CS240955B2

CS240955B2 - Production method of in core substituted benzylhalogenides

Info

Publication number: CS240955B2
Application number: CS831829A
Authority: CS
Inventors: John P Chupp; Terry M Balthazor
Original assignee: Monsanto Co
Priority date: 1982-03-17
Filing date: 1983-03-16
Publication date: 1986-03-13
Also published as: RO87596A; ATE26698T1; DE3371068D1; DD207903A5; AU562361B2; NZ203592A; MY8700115A; JPS58167525A; KR840004058A; PT76398A; HU189673B; GB8307289D0; RO87596B; PL241049A1; KR870000246B1; GB2117380B; ZA831840B; EP0089330A2; CS182983A2; EP0089330B1

Description

Vynález se týká způsobu výroby v jádře substituovaných benzylhalogenidů, jako jsou o-aminobenzylchloridy, reakcí substituovaných benzylsulfoxidů s neoxidujícími halogenidy kyselin.

Je známo, že sulfoxidy podléhají za kyselých podmínek přesmykům za vzniku alfa-substituovaných sulfidů, přičemž celkovým výsledkem je redukce sulfoxidové skupiny a oxidace přiléhajícího atomu uhlíku.

Reakce.tohoto typu jsou obecně známy jako Pummererova reakce. Použije-li se halogenidů kyselin, obsahují produkty takových Pummererových reakcí normálně alfa-substituované . halogenmethylsulfidy, anebo po hydroláze, odpovídající aldehydy, viz například Russell & Mikol, Mech. Mol. Migr., 157-207 /1968/.

Substituovaný o-aminobenzylchlorid sám o sobě byl popsán v dosavadní literatuře, avšak tato sloučenina se vyrábí z odpovídajícího o-aminobenzylalkoholu a nikoliv z arninobenzylsulfidu.

Jedním z problémů, řešených tímto vynálezem je získat způsob konverze benzylsulfoxidů substituovaných na jádře na benzylové halogenidy substituované na jádře v dobrých výtěžcích.

Dalším , problémem, řešeným podle tohoto vynálezu je získat nové o-aminobenzylhalogenidové sloučeniny, které by byly užitečné pro přípravu herbicidních sloučenin odvozených od anilinu.

Dalším problémem, řešeným podle tohoto vynálezu je získat způsob výroby o-aminobenzylhalogenidových sloučenin, při kterém se používá výchozích látek odvozených od produktů aromatického sulfiliminového přesmyku.

Podstatou tohoto vynálezu je způsob výroby v jádře substituovaných benzylhalogenidů obecného vzorce I

/1/, ve kterém Xj znamená methoxyskupinu nebo aminoskupinu, X₂trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu, ethylovou methoxyskupinu nebo atom chloru, přičemž je Xj v poloze orto nebo para vzhledem k chlormethylové skupině, a s podmínkou, když X₂ znamená atom vodíku, Xj znamená methoxyskupinu.

znamená atom vodíku, kyanoskupinu, skupinu, methoxyskupinu, karboPodstata výroby způsobem podle vynálezu je v tom, že se sulfoxid obecného vzorce II v jádře substituovaný benzyl-

/II/, ve kterém mají Xj a X₂ výše uvedený význam, uvede v reakci s inertního rozpouštědla.

chlorovodíkem v přítomnosti

Uvedený substituent v jádře obsahuje aktivační skupinu, která má Hámmettovu sigma /para/ konstantu negativnější než -0,20 a je schopna poskytovat elektrony a.tím podporovat vznik benzylového karboniového iontu při elektrofilním napadení sulfoxidu.

vynález se rovněž týká způsobu výroby v jádře substituovaných o-aminobenzylhalogenidů /například o-halogenmethylanilinů/, jako je 2-chlormethyl-6-trifluormethylanilin, které _# se i

se s výhodou připravují z výchozích látek odvozených od o-methylthiomethylanilinů, které lze zase snadno odvodit od odpovídajícího substituovaného anilinu přes známé aromatické sulfilimlnové přeskupení. ·

Při normální Pummererově reakci podléhají sulfoxidy přeskupení působením halogenidů neoxidujících kyselin za vzniku alfa-substituovaných halogenidů a aldehydů. Autoři tohoto vynálezu objevili reakci, kterou lze charakterizovat jako abnormální Pummererovu reakci, při níž jisté v jádře substituované benzylové sulfoxidy reagují se stejnými neoxidujícími halogenidy kyselin za vzniku benzylhalogenidů.

