CS235527B2 - Water-bearing explosive mixture and method of its production - Google Patents

Description

Vyrnález se .týká vodonosné výbušné směsi v podobě vodné keše, která je tvořena ztuženou nebo zgelovatělou sourtslou vodnou- fází, která obaaluuje anorganické oxidační soli, palivovou složku a senzZbilační složku.

Trhavinové směsi nebo výbušné směsi gelového typu nebo . kašovitého typu podle dosavadního stavu techniky obsahují anorganické oxidační soH, palivové složky a sannibilační složky (jednu nebo více z těchto ' uvedených složek) rozpuštěné nebo dispergované ve spojité kapalné fázi, obvykle ve vodné fázi. Tento.konečný produkt je ztužen a zpracován tak, aby odolával působení ' vody, čehož se dosáhne přídavkem ztužovecích látek nebo želatnnačních činidel, jako jsou například.galaktomaneiny, které nebootírají ve vodném prostředí nebo ve vodě, za vzniku viskozních koloidních roztoků nebo dispeezz, které se obyčejně označili jako sóly. Zesítšním galaktomanu pomocí činidla jako je například borax,. dvojí chromen draselný nebo sloučeniny antimonu nebo vizmutu, se převede sol ne pevirtjěí' gelovou formu, ve které jsou potom dispergovány všechny ostatní fáze.

Vodonosné . výbušné směěi výše uvedeného typu v případě, že se skladují po delší časové intervaly, zvláště když jsou ještě vystaveny působení vysokých teplot, jsou citlivé na rozklad nebo degradování do různého stupně, což je zřejmé ze snížení ' vizkozity solů a ze změkčení nebo - ze zmenšení peTrnoosi gelů, nebo v extrémních případech ze zjevného zániku struktury solu-nebo gelu, což je doprovázeno oddělením pevné . á kapalné fáze. Pouuitelnost daného produktu v určeném časovém okamžiku bude potom záviset na míře degradace, která meeitím - proběhla.

Z výše uvedeného je patrné, že je vysoce žádoucí ' inhibovat zjevný rozklad po delší časové intervaly, nebol výbušná směs, která má sklon ke ztenčován své struktury - nebo k*mělkmtí během skladován, přičemž je stále ještě možno tuto směs pouužt i ve změkčeném stavu nebo ve stavu se ztenčenou strukturou jako. výbušné směěi nebo trhaviny, má velmi problematickou hodnotu vzhledem ke skutečnost, že tento uvedený stav * může předem naznačovat ne větší pravděpodobnost uebezpeδnnjší degradace, Jako je například oddělování kapaliny» která může nastat v jakém^oH časovém okai^žž-ku.

Úplný zánik struktury solu nebo gelu se odřez ve vzniku produktu, ve kterém již nejsou ostatní fáze stejnoměrně dispergovány, přičmž u tohoto produktu již- odolnost o rozředění vodou při uložení ve vrtném otvoru zcela zennkla. S výsledným produktem se při pon^žtí špatně M^a^ni^p^uuje, přičemž ' je kašovitý a - při praktické aplikaci již není tento prvdukt spooehlivý.

Nábo^ice - z měkkého plastického filmu se obtížně vklád^í do vrtných otvorů, přičemž zde vzrůstá že uvíznou ve vrtném otvoru- ne bdi se skřípnou a nedostanou se až na samé dno. Rovněž může nastat situace, kdy nen možno umísstt roznětku do těchto náboonic, které se postupem času stávaaí roztékavými nebo Mldolltýii, a tyto nábo^ice se mohou snadno při otevírání zničit tím, že se výbušná směs rozpptlí do .okooí.

Stab^Ha výbušné směěi kašovitého typu ze daných podmínek zahronijících čee a - teplotu závisí ne mnoha faktorech, které zahrmijí druh a mu>lžSví použitého ztužovacího činidla, poměr soli a vody, druh palivové složky nebo složek a druh použitého saniitiljčuího činidla nebo - činidel, a dále na tom, zde je ztužovadlo zesítěno nebo ne. Větší stabblitu všeobecně projevši síÍss, které například obsahnuí větší inuliSví ztužovacího činidla a/nebo je toto činidlo v zesítěné formě. V některých případech je možné zlepšit skladovací stabblitu nebo životnost daného produktu, jako například změnou povahy obsažených naeriálů nebo zvýšením mluliSví příoM-mého ztužovacího činidle, ovšem nemusí bý vždy uskutečnitelné provést tyto úpravy- z hlediska provceitelnosti jako takové a/neto z ekonomických důvodů.

NeeSajtlita trhavin kašovitého typu byla až dosud často přisuzována i částeč. kového hliníku, který může být pouužt jako palivová, složka a/nebo se^zM^^ složka.

Například v patentu Spojených států amerických δ. 3 113 059 se uvádí, že hliník reaguje exotermickým způsobem s vodou v trhevinové směsi za vzniku vodíku, který znamená nebezpečí výbuchu, v případě, že se trhavina nalézá v oxidačním prostředí, přičemž v každém případě se produkt degraduje vzhledem к odpařování vody. Dále se zde uvádí, že přídavek fosforečnanu alkalického kovu nebo fosforečnanu amonného, ve výhodném provedení hydrogenfosforečnanu amonného, inhibuje vzftik plynů jako výsledek reakce hliníku a vody·

V patentu Spojených států amerických č. 3 367 805 se uvádí, že inhibitory, které jsou uvedeny a nárokovány v patentu Spojených států amerických Č. 3 113 059, mohou působit preventivně, nebo asistovat při prevenci, při synerezi a tím i stabilizovat směs obsahující hliník fyzikálním způsobem. Stabilizátor fosforečnanového typu je rovněž použit v kaěovitých směsích obsahujících hliník podle patentu Spojených států amerických Č. 3 453 158.

V patentu Spojených států amerických č. 4 207 125 jsou popisovány mannitol a fosforečnany amonné a alkalických kovů jako inhibitory koroze, které mohou být přidány do ztužené kapalné předem připravené směsi pro kaěovité výbušné směsi, které mají obsahovat částečkový kov.

V patentu Spojených států amerických č. 3 297 502 se uvádí, že požadované hustoty a stability u ztužené vodné výbušné směsi není možno často dosáhnout z důvodu přítomnosti reaktivních kovů, a proto se v tomto patentu navrhuje ochrana kovových částeček jako palivové složky pomocí souvislého, předem připraveného povlaku oleje a alifatické rnonokarboxylové kyseliny.

V patentu Spojených států amerických č. 3 445 305 se popisuje vodný roztok anorganické oxidační soli, která je vhodným prostředkem к zachycování alkelinity, takže se tímto způsobem předem vylučuje možnost koroze výrobního zařízení a zabraňuje se tak kontaminaci trhaviny, zvláště pokud se týče takových iontů Jako jsou ionty železa, mědi, zinku a hliníku, které, jak již bylo uvedeno, mohou inhibovat nebo rozrušovat strukturu gelu.

Močovina je v patentu Spojených států amerických č. 3 713 918 uváděna jako prostředek, který retarduje vývoj plynu ze zesítěné gelovité kašové výbušné směsi s kovem jako senzibilační složkou, přičemž se zde rovněž používá jako důležitá složka fosfátový tlumič, který zabraňuje vymizení tohoto dlouhotrvajícího stabilizačního účinku močoviny.

V patentu Spojených států amerických č. 4 198 253 se uvádí, že výbuěné kašové směsi ztužené guarovou pryskyřicí, které obsahují dusičnan vápenatý, které mají sklon к degradování rychlejším způsobem při zvýšených teplotách než je tomu u směsí, které neobsahují tuto sůl, mohou být připraveny ve mnohem stabilnější formě při použití sulfonovaných derivátů guarové pryskyřice jako ztužovacích Činidel.

Uvedený vynález se týká způsobu výroby ztužené nebo zgelovatělé struktury vodonosné výbušné směsi, která obsahuje oxidační složku, palivovou složku a senzibilační složku ve ztužené nebo zgelovatělé spojité vodné fázi, přičemž při tomto způsobu se do výbušné směsi přidává stebilizační množství jodidového iontu, jodičnanového iontu nebo kombinace jodidového a jodičnanového iontu. Ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu se používá jodidového iontu.

