CS199055B1 - Světlomet pro motorová vozidla - Google Patents

Description

Vynález se týká světlometu pro motorová vozidla, který může být definován jako optická soustava složená z konkávního reflektoru, rozptylované, disperzní clony a zdrojů dvou svazků světla. U světlometu je vyřeěena generace dálkového svazku světla a svazku světla do mlhy z jednoho optického systému při použití dvouvláknové žárovky.

Dosud známé světlomety používají pro vytvoření svazku avětla do mlhy samostatného optického systému s jednovláknovou žárovkou a pro dálkový svazek světla další optický systém s jedno nebo dvou vláknovou žárovkou. Tím je doposud zamezeno sloučení obeu světel v jednom celku, což má za následek výrobu separovaných světlometů pro každý druh světelného provozu a vedle nepříznivého ekonomického dopadu to komplikuje umístění dvojnásobného počtu světlmoetů zejména na vozy s nízkou kapotou a chladičem v předu.

Další nevýhodou je nutnost udržovat ve vybavení vozu náhradní žárovky přídavných světlometů, které jsou odlišné od žárovek používaných ve světlometech hlavních.

Tyto nedostatky jsou odstraněny u světlometu podle vynálezu vyznačeného tím, že sestává z dvouvláknové žárovky, jejíž první vlákno cloněné vnitřní clonkou žárovky a vnější disperzní clonou je zdrojem svazku avětla do mlhy a druhé vlákno je zdrojem svazku dálkového světla, přičemž vzdálenost bližších čel obou vláken od ohniska reflektoru

199 055

199 055 je menší než 3,5 mm, zatímco rozptylovač je alespoň v části své horní poloviny vytvořen ve tvaru rozptylného menisku o ohniskové vzdálenosti 0,8mm až 7 m. Je-li použita dvouvláknová asymetrická žárovka R2, H4 podle EHK 37, je rozptylovač v oblasti, kterou prochází světlo asymetricky nad horizontálu, opatřen vertikálními pásovými prismaty, které přesouvají světlo ve směru bližšího okraje vozovky mimo oslňující pásmo C podle EHK 19 nebo je tato oblast v horizontálních řezech klínovitá se základnou na spodní linii oblasti a opatřena pásovými čočkami nebo klíny. Výhodou tohoto řeěení je to, že svazek světla do mlhy má oproti stávajícímu větší vertikální rozptyl vlivem axiálně uloženého vlákna, ostřejší rozhraní světla a tmy i nižší oslňující svítivost ve směru očí protijedoucího řidiče díky optimálnímu seříznutí svazku světla vnitřní clonou žárovky.

Dalším zlepšením u mlhového světla je to, že má spád svítivosti od hranice světla a tmy, což zlepšuje dálku viditelnosti a rovnoměrnosti osvětlení vozovky.

Svazek dálkového světla kombinuje výhody maximálního stranového rozptylu horní polovinou rozptylovače, který je oproti stávajícímu světlometu dvoj až trojnásobný a maximální koncentrace světla ve směru optické osy spodní polovinou světlometu, čímž se podstatně zvyšuje dálka viditelnosti dálkového svazku světla jak při jízdě do ostrých zatáček, tak i na přímých úsecích vozovky.

