CS253591B2

CS253591B2 - Polyvinyl butyral foil

Info

Publication number: CS253591B2
Application number: CS846100A
Authority: CS
Inventors: Ildefonso L Gomez
Original assignee: Monsanto Co
Priority date: 1983-08-15
Filing date: 1984-08-10
Publication date: 1987-11-12
Also published as: US4574136A

Description

Předmětný vynález se týká fólie z polyvinylbutyralu (PVB) změkčovaného estery mastných kyselin a zejména směsí esterů mastných kyselin. Tato fólie má zvýšenou odolnost prOti penetraci bez toho, že by způsobovala pokles odoonooti proti praskání pod napětím polykarbonátů nebo polyakrylátů při styku s touto fólií jako mezzvrstvou v sestavě vrstvených skel.

V posledních letech začala být psychology a sociology prosazována vězení bez míží. Tlusté desky z rázově houževnatého polykarbonátů, které byly v těchto případech původně používány, byly velmi záhy nalezeny jako nevyhhoujjcí, jelikož polykarbonát může být propálen nebo poškrábán nebo rozpouštěn nebo prolomen po zahřátí nebo úderu. Navíc po vystavení podobným vlivům polykarbonát žloutnul, ztrácel pevnost a byl náchylný k popraskání. Na základě těchto prvotních prací vznikl požadavek na matteiál pro bezpečnootní aplikace, který bude pevný, chemicky netečný a odolný proti poškrábání a rázu, v širokém rozmezí okolních podmínek.

Poté byly navrženy lamináty z jedné nebo více vrstev skla s jednou nebo více vrstvami polykarbonátů, které byly sestavovány se skleněnou vrstvou na vnější straně vystavené uvedeným vlivům a s polykarbonátem, který buS tvořil vnitřní povrch, nebo byl umístěn uvnitř skleněné vrstvy vytvářející tento vnitřní povrch. V těchto laminátech je však nutno pouužt mmezvrstvy ^k mmzi sklem a polykarbonátem, jelikož polykarbonát nemá vůči sklu dostatečnou adhezi.

Pro nanášení polykarbonátů na sklo byly používány vrstvy termoplastických polyuretanů, ale polyuretany jsou drahé a obvykle vyžaduj)! úpravu skla píed nanášením podkladového nátěru. Navíc se tyto polyuretany obtížně zpracovávej! na lamináty z důvodu jejich nízkých teplot tání, které vyžaduu! periodické odplyňování s dlouhou dobou působení vakua pro dokonalé odstranění vzduchu.

Běžné obchodní typy PVB fólií nejsou vhodné jako moezvrstvy pro spojování polykarbonátů se sklem, jelikož zmmkčovadlo v PVB způsobuje popraskání polykarbonátů. Pro řešení tohoto problému byl navržen speciální způsob nanášení mmzní vrstvy, jak je popsáno v patentu Spojených států ammrických č. 4 243 719, mezi polykarbonátem ' a PVB, která zabraňuje pronikání z PVB do polykarbonátů. PouaZtÍPPVB je i v tomto případě nezbytné, jelikož ochranná mezní vrstva nemá adhezi vůči sklu a PVB též přispívá k pohlcování energie při rázu. Tato mezní vrstva muuí být prostá děr ze zřejmých důvodů a navíc zvyšuje náklady, neboť představuje další vrstvu v již víceursUvéí laminátu a mohla by být vypuutěna, pokud by bylo k dispozici takové' změkčovadlo pro PVB, které by nezpůsobovalo praskání polykarbonátů.

Sulfamidová a fosfátová zm^ě^Č^c^o^č^(^].a pro PVB, která nepůsobí na polykarbonát jsou popsána v patentech Spojených států ammeických č. 3 ' 539 442 a 3 406 086, ale PVB obsahhuící tato zmmkkovvdla se obtížně zpracovává vytlačování na folii, jelikož zm^ě^í^(^\^e^(^la mají sklon k rozkladu za podmínek vytlačování a degraduúí PVB.

ч

V patentu Spojených států ammrických č. 4 128 694 jsou jako zmmkkovadla pro PVB navrženy určité estery, které mohou v přírodní formě tvořit podstatnou složku ricnnového oleje a nezpůsobní ani popraskání polykarbonátů nebo polyakrylátů, ani nezhoošuuí zpracovatelnost během vytlačování mmkčeného PVB. Tyto meezvrstvy nicméně vykazuuí poměrně vysokou teplotu skelného přechodu (T^) při běžných obsazích zmmkkovadla a nedostatečnou adhezi k polykarbonátů, což má za hásledek pokles rázových vlastností při nízkých teplotách. Tím se vylučuje pouužtí těchto íezZvrsteu v bezpečnostních sklech, která jsou.určena pro chladná klimata.

