CS208111B2 - Method of preparation of the salts of the secondary monoalcylsulphuric acid - Google Patents

Description

Vynález se týká způsobu přípravy solí sekundárních moonollkysírovýoh kyselin a rovněž nárokuje soli tímto způsobem připravené.

Sekundární mooooakyysírové kyseliny, a zvláště sodné soli těchto mooooakkysírových kyselin obsahujících 8 až 22 uhlíkových atomů v alkylové části, jsou velmi dobře známé produkty, které se používají v současné době jako detergenty.

Podle dosavadního stavu techniky je známo připravovat tyto m^o^noak^k^lí^iři^ové kyseliny reakcí jednoho nebo více olefinů obsah^ících 8 až 22 uhlíkových at^c^mů, přičemž tyto olefiry mohou mít dvojnou vazbu na alfa uhlíku nebo uvnitř řetězce s kyselinou sírovou, jejíž koncentrace se může pohybovat v rozmezí od 75 do _1 00 % hmooncjstních, a potom následuje neutralizace takto vzniklých kyselin vhodnými bazickými sloučeninami, jako jsou aminy, čpavek, hydroxidy alkalických kovů nebo hydroxidy kovů alkalických zemin a déle uhličitany nebo kyselé uhličitany alkalických kovů nebo kovů alkalických zemin, za účelem přípravy solí těchto sloučenin.

V případě, že se tento způsob přípravy týká sodných solí uvedených sloučenin odvozených od sekundárních alfa-skefioů obsahnuících 8 až 22 uhlíkových atomů, potom mohou být tyto výše uvedené reekce znázorněny následujícím způsobem:

CH

I (1)

R—CH=CH2 + H2SO₄ --> R—C—O—SO₃H

Η

206111 сн₃

R—C-O~SO₃H + NaOH

H

(2) ve kterém R znamená alkylovou skupinu obsahující 6 až 20 atomů uhlíku.

Z patentu Velké Británie č. 691 929 je rovněž známo, že na reakční rychlost a na výtěžek produktu mají příznivý vliv určité sloučeniny obsahující kyslík, v množství do 10 % hmotnostních, vztaženo na použité olefiny, přičemž mozi těmito sloučeninami obsahujícími kyslík je možno jmenovat alifatické alkoholy, aldehydy, ketony, étery, éteralkoholy, karboxylové kyseliny, siřičité estery a adiční produkty alkylfenolů a alkylehoxidů.

Ovštem na druhé straně je nutno poznamenat, že použití tohoto uvedeného mnbžství těchto kyslíkatých sloučenin, a zvláště alifatických alkoholů, mé určité nevýhody. Jednou nevýhodou je to, že se při této uvedené reakci tvoří dialkylsulfáty v množství, které obvykle přesahuje 40 % molárních dialkylsulfátů, vztaženo na sekundární monoalkylsírové kyseliny.

Dialkylsulfáty se mohou v reakční směsi tvořit následujícím způsobem:

CH₃ CH₃ СЩ

I I I ³

R—CH—O~ SO₃H + R—CH=CH₂ --► R—CH—O —SO₂~O~CH—R (3)

CH₃

R—CH—O-SO₃H

(4)

Tento problém může být Částečně překonán hydrolýzou nebo saponifikací uvedených dialkylsulfátů, výhodným způsobem při provádění neutralizace, podle déle uvedené rovnice 5*

NaOH (5)

Jak je zřejmé ze 3hora uvedeného schématu, výSe uvedené opatření řeší tento problém pouze částečně, neboi při této hydrolýze vzniká jeden mol sekundárního alkoholu, což představuje ztrátu na olefinů.

Dalěí nevýhodou tohoto známého způsobu je to, že vznikající množství uvedeného sekundárního alkoholu je větší než množství, které by bylo možno zjistit a stanovit jako výsledek hydrolýzy dlalkylsulfátu. Předpokládá se, že toto přebytečné množství pochází z hydratace olefinů během provádění sulfatační reakce.

Podle uvedeného patentu Velké Británie č. 691 929 mohou být vznikající alkoholy zpětně získány a použity pro sulfatační reakci, ovSem zatímco je množství tohoto alkoholu při provádění sulfatační reakce udržováno pod 10 % hmotnostními, vyskytuje se vždy v konečné fázi přebytečné množství alkoholu, které je nutno nějak zužitkovat.

Jednou metodou, jak zužitkovat toto množství přebytečného alkoholu (viz patent Velké Británie č. 656 064), je dehydratovat zpětně získané alkoholy za vzniku olefinů a v dalším stupni využít těchto olefinů pro sulfatační reakce.

