CS209252B1

CS209252B1 - Způsob výroby penidlaminu

Info

Publication number: CS209252B1
Application number: CS281066A
Authority: CS
Inventors: Stanislav Smolik
Original assignee: Stanislav Smolik
Priority date: 1966-04-27
Filing date: 1966-04-27
Publication date: 1981-11-30

Description

(54) Způsob výroby penidlaminu ! Vynález se týká způsobu výroby penidlaminu a jeho solí, zejména solí s halogenvodíkovými kyselinami, a to štěpením kyseliny penidlové nebo pěnilové.

Penidlamin, především ve své opticky aktivní, t j. D(-) formě, vzorce ^CH3\ (!)

C—CH.COOH

Ζι l

CH SH NH₂.HX kde X je chlor nebo brom, má schopnost komplexně vázat některé kovy, např. měď. V lékařství se ho používá k léčení Wilsonovy nemod, tj. k uvolnění mědi, hromadíd se v těle špatným metabolismem.

Dosud známý způsob přípravy opticky aktivního hydrochloridu penidlaminu (britské pat. spisy č. 854 339 a 959 817) vychází z kyseliny pěnilové, získávané alkalickou hydrolýzou penicilinu G a dekarboxylací vzniklé kyseliny penicilové. Ta se ve formě vodného roztoku sodné soli štěpí chloridem rtuťnatým na nerozpustný chlorortuťnatý komplex , penidlaminu a peniloaldehyd. Z komplexu se uvolní hydrochlorid penidlaminu rozkladem sirovodíkem a přečistí přes isopropylidenový derivát, j ze kterého se regeneruje varem se zředěnou j kyselinou solnou. Výtěžky dosahují při tomto ' způsobu sotva 40 %.

Nevýhodou této metody je mimo nízký výtěžek též nutnost připravovat kyselinu penilovou dekarboxylací kyseliny penicilové. Tato kyselina se sice rovněž štěpí rtuťnatými solemi na penidlamin a peniloaldehyd, ale výtěžky jsou ještě nižší (Η. T. Clarke a j., The Chemistry of Penidllin, str. 554, Princeton, N. J., 1949). Rozklad sodné soli penilové kyseliny ve vodném roztoku chloridem rtuťna; tým je závislý na přesném počátečním dodržení pH j a dále zpracování rtuťnatého komplexu je spojeno s obtížnou a nebezpečnou prací se sirovodíkem, zvláště ve větším měřítku.

Nyní bylo zjištěno, že lze výhodně vyrábět ¹ penidlamin a jeho soli, zejména soli s halogenvodíj kovými kyselinami, štěpením kyseliny penidlové i nebo pěnilové způsobem podle tohoto vynálezu, j jehož podstata spočívá v tom, že se štěpení provádí ; deriváty hydrazinu obecného vzorce: ___

209252 _!

v němž A značí nulu nebo skupinu -CO-, substituenty R_t a R₂, stejné nebo různé, značí atomy vodíku, atomy halogenu, nitroskupiny nebo alkyly s 1-3 atomy uhlíku, které spolu spojeny mohou tvořit další nakondenzovanéaromatické jádro, ve vodném prostředí, v přítomnosti kyseliny, jejíž sůl se má získat, při teplotě 20—100 °C, s výhodou při teplotě 80-95 °C.

j Účelně, se štěpení provádí ve vodném prostředí, | v přítomnosti halogenvodíkové, s výhodou chloro{ vodíkové kyseliny, v množství 1—5 mol, vztaženo ! na množství východ kyseliny penicilové nebo penilové a jako derivátu hydrazinu uvedeného obecného vzorce se používá fenylhydrazinu nebo

2.4- dinitrofenylhydrazinu.

Za výše uvedených podmínek probíhá štěpení thiazolidinového kruhu kyseliny penilové nebo penicilové ve vysokém výtěžku, téměř kvantitativně. Použité deriváty hydrazinu reagují velmi snadi no s karbonylovou skupinou penilaldehydu a poskytují nerozpustné reakční produkty ve výtěžku až 100 %. Po jejich oddělení se zbývající roztok ' soli penidlaminu po extrakci etherem odpaří ve vakuu k suchu. Získaná surová sůl penicilaminu se potom přečistí, výhodně tak, že se odparek rozpustí na nasycený roztok v butanolu a sůl penicilaminu se z roztoku vysráži 3-4 násobným objemem ethylacetátu. Získá se tak např. hydrochlorid D(-)-peni^! dlaminu v 85—95%ním výtěžku, s optickou otáčivostí —52 až — 54 (l,25%ní roztok v N NaOH). Takto získaný produkt neobsahuje výchozí látky a je vhodný pro klinickou aplikaci.

Reakci lze též provést arylsubstituovanými semikarbazidy, např. fenylkarbazidem, ale výtěžky jsou podstatně nižší, takže tato metoda je ve srovnání se způsobem podle vynálezu méně výhodná.

