CS205107B2 - Device for electrostatic coating the dyes part.the ones water diluted - Google Patents

Description

Vynález se týká zařízení pro elektrostatické nanášení barviv, zejména barviv ředěných vodou, na předmět, který má zemní potenciál, obsahujícího postřikovači zařízení k rozprašování a postřikování barviva se zemním potenciálem, soupravou hrotových elektrod, nesených držákem z izolačního materiálu a uspořádaných svými hroty ve směru výstupu postřikovacího paprsku v odstupu za postřikovacím zařízením, a vysokonapěťový zdroj pro· soupravu hrotových elektrod.

S postupujícím vývojem nátěrové a lakovací techniky nacházejí barvy zředitelné vodou stále větší rozšíření. Tyto barvy mají před jinými barvami podstatné výhody, protože se mohou ředit vodou krátce před spotřebou a mimoto vytvářejí příznivé prostředí. Barvy ředitelné vodou je možno ředit čistou vodou zbavenou soli, v mnoha případech i studniční vodou, takže při sušení a vypalování nevznikají páry ohrožující prostředí nebo· obsahující osoby. Mimoto je výhodné, že vodou ředitelné barvy nejsou ve srovnání s tradičními lakovacími a nátěrovými prostředky požárně nebezpečné.

Dosud však jsou potíže s nanášením· barev ředitelných vodou nejmodernějšími elektrickými postupy, například elektrostaticky. Je známo, že barvy vhodné pro· elek2 trostatické nanášení musí vyhovovat několika fyzikálním a elektrickým · podmínkám.

Jednou z těchto podmínek je například elektrický odpor tekutého· barviva, neboť se ukázalo, · že tekutá barviva se mohou nabíjet v · požadované · míře tehdy, mají-Ii polovodičový charakter. · Číselně se to vyjádří specifickým odporem· mezi dvěma protilehlými plochami kostky barviva o délce hrany 1 cm. Podle zkušeností je tato hodnota u barev, které je · možno· elektrostaticky nabíjet, v rozsahu mezi 1 a 100 megaohmy.

Specifický odpor vodou ·ředitelných barev je však podstatně ' menší. Je obecně mezi 10^{1 2 * *} a 4^04 Ω . cm a nelze · jej zvýšit ani při použití · několikrát čištěné, destilované nebo soli zbavené vody přes 2 až 5 . ΙΟ⁵ Ω . cm. Z tohoto důvodu není možno· jednoduše použít tradiční a osvědčené metody pro barvy ředitelné vodou.

Barvy s malým· odporem, to jest barvy s vysokou vodivostí a tím i barvy ředitelné vodou, působí při elektrostatickém nanášení vážné · potíže ze dvou příčin.

První příčina spočívá v tom, že barva v důsledku své vysoké vodivosti vytváří mezi vysokonapěťovou elektrodou a uzemněnými kovovými částmi postřikovacího· zařízení zkrat, a poněvadž se vysokonapěťové generátory v průmyslu barev dimenzují z důvo205107 dů úrazové zábrany na velmi malý výkon, napětí zkratem velmi silně klesá nebo zmizí úplně.

Druhá potíž spočívá v tom, že vodou ředitelné barvy není dosud možno- nabíjet;· v dostatečné míře elektrostaticky, a proto se při - postřikování nerozptylují ve formě mlhy.

K odstranění - těchto potíží byla zkonstruována speciální elektrostatická zařízení a vyvinuty metody pro elektrostatické nanášení barev, jimiž se pracuje s nepřímým rozprašováním, s izolovanou nádrží barvy nebo s nepřímým elektrickým nábojem. Protože ba’rvy ředitelné vodou není možno dostatečně rozprašovat toliko působením elektrostatického pole, uskutečňuje se rozprašování ještě přídavně jiným způsobem, například různými mechanickými silovými účinky, jako- využitím odstředivé síly, rozprašováním vzduchem a podobně. Má-li vysokonapěťová elektroda bezprostřední kontakt -s nabíjenou barvou, - může dlouhým - a tenkým potrubím ve směru uzemněné nádrže barvy protékat značné nábojové množství. Je-li potrubí příliš dlouhé -a. -o malém průřezu, není množství barvy, které může protékat, dostatečné. Vysokonapěťové generátory průmyslu barev nemohou ani při nejvyšších zatíženích vyrobit tolik proudu, kolik může pro malý -odpor barvy protékat ve směru nádrže. Dochází proto ke zkratu a napětí klesne na nulu. i , - - - Protože je - při provozním napětí generátoru -omezen maximální proud, je možno vypočítat nejmenší specifický odpor, při kterém je systém ještě - vhodný pro výrobu -napětí. Specifický - odpor vodou ředitelných barev je však ještě podstatně- menší než takto vypočítaná hodnota.