Z tohoto uvedeného schématu je současně zřejmé, že tento způsob zužitkování alkoholů nutně vyžaduje zvláštní dehydratační reaktor.

Výše uvedené nedostatky nemá způsob přípravy solí sekuidérní monoalkylsírové kyseliny, jehož podstata spočívá v tom, že se v sulfatiční reakční zóně sulfatuje ' při teplotě -20 až ⁵⁰ °C a rea^ní do^bě od 2 minut do ^{10 h}odin alespoň jeden olefin s celkovým počtem uhlíkových atomů 8 až 22 kyselinou sírovou o konncntraci 75 až 100 hmot. % v příoomnooti 15 až 500 mooérních % alespoň jednoho sekundárního alkoholu s celkovým počtem uhlíkových atomů 8 až 22, vztaženo na pouHtý olefin, přieemž se kyseliny sírové pouHje v mnossví 1,5 až 15 molů, vztaženo na celkové mnos^! olefinu a sekundárního alkoholu, načež se po případném odstraněni kyseliny sírové z reakční směsi neudali zuje vytvořená seku^dd^á^r^zí kyselina monno^aky^ysírová při -íeplo·^ 5⁰ až ¹⁰⁰ °C к z^^ní této tyselin¹ a alnt^pn^ň jeden sekundární alkohol s celkovým počtem uhlíkových atomů 8 až 22 se z reakční směsi po teeltalizaci recykluje do sulfatační zóny.

Výhodně se způsob podle vynálezu provádí tak, že se v sulfata^í reakční zóně sulfatuje ^při te^plotě ~²° a^ž 40 °C a reaWní do^bě od 5 minut do ^{2 h}odin ales^poň je^den Hefto s celkovým počtem uhlíkových atomů 8 až 20 kyselinou sírovou o koncernn-raci 75 až 100 hmoo. % v příOomtonSi 30 až 300 mooérních % alespoň jednoho sekundárního alkoholu s celkovým počtem uhlíkových atomů 8 až 20, vztaženo na pouHtý olefin, přieemž se kyseliny sírové použije v množní 1,5 až 10 molů, vztaženo na celkové ΐΜΚ^νί olejnu a sekundárního alkoholu, načež se po přppadném odstranění kyseliny sírové z reakční směsi teulralizuje vytvořená sekundární ^seHna monto^akklsírová ^při teplotě ⁶⁰ až ¹⁰⁰ °C ^k z^ís^kání s^oii t^éto k^lte^ait^l a alespoň jeden sekundární alkohol s celkovým počtem uhlíkových atomů 8 až 20 se z reakční směěi po neudalizaci recykluje do sulfat^ní zóny.

S výhodou se při způsobu podle vynálezu pou^je kyseliny sírové o konccenraci 75 až 90 hmoonootních %.

S výhodou je rovněž možné postupovat tak, že se po popřípadě odstraní nezreagovaná kyselina sírová ze slCHační reakční směsi ve formě samotné vodné fáze obsahující kyselinu sírovou, které se vytvoří bud pouHtím kyseliny sírové o knnnennraci nižší než 90 hmoonootních % při ^^ιΙιοΙ, nebo/a přidáním vody k sulfat-ační reakční směěs.

S výhodou se sektu! děrní alkohol s celkovým počtem uhlíkových atomů 8 až 22 odděěí z reakční směěi po n^r^ut^r^l-l^za^i sekundární kyseliny monnol^kklsírnvé extrakcí.

Pouužtím sekundárního alkoholu při sulfataji olefinů se dosáhne velmi vysoké reakční rychlosti a současně toho, že mn0sSví vznikajícího dillklltulfétu je do značné míry sníženo. Rovněž bylo zjišěěnn, že použitím velkého množní sekundárního alkoholu je umožněno provádět postup takovým způsobem, že Μΐ^νί zpětně vznikajícího sekundárního alkoholu je vždy v podstatě ekvivalentní přidaného alkoholu; tímto způsobem je tedy možné recyklovat toto тт^Ы zpětně vznikajícího alkoholu do sulfat^ní reakce a způsob podle vynálezu je možné provádět za podminelk, při kterých je možné se vyhnout nezbytnému zpracování nadbytečného alkoholu.

Při způsobu podle vynálezu se poulSvalí olefiny oЬss'aulící 8 až 22 atomů uhlíku, přičemž tyto oleCni mohou být Uf l-nlefiny' nebo mohou mít dvojnou vazbu uwntř řetězce, a rovněž je možné použit ínneárních nebo rozvětvených uhlovodíků.

Dále- je možné pouužt bud jednoho druhu oLefin^ů, nebo sušsi různých oLe-Cínů. Podle výhodného provedení způsobu podle vynálezu se pouužvaj obzvláště výhodně ИпТ^^п^у obsaahuící 12 až 18 atomů uhlíku.

