CZ347098A3 - Halogenem substituovaná sloučenina jako inhibitor protein kinázy C - Google Patents

Description

Halogenem substituovaná sloučenina jako inhibitor proteinkinasy c

Oblast techniky

Předkládaný vynález je zaměřen na nové halogeny substituované bis-indolmaleinimidové sloučeniny. Vynález dále poskytuje způsob přípravy popsaných sloučenin a farmaceutické přípravky pro použití při inhibici proteinkinasy C u savců s obsahem takové sloučeniny a způsoby léčby.

Dosavadní stav techniky

Proteinkinasa C (PKC) náleží do rodiny blízce příbuzných enzymů, které účinkují jako serin/threonin kinasy. Proteinkinasa C má významnou úlohu v mezibuněčné signalizaci, genové expresi a v kontrole buněčné diferenciace a růstu. V současnosti je známo alespoň deset izoenzymů PKC, které se liší ve své tkáňové distribuci, enzymové specificitě a regulaci (Nishizuka Y, Annu Rev. Biochem. 58: 31 - 44 (1989); Nishizuka Y, Science 258: 607 614 (1992)).

Izoenzymy proteinkinasy C jsou jednořetězcové polypeptidy mající délku od 592 do 737 aminokyselin. Izoenzymy obsahují regulační doménu a katalytickou doménu, které jsou spojeny vazebným peptidem. Regulační a katalytické domény mohou být dále rozděleny na konstantní a variabilní regióny. Katalytická doména - ------------* proteinkinasy C je velmi podobná katalytickým doménám jiných proteinkinas, zatímco regulační doména je jedinečná pro izoenzymy PKC. Izoenzymy PKC vykazují od 40 do 80% homologie na aminokyselinové úrovni mezi jednotlivými skupinami. Nicméně, homologie jednotlivých izoenzymů mezi různými druhy je obecně vyšší než 97%.

·· ····

Proteinkinasa C je enzym asociovaný s membránou, který je alostericky regulován mnoha faktory, včetně membránových fosfolipidů, vápníku a. některých membránových lipidů jako jsou diacylglyceroly, které jsou uvolňovány v odpovědi na aktivity fosfolipas. Bell, R.M. and Buras, D.J. J. Biol. Chem. 266: 4661 4664 (1991); Nishizuka, Y. Science 258: 607 - 614 (1992). Izoenzymy proteinkinasy C, alfa, beta-1, beta-2; a gamma, vyžadují membránový fosfolipid, vápník a diacylglycerol/forbolestery pro plnou aktivaci. Delta, epsilon, eta a theta formy PKC jsou při své aktivaci nezávislé na vápníku. Zeta a lambda formy PKC jsou při své aktivaci nezávislé jak na vápníku, tak na diacylglycerolu a soudí se, že pro svou aktivaci vyžadují pouze membránový fosfolipid.

Pouze jeden nebo dva izoenzymy proteinkinasy C mohou být zapojeny do patologického stavu. Například, zvýšené hladiny glukosy v krvi nacházené u diabetů vedou k izoenzymově specifickému zvýšení beta-2 izoenzymu ve vaskulární tkáni. Inoguchi et al., Proč. Nati. Acad. Sci. USA 89: 11059 - 11065 (1992) . S diabetem spojené zvýšení beta izoenzymu v lidských destičkách koreluje s jeho změněnou odpovědí na agonisty. Bastyr II, E.J. a Lu, J. Diabetes 42: (Suppl. 1) 97A (1993). Bylo prokázáno, že lidský receptor pro vitamin D je selektivně fosforylován proteinkinasou C beta. Tato- fosforylace je spojena .... se změnami funkce receptoru. Hsieh et al., Proč. Nati. Acad. Sci. USA 88: 9315 - 9319 (1991); Hsieh et al. , J. Biol. Chem. 268: 15118 - 15126 (1993) . Kromě toho, novější práce ukazují, že beta-2 izoenzym je odpovědný za proliferaci buněk u erytroleukemie, zatímco alfa-izoenzym se účastní při diferenciaci megakaryocytů ve stejných buňkách. Murray et al., J. Biol. Chem. 268: 15847 - 15853 (1993).

Jedinečný charakter izoenzymů proteinkihasy C a jejich významné úlohy ve fyziologii jsou podnětem k produkci vysoce selektivních inhibitorů PKC. Na základě důkazů vazby určitých izoenzymů na patologické stavy je možno předpokládat, že inhibiční sloučeniny, které jsou selektivní k jednomu nebo dvěma izoenzymům proteinkinasy C vzhledem ostatním izoenzymům proteinkinasy C a jiným proteinkinasám, jsou lepšími terapeutickými činidly. Takové sloučeniny by měly vykazovat vyšší účinnost a nižší toxicitu díky své specificitě.

Staurosporin, mikrobiální indolkarbazol, je silným inhibitorem proteinkinasy C, který interaguje s katalytickou doménou enzymu. Tamaoki et al., Biochem. Biophys. Res. Commun.

135: 397 - 402 (1986); Gross et al., Biochem. Pharmacol. 40: 343 - 350 (1990) . Nicméně, terapeutické použití této molekuly a blízce příbuzných sloučenin je omezeno chyběním specificity k proteinkinase C oproti jiným proteinkinasám. Ruegg, U.T. a Burgess, G.M. Trends Pharmacol. Sci. 10: 218 - 220 (1989). Toto chyběni sensitivity vede k nepřijatelné toxicitě této třídy molekul.

Na další třídu sloučenin příbuznou ke staurosporinu, bisindolmaleinimidy, byl zaměřen nedávný výzkum. Davis et al., FEBS Lett. 259: 61 - 63 (1989); Twoemy et al., Biochem. Biophys. Res. Commun. 171: 1087 - 1092 (1990); Toullec et al., J. Biol. Chem.

266: 15771 - 15781 (1991); Davis et al., J. Med. Chem. 35: 994 1001 (1992) Bitetal., J. Med. Chem. 36: 21 - 29 (1993). Některé z těchto sloučenin vykazují selektivitu pro proteinkinasu C vzhledem k jiným proteinkinasám.

Ačkoliv byly objeveny sloučeniny vykazující specificitu k • 4

proteinkinase C, velmi málo je známo o izoenzymové selektivitě. Například, analýzy izoenzymové selektivity staurosporinu ukazuj í na malou izoenzymovou selektivitu s výjimkou slabé inhibice zeta izoenzymu ve vztahu k ostatním izoenzymům. McGlynn et al., J. Cell. Biochem. 49: 239 - 250 (1992); Ward, N.E. a. O'Brian, C.A. Malec. Pharmacol. 41: 387 - 392 (1992). Studie PKC-selektivní sloučeniny, 3-(1-(3-dimethylaminopropyl)-indol-3-yl)-4-(lH-indol-3-yl)-lH-pyrrol-2,5-dionu, naznačují mírnou selektivitu pro izoenzymy závislé na vápníku. Toullec et al., J. Biol. Chem. 266: 15771 - 15781 (1991). Následující studie této sloučeniny nepozorovaly žádný rozdíl, nebo snad slabou selektivitu, pro alfa vzhledem k beta-1 a beta-2 izoenzym. Martiny-Baron et al., J. Biol. Chem. 268: 9194 -9197 (1993); Wilkinson et al., Biochem.

J. 294: 335 - 337 (1993).

Proto, i přes mnoho let výzkumu a identifikaci tříd sloučenin, které inhibují proteinkinasu C oproti jiným proteinkinasám, stále existuje potřeba terapeuticky účinných izoenzymové specifických inhibitorů. Izoenzymové selektivní inhibitory mají využití při léčbě stavů spojených s diabetes mellitus a jeho komplikacemi, a dále při léčbě ischemie, zánětu, onemocnění centrálního nervového systému, kardiovaskulárních onemocnění, dermatologických onemocnění a nádorových onemocnění.

Podstata vynálezu .Jedním provedením .předkládaného vynálezu jsou inhibitory ·

PKC vzorce I: - - -

X

kde

R' je nezávisle vodík, halogen, hydroxy, C-]_-C₄ alkyl, C-]_-C₄ alkoxy, NR₃R₄ nebo -NHCO(C-^-^ alkyl);

T je C^-C^ alkylen popřípadě substituovaný halogenem nebo C₁-C₄ alkylem;

W je ^ci“^c4 alkylen popřípadě substituovaný halogenem nebo ^cl^-c4 alkylem;

j je -X-C- nebo pokud jsou T a W oba methylen, pak J je vybrán ze skupiny skládající se z <CH₂)a cekalo.

(CH₂)a (CH₂)m j y^í==<\_^NR3R4 a halo halo.

