CS231184B2 - Cylindrical disc closure - Google Patents

Description

Vynález se týká kotoučového válcového závěru obsahujícího neotáčivý válcový plášl a v něm otáčivý dutý válec uzavírající v sobě větěí počet stavítek otočných s pomocí klínu závěru ze zajiálovací polohy, v které udržují otáčivý dutý válec zajištěný vůči neotáSivému válcovému plášti, pod určitým úhlem stanoveným jednotlivě pro každý západkový kotouč ve shodě s otvírací sestavou závěrného ústrojí, do uvolňovací polohy, v které je dutý válec volně otáčivý ve vztahu k neotáčivému válcovému plášti.

Zásadní problém u věech druhů válcových závěrů spočívá v tom, že sestava; uvolňující závěrné ústrojí, je určována řadou poměrně malých konstrukčních prvků, které musí být vyráběny v různých tvarech a vsazovány do závěru ve zvláštní poloze za účelem vytváření žádoucí závěrné sestavy. Se zřetelem.k tomu, že sestavování závěrného ústrojí bývá obvykle ruční prací, je pochopitelné, že nelze zabraňovat chybám ve vytváření závěrné sestavy.

Takové chyby mohou mít záporný vliv na podobu závěru a oprava takové chyby bývá obvykle nákladná. Vytváření žádoucí závěrné sestavy zahrnuje tudíš v sobě tři zásadní problémy: výrobu součástí určujících různé sestavy, skladování velkých počtů těchto součástí a správné sestavování závěrného ústrojí k vytváření žádoucí závěrné sestavy. Úkolem vynálezu je zjednodušit vytváření zvláštní závěrně sestavy každého jednotlivého závěru použitím zásady umožňující, aby většina konstrukčních prvků závěrného ústrojí byla totožná a vykazovala rozdíly určující závěrnou sestavu v jednom jediném konstrukčním prvku, nebo vykazující závěrnou sestavu určenou vzorem vytvořeným řadou totožných konstrukčních prvků vsazovaných do držáků.

Úkol je řešen kotoučovým válcovým závěrem podle vynálezu, jehož podstata spočívá v tom, že alespoň většina stavítek, zejména však všechna stavítka jsou v úkonech totožná a jsou vytvořena prostředky pro určení zvláštní sestavy ρρ·ο každá stavítko v podobě jednoho nebo několika závěrných článků vzájemně působících se stavítky, jakož i s neotáčivým válcovým pláštěm a otáčivým dutým válcem, pro zajištění a uvolnění otáčivého pohybu dutého válce ve vztahu k neotáčivému válcovému plášti v odezvě na otočnou polohu západkoyých kotoučů.

Každé stavítko má radiální výčnělek a závěrný článek je protažen osově přes radiální výčnělky, pokrývá část jejich obvodu a je opatřen otvory v přesně vymezených polohách podél pohybové čáry radiálního výčnělku každého stavítka, přičemž pro každé stavítko je vymezen úhel otáčení pro přesunutí jeho radiálního výčnělku do příslušných otvorů v závěrném článku, a při přesouvání všech stavítek otočným klínem závěru do zmíněně polohy je závěrný článek radiálně vnitřně pohyblivý pro uvolnění otáčivého pohybu dutého válce ve vztahu k neotáčivému válcovému plášti.

Každé stavítko může mít více než jeden radiální výčnělek slícovaný s příslušným otvorem v závěrném článku, přičemž poloha otvoru ve směru pohybu radiálních výčnělků, jakož i tvar otvorů jsou uspořádány ke stanovení úhlu otáčení každého jednotlivého stavítka pro radiálně vnitřní pohyb závěrného článku.