Reakční podmínky, kterých se použije při provedení sulfate-Čni reakce, při které se sulfat^e alespoň jeden ole^n o^bstaulící 8 až 22 uhlíkových atomů kyselinou sírovou v přítoranoU sekundárního alkoholu, se mohou pohybovat ve velmi širokých rozmezích.

Whocdná reakční teplota за pohybuje v rozmezí od -20 do 50 ' °C a ve výhodném provedení postupu podle vynálezu se pochybuje v rozmezí od 0 do 40 °C, a vhodný čas zdržení se pohybuje v rozmezí od několika minut do několika hodin, to znamená například od 2 minut do 10 hodin, a ve výhodném provedení postupu podle vynálezu se tento čas pohybuje v rozmezí od 5 minut do 2 hodin.

Kysslina sírová, používaná při provádění postupu podle vyiálezu, může mít jakoukoliv vhodnou koncentraci, to znamená například od 75 do 100 % hmotnossních, přičemž se obvykle používá přebytku kyseliny sírové, vztaženo ne ol^in. Vhodné mnoožtví kyseliny sírové se pohybuje v rozmezí od ' 1,5 do 15 molů na oLefin plus alkohol.

Daaší výhodou postupu podle vynálezu je to, že může být tento postup prováděn s kyselci— nou sírovou o poněkud nižší kontentгaci, to znamená například ^πομιΟρβοΙ pohyt)bjící se v rozmezí od 75 do 90 % hmoonootních, a ve výhodném provedení postupu podle vynálezu se používá koncentrace pohhbbjící se v rozmezí od 78 do 88 % hmoonoosních.

Toto je výhodné z toho hlediska, že je možno snaántji odstraňovat nespotřebovanou kyselinu sírovou. Dva hlavní způsoby odstraňování nespotřebované kyseliny sírové jsou odkyseleoí, to znamená odstraněni nespotřebované kyseliny sírové jako takové, a odsolení, to znamená odstranění kyseliny sírové ve formě anorganické soli.

OOssoení se obvykle provádí použitím přebytku bazické sloučeniny a provedením neutralizační reakce, při které dochází k neutralizaci nespotřebované kyseliny sírové za vzniku anorganické soli nebo solí, kromě neutralizace alkylsíroTých kyselit.

Tyto anorganické soli mohou být odstreněny jako oddělená fáze, přičemž se k neutralizačnímu · reakčnímu produktu přidávají různá ve vodě rozpustná rozponutědla, jako jsou například oižší alkoholy a ketony.

Ovšem je třeba poznameent, že odstraňování nespotřebované kyseliny sírové tímto způsobem má za následek ztrátu·kyseliny sírové, nebol takto vzniklé anorganické soli se obvykle oSi^v^c^Síjí do odpadu a z tohoto důvodu se Sávé přednost odkyselení neutralizačního reakčního produktu. .

Toto odkyselování je možno provádět přidévétiím vody k sulfatačnímu reakčnímu produktu, které je možno realizovat v jednom nebo více stupních, za vzniku jedné nebo více fází kyseliny sírové, které je možno potom oddSělt.

Ovšem ta druhé straně je nutno uvést, že přidávání vody rovněž přispívá k vytvoření příznivých podmínek pro rozklad alkylsírových kyselin a rovněž toto přidávání vyžaduje odstraňování velkých mioožtví vody z oddělené fáze kyseliny sírové z toho důvodu, aby mohla být tato kyselina sírová opětně pouužta pro sulfatační reakci.

Tento problém je možno překonat tím způsobem, že se potιtljn pro sulfatační reakci kyselina sírová poněkud nižší koncentrace, to znamená například pod 90 % ^ο^ο^η^Η, nebol toto opa třecí způsobuj, že vzniká tddSěitnlné fáze kyseliny sírové, která obsahuje převážně kyselinu sírovou, aniž je nutné přidávat vodu.

Poslední zbytek kyseliny sírové, která je stále ještě příoomta ve zbytkové fázi alkylsírové kyseliny, může být potom extrahován přídavkem malého mnoožtví vody do této směji.

Z výše uvedených důvodů je toto výhodné provedení podle vynálezu, při kterém se provádí odtysslení, omezeno ta pouužtí kyseliny sírové o poněkud nižší kontcntraci, čímž se vytvářeeí výhodné podmínky v tom smyylu, že je možno postup podle vynálezu provádět s kyselinou sírovou o ^ηοβπΟΓΒ^ pohyyuuící se v rozmezí od 75 do 90 % hmotnotsních.

