CS232980B1 - Sázecí ústrojí prostokořené sadby - Google Patents

Abstract

Vynález se týká sázecího ústrojí prostokořené sadby zeleninových, květinových a lesních kultur. Sázecí ústrojí sestává ze dvou vzájemně rovnoběžných, šikmých nosníků, tvořících vedení dvou' proti sobě se pohybujících a vzájemně se dotýkajících měkkých pásů. Spodní konce šikmých nosníků jsou připevněny k vnějším stranám boěnic rozorávací radlice. K vnitřním stranám boěnic rozorá- vaci radlice jsou výkyvné připevněny ramena, jejichž volné konce opatřené kladkami zasahuji mezi soustavu prutů, kterými jsou bočnice rozorávací radlice opatřeny. Unášeči pásy tedy po opuštění šikmých nosníků pokračují až na konce výkyvných ramen, takže rostlina sevřená mezi unášecími pásy je jimi dopravena aS před vyora- né brázdy. Horní konce šikmých nosníků jsou otočně a současně posuvně uloženy na vodorovné hnací hřídeli. Nad horními konci šikmých nosníků je v rovině rovnoběžné s nimi ustanoven zakládací talíř, po obvodu opatřený tečně připevněnými lamelami. Do klínových prostorů vzniklých mezi lamelami a obvodem zakládacího talíře, je obsluhou vkládána prostokořená sadba. Zakládacím talířem je sadba donesena k unášecím pásům, kterými je zachycena a dopravena do brázdy.

Description

Vynález se týká sázecího ústrojí prostokořené sadby zeleninových, květinových a lesních kultur.

Mezi doposud známá zařízení na výsadbu prostokořené sadby patří především jednoduché pracovní plošiny, na kterých obsluha sedí a ručně ukládá sadbu do předem vyorané brázdy. Tyto pracovní plošiny nevyhovují jednak z hlediska pracovních podmínek a jednak pří ručním vkládání sadby do řádku bez jakéhokoliv předchozího označení vzdálenosti mezi jednotlivými rostlinami, nelze dodržet pravidelné vzdálenosti mezi nimi, což je nezbytné pro jejich následné ošetření mechanizačními prostředky během vegetace. Bále jsou známé sazeče prostokořenové sadby, opatřené různými typy důlkovačů nebo značkovacím zařízením, u kterých je sadba také vkládána do vyorané brázdy ručně, avšak již na předem vyznačené místo v brázdě, takže agrotechnický požadavek na dodržení přesných roztečí mezi plodinami již lze snadněji dodržet. U dokonalejších typů sazečů sestává sázecí ústrojí ze sady dvoudílných kazet. Kazety jsou mezi sebou spojeny v řetěz, vedený přes řetězky a uváděný do pohybu. Do kazety ručně vložená sadba je potom po dosažení dna brázdy z kazety mechanicky uvolněna. Kromě řetězů bývají různými konstrukčně složitými mechanizmy, do kterých se sadba ručně vkládá, opatřeny také pryžové vysazovací pásy. Výsadba prostokořené sadby se dále provádí sazeči, jejiohž sázecí ústrojí představuje vertikální kolo, po jehož obvodu jsou upevněny svěrací kleštiny, opatřené složitým pákovým mechanizmem, pomocí kterého se tyto rozvírají a zavírají. Svěrací kleštiny mohou být také upevněny na ramenech připevněných po obvodu disku. Při otáčení těchto kol nebo digků s rameny jsou obsluhou sazenice vkládány do kleštin, kterými jsou doneseny do brázdy. Většina doposud známých sázecích ústrojí prostokořené sadby nezaručuje výsadbu sazenic v přesných roztečích mezi sebou, ani přesnou hloubku a pevnost jejich zasazení v řádku. Vzhledem k tomu, že se jedná o kovové mechanizmy, dochází často k poškození v nich sevřených rostlin. Kromě toho obsluha vkládá sadbu bezprostředně do zmíněných kleětin nebo jiných přidržovacích mechanizmů, přičemž vzdálenost mezi nimi se rovná požadované vzdálenosti mezi vysazovanými rostlinami. V případě, že obsluha z jakýchkoliv příčin nevloží sadbu do těchto mechanizmů včas, stává se potom sadba nepravidelnou. Důsledkem je snížení hektarových výnosů vlivem sníženého počtu jedinců na ploše pozemku.

