CS216354B1 - Bezstojanová válcovací stolice automatiku - Google Patents

Description

Vynález se týká bezstojanové válcovací stolice automatiku, která je součástí válcovací tratě pro výrobu ocelových bezešvých trub a která se vyznačuje vysokou tuhostí.

Zkušenosti s provozováním obvyklých stojanových válcovacích stolic automatiku, jednoi vícekalibrových, prokazují, že při válcování na automatiku vzniká podélná různostšnnost provalku jako důsledek teplotního faktoru. Vyrovnání s válcováním teplého pásu na spojitých pásových tratích,»kde tlouštka předního konce pásu je menší než konce.zadního, je charakter podélné různostěnnosti trub opačný. Měřením velkého množství trubek válcovaných na automatiku a také trubek hotových, které prošly všemi operacemi technologického procesu, se prokázalo, že u většiny trubek je tlouštka steny zadního konce menší než konce v

předního. Vznik této kladně podélné různostěnnosti se objasňuje tím, že v důsledku dlouhodobého styku s pracovními válci, žlabem a vodítky děrovací stolice má přední konec vyděrovaného předvalku nižší teplotu než konec zadní, který se děruje poněkud později. Rozdíl teplot konců je 7Q až 90 °C, přičemž většího rozdílu se dosahuje u dlouhých a tenkostěnných předvalků velkého průměru, a tento teplotní rozdíl spolu s teplotním nárůstem průměru automatikového trnu vede k rozdílnému přetvářnému odporu tvářeného kovu a tím k různému pružení stolice. Geometrické rozměry trubky jsou tím přesnější, čím je toto pružení menší. Proto se v současné době většina snah pro zpřesnění válcování zaměřuje na vytvoření dostatečně tuhých stolic. U všech známých druhů válcovacích stolic automatiku, používa216 354

216 3.54 ných v současnosti, jde o stolice, jejichž horní a dolní ložiskové těleso je uloženo převážně v uzavřeném stojanu, který je obvykle řešen jako robusní ocelový rám, sestávající z páru příčníků a stojin. Přes svou masivnost, velkon hmotnost a rozměry se tyto stojanová stolice automatiku vyznačují malou tuhostí. Cesta k zmenšování délkových deformací stojanu vede bud k zvětšování průřezu rámových částí stojanu a zvýšení momentu setrvačnosti jeho hmoty, což je při současné úrovni technologie cesta schůdná, ale vede ke konstrukci těžkých a objemných stojanů. Atypickým provedením je konstrukce jednokalibrového automatiku s použitím C-stojanu, u něhož jsou pracovní válce uloženy ve výkyvných ramenech, ale i toto řešení má délku napětového toku stále poměrně značnou. Jinou možností pro zvýšení tuhosti je zkrácení dráhy napětového toku a její konkretizací jsou konstrukce bezstojanových válcovacích stolic, které jsou dosti rozšířené ve válcovnách plechů a profilů. Je známa i bezstojanová stolice automatiku,.která sestává ze stavěčích šroubů, které tvoří čtyři stojiny, na nichž jsou ve válcových vložkách suvně uložena ložisková tělesa horního a spodního váloe a které jsou svými spodními konci uloženy v axiálních ložiskách, umístěných ve spodních ložiskových tělesech, a svými horními částmi vešroubovány do matic uložených v příčníku, který tvoří těleso klínování horního válce, a obě ložisková tělesa jsou uložena a vedena v relativně lehkém, pomocném rámu. Deformační síly vznikajíoí při průlomech provalku stolicí přebírají čtyři stavěči šrouby, a protože dráha napětového toku je oproti stojano-. vým provedením skutečně zkrácena, pružení stolice je menší. Velikost výsledné deformace je dána průřezovou ploohou a délkou vetknutí stavěčích šroubů, které však při použití šroubově přestaveného příčníku vychází stavebně poněkud dlouhé a jejich pružná deformace spolu s vůlemi v úložných ložiskách šroubů neposkytují stolici onu téměř ideální tuhost, jaké je dosaženo například u dělených stojanů válcovacích stolic plechotratí, u nichž jsou oba díly stojanu spojeny s předpětím.

Uvedené nevýhody odstraňuje bezstojanová válcovací stolice automatiku s ústrojím pro vertikální přestavování horního pracovního válce uspořádaným v horním ložiskovém tělese a podstata vynálezu spočívá v tom, že horní ložiskové těleso je provedeno ve tvaru vidlioe s vertikálními stojinami, jež jsou svými spodními částmi usazeny na spojovacím příčníku a pravoúhlém výřezu mezi stojinami horního ložiskového tělesa je uloženo suvně dolní ložiskové těleso, které je pomocí matic a předepjatých dříků šroubů spojeno s horním ložiskovým tělesem, přičemž pracovní mezera mezi oběma ložiskovými tělesy js vymezena distančními podložkami, převlečenými přes dříky šroubů.