Podle výše uvedeného způsobu se stabilizátor ve formě jodidových a/nebo jodičnanových iontů přidává do výbušné směsi rozpuštěním jodidové soli, jodičnanové soli, kyseliny jodovodíkové nebo kyseliny jodičné nebo rozpuštěním kombinace kterýchkoliv uvedených solí a kyselin ve vodné fázi výbušné směsi, buňto přidáním soli nebo kyseliny, nebo vodného roztoku těchto látek, do vodné tekutiny obsahující oxidační složku, nebo do sólu, který obsahuje ztuženou vodnou tekutinu.

Do rozsahu uvedeného vynálezu rovněž náleží vodonosná výbušná směs, která ee připraví postupem podle vynálezu, přičemž tato výbušná směs obsahuje oxidační složku, palivovou složku a senzibilační složku ve spojité vodné fázi, která má ztuženou nebo zgelovatělou strukturu, a jodidové ionty, jodičnanové ionty nebo kombinaci jodidových a jodičnanových iontů jako stabilizačního činidla ztužené nebo zgelovatělé struktury, a uvedená senzibilační složka je prostá senzibilačních plynových bublinek, která se tvoří a) rozkladem peroxidu vodíku, v případě kdy stabilizační činidlo obsahuje jodidové ionty, a b) rozkladem hydrazinu v případě kdy stabilizační činidlo obsahuje jodičnanové ionty.

Oxidační složku tvoří v podstatě jedna nebo více anorganických oxidačních solí, přičemž tento termín, který je zde uveden к definování oxidační složky, zahrnuje soli anorganických oxidačních kyselin s výjimkou kyseliny jodičné. Z výše uvedeného je zřejmé, že jodičnan přítomný ve výbušné směsi podle uvedeného vynálezu je obsažen pouze v malém množství, které je nezbytné ke stabilizování ztužené nebo zgelovatělé struktury, jak ještě bude detailněji uvedeno v dalším, a netvoří součást podílu anorganických oxidačních solí nebo soli, které jsou použitý ve větším množství jako oxidační složka.

Uvedený vynález je založen ne zcela neočekávatelném zjištění, že malé množství jodidových nebo jodičnanových iontů inhibuje degradování ztužené nebo zgelovatělé vodonosné výbušné směsi, to znamená těch materiálů, které se označují jako sóly (vizkozní koloidní roztoky, jako u nezesítěných systémů), stejně jáko těch, které se označují jako gely (zesítěné systémy). Ztužená struktura vodného sólu výbušné směsi a zgelovatělé struktura vodného gelu výbušné směsi mají zlepšenou stabilitu nebo skladovací životnost /pokud se týše délky časového intervalu při dané teplotě než se struktura zjevně zhorší) v případě, že tyto výbušné směsi obsahují malé množství jodidových a/nebo jodičnanových iontů.

Tato zlepšená stabilita se projevuje u solů a gelů různého složení, a teto zlepšená stabilita je zvláště důležitá u směsí, které jsou zvláště citlivé ne degradování, jako například u směsí, ve kterých je přítomno ztužovací činidlo pólysacharidového typu, Jako je například galektomananová pryskyřice, společně s jemně rozprostřeným hliníkem, zvláště v případech, kdy je přítomen hliník jakosti pigmentu, nebo se směsmi, které obsahují jako nečistoty vícemocné kovové ionty.

Jodidové a/nebo jodičnanové ionty se dodávají do výbušné směsi podle uvedeného vynálezu tak, že se přidá jodidová sůl, jodičnanové sůl, kyselina jodovodíková, kyselina jodičná nebo jakákoliv kombinace těchto solí a kyselin, které se rozpustí ve vodné fázi výbušné směsi. Tyto sloučeniny nebo vddné roztoky těchto sloučenin mohou být přidány к vodné tekutiněi vzniklé rozpuštěním oxidační složky ve vodě, nebo к sólu, který vznikne ztužením vodné tekutiny. Ve výhodném provedení se toto přidání uskuteční Ještě před provedením želatinace.

Jednotlivé zdroje jodidových nebo jodičnanových iontů přidávaných do aměai, nejsou důležité a tou podmínkou, že a) tento zdroj je dostatečně rozpustný ve vodné fázi výbušné směsi za vzniku požadované koncentrace jodidových nebo jodičnanových iontů, a b) tyto zdroje nezavádějí do směsi kationty v příliš vysoké koncentraci, které by mohly promotovet degradování sólu nebo gelu, nebo by mohly mít nepříznivý vliv ne funkci různých složek výbušné směsi.

Do výbušné směsi podle vynálezu je možno přidávat jodidy nebo jodičnany alkalických kovů a kovů alkalických zemin, a rovněž tak jodidy a jodičnany amonné a alkylem substituované jodidy a jodičnany amonné, přičemž z těchto látek se ve výhodném provedení pódia uvedeného vynálezu používají soli alkalických kovů, zvláště soli sodné a draselné, a sice z ekonomických důvodů.

Jak ještě bude uvedeno v dále uvedeném příkladu 5, jodidové ionty mají stabilizační účinek na ztuženou strukturu vodonosná výbušné směsi v případě, kdy jsou přítomny i při tak nízké koncentraci, která odpovídá 4 dílům na milion dílů, vztaženo na hmotnost výbušné směsi. Ovšem je zřejmé, že stabilizační účinek je větší v případě vyšších koncentrací jodidových iontů, a z tohoto důvodu se ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu používá koncentrací přinejmenším asi 30 dílů na milion dílů, a nejvýhodněji přinejmenším 60 dílů na milion dílů.

Rovněž je možno použít koncentrací jodidových iontů asi 2 % nebo vyšších, ovšem ukazuje se jako nevýhodné použití vyšších koncentrací než 1 %· Z výše uvedených důvodů se ve výhodném provedení podle vynáletu, jestliže se v úvahu vezmou ekonomická hlediska a současně i dosahovaná stabilizace, používá koncentrace jodidových iontů v rozmezí od asi 0,006 do 1 %, vztaženo na hmotnost výbušné směsi.

Jodičnanové ionty mají stabilizační účinek i při tak nízké koncentraci, která odpovídá asi 100 dílům na milion dílů (jak to ještě bude uvedeno v příkladu 4, viz dále), přičemž ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu šě používá množství odpovídající 200 dílům na milion dílů к dosažení větší stability. Ačkoliv je možno použít i tak vysokých koncentrací jodičnanových iontů, které odpovídají 0,6 % (viz příklad 6), je zřejmé, že při vyšších koncentracích a drsnějších podmínkách zahrnujících interval zpracovávání a teplotu (delší interval a/nebo vyšší teplota), by mohlo dojít к tomu, že se jodičnan zredukuje na Jod, a struktura sólu nebo gelu se oslabí. К zajištění stability za drsnějších podmínek se ve výhodném provedení podle vynálezu používá koncentrace jodičnanových iontů maximálně asi 0,3 %, vztaženo na celkovou hmotnost výbušné směsi.

Jestliže se dosáhne stabilizace ztužené nebo zgelovatělé struktury kombinací jodidových a jodičnanových iontů, celková koncentrace těchto iontů může být i tak vysoká, že dosahuje 2 % nebo ještě více, jak již bylo specifikováno výše v případě koncentrace jodidových iontů, ovšem koncentrace jodičnanových iontů ty neměla převyšovat 0,6 %, a ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu by neměla převyšovat 0,3 %, jak již bylo specifikováno výše v případě jodičnanových iontů. Ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu není celková koncentrace jodidových a jodičnanových idhtů vyšší než asi 1 %.