První β druhá oddělená fáze kyseliny sírové, přičemž tuto druhou fázi je možno v připadá potřeby ještě zkoncentrovvt, mohou být opětně pooužty k provedení sulfatačni reakce. V tomto bodě je nutno rovněž poznanema!, že postup podle vynálezu může být prováděn s kyselinou sírovou o vyěší t/nebo bez p^t^žii^-í odkysdení, přičemž v tomto případě je možno pouužt odsolování.

Ve výhodném provedení postupu podle vynálezu se p^o^Sžív^t^í sekundární alkoholy obsahující 8 až 22 atomů uhlíku, přičemž maj stejnou délku uhlovodíkového řetězce nebe se jejCeh délka uhlovodíkového řetězce ndiší více než o jeden, dva nebo tři atomy uhlíku vzhledem k délce uhlovodíkového řetězce olefinu nebo definů, které jsou určeny k sulfatování.

Toto opatření je výhodné z toho hlediska, že v případě, kdy dojde k jakékooiv sulfataci alkoholu, potom vzniknou kyseliny, jejcehž délka uhlovodíkového řetězce je v podstatě stejná jako délka uhlovodíkového řetězce kysdin, které vzniknou z definů.

Ve výhodném provedení postupu podle vynálezu se uvedené alkoholy získej sulfnoováním a hydratočí definů, které jsou určeny k sulfatování. Pooužií přinejmenším 15 2 mooárních, a ve výhodném provedení postupu podle vynálezu přinejmenším 20 % mooérních alkoholu vztaženo na poučítý olefin, značně sníží tvoření dialkyleulfátu a obvykle se mnoosství této sloučeniny sníží na hodnotu pod 25 % mooérních, ví:la2nao na sekundární mjnnoakkltírovou kyselinu, a podstatně zvýší reakční rychlost. Není považováno za výhodné pouuívat více než 400® molárního přebytku alkoholu vzhledem k použitému definu, pokud je cíeem postupu snížení tvorby dtaikylsulfátu nebo zvýšení reakční rychlossi.

Podstatou postupu podle vynálezu je rovněž to, že při sulfataji olšinu v příoomnoosi ^^:^i^^mienš:^m 15 % mooéumích uvedeného alkoholu, vztaženo na шnnoitví použitého definu, je možno zpětně získat z neutralizačního ^akčního produktu v podstatě ek^iLv^le^^tnrí tohoto alkoholu, přičemž se současně dosáhne přijatelné konverze, to znamenám více než 30 % mooárních, definu.

Z výše uvedeného je zřejmé, že způsob podle vynálezu se ve výhodném provedení provádí tím způsobem, že rovnováha alkoholu, která je definována jako m dá zrní poměr sekundárního alkoholu obsathlícího 8 až 22 atomů uhlíku, který se zpětně získá z neutralizačaíhl T^eakči^^ího produktu, k sekundárnímu alkoholu obsahuuícímu 8 až 22 atomů uhlíku, který se přidává do reakční zóny, je v podstatě 1.

Při praktcekém provádění postupu podle vynálezu je přijatelná rovnováha alkoholu pohh”· bujcí se v rozmezí od 0,75 áo 1,25. Opp^dní munodví alkoholu, které se přidává do sulfat^ní reakční zóny, závisí na různých faktorech, jako je například požadovaná konverze olefinu a délka uhlovodíkového řetězce definu, který má být sulfatován.

Všeobecně je možno uvést, že bylo ijišěěao, že čím vyšší je konverze definu, tím vyšší je munodví alkoholu, které je nutno přidávat do sulfat^ní reakční zóny. Naaříklad je možno uvést, že v případě, kdy se konverze olšinu pohybuje v rozmezí od 50 do 90· % ^^oi^utních, pohybuje se mnnodví alkoholu výhodně v rozmezí od 40 do 150 íš, a ještěvýhoodnji od 45 do 100 % m>oi^i^:^:ích, vztaženo na pouužtý ol^in.

V případě, kdy se požaduje konverze olšinu pohhbbuící se v rozmezí od 35 áo 50 % moLárních, potom se ve výhodném provedení postupu podle vynálezu pohybuje шшп^Ьт! přidávaného alkoholu pod 40 % mooárníím, vztaženo na pou^tý defin.

Podle vynálezu bylo ijišjёnl, že sulfatací definu v rří0oшnooti ρřinejπleasíш 15 % шо^го!^ alkoholu, vztaženo na pouUitý defin, je možno dosáhnout rovnováhy alkoholu v podstatě 1, přičemž se současně dosáhne uspokkoivé konverze definu, což je možno považovat za výhodný rys uvedeného vynálezu oproti postupům podle dosavadního stavu techniky, nebol toto opatření způsobuje, že je možno se vyhnout problému kontinuálního zpracovávání nežádoucího alkoholu.

