CS197409B1 - Hydrofilní trubicový přípravek určený k zavádění do tělních dutin a způsob jeho výroby - Google Patents

Description

Vynález se vztahuje k hydrofilním trubicovým přípravkům, oo by nástrojům určeným k zavádění do tělních dutin, tedy k hydrofilním katetrům, oévkám, sondám tracheálním, žaludečním, cévním apod., určeným k intubaoi za účelem zajištění průchodnosti nebo vyšetření, braní vzorků tělních sekretů, případně k provádění léčebných zákroků.

Pro stručnost budou tyto přípravy coby nástroje v dalším označovány jako katetry podle svého nej obvyklejšího použití.

Jako stav techniky je třeba uvést čs. autorské osvědčení Č. 163539, ve kterém je popsán jeden z možných způsobů výroby elastických hydrogelových trubic, které mohou být výchozím materiálem k výrobě přípravků, respektive nástrojů podle vynálezu. Způsob spočívá ve vytlačování roztoku hydrofilního kopolymerů ve vhodném rozpouštědle, např. v koncentrované kyselině dusičné do vody kruhovou tryskou s centrálním přívodem vody. Jiný způsob výroby hydrogelových trubic - vytlačováním zbotnalého hydrogelu za horka šnekovým lisem je popsán v čs. autorském osvědčení č. 175082. Urologická oévka a její způsob výroby z takto získaných hydrogelových trubic je potom předmětem čs. autorského osvědčení č, 173836,

Hydrofilní katetry připravené podle uvedených autorských osvědčení jsou proti hydrofobním katetrům pokrokem vzhledem ke své vštší hladkosti a tím snášenlivosti s živou tkání, respektive sliznieí a vzhledem k možnosti inkorporace biologicky aktivních látek, jako antibiotik, anestetik a podobně. Na druhé straně je však u nich řada problémů se sterilizací, skladováním a podobně, neboť se musí chránit před vysycháním. Rovněž sterilizace způsobuje některé těžkosti, neboť varem silně bobtnají, mění rozměry apod., a při chemické sterilizaci sterilizační činidlo proniká do gelové struktury, odkud se obtížně odstraňuje a může způsobovat komplikaoe při aplikaci.

Ta část katetru, sondy apod., která je zasunuta do tělní dutiny (močovodu, trachey, žlučovodu, jícnu, zažívacího ústrojí, dýchacích cest apod.) zpravidla nevysychá a netvrdne při aplikaci. Na druhé straně ty části, které z tělních dutin vyčnívají, na vzduchu ryohle

197 409

197 409 ztrácejí svou pružnost a zmenšují své rozměry, takže je nutno je chránit před vysyoháním.

To lze provést buďto tak, že jako katetr použijeme hydrofobní trubici (např. z měkčeného polyvinylchloridu, z přírodní nebo silikonové pryže) a na ní vytvoříme z hydrofilního polymeru (např. z částečně hydrolyzovaného polyakrylonitrilu, řídce zesítěného polyglykolmethakrylátu, polyvinylpyrrolidonu, polyvinylalkoholu, polyakrylamidů apod.) povlak od konoe katetru až do té výěe, která je zamýšlena k zasunutí do tělní dutiny. Z téhož hydrofilního polymeru lze případně vytvořit i ukončení katetru. Druhý koneo, vyčnívejíoí z dutiny, je tedy vyroben pouze z hydrofobního polymeru. Jiným způsobem je povlečení vnějšího konoe katetru (tj. toho, který bude vyčnívat z tělní dutiny) vrstvou hydrofobního polymeru, který hydrogel ve vnější části katetru chrání před vysycháním. Obě tato řešení mají nevýhodu v tom, že délka té části katetru, která je určena k zasunutí do tělní dutiny, např. do močové trubice, je pevně předem určena, dále katetr zpravidla zasunout nelze, protože rozhraní hydrofilního a hydrofobního polymeru bolestivě zraňuje sliznioe, a kdyby ee katetr zasunul méně, jeho nechráněná část by vysychala a tvrdla, ^roto u těohto kateřrů je kromě průměru nutno udávat i další parametr - délku jeho části určené k zasunutí do tělní dutiny, To je značně nevýhodné, protože musí být značný sortiment katetrů k dispozici, a kromě roho nelze měnit hloubku zasunutí podle okamžité potřeby. Mimo tyto nevýhody zůstávají ovšem u těohto typů nevyřešeny potíže se skladováním, dopravou a balením hydrofilních katetrů.

