CS219907B2 - Combined three-component material and method of making the same - Google Patents

Description

Vynález se rovněž týká způsobu výroby kombinovaného materiálu, sestávajícího z polyvinylidenfluoridu a termoplastického polymeru, nespojujícího se s polyvinylidenfluoridem, kterýžto způsob se vyznačuje tím, že se společně vytlačují polyvinylidenfluorid, polyalkylmethakrylát a termoplastický polymer nespojující se s polyvinylidenfluoridem, přičemž polyalkylmethakrylát slouží jako mezilehlé pojivo a proudy všech tří složek se při výstupu z vytlačovacích strojů vzájemně spojí nejpozději na konci vytlačovací trubice, udržované na teplotě v rozmezí 180 až 280 °C.

Tento vynález se týká kombinovaného materiálu, sestávajícího z polyvinylídenfluoridu, tj. polymeru označovaného v dalším zkráceně PVF₂ a z termoplastického polymeru nespojujícího se (inkompatibilníhoj s PVF₂, jakož i způsobu výroby tohoto materiálu společným vytlačováním.

Technika společného vytlačování termoplastů je známa a je popsána zejména v příručce „POLYMER PLASTICS TECHNOLOGY AND ENGINEERING, sv. 3, na str. 49 až 68: „Společně vytlačované fólie — způsob a vlastnosti“ od J. E. Guillotte.

Obecně jsou známy tři způsoby společného vytlačování termoplastů z většího počtu běžných vytlačovacích strojů, kterýžto počet je shodný s počtem vytlačovaných polymerů. První způsob spočívá v odděleném vytlačování jednotlivých polymerů a v jejich spojování v okamžiku, kdy vycházejí z vytlačovací hubice.

Při druhém způsobu se do jediné vytlačovací hubice přivádějí termoplasty z alespoň dvou vytlačovacích strojů, přičemž vytlačovací hubice má tolik kanálků, kolik je vytlačovacích strojů, a tedy i vytlačovaných polymerů.

Proudy jednotlivých polymerů se spojují na okrajích vytlačovací hubice, tj. prakticky těsně před opuštěním vytlačovací hubice. U třetího způsobu se polymery ze zvoleného počtu vytlačovacích strojů přivádějí do rozváděče proudů, v němž se spojují za vzniku jediného· proudu, který se přivádí do vytlačovací hubice. Při těchto způsobech skýtají rychlosti, s nimiž proudy odcházejí z vytlačovacích strojů, obecně prostředek к regulování poměrných tlouštěk vytlačovaných proudů.

I když je možno společně vytlačovat mnohé polymery, nedaří se použitím této techniky spojovat PVF₂ s jinými polymery. Příčinou toho je okolnost, že PVF₂ se nespojuje (je inkompatibilní) s jinými polymery, a též známá skutečnost, že fluorované pryskyřice lnou jen velmi nesnadno к většině termoplastických polymerů.

S touto obtíží při kombinování PVF₂ s jinými termoplasty je možno se též setkat, pracuje-li se technikou laminování, která spočívá v tom, že se dvě předem vyrobené fólie, jedna z PVF₂, a druhá z jakéhokoliv zvoleného termoplastu, přiloží к sobě, aby působením tlaku a tepla к sobě přilnuly. Byly rovněž konány pokusy, avšak bezúspěšně, laminovat předem vyrobenou fólií z PVF₂ s fólií z polyvinylchloridu, polystyrenu, polyomethylmethakrylátu a akrylonitril-butadien-styrenového kopolymeru, bezprostředně, kdy tato odchází z vytlačovacího stroje, tj. prakticky v roztaveném stastavu. I za těchto podmínek se oba polymery po ochlazení snadno od sebe oddělí.

Za nynějšího stavu techniky, má-li se kombinovat PVF₂ s jiným termoplastem, který je nespojitelný s PVF₂, je nutno použít lepidla. Nevýhodou této metody je, že zahrnuje tři stupně:

přípravu fólie z PVF₂, přípravu fólie z termoplastu, lepení a přitlačení fólií к sobě.

