CS245777B2 - Způsob výroby močoviny - Google Patents

Abstract

Způsob výroby močoviny reakcí amoniaku s oxidem uhličitým při zvýšené teplotě a za zvýšeného tlaku, při kterém močovina vzniká v syntézní zóně jako syntézní roztok močoviny, který se vede do první rozkladné zóny, pro oddělení plynné směsi amoniaku, oxidu uhličitého a vodní páry, zbylý roztok močoviny se vede do druhé rozkladné zóny pro rozložení zbylého karbamátu amonného a oddělení další plynné směsi amoniaku, oxidu uhličitého a vodní páry, z této další plynné směsi se oddělí oxid uhličitý a amoniak ve formě vodného roztoku amoniaku a oxidu uhličitého, z něhož se po desorpci získá druhý plynný proud obsahující amoniak, zbytek oxidu uhličitého a vodní páru, který se vede do amoniakové separační zóny, kde oxid uhličitý a voda přecházejí do vodného proudu a amoniak se oddělí jako samostatný plynný proud odváděný z amoniakové separační zóny, kterýžto způsob se vyznačuje tím, že se tento samostatný plynný proud z uvedené amoniakové separační zóny přímo nebo nepřímo recykluje do syntézní zóny močoviny, přičemž se v separační zóně pro oddělování oxidu uhličitého, v desorpční zóně a v separační zóně pro oddělování amoniaku udržuje tlak 0,1 až 2,5 MPa, zejména pak se ve všech těchto zónách udržuje stejný tlak.

Description

Vynález se týká způsobu přípravy močoviny reakcí amoniaku a oxidu uhličitého při zvýšené teplotě a za zvýšeného tlaku, přičemž se močovina vytváří v syntézní zóně ve formě močovinového syntézního roztoku, jestliže se amoniak a oxid uhličitý nechávají reagovat za tlaku a za teploty vhodné pro vytváření močoviny. Nejdříve se vytváří karbamát amonný a ten se pak částečně převádí na močovinu a na vodu. Tak se z močovinové syntézní zóny získá vodný močovinový syntézní roztok, obsahující nekonvertovaný karbamát a zpravidla nadbytek amoniaku. Nekonvertovaný karbamát a nadbytek amoniaku se odstraňují z močovinového syntézního roztoku a zpravidla se recyklují do syntézní zóny. K dosažení takového rozdělení močovinového syntézního roztoku se roztok může expandovat a zahřívat ve dvou nebo několika stupních, takže se karbamát převádí na amoniak a na oxid uhličitý. Nebo se močovinový syntézní roztok, popřípadě po parciální expanzi, podrobuje stripování za použití amoniaku a/nebo oxidu uhličitého za dodávání tepla a po expanzi se znovu zahřívá.

Při většině známých způsobů se směs amoniaku, oxidu uhličitého a vodní páry, rozdělená v postupných stupních, absorbuje, kondenzuje se a vrací se do močovinové syntézní zóny ve formě vodného roztoku. Nevýhodou vracení nezreagovaného amoniaku a oxidu uhličitého ve formě vodného roztoku je však skutečnost, že voda nepříznivě ovlivňuje konverzi karbamátu na močovinu, takže se musí rozkládat více karbamátu a je zapotřebí více páry pro dodání potřebného rozkladného tepla. Bylo již navrženo, např. podle německého patentu č. 669 314, oddělovat amoniak a oxid uhličitý ve vypuzované plynné směsi selektivní absorpcí oxidu uhličitého například v monoethanolamínovém roztoku. Je rovněž známo ze zveřejněné nizozemské patentové přihlášky č. 6 706 135 absorbování plynné směsi amoniaku a oxidu uhličitého ve vodě nebo ve vodném roztoku a odstraňování volného amoniaku z tohoto roztoku při atmosférickém tlaku destilací a pak oddělování oxidu uhličitého v separační koloně za tlaku 0,5 až 2 MPa.

Jakkoliv podle takových způsobů dochází k přijatelnému oddělení amoniaku a oxidu uhličitého, takže je možné jejich recyklování bez vody a za pomoci kompresoru, má první popsaný způsob tu nevýhodu, že se absorbovaný oxid uhličitý musí z absoročního prostředí opět odstraňovat zahříváním, přičemž při druhém popsaném způsobu je zapotřebí nejdříve expandovat plynnou směs na atmosferický tlak a pak po oddestilování amoniaku zbylý roztok upravovat na tlak 0,5 až 2 MPa.