Tyto závady odstraňuje hydrofilní přípravek coby nástroj určený k zavádění do tŠlníoh dutin, v dalším nazývaný stručně katetr, podle vynálezu, jehož podstata spočívá v tom, že katetr je vytvořený z hydrogelu anebo opatřený hydrogelem na svém povrohu, který při aplikaci přichází do styku s povrchem tělní dutiny a ve zbobtnalém i sterilním stavu je uzavřen v odstranitelném pružném obalu. Mezi katetrem a obalem je případně dutina vyplněná sterilním fyziologiokým roztokem, který vyplňuje i vnitřek katetru. Tato dutina odděluje od katetru tu část pružného obalu, která se má před použitím odstranit. Obal je výhodně zeslaben v místě, kde se má odtrhnout, např. zářezem nebo vlepeným vláknem, jehož koneo vyčnívá na povrch hydrofilního přípravku.

Pružný obal v podobě elastomeraí hadičky, jejíž světlost je v nezbotnalém stavu menší než vnější průměr katetru, se na vodou zbotnalý katetr natáhne výhodně tak, že se předem zbotná v těkavém rozpouštědle nebo botnadle, čímž se jeho světlost 1 průměr zvětší. Po natažení se rozpouštědlo nebo botnadlo odpaří anebo vypere, až se hydrofobní pružný obal smrští na původní průměr.

Vnější trubice z elastického materiálu, jako např. změkčeného polyvlnylohloridu, polyvinylaoetátu, polybutadienu, polyizoprenu, polyohloroprenu, styren-butadienové nebo akrylonitrilbutadien-styrenové pryže, silikonové pryže, ohlorsulfonovaného polyetylénu, kopolymeru ethylen-propylen, poly-n-butylakrylátu, polylzobutylenu apod. má několik funkoít

Během skladování a dopravy slouží jako dokonalá ochrana hydrogelové části katetru před vysycháním a jeho kontaminací bakteriemi nebo plísněmi, takže vnitřní část katetru, určená k zasunutí do tělních dutin, může být uchována sterilní a zoela připravená pro okamžitou aplikaci. Sterilizace hydrogelové části katetru může být provedena_?před přetažením vnější nepropustné trubice přes hydrogel například etylenoxidem, roztokem Rivanolu apod. nebo výhodně tak, Že před uzavřením vnější oohranné trubioe na obou koncích hydrogel sterilizujeme oxidačním činidlem, např. peroxidem vodíku nebo ohloranem alkalickým, a těsně před vzduchotěsným uzavřením vnější trubioe přidáme fyziologicky neškodné redukční činidlo (např. kyselinu askorbovou) v takovém přebytku, že přemění oxidační činidlo na neškodné produkty (v uvedenýoh příkladech na vodu, respektive chlorid alkalický). V takovém případě je hydrogelové vnitřní trubioe vyplněna vodou, nebo výhodně izotonlckýv roztokem solím např. chloridem sodným NaOl.

Alkalického chlornanu může být k chemické sterilizaci použito právě takové množství, že chlorid, který z něho vznikne, právě doplní koncentraci solí v izotonlokém roztoku na potřebnou hodnotu (např. 0,9 % hmot. NaCl). Oxidační sterllizační činidlo a redukční složka mohou být vloženy do katetru před uzavřením vnější trubioe i současně, pokud se rozpouštějí postupně, např. ve formě tablety, jejíž vnitřní část obsahuje kyselinu askorbovou a vnější, která se rozpouští s předstihem, obsahuje alkalický ohl omen. Rozpouštění obou

197 409 složek může být dále časově odděleno např. tím, že vnitřní část tablety, obsahující redukovádio je opatřena obalem z vodorozpustného nebo silně botnavého polymeru, který rozpouštění redukovadla pozdrží.