Závěrný článek může být rozdělen do většího počtu závěrných článků, z nichž každý je uspořádán pro vzájemné působení s pouze jedním radiálním výčnělkem stavítek. Pro každé stavítko může být uspořádán samostatný závěrný článek a větší počet pevných poloh v otáčivém dutém válci upraveném pro příjem takového závěrného článku, a v každém stavítku může být upraven obvodový vrub pro radiální uvolňovací pohyb závěrného článku při poloze prostřednictvím stavítka, přičemž úhel otáčení pro uvolňovací polohu každého jednotlivého stavítka je určen skutečnou polohou zvolenou pro samostatný závěrný Slánek každého stavítka.

Každé stavítko může mít radiální výčnělek uspořádaný pro spolupráci s řadou závěrných článků vzájemně působivých s každým jednotlivým stavítkem, přičemž každý ze závěrných článků je upraven pro zajištění otáčení dutého válce ve vztahu k neotáčivému válcovému plášti a pro každý ze závěrných článků je upraven prostor pro jeho pohyb do uvolňovací polohy, když je radiální výčnělek příslušného stavítka natočen do polohy, v které se nenachází žádný závěrný článek.

Nový anebo vyšší účinek, dosahovaný vynálezem, může být vyvozován z těchto skutečností: Zatímco u obvyklých kotoučových válcových závěrů je závěrná sestava vytvořena rozdíly v stavítkách, podle vynálezu jsou tato stavítka totožná a závěrná sestava je vytvořena v závěrném článku nebo v sestavení několika závěrných článků odpovídajících povšechně obvyklému konstrukčnímu prvku zvanému závora, jak bývá obvykle používán u kotoučových válcových závěrů k zajištování otáčivého válce vůči jej obklopujícímu válcovému plášti.

V podstatě jsou veškeré základní součásti závěrného ústrojí totožné, tákže může být vyráběn velký počet totožných závěrných ústrojí, což snižuje celkové výrobní náklady. Jeden jediný konstrukční prvek, nesoucí celou závěrnou sestavu, může být vyráběn samostat- , ně a přidáván ke zbývajícímu závěrnému ústrojí při jeho dodávce zákazníkovi. Toto velmi usnadňuje kontrolu závěrných sestav skutečně vyrobených a dodaných. Sestava již dodaných závěrů může být snadno přeměněna změnou pouze konstrukčního prvku určujícího sestavu.

Vynález umožňuje použití jeho základní podstaty ve spojení se značně užším závěrným článkem pro ten případ, že by provedení podle vynálezu působilo praktické nesnáze se zřetelem k té skutečnosti, že závěrný článek vykazuje značnou šířku v obvodovém směru stavítek. Nutno zaznamenat, že výraz tvar otvoru se nevztahuje pouze k jeho obrysům,, ale také k pojmu změny jeho polohy vůči základní linii soustavy.

V praxi to znamená, že výčnělky jednoho západkového kotouče se mohou nacházet osově v různých polohách, a že je zde stejný rozdíl v osové poloze mezi příslušnými vybráními nebo otvory. Jsou tudíž proveditelná také jiná jednoduchá uspořádání, kdy například jeden výčnělek může být prodloužen v obvodovém směru západkového kotouče a druhý třeba v jeho směru osovém. V takovém případě jsou také vytvořeny v patřičné shodě vybrání nebo otvory v závěrném článku.

Provedení vynálezu, používající samostatné závěrné články pro každé stavítko, mají výhodu v tom, že nemusí být zhotovovány žádné závěrné součásti odlišné od příslušných součástí jiného závěru. Je to tedy právě způsob vsazení jednotlivých závěrných Článků, který určuje sestavu závěrného ústrojí. Vynález bude nyní blíže objasněn na příkladech provedení podle přiložených výkresů, kde na obr. 1 je průžez válcovým závěrem podle vynálezu, na obr. 2 je pohled shora na závěrný článek závěru z obr. 1, na obr. 3 je pohled ze strany na závěrný článek z obr. 2, na obr. 4 je stavítko druhu použitého na obou koncích sady západkových kotoučů v závěru z obr. 1, na obr. 5 je rozpěrný kotouč druhu použitého v závěru z obr. 1, na obr. 6, 8 až 10 jsou průřezy jednotlivě druhým, třetím, čtvrtým a pátým provedením závěru podle vynálezu a na obr. 7 je uspořádání zvlášt vytvořených výčnělků na hraně stavítka.