Tyto postupy jsou nepraktické, pomalé, vyžadují zpravidla použití lepidel na bázi rozpouštědel, která se nesnadno odstraňují a nedovolují, aby získaný kombinovaný materiál byl použit bezprostředně po vyrobení vzhledem к určité době, jíž je třeba к vysušení lepidla. Kromě toho není získaný kombinovaný materiál jednotný, poněvadž rozhraní jsou stále ještě vystavena působení jevů, které mohou způsobit rozpojení jednotlivých složek. Proto je možno říci, že lepením se nedosáhne jednotného kombinovaného materiálu, avšak při tomto postupu se termoplastické materiály pouze kladou к sobě za vzniku konečného heterogenního výrobku.

Uvedené nedostatky se vynálezem odstraní. Vynález poskytuje možnost získat nový, jednotný, skutečně kombinovaný materiál homogenní skladby, u něhož jsou jednotlivé prvky vzájemně pevně spojeny. Tento nový kombinovaný třísložkový materiál, sestávající z jedné vnější vrstvy z polyvinylidenfluoridu (PVF_aj a z další vrstvy termoplastického polymeru nespojujícího se s poiyvinylidenfluoridem, se vyznačuje tím, že mezilehlá spojovací vrstva je tvořena polyalkylmethakrylátem s 1 až 3 atomy uhlíku v alkylové části, samotným nebo v kombinaci s jiným termoplastickým polymerem, který je přítomen v hmótnostním množství nanejvýš 30 %.

Jiným termoplastickým polymerem, popřípadě použitým púdle vynálezu v kombinaci s polyalkylmethakrylátem s 1 až 3 atomy uhlíku v alkylové části, je polymer ze skupiny, zahrnující fluorované termoplasty, chlorované vinylové polymery, styrenové polymery, polykarbonáty, polyurethany, póly (éter-ethery), kopolymery styrenu s akrylonitrilem a s roubovaným akrylovým elastomerem, kopolymery akrylonitrilu s butadienem a styrenem, polyakrylové estery, kopolymery akrylových esterů s vinylovými deriváty a kopolymery methylmethakrylátu s vinylchloridem, vinylacetátem, methylakrylátek, styrenem, isobutylenem, kyselinou akrylovou, akrylonitrilem nebo methakrylonltrilem.

Rozhraní mezi polyvinylidenfluoridem a polyalkylmethakrylátem a mezi inkompatibilním termoplastickým polymerem a polyalkylmethakrylátem jsou tvořena slitinou, která by se dala získat například smísením složek v roztaveném stavu, přičemž tato forma spojení jednotlivých složek znamená, že tento kombinovaný materiál je možno — pokud jde o jeho skladbu — považovat za jednotný a homogenní na rozdíl od tak zva ného kombinovaného materiálu .s heterogenní skladbou, který je možno získat nápHklad lepedm, při němž roz^hram, ^která nemají v tomto případě žádnou přechodovou zónu, jsou zřetelná, patrná a zranitelná. Výrobek podle vynálezu je též možno definovat jako kombinovaný materiál, sestávající ze tří složek, vyrobený spojením polyalkyimethakrylátu s polyvinylidenfluoridem a po'ya^krylmetha^krylátu s termoplastickým ^po^lymerem nespojujte™ se s potyvinylidenfluoridem, kterýžto materiál má alespoň jednu vnější vrstvu z polyvinylidenfluoridu . a jednu vrstvu z termoplastického polymoru nespojujícího se s polyvinylidenfluoridem. Vnější vrstva nebo vrstvy z polyvin^yli^denfⁱuor^idu jsou u ^kom^binovan^ého materiálu podle vynálezu obvykle prosty polyalkylmethakrylátu působícího jako pojivo. Toto je pochopitelné, má-li sl polyvinytideiifteorte na ^povrc^hu po^drže^t veškerá sobě vlastní vlastnosti.