Kromě těchto dvousložkových sterilizačníoh činidel lze ovšem použít i dostatečně účinných, a přitom neškodných prostředků, jako je Rivanol, antibiotika apod. Konečně je možno katetr sterilizovat i po uzavření jako celek radiačně nebo zahřátím na + 100 až 125 °C.

Před zasunutím hydrogelové části katetru se odměří potřebná hloubka zasunutí a v tomto místě se vnější ochranná trubice prořízne ostrým nástrojem (např. nožem, skalpelem nebo holicí čepelkou) a část vnější trubice stáhneme z hydrogelové vnitřní trubice katetru, takže se odhalí atraumatioký a sterilní povrch. Odhad a odměření polohy řezu může být usnadněno vyznačenou stupnioí na vnějším povrchu vnější ochranné trubice. Stažení části ochranné vnější trubice může být výhodně usnadněno jejím podélným naříznutím. Podélně rozříznutá stažená část vnější ochranné trubice dále slouží k dočasné ochraně před vysycháním buďto části katetru (je-li nutno během aplikace snížit hloubku zasunutí), nebo celého katetru po jeho vynětí, pokud ho chceme po důkladné sterilizaci znovu použít.

Druhý, tj. vnější konec katetru před použitím otevřeme podobným způsobem, přičemž získaná část uzavřené vnější trubice s výhodou slouží jako sterilní zátka katetru. Proto je uzavření výhodně provedeno tak, že vlepená zátka z nebotnavého polymeru zčásti zasahuje až do vnitřní hydrogelové trubice, a odříznutí vnější trubice se provede těsně za vnějším koncem hydrogelové trubioe. ®am, kde katetr se otvírá jen dočasně a na krátkou dobu, jako je tomu u uretrálních katetrů, lze odříznutí provést v místě, kde je pod vnější trubicí již hydrogel, a uzavření katetru provést opětovným navlečením vnější zaslepené trubice na krátkodobě odhalený hydrogelový konec katetru.

Naříznutí vnější trubice a její stažení z hydrogelu zpravidla nečiní žádné potíže, může však být ulehčeno tím, že v místech předpokládaných řezů je vnější trubice naříznuta a znovu slepena, přičemž do lepeného, nebo případně svařeného spoje je před spojením vloženo vlákno, struna apod. a alespoň jedním nad povrch vyčnívajícím volným koncem. Potom místo řezu můžeme potřebnou část oddělit vytažením vlepeného nebo vevařeného vlákna, nebo struny apod·, které spoj proříznou. Totéž vlákno může být výhodně využito i k upevnění oddělené části vnější trubice, která tak zůstane volně spojena s katetrem a je snadno dosažitelná, chceme-li ji znovu použít jako zátky nebo ochrany před vysycháním. Spoje s vlepeným vláknem mohou být na více místech předpokládaných řezů, přičemž samozřejmě ne všechny musí být použity.

Odstranění části vnější trubioe katetru je nejsnazší u katetrů, jejichž vnější hydrogelový povrch je silně hydrofilní (tzv. superhydrofilizovaný, např. podle čs. autorského osvědčení č. 163539 působením glycerolu a koncentrované kyseliny sírové), které jsou současně nejvýhodnější pro svou vysokou atraumatičnost. Polymer v takové superhydrofilní povrchové vrstvě obsahuje více než 90, nebo dokonce více než 95 % hmot. vody. Pod tímto povrchem musí být samozřejmě vrstva méně hydrofilního polymeru, obsahujícího např. 20 až 80 % hmot. vody, která dodává katetru určitou tuhost, nutnou pro zavádění katetru, a proto, aby se při použití neuzavíral vnějším tlakem jeho průřez. Tuhost katetru může dodávat i trubice z elastického hydrofobního polymeru (butadienové nebo silikonové pryže, měkčeného polyvinylchloridu atd·), který je dále přetažen hydrofilní trubicí (případně na povrahu dále hydrofilizovanou), a ta konečně vnějěí elastickou ochrannou třuhioí. Vnitřní hydrofobní trubice je výhodná zvláště tam, kde by byla na závadu permeace některých nízkomolekulárních látek přes stěnu katetru (např· je žádoucí u vyživovací sondy, aby léčiva, a případně anestika, inkorporovaná v gelové vrstvě, pronikala ke sllzniol, která je ve styku se sondou, ale nikoliv do potravy jí dodávaná).