Substituent/^y/ v j^ád^ře benz^ylov^ého sul^fox:tdu jsou roztodující proto, zda reakce ^bud*e postupovat normální nebo abnormální Purnmnrerovou cestou. Abnormální Pummererova reakce podle tohoto vynálezu.postupuje přes vznik intermediárního benzylového karboniového iontu.

Podle toho by primárním substituentem v jádře měla být aktivační skupina, například poskytující elektrony, která je umístěna v ortho nebo para poloze k methylsulfoxidovému substituentu a má dostatečnou, aktivační sílu stabilizovat benzylový karboniový iont po elektrofilním napadení.

Jedním z dobrých měřítek této aktivity je Hammettova sigma ··/para/ konstanta substituentu. Sigma /para/ je přibližnou mírou aktivační síly substituentu bud v para nebo ortho poloze. Při uskutečňování výroby benzylhalogenidů přes neoxidační abnormální Pummererovu cestu má obvykle primární substituent v jádře mít sigma /para/ konstantu negativnější než asi -0,20. postup podle tohoto vynálezu kritický.

Výhodnými primárními substituenty v jádře, které mají uvedené charakteristiky, jsou alkoxyskupiny a aminoskupiny. Skupiny NH₂, které jsou v poloze orto k benzylovému sulfoxidoyému substituentu, jsou nejvhodnějšími substituenty.

Výchozí benzylsulfoxidové látky mohou popřípadě obsahovat O až 4 sekundární substituenty V jádře. Výběr sekundárního substituentu v jádře, přichází-li v úvahu, není obvykle pro reakční postup podle tohoto vynálezu kritický.

Lze používat jakékoliv aktivační, neutrální nebo desaktivační skupiny nebo skupin, pokud to nedestabilizuje intermediární benzylový karboniový iont indukovaný přítomností vybraného primárního substituentu v jádře.

Mezi vhodnými sekundárními substituenty v jádře lze uvést alkyl, halogenalkyl, alkoxyskupinu, polyalkoxyskupinu nebo alkoxyalkyl, alkenyl, alkenyloxyskupinu, alkinyl nebo alkinyloxyskupinu, aryl, aryloxyskupinu, aralkyl nebo aralkyloxyskupinu, aminoskupinu, nitroskupinu, kyanidovou skupinu, halogen a nasycený nebo nenasycený heterocyklický radikál mající . až 6 atomů v kruhu a obsahující atom kyslíku, síry a/nebo dusíku.

Je-li primárním substituentem v jádře aminoskupina, je výhodným sekundárním substituentem ' v jádře halogenalkyl, jako CF^; alkyl, jako methyl nebo ethyl; alkoxyskupina, jako je methoxyskupina nebo ethoxyskupina; halogen, jako chlor nebo brom; karboalkoxyskupina, jako je karbomethoxyskupina; a skupina CN.

Je-li primárním substituentem v· jádře alkoxyskupin^a^, jsou vhodnými sekundárními substituenty v jádře alkyl nebo alkoxyskupina. V případě výhodných o-aminobenzylsulfoxidových výchozích látek je výhodnou polohou pro sekundární substituent v jádře poloha 6. V těchto látkách je nejvýhodnějším sekundárním substituentem v jádře skupina CF^.

Obecně lze říci, že selekci substituentu v jádře je třeba provést tak, aby substituenty nereagovaly nepříznivě s rozpouštědly nebo reakčními složkami používanými v celkovém postupu, jak je zde popisován.

^Termín benzy^lsu^lfo^xid, ^jak je v popise pou^žíván^, týká se suliin^yl^ových ^ouč^n ^obecného vz°^rce ArCř^SORp ^v němž Ar ^je ^su^bstituovaný nebo nesubstituovaný fen^ylo^{vý r}a^{dikál a} sub^{stltuent Rj je n}ěkt^er^{á a}ry^lov^á nebo ^alk^ylová stopka, ^jak b^yl^y - de^ovány^ toe^ neovlivňuje nepříznivě reakci podle tohoto vynálezu. .