Jestliže se roztoku po destilaci oxidu uhličitého znova používá k absorpci čerstvé směsi plynů, musí se opět expandovat na atmosferický tlak. Kromě toho se amoniak při atmosférickém tlaku uvolňuje, takže vracení do močovinové syntézý vyžaduje další energii.

Způsob podle vynálezu umožňuje rozklad karbamátu a recyklování amoniaku a oxidu uhličitého bez zbytečných požadavků na energii, za úspory investičních nákladů a zahrnuje kombinaci zpracovatelských stupňů směsi amoniaku, oxidu uhličitého a vody, získané rozkladem karbamátu amonného, přičemž se oddělují oxid uhličitý a amoniak a který zejména zahrnuje oddělování oxidu uhličitého za dále popsaných podmínek.

Vynález se tedy týká způsobu výroby močoviny reakcí amoniaku s oxidem uhličitým při zvýšené teplotě a za zvýšeného tlaku, při němž močovina vzniká v syntézní zóně v podobě syntézního roztoku močoviny, tento syntézní roztok močoviny se vede do první rozkladné zóny, udržované na zvýšené teplotě, kde se od syntézního roztoku oddělí plynná směs amoniaku, oxidu uhličitého a vodní páry, zbylý roztok močoviny, obsahující zbytky amoniaku a oxidu uhličitého a karbamát amonný, se vede do druhé rozkladné zóny, udržované na zvýšené teplotě a na tlaku nižším, než je tlak v první rozkladné zóně, kde se rozloží karbamát amonný a oddělí se další plynná směs amoniaku, oxidu uhličitého a vodní páry a získá se prakticky karbamátu prostý roztok vyráběné močoviny, z této další plynné směsi se oddělí oxid uhličitý a amoniak vedením této směsi do separační zóny k oddělování oxidu uhličitého, tvořené kolonou s teplotním gradientem ode dna vzhůru, přičemž se alespoň v jednom místě této separační zóny přivádí voda nebo vodný roztok v množství zajišťujícím vytvoření vodného roztoku amoniaku a oxidu uhličitého obsahujícího vodu v množství 65 až 96 % hmot., který se odvádí že dna separační zóny, a plynného proudu oxidu uhličitého prakticky prostého amoniaku a vody, odváděného z hlavy separační zóny, vzniklý vodný roztok amoniaku a oxidu uhličitého se vede do desorpční zóny, kde se amoniak a oxid uhličitý z roztoku uvolní za vzniku vodného proudu, který je prakticky prost amoniaku a oxidu uhličitého, a druhého plynného proudu obsahujícího amoníak, zbytek oxidu uhličitého a vodní páru, který se vede do amoniakové separační zóny, kde oxid uhličitý a voda přecházejí do vodného proudu a amoniak se oddělí jako samostatný plynný proud odváděný z amoniakové separační zóny, který se provádí tak, že se tento samostatný plynný proud z uvedené amoniakové separační zóny přímo nebo nepřímo recykluje do syntézní zóny močoviny, přičemž se v separační zóně pro oddělování oxidu uhličitého, v desorpční zóně a v separační zóně pro oddělování amoniaku udržuje tlak 0,1 až 2,5 MPa, zejména tlak 0,1 až 0,6 MPa.

Pří výhodném provedení způsobu podle vynálezu se v separační zóně pro oddělování oxidu uhličitého, v desorpční zóně a v separační zóně pro oddělování amoniaku udržuje stejný tlak.

Výhodně se do separační zóny pro oddělování oxidu uhličitého přidává voda v takovém množství, aby se vytvořil vodný roztok amoniaku a oxidu uhličitého obsahující vodu v koncentrací 80 až OS % hmot.

Vynález je v dalším podrobně popsán a objasněn s přihlédnutím k přiloženému výkresu, který schematický znázorňuje způsob podle vynálezu.

V syntézní zóně se vytváří syntézní roztok močoviny v reaktoru í pro syntézu močoviny, který pracuje za tlaku 11 až 25 MPa a při teplotě 165 až 220 ³ϋ. Tento roztok se vede potrubím 2 do prvního rozkladného zařízení 3, které může pracovat při syntézním tlaku nebo při nižším tlaku, kde je veden protíproudně za zahřívání s čerstvým oxidem uhličitým přiváděným potrubím 4. Plynná směs, obsahující amoniak, oxid uhličitý a vodní páru, vypuzená v prvním rozkladném zařízení 3, se vede potrubím 5 do kondenzátoru 6, v němž se výhodně udržuje syntézní tlak.