Pokud je vnějěí vrstva hydrofilní části katetru silně hydrofilní (superhydrofilizovaná), vnějěí ochranná vrstva po ní velmi snadno klouže, takže ji lze snadno stáhnout 1 bez podélného rozříznutí, a tu část vnější ochranné vrstvy,, která chrání vyčnívajíoí část katetru před vysycháním, lze po gelové trubici celkem volně posunovat. To je výhodné tam, kde potřebujeme pohotově měnit hloubku zasunutí během aplikace, na druhé straně věak tato pohyblivost vnější vrstvy znesnadňuje fixaci katetru. Proto je výhodné, aby hydrogelová vnitřní trubice měla silně hydrofilní kluzký povroh jen v té déloe, jaká je maximální očekávaná hloubka zavedení katetru, kdežto ta část hydrogelová trubice, která bude při použití určitě vně organismu, je méně hydrofilní nebo v krajním případě hydrofobní. Tím je zajištěno, že se zbývající část ochranné vnější trubioe při aplikaci neposune ani při větším zatížení, část vnější trubice, zbývající po odstranění ostatních částí trubioe na obou koncích katetru slouží jednak jako ochrana proti vysyohání hydrogelu, jednak pro fixaci katetru při aplikaci. Tuto část katetru lze totiž pohodlně přilepit např, lepivou páskou, která na hydroflíním povrchu katetru nedrží. Kromě toho je tato část ochranné vnější trubice vhodná i k označení vlastností katetru (např. průměru, tuhosti, typu aj·), protože značení přímo na hydrogelu je obtížné.

Výhody katetru podle vynálezu proti dříve známým typům katetrů s hydrofilním povrchem jsou zřejmé z dalšího popisu. Katetr podle vynálezu se skladuje a dopravuje stejně snadno jako běžný katetr z hydrofobních pružných materiálů, je usnadněna jeho sterilizace, je kdykoliv připraven k okamžitému použití a je ho možno zavést do libovolné hloubky mezi maximální a minimální hodnotou, které jsou dány základními rozměry katetru, přičemž vyčnívajíoí část je bezpečně chráněna před vysohnutím. Dalěí výhodou je, že je kdykoliv pohotově k dispozici uzávěr katetru na jeho vnějším konci a obal k ochraně před vysyoháním jeho vnitřního konce po dočasném vynětí z tělní dutiny. Navíc může být hydrogelová část během skladování zbotnána izotonlckým roztokem nebo roztoky léčiv, aniž by bylo potřeba použít nákladných a těžkých vodotěsných obalů. Katetr podle vynálezu tedy v sobě spojuje výhody dosud známých hydrofilních i hydrofobních katetrů.