Neotáčivý válcový plášt J uzavírá v sobě otáčivý dutý válec 2, který zase v sobě uzavírá sadu stavítek J. Jak je obvyklé u kotoučových válcových závěrů, mezi sousedícími stavítky J se nacházejí rozpěrné kotouče viz obr. 5. Rozpěrné kotouče 2 jsou slícovány neotáčivě ve vztahu k otáčivému dutému válci £ pomocí radiálních výčnělků 2 slícovaných s příslušnou štěrbinou ve stěně otáčivého dutého válce 2. Veškerá stavítka J jsou totožná. Mají středový otvor 8 pro klín závěru a radiální výčnělky 6 spolupůsobící se závěrným článkem 10 znázorněným podrobněji na obr. 2 a 3.

Jedině stavítka 3a na konci jejich sady mohou být nepatrně odlišná od ostatních. Když se nachází závěrně ústrojí ve své zajišlovací poloze, závěrný článek 10 je umístěn zčásti ve vybrání 13 v neotáčivém válcovém plášti £ a zčásti v otvoru 12 ve stěně otáčivého dutého válce 2, ítmž je otáčivý dutý válec 2 zajištěn vůči neotáčivému válcovému plášti 1.

Pro uvolnění otáčivého dutého válce 2 může se závěrný článek 10 radiálně vnitřně pohybovat a zcela opouštět zajišťovací vybrání 13. Toto je možné, když byla veškerá stavítka J klínem závěru uvedena do polohy, v které radiální výčnělek 6 každého stavítka J zapadl do příslušného otvoru 11 v závěrném článku j_0·

Jedině v této poloze stavítek J je závěrný článek j_0 schopen se pohybovat do uvolňovací polohy. Klín závěru je zhotoven tak, aby natáčel každé ze stavítek J o určitý úhel jednotlivě stanovený pro každé stavítko J. Za účelem usnadnění v opatřování závěrného článku 10 otvory 11 určujícími závěrnou sestavu, závěrný článek 10 může být opatřen neúplnými prohlubněmi 11a nebo podobně, vykazujícími veškeré možné polohy pro otvory JJL·

Potom je snadné prorazit zbývající závěrnou stěnu každé prohlubně 11 a k vytvoření úplného otvoru 11. Prohlubně 11 a by měly být vytvářeny na vypouklé straně závěrného článku 10. Nastavování závěrného článku 10 do správné polohy může být vylepšeno jeho opatřením zakřivenými zadními konci 14 působícími na způsob kloubových závěsů a spojujícími závěrný článek 10 s otáčivým dutým válcem 2·

Závěrný článek 10 je také opatřen dvěma pružinovými prvky 16 tlačícími jej radiálně dovnitř. Obr. 4 znázorňuje zvláštní druh stavítka 3a používaného jako posledního na obou koncích sady. U těchto stavítek 3a má radiální výčnělek 6a šikmou stranu 2, která, když je stavítko la uvedeno klínem závěru nazpátek do své původní polohy, tj. do polohy odpovídající zásunu a vytažení klínu, přenáší zdvižnou sílu na závěrný článek 10 a tlačí jej do závěrného vybrání U·

Rozpěrný kotouč 2, znázorněný na obr. 5, se neliší ve výkonu od obvykle používaných rozpěrných kotoučů. V provedení, znázorněném na obr. 6, byl závěrný článek 12 proveden užší a stavítka J byla opatřena dvěma odlišně vytvořenými výčnělky 6i>, 6^. Rozdíl ve tvaru a/nebo poloze výčnělků 6b. 6c je takový, že příslušná prohlubeň 11 b v závěrném článku j_0 vylučuje vnikání jednoho z výčnělků 6b. 6c. avšak připouští vnikání druhého z nich.