Obdobně, termín benzylový sulfoxidový substltuent znamená radikály vzorce -CHjSOR.jp v němž Rx má dříve uvedený význam. Protože se tato skupina R. z konečného produktu odštěpí, je výhodné používat jednoduchých a levných alkylových substituentů, jako ' je methyl.

Termín alkyl znamená jak rovný, tak i rozvětvený alkylový radikál. Výhodnými alkyly jsou ty, jež obsahují 1 až 6 atomů uhlíku, jako je methyl, ethyl, n-propyl, isopropyl, n-butyl-lsobatyl, sek.-Lutyi, terc.-butyl, n-pentyl, isopentyl, n-hexyl, sek.-hexyl a podobně.

Termín lů, jako je ary! se týká jak substituovaných, tak nesubstituovaných aromatických radikáfenyl, benzyl, tolyl, xylyl a podobné.

Termín alkoxyskupina znamená alkoxylové radikály, jak s rovným, tak i s rozvětveným řetězcem, obsahující alkylové, alkenylové a alkinylové skupiny, jak byly definovány shora.

Termín karboalkoxvskupina znamená radikály vzorce C00R_c, v němž R_c znamená shora definovaný alkyl.

Používá-li se k popisu primárního substituentu v jádře termínu amino, týká se to raalkyl. Je-li termín amino používán jako vzorce NRR', vněmž R a R' mohou být to typu jako je vodík, acyl, alkyl nebo dikálů vzorce NHR , v němž R' znamená vodík nebo se^kundárn^í subs^toent v j^ádře, tý^ká se ra^dikálůrozmanité substituenty, vyjmenované . již shora, a aryl, jak byly již definovány.

Termín alkenyl znamená alkenylové skupiny typu -cnH2n-l' ^a to 3ak s rovným, tak 4 s rozvětveným řetězcem. Výhodné jsou alkenylové skupiny, jež obsahují 3 až 5 atomů uhlíku.

Termín alkinyl znamená zde skupinu typu -c_nH₂n-3 a zahrnuje v sobě skupiny jak s rovným, tak i rozvětveným řetězcem. Výhodné alkinylové skupiny obsahují 3 až 5 atomů uhlíku.

Termín alkoxyalkyl znamená alkylovou skupinu substituovanou na koncovém uhlíku alkoxyskupinou. .

Termín halogenalkyl znamená alkylovou skupinu substituovanou jedním nebo několika atomy halogenu, jako je např. chlormethyl, brommethyl, dichlorethyl, trichlormethyl, trifluormethyl, pentafluorethyl, jodmethyl a podobně. . ·'

Substituované benzylsulfoxidy používané jako výchozí látky při způsobu podle tohoto vynálezu jsou obecně známé a lze je připravovat, například oxidací odpovídajícího benzylalkylsulfidu, viz například Jackson U.S. patent č. 4 006 183» Claus, Mh Chem. Bd., 102, . p. 1571-1582 /1971/.

Výhodnými výchozími sulfoxidovými látkami jsou o-aminobenzylsulfoxidy. Zvláštní význam jsou odvozeny od oodpovídajících substipři způsobu . podle tohoto vynálezu mají ty o-aminobenzylsulfoxidy, jež -aminobenzylsulfidů, které byly vyrobeny sulfiliminovým přeskupením z tuovaných anilinů.

Typické sulfiliminové přeskupení se uskutečňuje takto: anilin se *

uvede v reakci s dimethylsulfidem v přítomnosti báze a oxidovadla, jako je N-chlorsukcinimid, čímž se získá aromatický sulfiliminový produkt mající skupinu -NwS/CHý/j.

Takové reakce jsou v tomto oboru známé a popsané, mezi jiným v Gassman, Tetrahedron

Letters, 497 /1972/; Gjassman, Tetrahedron Letters, 24, .2055-2058 /1977/) Vilsmeier, Tetrahedron Letters 624 /1972/; Jackson U.S. patent č. 3 966 371 a 4 006 183; a Claus, Mh Chem.

Bd. 102, pp. 1571-1582 /1971/.

Při obměně sulfiliminové reakce, používá-li se báze, jako je hydroxid sodný, muže být neutralizace doprovázena konverzí sukcinimidu jakožto vedlejšího produktu na vodný roztok sukcinimidu sodného, který ize regenerovat na chlorsukcinimid.