-C (CH₂)a

-NR3R4

kde n a m jsou nezávisle 1 nebo 2;

X je kyslík, síra nebo je vazba mezi atomy uhlíku přemostěna

X;

Y je halogen, C₁-C₄ alkyl nebo vodík; R^_ je vodík nebo C₁-C₄ alkyl; ? S je -CHO nebo skupina _ kde M je vodík, -CH₂OR₅, -CH₂NR₃R₄ nebo -NR₃R₄; R₂ je vodík nebo halogen;

·· ·· ····

Z je vodík nebo -OR₆;

kde R₃ a R₄ jsou nezávisle vodík, alkyl, halogen(0-^-04 alkyl), <^-€4 alkanoyl, halogen(C₁-C₄ alkanoyl) nebo dohromady s

N atomem, na který jsou navázány, tvoří 5- nebo 6-členný kruh; a kde R₅ a R_g jsou nezávisle vodík, C^-C^ alkyl, halogen(C₁-C₄ alkyl), C₁-C₄ alkanoyl, halogen(<^-04 alkanoyl) nebo dohromady tvoří divalentní skupinu vybranou ze skupiny skládající se z -CR₇R₈, kde R₇ a Rg jsou nezávisle vodík, ¢^-04 alkyl nebo halogen(0-^-04 alkyl), nebo R₇ a Rg dohromady s atomem C, na který jsou navázány, tvoří 5- nebo 6-členný kruh, s podmínkou, že alespoň jeden z Y, S, T nebo W je halogen nebo halogenem substituovaná skupina, nebo jsou T a W oba methylen.

t

Podle jiného provedení předkládaného meziprodukty vzorce II:

jsou tako poskytnuty nové

kde

R' je nezávisle vodík, halogen, hydroxy, alkyl, alkoxy, NR3R4 nebo -NHCO(^-04 alkyl);

V je kyslík nebo -N(CH₃)-;

T je C^-C₄ alkylen popřípadě substituovaný halogenem nebo ^cl”^c4 alkylem;

W je C-J--C2 alkylen popřípadě substituovaný halogenem nebo »· ···· ·· ·· k · · · · · « » · · · · · * k · · · · · · · · 4

I · · · · 4 «· ·· ·· ·· ^ci~^c4 ^aiRyi^em'· γ

J je -X-C- nebo pokud jsou T a W oba methylen, pak J je vybrán ze skupiny skládáj ící se z

NR3R4 (CHajn (CHa)m y—^a halo halo.

.1 (CH₂)n •NR3R4

X;

kde n a m jsou nezávisle 1 nebo 2;

X j^e kyslík, síra nebo je vazba mezi atomy uhlíku přemostěna

Y je halogen, alkyl nebo vodík;

S je -CHO nebo skupina £ , / í

--C-M!

kde M je vodík, -CH₂OR₅, -CH₂NR₃R₄ nebo -NR₃R₄;

R₂ je vodík nebo halogen;

Z je vodík nebo -0R₆;

kde R₃ a R₄ jsou nezávisle vodík, C-^-^ alkyl, halogen (C^-C,^ alkyl), C-L-C4 alkanoyl, halogenalkanoyl), nebo dohromady s N atomem, na který jsou navázány, tvoří 5- nebo 6-členný kruh; a

R₅ a R₆ jsou nezávisle vodík, Ci^_C₄ alkyl, halogen(C₁-C₄

•·· 000 •0 0000 alkyl), C^-C^ alkanoyl, halogen(C·^^ alkanoyl) nebo dohromady tvoří divalentní skupinu vybranou ze skupiny skládající se z -CR₇R₈, kde R₇ a Rg jsou nezávisle vodík, <^-04 alkyl nebo halogen(C-j_-C4 alkyl) nebo R₇ a R_g dohromady s atomem C, na který jsou navázány, tvoří 5- nebo 6-členný kruh, s podmínkou, že alespoň jeden z Y, S, T-nebo W je halogen nebo halogenem substituovaná skupina, nebo jsou T a W oba methylen.

Jedním aspektem předkládaného vynálezu je způsob pro přípravu sloučenin podle vzorce I, který obsahuje kroky kombinování v přibližně 0,001 molární až přibližně 1,5-molární koncentraci sloučeniny vzorce:

kde V je kyslík nebo NCH₃;

R' je nezávisle vodík, halogen, hydroxy, (^-04 alkyl, 0^-04 alkoxy, NR₃R₄ nebo -NHCO(C₁-C₄ alkyl); a alkylačního činidla, v přibližně 0,001- až přibližně 1,5molární koncentraci, kde uvedené činidlo má vzorec:

kde L je odštěpitelná skupina,

·· ···· ·« ·· ··· · ·· • · · fr · · · ·

T je alkylen popřípadě substituovaný halogenem nebo ^cl“^c4 alkylem;

W je Cj-C2 alkylen popřípadě substituovaný halogenem nebo ^ci“^c4 alkylem;

Y

I

J je -X-C- nebo pokud jsou T a W oba methylen, pak J je vybrán

I

S ze skupiny skládající se z

kde n a m jsou nezávisle 1 nebo 2;

X je kyslík, síra nebo je vazba mezi atomy uhlíku přemostěna X;

Y je halogen, ^-04 alkyl nebo vodík;

S je -CHO nebo skupina Z ‘

kde M je vodík, -CH2OR5, -CH2NR3R4 nebo -NR3R4;

R₂ je vodík nebo halogen; a

Z je vodík nebo -0R₆;

kde R₃ a R₄ jsou nezávisle vodík, 0^-04 alkyl, halogen(Cj-C₄ lí·

·· ··»· ·· ··»· ·· ·· • · · · · · · • · · · · · · • · · · ······ • · · · · · ·· ·· ·· ·· alkyl), alkanoyl, halogen(C^-C^. alkanoyl) nebo dohromady s

N atomem, na který jsou navázány, tvoří 5- nebo 6-členný kruh; a ^r5 ^{a r}6 3^sou nezávisle vodík, C₁-C₄ alkyl, halogen(C^-C^ alkyl), C-^-C^ alkanoyl, halogen (0-^-04 alkanoyl) nebo dohromady tvoří divalentní skupinu vybranou ze skupiny skládající se z -CR₇R_g, kde R₇ je vodík nebo methyl a Rgje C₁-C₄ alkyl, halogen (0-^-04 alkyl), nebo R₇ a Rg dohromady s atomem C, na který jsou navázány, tvoří 5- nebo 6-členný kruh, a přibližně 0,5 až přibližně 10 ekvivalentů Cs₂CO₃ při rychlosti okolo 0,1 ml za hodinu až asi 2,0 ml za hodinu v polárním aprotickém rozpouštědle.

Podle jednoho provedení předkládaného vynálezu je sloučenina podle vzorce III: j¹ poskytnuta

I ί

(iii)

/ ^kde i_J i

R_x je C₁-C₄ alkyl nebo vodík;

T je C₂-C₄ alkylen popřípadě substituovaný halogenem nebo ^cl~^c4 alkylem;

W je ethylen popřípadě substituovaný halogenem nebo C₁-C₄ alkylem;

X je kyslík, síra, nebo je vazba mezi atomy uhlíku přemostěna

Y je halogen, (^-04 alkyl nebo vodík; S je -CHO nebo skupina

X;

·· ·· ·· ···· ··· · • · · · • · · · ··· · ·· ··· ··· ·· ·· c

i.

kde M je vodík, -CH₂OR₅, -CH₂NR₃R₄ nebo -NR₃R₄;

R₂ je vodík nebo halogen; a

Z je vodík nebo -OR₆;

kde R₃ a R₄ jsou nezávisle vodík, C₁~C₄ alkyl, halogen(C^-C^ alkyl), C₁-C₄ alkanoyl, halogen(C₁-C₄ alkanoyl) nebo dohromady s N atomem, na který jsou navázány, tvoří 5- nebo 6-členný kruh; a

R5 a R₆ jsou nezávisle vodík, C₁~C₄ alkyl, halogen(C-^-C^ alkyl), C^-C^ alkanoyl, halogen(C₁-C₄ alkanoyl) nebo dohromady tvoří divalentní skupinu -vybranou ze skupiny skládající se ;z -CR₇R₈, kde R₇ je vodík nebo methyl a Rg je C₁-C₄ alkyl, ihalogenalkyl), nebo dohromady s atomem C, na který jsou „navázány, tvoří 5- nebo 6-členný kruh, s podmínkou, že alespoň jeden z Y, S, T nebo W je halogen nebo halogenem substituovaná skupina.