V důsledku toho může být obvodová šířka závěrného článku 10 zmenšena přibližně na polovinu šířky závěrného článku 10 znázorněného na obr. 1 až 3. Z ostatních hledisek odpovídá činnost závěrů činnosti závěru znázorněného na obr. 1 až 5. Obr. 7 znázorňuje příklad toho, jak odlišně vytvořené a/nebo umístěné výčnělky mohou být provedeny po obvodě stavítka J. Jde o výčnělky 6h. 6i·. 6ri. 6k. 6m, 6q.

Z obr. 7 je pochopitelné, že ani jeden ze zmíněných výčnělků by nemohl vnikat do vybrání správně vytvořeného a umístěného pro příjem druhého z výčnělků. Příklad ukazuje, jak je možné vytvářet soustavu se šesti různými výčnělky a vybráními. Je-li tato myšlenka použita u otáčivého kotoučového válcového závěru majícího obvyklou šestistupňovou sestavu, může být obvodová šířka závěrného článku 10 co nejmenší tak, aby odpovídala přibližně šířce pouze jednoho výčnělku 6.

Obr. 8 znázorňuje obměnu závěru z obr. 6. Za účelem vyhnutí se odlišně vytvořených radiálních výčnělků 6 v stavítkách J a odlišně vytvořených a/nebo umístěných vybrání v závěrném článku 1 0. tyl tento závěrný článek 10 rozdělen ve dva prvky 10b. 10c umístěné v oddělených úsecích válcového závěru. Toto umožňuje, že je zde výčnělek 6£ stavítka J, vzájemně spolupůsobící jenom se závěrným článkem 10b. zatímco jiný výčnělek 6j působí vzájemně s jiným závěrným článkem 1Oc.

Z ostatních hledisek odpovídá činnost tohoto závěru činnosti závěrů, které již byly popsány. Obr. 9 znázorňuje provedení, při kterém dutý otáčivý válec 2 má šest pevných poloh 18 pro závěrný článek 10d vzájemně působící s pouzejediným stavítkem g. Stavítka g jsou opatřena vybráním 6f odpovídajícím funkčně výčnělkům 6a až 6e u ostatních provedení.

Když je vybrání 6£ uvedeno do polohy závěrného článku 10d. tento se může pohybovat dovnitř do uvolňovací polohy. Otáčivý dutý válec 2 je uvolněn, když se závěrné články 10d všech stavítek g nacházejí ve své uvolňovací poloze. Sestava závěru je určována volbou polohy pro každé stavítko g, v které je zasunován závěrný článek 10d. Stavítko g může být opatřeno radiálním výčnělkem 1 7. který v tomto případě působí pouze jako přenášecí prvek točivého momentu od stavítka g na otáčivý dutý válec χ.

V provedení znázorněném na obr. 10 je činnost závěru podle obr. 9 obrácena, takže mísťo vybrání 6f je zde výčnělek 6g a místo jednoho závěrného článku 10d určujícího sestavu příslušného stavítka g, jsou zde závěrné články 1Úe ve všech možných polohách vyjma jedné. Když je výčnělek 6g uveden do polohy, v které se nenachází žádný závěrný článek 1Oe. veškeré závěrné články 1Oe, vzájemně působící s tímto zvláštním stavítkem g, mohou se pohybovat do uvolňovací polohy vzhledem k prostoru 19 opatřenému na obou stranách výčnělku 6g.

Ve všech ostatních polohách stavítka g je alespoň jeden ze závěrných článků 1Oe ve své zajištovací poloze výčnělkem 6g. Vynález není omezen na provedení, jak zde byla znázorněna a popsána, ale v rámci definice jeho předmětu lze vytvářet určité obměny.