Výše uvedené nedostatky řeší sázecí ústrojí prostokořenové sadby podle vynélezu, sestávající ze dvou vzájemně rovnoběžných, šikmo ustanovených nosníků. Horní konce nosníků jsou otočně uloženy na hnací hřídeli, po které se mohou také posunovat. Dále jsou horní části nosníků opatřeny hnacími kladkami nasazenými na hřídelích, na jejichž hpačných koncích jsou pastorky, nacházející se ve stálém záběru s kuželovými koly, také posuvně ulo ženými na hnací hřídeli. Hnací hřídel připevněná pomocí ložisek k rámu stroje, je poháněna variátorovým převodem od pojezdových kol stroje. Prostřednictvím popsaného kuželového soukolí jsou uváděny do pohybu vzájemně rovnoběžné a vzájemně se dotýkající unágecí pásy, které jsou uloženy mezi a nad šikmo ustanovenými nosníky a vedeny a napínány kladkami. Unášeči pásy jsou zhotoveny z měkké, nejlépe mechové pryže nebo z klínových řemenů, které jsou mechovou pryží obloženy nebo z měkké pružné plastické hmoty. Měkké unášeči pásy zaručují přesné dodržení roztečí mezi vysazovanou sadbou a vylučují rozdrcení nebo jiné poškození sadby. Unášeči pásy drží tedy svým měkkým sevřením každou rostlinu za listovou část až do jejího úplného vysazeni, tedy až do zahrnutí kořenového systému půdou a následného přitlačení přítlačnými koly, ustanovenými za rozorávaoí radlicí. Kladky, přes které jsou unášeči pásy vedeny, jsou pomocí držáků s čepy připevněny jednak k šikmým nosníkům a výkyvným ramenům a jednak k bočnicím rozorávaoí radlice. Posuvným uložením šikmých nosníků s unášecími pásy na hnací hřídeli lze seřizovat meziřádkovou vzdálenost podle potřeb jednotlivých druhů vysazovaných plodin. Horní konec každého levého šikmého nosníku je opatřen držákem hřídele zakládacího talíře. Na hřídeli zakládacího talíře, je kromě vlastního zakládacího talíře, uložer také třecí kotouč, který je pod zakládacím talířem a dále vodicí plech ve tvaru vyseče mezikruží, necházející se pod držákem zakládacího talíře. Po obvodu zakládacího te'j.íře jsou tečně připevněny pružné lamely. Mezi pružné lamely a mezi zakládací talíř je obsluhou vkládána vysazovaná prostokořené sadba svou listovou částí tak, aby v klínovém orostoru, vytvořeným mezi zakládacím talířem a pružnou lamelou byla rostlina zadržena. Při vkládáni rostliny za pružnou lamelu musí obsluha dbát, aby se kořenová část rostliny dotýkala vodiclho plechu. Vodici plech tedy zaručuje, že je každé vysazovaná rostlinka zachycena unášecími pásy vždy ve stejné výši. Pomocí zakládacího talíře jsou tedy rostliny donášeny k unášecím pásům v přesně stanovených vzdálenostech mezi sebou. Zakládací talíř, uložený na hřídeli zakládacího talíře, je proto vzhledem k unášeclm pásům ustanoven tak, že je nad těmito pásy, přičemž rovina vzájemného dotyku unášecích pásů je tečnou rovinou k obvodu zakládacího talíře. Timto konstrukčním uspořádáním je docíleno plynulá uchopení rostliny unášecími pásy v okamžiku, kdy je k nim tato donesena zakládacím talířem a dále plynulého vytažení rostliny z klínového prostoru mezi lamelou a obvodem zakládacího talíře. Zakládací talíř lze po hřídeli zakládacího talíře posunovat, a tím měnit i vzdálenost od unášecích pásů v závislosti na vzrůstu vysazované sadby. Pohon zakládacího talíře obstarává třecí kotouč prostřednictvím kotouče, který se třecího kotouče dotýká je vůči němu kolmo. Obvod tohoto kotouče je opatřen pryžovým obložením. Kotouč je poháněn hnací hřídelí, na které je ulo žen posuvně. Třením pryžového obložení po ploše třecího kotouče, je třecí kotouč uváděn do rotace, čímž je současně vyvoláno i otáčení hřídele zakládacího talíře. Pohon zakládacího talíře prostřednictvím třecího kotouče je zcela bezpečný a vylučuje poranění obsluhy v případě, kdyby se tato o zakládací talíř opřela. Přesouváním kotouče s pryžovým obložením po hnací hřídeli se mění třecí obvod na třecím kotouči, což umožňuje měnit rychlost otáčení zakládacího talíře, a tak seřizovat vzdálenost mezi vysazovanou sadbou.