, Nádrž se však může postavit na izolované nohy a je možné se postarat o- to, aby se náboj odtékající k nádrži nemohl dostat do země. V -tomto případě vykazuje kovová skříň nádrže - proti zemi značný, teoreticky identický potenciál s postřlkovacím nástrojem, což je spojeno s - nebezpečím elektrické rány. Dále je nutno se postarat -o to, aby náboj, který- se akumuloval v nádrži, mohl po vypnutí , zařízení odtéci. To lze řešit nejjednodušeji - - uzemňovacím zařízením nebo svodovým odporem připojeným stále k nádrži. :

Značnou nevýhodou nádrže ležící na napětí -spočívá v tom, že tato má vzhledem ke svým geomeerickým rozměrům a blízkosti uzemněných - částí značnou kapacitu (až 100 pF) - a může proto nahromadit značné množství náboje, což vede při výbojích k nepříjemným biologickým následkům.

Nebezpečí, že se někdo dotkne nádrže, je sice možno odstranit tím, že -se nádrž postaví při provozu na nepřístupném- místě. V nádrži nahromaděný náboj může však na cestě trubkou, která vede barvu, dosáhnout až -k postřikovacímu zařízení. I když odpor pole vedoucího barvu - tlumí výboj, je pro zabránění - vzniku - zapalovací jiskry třeba, aby při použitém napětí tlumicí odpor dosáhl nejméně 30 až 40 Megaohmů. U barev zředěných vodou je však odpor barvy nacházející se v potrubí prakticky jen 0,8 až 8 Megaohmů. Tvoření jasné zapalovací jiskry -se tedy nelze u vodou ředitelných barev vyhnout, -a proto se může pracovat s nádrží pod napětím jen při dodržení zvláštních bezpečnostních opatření.

Další známá metoda k elektrostatickému nanášení barev, zvláště ředěných vodou, je nepřímé elektrické nabíjení. Přitom se barva mechanicky rozprašuje a před rozprášením není v bezprostředním kontaktu s vysokým napětím. Vysokonapěťová elektroda ionizuje pomocí hrotů nebo břitů vzduch, vzniká elektrický vítr, nabité molekuly vzduchu se směšují s mlhou barvy a usedají pevně na povrch jednotlivých částic barvy, která se nabíjí. Touto metodou se barva rozprašuje zemním- potenciálem, -čímž je v důsledku vysoké vodivosti a uzemněného stavu vyloučeno nebezpečí, že se jednotlivé části zařízení, například nádrž, uvedou pod napětí.

Vysokonapěťová elektroda, která nemá kontakt s barvou, má dvojí funkci. Vytváří jednak elektrické silové pole ve směru uzemněného předmětu, jednak svými břity nebo hroty koronové náboje, kterými -se ionizuje vzduch, a tak se nepřímo nabbjejí částice - barvy.

K provedení posléze uvedené metody se upevní na postřikovači hlavici postřikovacího zařízení jedna nebo- několik kovových jehel, popřípadě ostrohranný kovový kroužek v držáku z izolačního materiálu a připojí se vysokonapěťovým přípojem uvnitř postřikovači ho zařízení na vysokonapěťový proudový zdroj, jak je tomu u užitného- vzoru NSR č. 7 401 584. Hroty elektrody jsou přitom uspořádány od výstupního otvoru postřikovacího zařízení v takovém odstupu, aby se v podstatě zabránilo elektrickému zpětnému vedení přes postřikový paprsek v toku k uzemněné postřikovači hlavici i u elektricky vodivých barviv. S vysokonapěťovou elektrodou, izolovanou vůči postřikovacímu zařízení, je možno vytvářet konstantní elektrické silové pole, ve kterém se provádí postřikování. Přitom jsou jeden pól vysokonapěťového proudového zdroje a - postřikovači zařízení uzemněny a druhý pól proudového zdroje je připojen na soupravu elektrod. Hrotem elektrody - se ionizuje okolní vzduch k nepřímému nabíjení postřikovaných částic barviva -a vytváří -se silové pole. Náboj přivedený nepřímo- ionizací vzduchu na již rozprášené částice - barvy se tím značně zvětšuje, čímž se zlepší i postřik.