Příklady provedení

1. Směs 74,4 g 95%ní kyseliny penicilové, 40 g {

2.4- dinitrofenylhydrazinu, 18ml konc. kyseliny· í solné a 2000 ml destilované vody se zahřívá za intenzivního míchání na teplotu 80-90 °C. Zpočátku reakční směs silně pění uvolněným kysličníkem uhličitým a červený 2,4-dinitrofenylhydrazin se zvolna mění na žlutý 2,4-dinitrofenylhydrazon >

Claims

PŘEDMĚT

1. Způsob výroby penicilaminu a jeho solí, zejména solí s halogenvodíkovými kyselinami, štěpením kyseliny penicilové nebo penilové, vyznačující se tím, že se štěpení provádí derivátem • hydrazinu obecného vzorce Π:

(U)

A.NH.NH,

I v němž A značí jednoduchou vazbu nebo skupinu í ! -CO-, Rj a R₂, které mohou být shodné nebo ; i různé, značí atom vodíku, atom halogenu, nitro- .

í peniloaldehydu. Po 6 hodinách se reakční směs ! ochladí na 10—15 °C, vyloučená krystalická látka i se odsaje a důkladně promyje destilovanou vodou.

' Po usušení se získá 71 g 2,4-dinitrofenylhydrazonu . peniloaldehydu sb. t. 193 ^eC. Žlutý filtrát, který { obsahuje rozpuštěný hydrochlorid penicilaminu, se : zahustí ve vakuu při 60 °C na objem 150-200 ml, j zfiltruje s uhlím a pak odpaří k suchu. Získaný • surový produkt se za mírného zahřátí rozpustí v 60 ml n-butanolu a kroztoku se přidá 220 ml bezvodého octanu ethylnatého. Roztok se nechá krystalovat 24 hod. při 0—5 °C. Vyloučený produkt se odsaje, promyje malým množstvím octanu ethylnatého a usuší při 80 °C. Získá se 31 g hydrochloridu D-(-)-penicilaminu, tj. 83,5 %. B. t. 205 °C (za rozkladu), /a/g = -53° (C = 1,25 %, 1 N NaOH), Zpracováním matečných louhů a krystalizací druhého produktu lze získat ještě 4 g • látky vyhovující kvality. Celkový výtěžek je 35 g, ! tj. 94,5 %.
2. Směs 31 g kyseliny penilové, 19,8 g2,4-dinitrofenylhydrazinu, 8,9 ml konc. kyseliny solné a 500 ml destilované vody se zahřívá za míchání { 6 hodin na teplotu 80—90 ^eC. Po ochlazení se i vyloučený 2,4-dinitrofenylhydrazon peniloaldehy{ du (34,8 g) odsaje, promyje 200 ml destilované I vody a filtrát se po extrakci etherem zpracuje jako v příkladě 1. Získá se hydrochlorid D(-)-penicilaminu ve výtěžku 16,1 g, tj. 86,6 %, b. t.

204-206 °C (za rozkladu), /a/g> = -53°.
3. Směs 13,8 g 95%ní kyseliny penicilové, 4 g fenylhydrazinu, 3,4 ml konc. kyseliny solné a 220 ml destilované vody se zahřívá za míchání na 80 °C. Během reakce proběhne dekarboxylace a z roztoku se počne vylučovat neúplně krystalický fenylhydrazon penilaldehydu. Po 5 hodinách zahřívání se reakční směs ochladí, zfiltruje od vyloučených látek, extrahuje 100 ml etheru a zahustí vé { vakuu k suchu. Krystalický odparek se rozpustí v 5 ml butanolu a roztok se zfiltruje od vyloučených příměsí. Přidáním 20 ml octanu ethylnatého k filtrátu se izoluje hydrochlorid D(-)-penicilaminu ve výtěžku 3,8 g, tj. 55,3 %. B. t. 202-204 °C (za rozkladu)^/α/θ⁰ =—52°. / {

VYNÁLEZU • skupinu nebo alkyl s 1-3 atomy uhlíku, které spolu { spojeny mohou popř. tvořit další nakondenzované I aromatické jádro, ve vodném prostředí v přítomnosti kyseliny, jejíž sůl se má získat, při teplotě

20—100 °C, s výhodou při teplotě 80—95 °C.

2. Způsob podle bodu 1 vyznačující se tím, že se ke štěpení jako derivátu obecného vzorce II používá fenylhydrazinu nebo 2,4-dinitrofenylhydrazinu. j

3. Způsob podle bodů 1 a 2 vyznačující se tím, i že se štěpení provádí ve vodném prostředí, v pří; tomnosti halogenovodíkové, s výhodou chlorovodíkové kyseliny v množství 1—5 molů, vztaženo ná

1 mol výchozí kyseliny penicilové nebo penilové.