Převážně z ekonomických důvodů má kombinovaný materiál podle vynálezu zpravidla pouze jednu vnější vrstvu z polyvinylidenfluoridu, přičemž jeho druhá vnější vrstva je z termoplastického polymeru nespojujícího se s polyvinylidenfluoridem. Termoplastický polymer nespojujteí se s polyvinylidenfluordem však může představovat přípojnou vrstvu pro další materiál. Je tedy u kombinovaného materiálu podle vynálezu možné, aby jeho obě vnější vrstvy sestávaly z polyvinylidenfluoridu při tomto sledu spojení těchto tří prvků:

polyvinylidenfluorid — polyalkylmethakrylát — termoplastický polymer nespoiující se s polyvinylidenfluoridem — polyalkylmethakr^ylát — pol^yvin^yl^iden^fluor^id. Proto může podle vynálezu „vrstva z polymeru nespojujteího se s potyvinyhdenňuoridem“ znamenat jak vnější, tak vnitřní vrstvu.

Výrobek tohoto typu, který může mít jakoukoliv podobu obvyklou u termoplastů, jako jsou trubky, přesuvky, profily, fólie a listy (desky), přičemž fólie a listy (desky) mohou být dále znovu tvarovány známými postupy, jako je například tvarování lisovámm ^te^plem zmlčeného matěг^lá·^lu^, je vel mi výhodný, poněvadž má alespoň jednu vnější vrstvu, která je odolná vůči povětrnostním vlivům, a která má obecně všechny vlastnosti vlastní polyvl·nyliděnfluoridu, a další vrstvu vyznačující .se mechanickými vlastnostmi a orácně všemi vlastnostmi vlastními termoplastickým polymerům nespojujícfm se s polyvinylidenfluoridem, přičemž však má podobu skladebně jednotného .a homogenního materiálu.

Materiál podle vynálezu se velmi výhodně získává .společným vytlačováním, což je značně překvapující vzhledem k notoricky známé obtížnosti přinutit pclyvinyliděnfluorid, aby se přilnutím зро]П s termoplastickým polymerem. Bylo zjištěno, že když se pdyalkylmethalkrylát vytlačuje společně s pcl^yvinyiiděnflucrl·děm a s ne^^i^.jujícím se termoplastickým materiálem tak, že polyalkylmethakrylát je umístěn . mezi oběma těmito polymery, získá se jedinou operací kombinovaný materiál, kterého je možno bezprostředně používat a ’ u něhož jsou všechny jednotlivé vrstvy vzájemně pevně spojeny.

^pře^dmětem v^yn^álezu je proto způsob výroby kombinovaného materiálu, sestávajícího z pcl^yvl·nyliděnfluoridu a termoplastického polymeru ne·spojujícího se s polyvinylidenflucriděm, kterýžto způsob spočívá v tom^, že se společně v^ytla^čují pol^yvin^yliděnflucrld, poly^lkylmetha^rylát a termoplastický polymer nespojujteí se s pdyvinyllděnflucriděm, ' přičemž poly^lkylmethakrylát slouží jako mezilehlé pojivo a proudy . všech tří složek se při výstupu z vytlačovacích strojů vzájemně spojí nejpozději na konci vytlačovací hubice, udržované na teplotě v rozmezí 180 až 280 °C.

I když všechny pclyvinyliděnflucrid^y skýtají uspokojivé výsledky, dosáhne se nejlepších výsledků s PVF₂ o takovém rozmezí zdánlivé viskozity při 200 °C, že — při alespoň dvou gradientech rychlosti, uvedených v níže zařazené tabulce — má zdánlivou viskozitu spadající do· rozmezí mezi uvedenými dvěma extrémními hodnotami zdánlivé viskozity.

^adíent r^yc^htostⁱ sek¹ hodnoty zdánlivé viskozity v Pa.s minimální maximální

3,543

11,811,8

35,41,1

1180,65

3540,39

11810,23

X	103	20,0	X	103
X	103	9,3	X	103
X	103	4,7	X	103
X	103	2,1	X	103
X	103	1,0	X	103
X	103	0,45	X	103

Uvedené zdánlivé viskozity se měří známým způsobem kapilárním rheometrem s phhléůnutm ^k Rablnowhchově ^kore^kci ^pro nenewtonské kapaliny.

