CS210887B1

CS210887B1 - Světlomet do mlhy pro motorová vozidla

Info

Publication number: CS210887B1
Application number: CS731579A
Authority: CS
Inventors: Milan Cejnek
Original assignee: Milan Cejnek
Priority date: 1979-10-29
Filing date: 1979-10-29
Publication date: 1982-01-29

Description

Vynález se týká světlometu do mlhy pro motorová vozidla, u kterého je pro dosažení zvýšené koncentrace světla k horní hranici světla uložen válcový zdroj světla svým okrajem axiálně do ohniska reflektoru. Svazek světla jdoucí potom nad hranici světla a tmy je korigován koncentrickými nebo horizontálními prizmaty rozptylovače, nebo se aplikuje reflektor ve tvaru horizontálně děleného bifokálního paraboloidu,jehož ohnisková vzdálenost v horní části mé menší hodnotu než ohnisková vzdálenost spodní části.

Běžné světlomety do mlhy používají příčně uložený válcový zdroj světla, jehož zobrazení reflektorem je stranově rozšířeno pásovými čočkami rozptylovače. Světelná stopa ve verti kálním řezu je symetrická podle optické osy světlometu, ve které také dosahuje maximální ho hodnoty svítivosti. Tím vzniká relativně menší soustředění světla na horní hranici světla a tmy, což má za následek zmenšení fotometrické délky viditelnosti takového světlometu.

Tento nedostatek je odstraněn u světlometu podle vynálezu, u kterého se válcový světelný zdroj uloží svým okrajem axiálně do ohniska reflektoru tak, že vzdálenost jeho bližšího čela od ohniska reflektoru je dána:

d

Af = —. (1 + cos M>_Q) (1 ) kde d - průměr náhradního válce světelného zdroje f - ohnisková vzdálenost reflektoru

D - vrcholový průměr reflektoru ⁰ D % * 2.arctg ~~ i l0887

Při této poloze světelného zdroje v reflektoru je oblast základní neostrosti, vymezená vzdáleností horní hranice světla a tmy od optické osy, dána maximálním polovičním příčným rozměrem elementárního zobrazení tohoto světelného zdroje a současně je zohledněna skuteč-. nost, že jas okraje teplotního zdroje je vlivem odvodu tepla značně menší než jas v jeho středu. Část světelného svazku, která prochází od reflektoru nad hranici světlo tma je nutno přesunout pod tuto hranici.

Leží-li ohnisko na kraji světelného zdroje přivráceného k vrcholu paraboloidu provede se tento posuv radiálními nebo pásovými prizmaty, které jsou provedeny ve spodní části rozptylovače tak, že jejich základny leží na straně spodního okraje rozptylovače. Leží-li ohnisko na kraji světelného zdroje přivráceného k okraji reflektoru provede se posuv světelného svazku radiálními nebo pásovými prizmaty, které jsou provedeny v horní části rozptylovače tak, že jejich základny jsou na straně středu rozptylovače.

V závislosti na polárním radiusu R popř. na polárním úhlu V v čelním průmětu světlometu se určí hodnota lámavého úhlu £ prizmatu pro jeho koncentrické provedení jako:

(1 - 2.Af) c = -£- . sin φ .(1 + cos<p) (2) a pro jeho horizontální provedení jako:

(1 -2. af) e= - . sin ψ . cosY. (1 + cos<p) (3) f

kde

- délka náhradního válce světelného zdroje

M> = 2. are tg R/2f

Druhou alternativou soustředění světla pod hranici světla a tmy je aplikace reflektoru ve tvaru horizontálně děleného bifokálního paraboloidu, jehož ohniskové vzdálenost fy v jeho horní části je menší než ohniskové vzdólenost f_p v jeho spodní části, přičemž ohnisko horní části reflektoru F(j leží na vrcholovém okraji světelného zdroje a ohnisko spodní části reflektoru F^ leží na straně světelného zdroje přivrácené k okraji reflektoru. Stýkají-li se oba paraboloidy v okrajovém průměru ,D, stanoví se ohniskové vzdálenosti' fy z podmínky:

D² i 4

- 2.Af = (f_p - fy) + < — - —) (4)

Stýkejť-li se oba paraboloidy ve vrcholovém průměru reflektoru i stanoví se ohniskev vzdálenosti 2 podmínky:

D² 1 1

- 2.áf = (f_c - f_u)+ -Tjf- . (-JTJ---j~) (5)

Pro zvýšení ostrosti horní hranice světla a tmy a zvětšení spádu svítivosti od této hranice za účelem zvětšení rovnoměrnosti osvětlení vozovky v podélném směru se opatří rozptylovali 2 pásovými čočkami, jejichž poměr šířky £ k radiusu £ se zmenšuje v horizontálním směru zpravidla symetricky od vertikální dělicí roviny A-A světlometu k okrajům rozptylovače 2· Maximální hodnota poměru t/r se stanoví v rozmezí t/r = 4,25 až 2,0 tak, že je pokryto celé světlé pásmo např. pásmo E podle předpisu EHK 49 a že je současně zohledněna fotometrie ká účinnost reflektoru. Maximální stranový rozptyl je tedy v oblasti rozptylovače 2t *de je vertikální rozměr elementárního zobrazení světelného zdroje 4 reflektorem 4 a neostrost největší, a minimální rozptyl je v oblasti rozptylovače J, kde se elementární zobrazení světelného zdroje X reflektorem 4 přiklání k hranici světlo-tma. takže jeho horizontální rozměr roste S funkcí sin Ψ.

Tím se zmenší fotometrický vertikální rozměr světelného svazku, zvětší se délka viditelnosti a rovnoměrnost podélného osvětlení vozovky.

Na připojených výkresech jsou znázorněna dvě provedení světlometu podle vynálezu, kdo na obr. 4 a obr. 2 je světlomet, u kterého je posuv světelného svazku pod hranici světla a tmy proveden prizmaty rozptylovače a na obr. 3 a obr. 4 je světlomet, u kterého je soustře dění světelného svazku pod hranicí světla a tmy provedeno aplikací reflektoru ve tvaru horizontálně děleného bifokálního paraboloidu.

Na obr. 1 je světlomet složený z reflektoru χ, rozptylovače 2, clony 2 a světelného' zdroje χ válcového tvaru. Clona 2 brání průchodu světla od světelného zdroje X neusměrněného reflektorem i nad horizontálu, čím se zlepší kontrast jasu osvětleného prostoru v mlze.

Zdroj světle X je uložen v reflektoru 4~ tak, že ohnisko £ reflektoru leží na okraji světelného zdroje X přivráceného k vrcholu reflektoru 1 ve vzdálenosti Af od jeho bližšího čela. Ve spodní polovině rozptylovače 2 jsou provedena koncentrická nebo čárkovaně znázorněná horizontální prizmata se základnou na straně spodního okraje rozptylovače, jejichž lámavý úhel £ se mění v závislosti na polárním radiusu R a v případě horizontálních prizmat i na polárním úhlu J*'_.

Na obr. 2 je světlomet, u kterého je světelný zdroj χ válcového tvaru o průměru X a délce 1 uložen axiálně tak, že ohnisko F reflektoru 1 leží na okraji světelného zdroje X přivráceného k okraji reflektoru i ve vzdálenosti Af od jeho bližšího čela. Reflektor X je omezen vrcholovým průměrem D_Q, který slouží k upevnění světelného zdroje X, a okrajovým průměrem D. Posuv části světelného svazku, znázorněný charakteristickými paprsky, je proveden koncentrickými nebo čárkovaně znázorněnými horizontálními prizmaty, jejichž základny jsou na straně středu rozptylovače 2, přičemž tato prizmata leží v jeho horní polovině.