Podle této metody je v podstatě proveden předmět vynálezu podle spisu DOS 2 065 699, přičemž hroty -elektrody jsou posunuty v axiálním směru tak, že se jejich potenciál ve -směru proudu zvětšuje. - Tyto hroty-jehly jsou však umístěny v postřikovacím zařízení v izolované trubce, - přičemž hrotová e205107 lektroda s nejmenším potenciálem je umístěna vzadu nad rukojetí a první elektroda leží daleko za výstupním otvorem poštřikovacího zařízení. Při tomto uspořádání elektrody nabíjejí ve svém bezprostředním okolí stěnu izolované trubky, čímž vznikají místní náboje, které silně zmenšují původní silové pole.

Výše uvedené nedostatky jsou odstraněny zařízením podle vynálezu, jehož podstata spočívá v tom, že hroty soupravy hrotových elektrod končí v různých odstupech od postřikového zařízení a hroty následující za sebou ve směru postřiku jsou připojeny к svorkám vysokého napětí stupňovitě rozdílného potenciálu. Podle vynálezu končí za sebou následující hroty elektrod v oblasti osy postřikového paprsku a svorky vysokého napětí jsou uspořádány na společném přívodním vedení, které je připojeno к vysokonapěťovému zdroji a do něhož jsou zapojeny odpory, přičemž odpory jsou zapojeny do přívodního vedení v sérii a svorky vysokého napětí leží mezi nimi. Částí zařízení je v jiném provedení vynálezu přídržný rám s různě daleko vyčnívajícími izolačními trubkami, které vedou к příslušným hrotům elektrod, přičemž odpory jsou umístěny v jedné nebo několika izolačních trubkách.

Řešením podle vynálezu s hroty elektrod o rozdílném vysokonapěťovém potenciálu, které končí v rovinách s různými odstupy od postřikovacího zařízení mezi postřikovacím zařízením se zemním potenciálem a potahovým předmětem, který má rovněž zemní potenciál, se může dosáhnout pro barevné částice o 30 až 60 % vyššího· náboje. Hroty elektrod o různém potenciálu spolupůsobí к vytváření elektrického silového pole mezi nimi a potahovaným předmětem nebo postřikovači hlavicí, takže částice barviva proudící mimo přijímají náboj ionizovaného vzduchu. Velikost rozdílů potenciálu a popřípadě odstupy mezi elektrodami a za sebou následujícími elektrodami se určí podle okolností případu použití a je možno je popřípadě přizpůsobit. Zařízení je tak možno vybavit odpovídající regulací velikosti potenciálů elektrod. Je účelné provést hroty elektrod prestavitelně ve směru postřikového paprsku.

Odstupy mezi hroty elektrod za sebou následujícími mohou být konstantní, popřípadě však též rozdílné. U pokusného zařízení se osvědčily odstupy v rozsahu asi od 35 do 60 mm.

Hroty elektrod mohou končit bodově, popřípadě však též břitově. Zejména jsou uspořádány v úhlu od postřikovacího zařízení nebo alespoň pravoúhle к ose postřikovacího paprsku. Hroty elektrod obrácené к potahovanému předmětu mohou být uspořádány paralelně к ose postřikovacího paprsku. Je však výhodnější, svírají-li s osou postřikovacího paprsku úhel. I když je možné, aby hroty elektrod končily též v odstupech od osy postřikovacího paprsku, zdá se být přece jen výhodnější, aby za sebou následující hroty elektrod končily v oblasti osy postřikovacího paprsku. Hroty elektrod je popřípadě možno uložit odpovídajícím způsobem přestavitelně nebo úhlově přestavitelně v držácích.