Kromě toho není nutné přidávat do sulfatačoí reakční zóny alkohol, kromě toho, který se zpětně získává z neutralizačního reakčního produktu, což znamená, že není nutné kont!nuálně připravovat alkohol za účelem přidávání a použití v postupu podle vynálezu.

Daaěí výhodou postupu podle vynálezu je to, že je možné zaiájit tento uvedený postup, aniž je nutné přidávat alkohol do sulfatačoí reakce nebo přidáváním sekundárního alkoholu obsahujícího 0 až 22 atomů uhlíku v množSví, které se pohybuje pod 15 % mooárními, vztaženo na množ sví použitého olefiou, nebo přidáváním jakéhokoliv ^οζ^νί alkoholu kromě alkoholu obsahujícího 8 až 20 atomů uhlíku, to znamená například jednoho nebo více primárních alkoholů, do sulfatačoí reakce.

Tato inoonnot volby počátečních podmínek postupu podle vynálezu je možné z toho důvodu, že je tento proces samoneegtaan0, to znamená, že se při jeho provádění recykluje v podstatě celé □množív! zpětně získaných alkoholů, přičemž se dosáhne stavu, kdy množství zpětně získávaných alkoholů zůstává konntiantní.

Toto konotantní omo0itví zpětně získávaného alkoholu je vždy při přijatelné konverzi olefiou větší než 15 % moláimích, vztaženo na použitý olefio.

V případě postupu podle vynálezu je možno považovat za překvapuJíci tu skutečnost, že při pontí uvedených alkoholů v ono0iSví, které bylo shora uvedeno jako výhodná, je možno tento postup provést právě tímto způsobem, a aniž ' je brána v úvahu jakákoliv teorie, předpokládá se, že toto provedení je možné z toho důvodu, že nedochází k žádné produkci alkoholu následkem hydratace olefinu a hydrolýza dialkylsulfétu se komjpnzzije ekvivalentní ztrátou alkoholu sulfatací.

Výše uvedeným způsobem získané sekuoddrní monnaalklsírové kyseliny, připravené sulfatačoí reakcí, se v dalším postupu neutraaizují, popřípadě až po odJýyslení sulfatečoího reakčního produktu, za vzniku odp^vídaících solí.

Ve výhodném provedení postupu podle vynálezu se tyto kyseliny n^v^Ut^i^l.iz^íjí přídavkem vodných roztoků bazických sloučenin do sulfatečoího reakčního produktu, jako jsou například aminy, a dále hydroxidy, uhličitany nebo kyselé uhličitany amoorné, a hydroxidy, uhličitany nebo kyselé uhličitany alkaliclých kovů nebo kovů alkalických zemin.

Ve výhodném provedení se jako bazická sloučenina používá hydroxid sodný. Moožtví přidávané bazické sloučeniny závisí pouze oa tom, zdali byl nebo nebyl sulfatačoí reakční produkt odkyselen nebo . oikooiv.

Ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu se této přidávané bazické sloučeniny pohybuje v rozmezí od 5 do 100 % hnootoosních, vztaženo na uoutité olefioy pm sulfatačoí reakci, 0,5 až 50 % hmc)t. vodného roztoku.

Tato neutralizace se ve výhodném provedení postupu podle vynálezu provádí za podmínek, při ktexých je příoomný dialkylsulfát hydrolyzován. N^t^ut^i^T.izačoí reakčoí teplota se ve výhodném provedení pohybuje v rozmezí od 50 do 100 °C a doba neutralizační reakce se pohybuje v rozmezí od 0,5 do 2,0 hodin.

V tomto bodě· je nutno zdůraznOt, Že je možno tuto neutralizaci provádět i při oižší teplotě, přičemž v tomto . případě je vhodné zahřívat připravený produkt na vySSí teplotu ze účelem hydrolýzy popřípadě příoonrného dialkylsulfétu.

Vhodná bazická sloučenina se přidává v dostatečném οοο^^Ι za účelem neutralizace kyselin vzniklých touto hydrolýzou. Po provedení n^t^^trali^z^ačoí reakce je možno získaný produkt popřípadě odes^t. Kromě toho je nutno po znám ment, že toto odsolení je možno pou^t nevíc kromě provedeného odlysseení, které je popisováno výše, což ^^^^v-srí na míře, s jakou bylo provedeno odkyyseení.

Obvykle je považováno za výhodné, když v koncovém produktu je přítomno méně než 20 % hmotnostních encr· - anických sulfátů, vztaženo na mnOství sekundární oouooakyУtírové kyseliny.