Ačkoliv, uvážováno obecně, není tloušťka vrstvy PVF₂ důležitá, je výhodné z ekonomických důvodů vyrábět kombinovaný mater^^ u n^ěhož ttouštRa vrstvy ^pW₂ je v rozmezí od 10 μηι do několika desetin mm.

Kromě toho se polyvinylidenfluoridem rozumí nejen homopolymer, avšak též kopolymery, obsahující alespoň 70 hmotnostních proč. PVF₂, nebo směsi PVF2 s jinými polymery.

Polyalkylmethakrylátem je ' výhodně polymethylmethakrylát (PMMA), jehož viskozita v roztaveném stavu spadá do· rozmezí viskozít komerčně dostupných polymethylme-thylkrylátů, přičemž viskozitu lze popří padě upravit použitím známých prostředků tak, aby odpovídala požadované viskozitě, například smísením s malým množstvím plniva nebo jiného· polymeru, ovšem tak, aby směs obsahovala alespoň 75 hmotnostních proč, polyalkylmethakrylátu.

Dále bylo zjištěno, že jakost polyalkylmethakrylátu a ^po^přípa^dě t^{éž p}olyvin^ylidenfluoridu se má volit v souladu s viskozitou termoplastického materiálu, nespojujícího se s PVF₂, v roztaveném stavu. Výborných výsledků se dosáhne s viskozitami polymethylmethakrylátu, měřenými při teplotě 200 stupňů Celsia, v rozmezí uvedeném níže · pro příslušný gradient rychlost. Avšak viskozita se nemusí omezovat na tyto hodnoty, protože je možno ji upravit v závislosti na teplotě vytlačování.

gradient rychtostf s_1	hodnota zdánhvé minimální	viskozity v Pa.s maximální
3,54	10,0 x 103	50,0 x 103
11,81	5,0 x 103	28,0 x 103
35,4	2,5 χ 103	15,0 x 103
118	1,3 x 10	8,0 x 103
354	0,7 x 103	5,0 x 103
1181	0,35 x 103	3,0 x 103

Je rovněž možné přimísit k polyalkylmethakryláto a^les^po^ň jeden ^dal^ší termo^plastický polymer, ovšem za podmínky, že tato směs polyalkylmethakr^áto s jrným termoplastickým polymerem obsahuje alespoň ³⁰ hmotnostních % po'l^yalk^ylmethakr^ylátu. Polymer, přidaný k polyalkylmethakrylátu, se může volit ze skupiny těchto látek: Uuorované le^op^sty ctoorované vin^ylové polymery, styrenové polymery, polykarbonát, polyurethany, póly (estery-ethery, ^kopolymery styrenu s akrylonitrilem a s roubovaným akrylovým elastomerem, kopolymer akrylonitrilu s butadienem a styrenem, polyakrylové estery jako je polymethylakrylát, polyethylakrylát nebo polybutylakrylát, nebo ^kopo^lymer^y těmto akr^ylových esterů například s vinylovými deriváty nebo kopolymery alkylmethakrylátu například s vinylchloridem, vinylacetátem, methylakrylátem, styrenem, isobutylenem, kyselinou akrylovou, akrylonitrilem a methylakrylonitrilem.

Tloušťka polyalkylmethakrylátu se upraví, jak je v jednotlivých případech zapotřebí, v rozmezí od několika μπι do 200 μη. Obecně řečeno, není radno pracovat s většími tloušťkami vzhledem k · úloze, kterou by polyalkylmethakrylát hrál v mechanických vlastnostech celého kombinovaného materiálu.

Termoplastickým polymerem nespojujícím se s PVF2 může být mezi jinými chlorovaný vinylový polymer, jako je polyvinylchlorid nebo polyvinylidenchlorid, polymer styrenu, jako je polystyren nebo ztužený polystyren, polykarbo-nát, polyurethan, roubovaný kopolymer styrenu s akrylonitrilem a akrylovým elastomerem nebo kopolymer akrylonítrilu s butadienem a styrenem. Tato vrstva termoplastického polymeru může mít jatoukoliv politovanou Houšť^ · zpravidla od několika desítek μη do několika mm. Tento termoplastický polymer může obsahovat plniva, změkčovadla, stabilizátory, barvivá nebo jiné běžné přísady.