Na spodní konec šikmých nosníků navazují ramena, výkyvně připevněná k vnitřním plochám bočnic rozorávací radlice. Vnitřní plochy rozorávací radlice a volné konce výkyvných ramen jsou opatřeny vodícími kladkami. Unášecí pásy tedy po opuštění šikmých nosníků, pokračují až k volným koncům výkyvných ramen, přičemž tyto volné konce zasahují mezi přítlačná kola. Unášecí pásy tak dopravují sadbu až do předem vyorané brázdy. Rychlost uná šecích pásů je pomocí variátorového převodu seřízena vzhledem k pojezdové rychlosti stroje tak, aby v každém okamžiku zasazení rostliny byla nulová, což zaručuje, že rostlina je vždy zasazena kolmo ke dnu brázdy. Výkyvnosti ramen lze dosáhnout žádanou hloubku zasazeni rostliny, přičemž aby k volným kořenům vysazované sadby byla přihrnována jen jemné zemina a nepoškozovaly je hrubé částice zeminy, byly bočnice rozorávací radlice opatřeny soustavou pružných vodicích prutů, zasahujících do prostoru mezi přítlačnými koly. Zahlubo vání rozorávací radlice se děje zahlubovaoím mechanizmem, připevněným jednak k rámu stroje a jednak k šikmým nosníkům.

Konstrukční podstata sázecího ústrojí prostokořené sadby podle vynálezu spočívá v tom že šikmé nosníky s unášecími pásy mají spodní konce připevněny k vnějším stranám bočnic rozorávací radlice a horní konce šikmých nosníků ústí pod zakládací talíř, opatřený tečně připevněnými lamelami, ..přičemž k vnitřním stranám bočnic rozorávací radlice jsou uchyeeaa výkyvná ramena, jejichž volné konce opatřené kladkami zasahují mezi vodicí pruty.

Sázecí ústrojí prostokořené sadby podle vynálézu je znázorněno na přiložených výkresech, kde ns obr. 1 je pohled na sázecí ústrojí z boku, na obr. 2 je pohled na pohon unášecích pásů a na zakládací talíř včetně jeho pohonu z boku a na obr. 3 je pohled na zakládací talíř a na unášecí pásy ze shora.

Sázecí ústrojí prostokořené sadby podle vynálezu sestává z rámu stroje 1, k němuž jsou připevněny stojný i, na kterých je prostřednictvím ložisek uložena hnací hřídel J, poháněná variátorem 2 °d pojezdových kol lfi. Na hnací hřídeli J jsou otočně uloženy horní konce dvou vzájemně rovnoběžných nosníků které se mohou po hnací hřídeli J také posunovat. Horní konce šikmých nosníků £ jsou opatřeny hnacími kladkami 2, nasazenými na hřídelích £, na jejichž opačných koncích jsou nasazeny pastorky Z, nacházející se ve stálém záběru s kuželovými koly §. Přes každou hnací kladku Z je veden unášecí pás 11. který je uložen nad a současně mezi šikmými nosníky 1 a je veden dále.přes kladky 12, připevněné pomocí držáků U β čepy li k šikmým nosníkům i. Horní konec každého levého nosníku i je opatřen držákem hřídele zakládacího talíře 15. Na hřídeli zakládacího talíře 16 je uložen jednak zakládací talíř 1Z, pod kterým je na téže hřídeli uložen třecí kotouč 18 a déle vodicí plech J2, nacházející se pod držákem hřídele zakládacího talíře 11* Zakládací talíř 12 je po obvodu opatřen tečná připevněnými lamelami 20. Na hnací hřídeli 2 je dále uložen kotouč 21, dotýkající ae třecího kotouče 18 a svírající a ním pravý úhel. Kotouč 21 Je po obvodu opatřen obložením 22. K vnitřním plochám bočnic 23 rozorávací radlice 24. připevněným k Šikmým nosníkům J, jsou výjcyvně připojena ramena 22 > ^{ale 1} vodicí kladky 21* Volná konce ramen 21 jaou opatřeny kladkami 12* Vedení unáSecího pásu 11 pokračuje tedy po opuštění Šikmých nosníků 1 až na konec ramen 25. kde přechází přes kladku 12. Bočnice 23 rozorávací radlice 24 jsou opatřeny soustavou pružných vodicích prutů 27. zasahující mezi přítlačná kola 21* ^K rámu stroje 1, ale i k šikmým nosníkům 4 do připevněn zahlubovací mechanizmus 2S·