I když je možné, aby ve zvláštním případě pro odpovídající utváření silových polí dvěma za sebou následujícími hroty elektrod měl hrot elektrody, který leží blíž к potahovanému předmětu, menší potenciál než hrot druhé elektrody, je podle vynálezu výhodnější, aby se potenciál hrotů elektrod se zvětšujícím se odstupem hrotů elektrod od postřikovacího zařízení stupňovitě zvětšoval.

Rozdílné vysokonapěťové potenciály za sebou následujících hrotů elektrod je možno elektrotechniky provést různým způsobem. Například se může každému z hrotů elektrod následujících za sebou přiřadit zvláštní vysokonapětový zdroj.

Nejjednodušší je však použít jeden jediný vysokonapětový zdroj, jako vysokonapěLový generátor, jehož napětí se stupňovitě zmenšuje pomocí tlumicích odporů, jichž počet odpovídá počtu elektrod. Mezi odpory pak leží vysokonapěťová svorka příslušného hrotu elektrody. Na odporech se zmenšuje napětí podle protékajícího proudu. Tento proud závisí na nábojích odtékajících z ionizačních elektrod a iontových proudů. U takovéhoto systému se tvoří stupňovitě se měnící potenciály na elektrodách, které odpovídají jejich zatížení. V přednostním řešení se připojí elektrody ležící nejdále stranou od postřikovacího zařízení ke svorce, která leží nejblíže к vysokonapěťovému zdroji v přívodním vedení, kdežto ostatní elektrody se zmenšujícím se odstupem od postřikovacího zařízení se připojí v místech, která leží s mezilehlými tlumicími odpory elektricky dále od vysokonapěťového zdroje. Přitom jsou tlumicí odpory zapojeny v sérii. Je však možné i paralelní zapojení různě velkých tlumicích odporů.

Odpory elektrod mohou být uspořádány v držácích elektrod, ale mohou též být uspořádány nezávisle na uspořádání elektrod ve stavebnicové jednotce, která má oddělenou vysokonapěťovou jednotku.

V přednostním řešení je vytvořeno uspořádání elektrod včetně vysokonapěfových svorek a rovněž odporů a držáku jako nabíjecí stavebnicová skupina, konstruovaná nezávisle na postřikovačích zařízeních. Taková nabíjecí stavebnicová skupina tvoří například přídavné vybavení pro každé libovolné postřikovači zařízení, které je vhodné к rozprašování barviva mechanickou cestou. Nabíjecí stavebnicové skupiny je tím možno použít i na dosavadních postřikovačích zařízeních, která sama nejsou vhodná к postřiku vodou ředěných barev.

Takovou nabíjecí stavebnicovou skupinu je možno upevnit vhodným způsobem к po205107 střikovacímu zařízení, například izolovaným prídržným kroužkem, který obepíná · postřikovači trubku postřikovacího zařízení.

Tuto nabíjecí stavebnicovou skupinu je však možno utvořit též tak, aby ji bylo možno· postavit odděleně od postřikovacího zařízení nebo upevnit na vhodném upevňovacím místě. Nabíjecí stavebnicovou skupinu je možno například postavit na stojan v dostatečném odstupu před postřikovacím· zařízením, takže je možno měnit při · odpovídací · změně elektrického pole přemístěním stojanu odstup jednak od postřikovacího zařízení, jednak od potahovaného· předmětu.

Jednoduchá možnost provedení · takovéto nabíjecí stavebnicové · skupiny spočívá v tom, že se držák utvoří z.přídržného rámu svyčnívajícími izolačními trubkami, které vedou · k příslušným hrotům elektrod a podpírají je. Přitom je možno odpory uložit v jedné nebo několika izolačních · trubkách. Například je možné uspořádat všechny odpory v izolační trubce v sérii, která vede k hrotu elektro-dy s nejmenším potenciálem, přičemž z této· izolační trubky odbočují izolační trubky vedoucí k jiným hrotům elektrod. Je též možné uložit odpory v samotném přídržném' rámu.

Podle vynálezu je též možno· · místo jednotlivých hrotů elektrod · následujících s - odstupem za sebou použít soupravy elektrod s několika hroty, které pak končí pro každou soupravu v téže rovině.