Pro výrobu vrstevných bezpeknootních skel tudíž^vyvstává potřeba měkčené PVB fólie, která má vlastnosti jako fólie podle patentu Spojených států ammrických č. 4 128 694, ale která má nízkou hodnotu teploty skelného přechodu a vyšší adhezi a tím i zlepšené rázové vlastnosti za nízkých teplot, pokud se použije jako funkční mmezvrstva PVB. VySSi adheze (to znamená minimálně 10 N/cm) je nutná pro udržení celistvosti laminátu během a po rázu. Velmi vysoká adhhez' (to jest rovná nebo vyšší než 30 n/cm) může porušení laminátu vlivem proražení při rázu. Velmi nízká adheze (to jest méně 10 N/cm) může na druhé straně způsobit, oddělení vrstev při rázu, například podél okrajů.

Shora uvedené nedostatky dosavadního stavu techniky odstraňuje polyvinylbutyralová fólie podle vynálezu, změkčená vícesytným esterem alkoholu obsahujícího 2 až 4 hydroxylové skupiny a ricinoolejové kyseliny. Podstata vynálezu spočívá v tom, že se tento výcesytný ester kombinuje s kyseliny, přičemž jednosytným esterem ztylznglykoiu či propylenglykolu a ricinoolzjové poměr jednosytného esteru k vícesynnému esteru je od 1:1 do 5:1.

Mezivrstva z měkčeného PVB, kterou je možno použít ve spojení s polykarbonátem, má zlepšené funkční vlastnosti v širokém rozmezí teplot ve vrstvených bezpečnostních sklech. Laminát, ve kterém je měkčený PVB v adhézním styku s polykarbonátem nebo polyakrylátee, má zvýšenou adhézní pevnost v odtržení a zvýšenou odolnost vůči penntraci při nízkých teplotách. Mnezirstva z PVB může být nanášena na existujících kornee-čních nanášecích linkách bez zhoršení zpracovatelských podmínek.

V patentu Spojených států smz^lcčých č. 4 128 694 bylo objeveno změkkovadlo pro PVB tvořené určitým vícesynným esterem nenasycené kyseliny, vyrobeným z alkoholu obsahnuícího 2 až 4 hydroxylové skupiny a nenasycené mostné kyseliny o 16 až 20 atomech uhlíku, který obsahoval na odešle kyseliny hydroxylovou skupinu. Výraz víczsytát ester né části a v definici vynálezu znamená ester vytvořený zstzrifičscí více než skupiny takového alkoholu s takovou kyselinou. Toto zookkovadln v οθι^^^ na polykarbonát nebo polyakkylát obsažený v sestavách bezpeknootních skel.

použitý v popisjedné hydroxylové PVB nepůsobí od uvedeného čímž vznikne polyvinylneočekávaně snižuje teplotu skelného přechodu a dále zlepšuje odolnost vůči pei-meTaci a adhézní pevnost oproti zmekčovadlu tvořeném samotným vícesuppnýo esterem

V provedení předmětného vynálezu se kombinuje jednosytný ester odvozený vícesytného esteru uvedených mastných kyselin s uvedeným vícesynným esterem, zíkkovací směs pro PVB, která butyralu mi^nného touto smě^:í mzzi^i-stvy PVB k polykarbonátu moatné kyseliny. Předpokládá se, žt účinnost vůči polyakrylátu budt obdobná. Znměčooací smě_s podle předmětného vynálezu st tedy skládá ze složky vícesytného zsteru estzru) společně se složkou jednosytného esteru glykolu, přičemž obě složky od nenasycených mastných kyselin stejného typu.

(například trilze odvodit

Výhodný vícesytát ester ve ϋζ^ονοοí směsi podle předmětného vynálezu je obsažen v ricnoovéb oleji, což je triglyczriSzstzr m^a^tných kyselin. Skládá se ze soisi esterů glycerinu s následujícími kyselinami (číslo v závorce znamená přibližný obsah esterů vytvořených z těchto kyselin v hrnoonnotních procentech): kyselina jová (89,5%, kyselina olejová (3,0%, kyselina linolooá (4,2%, kyselina snesrsvá (1%) a kyselina Sihydrsxystzsrsvá. Přibližně 63,3% riciásLzánu je tvořeno nriesZezeo (an glycerinu), 31,1% Siestezeb a 5,1% ο^^ιΖι^ο. Posledně jmenované eun^sv! jednosytného esteru v ricánovéo oleji je samo o sobě nedootatečné, aby zaručovalo zlepšení dané předmětným vynálezem. Bylo zjištěno, že dalšími vícesytnými estery, kterých je možno pouužt v provedení předmětného vynálezu, v nichž jedna oooekula zstzrifičžjící kyseliny zreagovala se všemi přísžuánýoi hydroxylovými skupinami alkoholu, jsou estery založené na nrietyZenglyčslu, trioenylpropsáu a penáaszytrinu.