Výroba katetrů podle vynálezu je jen nepatrně složitější a nákladnější než výroba dosud známých hydrofilních katetrů odpovídající konstrukce, neboť je potřeba provést navíc tyto přídavné operace:

1. K předem vyrobené hydrogelové trubioi, případně zčásti, nebo zoela povrohovš dále hydrofllizovaná, a případně opatřené vhodným zaobleným ukončením, postranními vývody apod·, a případně navlečené nebo přímo vyrobené na vnitřní trubioi z elastického hydroforbního polymeru, vybereme trubioi z hydrofobního elastického polymeru, která má na5

197 409 nejvýš stejný průměr jako hydrogelová trubice, výhodně však o 5 až 50 % menší a je přinejmenším tak dlouhá, jako je hydrogelová trubice;

2. vybranou hydrofobní trubici zbotnáme ve vhodném rozpouštědle nebo přechodně deformujeme při zvýšené teplotě tak, aby její průměr byl dočasně větší než průměr hydrogelové trubice· Některé trubice jsou dosažitelné již z výroby v takto deformované formě, např· měkčený polyvinylohlorid;

3· hydrofobní trubici o dočasně zvětšeném průměru převlékneme přes hydrogelovou trubici tak, aby vnější trubice na obou koncích přečnívala přes hydrogelovou část;

4· odstraněním alespoň části rozpouštědla nebo změkčovadla odpařením nebo vymytím rozpouštědlem anebo krátkodobým vyhřátím alespoň na teplotu předchozí deformace zmenšíme průměr vnější trubice, čímž pevně přilne k hydrogelovému povrohu;

5· vnější ochrannou trubici na obou koncích neprodyšně uzavřeme například zalepením nebo zatavením konců, namočením konců do roztoku nebo taveniny hydrofobního a výhodně elastiokého polymeru, anebo vlepením nebo přitavením zátek z takového materiálu. Před uzavřením na obou koncích může být provedena chemická sterilizace, jak bylo popsáno výše· Poněkud méně výhodnou alternativou tohoto postupu je zmenšení průměru hydrogelové trubice částečným vysušením nebo odbotnáním v horším botnadle než je voda, načež přetáhneme vnější trubici a hydrogel znovu zbotnáme ve vodě na původní rozměr· Konečný výsledek je u obou postupů tentýž; druhá alternativa je však poněkud pracnější.

Po uzavření obou konců vnější trubice lze již s katetrem na kládat jako s běžným hydrofobním typem, tj* lze jej potiskovat, povrchově sterilizovat etylenoxidem, balit a přechovávat jako běžný pryžový katetr· Potiskování, dočasné naříznutí vnější trubice na místech předpokládaných řezů a vlepení vláken lze zpravidla provádět v kterékoli fázi prooesu výroby·

Některé typy katetrů a způsoby jejich výroby jsou popsány v následujících příkladeoh, doplněných odpovídajícími nákresy·

Na obr· 1 je schematicky znázorněn hydrogelový katetr i v podélném řezu, přes který je jako pružný obal 2 převlečena hadička ze silikonové pryže se stěnou asi 0,2 mm tlustou. Mezi nimi.ja prostor 2 vyplněný sterilním fyziologickým roztokem. Obal 2 uzavírají odstranitelné zátky £, £Í Před uzavřením byl fyziologický roztok vpraven do obalu 2 P°^d mírným přetlakem, aby byl vytvořen prostor 2 mezi katetrem a tou částí pružného obalu 2» která se před použitím odstraní.

Obr. 2 znázorňuje příčný řez katetrem J. s dvěma rovnoběžnými průchody 2» á nestejného průřezu, použitelným jako urethrální oévka nebo tracheální intubační sonda. Vnější hydrogelová trubice J je opatřena kluzkou silně hydrofilizovenou vrstvičkou, přeš kterou je navlečen vnější pružný hydrofobní odstranitelný obal 8.

Obr. 3 je sohematlcký podélný řez katetrem podle obr. 2 s fixačním balónkem. Tento typ katetru je podrobně popsán v příkladu 3.

197 409

Příklad 1 hmot. dílů akrylonitrilu bylo rozpuštěno v 85 díleoh 65$hí kyseliny duaiěné a zpolymerovéno přídavkem 0,01 % persíranu amonného při 20 °C. Po 70 hodinách, když konverze polymerace dosáhla 92 />, bylo přidáno 7 9 kyseliny sírové (96^dí), počítáno na oelou směs. Roztok byl potom ponechán dalších 30 hodin při teplotě +15 °C. Viakózní roztok byl vytlačován kruhovou tryskou s centrálním přívodem vody do vodné koagulační lázně, čímž vznikla trubic© z hydrogelu světlosti 4 mm, tloušíky stěny 1,5 mm, obsahující ve stavu rovnovážného zbotnání 62 % vody. Trubice byla nařezána na kusy 20 cm dlouhé, které byly na konoi seříznuty v úhlu 45° a byly naloženy na 40 hodin do glycerinu obsahujíoího 10 % vody.