Do kondenzátoru Θ se přivádí potrubím 7, 8 a pomocí ejektoru 9 též určité množství roztoku ze spodní části reaktoru 1 pro výrobu močoviny ke zvýšení kondenzační teploty, takže kondenzační teplo dosahuje maximální možné hodnoty. Tímto teplem se vyvíjí pára o tlaku 0,1 až 0,6 MPa, které se může použít kdekoliv v provozu.

Ejektor 9 pracuje pomocí amoniaku, který se dodává ze zásobníku 11 čerpadlem 10. Čerstvý amoniak se přivádí potrubím 12. V kondenzátoru S probíhá úplná nebo částečná kondenzace a absorpce plynné směsi přiváděné potrubím 5. Roztok karbamátu, zbylý po oddělení plynné směsi, a obsahující popřípadě zbytek plynné směsi, se vrací potrubím 13 do reaktoru 1 pro výrobu močoviny zároveň s roztokem karbamátu, který se získá kondenzací amoniaku, oxidu uhličitého a vodní páry z plynné směsi odváděné potrubím 14 z horní Části reaktoru 1 pro výrobu močoviny, kterážto směs obsahuje inertní složky zavedené čerstvým, oxidem uhličitým, amoniakem a popřípadě vzduchem nebo kyslíkem, použitými pro pasivaei zařízení a potrubí.

K této kondenzaci dochází v kondenzátoru 15 čisticího plynu, který je potrubím 18 spojen s potrubí® 13 nebo s dolní částí reaktoru 1 pro výrobu močoviny. Píýnňá směs, nezkondenzované v kondenzátoru 15 čisticího plynu, se popřípadě vede potrubím 17 do neznázorněného absorbéru, v němž se udržuj© nižší tlak, aby Sé získal v ní ještě obsažený amoniak. Je však rovněž možno zavádět roztok, získaný v kondenzátoru 15 čisticího plynu, do kondenzátoru 8 ejektorem 9.

Roztok pro syntézu močoviny, zbavený plynné směsí amoniaku,, oxidu uhličitého a vodní páry v prvním rozkladném Zařízení 3, se odvádí z prvního rozkladného zařízení 3 a po expanzi na tlak 0,2 až 0,5 MPa v redukčním ventilu 18 se vede potrubím 19 do druhého rozkladného zařízení 20 k rozkladu karbamátu, v němž Se stále ještě obsažený karbamát amonný zahříváním prakticky úplně rozlož! a v odlučovači 21 sé od roztoku oddělí plynná směs amoniaku, oxidu uhličitého a vodní páry, která se pak vede do separačního zařízení k oddělení amoniaku, oxidu uhličitého a vody, jak bude níže podrobně vysvětleno.

Vodný roztok močoviny prakticky prostý karbamátu, který se získá v odlučovači 21, kam se přivádí z druhého rozkladného zařízení 20, expanduje v expanzní nádobě 22 na atmosférický tlak, přičemž Uniká další rozpuštěný amoniak a vodní pára, které se odvádějí potrubím 23.

Vodný roztok močoviny se odvádí potrubím 24 do zóny 23, kde sě známým způsobem zahušťuj© odpařováním nebo krystalizací nebo se může zpracovat jiným způsobem. Výsledný produkt se vypouští potrubím 28.

Plynftá směs oddělená od roztoku močoviny v odlučovači 21, se vede potrubím 27 do separačního zařízení k oddělení amoniaku, oxidu uhličitého a vody, které sestává ze separační kolony 28 p'r^:o oddělení oxidu uhličit鮩, desorpční kolony 29 a amoniakové separační kolony 39. V těchto kolonách s-o udržuj© prakticky stejný tlak 0,1 až 2,5 MPa. Zvláště výhodné je, udržtijedi se v separační soustavě tlak 0,1 až 0,6 MPa, protože v tomto případě je možno roztok, přiváděný do desorpční kolosy 29, zpracovat párou, vytvořenou v kondenzátoru 8.