Zařízení, používané pro výrobu kombinovan^ého materiál ^po^dle v^yn^álezu^, sestává z výtlačných strojů, výtlačné hubice a výhodně rozváděče toku, kteréžto zařízení je všechno obvyklého^ typu, běžně používaného v oboru společného vytlačování termoplastů. Tloušťka každé z vrstev se reguluje podle dodávací rychlosti každého z výtlačným strojů.

^Pro ^účely z^půso^bu podie v^yn^álezu má ^být teplota výtlačné hubice v rozmezí od 180 do 280 °C, což závisí na materiálech, které se mají společně vytlačovat. Teploty výUačnýc^h strojů jsou takové ja^k se obvyMe používají pro samostatné vytlačování jednotlivých polymerů.

K zajištění uspokojivé konečné soudržnosti uvedených tří polymerů se doporučuje. ^provádět s^polečn^é v^ytla^čov^ám tomto· tří ^pol^ymerů tok a^by se ηater^iály, odmázeje c^í z vý-Harných strojů s^ity nej^poz^ději na okrajích vytlačovací hubice. V některých pří^pa^dec^h nern (iosažená soiu^držnos^t ještě ^úplná^, a ^proto je výhodné a^{by p}rou^{dy P}VF², termoplastu a polyalkylmethakrylátu, odcházející z výtlačného stroje, postupovaly před dosažením Okrajů výtlačné hubice společně, dotýkajíce se jeden druhého. V tomto ^případě · se msto výUatoé huMce s ně21990

kolika kanálky zařadí rozváděč proudů mezi výstupy z výtlačných strojů a výtlačnou hubici s jediným kanálkem.

Obměnou je možno při použití techrr.ky společného vytlačování s alespoň třemi vvtlačovacími stroji získat kombinovaný materiál o těchto třech složkách:

PVF₂ — polyalkylmethakrylát — termoplastický polymer nespojující se s PVF₂ — — polyalkylmethakrylát — PVF₂.

Dále uvedené příklady vynález blíže objasňují.

Viskozita se měří kapilárním rheometrem INSTRON model 3211, majícím kapiláru o délce přibližně 50,8 mm při průměru trysky přibližně 1,27 mm.

Příklad 1

Poitéije se tří vytlačovacích strojů SMTP — — KAtíFMAN, z nichž první, zahrnující odplyňovací zařízení, má průměr rovný 120 milimetrům a šnek o délce rovnající se 33násobku jeho průměru. Používá se к vytlačování akrylonitril-butadien-styrenového kopolymeru (ABS), zatímco druhý vytlačovací stroj má průměr 50 mm (SUPER — 2 x 50) a používá se pro vytlačování polymethylmethakrylátu [PMMAJ. Třetí vytlačovací stroj o průměru 40 mm se používá pro vytlačování PVF₂.

Z těchto tří vytlačovacích strojů přicházejí jednotlivé proudy do válcového rozváděče, který je pevně spojen s běžnou plochou vytlačovací hubicí, skýtající list o tloušťce přibližně 4 mm, načež následuje kalandr a běžné odtahovací zařízení při vytlačování listů.

Jako akrylonitril-butadien-styrenového kopolymeru se použije výrobku UGIKRAL SF 10 436, jako polymethylmethakrylátu se použije výrobku ALTULITE—2710 a jako polyvinylidenfluoridu výrobku FORAFLON 1000 HD.

Viskozita akrylonitrM-butadien-styrenového kopolymeru, měřená při teplotě 220 °C, činí 7,5 x 10³ Pa.s při gradientu rychlosti 5,6 s¹ a 1,0 x 10³ při gradientu 2 s'¹. Viskozita polymethylmethakrylátu, měřená při teplotě 200 °C, činí 11,0 x 10³ Pa.s při gradientu rychlosti 5,6 s’¹ a 1,4 x 10³ Pa.s při gradientu 2 s^_1.