Sitifilii^n se přesmykává při zahřívání nebo katalýze a poskytuje o-methylthiomethylamHny, které ize pak zase oxidovat, nayPíkiad peroxidem vodíku, čímž, se získají výchozí

Při provádění způsobu podle tohoto vynálezu, se výchozí bennzysulfoxidové látky n^ř^lhav reagovat s halogenidem kyse^ny. Termín haiogenid kysenny, jak se zde používá, znamená činidla, jež jsou schopná uvolňovat haiogenidové ionty /například chloridový, bromidový, fluorídc^ý nebo jndidnvý iont/ in šitu.

Haiogenid kyse^ny pro účely tohoto vynáiezu ize · vybrat z širokého okruhu derivátu kyseč in, jako jsou deeiváty odvozené ze suifonových kvssčin, fosforečných kyse ein, fosforových kyseein a karboxyiových kyseein majících organický zbytek, kterým může být alkyl, haiogenalkyl, fenyl, benzyl nebo jejich substiuuované deriváty.

V této třídě iátek jsou zahrnuty aay ^a^ge n^y, jako je aceey 101-^0171^ a halogenaaceylhalogenidy, jako jsou chlo^ccet 1сЬУогidy. Halogenidy kyseein iahřnιllí v sobě samozřejmě též řalogenovodiky, z nichž chlorovodík ize pokládat za výhodný řalngenid.

Obecně ize tvrdit, že halogenidy kyseein používané v normáání Pumererově reakci ize pou!ívat rovněž i v abnoreá-ní PuIm^rmrerově reakci, jak byla popsána.

Za jistých okolno^í je možné vyrábět benrz1sstfoxid in šitu, př-iřemž se vychází z odpovídajícího Ьсг^У'^,!^, nappíkiad oxidací peroxidem vodíku nebo podobnými l-t^k^ae.. Jedna zvlášE výhodná metoda, jež má výhody abnoree-ní Pumnrerovy reakce podle tohoto vynáiezu bez skutečného iinl^nv-ní nebo vycházení z ben^z^nufoxidu, je zaiožena na tvorbě cyklického iutfiiimrnt, které 'lze dosáhnout za poutíií n-aeinobbrrz1lst fidc)výnř subsir-yů.

Podle tohoto postupu je možné nechat o-aeinoC)brrylstιtiidv reagovat s haiogenačním činideem, jako je chlor nebo iutftr1leřlnrii, čímž se získá cyklický i^tfilmi^r v podobě s^oi a chlorovodík.

Sůl se přddavkem st.eehioeetrického meo'nžtví vody hydrolyzuje na sulfoxid a chlorovodík. S^ufoxid a chlorovodík vznikié in šitu ize nechat reagovat jak bylo·dříve popsáno, aniž by se sulfoxid izoioval nebo aniž by bylo iaponřrbí při dávat daaší chlorovodík /halogenovodík/, aby se získal o-ael·noberrz1halogrnid v jediné reakční nádobě.

/Přídavek haiogenovodíku přímo k eykleckemu ^ШНгоГдо, aniž by se nejprve přidaia voda, nevede k získání benzylhalogenidového produutu./ Tento postup je tudíž výhodný, protože se při něm neppidávaa í veiká m^n^čžství vody do systému, jak je tomu v případě, kdy se neužívá peroxidu vodíku k oxidaci sulfidů na iulfnxiiv.

Je-li jako haiogenid kyseliny požíván halncJrnaac1řalogrnid, jako napříkiad chlorach^ 1 chlorid, a primárním substHuenem v jádře je am.noskupina /NHR”/, poskytuje reakce n-aeinoC)beri1l!utfoxidu s nadbytkem ehlnracetyleřlnriit produkt abnorei-ní Pummeeeeovy reakce /například n-aminonbrzniyhlonrd/, který obsahuje N-chlnracryylovnt skupinu.

Jiné halngenaaerylhalngrnidy řonit1ulí rovněž obdobné vtiiriky. Takové sioučeniny jsou zvlášř žádanými výchozími iátkami pro výrobu aifa-halο<·1'γ^οθtaní'ί^ον?!!! řerbl.eiiů.

Abnormáání h^Imlereeova reakce bennzysuifoxidu s halogenidee se provádí ve vhodném rozpouštědle. Obeaně řečeno má být rozpouštědlo v inertní k jrinotl1týe reakčním složkám nebo k produktům, jež vznikáaí, a maí mít dostatečnou rnzpus?·nosУ pro reakční siožky a produkty.