Sázecí ústrojí prostokořená sadby podle vynálezu se uvádí do chodu a pracuje takto. Prostřednictvím pojezdových kol JJJ a variátoru 2 je vyvoláno otáčení hřídele J. Spolu β hnací hřídelí 2 se otáčí 1 kuželová kola 2, jejichž pohyb je pastorky 2 přenášen hnacími kladkami í, uvádšjící do pohybu unášecí pásy JJ.. Současná s hnací hřídelí 2 se otáčí i kotouč 21 s pryžovým obložením 22* Třením pryžového obložení 22 po ploše třecího kotouče 12 je tento taká uváděn do rotace. V důsledku pevného nasazení třecího kotouče 12 na hřídeli zakládacího talíře 12, je prostřednictvím kotouče 18 dosaženo také otáčení hřídele zakládacího talíře J2 a tedy i vlastního zakládacího talíře 12, opatřeného pružnými lamelami 22* Jakmile se započne otáčení zakládacího talíře 12, obsluha vkládá jednotlivé rostliny jejich listovou částí mezi pružná lamely 22 β mezi zakládací talíř 17 tak, aby se kořenová část rostliny dotýkala vodícího plechu 12* Otáčením zakládacího talíře 12 jsou vysazovaná rostliny plynule donášeny k unášecím pásům JJ, které v okamžiku, kdy je k nim rostlina donesena, tuto v důsledku vzájemného dotyku a pohybu proti sobš zachytl a plynule ji vytáhnou z klínového prostoru mezi pružnou lamelou 20 a zakládacím talířem JJ. Unášecí pásy JJ potom dopraví rostlinu až do brázdy vyoraná rozorávací radlicí 24. kdy následuje zasypání kořenového systému rostliny půdou a potom jeho zamáčknutí přítlačnými koly 22*

Sázecí ústrojí prostokořené sadby podle vynálezu lze použít také k výsadbě předpěstované sadby s malým zemním bálem. 9ázecí ústrojí vylučuje jakékoliv poškození listová nebo kořenové části rostliny. Protože mechanizmy s kterými rostlina přichází do styku nejsou kovové, ale jsou zhotoveny z měkkých a pružných materiálů. Sázecí ústrojí zaručuje i přesnou výsadbu, protože sazenice nejsou obsluhou vkládány přímo do unášecích pásů, ale do jim předřazeného zakládacího talíře, což dává obsluze dostatečný časový předstih k tomu, aby tato mohla pohodlná vkládat rostliny za každou pružnou lamelu zakládacího talíře.

Claims (1)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   Sázecí ústrojí prostokořené sadby, sestávající z rámu stroje, k jehož přední části jsou připevněna pojezdová kola, spojená variátorem s vodorovnou hnací hřídelí, na které jsou uloženy dva vzájemné rovnoběžné šikmé nosníky s unášecím! pásy a k zadní části rámu stroje je připevněna rozorávací radlice, jejíž bočnice jsou opatřeny soustavou vodicích prutů, zasahující mezi přítlačná kola, vyznačující se tím, že šikmé nosníky (4) s unášecím! pásy (11) mají spodní konce připevněny k vnějším stranám bočnic (23) rozorávací radlice (24) a horní konce šikmých nosníků (4) ústí pod zakládací talíř (17) opatřený tečně připevněnými lamelami’(20),-přičemž·, k vnitřním stranám bočnic (23) rozorávací radlice (24) jsou uchycena výkyvná ramena (25), jejichž volné konce opatřená kladkami (12) zasahují mezi vodicí pruty (27).