Konečně viskozita polyvinylidenfluoridu, měřená při teplotě 200 °C, činí 14,1 x 10³ Pa.s, a 0,88 x 10³ Pa.s při gradientech rychlosti 3,5 s~^:l, resp. 354 s¹.

Teploty, na něž jsou vytlačovací stroje zahřátý, jsou v rozmezí od 190 do 210 °C u akrylonitril-butadien-styrenového kopolymeru, od 180 do< 200 °C u polymethylmethakrylátu a od 180 do 220 °'C u polyvinylidenfluoridu.

Teplota rozváděče proudů a vytlačovací hubice je 210 °C. List přichází mezi váice kalandru_? zahřáté na teplotu 80 °C.

Celkové množství vyrobeného materiálu je přibližně 300 kg/h. Množství, dodávaná uvedenými třemi vytlačovacími stroji, se regulují tak, aby se získal výsledný kombinovaný materiál obsahující akrylonitrilbutadienstyrenový kopolymer o tloušťce 4 mm, polymethylmethakrylát v tloušťce 30 a polyvinylidenfluorid v tloušťce 100 ₍um. Tyto tři. vrstvy jsou jedna s druhou dokonale staveny již v okamžiku výstupu z vytlačovac íhubice. Po ochlazení se získá kombinovaný materiál homogenní skladby, jehož jeden povrch sestává z polyvinylidenfluoridu, zatímco druhý je tvořen akrylonitrilbutadienstyrenovým kopolymerem.

Příklad 2

Za použití rozváděče proudů, pomocí něhož je možno získat materiál sestávající z pěti vrstev při výstupu z vytlačovací hubice, se opakuje postup popsaný v příkladu 1, čímž se získá — při použití týchž polymerů a týchž vytlačovacích strojů zahřátých na tytéž teploty — kombinovaný list, sestávající z vrstvy polyvinylideiifluoiidu o tloušťce 75 μπι, z vrstvy polymethylakrylátu o tloušťce 50 μΐη, z vrstvy akrylonitril-butadien-styrenového kopolymeru o tloušťce 3 milimetry, z vrstvy polymethylmethakrylátu o tloušťce 50 μΐη a konečně z vrstvy polyvinylidenřluoridu o tloušťce 75 μΐη v uvedeném poradí. Vyrobený kombinovaný materiál sestává z pěti vrstev, které jsou к sobě dokonale staveny. Po ochlazení se získá kombinovaný materiál homogenní skladby, který má oba vnější povrchy z polyvinylidenfluoridu, zatímco· jeho střed sestává z akrylonitril-butadien-styrenového kopolymeru.

Příklad 3

Pro vytlačování polyvinylchloridu (EKAVYL SL 66) se použije dvoušnekového vytlačovacího stroje KESTERMANN К 107, pro vytlačování polymethylmethakrylátu (RESARITE KOX 125) se použije vytlačovacího stroje STMP o průměru 30 mm a pro vytlačování polyvinylidenfluoridu (FORAFLON 4000 HD) se použije vytlačovacího stroje KAUFMAN o průměru 40 mm.

Z těchto tří vytlačovacích strojů jdou jednotlivé proudy do rozváděče proudů, který je pevně připojen к hlavici na vytlačování trubky. Zařízení doplňují běžný vakuový tvářecí stroj a odtahovací linka.

Uvedené tři polymery jsou společně vytlačovány při svých normálních teplotách vytlačování, tj. 160 až 200 °C u polyvinylchloridu, 180 až 200 °C u polymethylmethakrylátu a 180 až 200 °C u polyvinylidenfluoridu. Teplota vytlačovací hlavy a rozváděče proudů se udržuje v rozmezí od 195 do 200 °C.

Výrobkem je trubka o vnějším průměru 50 mm, vytvořená z vrstvy polyvinylchloridu o tloušťce přibližně 3 mm, z vrstvy po219907 lymethylinethakrylátu o tloušťce přibližně 50 ^m a z vnitrní vrstv^{y p}ol^yvm^ylidenfluoridu o Houbce ^přibli^žně ^{75 μ}ΐη v uvedeném pořadí. Tyto tři polymery mají podobu kombinovaného materiálu s homogenní jednotnou skladbou.