Do této třídy rozpouštědel patří uhlovodíky, halogenované uhlovodíky, ethery a podobně. Typickými rozpouštědly pro tento případ jsou tetrachlorid uhličitý, toluen, xylen, chlorbenzen, chloroform, methylenchlorid, ethylendichlorid, trichlorethan. Výhodným rozpouštědlem je ethylendichlorid.

Poměry reakčních složek ve shora popisovaném postupu jsou diktovány především ekonomickými úvahami a nutností vyhýbat se neočekávaným vedlejším produktům. Je tudíž třeba se vyhýbat velkým nadbytkům anebo nedostatkům jednotlivých drahých složek jedné vzhledem к druhé a nejčastěji se dává přednost v podstatě stechiometrickým množstvím.

Koncentrace používaných reakčních složek může ovlivňovat výtěžky produktu. Obvykle se používá koncentrací reakčních složek v rozsahu asi 0,1 až 1,5 M, přičemž optimálních výsledků se dosahuje při koncentracích blízkých 0,5 M.

Způsob podle tohoto vynálezu může se provádět při kterékoliv vhodné teplotě v rozsahu 0 °c až do teploty místnosti,’ anebo i při vyšší teplotě. Lez tudíž používat reakčních teplot od asi 0 °C do asi 200 °C v širokém rozsahu.

V praxi je však výhodné používat reakčních teplot v rozsahu od asi 40 °C do asi 120 °C, přičemž teploty v rozsahu asi 50 °C až asi 85 °C jsou nejvýhodnějčími reakčními teplotami. Postup lze provádět při kterémkoli vhodném tlaku, buď vyšším nebo nižším než je tlak atmosférický; pro praktické úvahy se dává přednost atmosférickým podmínkám.

Reakce probíhá rychle. Volba teplot, tlaku, zařízení apodobně, jež jsou vhodné pro jednotlivé skupiny reakčních složek, jsou pro odborníka běžnou záležitostí. Postup lze samozřejmě provádět buď po šaržích nebo kontinuálně.

Při výhodném provádění vynálezu se sulfoxidová reakční složka rozpustí v inertním rozpouštědle za míchání a do roztoku se uvádí plynný halogenid kyseliny jako druhá reakční složka, například probubláváním směsi. V mnoha případech je žádoucno odstraňovat ke konci reakce vodu destilací reakčního produktu, až produkt je v podstatě bezvodý.

Výsledný benzylhalogenidový produkt je stálý, je-li rozpuštěn v roztoku. Neutrální produkty lze získávat promytím reakční směsi vodou a izolací produktu, která se provede oddělením rozpouštědla a jeho odstraněním.

Protože o-aminobenzylhalogenidové produkty, jak byly popsány, mají snahu polymerovat, je-li rozpouštědlo odstraněno, je v ''hodné odstraňovat tyto látky jako halogenovodíkové soli anilinu /aniliniové soli/.

Toho lze dosáhnout tak, že se na roztok benzvlhalogenidu působí halogenovodíkem za míchání. Jelikož se mnohé z aniliniových solí tvoří toliko za nízkých teplot, je výhodné ochladit roztok benzylhálogenidu na asi 0 až 5 °C během působení halogenovodíkem.

Vysrážením a filtrací se získá aniliniová sůl ve výtěžcích až 95 % a více. Produkt je v podstatě prostý vedlejších produktů abnormální Pummererovy reakce, jež obsahují síru, jako je například CH₃SO₂SCH₃ a CH₃SH.

Aniliniovou sůl lze neutralizovat a rozpustit jako sloučeninu v podstatě čistou v organickém rozpouštědle pro další zacházení anebo postup.

Výhodnými sloučeninami vyráběnými způsobem podle tohoto vynálezu jsou o-aminobenzylhalogenidy, které mají alespoň jeden sekundární substituent v jádře vybraný ze skupiny zahrnújící CF₃, CN, Cl, CH₃, CH₂CH₃, 0CH₃ a CO,,CH₃.

