnSvěs 98 .γπΚη-rq Svoxíoubxv —•flfMdoaýv ori -ϊ§υγν ěxišoxn 9( IxmsllBs & doeůqs ýxiBaqoS -šmSvBx ínňalv&xu áxiiteíBaldexoian oiq lev ašům IxielvBsu oloT ori

-bx ixíěnsdBxn

-llq ~~ šnsSíoxíoubxv -voxifv χίογνοχίου ríaYvcnoioni lneš eš ,ηιίΐ na i3Íiu5ans \ -O'iq (SlndvBiqlle^: -Y‘iq íOíiBnIqsdetoá!

-9( Λ ,Yflišmqi švox i srralSb Yxtdxivoqxlq -eqo 9( ríoixi x ýbS ši(9( ,($S} -uexíoolq -išvbx xrjdrnůiq, ob lxŘrf39íq 9lufiYlq, -bvI Ýnelšb ýbšfid jsj lonqsdtF^nBTTs^iěiq -eb98Ob (V) ΓΠ93ΠΪ -ňvl fOK) urfaolq «Μ .£ udvsiqilqí orííOBbĎídBs ileůÓ ixiboqa ob 98 21 93VOXIÍV 9(ΒΊ?ί0 B ŮdlXISB'X &Í9Č lX9M loftbňldBS B Yflišuiq 31 Brflv BrnSvus xxolv orilnvoo&iq iaornoq oívbx 98 £ d9vBiq,ílc[ El 93ÍŘV uodo en 98 8 Ydšno'id ϊοθίδνΐ θπθΙό£) b14 -9lq 8 ydSelév ImÝnaomoq uonua&n riofinsiís -Řvi Šneíěb IXOlV98 9Ί91Χ ,V 93Π9ΐ8'Κ[. 9Π39ΐν 9( líait B. matfaltHq mýlevií 8 Ydšuxrxd Ϊ39Ϊ -utbx θ( ralT ,ιπδνοδίΐ nraríSd ϊποίνθίο iknq -βχ bovdo βπ Idoaůqi deíl íobvosíí 9χ ,οπΰό 9qěl Inftvoaií ilq dat Žrx&íd ,81 div χίαγπ-χδν .8 ůdíuoid xíoiaalůví rioÝnsléb tbv! qnsiqo ÉměvÉx uog[ l· ůdlnxBi πϊϋΰγύοΗ

-blub ftjílv oriáiMšvfís íxi&iívbsu do8ŮqS .1 Ybd .Ynišmq ěvoriaubsv bůIdÍlqfin ,B39Íšl od a Ydob&n όπθίνθίο ibvI Brn odiv BrrxšvBx 039IŠI b onb bíi ixn^irilod ΙχπΒπδΙε hnýrivoi 98 Ý19Íd &Π ,XII9(BTdo ΧΠγΠΟίΐ&θΧ 0XI9llBq0 9( □X 93 ΐ3ί(υδβίϊΧγν ,ÍbB8BíI OdíV ΘΠΊθνΒΧ

-svxňSís odiv BínSvžx a( in&'iivBxu inariSd .uonoolq laibov χπδπθχβιπγν moleínq v onsb KrnSvfex mg»! Bblvoq^ mm&vl mývá Bielid /gig Idoeůq^^fbíl xobiIWXu šmsénqi ,Briiv oxf mSxna θχ &dlv orišm^Bs bovdo bxi xnlšvab .nSla oxí9( }ríBV05f/tdoq οχίδποίεγιπ jq udo3Ůq,x xrfQbBvďiq. d iroxilBS .S, & YrilxisBy Bvb ůvišuoq, ěiold. ,1 ub