V jiném '.provedení předkládaného vynálezu je poskytnuta sloučenina podle vzorce IV:

(IV)

CHa

CHa kde J je vybrán ze skupiny skládající se z • · • · · · • fl flfl • · · · · ♦ · • · * · · · · fl · «· ··· ···

kde R^ je alkyl nebo vodík; n a m jsou nezávisle 1 nebo 2; a

R₃ a R₄ jsou nezávisle vodík, C₁~C₄ alkyl, halogen(C₁-C₄ alkyl), C]_-C₄ alkanoyl, halogen(C^-C^ alkanoyl) nebo dohromady s N atomem, na který jsou navázány, tvoří 5- nebo 6-členný kruh.

Podle jednoho provedení předkládaného vynálezu je zde poskytnut způsob pro inhibici aktivity PKC. Způsob obsahuje podání farmaceuticky účinného množství sloučeniny vzorce I savcům, kteří potřebují takovou léčbu. Předkládaný vynález je také zaměřen na způsob pro selektivní inhibici beta-1 a beta-2 izoenzymů proteinkinasy C, kde uvedený způsob obsahuje podání farmaceuticky účinného množství sloučeniny vzorce I savcům, kteří potřebují takovou léčbu.

Vynález dále poskytuje způsob pro léčbu stavů, u kterých byla prokázána účast proteinkinasy C v patologii, jako jsou ischemie, záněty, onemocnění centrálního nervového systému, kardiovaskulární onemocnění, dermatologická onemocnění a nádorová onemocnění. Způsob obsahuje podání farmaceuticky účinného množství sloučeniny vzorce I savcům, kteří potřebují takovou léčbu.

·· •9 ···· flfl · *

Tento vynález je zejména užitečný při léčbě komplikací diabetů. Proto, předkládaný vynález dále poskytuje způsob pro léčbu diabetes mellitus, ve kterém je podáno farmaceuticky účinné množství sloučeniny vzorce I savcům, kteří potřebují takovou léčbu.

fl fl · · · • · · « · · · · fl · · «« flfl «·

Jiným aspektem vynálezu je farmaceutický přípravek obsahující sloučeninu vzorce I spolu s jedním nebo více farmaceuticky přijatelnými přísadami, nosiči nebo ředidly.

Jak bylo uvedeno výše, vynález poskytuje sloučeniny vzorce I, které selektivně inhibují proteinkinasu C. Výhodnými sloučeninami podle předkládaného vynálezu jsou ty, ve kterých skupiny -T-J-W- obsahují 4 až 8 atomů, které mohou být substituované nebo nesubstituované (halogenem nebo alkylovými skupinami). Nejlépe obsahují skupiny -T-J-W— 6 atomů. Jinými výhodnými sloučeninami podle předkládaného vynálezu jsou ty sloučeniny vzorce I, kde R-j. je vodík, a J je

Y

I

-o-c- .

I s

Jinou výhodnou skupinou sloučenin jsou sloučeniny vzorce V:

Ri <

M

Y (v) to a to to kde R-l je C-l~C₄ alkyl nebo vodík;

T je C₂-C₄ alkylen popřípadě substituovaný halogenem nebo ^cl^-c4 alkylem;

W je ethylen popřípadě substituovaný halogenem nebo C-l-C₄ alkylem;

X je kyslík, síra nebo je vazba mezi atomy uhlíku přemostěna X;

Y je halogen, C-l~C₄ alkyl nebo vodík;

M je vodík, -CH₂OR₅, -CH₂NR₃R₄ nebo -NR₃R₄;

R₂ je vodík nebo halogen;

Z je vodík nebo -OR₆;

kde R₃ a R₄ jsou nezávisle vodík, Ci-C₄ alkyl, halogen(C-l-C₄ alkyl), C-l“C₄ alkanoyl, halogen(C-l~C₄ alkanoyl) nebo dohromady s N atomem, na který jsou navázány, tvoří 5- nebo 6-členný kruh; a

R₅ a Rg jsou nezávisle vodík, Ci~C₄ alkyl, halogen(C^-C^ alkyl), C-l-C₄ alkanoyl, halogen(Ci~C₄ alkanoyl) nebo dohromady tvoří divalentní skupinu vybranou ze skupiny skládající se z -CRyRg, kde R₇ je vodík nebo methyl a Rg je C-l~C₄ alkyl, halogen(C-l-C₄ alkyl), nebo dohromady s atomem C, na který jsou navázány, tvoří 5- nebo 6-členný kruh, a kde alespoň jeden z Y, R₂, Z, Μ, T nebo W je halogen nebo halogenem substituovaná skupina, lépe fluor nebo fluorem substituovaná skupina.

Výhodné sloučeniny vzorce V zahrnují sloučeniny, kde X je kyslík, R-£ je vodík, T je C₂-C₃ alkylen, popřípadě substituovaný a W je ethylen, popřípadě substituovaný. Výhodně jsou T a/nebo W substituovány jednou nebo více fluor-skupinami.

* 4 • · • · · · · · · · · · · · ' '· · · · · · t* · • · · · · · · · · • · · · · φ * · · · · · • · · · · ‘ · * # · '· · · · · · ·

ZJ je vybrán ze skupiny skládající se z (CH₂) n C.halo

NR3R4 (CH₂)n (CH₂)m

2=<^NR3R4 halo

kde R-l je alkyl nebo vodík;

>' n a m jsou nezávisle 1 nebo 2; a

R₃ a R₄ jsou nezávisle vodík, C^-C^ alkyl, halogen(C₁-C₄ alkyl), C-l-C^ alkanoyl, halogen(C^-C^ alkanoyl) nebo dohromady s N atomem, na který jsou navázány, tvoří 5- nebo 6-členný kruh.

Termín halogen znamená fluor, chlor, brom nebo jod.

• · « · · · • o

Termín C-^-C^ alkyl znamená cyklickou alkylovou skupinu, alkylovou skupinu s přímým nebo s rozvětveným řetězce mající od jednoho do čtyř atomů uhlíku jako je methyl, athyl, n-propyl, izopropyl, cyklopropyl, n-butyl, izobutyl, sekundární butyl, _v t-butyl a podobně. Obdobně, C₂-C₄ alkyl znamená cyklickou alkylovou skupinu, alkylovou skupinu s přímým nebo s rozvětveným t řetězce mající od dvou do čtyř atomů uhlíku. Halogenalkylová skupina je alkylová skupina substituovaná jedním nebo více halogenovými atomy, výhodně jedním až třemi halogenovými atomy. Jedním příkladem halogenalkylové skupiny je trifluormethyl. ^cl~^c4 ^alkoxy je ^ci^-c4 alkylová skupina kovalentně navázaná -ovazbou.

Termín C]_^-C₄ alkylen je alkylenová skupina s přímým řetězcem vzorce -(CH₂)_r~, kde r je jedna až čtyři. Příkladu Ci”C₄ alkylenů zahrnují methylen, ethylen, trimethylen, tetramethylen a podobně. Obdobně, C₂-C₄ alkylen představuje alkylenovou skupinu s přímým řetězcem o dvou až čtyřech atomech uhlíku.

Termín C^-C^ alkenylen znamená uhlovodík s přímým řetězcem o jednom až čtyřech atomech uhlíku obsahující jednu nebo více dvojných vazeb, typicky jednu nebo dvě dvojné vazby. Příklady ^c2~^c4 alkenylenových skupin zahrnují ethenylen, propenylen a

1,3-butadienyl.

Termín Ci^_C₄ alkanóyl je acýlový zbytek karboxylové kyseliny. Příklady ^-^-04 alkanóyl skupin jsou acetyl, propanoyl, butanoyl a podobně. Halogenalkanoyl skupina je alkanóyl skupina substituovaná jedním nebo více halogenovými atomy, typicky jedním až třemi halogenovými atomy. Příkladem halogenalkanoyl skupiny je trifluoracetyl.

fr frfr · 9 • frfrfr fr ··· fr frfr frfrfr frfrfr ····<»· « fr ♦·· frfr frfr frfr frfr

Termín odštěpitelná skupina, jak je použit v této přihlášce, je odborníkům v oboru znám. Obecně, odštěpitelná skupina je jakákoliv skupina nebo atom, která zvyšuje elektrofilitu atomu, «

na který je připojena proto, aby byla odstraněna. Výhodnými _e odštěpitelnými skupinami jsou trifluormethansulfonat (triflat), mesylat, tosylat, imidat, chlorid, bromid a jodid.