Nejvýhodnějšími sloučeninami jsou 2-chlormethyl-6-trifluořmethyl-anilin, 2-chlormethyl-6-kyanoanilin, 2-chlormethyl-6-methylanilin, 2-chlormethyl-6-ethylanilin, 2-chlormethvl-6-methoxyanilin, 2-chlormethyl-6-karbomethoxyanilin, 2-chlormethvl-5-chlor-6-methoxyanilin

а НХ soli /aniliniové soli/ uvedených anilinů, dále pak 2'-chlornethyl-6'-trifluormethylacetanilid a 2-chlor-2 '-ch lormethyl-6 '-trif luormethy láce táni lid.

Sloučenin chráněných tímto vynálezem se používá ve výrobě herbicidních sloučenin. Katalytickou hydrodehalogenací lze chráněný o-aminobenzylhalogenid přeměnit na 2~methylan.ilinv, jako je 2-methyl-6-/trifluormethyl/anilin.

Příklady takových metod jsou popisovány v následujících souběžných přihláškách vynálezu, jež byly podány současně s touto přihláškou·. Chupp a Balthazor P.S. patentová přihláška č. 358 772, nazvaná Výroba o-methylanilinů z o-aminosulfoxidů a Miller a Chupp U.S. patentová přihláška č. 358 773 s názvem Způsob výroby o-methylanilinů z o-aminobenzylsulfoxidů.

2-Methy1 ani 1iny lze přeměnit na 2-halogenacetanilidové herbicidní sloučeniny způsoby popisovanými v souběžná U.S. patentová přihlášce č. 333 345, autor Chupp, s názvem Herbicidní 2-halogenacetáni 1idy, podaná 22. prosince 1981.

V následujících příkladech je způsob podle tohoto vynálezu podrobněji objasňován, aniž by byl těmito příklady omezován.

Příklad 1

Tento příklad znázorňuje reakci benzylmethylsulfoxidu s bezvodým HC1, orobíhající přes normální Pummererovu reakci /tj. známý postup/.

Roztok 1,5 q /9,7 molů/ benzylmethylsulfoxidu v 15 ml tetrachloridu uhličitého se zahřívá za míchání к refluxu a za orobublávání HC1. Po ochlazení směsi se stanovením nukleární magnetické resonance /NMR/ a plynovou chromatografií /ОС/ zjistí dva reakční produkty: benzaldehyd /60 %/ a benzylmethylsulfid /40 %/.

Struktury těchto normálních Pummererových produktů byly potvrzeny plynovou chromatografií a hmotnostní spektrograf?.í /MS/.

Příklad 2

Tento příklad dokládá, že postupem podle příkladu 1 se vyrobí abnormální Pummererův produkt /4-methoxybonzyIchlorid/, když benzylsulfoxid obsahuje primární substituent /methoxyskupinu/ aktivující jádro.

Roztok 1 gramu 4-methoxvbenzyImetylsulfoxidu v 10 ml chloridu uhličitého se zahřívá к refluxu. Roztokem se po dobu 15 minut uvádí bezvodý chlorovodík a rozpouštědlo se potom odstraní, čímž se získá slabě růžová kapalina.

Tento produkt se podrobí plynové chromatografií a hmotnostní spektrální analýze a srovná se pomocí spektra nukleární magnetické resonance a plynokapalinové chromatografie /GLC/ s autentickým materiálem, kterým je 2-chlormethyl-4-methoxyanilín. Výtěžek Činí 100 % při 90% konverzi.

P ř í к 1 a d 3

Tento příklad uvádí výhodný postup pro přípravu 2-chlormethyl-6-trifluormethylanilinu-hydrochloridu.

Roztok 200 q /0,0844 molu/ 2-methylsulfinylmethyl-6-trifluormethylanilinu a 250 ml ethylondichloridu v 500mililitrové kulaté baňce, opatřené výkonným míchadlem, přívodní trubičkou pro chlorovodík, destilačním nástavcem a teploměrem, se probublává při teplotě místnosti plynným chlorovodíkem tak dlouho, až se počáteční mazlavá sraženina přemění na kalnou směs /3 až 5 minut/. Potom se směs rychle zahřeje na 60 až 63 °C za probublávání HC1 směsí. Po 10 minutách zahřívání a uvádění HC1 se přidá 1 ml vody a v zahřívání a uvádění HC1 se pokračuje, až se směs vyjasní /obvykle 10 až 15 minut po přidání vody/.