Nejvýhodněji pracuje separační soustava při stejném tlaku, jaký je' ve druhém rozkladném zařízení 28 pro rozklad karbaiaátu a v odlučovači 21. Do dolní Části Separační kolony 28- pro oddělování oxidu uhličitého se alespoň v jednom místě přivádí voda nebo vodný roztok v množství zajištujícím vytvoření vědného roztoku amoniaku a oxidu uhličitého Obsahujícího' vodu v množství 65 až 96 % hmot., který se odvádí ze dna separační kolosy, a plynného proudu oxidu uhličitého, obsahujícího pouze velmi malé množství amoniaku a vody, který stoupá do horní části kolony.

K tomuto účelu sě do séparUční kolony 28 dodává voda neb© vodný roztok, například kondenzát z© zóny 29# potrubím 31 a dále Vodné roztoky ž následných šepáračních stupňů, které se recyklují potrubím 32 a 33. V horní části Sép.ffiracftí kolony 28 pro oddělování Oxidu ehtóčKéh© s© vzhůru stoupající plynná směs promýva vodou přiváděnou potrubím 34, aby sé odstranilo stále ještě obsažené' malé množství amoniaku, Tato voda s absorbovaným amoniakem rovněž vstupuje do dna separační kolony 28 pro oddělování oxidu uhličitého.

Celkové hmotnostní množství vody, dodané do dolní části separační kolony 28 pro oddělování oxidu uhličitého potrubím 31, 32, 33 a 34, je tak velké, že roztok odváděný z dolní části kolony 28 obsahuje 65 až 96 °/o hmot. vody, tj. 5- až 20násobek hmotnostního množství plynné směsi přiváděné potrubím 27. Zpravidla je optimální obsah vody 80 až 95 % hmot. a hmotnostní množství přidávané vody je tedy s výhodou 8- až 15násobkem hmotnostního množství přiváděné plynné směsi.

Pracuje-li kolona tímto způsobem, odděluje se oxid uhličitý a amoniak z plynné směsi přiváděné z odlučovače 21 za neobyčejně nízké spotřeby energie v separačním úseku. Teplota v dolní části kolony je 70 až 190 °C, přičemž v horní části kolony se udržuje v rozmezí 30 až 70 °C.

Plynný proud oxidu uhličitého prakticky prostý amoniaku a vody se odvádí z horní části separační kolony 28 pro oddělování oxidu uhličitého potrubím 35 a obsahuje pouze několik procent vody a zpravidla toliko stopy amoniaku. Tento plyn se čistí. Vodný roztok amoniaku a oxidu uhličitého, odváděný ze dna separační kolony 28 pro oddělování oxidu uhličitého, obsahuje prakticky všechen amoniak, který je obsažen v plynné směsi přiváděné potrubím 27, dále neoddělený oxid uhličitý a vodu.

Tento roztok se vede potrubím 36 do desorpční kolony 29, v níž se prakticky všechen amoniak a oxid uhličitý z roztoku uvolní ostrou párou, přiváděnou potrubím 37, za vzniku vodného proudu, který je prakticky prost amoniaku a oxidu uhličitého. Množství těchto plynů nepřesahuje limitní množství se zřetelem k hygieně prostředí; zmíněný vodný proud se vypouští z desorpční kolony 29 potrubím 38, na něž jje napojeno potrubí 32 ústící do separační kolony 28 pro oddělování oxidu uhličitého. 'Část tohoto vodného proudu se může vést ^ldo separační kolony 28 pro oddělování oxidu uhličitého potrubím 34 jako promývací 'voda. Zbývající část se vypouští potrubím 39 a může se zcela nebo zčásti vracet do 'zóny 25.

Lehká frakce z desorpční kolony 29, která má teplotu xd5 až 175 °C a obsahuje 'kromě zbytku oxidu uhličitého a vodní páry prakticky veškerý amoniak oddělený v Odlučovači 21 a rovněž určité množství 'cirkulujícího amoniaku, se vede do amoniakové separační kolony 30 potrubím 40 'přes chladič 41 a potrubím 42. V této koloně přecházejí pomocí vody, přiváděné potrubím 43, a kapalného amoniaku, přiváděného potrubím 44, oxid uhličitý a voda do vodného proudu.

Prakticky čistý amoniak se oddělí jako 'samostatný plynný proud, který se vede potrubím 45 do chladicího zařízení 46, v němž 'kondenzuje. Pak jde kapalný amoniak potrubím 47 do zásobníku 11 amoniaku. Roztok, vytvořený na dně amoniakové separační kolony 30 a sestávající z amoniaku, oxidu uhličitého a vody, se vrací potrubím 33 do separační kolony 28 pro oddělování oxidu uhličitého.