Potom byly trubičky 1 ponořeny na 11 minút do 96$hí kyseliny sírové + 55 °C teplé tak hluboko, aby se na nich vytvořila v délce 15 om vrstva vysoce zbotnalého polymeru. Po vyprání a neutralizaci zředěným roztokem hydrouhličitanu sodného byla trubička X uložena do fyziologického roztoku, obsahujícího 0,5 % chlornanu sodného. Po vyjmutí z fyziologiokého roztoku byla přes trubičku X přetažena hadička 2 ze silikonové pryže, tlouěíky stěny 0,2 mm a původní světlosti 6 mm tak, že byla napřed zbotnána v ethylacetátu na průměr 10 mm, takže se snadno dala navléci na hydrogelovou trubičku X· Po odpaření ethylacetátu při 40 °C se silikonová hadička 2 smrštila na původní průměr a přilnula pevně k povrchu hydrogelu· Potom byla silikonová hadička 2 ¹¹⁶ jednom konoi uzavřena silikonovou samotuhnoucí směsi, hydrogelová trubička X se silikonovým obalem naplněna 2^hím vodným sterilním roztokem kyseliny askorbové, načež byl stejným způsobem uzavřen i druhý koneo vnější hadičky 2· Celek byl potom zvenčí sterilizován ethylenoxldem a uložen ve sterilním obalu z polypropylenové fólie. Trubička X byla vhodná jako tracheální sonda, připravená po odstranění potřebné části vnější silikonové hadičky 2 za aseptiokýoh podmínek k okamžitému použití (schematický průřez oelou soupravou je znázorněn na obr. 1).

Příklad2

Urologická cévka z přírodní pryže, opatřená blíže konického konoe bočním otvorem, byla zbotnána v 5?ixím roztoku glycidylmethakrylátu v toluenu až do 50£ního zvětšení objemu. Potom byla namočena do roztoku s viskozitou 11,5 Pas tohoto složení: 80 % methanolu, % nezesítěného polymeru hydroxyethylmethakrylátu, 7 % monomerního hydroxyethylmethakrylátu, obsahujícího 1 % ethylenglykoldimethakrylátu, 2,9 % diaoetinu a 0,1 % kumenhydroperoxldu. Přebytek roztoku odkapal a po odpaření methanolu na vzduchu vznikl na povrohu oévky asi 0,5 mm tlustý povlak nezesítěného polymeru hydroxyethylmethakrylátu, změkčeného monomerem a diaoetinem do viskoelastického stavu. Poté byla teplota pod vakuem zvýšena až na + 100 °C, čímž přidaný monomer zpolymeroval, cévka byla vyprána ve vodě a zbotnána ve vodném roztoku ohloramfenikolu. Potom byla přes oelou cévku převlečena pryžová hadička zbotnalá v n-hexanu a oba konoe hadičky byly slepeny roztokem kaučuku v toluenu. Potom byla hadička nařezána příčnými řezy po celém obvodu a do každého řezu vložena polyamidová žíně tak, aby její konoe z řezu vyčnívaly, a řezy i s žíní byly opět zalepeny roztokem kaučuku v toluenu. Po zaschnutí lepidla byla oévka i s vnějším obalem zavařena do obalu z polyethylenové fólie a celé souprava sterilizována gamma-zářením, které způsobilo zároveň

197 409 i další zesítění hydrogelové vrstvy a její přímé spojení s vnitřní pryžovou trubicí cévky.