Závažným problémem, který zde vyvstává, je nutnost dodržení vzájemné polohy obou světelných svazků při jednom seřízení kompletního světlometu. Podle BHK 19 musí být horní hranice svazku světla do mlhy skloněna pod horizontálou minimálně o 1 ⁰ 9,' kdežto osová svítivost dálkového svazku světla musí být minimálně 90 %, respektive 80 % svítivosti maximální. Na vzájemnou polohu obou svazků má rozhodující vliv uložení vláken vzhledem k ohnisku ve vztahu k jeho úhlu záběru, tvaru dálkového vlékna a účelu světlometu, který může preferovat bu3 větší osovou svítivost dálkového světla nebo větší dosah mlhovky. Tento problém, který je u stávajících systémů řešen prostým seřízením reflektoru nebo světlometu, je u světlometu podle vynálezu řešen tak, že bližší čela vláken Jsou umístěna vzhledem k reflektoru tak, že jejich vzdálenost od ohniska je menší než 3,5 mm a v horní polovině rozptylovače nebo její části je tento ve tvaru rozptylného menisku. Jeho ohnisková vzdálenost je 0,8 m až 7 m podle polohy bližšího čela vlákna do mlhy a limitníoh poloh úhlu záběru reflektoru. V oblasti menisku je mlhovkový svazek stahován do optické osy světlometu, čímž ae zamezí vzniku černé díry kolem této osy, která je dobře známá u setkávacích světel, a která brání vytvoření ostřejšího přechodu světla a tmy mlhovkového svazku. Tak se zvýší intenzita horní části mlhovkového svazku, aniž by byla posunuta jeho hranice směrem vzhůru. Svazek dálkového světla jdoucí touto oblastí je však přesouván vzhůru, takže vzdálenost světelných os daná konstrukcí žárovek, tj. vyosením vláken asi 34,5'může být zdvojnásobena, takže požadavkům předpisu je vyhověno.

199 055

Délkový svazek světla od druhého vlékna žárovky využívá potom reflexu na celé ploěe odražeče a vlivem aplikace mlhovkového desénu na části rozptylovače se vyznačuje velkým stranovým rozptylem, který zaručuje dokonalou viditelnost 1 při jízdě do velmi ostrých zatáček. Zvýšení intenzity dálkového svazku světla je možno dále provést zapojením obou vláken. Potom dojde k Interferenci obou světelných svazků a zlepší se stranové osvětlení vozovky bez toho, že by prudce narostla osová svítivost vozidla.

Vynález dále řeší otázku použití dvouvláknové asymetrické žárovky ve světlometu podle vynálezu. Asymetrická žárovka podle EHK 1 i žárovky H4 podle EHK 20 mají na své vnitřní clonce výřez, kterým prochází svazek světla od setkávacího vlákna pod úhlem 15° nad horizontálu. Za účelem získání větší ostrosti horní hranice mlhovkového svazku ae tato žárovka pootočí v reflektoru tak, že podle jeho úhlu záběru a polohy čel vláken vzhledem k jeho ohnisku se pohybuje tento úhel v rozmezí 10 až 20°. Světlo jdoucí asymetrickým pásmem světlometu, které by při provozu světlometu v mlze vytvářelo neprůhlednou oslňující bariéru, se odcloní výstupkem misky disperzní clony světlometu na straně asymetrického výřezu clonky žárovky, nebo se s výhodou použije k posílení osvětlení vozovky na straně bližšího okraje podle směru dopravy. V tomto případě se v oblasti rozptylovače, kterou proniká světlo nad horizontálou, provedou vertikální pásové prizmata, která přesunou světlo mimo tmavou oblast B podle EHK 19 ve směru bližšího okraje vozovky bu3 jednoduchým horizontálním posunem, potom se světelná stopa od této oblasti spojí v případě svazku dálkového, nebo se celá tato oblast, složená z vertikálních pásových prizmat a čoček klínovitě podkosi směrem dolů, takže se světelná stopa od této oblasti sníží a spojí se s hlavním svazkem mlhového světla a je směrována na bližší okraj vozovky ve výši patníků. Tím se zlepši orientace řidiče při silné mlze a při jízdě do ostrých zatáček, zejména ve směru bližšího okraje vozovky.

Pro jasnější výklad vynálezu jsou připojeny následující vyobrazení. Na obr. 1 je znázorněna optická sestava světlometu podle vynálezu, obr. 2 ukazuje obraz svazku světla do mlhy od světlometu podle vynálezu a obr. 3 zachycuje obraz délkového svazku světla.