Termín ochranná skupina pro karboxyskupinu (P) jak je použit v této přihlášce, označuje jeden z esterových derivátů karboxylové kyseliny běžně používaný pro blokování nebo ochranu karboxylové kyseliny při provádění reakcí na jiných funkčních skupinách sloučeniny. Typ ochranné skupiny pro karboxyskupinu, která je použit, není zásadní, pokud je derivatizovaná karboxylové kyselina stabilní v podmínkách následujících reakcí a pokud může být odstraněna ve vhodnou dobu bez narušení zbytku molekuly. T.W. Green and P. Wuts, Protective Groups in Organic Synthesis, John Wiley and Sons, New York, N.Y. 1991, kapitola 5, uvádějí seznam běžně používaných ochranných skupin. Viz též E.

Haslam, Protective Groups in Organic Chemistry, J.G.W. McOmie,

Ed., Plenům Press, New York, N.Y., 1973. Příbuzným termínem je chráněná karboxyskupina, který označuje karboxyskupinu chráněnou ochranou skupinou pro karboxyskupinu.

<. Termín ochranná skupina pro hydroxyskupinu (P) jak je použit v této přihlášce, označuje jeden z etherových nebo ^_‘^esterových derivátů hydroxyskupiny běžně používaný pro blokování nebo ochranu hydroxyskupiny při provádění reakcí na j iných funkčních skupinách sloučeniny. Typ ochranné skupiny pro hydroxyskupinu, která je použit, není zásadní, pokud je derivatizovaná hydroxyskupina stabilní v podmínkách následujících reakcí a pokud může být odstraněna ve vhodnou dobu bez narušení zbytku « · · · · fl * flfl • fl· flfl · flflflfl •fl flflfl · fl · ··· ··· • flfl fl · · fl · · flflfl flfl flfl flfl flfl flfl molekuly. T.W. Green and P. Wuts, Protective Groups in Organic Synthesis, John Wiley and Sons, New York, N.Y. 1991, uvádějí seznam běžně používaných ochranných skupin. Výhodnými ochrannými skupinami pro hydroxyskupinu jsou terc-butyldifenylsilyloxy (TBDPS), terč.-butyldimethylsilyloxy (TBDMS), trifenylmethyl (trityl), methoxytrityl nebo alkyl nebo arylester. Příbuzným , termínem je chráněná hydroxyskupina, který: označuje hydroxy skupinu chráněnou ochranou skupinou pro hydroxyskupinu.

Termín ochranná skupina pro aminoskupinu (P) jak je použit v této přihlášce, označuje substituenty aminoskupiny běžně používané pro blokování nebo ochranu aminoskupiny při provádění reakcí na jiných funkčních skupinách sloučeniny. Typ ochranné .skupiny pro aminoskupinu, která je použita, není zásadní, pokud Vje derivatizovaná aminoskupina stabilní v podmínkách následujících reakcí a pokud může být odstraněna ve vhodnou dobu bez narušení zbytku molekuly. T.W. Green and P. Wuts, Protective : Groups in Organic Synthesis, John Wiley and Sons, New York, N.Y.

1991, kapitola 7, uvádějí seznam běžně používaných ochranných skupin. Viz též. J. W. Bartoň, Protective Groups in Organic Chemistry, kepitola 2. Výhodnými ochrannými skupinami pro amino skupinu jsou t-butoxykarbonyl, ftalid, cykloalkyl a benzyloxykarbony1. Příbuzný termín chráněná aminoskupina označuje aminoskupinu substituovanou ochranou skupinou pro amino _é skupinu jak je definována.

·· - Termín -NH ochranné skupiny jak je použit v této přihlášce, označuje podtřídu ochranných skupin pro aminoskupinu, která jsou běžně používané pro blokování nebo ochranu -NH skupiny při provádění reakcí na jiných funkčních skupinách sloučeniny. Typ ochranné skupiny, která je použita, není zásadní, pokud je derivatizovaná aminoskupina stabilní v podmínkách následujících • · · o · ΦΦΦΦ ·· ·· φφφφ · · · φφφφ • ·· φ φ · φφφφ •φ φφφ φ φφ φφφφφφ φφφ φφφφ φ φ φ · φ φ φ φ φ φφ φφ φφ reakcí a pokud může být odstraněna ve vhodnou dobu bez narušení zbytku molekuly. T.W. Green and P. Wuts, Protective Groups in Organic Synthesis, John Wiley and Sons, New York, N.Y. 1991, kapitola 7, strany 362 - 385, uvádějí seznam běžně používaných ochranných skupin. Výhodnými -NH ochrannými skupinami jsou karbamat, amid, alkyl nebo arylsulfonamid. Příbuzný termín chráněná -NH skupina označuje skupinu substituovanou ochranou skupinou pro -NH, jak je definována.

Termín farmaceuticky účinné množství, jak je zde použit, představuje množství sloučeniny předkládaného vynálezu, které je schopné inhibovat PKC aktivitu u savců. Jednotlivá dávka sloučeniny podaná podle předkládaného vynálezu bude, samozřejmě, určena konkrétními okolnostmi případu, včetně podané sloučeniny, způsobu podání, typu léčeného stavu a podobnými okolnostmi. Sloučeniny mohou být podány různými způsoby včetně orálního, rektálního, transdermálního, subkutáního, lokálního, intravenosního, intramuskulárního nebo intranasálního způsobu podání. Pro všechny indikace bude typická denní dávka obsahovat od asi 0,01 mg/kg do asi 20 mg/kg aktivní sloučeniny předkládaného vynálezu. Výhodné denní dávky budou okolo 0,05 až 10 mg/kg, ideálně okolo 0,1 až 5 mg/kg. Nicméně, pro lokální podání je typická dávka od asi 1 do asi 500 μg sloučeniny na cm² postižené tkáně. Výhodně bude aplikované množství sloučeniny v rozsahu od asi 30 do asi 300 μg/cm², lépe od asi 50 do asi 200 μg/cm² a nejlépe od asi 60 do asi 100 μg/cm².

Termín léčba, jak je zde použit, označuje terapii a péči o pacienty s cílem boje proti onemocnění, stavu nebo poruše a obsahuje podání sloučeniny předkládaného vynálezu pro prevenci nástupu příznaků a komplikací, nebo pro eliminaci onemocnění, stavu nebo poruchy.

• ♦

Termín izoenzymově selektivní znamená preferenční inhibici izoenzymu (nebo podskupiny) proteinkinasy C vůči jiným izoenzymům. Například, sloučenina může selektivně inhibovat «

beta-1 nebo beta-2 izoenzymy vzhledem k izoenzymům alfa, gamma, , delta, epsilon, zeta a eta proteinkinasy C. Obecně, izoenzymově selektivní sloučeniny vykazují minimálně osminásobný rozdíl * (výhodné desetinásobný rozdíl) v dávce nutné pro inhibici jednoho podtypu ve srovnání s dávkou nutnou pro stejnou inhibici jiného podtypu (například, inhibice PKC beta-1 nebo beta-2 izoenzymu ve srovnání s alfa izoenzymem proteinkinasy C) jak je měřena v PKC testu. Sloučeniny vykazují tento rozdíl v celém rozsahu inhibice a jsou doloženy IC₅₀, t.j. 50% inhibici. Tak, například, beta-1 a beta-2 izoenzymově selektivní sloučeniny inhibují beta-1 a beta-2 izoenzymy proteinkinasy C při mnohem nižších koncentracích s nižší toxicitou díky jejich minimální inhibici jiných izoenzymů PKC.

Sloučeniny vzorce I mající basickou skupinu, například NR₃R₄, mohou být také ve formě jejich farmaceuticky přijatelných adičních solí s kyselinami. Kyseliny běžně používané pro tvorbu takových solí jsou anorganické kyseliny jako je kyselina chlorovodíková, bromovodíková, jodovodíková, sírová a fosforečná,

-ft.

stejně jako organické kyseliny jako je kyselina paratoluensulfonová, methansulfonová, oxalová, para-bromfenylsulfonová, uhličitá, jantarová, citrónová, ? “ benzoová, octová, a příbuzné anorganické a organické kyseliny. Takové farmaceuticky přijatelné soli proto zahrnují sulfát, pyrosulfat, hydrogensulfat, sulfit, hydrogensulfit, fosfát, monohydrogenfosfat, dihydrogenfosfat, metafosfosfat, pyrofosfat, chlorid, bromid, jodid, acetat, propionát, dekanoat, kaprylat, akrylat, formiát,

····· · · ·· ♦ · ·· isobutyrat, heptanoat, propiolat, oxalat, malonat, sukcinat, suberat, sebakat, fumarat, maleinan, 2-butin-l,4-dioat,

3-hexyn-2,5-dioat, benzoat, chlorobenzoat, hydroxybenzoat, methoxybenzoat, ftalat, xylensulfonat, fenylacetat, fenylpropionat, fenylbutyrat, citrát, laktat, hippurat, β-hydroxybutyrat, glykolat, maleinan, tartrat, methansulfonat, propansulfonat, naftalen-l-sulfonat, naftalen-2-sulfonat, mandlat a podobné soli.