Další výhovou postupu podle vynálezu je to, že se při něm zpětně získává alkohol, který se potom recykluje do sulfatační reakční zóny. Ve výhodném provedení se postup podle vynálezu provádí kontinuálním způsobem, přičemž se zpětně získávaný alkohol kontinuálně recykluje do sulfatační reakční zóny.

V této soovissossi je třeba poznáními, že postup podle vynálezu je samoořejmě možno provést vsázkovým způsobem, přččemž v tomto provedení se zpětně získávaný alkohol skladuje' předtím, než je recyklován do následujícího sulfatačního reakčního stupně. Sulfat^ní reakční zóna může obsahovat jeden nebo více sulfatačních reaktorů.

Vzznkající alkohol je možno zpětně získávat z osutrllZzaČního reakčního produktu destilací, ovšem ve výhodném provedení postupu podle vynálezu se toto zpětné získávání provádí extrakcí za pooHií vhodných rozpouštědel, jako jsou například soOsí IPA a benzinu nebo určité ketony nebo acetéty (v tomto směru viz např. touliεtSící čs. patent č. 207 487).

Takto získaný extrakt se potom v dalším postupu rozdělí na rozpouštědlovou frakci a na ' alkoholickou frakci deestlací. Tato posledně jmenované frakce rovněž obsahuje určité onnOství dalších nepovrchově aktivních látek, jako jsou například olefiny, které nebyly sulfát ovány, přičemž se do sulfatační reakční zóny recykluje celkový podíl této nazreagované organické hmoty.

Po provedení této výše uvedené extrakce se získá produkt, který je vodným roztokem sekundárních oouoo'akylsíruvých kyseein, přičemž tento vodný roztok obsahuje různá mnnOství rozpouštědla, které bylo pouHto k provedení extrakce.

Tento uvedený produkt může být jako takový použžt jako dete^enl. Zde je t: vba ještě uvést, že je samouřejml možné toto zbytkové onnOství rozpouštědla, společně s určitým množstvím vody, odstraňovat, například d^ettl.ací nebo odpařováním za vzniku konečného produktu, což je vodný roztok obssahjjcí sekundární osírovou kyselinu v ooosSví p^o^h^^y^b^uícío se v rozmezí jd 30 do 60 % hmoOnnoSních.

Jak již bylo výše uvedeno, -považuje se za výhodné, když konečný produkt obsahuje maximálně 20 % hmoonootních anorganických sulfátů, vztaženo na sekundární Doo^ay!sírové kyseliny.

Postup podle vynálezu bude Husroován příklady provedení.

Příklad 1 a ž 11

Podle tohoto příkladu se podrobí sulfataci různé smísí o-1-terrudecsnu akanolu nebo sek.pentlUeklnolu (připa^vené sulfataci a hydrolýzou n-1-terrídecsou nsbo r-1-psotadecenu).

MloosSví použitého alkoholu a reakční doby jsou uvedeny v tabulce I. Ve všech případech probíhala reakce tak dlouho, dokud nebylo dosaženo konverze oLefinu 80 % m<oárních.

Pro postup se použijí následující reakční podmínky:

poměr HgSO^: ole^n + alkohol - 4 moly/ool končentrace HgSO^ ~ 84 % hιnoOnooSních, teplota - 10 'C.

část sulfatačního reakčního produktu se odebere na analýzu staic-veni. obsahu monoallqrl·“ sírové kyseliny a dLUk^JÍsuLfátu·

Zbytkový sulfatační. reakční produkt se podrobí odvelení tím způsoben, že se ponechá usadit i oddélí sp nižší fáze, obsahuJící kyselinu sírovou.

Takto získaný produkt se potom podrobí dalšímu ^kkaelovtáin, přičemž se k tomuto produktu přidá 1,8 molu vody na mol zbytkové kyseliny sírová a potom následuje oddělování fáze, ve které je obsažena kyselina sírová, která se během tohoto zpracování vytvořila.

Druhá, oddělená fáze se popřípadě a spojí s první oddělenou fází. Tyto uvedené spojené fáze, společně s malým Mnos-tvím 100% kyseliny sírové, která se přidává v případech, kdy je nutno kompennovat spotřebovanou kyselinu, se potom popřípadě recykluje do sulfat-ační reakční zóny.

Tento odkyselený produkt se potom neutralizuje reakcí s hydroxidem sodným (o koncentraci 20 % hmonnontních) př teplotě 80 °C, přičemž tato neutralizace se provádí po dobu 1 hodiny.

Tento neutralizovaný reakční produkt se potom podrobí kapalino-kapalinové extrakci, při které se jako rozpouštědla použije směs IPA a benzinu, která obsahuje 5 % hmoonnotních IPA.