Je samozřejmé, že s ohledem na výše definované rozmezí koncentrace stabilizátoru, je možno dosahovat různých koncentrací u různých typů kašovitých směsí za účelem dosažení požadovaného stupně stability. Důvod pro tato alternativní řešení spočívá V;'tóm, že stabilita neinhibovaných ztužených nebo zgelovatělých struktur se mění v závislosti na výbušné směsi. Například, čím méně ztužovacího činidla nebo jemně rozmělněného hliníku tato směs obsahuje, tím více je požadováno stabilizečního činidla к dosažení určeného stupně stability. Rovněž přítomnost vícemocných kovových iontů, jako jsou například ionty hliníku, nebo vysrážených sloučenin hliníku ve směsi podle uvedeného vynálezu může mít za následek, že je vhodné v těchto případech použít vyšších koncentrací stabilizačního činidla.

Uvedený vynález je možno aplikovat na kterékoliv vodonosné výbušné směsi obsahující oxidační složku, palivovou složku a senzibilační složku ve ztužené nebo zgelovatělé spojité vodné fázi. Oxidační složka, která obvykle tvoří přinejmenším asi 20 % hmotnostních výbušné směsi, sestává z jedné nebo více anorganických oxidačních solí, které se obvykle používají pro tyto směsi, jako jsou například dusičnany a chloristany amonné, alkalických kovů a kovů alkalických zemin.

Jako konkrétní příklad těchto solí je možno uvést dusičnan amonný, chloristan amonný, dusičnan sodný, chloristan sodný, dusičnan draselný, chloristan draselný, dusičnan hořečnatý, chloristan hořečnatý a dusičnan vápenatý. Ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu se jako oxidační složka používá dusičnan amonný, přičemž ještě výhodnější je kombinace této látky s až asi 50 procenty dusičnanu sodného (vztaženo na celkovou hmotnost anorganických ozťLdačních solí), přičemž s- pomocí těchto složek je možno připravit koncentrovaněji! vodnou tekutinu· Va ' výhodném provedení podle uvedeného vynálezu je koncentrace uvedených oxidačních solí nebo sod ve vodné tekutině tak vysoká, jek je to jenom možné, například asi v rozmezí od 40 do 70 % hmoo. při teplotě okooí· Kromě toho, některá z uvedených oxidačních složek může bý příoomné ve formě dispergované pevné látky, Jako např· ve formě kdy je tato složka přidána do tekutiny a/nebo ve ^^jmě vysrážené z přesycené tekutiny·

Palivové složky pro vodonosnou výbušnou smis, která obsahují anorgari.ckou oxidační sůl jsou velmi dobře známé z dosavadního stavu techniky, přičemž kterákoliv z těchto uvedených složek může bý po užte pro výbušné směsi podle uvedeného vynálezu· Nevýbušná paliva zOhn^t^ují aíru a uhlíkaté palivové meaeeiály, jako jsou například Jemně rozmělněné uiaí, дИли^Л .a další . formy Jemně rozmělněného uhlíku, dále - pevné uhlíkaté přírodní produkty, jako jeou nejpíkled kukuřičný škrob, křevná pulpa, cukerný metelil]., moučka ze slonová a bagasse, a dále uhlovodíkové maat^eii^ly, jako jsou například topný olej, parafinový vosk a kaučuk. Všeobecně je možno uvést, že uhlíkaté palivové složky tvoří asi ež 25 % hmoo. e ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu 1 ež 20 % hmoo. hmotnou si výbušná smšsť podle - vynálezu·

V postupu podle vynálezu mohou být pouuita dále kovová paliva, která zahrnuuí Jemně rozmělněný hliník, železo e slitiny kovů jeko jsou nappíklad slitiry hliníku e hořčíku, feiilsilicjum, e feiilfosflr, e stejně tek je možno pouuít i smšěi uvedených kovů e slitin· M^c^o^ž^s^t^jí použitých ' kovových paliv se značné mění v závvaloat.1 ne kon^rét^ní^m použitém palivu, přičemž tato složka může bý příoomna v mn^živ! ež asi 50 %, vztežeho ne . celkovou hmotnost výbušné smšěi p)dle vynálezu· V případě, kdy se ponuce jemně rozmělněného hliníku, potom se шпоoživí této složky obvykle p^lh^lb^je v rozmezí od asi 1 do 20 % h^oOt, L když v určitých speciálních případech je možno pouužt až 40 % hmot· této složky· Při po^žií těžších kovových paliv, jako jsou například feiilflsflr e feiilsilicjum, se obvykle používá množství v rozmezí asi 10 ež 30 procent

Jako paliv je možno rovněž pouužt ve vodě nerozpustných samo^ýbušných částicových maStetá^, jako jsou nappíklad eiiniilolojuen, eetianitiát penieeeiteitllu, cyklltiii·tylaneriniiramin e směsi těchto látek, přičemž tyto látky působí rovněž jako sennibilační složky· Ověem.výhodná je podle uvedeného vyrálezu eby palivová' složka a/nebo seniibilační složka výbušné směěi podle uvedeného vynálezu obsahovala místo ve vodě nerozpustných výbuěných látek ve - vodě rozpustné výbuěné látky, přičemž ve výhodném provedení podle vynálezu ' jsou to sod kyseliny dusičné nebo kyseliny ' chloristé odvozené od aminů, zahirnuící nitráty e chloristany alifatických aminů, e nejvýhodnněl nízkých alkyleminů, to znamená těch, které obsahhuí 1 - až 3 atomy ulhLíku, - jeko jsou nappíklad meeylamin, etylamin e etylendiemin, dále alkanolaminů, jako jsou nappíklad etanolamin e propanolemin, dále aromatických aminů Jeko je najpříklad arniin e UeteiccyklickýcU aminů jako je nappíklad UexaшeeylLént a tramín· Z hlediska doosaítelnl8ti e pořizovacích nákladů jsou.nejvíce výhodné pro účely uvedeného vynálezu sod . kyseliny dusičné e džších alkylaminů e alkandaminů·

Jeko - součást sendbilační složky je rovněž možno poují't hliníkový - bronz se šupinkovou strukturou nebo hliník jakossi pigmentu·

Ve výhodném provedení podle vynálezu se množív! palivové složky upraví tak, eby konečná výbušná směs obsahovala od -25 do +10 ' % kyslíku, e s - výjimkou těch směěs, které obsáhnul těžší kovová paliva . jeko jsou feiilfcsfoi e feiiosilicjui Je ještě výhodnněší obsah k/elíku v rozmezí od asi -10 do +10 %· Ve zvláštních případech může být obsah kyslíku L ták nízký, že odpovídá -40 %·

Kromě výše uvedených palivových složek, které v některých' případech fungují jako senzibilační činidla, může výbušná směs obsahovat dispergované plynové bublinky nebo dutiny, které tvoří část senzibilační složky, například v množssvv, které odpbvldá při7 nejmenším'asi 5 % objemu vodonosné výbušné směsi. Plynové' bublinky mohou být vmíšeny do ' výbušné směsi podle vynálezu dispergováním plynu do- směsi přfrým ' nestřikováním, jako je například vstřikování vzduchu nebo dusíku,-nebo může být plyn přimíchán mechanickým mícháním a veíeeháváním vzduchu do směss*'Výhodným způsobem přimícháván plynu do produktu podle vynálezu je přídavek částečkového maaeeiálu, jeko je například pevný materiál obssauujcí vzduchové prostory, například fenolooraaldelydové mikrokuuičky, skleněné mikrokuuičky, perlit nebo popílek.

Rovněž mohou být pouuity evakuované uzavřené mikroprostory. Objem - prázdných dutin nebo plynu, který se používá u daného produktu závisí na mmoossví a - povaze ostatních příoomných senzibil-ačních mateeiálů - e na stupni citlivosti požadovaném u daného produktu, přičemž ve výhodném provedení činí objem prázdných dutin nebo plynu obiqrkle 3 až 35 -%. Více než asi 50 % objemu je v případě plynových bublinek nebo prázdných dutin obvykle nežádoucí pro běžné aplikace, kdy se požaduje brisen^! exploze. Uvedené plynové bublinky nebo prázdné dutiny nejsou ve výhodném provedení podle vynálezu větší než asi 300 mikronů.