Kromě farmaceuticky přijatelných solí mohou být podle předkládaného vynálezu použity jiné soli. Tyto mohou sloužit jako meziprodukty při přečištění sloučenin, v přípravě jiných solí nebo při identifikaci a charakterizaci sloučenin nebo meziproduktů.

Farmaceuticky přijatelné soli sloučenin vzorce I mohou také existovat jako různé solvaty, například s vodou, methanolem, ethanolem, dimethylformamidem, ethylacetátem a podobně. Mohou být také připraveny směsi takových solvatů. Zdroj takových solvatů může být rozpouštědlo pro krystalizaci, vlastní rozpouštědlo pro přípravu nebo krystalizaci nebo rozpouštědlo přídatné k takovému rozpouštědlu. Takové solvaty patří do rozsahu předkládaného vynálezu.

Mohou existovat různé stereoizomerní formy sloučenin vzorce I; například T nebo W může obsahovat chirální atom uhlíku v substituované alkylenové skupině. Sloučeniny vzorce I jsou typicky připraveny jako racemické směsi a jako takové mohou být výhodně použity, ale jednotlivé enantiomery mohou být izolovány nebo syntetizovány konvenčními technikami, pokud jsou požadovány. Takové racemické směsi a jednotlivé enantiomery tvoří část předkládaného vynálezu.

Předkládaný vynález také obsahuje farmaceuticky přijatelné prekurzory léčiva (dále též proléčiva).sloučenin podle vzorce I. Proléčivo je léčivo, které bylo chemicky modifikováno a může být biologicky inaktivní (v místě účinku na enzym), ale které může ; být degradováno nebo modifikováno jedním nebo více enzymatickými nebo jinými in vivo procesy za produkce původní bioaktivní formy.

*· Proléčivo má výhodně jiný farmakokinetický profil než původní lék, což umožňuje lepší absorpci přes slizniční epitel, lepší tvorbu solí nebo rozpustnost a/nebo zlepšenou systémovou stabilitu (například vyšší plasmatický poločas). Běžné postupy pro výběr a přípravu vhodných derivátů, které jsou proléčivy, jsou popsány například v H. Bundgaard, Design of Prodrugs (1985). Obvykle takové chemické modifikace zahrnují následující:

1) esterové nebo amidové deriváty, které mohou být štěpeny esterasami nebo lipasami;

2) peptidy, které mohou být rozpoznávány specifickými nebo nespecifickými proteasami; nebo

3) deriváty, které jsou akumulovány v místě účinku , prostřednictvím membránové selekce proléčiva;

v; nebo modifikované formy proléčiva, nebo jakákoliv kombinace 1 až 3, výše.

• ·· flfl ···· ·· ·· • · · · · · · · · · · ··· ··· fl··· • · · · · · ·· ··· ··· ······· · · • · · · · · · ·· ·· ·· ' Syntesa určitých bis-indol-N-meleimidových derivátů je popsána v Davis et al., U.S. patent 5057614, který je zde uveden jako odkaz. Obecně, sloučeniny podle předkládaného vynálezu mohou být připraveny následujícím způsobem:

i»·'

Schéma 1

Halogenová skupina ve schématu 1 je výhodně fluor, chlor, brom nebo jod. Sloučenina 1 je výhodně 2,3-dichlor—N-methylmaleinimid. Re akce,,mez i sloučeninou 1 a indolem, sloučeninou 2, je obecně známa jako Grignardova reakce. Reakce je provedena v inertním organickém rozpouštědle, jako je toluen, při teplotě reakční směsi od pokojové teploty do refluxní teploty. Nejvýrazněji je reakce znázorněná na schématu I závislá na podmínkách

rozpouštění. Pokud je provedena v systému rozpouštědel toluen:THF:ether, tak je reakcí získána sloučenina 3 s více než

80% ziskem a s více než 95% čistotou. Produkt je vysrážen z reakční směsi chloridem amonným, NH Cl. Vzniklý meziprodukt, sloučenina 3, může být izolován standartními technikami.

Bis-3,4(3' -indolyl) -lN-methyl-pyrrol-2;5-dion,, sloučenina 3, může být potom přeměněn alkalickou hydrolýzou na odpovídající anhydrid vzorce 4 za použití technik známých v oboru a popsaných . v Brenner et al., Tetrahedron 44: 2887 - 2892 (1988). Výhodně je provedena reakce sloučeniny 3 s 5 N KOH v ethanolu při teplotě od 25 °C do refluxní teploty za zisku sloučeniny vzorce 4:

Sloučeniny vzorce 3 jsou obecně stabilnější než sloučeniny vzorce 4. Proto je výhodné, aby byla provedena reakce sloučenin 3 podle schématu 2 za vzniku sloučenin podle vzorce I. Nicméně, odborníkům v oboru bude jasné, že je také možno provést reakci sloučenin podle vzorce 4 podle schématu 2.

• ·

Sloučeniny 3 nebo 4

Schéma 2

w.

+ J -------> II /

T, J a W jsou jné, jak bylo definováno výše. L je vhodná odštěpitelná skupina jako je chlor, brom, jod, mesyl, tosyl a podobně. L může být také hydroxy nebo jiný prekursor, který může být snadno přeměněn na vhodnou odštěpitelnou skupinu za použití v '.oboru známých technik. Například, hydroxy skupina může být snadno přeměněna na ester kyseliny sulfonové jako je mesyl pomocí reakce hydroxy s methansulf onyl chloridem za vzniku mesylatové odštěpitelné skupiny.

Reakce znázorněná na schématu 2 je provedena jakýmikoliv známými způsoby pro přípravu N-substituovaných indolů.Tato reakce obvykle vyžaduje přibližně ekvimolární množství dvou činidel, ačkoliv jiné poměry, zejména ty, kde je nadbytek alkylačního činidla, jsou také použitelné. Reakce je nejlépe provedena v polárním aprotickém rozpouštědle využívajícím soli alkalických kovů nebo jiné takové alkylační podmínky, jak je v oboru známo. Pokud je odštěpitelnou skupinou brom nebo chlor, pak může být pro urychlení reakce přidáno katalytické množství jodidové soli, jako je jodid draselný. Reakční podmínky zahrnují následující:

hexamethyldisilazid draselný v dimethylformamidu nebo tetrahydrofuranu, hydrid sodný v dimethylformamidu. Výhodně je reakce provedena pomalou reversní adicí s uhličitanem česným

v buď acetonitrilu, dimethylformamidu (DMF) nebo v tetrahydrofuranu (THF). Teplota reakce je výhodně od asi teploty okolí do refluxní teploty reakční směsi.

Odborníkům v oboru bude jasné, že reakce popsaná ve schématu 2 může být použita se sloučeninami L-T' a L-W' , kde T’ a W’ jsou chráněná karboxy skupina, chráněná hydroxy skupina nebo chráněná amino skupina. Po alkylaci podle schématu 2 mohou být Τ' a W' přeměněny na skupiny schopné spojení za vzniku J. Spojení T' a W' za vzniku různých etherových nebo thioětherových derivátů je v oboru známo a je popsáno na příklad v Ito et al., Chem. Pharm. Bull. 41(6): 1066 - 1073 (1993) ; Kato et al., J. Chem. Pharm. Bull. 34: 486 (1986); Goodrow et al., Synthesis 1981: 457; Harpp et al., J. Am. Chem. Soc. 93: 2473 (1971) ; a Evans et al., J.

Org. Chem. 50: 1830 (1985).

Odborníkům v oboru bude také jasné, že sloučenina 3 může být přeměněna na sloučeniny podle vzorce I v syntese o dvou krocích jak je popsána ve schématu 3.

Schéma 3

Sloučeniny 3 nebo 4 .

II

• 4 · · · · 4 4 444 444 • 44 4444 4 4

444 44 44 ·4 44 44

Τ, J, W, V a L jsou stejné jak bylo definováno výše. L2 je chráněná hydroxy nebo jiná skupina, která může být snadno přeměněna na snadno odštěpitelnou skupinu za použití technik známých v oboru. Spojení mezi sloučeninou 3 nebo 4 a sloučeninou 6 je alkylace jak byla uvedena výše. Monoalkylovaný meziprodukt,

7, je zbaven ochranných skupin a L2 je přeměněna na odštěpitelnou skupinu, například, pokud je hydroxy skupina'chráněna t-butyldimethylsilylem (TBDMS) , pak je TBDMS selektivně odstraněn za použití acidického methanolu. Vzniklá volná hydroxy skupina je potom přeměněna na odštěpitelnou skupinu, jako je alkylhalogenid, výhodně alkyljodid nebo bromid (CBr₄ v.trifenylfosfinu) nebo sulfonát (mesylchlorid v trimethylaminu) . makrolid je potom tvořen alkylací za pomalé reversní adice do roztoku baze, jako je hexamethyldisilazid draselný, nebo hydrid sodný, ale výhodně Cs₂CO₃ v polárním aprotickém rozpouštědle jako je acetonitril, DMF, THF při teplotě v rozmezí od teploty okolí do refluxu.