Tento extrakt, získaný shora uvedeným postupem, který obsahuje sekundární alkoholy nezres^govoné n-tetradeceny a různé polymery, se podrobí destilaci za účelem odstranění rozpouštědla z této soOsi i za účelem stanovení minožtví a typu sekundárního alkoholu.

Mnoství vzniklých sekundárních alkoholů na mol konvertovaného sekundárního alkoholu (v případěsekundárního eθntldekanolu) a [monství sekundárního alkoholu, který se zpětně získá, na mol sekundárního alkoholu v nástřiku, které se zjistí, je uvedeno v tabulce 1.

Uvedený sekundární alkohol společně s oezreagov8nými n-tetradeceny a polymery se recykluje do sulfatační reakční zóny. Získaný rafinát se odpaří za účelem odstranění zbytkového rozpouštědla a určitého množiTÍ vody z této sOis, přičemž vznikne vodný roztok, který obsahuje 40 % sodné soli sekundární oononaLk’18Írové kyseliny.

Tabulka 1

Příklad Množtví alkoholu v nástřiku (% (^έτη!, vztaženo na olefLn)

Reakční Vsrniklý dialkyldoba . sulfát % oolární, (min) 4 vztaženo na kyselinu oonoolkylsírovou)

Množtví vzniklých sekundárních alkoholů (moly na mol konvertovaného sekundárního alkoholu) J

Množtví zpětně, získsných sekundárních alkoholů (moly na mol sekundárního alkoholu .

v Répižiko);

c1	11,1	180	33
1	25	72	23
2	33,3	50	19,1
3	48	36	14,0
4	54	33	12,1
5	60	30	10,5
6	66,6	28	9,2
7	74	26	8

3,²

2,4

1,8 ,28

1,18

1,0

0,9

0,8

1,35

1,23

1,16

1,08

1,06

1,03

0,98

0,98 pokračování tabulky

Příklad Množství alkoholu v nástřiku (% molámí, vztaženo na olefin)

Reakční Vzniklý dialkyldoba - sulfát molámí, (min) vztaženo na kyselinu monoalkýlsírovou)

Množství vzniklých sekundárních alkoholů (moly na mol konvertovaného sekundárního alkoholu) ³

Množství zpětně získaných alkoholů (moly na mol sekundárního alkoholu _A v nástřiku) ⁴

8	82	25	*7 t	0,7	0,97
9	100	24		5,5	0,6	0,93
10	300	45		2,0	0,1	0,80
11	400	54		1,5	0,04	0,78

- srovnávací příklad

- doba potřebná к dosažení konverze 80 % molámích olefinu

- hodnoty získané plyno-kapallnovou chromatografií; kalibrováno 2-hexadekanolem

- hodnoty získané plyno-kapalinovou chromatografií; kalibrováno výchozím alkoholem.

Příklady 12 a 13

Podle tohoto provedení se opakuje postup podle příkladů 1 až 11, přičemž se použije směsi n-1-tetradecenu a sekundárního pentadekanolů, která obsahuje 100 % molářních alkoholu, vztaženo na použitý olefin.

V tomto provedení bylo použito stejných reakčních podmínek, s tím rozdílem, že koncentrace kyseliny sírové byla 79,6 % hmotnostních (příklad 12) a v druhém případě 84,8 % hmotnostních (příklad 13)- Získané výsledky jsou uvedeny v tabulce II.

Příklad 14

Podle tohoto provedení se použije stejného způsobu jako v příkladech 1 až 11, přičemž se použije směsi tetradecenů a sekundárních pentadekanolů s vnitřní dvojnou vazbou (které se získají sulfatací a hydrolýzou pentadecenů s vnitřní dvojnou vazbou, obsahující 100 % molémích alkoholu, vztaženo na použitý olefin.

V tomto postupu bylo dále použito stejných reakčních podmínek s výjimkou koncentrace kyseliny sírové, která byla v tomto případě 84,8 % hmotnostního. Získané výsledky jsou uvedeny v tabulce II.

Příklad 15

Podle tohoto provedení se použije stejného postupu jako v příkladech 1 až 11, přičemž se použije směsi n-1-tetradecenu a sekundárního pentadekanolů, obsahující 100 % molémích alkoholu, vztaženo na použitý olefin. V tomto provedení se použije stejných reakčních podmínek jako v uvedených příkladech, s tou výjimkou, že molámí poměr kyseliny sírové к olefinu plus alkoholu je 8. Získané výsledky jsou uvedeny v tabulce II.