Stolice automatiku podle vynálezu je oproti známým automatikům výhodná svou vysokou tuhostí, která dovoluje válcování trub ve velmi přesných tolerancích bez nutnoeti aplikace řízeného válcování. Vlastní stolice je kazetového provedení, bez stojanu a svou hmotností se rovná asi čtvrtině hmotnosti klasického automatiku. Nízká hmotnost s jednoduchým způsobem pracovního nastavení ložiskových těles s pracovními válci usnadňuje údržbu a umožňuje rychlou přípravu záložních stolic nebo stolic určených pro obměny válcovacího programu a jejich uložení ns válcovací trati pro výměny a přestavby tratě.

Stolice podle vynálezu je v příkladu provedení znázorněna na připojeném výkresu, který představuje zjednodušený boční pohled na stolici typu automatik, jež je kromě jiného výbavě3

216 354 na zařízením pro technologicky nutné vertikální přestavování pracovního válce v horním ložiskovém tělese, znázorněné oboustrannou šipkou, které se však podstaty tohoto vynálezu netýká a není,proto ve vyobrazení znázorněno.

Na nosném rámu i j< stolice upevněna pomocí příčníku 2» který současně spojuje stojiny 4, 2 horního ložiskového tělesa 6, které je provedeno ve tvaru vidlice s pravoúhlým výřezem 2, v němž je suvně uloženo dolní ložiskové těleso 8. čepy 2 je příčník 2 spojen se stojinami £, 2 horního ložiskového tělesa. Obě ložisková tělesa 2» §, jsou opatřena úložnými dírami 2» 10 pro ložiska čepů pracovních válců automatiku. Obě ložisková tělesa 6, 8 jsou provrtána a do vývrtů jsou zasunuty dříky ϋ, 12 šroubů 13. 14. jež jsou ve svých dolních částech opatřeny hlavami 12, j6, které jsou usazeny v zahloubeních 12, 18 dolního ložiskového tělesa 8. Pracovní mezera 19 mezi horním ložiskovým tělesem 2 θ dolním ložiskovým tělesem 8, a tím i vzdálenost obou pracovních válců automatiku, ae nastavuje distančními podložkami 20, 21. převlečenými přes dříky 11. 12 šroubů 12, 14. ^celá kazeta stolice to jest spodní ložiskové těleso 8 a horní ložiskové těleso 2» jsou s vloženými distančními podložkami 20, 21 spojeny v tuhý celek pomocí dříků 11. 12 šroubů 12, 14. které jsou předepnuty a ve stavu napjatosti zajištěny maticemi 22. 23 v sedlech 24. 25 horního ložiskového tělesa 2· Dokonalá tuhost celku dovoluje, aby stolice byla opřena jen ve výběhové straně o štít 26. přičemž smysl válcování je na vyobrazení znázorněn šipkou, a tato opora slouží jen tomu, aby pohltila síly od rázů, vznikající při nárazu provalku mezi pracovní válce automatiku.

Způsoby předepínání dříků li, 12 šroubů 12, 14 jsou dostatečně známy a nejsou proto na tomto místě blíže popisovány; matice 22. 23 ve zvoleném příkladu provedení proto nemusí nutně znamenat jediný prostředek pro vyvolání předepínací síly na dřících ϋ, 12 a je zde nutno chápat je jako pojišťovací strojní součást šroubů 12, 14 proti uvolnění.

Pro válcování určitého rozměrového sortimentu se sestaví stolice s použitím potřebného množství distančních podložek 20, 21, předepne se šrouby 12, 14 a je tak i s pracovními válci připravena k okamžité instalaci na válcovací trati, bez potřeby dalšího seřizování pracovní mezery 12· V případě použití přesoustružených pracovních válců se s přihlédnutím na jejich známý průměr pouze obměňují distanční podložky 20, 21.

Claims (1)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   Bezstojanová válcovací stolice automatiku s ústrojím pro vertikální přestavování horního pracovního válce uspořádaným v horním ložiskovém tělese, vyznačující se tím, že horní ložiskové těleso (6) je provedeno ve tvaru vidlice s vertikálními stojinami (4, 5) jež jsou svými spodními částmi usazeny na spojovacím příčníku (3), a v pravoúhlém výřezu (7) mezi stojinami (4, 5) horního ložiskového tělesa (6) je suvně uloženo dolní ložiskové těleso (8), které je pomocí matic (22, 23) a předepjatých dříků (ll, 12) šroubů (13, 14) spojeno s horním ložiskovým tělesem (6), přičemž pracovní mezera (19) mezi oběma ložiskovými tělesy (6, 8) je vymezena distančními podložkami (20, 21), převlečenými přes dříky (ll, 12) šroubů (l3, 14).