U řešení podle vynálezu vzniká mimo elektrické pole mezi elektrodami a předmětem určeným k potahování, který je ·. . uzemněn, též · pole mezi elektrodami a uzemněným postřikovacím zařízením. Postřikovači paprsky se však dostatečně urychlí postřikovacím zařízením a účinkem pole, které vede k potahovanému předmětu.

Vynález bude dále popsán na příkladech provedení, které jsou schematicky znázorněny na výkresu, kde · značí obr. 1 schéma uspořádání a zapojení soupravy · elektrod na příkladu stříkací pistole, obr. 2 držení soupravy elektrod s třemi hroty elektrod na samotné stříkací pistoli, obr. 3 pohled na soupravu elektrod podle obr. 2 zepředu na stříkací pistoli a obr. 4 alternativní uspořádání soupravy elektrod.

Na výkresu je znázorněno postřikovači zařízení 1 jako stříkací pistole. Může však být vytvořeno též jako· strojní stříkací zařízení. P^^si^ikovačí zařízení 1 pracuje přednostně s pneumatickým rozprašováním. Je však možno použít i jiných způsobů rozprašování.

Z postřikovacího zařízení 1 se postřikuje ve směru F postřiku vodou zředěné barvivo na potahovaný předmět 2 v silovém poli. K vytváření silového po-le v podstatě bez zpětného vedení přes postřikovači zařízení 1 jsou toto· postřikovači zařízení 1 i předmět 2 udržovány na zemním potenciálu, zatímco· mezi postřikovacím zařízením. ·1 a předmětem 2 je · uspořádána souprava hro tových elektrod, označená v celku jako 3, která má ve znázorněném případě tři elektrody s hroty 4, 5, 6, uspořádanými v odstupu ve směru · F postřiku od postřikovacího· zařízení 1 za · tímto · postřikovacím zařízením 1. Elektrody soupravy 3 jsou · připojeny na vysokonapěťový pól vysokonapěťového zdroje 25, kterým je například generátor, jehož druhý pól je uzemněn.

Tři hroty 4, 5, 6 elektrod · končí v rovinách 7, 8, 9, vyznačených na obr. 1 čárkovaně, které mají, ve směru od postřikovacího zařízení 1 k potahovanému předmětu 2, rozdílně velké odstupy c, b, a. od postřikovacího zařízení 1.

Nejmenší odstup a hrotu 6 elektrody, ležícího nejblíže k · postřikovacímu zařízení 1, je tak veliký, že se v podstatě zabrání zpětnému ·vedení· od hrotu · 6 · elekrody přes postřikovači paprsek k uzemněnému poj^t^t^ikovacímu zařízení, takže je možné p^^J^jřikovat zejména vodou ředitelnými barvami nebo i jinými elektricky vodivými barvami.

Hroty 4, 5, 6 elektrod, ležící v odstupu od sebe a od postřikovacího· zařízení 1, jsou napojeny · na svorky 13, 12, · 11 vysokého rozdílného vysokonapěťového potenciálu. V uspořádání podle obr. 1 se zvětšují potenciály s přibývajícím odstupem hrotů elektrod od postřikovacího zařízení 1. Hrot 6 elektrody ležící nejblíže k postřikovacímu zařízení · 1 · má proto· nejmenší potenciál, hrot 4 elektrody ležící nejdále od postřikovacího zařízení 1 má nejvyšší potenciál a mezi nimi ležící hrot 5 elektrody má střední hodnotu vysokého napětí. Pro· jednoduchost provedení jsou hroty elektrod připojeny na společný vysokonapěťový zdroj 25 přívodním vedením 14, do kterého je zapojeno v sérii několik tlumicích odporů Rl, R2, R3.

Svorka 11 vysokého napětí hrotu 6 elektrody, který leží nejblíže k postřikovacímu zařízení 1, leží v sérii za posledním tlumicím odporem R3, zatímco svorka 12 vysokého napětí hrotu 5 elektrody se středním potenciálem leží mezi oběma tlumicími odpory R3 a R2 na přívodním vedení 14 a svorka 13 vysokého napětí pro hrot 4 elektrody · s nejvyšším · potenciálem leží mezi · prvním· tlumicím odporem · Rl a · druhým tlumicím odporem R2.