Na obr. 3 je znázorněn světlomet s reflektorem χ tvaru horizontálně děleného bifokálního paraboloidu, jehož ohnisková vzdálenost fy v horní části je menší než ohnisková vzdálenost fp spodní části a ohnisko Fy horní části reflektoru X leží na straně světelného zdroje X přivrácené k vrcholu a ohnisko Fy spodní části na straně přivrácené k okraji reflektoru X, přičemž jejich vzdálenost od bližších čel světelného zdroje je Af. Obě paraboloidní plochy se zde stýkají na výstupním průměru D. Na rozptylovači 2 jsou znázorněny pásové čočky, u kterých poměr šířky X a radiusu r klesá symetricky od řezu A-A k Okrajům rozptylovače 2 postupným zvětšováním radiusu £ při dodržení stejné šířky t čoček.

Na obr. 4 je znázorněn světlomet, který se liší od provedení na obr. 3 tím, že styčným průměrem horního a spodního paraboloidu reflekční plochy je vrcholový průměr D_q a pokles poměru t/r od řezu A-A ke stranám rozptylovače 2 je proveden postupným zmenšováním šířky pásových čoček t při zachování konstentního radiusu £.

Claims

PŘEDMĚT VYNÁLEZU

4. Světlomet do mlhy pro motorová vozidla složený z reflektoru, rozptylovače, zdroje světla válcového tvaru a clony pro odclonění části reflektorem neusměrněného svazku světla, vyznačený tím, že světelný zdroj (4) je uložen axiálně v reflektoru (1) tak, že vzdálenost (Af) bližšího čela světelného zdroje (4) od ohniska (F, Fy, F^) reflektoru (1) je d

Af = -p- . (7 + cos Φ )

KUc 2 % = ž.arctg d - průměr náhradního válce světelného zdroje (4)

D_q - vrcholový průměr reflektoru (1) f - ohniskové vzdálenost reflektoru <f) přičemž leží-li ohnisko (F) reflektoru (4) na okraji světelného zdroje (4) přivráceném k vrcholu reflektoru (4) jsou ve spodní části rozptylovače (2) provedena koncentrická nebo horizontální prizmata se základnami na straně spodního okraje rozptylovače (2) a leží-li ohnisko (F) reflektoru (1) na okřejí světelného zdroje (4) přivráceném k okrají reflektoru (1) jsou v horní části rozptylovače (2) provedena koncentrická nebo horizontální prizmata se základnami na straně středu rozptylovače (2) a reflektor (4) má tvar horizontálně děleného bifokálního paraboloidu, u kterého je ohnisková vzdálenost (fy) horní části menší, než ohnisková vzdálenost (fp) spodní části a ohnisko (Fy) horní části reflektoru (1) leží na okraji světelného zdroje (4) přivráceném k vrcholu a ohnisko (Fp) se nalézá na okraji světelného zdroje (4) přivráceném k okraji reflektoru (4).
2. Světlomet podle bodu 1, vyznačený tím, že lémavý úhel (ε) koncentrických prizmat na rozptylovači (2) je

1 - 2. Af sin φ. (4 cos φ ) a lámavý úhel (e) horizontálních prizmat rozptylovače (2) je

1 - 2. Af ε = -j. sinv .cos ψ .(4 + cos φ )

R kde Φ = 2. are tg _2f·

1 - délka náhradního tělesa světelného zdroje (4)

R - polární rádius v čelním průmětu světlometu w - polární úhel
3. Světlomet podle bodu 1, vyznačený tím, že poměr šířky (t) a poloměru (r) pásových Čoček rozptylovače (2) klesá od vertikální řezné roviny (A-A) světlometu k okrajům rozptylovače (2) a jeho maximální hodnota je v rozmezí t/r = 4,25 až 2,0.
4. Světlomet podle bodu 4, vyznačený tím, že hodnoty ohniskových vzdáleností (fy, fp) reflektoru (1) jsou při styčném vrcholovém průměru (D_Q) paraboloidních ploch dány

D² 4 4 l-2.df = ifp-fu) ⁺ ( -jr~ - I a při styčném okrajovém průměru (D) paraboloidních ploch

D² 4 4

1 - 2.Af = (fp - fy) ₊ (----r-) ly U