Příklad. 4

Použije se všech tří vytlačovacích Strojů z příkladu 3, zakončených rozváděčem proudů a hlavou na vytlačování trubky. Zařízení rovněž zahrnuje běžné ústrojí pro výrobu lahví vytlačováním a vyfukováním, jímž tyto tři polymery mohou být společně vytlačovány a vyfukovány.

Do prvního vytlačovacího stroje se vnáší polyvinylchlorid [EKAVYL SK 55B], ^do druhého polymethylmethakrylát (RESARITE KOX 125) a do třetího polyvinylidenfluorid (FORAFLON 1000 HD). Teploty v jednottivých vytlačovacích strojích v uvedeném pořadí jsou: 160 až 180 °C, 180 až 190 °C a 190 až 200 °C; rozváděč proudů a výstupní hubice se udržují na teplotě 190 °C.

^Zí's^ká so společně v^ytlačen^{á b}aňto (^pře^dlisek), která se obvyklým způsobem vyfoukne k získání lahve. Uvedené tři vytlačovací stroje jsou napojeny na rozvá^děč ^prou^dů tak, že vyrobená láhev má vnitřní vrstvu z polyvinyltáenfluortou o tlou^ce ^př^ibližně 100 ,am, mezilehlou vrstvu z polymethylmethakrylátu o tloušťce přibližně 80 μΐη a vněj^ší vrstvu z ^pol^yvin^ylc^hlor^idu o tlou^ce přibližně 0,8 mm.

Uvedené tři vrstvy vyrobené láhve jsou navzájem dokonale staveny již v okamžiku, kdy vystupují z vytlačovací hlavy. Po ochlazení má láhev vzhled kombinovaného· materiálu s homogenní jednotnou skladbou.

Příklad 5

Pracuje se se třemi vytlačovacími stroji (SMTP — KAUFMAN), z nichž první o· průmeru ¹²⁰ mm a se šnetom o ^délce rovn^é 33násobku průměru, opatřený odplyňovacím zařízením, se použije pro vytlačování akrytomtrllMuaadien-styrenového kopolymeru, druhý o průměru 50 mm (Super 2 x x 50) pro směs 40 hmotnostních dílů polymethylmethakrylátu se 30 hmotnostními díly polyvinylidenfluoridu a se 30 hmotnostními díly akrylonitrll-buaa^dien-styгenol vého kopolymerů, a třetí o průměru 40 mm pro vytlačování polyvinylidenfluoridu.

Tyto tři vytlačovací stroje dodávají proudy do jediného válcového rozváděče prou^dů na^pojen^ého na b^ěžnou rovnou vyjadřovací hubici k výrobě desky o tloušťce při bližně 4 mm, načež následuje kalandr a běžná o^dtahovac^í hnto, podívaná při v^yUačov^ desek.

A^krylonitrll-buaadien-styrenovým kopolymerem je UGIKRAL SF 10 436, polymethylmeahakrylátem je ALTULITE 2710 a polyvinylidenfluoridem je FORAFLON 1000 HD.

Viskozita akrylomarll-buaacΓen-sayee.nového ^ko^po^lymerů, měřen^á pn ae^ploa^{ě 220} °C je ⁷.⁵ x 1° ^pa.s ^při ^gra^dientu rychlosti 5^,6 s^_1 a 1,0 x ^{103 p}a.s, pří. ^gra^dientu 2 s“¹. ^Vis^kozita polymeahylmeahakrylátu, měřená při teploto ²⁰⁰ °C je l^1,0 x 10³ při ^gradientu ⁵.⁶ s“¹ a ^1,4 x ^{103 p}a.s p^{ři g}ra^dientu ² s^-1.

^Konečn^á vfetoztta ^pol^yvin^yliden^fluori^du, měřen^á při te^plotě ²⁰⁰ °C je ^14,1 x 10³ a ^0,88 x ^{103 p}a.s pn ^gra^dien^tec^h r^yc^hlosai ^3,5 resp. ³⁵⁴ s^-1.