V tomto okamžiku lze pozorovat na stěnách baňky velmi malé množství nerozpuštěné látky. Čirý oranžový roztok se potom dále zahřívá /přívod HC1 se v tomto okamžiku zastaví/ a rozpoutědlo a voda se oddestilují, až v reakční baňce není žádná voda /obvykle se během 15 až 20 minut odstraní 50 až 60 ml rozpouštědla/.

Jasný žlutý roztok se potom ochladí za míchání a probublávání HC1 na 0 až 5 °C. Vysrážená tuhá látka se odfiltruje a promyje 50 ml chladného ethylendichloridu, načež se odsaje co nejvíce dosucha.

Výtěžek čistě bílého amoniumbenzylchloridu je obvykle 95 % /obsahuje malé množství vody/. Tato látka má teplotu tání při asi 70 až 75 °C.

Analýza pro C_QH_QC1₂F₃N

Vypočteno: 39,05 C, 3,28 H, 5,69 N

Nalezeno: 41,36 C, 3,43 H, 5,98 N.

Příklady 4 až 8

Použije se analogických postupů, jako jsou postupy popsané v příkladě 3, a to к přípravě různých 2-chlormethylaniliniumhydrochloridových solí, jež jsou uvedeny v přehledu v:následující tabulce spolu s některými vybranými charakteristickými konstantami těchto látek:

Př.	T.t. °c	Výtěžek %	Empirický vzorec	Analýza vypoČt.	nalez
č.	Produkt
3	2-chlormethyl-6-ethyl-				C	52,44	52,18
	anilinhydrochlorid	128	86,1	^C9^H13^C12^N	H	6,37	6,43
				N	6,80	6,77
4	2-chlormethyl-6-methyl-	190-205			C	50,02	49,83
	anilinhydrochlorid		87,94	^C8^H11^C12^N	H	5,78	5,59
				N	7,29	6,93
5	2-chlormethyl-6-methoxy-				C	46,17	46,16
	anilinhydrochlorid	100	83,3	^C8^HU^C12^NO	H	5,34	5,33
				N	6,73	6,78
6	2-chlormethyl-6-				c	45,78	45,68
	karbomethoxyanilih-				H	4,70	4,62
	hydrochlorid	130-225	95,5	^C9^HU^C12^NO2	N	5,93	5,88
7	2-chlormetyl-5-chlor-			C	39,61	39,02
	-6-methoxyanilinhydro-				H	4,16	4,09
	chlorid	165-230	94,4	^C8^H1O^C13^NO	N	5,78	5,56
8	2-chlormethylanilin-			C	47,21	47,22
	hydrochlorid	—	92,3	^C7^H9^C12^N	H	5,10	5,16
					N	7,87	7,75

Příklad 9

7,8 g /0,10 molu/ acetylchloridu se zahřívá při refluxu v přibližně 100 ml toluenu s 12 gramy /0,05 molu/ 2-methylsulfinylmethyl-6-trifluormethylanilinu, Po odpaření rozpouštědla se vysokoúčinnou tlakovou kapalinovou chromatografií /HPLC/ za použití 15 % ethylacetátu

V tomto příkladě je popisována příprava 2-chlormethyl-6-trifluormethylácetánilidu.

а 85 % cyklohexanu získá ve frakcích 38 až 53 celkem 3,2 gramu produktu s frakcí 42 rekrystalizovanou z methylcyklohexen/ethylacetátu, čímž se dostane 2'-chlormethyl-6'-trifluormethylacetanilid. Tato látka má teplotu tání 137 až 140 °C.

Analýza pro C_1C>H₉C1F₃NO

Vypočteno: C 47,73 H 3,61 N 5,57

Nalezeno: C 47,55 H 3,57 N 5,48

Příklad 10

V tomto příkladě je popisován obdobný způsob přípravy 2-chlormethyl-6-trifluormethylanilin-hydrochloridu.

Do mechanicky míchaného roztoku 221,0 gramů /1,00 molu/ 2-methylthiomethyl-6-trifluormethylanilinu ve 2 litrech ethylendichloridu se uvádí po dobu 1 hodiny chlor /7,60 g, 0,107 molu/, přičemž se reakční teplota udržuje pod 20 C.