Plynové bublinky mohou být rovněž vytvořeny ve výbušné směsi podle vynálezu metodou vývoje- plynu in šitu ve ztužené vodné fázi rozkladem zde přítomné chemické sloučeniny. Ovšem pouuití chemických napěno vacích činidel fungujících účinkem peroxidu vodíku a katalyzátor pro tento rozklad, nebo fungujících účinkem peroxidu vodíku nebo jiiých oxidačních činidel v kommbnaci s ^drazinem, může srnžit účinnost - všeobecně používaných ztužovacích činidel nebo želatinačoícU prostředků, a z tohoto důvodu je nutno pouužtí těchto výše uvedených látek v/Iouučt.

V tomto bodě je možno pouk^^s^i^lt na patent Spojených států - amerických č. 3 617 401, ve kterta je uvedeno p^uužt^tí peroxidu vodíku a jodidu draselného jako katalyzátoru k vytvoření plynových bublinek v kašovité výbušné směsi ve hlubokých vrtných dírách. V patentu Spojených států amerických č. 3 706 607 se uvádí ^^^uži^tí ^drazinu a oxidačního činidle,- - jako je například peroxid - vodíku, který nepomáhá při rozkladu hydrazinu za vzniku chemicky napěněné vod^^né výbušné soíss, která obsahuje ne oxidační ztužovadla. Mezi vybranými oxidačními činidly jsou zde uváděny jodlCr^ny·jako íoužitaloá činidla v tomto postupu, žádný z těchto uvedených napěnovacích systémů, není pouužt při výrobě výbušného produktu podle uvedeného vynálezu. Jak- již bylo uvedeno ve shora uvedeném textu, koncentrace jodičnanových iontů, které mohou- být pouužty společně s běžně používanými ztužovadly, jako je nappíklad guarová' íry81křica, v produktu podle uvedeného vynálezu, by měla být velmi nízká. V případě, kdy výbušná směs podle uvedeného vynálezu obsahuje ^drazin e jo^^nan, nebo peroxid vodíku e jodid, potom koncentrace pou^tého U^^<^^jt^!^íou, jodičnanu, peroxidu vodíku nebo jodidu je nedostačuje! k vytvoření ienzibilačoíUu oooossví plynových bublinek reakcí jodlCranu s hydřezinm nebo rozkladem peroxidu vodíku jenž je ^^lyzován jodidem, a z tohoto důvodu neobsahuje tento produkt ienoZiitující plynové bublinky vytvořené těmito reakcemi.

Ztužovacím činidlem nebo žaltt01aэčoío činidlem pro kontinuální s^c^Ojil^ou vodnou fázi je polysacharid, obvykle je to pryskyřice nebo škrob. V uvedeném vynálezu je ' možno použžt. galaktooeoaoy, které tvoří jednu z prům slově důležitých skupin prysty^^, a dále - pryskyřici z lusků rohovníku a guerovou piryslkyřci, přičemž tyto posledně uvedené látky jsou oeedйl·ežitSjSíoi členy této skupiny. Ve výhodném provedení pole - uvedeného vynálezu se používá guarová pryskyřice. Rovněž je výhodné poi^žt zesilovacích činidel společně s galaktooaornovtu prystyřicí k urychlení tvorby gelu nebo k umoOněrní tvorby gelu při relativně nízké konceenraci pryetyřice.

Tato zesilovací činidle jsou velmi dobře známa z dosavadního stavu techniky, přičemž mezi tyto látky je možno zařadit borax (patent Spojených států tmoeicUýcU č. 3 072 509/, sloučeniny vizmutu a antimonu (patent Spojených států aϋгických č. 3 202 556), a - chromeny (patent Spojených států č. 3 445 305). Jako ztužovací činidlo může být rovněž použit škrob, přičemž je obvykle požadováno - přinejmenším asi trojnásobné množství škrobu než guarové piyskřice. Rovněž je možno použit kombinací ztužovacích činidel. Obvykle se používá asi 0,1 ež 5 % galaktomananu, vztaženo ne celkovou hmoonost směsi.

Jak je to obvyklé u vodonosných výbušných směsí, obsahují výbušné směsi podle uvedeného vynálezu přinejmenším asi - - 5 %, a otyčejně'maximálně asi 30 % hmot. vody. Ve výhodném provedení - podle uvedeného vynálezu se obsah vody pohybuje v rozmezí od asi 8 - do 20 % hmoo., vztaženo na hrnoonnot konečné směsi.

V následnících příkladech provedení jsou všechny díly a procenta hmoonnstní.

Příklad 1

Podle tohoto příkladu provedení se připraví čtyři různé vodonosné zgelovatělé výbuSné soOsí podle - uvedeného vynálezu, přičemž ve dvou jsou obsaženy jodidové ionty - a v ostatních dvou jsou obsaženy jodičnanové ionty.

Jodid nebo jodičnen draselný se rozpuutí ve vodném roztoku (tekutina) monommtylaminnitrátu (MMAN) o koncentraci asi 73 % hmoot, jehož teplota se pohybovala v rozmezí od 79 do 82 °C,'a tato tekutina byla spojena v mísícím - zařízení s vodným roztokem (tekutina) dusičnanu amonného o koncentraci asi 75 % hmc>t· přičemž teplota - tohoto roztoku - byla rovněž v rozmezí od 79 do 82 °C. Hodnota pH takto spojených horkých tekutin byla upravena na přibližně - 4,0.

Do těchto spojených tekutin byly při míchány náá lednicí pevné složky: - kyselina stesrová, perličkový dusičnan amonity, gilsonit, perlit a sekaná hliníková fólie o takovém rozměru částeček, že - 100 % hrnct, částeček prošlo sítem 30 mesh a 92 % hmot, tylo zadrženo na sítech 100 mesh (Tylerova iada). V dalším s*e přidá směs dusičnanu sodného a guarové pryskyřice - substituované hydroxypropylem, a v míchání se pokračuje po dobu v rozmezí od 3 do 5 mirnult, dokud není pozorováno ztužení smmsi.

Ke ztužené soOsí (sol) se potom přidá hliník jakooti pigmentu a v míchání se pokračuje dokud se hliník dobře nesmííí. Tímto hliníkem tyl odpráěený hliníkový bronz se šupinkovou strukturou, potažený kyselinou stearovou, přičemž běžná povrchová plocha činila 3 ^ež 4 rn²/^g. Potom se ^přid^á po ^6,5 e^ž 7 minut^ách ^po ^př^ídevku ^guarov^é piyskyřice vodrá kaše pyroaotimoničneou draselného (zesilovací činidlo) a v míchání se polkUBSuje po jednu další minutu e takto získaný produkt se potom vloží do polyetylenových nábojnic.- Konečná hodnotě pH se potybovala v rozmezí od 5,0 do - 5,3. .

Sto dílů výsledného gelu obsahovalo následnici složky:

Složky dusičnan amonný

Díly

51,6 (47,9 přidáno v perličkové formě) dusičnan sodný

MMAN vodě hliník jekosti pigmentu hliník pro fólie gilsonit

10,0

23,7

10,0

2,0

1,0

1.7

Tyto gely rovněž obsahovaly 1 díl guarové pryskyřice, 0,04 dílu kyseliny steerové a 0,007 4 dílu pyroantimoničnanu draselného -na 100 dílů výše uvedené základní*směsi, a dále dostatečné množžSví perlitu k dosažeiní hustoty v rozmezí od 1,20 do 1,23 g/cm-. Gel, označený 1-A obsahoval 0,040.dílu a gel 1-B obsahoval 0,160 dílu jodidu draselného (což odpovídá 0,031 dílu a 0,122 dílu jodidového iontu), vztaženo na'stejný základ. Gel označovaný jako 1-C obsahoval 0,052 dílu a gel - 1-0 obsahoval 0,207 dílu jodičnenu draselného (což odpovídá 0,043 . dílu a 0,169 dílu ' jodičnanových iontů), vztaženo na stejný základ.

Kromě výěe uvedených gelů 1-A až 1-D tyl připraven konnrolní gel stejného složení jako je uvedeno výěe, ovšem bez přídavku jodidu nebo jodičnanu draselného.