Claims (6)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   1. Kotoučový válcový závěr, obsahující neotáčivý válcový plášt a v něm otáčivý dutý válec, uzavírající v sobě větší počet stavítek otočných pomocí klínu závěru ze zajišlovací polohy, v které udržují otáčivý dutý válec, zajištěný vůči neotáčivému válcovému plášti pod určitým úhlem, stanoveným jednotlivě pro každý západkový kotouč ve shodě s otvírací sestavou závěrného ústrojí, do uvolňovací polohy, v které je dutý válec volně otáčivý ve vztahu k neotáčivému válcovému plášti, vyznačený tím, že alespoň většina stavítek (3), zejména však všechna stavítka (3) jsou v úkonu totožná a jsou opatřena prostředky pro stanovení zvláštní sestavy pro každé stavítko (3) v podobě jednoho nebo několika závěrných článků (10) zabírajících se stavítky (3), jakož i s neotáčivým válcovým pláštěm (1) a otáčivým dutým válcem (2) pro zajištění a uvolnění otáčivého pohybu dutého válce (2) ve vztahu k neotáčivému válcovému plášti (1) v závislosti na poloze stavítek (3).
2. 2. Kotoučový válcový závěr podle bodu 1, vyznačený tím, že každé stavítko (3) má radiální výčnělek (6) a závěrný článek (10) je protažen osově přes radiální výčnělky (6), pokrývá část jejich obvodu a je opatřen otvory (11) v přesně vymezených polohách podél pohybové čáry radiálního výčnělku (6) každého stavítka (3), přičemž pro každé stavítko (3) je vymezen úhel otáčení pro přesunutí jeho radiálního výčnělku (6) do příslušného otvoru (11) v závěrném článku (10), a při otočení všech stavítek (3) klínem závěru do zmíněné polohy je závěrný článek (10) pohyblivý radiálně dovnitř pro uvolnění otáčivého pohybu dutého válce (2) ve vztahu k neotáčivému válcovému plášti (1).
3. 3. Kotoučový válcový závěr podle bodu 2, vyznačený tím, že každé stavítko (3) má více než jeden radiální výčnělek (6) slícovaný s příslušným otvorem (11) v závěrném článku (10), přičemž poloha otvoru (11) ve směru pohybu radiálních výčnělků (6) určuje úhel otáčení'každého jednotlivého stavítka (3) pro radiálně vnitřní pohyb závěrného článku (10).
4. 4· Kotoučový válcový závěr podle bodu 3, vyznačený tím, že závěrný článek (10) je rozdělen do většího počtu závěrných prvků (10b, 10c), z nichž každý je uspořádán pro vzájemné působení s jenom jedním radiálním výčnělkem (6d, 6e) stavítka (3).
5. 5. Kotoučový válcový závěr podle bodu 1, vyznačený tím, že je uspořádán samostatný závěrný článek (10d) pro každé stavítko (3) a větší počet pevných poloh (18) v otáčivém dutém válci (2) upraveném pro příjem takového závěrného článku (1 Od) a v každém stavítku (3) je upraveno vybrání (6f) pro radiální uvolňovací pohyb závěrného článku (1 Od), přičemž úhel otáčení pro uvolňovací polohu každého jednotlivého stavítka (3) je dán skutečnou polohou zvolenou pro samostatný závěrný článek (1 Od) každého stavítka (3).
6. 6. Kotoučový válcový závěr podle bodu 1, vyznačený tím, že každé stavítko (3) má radiální výčnělek (17) uspořádaný pro spolupráci s řadou závěrných článků (10d) vzájemně působivých s každým jednotlivým stavítkem (3), přičemž každý ze závěrných článků (1 Od) je upraven pro zajištění otáčení dutého válce (2) ve vztahu k neotáčivému válcovému plášti (1) a pro každý ze závěrných článků (10d) je upraven prostor (19) pro jeho pohyb do uvolňovací polohy, když je radiální výčnělek (17) příslušného stavítka (3) natočen do polohy, v které se nenachází žádný závěrný článek (1 Od).