Původně vzniklá bílá suspenze se stává v polovině přidávání chloru velmi hustou a po rozpuštění ke konci přidávání přechází v kalný roztok. Směs se potom zahřeje na 60 °C za stálého probublávání HC1.

Potom se přidá voda /25 ml, 1,4 molu/ a s uváděním HC1 se pokračuje při 60 °C po 15 minut, přičemž v tomto okamžiku se získá jasný roztok. Nadbytek vody se odstraní azeotropní destilací /odstraní se 780 ml rozpouštědla/ a výsledný roztok se ochladí na O °C/při stálém proudu probublávajícího HC1.

Filtrací, promytím tuhé látky 150 ml chladného ethylendichloridu a vysušením na vzduchu se získá 228,0 g /92,7 %/ čistě bílého 2-chlormethyl-6-trifluormethylaniliniumhydrochloridu.. Vlastnosti a analýza této sloučeniny jsou uvedeny shora.

Příklad 11

Při obměně postupu podle příkladu 10 se HC1 neuvádí do reakční směsi před srážením aniliniové soli. Chlor /6 g, 0,084 molu/ se uvádí do roztoku 17,5 g /0,0792 molu/ 2-methylthiomethyl-6-trifluormethylanilinu ve 160 ml ethylendichloridu při 15 až 21 °C po dobu 15. minut.

Potom se přidá voda /2 ml, 0,11 molu/ a zakalený roztok se zahřeje na 63 °C. Směs se udržuje při teplotě 63 °C půl hodiny a získá se jasný roztok. Nadbytečná voda se odstraní azeotropní destilací /odstraní se 65 ml rozpouštědla/ a roztok se ochladí na O °C při udržování proudu probublávaného HC1. Výsledná tuhá aniliniová sůl se izoluje filtrací, čímž se získá 17,7 g /90,9 %/.

P ř í к 1 a d 12

V tomto příkladě je popisován postup přípravy 2-amino-3-chlormethylbenzonitrilu.

38,85 g /0,2 molu/ 2-amino-3-methvlsulfinylmethylbenzonitrilu se spojí s 500 ml ethylendichloridu v jednolltrové baňce opatřené mechanickým míchadlem, refluxním kondenzátorem, teploměrem a přívodem plynu.

Probublává se HC1. Vylučuje se hustá tmavěžlutá polotuhá látka, která je potom nápadně tmavěoranžová. Po pokračujícím uvádění HC1 polotuhá látka pomalu ustupuje a skýtá zakalenou oranžovou směs.

Teplota vystoupí na 35 °C po 10 až 15 minutách při míchání vysokou rychlostí před koncem postupu. Po dalším probublávání HC1 za zahřívání na 60 až 65 °C po dobu 10 minut vzniká tuhá látka. Přidají se 2 ml vody a pokračuje v pomalém probublávání HC1 při 60 až 65 °C. Po 20 minutách se získá značná část lepkavé tuhé látky.

Na aparaturu se nasadí destilační nástavec, zvýší se teplota a voda se azeotropně oddestiluje /oddestiluje se 125 ml/. Zbylá směs se ochladí v ledové lázni za plynulého uvádění HCl, přičemž se vytvoří Žlutá tuhá látka.

Ta se promyje 100 ml studeného ethylendichloridu a vysuší za sníženého tlaku. Produkt je hydrochloridovou solí 2-amino-3-chlormet.hylbenzonitrilu.

Protože různé obměny způsobu podle tohoto vynálezu jsou pro odborníka nasnadě, je tento vynález omezen toliko připojeným předmětem vynálezu.

Claims

PŘEDMĚT VYNALEZU

Způsob výroby v jádře substituovaných benzylhalogenidu obecného vzorce I ve kterém znamená methoxyskupinu nebo aminoskupinu, znamená atom vodíku, kyanoskupinu, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu, ethylovou skupinu, methoxyskupinu, karbomethoxyskupinu nebo atom chloru, přičemž Χ_χ je v poloze orto nebo para vzhledem к chlormethylové skupině, a s podmínkou, když X₂ znamená atom vodíku, X^ znamená methoxyskupinu, vyznačující se tím, že se v jádře substituovaný benzylsulfoxid obecného vzorce II /II/, ve kterém mají X^ a X^ výše uvedený význam, uvede v reakci s chlorovodíkem v přítomnosti inertního rozpouštědla.