Všech ^pět druhů gelů tylo skladováno po dobu ¹3 týdnů při teplotě 49 °C. Všechny gely v průměru 5 cm detonovaly před e po skladování při.3 400 až 3 600 m^s, přičemž tyly ini dovány při teplotě -12 °C elektrickou roznětnouuč. 6.

Pevnost gelu tyle stanovována manuálně zjišoováirím komppktnnoti a tuhooti u stejně dimenzovaných čásií, a odoonoosi k přetržení a stlačováni Všechny gely byly pevné a tuhé před skladováním. Po skladování bylo zjištěno, že gely 1-A, 1-B, 1-C a 1-D mej stále ještě v podstatné míře gelovou strukturu, přičemž konto©lni gel téměř nevykazoval gelovou strukturu a vyskytoval se v podstatě ve formě husté kaše. Gely, které obsahovaly jodidy nebo jodičnany více projevovaly strukturu kostry gelu, odrazovou pružnost a tuhost, než tomu tylo u kontrolního gelu. Pořadí pevnoosi gelů v sestupné řadš bylo nássedující:

1-A = 1-B > 1-C > 1-D> kontrolní gel

I když jak jodidové tak jodičnanové ionty inhibuuí degradování gelu, projevu! jodidové ionty větší schopnost stabilizovat gel než jodičnanové ionty při daném použitém mnnossví inhibitoru.

dusičnan amonný (ve formě perliček) dusičnan sodný

MMAN voda

Příklad 2

Podle tohoto příkladu provedení se opt^l^iu,je postup popsaný v příkladu 1 s tím rozdílem, že v tomto případě tyl vynechán přídavek tekutiny dusičnanu amoirného, hliníku, gilsonitu a kyseliny stehové. Společně s dusičnanem amonným ve formě perliček a perlieem tyla přidávána kyselina'adipová.

Gely měly následnici základní složeni vztaženo na 100 dílů gelu:

32.7

14.8 38,3 14,2

I

Kromě toho tyto gely obsahovaly 1 díl guarovápiystyřice, 0,015 dílu kyseliny adipové a 0,009 1 dílu pyroantiponičnknu draselného ne 100 dílů výše uvedené základní spPsí, a dále dostate^é m^žsto! peelitu ^{k d}oj^hustoty v rozm^s^í^í o^d 1^,°^{2 d}o ^1,05 g/cn^. Gel, označovaný jako 2-A obsaHovel 0,023 dílu, gel 2-B obsahoval 0,057 dílu a gel 2-C obsahoval 0,113 dílu jodidu draselného (což odpoovdalo 0,018 dílu, 0,044 dílu a 0,086 dílu jodidových iontů), vztaženo ne stejný základ. Gel 2-D obsahoval 0,073 dílu a gel 2-E obsahoval 0,146 dílu jždičtknu draselného (což odpovídalo ' 0,060 dílu a 0,119 dílu jodičnanových iontů), vztaženo na stejný základ.

Gely 2-A ež 2-E e dále dva kontrolní gely (které byly stejné - jako shora uvedené gely s tou výjimkou, že ' neobsahovaly jodidové a jodičnanové ionty (byly zhodnoceny stejým způsobem jako je to uvedeno u gelů v příkladu 1. Všechny tyto čerstvé gely v průměru

3,8 cm detono.vely při asi 3 600 až 3 700 m^s, přičemž byly iniciovány při teplotě -7 °C elektrickou roznětkou č. 6.

^po 5,5 týdlnu skladováni ^při teplotě 49 °^C všechny tyto ^gel^y obeshuj^jcí jodid draselný a jodičnen draselný byly pewiUjŠÍ než uvedené dva kontrolní gely. Pořadí pevnooti gelů je následující:

2-C > 2-B > 2-A > 2-E = -2-D > kontrolní 1 > - konl,roln:í 2 ^po sk^ování v iirvalu 10,5 týdne při teplotě 49 °^C tylo pořadí ^gelů stejné, přičemž tylo pozorováno určité mšknuuí. U gelu 2-E tyly pozorovány známky uvolňování jódu s průvodním jevem, ztrátou pevnoosi.

I - když tylo zjištěno, že jek jodidové tak jodičnanové ionty iuhibují degradování gelu, projevuj! jodidové ionty opět větší schopnost - stabilizovat gel než. jodičnanové ionty při daném použitém mno08tví inhibitoru.

Příklad - 3

Podle tohoto -příkladu provedení ae opakuje postup' popsaný v příkladu 1, přičemž se připraví dva různé gely (gely označované 3-A a 3-B) s tou výjimkou, že jodid draselný se rozpučí v dusitanu amonného, ^erá tyle zaltóMi - na iplotu ⁶⁰ °C, přičemž přídavek tekutiny MMAH a hliníku ua folie se v^psÍ. Rovněž se v tomto případě připraví dva kontrolní gely. Tyto gely jsou - stejné jako gely 3-A a 3-B a tou - výjimkou, že neobsahují jodid draselný.

Sto dílů každého gelu obsalhoveXo následující složky:

Složky Díly

dusičnan amonný	65,7 (20,2 ]	přidáno ve
formě perlii	Jek)
dusičnan sodný	H,1
voda	<5,2
hliník jakosti pigmentu	4,0
gLl-sonit	4,0

Tyto výše uvedené gely rovněž - obsahovaly 0,50 dílu guarové pryskyřice (nezpracované ua - derivát), 0,08 dílu - kyseliny stearové a 0,003 8 dílu pyroantimouíčuhuu draselného ue 100 dílů výše uvedené základní sm^ěi.. a dále dostatečné mn^žií perlitu k dosažení hustoty v - rozmezí od 1,18 - do 1,21 g/cm-. Gel 3-A obsaHoval 0,057 dílu a gel 3-B obse^ove! 0,114 dílu jodi^du draselného (což odpovídalo 0,044 dílu a 0,087 dílu jodidových iontů), vztaženo ua stejný základ. Všechny gely detouovaly v průměru 5 cm při asi 3 300 mb, přičemž tyly íuiciovtuy při teplotě 10 °C elektrikou roznětkou č. - 8.

Po sladová. v itervalu jetaoto týtoe ^při teplot ⁴⁹ °C tyly gely 3-A a ³-B iM, suché a pevné, přičemž uvedené dva kontrolní gely se staly zcela-degradovanými-ua kaši a nastalo u uich oddi^ěmí kappainy.

V následujících příkladech (4 až 8) je ^мЮ^и účinek jodl^vých a jidičnenovýcU iontů u tezeB^ěné ztužené vodouosué výbušné směsí podle uvedeného vynálezu (u sólu). Stabilita solů tyle - zjššlována instrumentálním způsobem měřením jejich viskozity pomocí Brookf:^edic^vh RVF - viskozimetru, která pracuje při 20 otáčkách za minutu.

Příkl.a d 4

V tomto příkladu provedení se jodičnan draselný přidá ke 400 g nasycené tekutiny obsah^jcí 35,8 % dusičnanu amoirného, 10,5 % dusičnanu sodného, 39,2 % MMAN e 14,5 % vody v korozivzdorné ocelové nádobě o objemu 600 ml. Teto tekutina se potom zahřeje ne te^plotu v rozmezí od ⁴⁰ do ⁶⁰ °C za míchání za ú^čelem roz^puáténí jo^dičnenu, potom se ochladí ne teplotu v rozmezí od ²⁶ ' do 27 °C, převe^de se ^do plesticW n^ádo^by o objemu 800 ml, a hodnota pH se nakonec upraví na 5,0.

K této tekutině se potom přidají pomalu čtyři , gramy guarové pjryslkr^řice substituované hydroxypropylem a směs se promíchává při asi 1 000 otáčkách ze minutu pomocí tří vrtulového míchedla. V míchání se pokračuje výše uvedenou rychlostí po dobu 15 sekund poté co se veškerý poddl guarové pjryslqrřice přidal k tekutině a v dalším se tato směs míchá při 500 otáčkách za minutu po dobu 3,75 minut. Tato směs se potom převede do plastické . nádoby o objemu 400 ml a tato nádo^ba se umístí na vodní ^lázen 0 teplot 49 °^C na ^do^bu 12 minut za účelem provedení hydratace guarové piryskyřice a přípravy ztuženého sólu, a poté se sol míchá rychle po dobu 30 minut pomocí dvouvrtulového míchadla. K . míchanému sólu se potom přidá osm gramů hli^n:(ku jakosti pigmentu, jenž je uváděn v příkladu 1 , a v míchání se pokračuje po dobu 1,5 minuty při rycHoolti míchání dostatečné k udržení víru ve ztuženém sólu.