Při výše popsaném postupu se do procesu syntézy močoviny nevrací z nízkotlakého stupně, tj. z části za redukčním ventilem 18, žádná voda. Tím se dosáhne podstatně vyššího stupně konverze v reaktoru 1 pro výrobu močoviny, takže se získá syntézní roztok obsahující méně karbamátu amonného. Vzhledem k tomu, že v rozkladném zařízení je třeba rozložit méně karbamátu a rozklad probíhá lépe vzhledem k nižšímu obsahu vody v syntézním roztoku, je v rozkladném zařízení zapotřebí menšího množství páry.

Spotřeba páry pro oddělování amoniaku, oxidu uhličitého a vody je kompenzována snížením množství páry při zpracování roztoku močoviny, protože množství vody, které se odpařuje, je menší. Vzhledem k tomu, že z nízkotlakého stupně se nevrací žádný roztok, nýbrž pouze plynný amoniak, je provoz jednodušší. Provozní spolehlivost zařízení je vyšší, protože není zapotřebí čerpadel na karbamát, která jsou často poruchová.

Příklad

V tomto příkladu jsou množství uváděna v kmolech za hodinu.

317 kmolů amoniaku se vede potrubím 12 a 1143 kmolů oxidu uhličitého potrubím 4 do zařízení popsaného na výkresu pro výrobu 1 019 kmolů močoviny ve vodném roztoku. Tlak v reaktoru 1 pro výrobu močoviny, v prvním rozkladném zařízení 3, v kondenzátoru 6 a v kondenzátoru 15 čisticího plynu je přibližně 14 MPa.

V prvním rozkladném zařízení 3 se 2 542 kmolů amoniaku, 551 kmolů oxidu uhličitého a 132 kmolů vody vypudí ze syntézního roztoku z reaktoru 1 pro výrobu močoviny pomocí čerstvého oxidu uhličitého za zahřívání párou 215 °C. V kondenzátoru 6 směs vypouštěná potrubím 5 částečně kondenzuje pomocí směsi čerstvého amoniaku dodaného potrubím 8 a roztoku nasávaného z reaktoru 1 pro výrobu močoviny.

Ze směsi plynu a kapaliny takto vytvořené a z roztoku karbamátu, vytvořeného v kondenzátoru 15, sestávajícího ze 497 kmolů amoniaku, 169 kmolů oxidu uhličitého a 33 kmolů vody vzniká v reaktoru 1 pro výrobu močoviny syntézní roztok při střední teplotě 183 °C, který při 1 061 kmolech močoviny obsahuje 2 683 kmolů amoniaku, 627 kmolů oxidu uhličitého a 1191 kmolů vody. Konverze oxidu uhličitého je tedy 62,8 %.

Roztok, obsahující 1019 kmolů močoviny, 225 kmolů amoniaku, 118 kmolů oxidu uhličitého a 1 019 kmolů vody, se vypouští z prvního rozkladného zařízení 3 a zahřívá se na 124 °C v druhém rozkladném zařízení 20 k rozkladu karbamátu po expanzi na 0,25 MPa. Plynná směs, sestávající ze 151 kmolů amoniaku, 98 kmolů oxidu uhličitého a 159 kmolů vody, která se oddělí v odlučovači 21 ze zbylého roztoku močoviny, který kromě 1 019 kmolů močoviny a 860 kmolů vody obsahuje ještě 74 kmolů amoniaku a 20 kmolů oxidu uhličitého, se zavádí do spodní části separační kolony 28 pro oxid uhličitý.

V expanzní nádobě 22 se do značné míry odstraní amoniak a oxid uhličitý, takže se zíslká vodný roztok močoviny. Plynná směs, oddělená v odlučovači 21, se vede do spodní části separační kolony 28 pro oxid uhličitý, kde se udržuje tlak 0,25 MPa a zpracovává se kondenzátem o teplotě 90 °C z konečného provozního úseku, který obsahuje 1117 kmolů vody, 5,5 kmolů amoniaku a 2,25 kmolů oxidu uhličitého.

Do separační kolony 28 pro oxid uhličitý se dodává potrubím 32 3 700 kmolů vody, která obsahuje stopy amoniaku, potrubím 33 739 kmolů vody, 298 kmolů amoniaku a 134 kmolů oxidu uhličitého a potrubím 34 157 kmolů vody. Teplota roztoků, dodaných potrubím 32 a 33 je 88 a 85 °C, teplota promývací vody dodané potrubím 34 je 40 °C. Plynná směs, odváděná z horní části separační kolony 28 pro oxid uhličitý, sestává ze 143 kmolů oxidu uhličitého a 3 kmolů vody.