Bylo zjištěno, že jednosytným estetem syáezgicčy účinným jako přídavné iěZ^č:c^\^E^(^l·o v čombinaci s výhodně г1сппоууо olejem ve folii z PVB v tom, že zlepšuje vlastnosti sO^s^í s vícesynnýb estereo, uvedeným výše, je moáozSc^:r glykolu a nenasycené mostné kyseliny o 16 až 20 atomech uhlíku obsahující na boo^u^-ky^eliny hydzoxylooou skupinu. Výhodným jednosytnýo estezeo je pzopy]^<^i^c^l^l^]^c31.-1,2-oonnori^c^nnle^átt. I když to není prokázané, zdá se, že áeireagooaáá hydroxylová skupina bezprostředně souseedici s funkční vazbou kyseliny o m^náneS¢^]ru hraje důležitou roli oe zoekkovací smis i o tom, že zlepšuje adhezi mezivrsnvy PVB měkčeného touto sbě^:í k polykarbonátu nebo polyakryláZu, jakož i odolnost oůči penntraci vrstvených skel po^^o jících vrstev uvedených maateiálů.

• KyssUny, které m^l^ou být použity pro přípravu oícesytných a jednosytných esterů, jako složek zoikčovací sb^s^:i podle předmětného vynálezu, obsahuuí od 16 do 20 atomů uhlíku a zahrnuůí vedle kyseliny гпогш^ jooé (kyselina 12-hydroxyolejová) další hydroxyolejooé kyseliny s hydroxylovými skupinami umístěnými o jiných polohách než na dvanáctém atomu uhlíku, jako je kyselina 6-, 8-, 14-, nebo 16-hydroxyolejová, kyselina 12-hydroxyeladiová a kyseliny se stejným empirickým vzorcem s hydroxylovými skupinami umístěnými v jiných polohách než na dvanáctém uhlíku. Do této skupiny též patří příslušné variace kyseliny 12-hydroxy-9-hexadecenové a 12-hydroxy-9-eikosenové.

Esseeifikační kyselé skupiny mohou pocházet z jediné kyseeiny, ale obvykle se používá směs nenasycených esterifitačiích kyseein za předpokladu, že v ^^τ^ί^α^ί^ kyselinách je celkem přítomna přinejmenším jedna dvojná vazba, a jedna hydroxylová skupina na molekulu zmPěkooadla.

MnnožSví spPěS, která se pou^je v meezvrstvě laminátu podle vynálezu, může kolísat o(l 10 do 55 dílů na 100 dílů PVB. Výhodná oenlsSví jsou 20 až 50 dílů na 100 dílů a obzvláště výhodná p^íosSi^ií jsou 30 až 40 dílů na 100 dílů PVB.

HmplnnlSní poddl jednosytného esteru k vícesynnému esteru ve zm^ sp^^j^S. bude přibližně 1:1 až při-b^žně 5:1. Pokud se jako vícesytný ester pou^je ricínový olej, mohou být případně ve spíes přítomna nižší pnnosSví jednosytného esteru. MioožSví přítomného jednosytného esteru tvoří ve výhodném provedení větší poddl zraměkovací spísS, to znamená, že je přitopen ve vyšších obsazích než vícesytný ester. Nejvýhodnn:jší poddl jednosytného esteru k vícesynnému esteru je 2:1.

Jednosytné estery ioulžtelné v provedení vynálezu jsou obchodně dostupné od firmy CasChem lne., Bayonne, New Jersey, 07 002 pod obchodní značkou Flexricin. Různé typy jednosytných esterů pouHtých v následujících příkaadech jsou identiiiovvány v poznámkách pod tabulkou 1.

PooUžté iolyviiyltcetylové hmmty mohou být obecně tvořeny z 5 až 25 % hpoonootních hydroxylových skupin, počítáno jako poIiv^iIcíHo, 0 až 4 procent hmolnnlSníeh acetátových skupin, počítáno jako iolyvinyltcetátl a zbytek tvoří v podstatě aceeal. Pokud je acetalep acetal butyraldehydu, bude iolyviiylterttlový polymer výhodně obsahovat, v hpolnoltních procentech, od 10 do 25 procent hydroxylových skupin, počítáno jako iolyviiyltklhol a od 0 do 10 procent acetátových skupin, počítáno jako polyvinylacetát, p^eemž zbytek tvoří v podstatě acetal butyraldehydu.