Podle tohoto provedení se připraví pět různých podílů sólu, přičemž v každém je rozdílná koncentrace jodičnenu draselného. Rovněž se připraví dva kontrolní sóly, přičemž žádný z nich neobsahuje jodičnan a jeden z nich neobsahuje ani hliník (kontrolní sol 2). ^Tyto sól^y se ^potom potáhnou plast^ým fihnem a uiMstí se ne vodní lázeⁿ o teplotě 49 °^C na dobu 2 týdnů. Degradace sólu se určí z poklesu vískozity, zjišťované po 312 hodinách. Výsledky jsou následující:

Sol č.	Kio3 (g)	10“ (%)	Viskozita sólu při stárnutí (Pa.s)
1 hodina	312 hodin
4-A	0,062	0,012	12,890	5,015
4-B	0,123	0,024	13,465	5,615
4-C	0,308	0,061	13,545	5,455
4-D	0,62	0,123	13,110	6,145
4-E	',23	0,244	13,000	7,265
kontrolní sol 1	-	-	14,195	4,415
kontrolní sol 2+	-		13,400	6,3'5

* Neobsahuje hliník

Z uvedených výsledků je patrné, žezatímco všechny z uvedených čerstvých solů mmjí viskozity v rozmezí asi 13,000 až 14,000 Pa.s, po 312 hodinách měl kontrolní sol 1, který obsahoval hliník, ale neobsahoval jodičnanové ionty viskozitu pouze 4,415 Pa.s, na rozdíl od solů, které obsahovaly jodičnanové ionty a hliník, jejichž viskozita se pohybovala v rozmezí od 5,015 Pa.s do 7,265 Pa.s, což naznačuje na stabilizační účinek jodičnanových iontů v případě směsí obsahujících hliník a na zvýšení viskozity (a tím stability)}, přičemž tento-účinek vyplývá ze zv^yšuuící se koncentrace jodičnanových iontů v ' rozmezí od 0,012 % do 0,244 %.

VýSe uvedené výsledky rovněž .nzrnčují, že sol ztužený guarovou prystyřicí e neobsahující hliník (kontrolní sol 2) se rovněž . degraduje při skladování při teplotě 49 °C V intervalu 3 2 hodin, ale ne v 'takové míře jako sol, který obsahuje hliník. Koncentrace jodiUnanových iontů 0,123 % a 0,244 % (sóly 4-D a 4-E) zlepšili. stabilitu sólu obsehuuícího hliník do té míry, že se tento sol vyrovná nebo převyěuje sol neobiaahuící hliník.

Příklad 5

Podle tohoto.příkladu provedení se testovací postup uvedený v příkledu 4 opakuje s tou výjimkou, že se jodid draselný nehradí jodišnenem draselným..Rovněž se v tomto případě pouuije více reaktivní formy hliníku jakosti pigmentu. V tomto provedení se připraví dvě různé série solů. V sérii II se použije míchání po dobu 15 sekund poté co se přidá guarová pryskyřice při rychlosti otáěení 800 otáUek za minutu oproti 100 - otáčkám za minutu, a doba hydratece je 11 minut oproti 12 minutám. Hliník pouuitý v těchto dvou různých sériích tyl odebrán z různých sériových výrob. Výsledky jsou uvedeny v následnících tabulkách.

Série I

Sol U.	KX (g)	I” (%)	Viskozita sólu při stárnuu! (Fe.s)
1 hodina	335 hodin
5-A	0,024	0,004	12,965	2,558
5-B	0,048	0,009	13,610	5,865
5-C	0,096	0,018	13,270	5,030
5-D	0,239	0,044	13, 640	8,260
5-B	0,48	0,089	13,925	9,810
5-F	0,96	0,178	12,795	9,815
Konnrolní sol 1	-	- .	12,895	0,414
Koonrolní sol 2+	-	-	12,640	6,555

* Neobsahuje hliník

Série II

Sol U.	KI (gj	I”	Viskozite sólu při stárnutí (Pa.s)
1 hodina	308 hodin
5-G	0,000 5	1 ppm	12,930	4,288
5-H	0,002 4	4 ppm	13,215	; 5,780
5-1	0,004 8	9 ppm	12,945	5,480
5-J	0-,009 6	18 ppm	13,360	6,115
5-K	1,0	0,18 %	13,635	12,525*
5-L	2,0	0,37 «	13,205	12,015*
5-M	4,0	0,74 %	12,700	11 ,950*
5-N	8,0	1,48 %	11,330	10,950*
Kontrolní sol	-	-	13,085	4,265

Zjišoováno u sólu, který stárnul 306 hodin.

Pokud se týče série I, všechny z uvedených čerstvých . solů, stejně jako v příkladu 4, měly viskozitu asi v rozmezí od 13,000 Pa.s až 14,000 Pa.s. V tomto případě měl kontrolní sol 1, který obsahoval hliník, ale neobsahoval jodidové . ionty, viskozitu po 335 hodinách pouze 0,414 Pe.s (ne rozdíl od kontrolního sólu 1 z příkladu 4), což naznačuje ne téměř úplnou pravděpodobně způsobenou reaktivnějším hliníkem, který byl v tomto případě použit. Stabilizační účinek . jodidových iontů při koncentracích v rozmezí od 0,004 do 0,176 % u solů série I, které obsahovaly hliník, může být . patrný z porovnání solů 5-A až 5-F, jejichž viskozita po 335 hodinách se' zvětšovala od 2,556 Pa.s do 9,81j Pa.s (zvy31^01 se koncentrace znamená z^^ujcí se viskozitu), s kontrolním sólem 1 (viskozita 0,414 Pe.s). Kromě toho je třeba uvést, že jodidové ionty v koncentraci 0,044 0,069 % a 0,178 % (to znamená sóly 5-D, 5-E a 5-F) zlepšuuí stabilitu tohoto sólu, obsahujícího hliník do té míry, že piřevySuje sol neobsetiuujcí hliník (kontrolní sol 2).

V sérii II byl kontrolní sol stejný jako sóly 5-G až 5-N s tou výjimkou, že neobsahoval jodidové ionty (to znamená, že jednalo se o sóly obsah^jcí hliník). Pravděpodobně z důvodu rozdílné čistoty použitých druhů hliníku z dvou rozdílných výrob, degradoval se kontrolní s^¹ ze série II méně během skla^vání při te^^ot^ě 49 °C ne^{ž k}ontrolní sol I ze série I, . ovšem i přesto vykazoval značný stupeň degradace. Výsledky 'testů uvedených jako série II ukazcuj, že koncentrace jodidových iontů ' i tak nízká, která odpovídá 4 dílům na milion dílů projevuje inhibiční účinek na degradaci solů obsahujících hliník,'a dále, že koncentrace jodidových iontů v rozmezí od asi 0,2 % do 1,5 ' % rezultuje pouze v malé ^uegredazi^, jestli vůbec n^ěja^ká nastane^, b^ěhem 3⁰⁶hodinového l-n^rva^ ^při te^plotě 4⁹ '°C.