Roztok ze spodní části separační kolony 28 pro oxid uhličitý, o teplotě 106 °C, sestává ze 5 939 kmolů vody, 461 kmolů amoniaku a 92 kmolů oxidu uhličitého a vede se do desorpční kolony 29. Do této kolony se rovněž zavádí plynná směs, opětovně získaná z přední frakce kondenzátoru 15, obsahující 156,5 kmolů amoniaku, 39,2 kmolů oxidu uhličitého a 371 kmolů vody a do spodní části desorpční kolony 29 se přivádí pára o teplotě 138 °C.

Část zbytkového produktu ze dna této kolony, která obsahuje 6 972 kmolů vody se stopami amoniaku a oxidu uhličitého, se dodává potrubím 32 a 34 do separační kolony 28 pro oxid uhličitý a zbylá část se částečně vede jako promývací voda do amoniakové separační kolony 30 potrubím 43 a zbytek se použije v procesu nebo se vypouští do stoky.

Plynná směs, která se vypouští z horní části desorpční kolony 29 při teplotě 110 stupňů C a obsahuje 618 kmolů amoniaku, 134 kmolů oxidu uhličitého a 709 kmolů vody, se po vychlazení v chladiči 41 na teplotu 87 °C odděluje v amoniakové koloně 30 promytím 29 kmoly vody o teplotě 40 °C a 170 kmoly amoniaku při teplotě —15 °C a získá se 490 kmolů čistého amoniaku.

Claims (3)

1. Způsob výroby močoviny reakcí amoniaku s oxidem uhličitým při zvýšené teplotě a za zvýšeného tlaku, při němž močovina vzniká v syntézní zóně v podobě syntézního roztoku močoviny, který se vede do první rozkladné zóny, udržované na zvýšené teplotě, kde se od syntézního roztoku oddělí plynná směs amoniaku, oxidu uhličitého a vodní páry, zbylý roztok močoviny, obsahující zbytky amoniaku a oxidu uhličitého a karbamát amonný, se vede do druhé rozkladné zóny, udržované na zvýšené teplotě a na tlaku nižším, než je tlak v první rozkladné zóně, kde se rozloží karbamát amonný a oddělí se další plynná směs amoniaku, oxidu uhličitého a vodní páry a získá se prakticky karbamátu prostý roztok vyráběné močoviny, z této další plynné směsi se oddělí oxid uhličitý a amoniak vedením této směsi do separační zóny k oddělení oxidu uhličitého, tvořené kolonou s teplotním gradientem ode dna vzhůru, přičemž se alespoň v jednom místě této separační zóny přivádí voda nebo vodný roztok v množství zajišťujícím vytvoření vodného roztoku amoniaku a oxidu uhličitého obsahujícího vodu v množství 65 až 96 % hmot., který se odvádí ze dna separační zóny, a plynného proudu oxidu uhličitého prakticky prostého amoniaku a vody, odváděného z hlavy separační zóny, vynalezu vzniklý vodný roztok amoniaku a oxidu uhličitého se vede do desorpční zóny, kde se amoniak a oxid uhličitý z roztoku uvolní za vzniku vodného proudu, který je prakticky prost amoniaku a oxidu uhličitého, a druhého plynného proudu obsahujícího amoniak, zbytek oxidu uhličitého a vodní páru, který se vede do amonialkové separační zóny, kde oxid uhličitý a voda přecházejí do vodného proudu a amoniak se oddělí jako samostatný plynný proud odváděný z amoniakové separační zóny, vyznačující se tím, že se tento samostatný plynný proud z uvedené amoniakové separační zóny přímo nebo nepřímo recykluje do syntézní zóny močoviny, přičemž se v separační zóně pro oddělování oxidu uhličitého, v desorpční zóně a v separační zóně pro oddělování amoniaku udržuje tlak 0,1 až 2,5 MPa.

2. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že se v separační zóně pro oddělování oxidu uhličitého, v desorpční zóně a v separační zóně pro oddělování amoniaku udržuje tlak 0,1 až 0,6 MPa.

3. Způsob podle bodů 1 a 2, vyznačující se tím, že se v separační zóně pro oddělování oxidu uhličitého, v desorpční zóně a v separační zóně pro oddělování amoniaku udržuje stejný tlak.