Polykarbonátovou složkou může být jakákooiv vhodná folie z ^^karbonátu, jako je například popsáno v patentech Spojených států aineeiekých č. 3 028 365 a 3 117 019 a výhodně se polykarbonát vyrobí reakcí di(olnolhУrolχytkkl)alkaiů s deriváty kyseliny uhličité, jako je fosgen a estery di(oonolyУrolrayl)tlktil diehlolulličité. КорогСп! polykarbonáty jsou obchodně dostupné od firmy Gennral S^ecKic Coppany pod obchodním značením Lexan.

Pokud je polymerní fólie tvořena iolytkryláneo, může se jednat o ester nižšího tlftateiéého alkoholu, jako je buuyl-, iropil-^, etyl- nebo οθ^^Ι^ΙοΙ a kyseliny akrylové, oenati·yllvé_/etakryl^ové, propal^iryl^ové nebo butakrylové. Zdaleka nejvýhodnnjší je iolyoerylmiraαiyláá.

Měkčená mcezvrstva podle vynálezu může být ioulStα pro výrobu jednoduchých laminátů, ve kterých je mnii^I;stva ve styku přinejmenším na jednom povrchu s iolykarbonátovol nebo iolyairylátovll fólií. Jeden z povrchů meezvrstvy je obvykle ve styku s jným maaenálep, jako je sklo.

Beeppňčnotní skla se obvykle skládačí z více vrstev, nappíklad čtyř nebo více a patní po г i ně měkčené meeivvstvy, vrstvy polykarbonátu nebo [за^акту^^ a skleněné vrstvy, které jsou vrstvené společně a tvoří lamináty o toušice od při-b^žně 1 centimetru do někooika centimetrů, pro tyto účely sn obvykle konstrukce skládá z jednotek sklo/mejivrstva/polykarbonát nebo iollakiylát/íε-jivrstva/sill, které se případně ioιUžjí v násobném prinožSví tak, jak je výhodné.

Lamináty vyráběné za měkčené оог^^^у podle vynálezu mohou být upraveny s cíe^m snížení propustnosti světla vybyrvením jedné nebo více vrstev nebo metalizací povrchu jedné nebo více vrstev. Úprava te může provést tak, že te získá jednotné snížení propustnosti světla v celé desce nebo případně ve formě pátu nebo v jiné formě lokálního účinku.

Lamináty vyrobené podle předmětného vynálezu nacházeeí široké uplatnění v mnoha oblastech poosití, kde se vyžaduje bezpečnootní sklo, jako jsou přední ochranná skla u automobulů, ale obzvláště pcnuíC^n^ jsou v o!o1<iiSí obrany a ochrany, jako jsou vězení bee mříží a instance vyžadující poněkud menší stupeň ochrany, jako jsou okna bank, kabiny pokladen, výlohy se šperky a podobně. Aplikační oblaaSi, ve kterých se mohou pouužt lamináty podle předmětného vynálezu jsou uvedeny v patentu Spojených států ammeických č. 4 243 719, sl. 10, řádka 3 až sl. 12, řádka 36.

Meeévrstvy podle vynálezu mohou vedle emikkovadel obsahovat další aditiva, jako jsou barviva, stlbllizZaory prooi nlt^í ialvvénu záření, sod pro regulaci adheze a αntioxiUltay a v případě potřeby mohou být upraveny pommcí adíti-v pro zlepšení Laminační účinnooti.

Vynález bude dále popsán pom^c^cí n^^Sec^ušicích příkladů, které slouží pouze pro ilustraci a neomitejí roztah vynálezu.

Příkaady 1 až 9

Podle následnících postupů byly vyrobeny lamináty z víceúčelového rázově houževnatého polykarbonátu určeného pro výrobu leštěných desek, bez povlaku (Lexan 0 030) a z PVB fólie, za potužtí různých emikkooadul.

Poiužtý PVB obsahoval 18 procent hmotnnotních hydroxylových skupin (měřeno jako poSyvitylalkohol) a měl viskoziau roztoku 0,23 až 0,25 Pa.s, měřeno přís^Deem KLne^aatÍc Viscom^e^ť^r, Cannon Fenske (ASTM D-4 445). Do hmoty PVB bylo přidáváno zmOkkovadlo (zoOěkooaaUa), směs byla míchána bud ručně nebo pomocí poooluběiného laboratorního mxeru a nechala se stát přes noc, aby se podi>ooilα absorpce emOěkovadla do polymeru. Pro roztavení a promísení polymerní. hmc>ty a změiěkovadla se potom na dobu přibližně 10 minut pouužl mísič s lopatkou ve tvaru sigma a s pláštěm vyhřívaným parou, čímž vznikly roztavené a^^Lom^e^í^tay měkčeného PVB.