Příklad6

Podle tohoto provedení se připraví dva sóly (6-A a 6-B) stejiým způsobem, jaký je uveden v příkladu 4, s tím rozdílem, že se ani k jednomu sólu nepřidává žádný hliník, 8 jodid draselný se nahradí jodičnanem draseliýmv sólu 6-B. Po·12minutové hydratační ^perio^dě se sóly mícha.í P^o dobu 2 minu^ přičet následuje stohování při teplotě 49 °C. Získané výsledky jsou následuujcí.:

Sol č.	Inhibiční činidlo (g)	Viskozita sólu při stárnutí (Pa.s)
1 hodina	365 hodin
6-A	KI03 (3,08) (0,623 % 10“)	12,675	8,790
6-B	KI (0,48 (0,091 % I)	12,150	9,125
Konnrolní.sol	-	12,985	6,700

Uvedený kontrolní sol byl stejný jako sóly 6-A a 6-B s . tou výjimkou, že neobsahoval ani jodičnanové ani jodidové ionty. Z uvedených výsledků je patrné, že sóly obsah^jcí guarovou pryskkřici, které neobsahovaly žádný hliník, jsou rovněž stabilioovány vůči degradování jodidovými a jodičnanovými ionty. Výsledky rovněž ukazzuí» že jodi-dové ionty jsou účinné jako inhibitory degradace při nižších koncentracích než jodičnanové ionty.

Příklad - 7

V tomto ' provedení se opakuj· postup popsaný v příkladu 4 s tou výjimkou, že jodid vápenatý se natoadí jodiSxumcm draselným. Podle tohoto příkladu se připraví tři druhy sold (označovaná jeko 7-A, 7-B a 7-C), které ohi^i^l^uují různou koncentraci jodidu vápenatého. Rovněž se podle tohoto provedení připraví kontrolní eol, který je stejný jako sóly 7-A a 7-C - s tou výjimkou, že tento sol neobsahoval žádné jodidové ionty. Získané výsledky jsou uvedeny v následuujcí tabulce.

Sol č. Cal₂ (g)

I (%)

Viskožita sólu při stárnutí (Pa.s) hodina 218hodin

7-A	0,21	0,044	13,365	' 12,755
7-B	0,53	0,111	12,470	12,040
7-C	1,05	0,220	11,575	11,570
Kontrolní sol	-	-	12,9'5	8,210

Sóly, která obsahovaly jodid vápenatý vykazovaly pouze malou degradaci (patrnou z poklesu vil^kozity⁾ po ²18 hodiróch při te^otě 49 °C, přičemž tyto - polínky způso^ly značný pokles ho^i^i^lty viskosity u solů, která neobsahovvly jodidové ionty, což ukazuje ne značný stupeň degradace sólu.

Příklad 8 tomto provedení se opakuje postup podle příkladu 4 s tou výjimkou, že 4 g guarové pryskyřice se nataradí 16 g Škrobu, který je dispergovali^ při . teplotě okolí. Doba hydrata^ je ^při te^plotě vodní ^lázn^ě 49 °C ¹¹ minit. ^skané výsl^ky jsou uve^ny v následduící tabulce:

Sol ' č. Inhibitor (g)

Viskožita sólu při stárnutí (Pa.s) hodina 384 hodin

8-A		KI (0,239) (0,043 * I)	12,385	5,880
8-B		KIO3 (1 ,23) (0,-237 % 10“)	11 ,510	5,290
Kontrolní	sol 1	- ·	12,105	4,420
Kontrolní	sol 2*	-	12,620	6,085

Nenn^bahuUlⁿ hliník

Sóly ztužená Škrobem, které obsahovaly hliník a dále joUidové- nebo joUiδnanlvé ionty, byly méně degradovány po 284 - hodinách při teplotě 49 °C (jak je to patrné z poklesu jejich viskosity) než kontrolní - sol, který obsahoval hliník. Při pouUité ku^(^(^r^traci inhibitoru - vykazoval eol obsshhUíoí jodidové ionty přibližně stejnou - stabilitu jeko Ю1, který neobsahoval jodidové ionty a ani hliník.

Příklad 9 ’

Podle tohoto příkladu provedení byl postup uvedený v - příkladu 4 modifikován následujícím způsobem:

Po přidání hliníku jakooH! pigmentu se v míchání pokrreSuJe po dobu 30 sekund a potom se vpraví do sólu po kapkách jeden - mililitr pyroentimoničnanu draselného ve formě vodného roztoku o koncentraci 1,07- %. Potom se v míchání pokračuje po delší minutu. Získaná směs se potáhne plastickou fólií a ponechá se stát stranou po dobu přes noc při teplotě okolí za účelem dosažení zesítšní. Potom se tento produkt umíítí na vodní lázeň o teplotě 49 °C a zaznamenává se stupeň degradování nebo zeslabení - struktury odhadnutím relativní pevnooti gelu z mmření provedenými pomocí kuželového penetrommtru, jenž je vyráběn firniou Přečíslen Scientlfic-Compaaty· Tento přístroj je vybaven 60° Delrinovým kuželem a hliníootym vřetenem potyyující se část má hmodntdt 26,1 g) Hloubka penetrace kužele do gelu byle zjišťována po 10 sekundách po uvolnění kužele. Menší hodnota na penetrometru (která odpovídá menší penetraci kužele) ukazuje na pevAněS^í gel. .

Podle tohoto proveden! se připraví šest různých - druhů gelu, přičemž tři z - nich obsahuj jodidové ionty a tři obsahují jodičnanové ionty. Rovněž se připraví - dva kontrolní gely, přičemž žádný z nich neobsahoval ani - jodi-dové ionty ani jodičnanové ionty, a jeden z těchto kontrolních gelů (kontrolní gel 2) neobsahoval ani hliník. Získané výsledky při provádění testován vzorků na penetrometru jsou - uvedeny v následnici tabulce:

Gel č.	Inhibitor (g)	Hodnoty na penetrometru při stárnutí gelu (x 0,1 = mm) asi 45 hodin asi 240 hodin
9-A	KIO3 (0,062) (0,012 % IOj)	235,8		305,0
9-B	KIO3 (0,308) (0,061 % IO“)	23-4,8		296
9-C	KIO3 (1,23) (0,244 * IOj) KI (0,048) (0,009 % I)	231 ,2	235,6++	289
9-0	224,8,	284,7, 283++
9-B	KI (0,239) (0,044 % I)	231,4		278
9-F	KI (0,96) (0,178 % I)	235,0		277
Kontrolní gel 1		232,8		315,2
Kontrolní gel 2*		236,0		288,6

^Neobsahuje hliník ♦♦zdvojnné vzorky ^ge^lů

Výsledky získaná na penetrometru ukazzuí, že ačkoliv pevnost gelu, který je prostý inhibitoru, přičemž obsehuje hliník -(kontrolní gel 1) je v počáteční periodě přibližně stejná jako u gelů obsahu jících jodidový a nebo jodičnanový iont, je tento kontrolní gel slabší po 240 hodinách než inhiUdvaté gely. Jak bylo zjištěno v - případě solů (viz příklady 4 a 5), stabilita se zvětšuje (hodnoty na penetrometru jsou nižší) s tím jak koncentrace inhibitoru vzrůstá. Stabblita gelů dUsθhujjcích jodidové ionty a hliník je stejná nebo větší než stabilita kontrolních gelů teobuahujjcích hliník.

Pí klad Ю

V tomto provedení byl opakovám postup uvedený v příkladu 9 s následujícím! výjimkami.

Dusičnanová tekutina se připraví přidáním dusiCnenu amonného ve formě perliček k horkému odpadnímu louhu, který obsahoval v podstatě 29,7 % dusičnanu amonného, 8,7 % dusičnanu sodného, 17,1 - % MMAN a 44,5 % vody, a dále obsahoval stopová množšsví dalších kovových iontů,, hlavně hliníku, o konceenreci 2 955 dílů na milion dílů, což bylo zjištěno na přístroji Plasma B^íí^j^íoo Spectroscopy. Tyto perličky byly přidány v mncožsví 78 g na 100 g horkého odpadního louhu. Tímto způsobem se zvýšila celková koncentrace - dusičnanové sof v odpadním louhu na 75 %· Potom se 10 dílů - tohoto 75% dusičnanového louhu přidá k 90 díůům nasyceného dusičnanového louhu, který je popisován v příkladu 4. Složení takto spojených louhů tylo- následujcí:

Dusičnan amonný	38,3 %
Dusičnan sodný	9,9 %
MMAN	36,2 %
V oda	15,6 %
Hliník (ve formě iontů nebo ve vysrážené formě)	asi 166 ppm

Teto -tekutina se převede na gel tak, že se nejprve převede na sol, jak je to uvedeno v příkladu 4 s tou výjimkou, že se jodid draselný nehradí za jodiČnan draselný. Tento sol, který obsahuje hliník jakosti pigmentu, se potom převede na gel, ponechá se skladové! a testuje se stejným způsobem jako je to uvedeno v příkladu 9. Ovšem v tomto případě Je hmotnost potylMujcí se části penetrometru a vřetena 36,5 g.