Před použitím mohl být vnější pryžový obal na kterémkoli místě otevřen tahem za vyčnívající konoe polyamidové žíně a urologická cévka použita bež další sterilizace nebo jiné úpravy.

Příklad 3

Z roztoku částečně hydrolyzovaného polyakrylonitrilu podle příkladu 1 byla vytlačena trubice X se dvěma paralelními průchody (znázorněná na obr. 2 v příčném řezu)· Na stejném zařízení, ale s jednoduchou kruhovou tryskou s centrálním přívodem vody byla potom z výše hydrolyzovaného polyakrylonitrilu s rovnovážnou botnavostí 85 % vody vytlačena trubice světlosti 8,5 mm a tlouštky stěny 0,4 mm. Tato tenkostěnná trubice byla zbotnána v 15?Saím vodném roztoku dimethylsulfoxidu až na světlost 12 mm, a potom převlečena přes nahoře zmíněnou trubici s dvěma průchody. Vypráním dymethylsulfoxidu ve vodě se vnější hydrogelová trubice smrštila na původní průměr. Předtím však byla dvoukanálová trubice upravena tak, že oba otvory byly na jednom konoi zalepeny vlepením špalíčků ze stejného materiálu namočených v dimethylsulfoxidu a ponechána částečně vyschnout na vzduchu. Potom byl 20 mm od zaslepeného konoe vyvrtán do otvoru menší světlosti otvor průměru 1,5 mm a dvoukanálová trubice byla na vzdálenost 10 mm z obou stran od otvoru natřena silikonovou vazelínou. Zbytek trubice byl potom potřen 1Ojíním roztokem částečně hydrolyzolovaného polyakrylonitrilu s botnavostí 70 % vody v dimethylformamidu s přídavkem 1 % formaldehydu.

Po převlečení tenkostěnou zbotnalou trubicí a jejím odbotnání vypráním, jak uvedeno nahoře, byla takto získaná dvoupláštová trubice uložena na 2 hodiny do 0,5$hí kyseliny sírové, a potom vyprána a vysušena až do téměř tvrdého stavu při + 50 °C. Tím se plášt spojil pevně s povrchem dvoukanálové trubice s výjimkou míst potřených předem silikonovou vazelínou. Potom byl zaslepený koneo obroušen do oblého, hladkého zakončení a 5 mm od konce byly do kanálku většího průměru vyvrtány dva protilehlé otvory a jejich hrany zaobleny.

Oba otvory byly potom přechodně ucpány pryžovými zátkami a katetr byl ponořen na 6 minut do směsi 4 dílů koncentrované kyseliny sírové a 1 dílu glycerinu, ohřáté na 50 °C. Potom byl opláohnut ve vodě, zneutralizovén vodným roztokem hydrouhličitanu sodného a znovu vyprán. Na opačném konoi byl potom do užšího kanálku vyvrtán otvor průměru 2,3 mm a do něho byla roztokem stejného hydrogelu v dimethylsulfoxidu vlepena trubička z částečně hydrolyzovaného polyakrylonitrilu druhu popsaného v příkladu 1, botnavostí 50 % vody, světlosti 1,5 mm, tlouštky stěny 0,4 mm a délky 50 mm. Tato trubička byla potom až k místu vlepení do cévky převlečena hadičkou ze silikonové pryže světlosti 2 mm a 100 mm dlouhou.

V další operaol byla hadička ze silikonové pryže světlosti 8 mm, tlouštky stěny 0,8 mm a délky 300 mm v celé délce spirálovitě rozříznuta a potom navinuta na hydrogelový zbotnalý katetr, do spirálového řezu vložena polyamidová žíně a řez zalepen dvousložkovou samotuhnoucí silikonovou pryžovou směsí. Vnitřkem katetru byl potom 1 hodinu proháněn pomalým proudem ethylenoxid, načež byla přečnívající vnější trubice ze silikonové pryže zalepena samotuhnouoím silikonovým pryžovým tmelem, vnitřek katetru naplněn 0,01$ním vodným roztokem Rivanolu (tj. akridinovým barvivém a antiseptickými vlastnostmi), a potom uzavřen