Sloučeniny podle vzorce I mohou být připraveny s výrazně vyšším ziskem, pokud je alkylace provedena pomalou reversní adicí do Cs₂CO₃ v polárním aprotickém rozpouštědle. Pomalá reversní adice se skládá z kombinování směsi sloučeniny a alkylačního činidla (schéma 2) nebo sloučeniny (schéma 3) s baží při rychlosti od přibližně 0,1 ml/hodinu do přibližně 2,0 ml/hodinu. Koncentrace každého činidla ve směsi je od přibližně 1,5 molární do přibližně 0,001 molární. Pokud je provedena s monoalkylovanou sloučeninou (schéma 3) , pak je koncentrace od přibližně 3 molární

- do přibližně 0,001, molární. Pomalá adice vede k přibližně 0,01 molární až přiližně 1,5 molární koncentraci činidel v reakční nádobě. Odborníkům v oboru bude jasné, že v reakci může být použita vyšší rychlost adice činidel o nižší koncentraci.

Obdobně, při nižší rychlosti adice může být použita v reakci ·· ·· • ·· · ·* · · · ··

• to • · vyšší koncentrace činidel. Výhodně, sloučenina je přidávána rychlostí asi 0,14 ml/hodinu při 0,37 molární koncentraci sloučeniny a alkylačního činidla. Je výhodné, aby Cs₂CO₃ byl přidán v nadbytku -- nejlépe v poměru 4:1 Cs₂CO₃ ku alkylačnímu činidlu. Výhodnými polárními aprotickými rozpouštědly jsou acetonitril, dimethylformamid (DMF), aceton, dimethylsulfoxid (DMSO) , dioxan, diethylenglykolmethylether „(diglyme) , tetrahydrofuran (THF) nebo jiná polární aprotická rozpouštědla, ve kterých jsou činidla rozpustná. Reakce je provedena při teplotách v rozmezí od asi 0 °C do refluxu. Odborníkům v oboru bude jasné, že poměr směsi sloučeniny a alkylačního činidla není zásadní. Nicméně, je výhodné, aby činidla bylasmísena v poměrech 0,5 až 3 ekvivalentů jedno s druhým. Nejvýhodněji jsou Činidla smísena v poměru 1:1.

Když je V N-CH₃, tak je sloučenina II přeměněna na odpovídající anhydrid (V je 0) alkalickou hydrolýzou. Alkalická hydrolýza zahrnuje reakci sloučeniny s baží (jako je hydroxid sodný nebo hydroxid draselný) v buď alkoholu (výhodně ethanolu), DMSO/voda, dioxan/voda nebo acetonitril/voda při telotě v rozsahu od přibližně 2.5 °C do výhodně okolo refluxu. Koncentrace reaktantů není zásadní.

Anhydrid (V je 0) je přeměněn na maleinimid vzorce I amonolýzou. Amonolýza obsahuje reakci anhydridu s nadbytkem hexamethyldisilazanu nebo amonné soli (octan amonný, bromid amonný nebo chlorid amonný), a C^-C^ alkoholu (výhodně methanolu) v polárním aprotickém rozpouštědle jako je DMF při pokojové teplotě. Výhodně je poměr hexamethyldisilazanu nebo amonné soli v reakci vyšší než asi 5:1 ekvivalentů anhydridu.

• ·· 99 • · · · » · • ·· · · • · 9 9 9 9 • 99 · ·

9*9 ·· ·· ···· ·· 99 • 9 · 9 » • r · · · • · ··· >··

9 · 9 •9 99 99

Schéma 4 znázorňuje přípravu meziproduktu použitelného podle předkládaného vynálezu pro přípravu sloučenin vzorce III, kde X je 0.

Schéma 4

Λ*

CF₃SO₃H

NH

1. o₃ , 2

CH₃OH/CH₂C1_{2 ir} 3

CH₃SCH₃ , NaBH₄

A • 10

Et₂O, OOC

OH 'OSO2CH3

Et₃N, CH₃SO₂C1 • · · · • ·

Následující příklady a přípravky jsou uvedeny pouze pro dokreslení vynálezu, nikoliv jako je omezení.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1: Syntesa bisfluorovaných šesti atomy přemostěných bisindolylmaleinimidů

je vyrobena následujícím způsobem:

Sloučenina 8A je přeměněna na sloučeninu vzorce VII za použití kroků uvedených ve schématu 4.

je vyrobena následujícím způsobem • · · · · · · · « · · · fl · · · fl · · · · • fl · · · ···· « flfl· · 'flfl ··« ··· ······ · · • fl ·· «· ·· ··

hydridové činidlo

CF₂Br

Tato sloučenina je přeměněna na sloučeninu vzorce VIII za použití kroků uvedených ve schématu 4.

* · • · • · · ·

j e vyrobena následuj ícím způsobem:

Tato sloučenina, kde R' je H nebo F, je přeměněna na sloučeninu vzorce IX za použití kroků uvedených ve schématu 4.

• 0 · · • 0

Příklad 2: Syntesa C2-monofluorovaných sedmi atomy přemostěných bisindolylmaleinimidů

Sloučenina vzorce X:

je vyrobena následujícím způsobem:

.·

Tato sloučenina je přeměněna na sloučeninu vzorce X za použití kroků uvedených ve schématu 4.

• · » · • flfl fl ·

Příklad 3: Syntesa C6-monofluorovaných sedmi atomy přemostěných bisindolylmaleinimidů

Sloučenina vzorce XI:

íř (Xi)

je vyrobena následujícím způsobem:

a. MCPBA

b. NR₃HF

c. odstranění skupiny >

i

XI za

Tato sloučenina je přeměněna na sloučeninu vzorce použití kroků uvedených ve schématu 4.

• ·'

Příklad 4: Syntesa C6-difluorovaných sedmi atomy přemostěných bisindolylmaleinimidů

Sloučenina vzorce XII:

(XII)

je vyrobena následujícím způsobem:

za

Tato sloučenina je přeměněna na použití kroků uvedených ve schématu sloučeninu vzorce XII

4.

Příklad 5: Syntesa fluorovaných šesti atomy thio-přemostěných bisindolylmaleinimidů ··· φφ

ΦΦΦ· φφ Φ·

je vyrobena následujícím způsobem:

Tato sloučenina je přeměněna na sloučeninu vzorce XIII za použití kroků uvedených ve schématu 4.

·· ··

Příklad. 6: Syntesa derivátů fluorovaných šesti atomy přemostěných bisindolylmaleinimidů s C4 postranním řetězcem

Sloučenina vzorce XIV:

(XIV)

je vyrobena následujícím způsobem:

Tato sloučenina je přeměněna na sloučeninu vzorce XIV za použití kroků uvedených ve schématu 4.

Příklad 7: Syntesa fluoralkenových šesti atomy přemostěných bisindolylmaleinimidů.

Sloučenina vzorce XV:

je vyrobena následujícím způsobem:

Tato sloučenina je přeměněna na sloučeninu vzorce XV za použití kroků uvedených ve schématu 4.

V

Příklad 8: Syntesa fluoralkenových sedmi atomy přemostěných bisindolylmaleinimidů

Sloučenina vzorce XVI:

(xvi) (E a Z formy)

je vyrobena následujícím způsobem:

Tato sloučenina je přeměněna na sloučeninu vzorce XVI za použití kroků uvedených ve schématu 4.

Sloučenina vzorce XVII:

(XVI i) (E a Z formy)

je vyrobena následujícím způsobem:

fr

Tato sloučenina jepřeměněna na sloučeninu vzorce XVII za ^e použití kroků uvedených ve schématu 4.

Sloučenina vzorce XVIII:

• ·· ·· ···· ·· ·· • · · · ·· · ···· • · · ·· · · · · · • · ··· · · · ··· ··· • · · ···· · · ····· ·· ·· ·· ··

Σ (χνιιή (E a Z formy)

n

N(CH₃)₂

je vyrobena následujícím způsobem:

Tato sloučenina je přeměněna na sloučeninu vzorce XVIII za použití kroků uvedených ve schématu 4.