V tomto provedení se připraví dva gely, které obseHhuí jodidové ionty. RowiěŽ ' se připreví dva kontrolní gely, přičemž ani jeden z nich neobsahuje jodidové ionty. . Konnrolní gel 1 se připraví z odpadního louhu, který Je popisován výše a kontrolní gel 2 se připraví stejným způsobem s tou výjimkou, že použitým louhem je zcela čerstvá tekutina, připravená stejným způsobem jako je to uvedeno v příkladu 4. Výsledky. získané testováním vzorků na penetrometru jsou uvedeny v následuje! tabulce.

Gel č. ,	KI (g)	i- (%)	Hodnoty na penetrometru při stárnutí „ golu (x 0,1 « mm)
26 hodin	240 hodin
10-A	0,24	0,045	267,6+	345,8*
			265,8^	349,2*
1 0-B	0,96	0,178	271,0	339,0
Koonrolní gel 1	-	-	2613,6	372,4	-
Konnrolní gel 2**	-	-	262,8	353,0

Zdvojené vzorky směsi Pouze čerstvá tekutina

Hodnoty získané na penetrometru u- gelů obsahhujcích jodidové- ionty a u kontrolního gelu 1, který byl stejné jako gely 10-A a 10-B připraven z odpadního louhu a obsahoval asi 166 ppm hliníku (ve fof^ě iontové nebo ve vysrážené formm), - ukázní, že ačkoliv pevnost gelu byla v počáteční periodě přibližně stejná, byly gely,’ které obsahovaly jodidové ionty stabilnějSí (to znamená hodnoty na penetrometru byly nižěí) po 240hodinovém intervalu. - Porovnání výsledků získaných s dvěma kontrolními gely ukezuue, že přítomnost ^h^iníkové^ho neto vysr^áženýc^h s^u^nin ftliníta v dusičnanovém louhu má nepříznivý vliv na stabilitu gelu. Tento účinek je možno překonat ieSením podle uvedeného vynálezu. Srovnání výsledků získaných s gely 10-A, 10-B a s kontrolním gelem 2 ukazuue, že gel obsahuuící jodidové ionty, připravený z odpadního louhu je stabilnější po 240 hodinách než oeinhiiovaoý gel připravený ze zcela čerstvého louhu.

Jodid nebo jodičnan, který se přidává k vodné tekutině nebo k sólu za účelem přípravy podle uvedeného vynálezu je rozpuštěn v této tekutině a z tohoto důvodu se vyskytuje během přípravy v ionizované formě. - Ovšem produkt může být v následnici fázi podroben podmínkám,- které způsobí vykrystalování určitého podílu jodidu nebo jodičnanu z roztoku, přičemž se předpokládá, že přinejmenším část jodidu nebo jodičnanu je přítomna v produktu v ionizované formě. Z tohoto výše uvedeného důvodu se termínem jodidové ionty a jodičnanové ionty míní ve shora uvedeném textu stabilizační činidlo vztahuuící se k jodidu a jodičnanu v rozpuštěné formě e rovněž tak i ke krytalické formě.

Claims (13)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   1. Vodonosná výbušná směs obsahuujcí oxidační složku, palivovou složku a senzibilační složku ve sp^o^ité vodné fázi, která má ztuženou nebo agelovatělou strukturu, vyznač^jcí se tím, že obsahuje jodidové ionty, jodičnanové -ionty nebo kommbneci jodidových a jodičnanových iontů získané z kyseliny jodovodíkové, kyseliny jodičné nebo z jodidových nebo jodičnanových solí vybraných ze skupiny zahrnnujcí alkalické, a1ía1icíozeoité, amonné nebo alkylamonné jodidy nebo jodičneny jako - stabilizační činidlo ztužené nebo zgelovatělé struktury, přičemž je sen^ibLlační složka zbavena senzibilujícího množžtví plynových bublinek vzniklých a) rozkladem peroxidu vodíku v případě, kdy stabilizační činidlo obsahuje jodidové ionty, a b) rozkladem sloučeniny dusíku v případě, kdy stabilizační činidlo obsahuje jodičnanové ionty.
2. 2. Vodonosná výbušná směs podle bodu 1 , vyznačuje! se tím, že st^iHačn^m činidlem jsou - jodidové ionty v mnnožtví přinejmenším 4 díly na milion dílů hmottneti výbušné sísÍl,
3. 3. Vodonosná výbušná směs podle bodu 1 , vyznečnujcí se tím, že st^iHačn^m činideem jsou jodičnanové ionty v mnotžtví v rozmmzí od 0,010 do 0,6 procent hmoOnooSi výbušné smměi.

   ¹
4. 4. Vodonosná výbušná směs podle bodu 1, vyzmiauujcí se tím, že obsahuje jako část sen^ib^^a^i siesty jemn^ě rozmělněný ^uL^l-OÍ^í.
5. 5. Vodonosná výbušná směs podle bodu 4, vyznačujcí se tím, že obsahuje jako část seozibi1aUoí složky hliníkový bronz se šupinkovou strukturou.
6. 6. Vodonosná výbušná směs podle bodu 1 , vyznačuje! se tím, že obsahuje hliník v iontové formě, v pevné elementární formě nebo v ^о^п^оо) formě,-jodidové ionty v mnnožtví přinejmenším 0,003 procent a/nebo jodičnanové ionty v mmotžtví v rozmezí od 0,020 do 0,3 - procent, vztaženo na hmo0nost výbušné smměi.
7. 7. Vodonosná výbušná směs podle bodu 6, vyznač^jci se tím, že obsahuje jako část senzibilační- složky přinejmenším jednu sůl alkylaminu nebo -alkanolaminu s kyselinou dusičnou nebo s kyselinou chloristou.
8. 8. Vodonosná výbušná směs podle bodu 7, vyznačující se tím, že je zgelována pomocí zesítěné guarové pryskyřice v mnoOství v rozmezí od 0,1 do 5 procent hmoOnooSních.
9. 9. Vodonosná výbušná směs podle bodu 6, 7 a 8, vinčující se tím, Se obsahuje jako část senzibilační složky hliníkový bronz'se šupinkovou strukturou.
10. 10. Způsob výroby vodonosné výbušné s^ai obsahuuící oxidační složku, palivovou složku a senzibilčUní složku ve spojité vodné fázi, která má ztuženou nebo zgelovatSlou strukturu, vznaauuící se tím, že se do výbušné smmsi přidá stabilizační mr^žlv! jodidových nebo jodičnanových iontů nebo kommínace jodidových iontů i jodičnenových iontů získaných z kyseliny jodovodíkové, k/seliny jodičné' nebo z jodidových nebo jodičnanových soLí vybraných ze skupiny zč^j^i^o^uí^<^:í alkalické, alkalickozaoité, amonné nebo elkylamoniové jodidy nebo jodl^rny.
11. 11. Způsob podle bodu 10, vyzna^ujcí se tím, že se rozpuutí soli a kyseliny nebo jakákooiv jejich komminace ve vodném louhu nebo sólu, který obsahuje oxidační složku. • ' к
12. 12. Způsob podle bodu 11, se tím, · že jodidovou solí je jodid amonný nebo jodid alkalického kovu a íodičnlnovou solí je jodičnen amonný nebo jodi-čnan alkalického kovu.
13. 13. Způsob podle bodu 12, ^zhoI^ící se tím, že jodidovou solí je jodid draselný nebo jodid sodný a jodičnanovou solí je jodičnan draselný nebo jodi-čnan sodný.