Tím se snižuje na tlumicích odporech napětí podle protékajícího proudu. Tento proud vyplývá z nábojů odtékajících z hrotů elektrod a iontového proudu. Tím se tvoří na hrotech elektrod stupňovitě se zmenšující potenciály, odpovídající jejich současnému zatížení.

Jak známo, mají hroty elektrod u řešení podle vynálezu dvojí úlohu, a to vytvářet elektrostatické silové pole mezi nimi a potahovaným předmětem 2 a kromě toho ionizovat vzduch v okolí postřikovacího paprsku, takže p^^^l^třikovači kapky obdrží nepřímo· náboj, kterým jsou dopravovány v silovém poli k předmětu 2. Potenciálem hrotů elektrod, který se vzestupně zvětšuje s přibývajícím. odstupem od postrikovacího zařízení 1, se zvyšuje rychlost postupujících postrikovacího kapek. V tomto uspořádání vzniká sice též elektrické pole mezi elektrodami a uzemněným postřikovacím zařízením, avšak rychlost postřikovačích kapek je již od samotného postrikovacího zařízení dostatečně veliká, takže se pohybují ven přes hrot 6 elektrody, který leží nejblíže postřikovacímu zařízení 1, a jejich rychlost se dále .zvětšuje účinkem pole, které vede k potahovanému předmětu 2. Výhoda tohoto uspořádání spočívá v tom, že hrot elektrody ležící nejblíže postřikovacímu zařízení 1 má nejmenší potenciál, takže pole vedoucí od tohoto hrotu k uzemněnému postřikovacímu zařízení 1 není nadmíru silné.

Hrot 6 elektrody ležící nejblíže k postřikovacímu zařízení 1 slouží hlavně k rychlé ionizaci okolního· vzduchu, aby se pokud možno · rychle přivedly odpovídající .náboje na postřikovači kapky. Obě další elektrody slouží jednak další ionizaci vzduchu a jednak k vytváření silového pole vedoucího k potahovanému předmětu 2.

Potenciály a rozdíly potenciálů příslušných hrotů elektrod je možno volit podle žádaného skutečného utváření silového pole. V jedné nebo několika rovinách 7 až 9 může končit místo jedné jednotlivé elektrody též několik elektrod, které mají pak pro tutéž rovinu výhodně tentýž potenciál. Například může být na přídržném rámu z izolačního· materiálu, který obklopuje postřikovači paprsek alespoň na dvou protilehlých stranách, uložen vždy jeden elektrodový rám, na kterém jsou uspořádány hroty elektrod nebo· břity elektrod, vyčnívající z přídržného· rámu. Hroty, popřípadě břity elektrod je možno· rozdělit po celé šířce postřikovacího paprsku, takže se vytvoří intenzívný iontový vítr, rovnoměrně rozdělený po celém rozsahu postrikovacího paprsku. Popřípadě se může takovéto uspořádání elektrod vytvořit též v jedné nebo několika rovinách 7, 8, 9 jako mřížka křižující postřikový paprsek, jejíž mřížkové tyče jsou obsazeny hroty nebo břity směřujícími k potahovému předmětu 2. Postřikovači kapky, které přijdou s mřížkou do bezprostředního kontaktu, dostanou tímto kontaktem bezprostředně náboj. Případné usazeniny barviva, které se tvoří na mřížce, jsou při postřikování elektricky vodivých složenin barviva .neškodné, protože usazeniny z tohoto důvodu nepůsobí naprosto izolačně.

Uspořádání hrotů elektrod, . znázorněné na obr. 1 jen schematicky, a jejich zapojení je možno provést, jak je znázorněno na obr. 2 a 3.

Při tomto uspořádání je uložen na postřikovači trubce postrikovacího zařízení 1 přídržný rám 15 z izolovaného materiálu, v němž jsou přidržovány a z něhož vyčnívají v různé vzdálenosti od potahovaného· předmětu 2 izolační trubky 16, 17, 18 pro· elektrody, které po .svém · výstupu z příslušné izolační trubky jsou .ohnuty k -ose postřikovacího. paprsku a končí svými hroty 4, 5, 6 elektrod v dosahu osy postrikovacího paprsku. Jak je patrno z obr. 3, mají izolační trubky . 16, 17, 18 na přídržném . rámu 15 tvar mezikruží a jsou vzájemně přesazeny o 90°.