Teploty, na něž se vytlačovací stroje zahřívají, jsou v rozmezí od 190 do 210 °C u a^kr^yloniirll-buaa^dien-si^yrenového kopolymeru, od 180 do· 200 °C u směsi obsahu jící polyme-ahylmethakrylát a od 180 do 220 °C u polyvinylidenfluoridu.

Teplota rozváděče proudů a vytlačovací hubice je 210 °C. Válce kalandru se udržují na teplotě 80 °C.

Celtově zpracovan^é · mno^žsiv^í min přibližně 300 kg/h. Množství, přiváděná z jednoaUvýc^h vytlačovacích sarojů se reguluj^í aby se získal kone^čný kombinovaný materiál, zahrnující akryloniaril-butadien-slyrenový kopotymer v tlou^ce ⁴ mm^, směs obsahující polymet^t^h^lm^t^l^h^l^i^rylát v tloušťce 30 μΐη a polyvinylidenfluorid v tloušťce 100 дш. Tyto tři vrstvy jsou navzájem dokonale staveny již při výstupu z vytlačovací hubice. Po ochlazení se získá · kombinovaný materiál o homogenní struktuře, jehož jeden povrch je z polyvinylidenfluoridu, druhý je tvořen akrylonitrll-buaadien-styrenovým kopolymerem.

P říklad 6

Pracuje se za podmínek, popsaných v příkladu 5, avšak místo směsi obsahující polymeahylmethakrylát se použije směsi, sestávající z 30 hmotnostních dílů polymethylmethakrylátu (RESARITE KOS 125), 40 ^hmot:nos^.níc^h dnů ^pol^ya^kr^ylové^ho· (tenvátu (ACRYLOID KM 323B) a 30 hmotnostních dílů akr^ylonitrll-buaadien-st^yrenového kopolymeru (UGIKRAL SF 10 436).

Získá se kombinovaný materiál homogenní skladby, jehož vrstvy jsou navzájem dokonale staveny již při výstupu z vytlačovací hubice · a jehož jeden povrch je z polyvinylidenfluoridu a · druhý je tvořen akrylomarllbuaadienstyrenovým kopolymerem.

Claims (3)

1. Kombinovaný třísložkový materiál, sestávající z jedné vnější vrstvy z polyvinylidenfluoridu a z další vrstvy termoplastického polymeru nespojujícího se s polyvinylidenfluoridem, vyznačující se tím, že mezilehlá spojovací vrstva je tvořena polyalkylmethakrylátem s 1 až 3 atomy uhlíku v alkylové části, samotným nebo v kombinaci s jiným termoplastickým polymerem, který je přítomen v hmotnostním množství nanejvýš 30 %.

2. Kombinovaný materiál podle bodu 1, vyznačující se tím, že jiným termoplastickým polymerem, popřípadě použitým v kombinaci s polyalkylmethakrylátem, je polymer ze skupiny, zahrnující fluorované termoplasty, chlorované vinylové polymery, styrenové polymery, polykarbonáty, polyurethany, poly(ester-ethery), kopolymery styrenu s akrylonitrilem a s roubovaným akrylovým elastomerem, kopolymery akrylonitrilu s bu- vynálezu tadienem a styrenem, polyakrylové estery, kopolymery akrylových esterů s vinylovými deriváty a kopolymery methylmethakrylátu s vinylchloridem, vinylacetátem, methylakrylátem, styrenem, isobutylenem, kyselinou akrylovou, akrylonitrilem nebo methakrylonitrilem.

3. Způsob výroby kombinovaného materiálu, sestávajícího z polyvinylidenfluoridu a termoplastického polymeru, nespojujícího se s polyvinylidenfluoridem, vyznačující se tím, že se společně vytlačují polyvinylidenfluorid, polyalkylmethakrylát a termoplastický polymer nespojující se s polyvi-. nylidenfluoridem, přičemž polyalkylmethakrylát slouží jako mezilehlé pojivo a proudy všech tří složek se při výstupu z vytlačovacích strojů vzájemně spojí nejpozději na konci vytlačovací hubice, udržované na teplotě v rozmezí 180 až 280 °C.