Tabulka II

Příklad	Reakční doba . (mio) 1	Vzniklý dialkylsulfát (% ndáiní, vztaženo. oa nooola.kýlsírlvou kyselinu)	Moožtví zpětně získaných sekundárních alkoholů (moly oa mol sekundárního alkoholu v nástřiku) ‘
12	450	4	0,79
13	6	7	0,93
14	90	6	0,78
15	10	3	0,97

1- doba ' potřebná k dosažení konverze 80 % moláraích, vztaženo na olefin,

- hodnoty získané plyno-kapalinovou chrlmatolrafii; kalibrováno výchozím alkoholem

Příklad 16

Podle tohoto provedení se podrobí směs, obsahující n-hexadecen a n-oktadecen v poměru 1:1, sulfatování, potom se neutralizuje a extrahuje v jednom kontinuálním procesu, přičemž se použije stejných reakčních podmínek, jako jsou uvedeny v příkladech 1 až 11, s tím rozdílem, že doba zdržení v sulfatační reakční zóně je v tomto případě 30 minut.

Po dosažení rovnovážných reakčních podmínek se extrakt, po odstranění rozpouštědel, kontinuálně recykluje dě sulfatační reakční zóny. Po dobu daXSÍ 1,5 hodiny provádění postupu zůstává mdžtví recyklovaných alkoholů (sekundáři alkoholy obsah^jcí 16 až 18 atomů uhlíku) v podstatě konstantní (26 % mooéimích, vztaženo na mooství oleflnů použitých v nástřiku).

Moožtví vzniklého d i alkyl sulfátu je v tomto případě 10 % noháních, vztaženo ·· na monoalkylsírovou kyselinu, a konverze olefinu je 47 · mooáimích.

Claims (5)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   1. Způsob přípravy solí sekundánní molLollkklsírlvé kyseliny, vyznačený tím, že se v sulfatační reakční zóně sulfatuje·při teplotě -20 až 50 °C a reakční době od 2 minut do 10 hodin alespoň jeden olefin s celkovým počtem uhlíkových atomů 8 až 22 kyselinou sírovou o koncentraci 75 až 100 hmot. % v p^í-tomnot.1 15 až 500 molárních % alespoň jednoho sekundárního alkoholu s celkovým počtem uhlíkových atomů 8 až 22, vztaženo na poditý olefin, přičemž se kyseliny sírové podřije v mioožtví 1,5 až 15 molů, vztaženo na celkové neoživí olefinu a sekundárního alkoholu, načež se po případném odstranění kyselily sírové z reakční směsi neutralizuje vytvořená sekundární kyselina moloolkklsírlva při teplotě 50 až 100 °C k získání soli této kyseliny a alespoň jeden sekundární alkohol s celkovým počtem·uhlíkových atomů 8 až 22 se z reakční snnsi po neutralizaci recykluje do sulfatační zóny.
2. 2, Zjpůsob podle bodu 1, vyznačený tím, íe se v sulfatační reakční zóně sulfátu^ · při teplotě -20 až 40 · °C a reakční době od 5 minut do 2 hodin alespoň jeden olefio s celkovým počtem uhlíkových atomů 8 až 20 % kyselinou sírovou o koncentraci 75 až 100 hmot. % v přítonmcoU 30 až 300 nooárních % alespoň jednoho sekundárního alkoholu s celkovým počtem uhlíkových atomů 8 až 20, vztaženo na pou^tý Hefio, přičemž · - se kyseliny sírové pou^íi v neoživí 1,5 až 10 molů, · vztaženo na celkové mno^ty!- oTeliou a sekundárního alkoholu, načež se po případném odstranění kyseliny sírové · z reakční směsi neutralizuje vytvořená

   208111 sekundární kyselina monoalkylsírové při teplotě 60 až 100 °C к získání soli této kyseliny a alespoň jeden sekundární alkohol s celkovým počtem uhlíkových atomů 8 až 20 se v. reakční směsi po neutralizaci recykluje do sulfatační zóny.
3. 3. Způsob rodle bodu 1, vyznačený tím, že se použije kyseliny sírové o koncentraci 75 až 90 hmot.
4. 4. Způsob podle bodů 1 a 2, vyznačený tím, že se po sulfataci popřípadě odstraní nezreagovaná ky-slina sírová ze sulfatační reakční směsi ve formě samostatné vodné fáze obsahující kyselinu sírovou, která se vytvoří bu3 použitím kyseliny sírové o koncentraci nižší než 90 hmotnostních % při sulfataci, nebo/a přidáním vody к sulfatační reakční směsi.
5. 5. Zpf ob podle bodů 1 až 4, vyznačený tím, že se sekundární alkohol oddělí z reakční směsi po neutralizaci sekundární kyseliny monoalkylsírové extrakcí.