CS200253B1 - Rozbíhavá výztuž podzemních dě - Google Patents

Abstract

Vynález se týká oboru hornictví a stavebnictví. Vynález řeší rozbíhavou výztuž podzemních děl, zejména Stol, tunelů, Šachet, studní, jež je tvořena obezdívkou monolitickou nebo složenou z dílů, mající tvar rámů, podkov, prstenců nebo závitů. Podstata vynálezu spočívá v tom, že vnitřní lícová plocha i vnějSí lícová plocha článků jo od podélné osy díla odkloněna o stálý ostrý úhel, přičemž vnitřní lícová plocha kteréhokoliv článku, přímkově prodloužena ve směru raženi jo vnějSí lícovou plochou článku ňásledujíciho,přičemž roztoč článků je rovna jejich délce a sousední články se stýkají jen hranami. Vynález lze využít i v oborech vodohospodářských. Vynález je zřetelný na výkrese z obr. 1, 2, 3, 4.

Description

Předmětem vynálezu je rozbíhavá výztuž podzemních děl, zejména štol, tunelů, šachet, studni a pod., tvořená obezdívkou monolitickou nebo složenou z dílů.

Vyztužování podzemních děl je operace náročná na čas a manuální práci. Je to tím, že výztuž může. být zřizována až po vytvoření prostoru potřebného pro manipulaci s prvky výztuže a že tato manipulace, s výjimkou pažin hnaného pažení, probihá ve směru kolmém na sněr ražení díla. Mezi provedením výlomu a vyztužením uplyne často dlouhá doba. To má za následek uvolňování horniny, vznik tlaků a sedáni. Prostor mezi nepřesným reliéfem horniny a vnějším lícem výztuže je třeba pečlivě vyplňovat základkou. Zakládání je ztěžováno tím, že volný prostor za výztuží je těžko přístupný, protože výztuž rovnoběžná s podélnou osou díla vytváří souvislou troubu. Stabilita výztuže ve směru podélné osy díla je zajišíována jen třením o reliéf horniny nebo zvláštními úpravami, např. prstenci většího průměru v šachtách.

Tyto nedostatky odstraňuje nebo zmírňuje rozbíhavá výztuž podle vynálezu, složená z článků, které mají tvar rámů, podkov, prstenců nebo závitů, jejictž lícové plochy jsou od podélné osy díla odkloněny o stálý ostrý úhel. Články v základním provedení na sebe navazují tak, že vnitřní lícní plocha článku přímkově prodloužená ve směru ražení je vnější lícovou plochou článku následujícího a zároveň přesným reliéfem výlomu horniny.

V základním provedení je rozteč článků, tj. jejich vzdálenost ve směru osy díla, rovná délce článku měřené ve směru osy díla, takže se sousední články dotýkají jen hranami. Prodlouži-li se články ve směru ražení a rozteč zůstane nezměněna, tak do sebe zapadají a dotýkají se ve styčné spáře. Zvětší-li se rozteč prodloužených článků, styčná spára se rozevře a vytvoří se mezera pro ukládáni základky. Ke zvýšení únosnosti může být rozbíhavá výztuž podepřena rámy nebo zkružemi. Stupňovitý vnitřní líc rozbíhavé výztuže může sloužit jako podklad dobře dilatujícl izolace. K přitlačení izolace, k zesílení výztuže a k vytvoření plynulého vnitřního líce, např. u vodních, větracích nebo dopravních štol a tunelů,může být zřízena další vnitřní obezdívka.

Geometrické závislosti mezi úhlem odklonu ploch výztuže od osy díla, tloušťkou, délkou a roztečí článků rozbíhavé výztuže jsou evidentní.

Tvarově popsaná rozbíhavá výztuž může být hmotně vytvořena jako monolitická obezdívka z rychle tvrdnoucího betonu, stříkaného do brázdy těsně za pracovním orgánem brázdiče, tedy ještě před vyrubáním jádra, které plní funkci vnitřního bednění. Je ovšem rovněž možno použít obvyklého bednění. Rozbíhavá výztuž se dá také sestavovat z betonových nebo železobetonových tvárnic. Při sestavování rozbíhavé výztuže z tvárnic se tyto zasouvají ve směru ražení do minimálních vybrázděných nebo vyrubaných prostor a je nutno pamatovat na možnost uzavření článku. Proto při odvozování tvaru tvárnic je třeba všeobecně platné zásady stereotomie doplnit požadavkem, aby uzavírací tvárnice měly stálý příčný průřez, aby se daly zasouvat při uzavírání a vysouvat při eventuálním plenění článků rozbíhavé

300 383 výztuže podél vnitřního líce předcházejícího článku. Ke snadné manipulaci mohou být tvárnice opatřeny podélnou dírou, prooházejlol těžiétěm tvárnice. Manipulátor je pak velmi jednoduchý, může to být prostorově ovládaný trn.

Popsaná monolitická nebo tvárnicová výztuž je tuhá. Je ovšem možno známými způsoby, např. vložkami, ji vytvořit jako omezeně poddajnou nebo kloubovou.

Každý zabudovaný prstenec výztuže je svým tvarem a tvarem reliéfu herniny zajištěn proti posunu ve směru podélné osy díla, oož je výhodné zejména u šachet a studni. Rozbíhavá výztuž se články ve tvaru závitů, které na sebe plynule navazuji, má jako celek vlastnosti nekončitého šroubu. Zde je teoreticky možný šroubový pohyb va směru podélné osy dila. Prakticky se tomu dá zabránit vytvořením vnější ploohy rozbíhavé výztuže a reliéfu horniny tak, aby byly eamoavorné. Ke zvýšení stability i únosnosti rozbíhavé výztuže je možno použit i šroubové svorníkové výztuže.