197 409 druhý koneo vnější trubice, přičemž do takto vytvářené zátky byl vlepen jeden koneo polyamidové žíně uzavírající spirálový řez· Tím byla vytvořena odnímatelná zátka katetru·

Celek je znázorněn na obr· 3, kde £ je hlavní průchod (kanál),’ 6 je vedlejší kanálek vedoucí do balónku g. Základní hydrogelové trubice £ z hydrogelu s rovnovážnou botnavostí ve vodě 62 %, je ve vnější hydrogelové trubici s botnavostí 85 %, na povrchu opatřená vrstvičkou kluzkého, silně hydrofilizovaného gelu. Trubičky 8 ze silikonové pryže kryjí jak hlavní trubioi £, tak i vnější přívod 11 do balónku g, zhotovený z hydrogelu stejného druhu, ale s botnavostí ve vodě 50 %. Volné otvory jsou zakryty zátkami £, £,* 4**, ze silikonového tmelu. Hrot £2 cóvky je opracovaný do oblá. V trubioi £ je vytvořen spirálový zářez li s vloženým polyamidovým vláknem 14 nebo žíní, vlepenými silikonovým tmelem, s volným koncem polyamidového vlákna, žíně anebo struny vpředu. Druhý koneo 15 této žíně je vlepený do zadní zátky 4*. V místě 16 je polyamidová žíně upevněna kouskem silikonového tmelu na vnější trubioi £.

V trubioi £ jsou kanálky 17. 17* spojující průchod g s vnějškem, tedy při použití s dutinou močového měchýře.

Před použitím se zatažením za volný koneo vlákna nebo žíně 14 odstraní vnější trubice £ ze silikonové pryže v potřebné délce, přičemž se na druhém konci a na přívodu 11 k balónku g ponechá, aby části katetru, vystavené ovzduší, nevysychaly. Obnažené část katetru je zbotnalá, sterilní a připravená k okamžitému použití, přičemž zasunutí do urethry je velmi snadné a bezbolestné vzhledem k vrchní silně hydrofilizováné vrstvičoe, mající ve zbotnalém stavu nízký koeficient tření.

Je samozřejmé, že katetr může být před uzavřením vnější trubice naplněn roztokem libovolného vhodného léčiva rozpustného ve vodě. Během skladování léčivo nadifunduje do hydrogelu, ze kterého potom může v průběhu aplikace postupně difundovat.

Díly a procenta v příkladech jsou míněny hmotnostně, pokud není uvedeno jinak.

Pod pojmem pryž se rozumí hydrofobní přírodní nebo syntetický elastomer, výhodně zesítěný.

Claims (3)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   1. Hydrofilní trubicový přípravek určený k zavádění do tělních dutin, vytvořený Z hydroflíního gelu nebo opatřený hydroflíním gelem na svém povrchu, který při aplikaci přichází do styku se stěnou tělní dutiny, vyznačený tím, že trubicový přípravek je ve zbotnalém a sterilním stavu uzavřen v odstranitelném hydrofobním pružném obalu (3).
2. 2. Hydrofilní trubicový přípravek podle bodu 1, vyznačený tím, že hydrofobní pružný obal (3) je zhotoven z pryže a opatřen prostředky usnadňujícími odstranění obalu ve zvoleném místě, např. spirálovými zářezy (13) nebo vlepeným vláknem (14).
3. 3. Způsob výroby hydrofilního trubicového přípravku podle bodů 1 a 2, vyznačený tím, že

   197 409 hydrofobní pružný obal v podobě pryžové hadičky (3), jejíž světlost je v nezbotnalém stavu menší, než vnější průměr trubicového přípravku (1) zbotnalého vodou nebo fyziologickým roztokem, se na přípravek navléká zbotnalý těkavým nebo vypratelným botnadlem a po navlečení se botnadlo odpaří anebo vypere, až se hydrofobní pružný obal smrští na původní průměr.