Aglommfáty měkčeného PVB byly potom umístěny do rámečku a vylSsovány do bloků o rozm^jrech

35,5 centimeerů krát 40,6 centioetrů a o tloušťce ppilliitě 5 ocetimeetů. Z těchto bloků byly vyřezány plátky měkčené oetZvrstvy o tooiišťce přiHžžně plastikovou fólií, kondiciovány po dobu 1 hodiny při relativní vLhkooti 20 až 35%, čímž se obsah vlhkosti ve hmotě u^Sc^ZLLL na 0,4 až 0,5 procent hmoonnotních.

Pro sestavení každého Laminátu byly pouužty předem omyté desky z polykarbonátu (o tSoušťct 0,32 až 0,62 centimetru) a desky z obchodně dostupného plaveného skla, přieemž se postupovalo ns-edovně: Na obě strany polykarbonátové vrstvy se unísSál plátek měkčené meeivrttvy a proti každé oeeZvrstvě se u^ísSč.Li skleněná deska. Volně sestavený laminát byl p^d^scván při taku přiblHtá ^{4,576 MP}a a teplot od ¹⁰⁰ °^C do ²¹⁵ °^C ohvy^^m způsobem za pooH^ vyhřívaného l·isu^{, p}otom ^byl l^ov^ ve vzducřiovém ^^jto^kl^ávu ^při teplot ⁹³ °C a ^aku ^{0,343 MP}a ^po d^obu 1 hodiny l⁰ minu^ ^potom ^při at^pLoa^ě 1³⁵ °C a tklcu ^{1,274 N}Pa ^po dobu ¹ todin^ naM byla te^ota tnnena na ³⁸ °C na dobu ²⁰ minut a ^poao>m byl sndov^ tlak a^ž do ^konce cyklu.

Pro zkoušky adhezní pevntsSi v odtržení byly připraveny další lamináty za poLužaí běžných způsobů Laminace^, známých podle dosavadního stavu techniky s tou odlišností, že jedna z vrstev skla byla nahrazena aluminiovou fólií s naneseným adhezivem a byla vypuštěná vrstva a mezi^i^í^rva na druhé straně polykarbonátu.

Hodnoty pro různé vllsttosSi uvedené v í^^Sí^č^uuíc-S tabulce 1 byly naměřeny následuuScíoí postupy.

Teplota skelného přechodu T_g měkčeného PVB byla změřena reometrického mechanického spektrometru, což je zkouška torzními kmity prováděná v atmosféře dusíku při konstantním kmitočtu (1 Heetz) a konstantní teplotě.

Snááedivost zmikčovadln a hmoty PVB, určováná mírou oddělování zmikčovadln od polymerní hmoty po promísení v tavenině, byla pozorována vizuálně na základě přítomnoosi a úrovně volného 21^^0730]^ bud na povrchu měkčeného polymeru nebo v nádobě mísiče sigma.

Odoonost vůči penn^ac^ laminátů sklo-poyyaarbonát-měkčená meeivrstva byla měřena pouštěním ocelové kuličky o hmmonnosi 2 270 gramů. pětkrát z výšky 2,4 metou na lamni^t:, který byl předběžně kondicionován po dobu 2 hodin při teplotě, při které se prováděl test. Byla vizuálně pozorována celistvost vzorku, stejné tak jako stupěn Oe.lrminnce, pokud k ní došlo, podél prrskУiá ve skle mezi polykarbonátem a meeÍvrstvou po pěti pádech. Výraz vyhovvjící celistvor pouuitý v následující tabulce 1 znamená, že určitá část laminátu, jako je okrajová oblast, měla po zkoušce všechny složky navzájem slepená.

Vizuálně byla pozorována čirost lam-nátu z autoklávu na základě stupně zákalu.

Praskání pod napětím polykarbonátu vlveem zmitkovadla (změkčovadel) použitého v mmezvrstv^ě ^lo zjtotovtoo ^při ²³ °C a ^při ⁷⁰ °C. ^ppi této ztouífce se ltu^pňovin^t zv^yšwalo na^pětí působbcí na zkušební tělíska z polykarbonátu až do hodnoty 13,8 MPa a na místa s maaimálním napětím se půso^^lo kouskem tkaniny nasyceným v tekutém zmitkovvaOt, přčeemž se zazname^ávly hodnoty, při kterých došlo k prasknnuí. Konnrétně, vstřkoovaná tělíska z polykarbonátu ve formě hranolků o šířce 2,54 centimetru byla zatěžována a po určenou dobu, například 10 minut a potom bylo na místo s maaimálním napětím působeno kouskem tkaniny nasyceným zkoušeným změíkčovadlem po dald toto, v závisí-Osto na teplotě tj. ⁷² hodin při te^plvt^t 23 °C a 8 hodin při teploto ⁷⁰ °C.