Rozbíhavou výztuž složenou z tvárnic je možno planit a tvárnio znovu používat.

K uvolněni prstencové klenby je třeba vytáhnout jednu tvárnloi nebo rozrušit jednu tvárnici trhavinou, umístěnou např. v podélné díře, ktorá sloužila k manipulaci při osazováni tvárnio.

Na připojeném výkrese je znázorněna rozbíhavá výztuž podzemních děl podle vynálezu. Na obr. 1 je znázorněn podélný osový řez štolou nebo šachtou v základním provedeni, na obr. 2 je znázorněn podélný osový řez stropní části štoly nebo polovinou šachty a prodlouženou délkou článků a základní rozteči článků, na obr. 3 ja znázorněn podélný osový řez stropní části štoly nebo polovinou šaohty s prodlouženou délkou článků i zvětšenou rozteči článků a s vyztužením rámy nebo skružemi, na obr. 4 ja znázorněn podélný osový řez stropní části štoly nebo polovinou šachty a prodlouženou délkou i zvětšenou rozteči článků, e izolaci a podpůrnou klenbou.

Rozbíhavá výztuž podzemních děl jako štol, tunelů, ěaobat, studní a pod, složená z článků £, např. z prsteneů (obr. 1), jo geometricky vytvořena tak, že vnitřní lícová plocha 2 i vnější lícová plocha 3 článků £ jsou od podélná osy £ díla odkloněny o stálo stejný ostrý úhel 5, rozevřený ve směru ražení vyznačeném šipkou 6, Články £ v základním provedeni na sebe navazuji tak, ža vnitřní lícová ploohá 2 kteréhokoliv článku £, přímkově prodloužená vo směru raženi, je vnější lícovou ploohou 3 článku £ následujícího a zároveň optimálním reliéfem 7 výlomu horniny. V základním provedeni je rozteč 8 článků £ rovná jejich délce 8, takže ee aouoodnl články £ dotýkají jen hranami £0, 11. Prodloužená články £*ve směru raženi 6 mají délku 6 (obr. 2), která je větěl než rozteč článků 8. Je-li třeba z jakýchkoliv důvodů mezi reliéf 7 horniny a vnější lío výztuže zakládat materiál, zvětši se rozteč 8'mezi prodlouženými články £^ styčná spára 13 aa rozevře a mezi články vznikne mezera 14 pro ukládáni základky 15. V pásmech vyšších tlaků může být k zvý šenl únosnosti výše popsaná rozbíhavá výztuž podepřena zeailujlol výztuži, např. rámy

200 202 nebo skružemi 16. Vnitřní stupňovitý líc rozbíhavé výztuže může být opatřen izolací 17 a vnitřní klenbou 18. u níž se dá vytvořit plynulý a hladký povrch 19. takže vznikne potrubí 20. Popsanou rozbíhavou výztuží se mohoú řešit i některé zvláštní úpravy, jako např. zvětšení nebo zmenšení průřezu díla, rozdvojení, odbočení a křížení, jakož í přechod na jiný způsob ražení a vyztužování.

Možnost provádění velmi přesného výlomu, rychlé a těsné podchycení horniny rozbíhavou výztuží předurčuje ji pro obtížné případy, kdy nesmí dojít k pohybů horniny, jako je tomu např. při ražení pod budovami a pod.

Možnost zřizovat rozbíhavou výztuž před provedením úplného výlomu, možnost ji osazovat jednoduchým manipulátorem, aniž jo třeba vstupovat do nevyztuženého výlomu, jakož i možnost zřizování základky z prostoru již výztuží chráněného, zvyšují bezpečnost práoe.

Všechny operace, brázdění, ražení, zřizování rozbíhavé výztuže, ukládání základky, zesilování a nakonec i plenění rozbíhavé výztuže se mohou zcela mechanizovat prostředky nepříliš složitými, dnes již známými a používanými.

Claims (6)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   1. Rozbíhavá výztuž podzemních děl, např. štol, tunelů, šachet, studní a pod., složená z článků majících tvar rámů, podkov, prstenců nebo závitů, vyznačená tím, že vnitřní lícová plocha (2) i vnější lícová plocha (3) článků (1) je od podélné osy (4) díla odkloněna o stálý ostrý úhel (5), přičemž vnitřní lícová plocha (2) kteréhokoliv článku (1), přímkově prodloužená ve směru ražení, je vnější lícovou plochou (3) článku (1) následujícího.
2. 2. Rozbíhavá výztuž podzemních děl podle bodu 1, vyznačená tim, že rozteč (8) článků (1) je rovna jejich délce (9) a sousední články (1) se stýkají jen hranami (10, 11).
3. 3. Rozbíhavá výztuž podzemních děl podle bodu 1, vyznačená tím, že prodloužené články (lf mají ve směru ražení (6) délku (é), která je větší než rozteč (8) sousedních prodloužených článků (í), které do sebe zapadají a je mezi nimi styčná spára (13).
4. 4. Rozbíhavá výztuž podzemních děl podle bodu 1, vyznačená tím, že prodloužené články (í*) mají zvětšenou rozteč (8'), rovnou své délce (9') a je mezi nimi mezera (14) pro ukládání základky (15).
5. 5. Rozbíhavá výztuž podzemních děl podle bodů 1 až 3, vyznačená tím, že je podepřena rány

   200 203 nebo skruženi (16) pro zvýšení únosnosti.
6. 6, Rozbíhavá výztuž podzemních dál podle bodů 1 až 3, vyznačená tím, žo je na vnitřním liči (2) článků (1) opatřena izolaci (17), přitlačovanou vnitřní zesilovací klenbou (18).