• to • ·· ·· ···· ·· ···· ··- · ···· • ·· ·· · ···· ·· ··· ·. ·· ··· ·«· ··· ···· · · • to· ·· ·· ·· ·· ··

Příklad 9: Syntesa C2-methylovaných fluorovaných šesti atomy přemostěných bisindolylmaleinimidů

Sloučenina vzorce XIX:

je vyrobena následujícím způsobem:

CH3SO3H ···· • ·· · 9 · · · • · · · · • · 0 0 · · • · · · 0 ••9 «0 ·· ·0 0 0 0 ··

0 0 0 0

0 900 9·0

9 · 0

90 90

a. LÍA1H4

b. 03

c. NaBH<

a. MsCl, NEt3 ,, b. N-Methyl-bis (3-indolyl)maleimid , CS2CO3 (XIXJ

• ·· ·· ··

Příklad 10: Syntesa C3-derivátu fluorovaných šesti atomy přemostěných bisindolylmaleinimidů.

ÍS >

K *· • « · 9, • · * ý f • e ‘ · v 1 • · ···c • ·· «· f · • * · ? · I ♦ • V · · · « »

Příklad 11: Syntesa C3-derivátu fluorovaných šesti atomy přemostěných bisindolylmaleinimidů

CH₃

F N(CH₃)₂ ·· ·«··

».* ·· fcfcfcfc fcfc ·· fc · « · fc · · · o ·· · · fc · *♦ · · tfc fc · a fcfc ··· · · · lit·· · 4 • · · ·αΛ> $ '* 9 *

Příklad 12: Syntesa C3-derivátu fluorovaných šesti atomy přemostěných bisindolylmaleinimidů

'· · ♦ 9 9 ΦΦΦΦΦΦ ·· φ Φ 9 9 · Φ φ Φ Λ Φ · #**·)> ί Φ %|*·«·'»·{ ο φ φ Φφφφ φ φ «••Φ* Φ Φ’ »· 9 ·· * *

V následujících příkladech a přípravcích jsou teplota tání, spetrum nukleární magnetické resonance, hmotnostní spektrum, vysokotlaká kapalinová chromatografie přes silikagel,

N,N-dimethylformamid, paladium na živočišném uhlí, tetrahydrofuran, a ethylacetát označeny zkratkamiM.Pt., NMR, MS, HPLC, DMF, Pd/C, THF, a EtOAc, v příslušném pořadí . Termíny NMR a MS ukazují, že spektrum bylo v souladu s požadovanou strukturou.

Příklad 13: Příprava bisindolylmaleinimidů vzorce:

• ·α i t :

flfl · · · · fl · · · • fl fl -fl · Ϊ

9 9 9 9 9 fl 9, 9 ·· · flfl · • flfl . fl fl «· fl fl ί» fl fl fl

Ethyl (3S,4R) -2-fluor— 3-hydroxy-4,5-O-isopropyliden-pentanoat

Do míchací baňky s okrouhlým dnem obsahující 50 ml anhydrického THF a 6,1 ml (0,03 mol) hexamethyldisilazanu (HMDS) při 0°C, se přidá 12 ml (0,03 mol) 2,5 M roztoku butyllithia v hexanu. Vzniklá směs se nechá dosáhnout pokojové teploty a míchá se po dobu 10 minut. Potom se teplota sníží na -85 °C. Směs 1,80 g (0,010 mol) hexamethylamidu kyseliny fosforečné (HMPA) a 1,00 ml (0,010 mol) ethylfluor^acetatu se přidá po kapkách tak rychle, jak je to možné při udržování teploty pod -85 °C. Po dalších 5 minutách se přidá 880 mg (0,00677 mol)

2,3-O-isopropyliden--D-glyceraldehydu (8). Směs se mísí po dobu minut a potom se utlumí při -85 °C 5 ml nasyceného chloridu amonného. Při ohřátí na pokojovou teplotu se směs ředí 80 ml CH₂C1₂ a promyje. se vodou (60 ml x 3) . CH₂C1₂ vrstva se separuje a suší se na Na₂SO₄. Po odpaření těkavých sloučenin ve vakuu se zbytek naplní do krátké silikagelové kolony. Ta se promyje CH₂C1₂, potom 30% CH₃CN/CC1₄ (nebo ethylacetátem), za zisku surového produktu.

Surový produkt se podrobí chromatografií na silikagelové koloně za použití 15% (obj./obj.) CH₃CN/CC1₄ jako eluens, za zisku dvou frakcí s částečnou separací dvou diastereoizomerů:

frakce 1, frakce 2, 9a 52,7%

177 mg, 377 mg,

9b, 66% podle ¹H NMR) 9b, 38%)

NH

CH3SO3H

Ethyl (3S,4R) -pentanoat

9b: 2S _ • 3 - alty loxy- 2 - fluor— 4,5 -O- isopropyliden51 ·· «φ • 9 9 9 9 · 9 9 t, .9 9 9 * · »’ • < *

Alkohol 9, 327 mg (1,39 mol, který je směsí 9a, 62%, a 9b,

38%) se odpaří, s toluenem a 327 mg (1,39 mol) se rozpustí v 6 ml cyklohexanu. V atmosféře N₂ a za. míchání se.přidá alyltrichloracetimidat (423 μΐ, 561 mg, 2,78 mol) a potom kyselina trifluormeyhansulfonová (20 μΐ) v 5 μΐ částech v průběhu 20 minut. Okamžitě se začně tvořit tmavě hnědá olejová sraženina. Reakční směs se míchá při pokojové teplotě podobu 60 hodin. Vytvoří se bílá sraženina a tato sraženina se filtruje a dvakrát se promyje cyklohexanem. Filtrát se odpaří na olejovou kapalinu. Ta se podrobí chromatografií na silikagelové koloně za použití 10% (obj./obj.) ethylacetat/hexan jako eluens, za zisku dvou frakcí. První frakce obsahuje hlavně 10a a druhá frakce hlavně ,10b. Frakce se přečistí na koloně oxidu křemičitého za použití 25% (obj./obj.) hexan/CH₂Cl₂ jako eluens, za zisku 10a, 133 mg (34,8%) a 10b, 83 mg (21,7%). Celkový zisk je 56,5%.

(3S,4R) -3-aJ$yloxy-2-fluoro-4,5-0-isopropyliden_pentanol (11)

Ester 10a, 60 mg (0,217 mmol) se dvakrát odpaří, s toluenem. Rozpustí se ve 3,0 ml suchého THF a ochladí se na -75 °C. Při N₂ za míchání se přidá po kapkách v průběhu 20 minut roztok DIBAL-H toluen, 0,68 ml (1,29 M, 0,877 mmol) . Výsledná směs se potom • · fl··· • · • · · · • · · · i '· · · ··· ··· • · ·· ·, · míchá při -75 °C po další 1,5 hodiny. Potom se nechá ohřát na více než -5 °C a utlumí se 4 ml ethylacetátu. Po míšení po dobu 10 minut se přidá., vlhký Na₂SO₄ (2 g) . Směs se míchá při -5 °C po dobu 2 hodin. Pevná látka se odfiltruje a promyje se dvakrát ethylacetátem. Filtrát se potom odpaří za.redukovaného tlaku. Zbytek se podrobí chromatografií na silikagelové koloně za použití 30% (obj./obj.) ethylacetat/hexan jako eluens, za zisku čistého 11a, 32 mg (63,4%) . 11b je získán stejným způsobem z 11b.

1. o₃

CH₃OHCH₂C1₂

2. CH₃ SCH₃

3. NaBH₄

12b: 2R

Sloučenina 11 (směs 11a a 11b), 23 mg (0,099 mmol) se rozpustí ve 3 ml CH₃0H a 1 ml CH₂C1₂. Při -78 °C se probublává 0₃, dokud se roztok nezabarví světle modře. Roztok se potom probublává po dobu 5 minut argonem. Přidá se kapka dimethylsulfidu a směs se míchá po dobu 10 minut. Přidá se borohydrid sodný 30 mg (0,794 mmol, 8 eq.) a míchá se po dobu 5 minut. Reakční směs se nechá dosáhnout okolní teploty a míchá se_s po dobu další 1 hodiny. Po přidání 3 kapek nasyceného vodného roztoku NH₄C1 se směs míchá po dobu další 1 hodiny. Těkavé složky se odstraní ve vakuu. Zbytek se rozpustí v methanolu a ethylacetát se přidá pro nahrazení methanolu současným odpařením. Bílá sraženina se odfiltruje a • 9 9 9 9 frfrfrfr A » 9 9

9 9 9 9 9 9 9 9

99 i 9 9 9 9 9 9

9 frfrfr · frfr frfr · frfrfr • fr¹· '· · · 9 · fr •frfr 99 9 9 99 99 99 filtrát se odpaří. Zbytek se podrobí chromatografií na silikagelové koloně za použití ethylacetátu. Po odstranění stopových neznámých složek se získá 13 mg (55,3%) 12a a 7 mg (29,8%) 12b.