Ppí zkoušce adhezní pevnnosi v odtržení byly v aluminiové fólii a me^r^vě vytvořeny dva paralelní zářezy vzdálené od sebe 4 centimetoy. Polykarbonát byl na jednom ko^c^í. laminátu někkořk centimetrů od konce naříznut a zlomen kolmo k podélným zářezům. Vnátší okraj aluminiové fólie a meeívrstvy na obou stranách 4 cm pruhu byl odříznut v místě lomu polykartonátu. Fólie, mecίvrlnva a odříznutý polykarbonát byly potom upnuty do čelistí zkušebního zařízení pro tahovou zkoušku Iálnrvá a při pokojové teplvtt byla měřena sila potřebná pro oddělení fólie a meeívrstvy od polykartonátu podél zářezů. Žádané hodnoty, poolyУnjící optimální vyváženost rázové o toonoosi a o^c^oi^c^os:^ p^ť^t^ti delaminaci v laminátech, leží v rozmezí od 10 do 30 N/cm.

Získané výsledky jsou uvedeny v násaduuící tabulce 1.

ω ο β > φ ο

I I I I I I I I I I I I I I I I I I I ι I ο

>Ν

Φ

CO

I ι I I I I I I I I I I I I I I I I I I I co >Ν φ ιη

ΝΦ Μ XJ

I I I I I I

I I I I

I I

I I I

I <0 m г—I

Φ д' r—d β XI

Φ ь

i		1			1		0		ι	1 1
		1	Φ		1		τι	Ρ	I	1 i
1		1	υ		I		I	W	1	1 1
1		1	φ		I		φ	0 β	1	1 1
1		1	β	>φ		I-	ο	> Ρ	1	1 1
1		1 'Φ	-Ή	p	I	φ	φ	Ρ *φ	1	1 1
1		1 β	β	ω		Ό	β	(Л β	1	1 1
1	ο	ι >Ο	φ	Ή	βΙ		•Η	•Η ·4	1	1 1
1	0	1 Φ	Η	g	ΝΙ	Ν	g	4 g	1 I	1 1 1
1		f β	Φ		>ΦΙ	Φ	Φ	φ φ	1	1 1
1	0Ω	1 Ν	τ	>	ΜΙ	XI	Η	ϋ η	. 1	1 1
1	04	1			I				1	1 1
ι·η		1			I			Ρ	1	1 1
1 ο		1 1			I			σ>	1
1 Φ		1 Φ	Φ		I	I	Φ	0	21	1 1
1 >4		1 Π	ο		I	φ	υ	>	ΡΙ
ΙΡ		1	φ		I	τι	Φ	Μβ Ρ	νφ\|	1 1
1 Φ		1 -φ	c		1		β	Μ ω	β»	1 1
1 β	Ο	1 β	·η		1	*φ	Η	X) -4	-ΜΙ 1	1 1 1
1 Φ	Ο	1 Η	g		1	4	g	0 4	gl	1 1
1 IX		1 Λ	φ		I	φ	Φ	τι Φ	ΦΙ	1 1
1	ο	1 'β	κ		1	g	г-4	ι υ	<41	1 1