Použije-li se tlumicích odporů Rl, R2, R3 (obr. 1) v sériovém zapojení, je možno. je umístit odpovídajícím způsobem v přídržném . rámu 15. Při paralelním zapojení různě silných odporů se tyto odpory mohou umístit též v izolačních trubkách 16, 17, 18. V případě . provedení podle obr. 2 prochází přívod 14 od vysokonapěťového. zdroje 25 samotnou izolační trubkou 16, 17, 18 uvnitř postrikovacího zařízení 1. Může však také probíhat v jiném provedení bezprostředně k přídržnému rámu 15, který může být uložen rozebíratelně na .postřikovači trubce postrikovacího. zařízení 1.

Na obr. 4, je znázorněno jiné vhodné vytvoření stavebnicové skupiny nabíjení. U tohoto provedení jsou tlumicí odpory Rl, R2, R3 zapojeny stejně jako. u provedení podle obr. 1, v sérii v izolační trubce 19, do jejíhož zadního konce vstupuje přívodní vedení 14 z vysokonapěťového zdroje 25 a o jejíž přední konec se opírá hrot 6 elektrody, který leží nejblíže k postřikovacímu zařízení 1. Vždy ve výši spojení mezi za sebou následujícími tlumicími odpory RL, R2, R5 odbočuje z izolační trubky 19 další izolační trubka 20, 21, která vede k oběma dalším hrotům. 5 nebo 4 elektrod, takže jejich vysokonapěťové přípoje 12, 13 je možno provést vždy mezi dvěma za sebou následujícími odopry RL, R2 ' nebo. R2, R3 podle zapojení znázorněného na obr. 1. Podle odstupů, které mají mít hroty 4, 5 elektrod od hrotu 6 elektrody nebo od postrikovacího. zařízení 1, jsou trubky 20, 21 rozdílně . dlouhé.

Stavebnicovou skupinu nabíjení, znázorněnou na obr. 4, je možno rovněž uložit rozebíratelně nebo přestavitelně na postřikovacím zařízení 1. Může být však uložena na odpovídajícím přídržném zařízení nezávisle na postřikovacím zařízení 1.

Claims (6)

1. Zařízení pro- elektrostatické nanášení barviv, zejména barviv ředěných vodou, na předmět, který má zemní .potenciál, -obsahující po-střikovaci zařízení k rozprašování a postřikování barviva se zemním potenciálem, soupravou - hrotových elektrod, nesených držákem z izolačního- materiálu a uspořádaných svými hroty ve směru výstupu postřikovacího paprsku v -odstupu za po-strikovacím . zařízením, a vysokonapěfový zdroj pro soupravu elektrod, vyznačující se tím, že hroty (4, 5, 6) soupravy (3) hrotových elektrod konCí v různých -odstupech (a, b,

c] od postřikovacího . zařízení (1) - a hroty (4, 5, - 6) elektrod, následující za sebou ve směru (F) postřiku, jsou připojeny k svorkám- (13, 12, 11] vysokého -napětí stupňovitě - rozdílného potenciálu.

2. Zařízení podle bodu 1, vyznačující se tím, - že za sebou následující hroty (4, 5, 6]

VYNÁLEZU elektrod konCí v oblasti osy .postřikovacího paprsku.

3. Zařízení podle bodů 1, 2, vyznačující se tím, že svorky (13, 12, 11] vysokého napětí jsou· uspořádány na spoleCném přívodním vedení (14), které je připojeno k vysokona- pětovému zdroji (25) a do> něhož jsou -zapojeny odpory (Rl, R2, R3).

4. Zařízení podle bodu 3, - vyznačující se tím, že -odpory (Rl, R2, R3) - jsou zapojeny do přívodního vedení (14) - v sérii -a mezi -nimi leží svorky - (13, 12, 11) vysokého napětí.

5. Zařízení ' podle bodu 1, vyznaCující se tím, že jeho- Cástí je přídržný - rám - (15) s různě daleko vyCnívajícími -izolaCními trubkami (16, 17, 18), které vedou k příslušným hrotům (4, 5, 6) elektrod.

6. Zařízení podle bodu 5, vyznaCující se tím, že -odpory (Rl, R2, R3) jsou umístěny v jedné nebo několika izolaCních trubkách (16, 17, 18).