Na obr. 1 je optická sestava světlometu složená z konkévního reflektoru 2, rozptylovače 2, disperzní clony 2 ^a žárovky 1, která zahrnuje zdroj svazku světla do mlhy 6 odcloněného vnitřního clonkou žárovky 2 ^a zdroj svazku dálkového světla 4. Na rozptylovači J je pro případ užití asymetrické žárovky zobrazena oblast <J, ve které pásové prizmatické elementy přesouvají světlo nad horizontálou ve směru šipky k bližšímu okraji vozovky podle směru dopravy. Na obr. 2 je představen obraz svazku světla do mlhy od zdroje 6, jehož horní hranice je skloněna pbd horizontála minimálně 1° 9. Čárkovaně je vyznačena světelné stopa od svazku svátla jdoucího asymetrickým výřezem vnitřní clonky £ žárovky 1 před posuvem prizmaty z oblasti fi rozptylovače J a šrafovaně stav po posuvu. Křivka 1 zobrazuje průběh svítivosti stávajícího světlometu do* mlhy ve vertikálním řezu a křivka 2 průběh svítivosti světlometu podle vynálezu.

199 055

Z porovnání je vidět, že světlomet dle vynálezu má nižší hladinu oslňující svítivosti na horizontálou, strmější gradiend svítivosti v oblasti hranice světla a tmy, čímž ae zvyěuje jeho dosah a homogenita osvětlení a větší vertikální rozptyl v důsledku axiálního uložení zdroje 6 světla do mlhy, což vede k osvětlení větší plochý vozovky. Obr.

zachycuje plnou čarou obraz dálkového svazku světla od zdroje J s měřenými body podle EHK 1, EHK 8 a EHK 20. čárkovaně je vyznačen obraz světla do mlhy od zdroje 6, kterým je možno zvýšit svítivost světlometu při délkovém provozu a posílit zejména stranové osvětlení vozovky, čímž dojde k vytvoření reálnějšího širokoúhlého svazku délkového světla, který dopomůže ke zvýšení bezpečnosti jízdy vozidla při jízdě do zatáček.

Claims (4)

PfiE D MÍ I VYNÁLEZU

1. Světlomet pro motorová vozidla se sdruženým dálkovým světlem a světlem do mlhy, vyznačený tím, že sestává z dvouvláknové žárovky (1), jejíž první vlákno (6), cloněné vnitřní olonkou (5) žárovky (1) a vnější disperzní clonou (7) je zdrojem svazku světla do mlhy a druhé vlákno (4) je zdrojem svazku dálkového světla, přičemž vzdálenost bližších čel obou vláken (4, 6) od ohniska reflektoru (2) je menši než 3,5 mm, zatímco rozptylovač (3) je alespoň v čáati své horní poloviny vytvořen ve tvaru rozptyIného menisku o ohniskové vzdálenosti 0,8 m až 7 m.

2. Světlomet podle bodu 1, vyznačený tím, že rozptylovač (3) je v oblasti (Q) omezené kruhovou výsečí s vrcholem ve středu rozptylovače (3) a jednou stranou na horizontále a s druhou stranou směřující pod ni pod úhlem 10 až 20° opatřen na straně vzdálenější okraji vozovky podle směru dopravy vertikálními pásovými prismaty se základnami na straně bližší okraji vozovky.

3. Světlomet podle bodu 1, vyznačený tím, že rozptylovač (3) má v celé oblasti (Q) ve vertikálním řezu klínový tvar ae základnou na spodní straně, který je opatřen vertikálními pásovými čočkami nebo prismaty.

4. Světlomet podle bodu 1, vyznačený tím, že miska jeho disperzní clony (7) je na straně asymetrického výřezu vnitřní clonky (5) žárovky (1), opatřená výstupkem, který je omezen polorovinou sklopenou kolem optické osy reflektoru (2) pod horizontální rovinu o úhel 10 až 20°.