I

1-4

ι>υ Ι°β

I I I II I -rd

1 I 1 Φ

I XI I

I -rd

I 1 1 -Η 1 1

1 1 1 φ

ι τι XI 1

1 >

1 φ

I β

Νϋ

Ρ

1 Η

Ο

β

r-4

g

ι ι

1 ι4

0

β

1

1 4

I Φ

Μ

ω

1 φ

Ν

Φ

ι ι

1 φ

Ν

ΙΡ

1 Φ

1 4

XI

0 β

ι τ

>

χύ

υ

<4

ι ι

1 Ό

>

'Φ

ι ω

1 Τ3

1 Φ

Ο

> Ρ

1

Μ

ι ι

1

Μ

1 0

и

1

Φ

1 Ό

Ρ *Φ

1 'φ

φ

μΦ

Ρ

ι ι

1 νφ

φ

1 β

ο

1 ΜΦ

0

I

ω β

1 β

υ

•Η

μ

ω

ι ι

1 β

υ

-4

14

1 β

φ

I χφ

φ

•4 ·4

1 >υ

φ

Ρ

Λ

Ο

βΙ ι

1 >0

φ

Ρ

10

ο

• <4

β

I <4

Q

4 g

1 Φ

β

w

0

>

ΡΙ 1

1 φ

β

ω

ιτΐ

1 Λ

-4

I φ

φ

φ φ

1 β

4

Φ

Ό

Ρ

*ΦΙ 1

1 β

Η

φ

ΙΟ

1

1 'β

β

I β

β

0 4

1 Ν

g

<4

I

ω

β| 1 1

1 1 Ν

β

гЧ

Μ >ω g ο IX m

Μ·

I I I I I

I I I I I I I I I I I

I I I I I I I

I I I I I I I I I I I

I I I I I ιη

Γ04 ΐη ο

ο

C0 ιη

1 1 β 1 φ 1 -—η ιη

1 1 β 1 Φ 1 -η

1 β 1 Φ 1 ·ΓΊ 1 Φ

β Г-Н 0 Μ

1 β 1 ι Φ μ· ι

β Φ Γ~ι

β Φ η Φ

I I β I Ρ I

β φ φ

β 4

1 ·ΓΊ 1 Φ

β| ΡΙ

0

1 φ

·

1 Φ

1 4

>1

1 4

•41

φ

ι—I

•4 I

4

0

4

1 4

ιΗ

1 4

1 0

ΜΙ

4

0

Μ I

0

д:

τι

1 0

β

1 0

1 β

ΡΙ

0

β

Ρ I

β

>χ

φ

1 β

β

1 β

1 ·4

β

1 -4

X

β

•-Η

>ι I

•4

14

>

1 Ή

•Η

1 -4

1 U

φ

1 ο

ΜΙ

4

•4

υ

Μ I

υ

0

ι υ

Μ

1 □

1 ·4

Г-Ч

1 4

ΦΙ

и

Μ

-rd

Φ I

4

β

>υ

1 -rd

Φ

1 -4

1 Μ

>1

1 Μ

ΦΙ

•4

φ

Μ

Φ I

Μ

φ

1 Μ

υ

1 Μ

1 0

IX

S

1 0

ΡΙ

Μ

0

Ο

Ρ I

Ο

4

>Φ

1 -Η

1 ·4

1 β

0

1 β

βΙ

•4

β

β I

β

>1

g

1 Μ

4

1 Μ

1 0

Μ

IX

1 0

ΦΙ

Μ

4

0

Φ I

0

Ρ

NJ

1 Ρ

tr

1 Ρ

1 g

ÍX

--

I g

οι

Ρ

tP

g

Ο I

g

Φ

д: Ή >Μ IX

I I I I I I

I I I I I I I I I θ')

I I I I 1 J I I

I I I I I I 1 ιη

I I I 1 I I I I

I I I I I I I <Ο

4J ω ο > Ρ

U) Η г—I φ ο

I I I I I I I

I I I I

I I I I I I I

I

I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I ι

I I I I

I к а 1 (pokračování)

X) tú

Е<

Flexricin 15

Rozměr laminátů byl 10 cm krát 15 cm

Λ I

I d I

I ЕН I

Příkl. Tg Snáčenlivost Čirost Praskání pod napětín

U 0 o

Γ-

ΟΟ <XI >o

Oj >M Oj 'CD o Ό xd >N rσ>

Ό c Ό xd >N σ\ чо >0 Oj >0

Oj

M >0

Oj >0 Oj >0 Oj

СО

XD c Ό xd >N '0 a Ό xd >N

Xd >

I I

I

I i

I

I I I

I

I I I

I

I со 'Φ

Ό Xd со >o

Oj

I xd >

xd >

1

I

I -Π

I

'>I

I

I 1

·γ->

φ

I

TO

1

I

I 0

I χϋ

c

Cl

I 1

0

>

Cl

0

Xtí

i xd

I xd

I 44

I c

O)

Ml

xd

I xdi

44

o

Ml

44

M

1 0

I '

I 0

I +J

>

4J|

0

I OI

0

CD

mi

0

43

1 43

I Λ

I Oj

l «

O

Ml

43

I 43I

a

>0

(ΛΙ

cu

0

1 0

I 0

i ω

I Oj

Φ

τη

0

I Ol

ω

d

Ol

Φ

n

1 *0

I Ό

I P

i >u>

>o

Ol

Ό

I T5I

P

c

Ol

3

I I I I I I I I

I I I

I

I I I

I I

I i I

I I

1 III	1 1 1 M	1 M
xd	1	I	i xd	i xd	1	1 1			1	c
>	1	\|	1 >	I >		i ;		'Ρ	1	xd
M	1	\|	i m	1 M	1	1 1	1	>	1 1	>
m	1	1	1 m	1 -ΓΊ	1	1 1			i	0
O	1	\|	1 0	1 0	1	’ 1	d	o	i 'd	o
44	i xd	i xd	1 44	1 44	1	i xdi	c	0	1 c	0
O	1 0	I o	1 0	1 0	1 o	1 Ol	-o	Oj	1 4-)	Oj
Oj	1 43	1 43	1 Oj	1 Oj	1 43	1 431	d	>1	i d
cn	1 0	1 O	1 ω	1 (Л	1 0	1 Ol	Oj	>	1 Oj	£
p	1 Ό	1 Ό	1 0	1 3	ι O	1 ΌΙ	>ω		1 >w

I I I I

CO >N d <O CO

1Л ιС4 по со

О го >N

CD o

О со o

4-» a Ό d Λ Ό o σ\ <o CM

CM <о

О'

Je možno konstatovat, že chování směsi triricinolejan glycerinu/monoricinolejan etylenglykolu podle příkladu 7 při zkoušce odoOnorti proti praskání pod napětím je ekvivalentní chování sm^í^i podle příkladu 2, obsahu jící moonoicinolejan propylenglykolu.

Shora uvedená data naznaauuí, že pokud je vícesytný ester jediným nebo převládajícím změík^o^^adle^m v měkčené mežc^i^stvě (příklad 1) v souhlasu s patentem Spojených států amerických Č. 4 128 694, je i přes dobrou odolnost vůči praskání pod napětím polykarbonátu tendence k delaminaci vysoká a tudíž odpor proti penntraci nízký z důvodu relativně vysoké hodnoty a nízké· adhezní pevnooti při odtržení. Pokud byl použžt monnoeter glykolu o nízké mooekulové hmornnrti (příklady 3 a 6) samootatně, snížila se hodnota Ta zlepšila se odolnost proti penneraci, ale na úkor odornortC proti praskání pod napětím polykarbonátu při vysoké teplotě.

Jestliže se však do moonoeteru přidalo pouze relativně malé mmnoství (12,5 až 15 dílů) vícesytného esteru (příklady 2 a 7) , byla získána přijatelná odolnost proti praskání pod napětím a adhézní pevnost při odtržení se významně zvýšila v porovnání v mononrcioolejnnem propylenglykolu podle příkladu 2 bez zhoršení v T^ a v odol-nositi proti penneraci. Toto významné zvýšení adhezní pevnorsi v odtržení bez vzrůstu T_g při přidání složky vícesytného esteru ke složce jedoosytoéUo esteru bylo neočekááitelné. Směs obsahhiuící , monoes-er alkoholu o více než dvou hydroxylových skupinách, tj. bOoooίcinolejčn pennaarytritu podle příkladu 5 a monoiicinolejan glycerinu podle příkladu 9, které iyboOují z rozsahu předmětného vynálezu, měly neiyhonijící barvu (příklad 5) a slučitelnost (příklad 9).

I když mohou být fólie z měkčeného PVB podle vynálezu vyrobeny vyřezáváním z bloků, jak bylo uvedeno v předešlých příkladech, vyrobí se výhodně vytlačováním plochou štěrbnnovou hubící s následným tvarováním.

Složka moonoeteru glykolu zm-íkčovací směsi podle vynálezu múze obsahovat směs jedoosytnýcU esterů, jako je obsahiuící mononster etylen- a pirpylenglykrlu.

Zatímco v popisné části a v příkladech byla konkrétně popsána určitá provedení vynálezu, je zřejmé, že existuje řada obm^n. Rozsah vynálezu bude tudíž limitován výhradně následnicí definici.

Claims

1. Pólyvinyliutyrčlniá fólie změkčená vácesytným esterem alkoholu obsahnícího 2 až

4 hydroxylové skupiny a rčcinoolejové kyseliny, vyznačuící se tím, že v kombinaci s uvedeným vícesynným esterem obsahuje jednosytný ester etylenglykolu či propylenglykolu a iCcinrolejové kyseliny, přičemž poměr jedonsytnéUo esteru k vícesynnému esteru je od 1:1 do 5:1.

2. PoltvCntliutyrčlová fólie podle je booooicinolejan 1,2-propylenglykolu.

bodu vyznačující se tím, že jednosytným esterem .

3. Polyvinyliutyialová fólie podle je bonoricinolejao etylenglykolu.

bodu

1, vyzun-čn uící se tím, že jednosytným esterem

4. Polyvinyliutyičlová esteru k vícesynnému esteru fólie podle je 2:1.

bodu

1, vyzuně-nící se tm, že poměr jedoosytoéUn

5. Pólyvinylbutyralová fólie podle pří^men jako složka ricnnového oleje.

bodu

1, vyzn^čujcí se tm, že vícesytný ester je