Mesylace a kondenzační reakce

12b: 2R 13b: 2R

Diol (12a)·, 12 mg (0,050 mmol) se rozpustí v 5 ml anhydrického ethyletheru a ochladí se na 0 °C za atmosféry N_z. Při míchání se přidá 35 μΐ (0,250 mmol, 5 eq) Et₃N, potom 20 μΐ (0,25 mmol, 5 eq-) mesylchloridu. Vzniklá směs se míchá při 0 °C po dobu 5 hodin. Sraženina se odfiltruje a promyje se ethyletherem. Filtrát se promyje vodou (2x) a solankou (2x) a suší se Na₂S0₄. Po odpaření rozpouštědla ve vakuu se získá žlutavý olej 13a, 9 mg (43,3%).

Sraženina se rozpustí ve vodě a extrahuje se ethylacetátem. Ethylacetátová vrstva se promyje dvakrát vodným roztokem NaHCO₃ a suší se Na_zSO₄. Po odpaření rozpouštědla ve vakuu se získá 11 mg (55,3%) 13a. Celkem se získá 20 mg 13a, 100% zisk.

• > * » ζ » »· · ·· • ·

Dimesylat 13a, 20 mg (0,0507 mmol) a bisindolyl-maleinimid, 17,3 mg (0,0507 mmol) se kombinují a rozpustí se v 2,5 ml anbydrického DMF (sušeného přes molekulární síta) a přidá se pomocí stříkačkové pumpy do suspenze uhličitanu česného (66 mg, 0,203 mmol] ve 3 ml anhydrického DMF při 50 °C za N₂ v průběhu 40 hodin. Reakční směs se míchá při 50 °C po dobu ..dalších. 10 hodin. Odpaří se ve vakuu pro odstranění těkavých složek. Zbytek se rozpustí v CHC1₃ a promyje se nasyceným vodným roztokem NaHCO₃ a solankou. Chloroformová vrstva se separuje a suší se Na₂SO₄. Po odpaření se červený pevný zbytek podrobí chromatografií na silikagelové koloně s elucí 10% (obj . /obj .). aceton/CHCl₃ . Požadovaná sloučenina 14a, 7 mg (25,4%) se eluuje jako první a.po ní následuje jeden z výchozích materiálů, bisindolylmaleinimid, 13 mg (75%) .

Příklad 14: Příprava bisindolylmaleinimidu vzorce:

ě-

Sloučeniny 21a a 21b jsou stereoizomery, 21 a je 2R konformace, 21b je 2S konformace. Nomenklatura změn chirálního

99

9 9 9 • · · · •99 999 ·

• · * 9 centra, když je ester redukován na alkohol (t.j

24a se stává 2S).

···« • fr · fr 9 · • 99 99 9 · r · ·

9 · · · · •a· «· ·· 99 ze sloučeniny

Do míchací baňky s okrouhlým dnem obsahující 40 ml anhydrického THF a 5,0 ml (0,0255 mol), :hexamethyldisilazanu .(HMDS) se přidá 9 ml (0,0225 mol) 2,5 M roztoku butyllithia v hexanu a reakce probíhá v ledové lázni při N₂. Po míchání po dobu 10 minut při pokojové teplotě se ochladí na -78 °C a po kapkách se během 5 minut přidá 3,6 g (0,020 mol) HMPA a 2,0 ml (0,020 mol) ethylfluoracetatu. Po míchání po dobu dalších 5 minut se rychle přidá 760 mg (4,46 mmol) cyklohexylidenglyceraldehydu (21, připraveného podle Ref. JOC, 1992, 87, strana 648 a JOC, 1995, 60, strany 585 - 587, který je destilován při 60 °C/0,5 mnjHg) . Směs se míchá po dalších 10 minut a potom se utlumí při -78 °C 5 ml nasyceného chloridu amonného. Při ohřátí na pokojovou teplotu.....se směs ředí 60 ml hexanu. Hexanová vrstva se separuje.

Zbývající vrstva se extrahuje 30 ml hexanu. Hexanové roztoky se kombinují a promyjí se nasyceným chloridem amonným (100 ml x 3) a suší se Na₂S0₄. Po odpaření za redukovaného tlaku se zbytek podrobí chromatografíí na silikagelové koloně za použití. 30% • Μ ···· ··· ·· ·*

ethylacetat/hexan, za zisku hlavního produktu 22' 740 mg (47,6%), který je směsí dvou izomerů s hlavním izomerem 22'a (74%) a vedlejším izomerem 22'b (26%), podle NMR. Vodný výplach se extrahuje CHC1₃. Po odpaření a chromatografií se 92 mg (7,5%) 21 získá z chloroformové vrstvy, která je také směsí dvou izomerů. Čistý izomer 22'a se získá ze směsi 22' chromatografií na silikagelové koloně eluované CHC1₃.

Výchozí materiál 22', 740 mg (2,1 mmol) se rozpustí v 60 ml CH₃OH. Přidá se 1,2 g kyseliny citrónové. Směs se míchá při teplotě okolí po dobu 4 hodin. Rozpouštědlo se odpaří na rotační odparce. Zbytek se odebere s ethylacetátem (100 ml) a promyje se nasyceným vodným roztokem NaHC0₃ (100 ml x 2) a vodou. Ethylacetatová vrstva se suší Na₂S0₄ a odpaří se, za zisku 22,

600 mg (100%), která je směsí izomeru 22a (69%) a 22b (31%) podle ^•H NMR. Čistý 22a se získá hydrolýzou 22'a za stejných podmínek za 100% zisku.

• ·· ► w ♦ * · · · • · · · · · ······ · • · 9 9 · · 9

9 99 ·· ·· • · 9

9 »

9 · » · · • · « · » 9

Alkohol 22, 655 mg (2,37 mmol, směs izomerů 21a (69%) a. 21b (31%) se rozpustí ve 30 ml cyklohexanu a přidá se 1,50 m (9,8 mmol) alyltrichloracetimidatu. Potom se po kapkách během 30 minut přidá 100 μΐ CF₃SO₃H. Reakční směs se míchá při okolní teplotě za N_s po dobu 46 hodin. TLC ukazuje, že zbývá přibližně 20% výchozího materiálu. Přidá se dalších 60 μΐ CF₃SO₃H a .reakční směs se míchá po dobu dalších 24 hodin. Sraženina se filtruje a promyje se cyklohexanem. Filtrát se odpaří a zbytek se podrobí chromatografií na silikagelové koloně za použití 10% ethylacetát-hexan jako eluens, za zisku 23a, 511 mg (68,1%) a 23b, 160 mg (21> 3%).

Čistá 23a byla získána z čisté 21a za použití stejných podmínek jak je uvedeno výše, pro srovnání.

Ester 23a, 635 mg (2,00 mmol) se dvakrát odpaří s toluenem a rozpustí se v 10,0 ml anhydrického THF. Po kapkách se přidá do suspenze 200 mg (2,27 mmol, 2,5 eq) LiAlH₄ v 40 ml anhydrického THF při -78 °C při N₂ za míchání. Po přidání vzorku se reakční směs se po dobu 20 minut. Nechá se ohřát na 0 °C a míchá se při 0 °C po dobu 20 minut. Potom se přidá 5 ml ethylacetátu. Po , míšení po dobu 5 minut se přidá 4 g vlhkého síranu sodného. Směs • 000 ·· • · 0 · · · flfl · 0 · · • 0 fl · 0*0 • · · · 0 00 00 0· se míchá po dobu 30 minut. Pevná látka se odfiltruje a promyje se dvakrát ethylacetátem. Filtrát se potom odpaří na rotační odparce. Zbytek se podrobí chromatografii na silikagelové koloně . za použití 30% ethylacetat/hexan jako eluens. Po odstranění nějakého výchozího materiálu 23a, 19 mg, se eluuje hlavní produkt, jako 24a, 413 mg (75,0%), který je následován 24b, 30 mg, (5,5%) .

Sloučenina 24b (44 mg) se získá redukcí 23b (112 mg) za použití DIBAL-H v THF za použití stejného postupu jako je uvedeno výše, za zisku 45%.

'Λ

Alkohol 24a, 295 mg (1,08 mmol) se rozpustí v 20 ml rozpouštědla CH₃OH/CH₂C1₂ (1:1). Ochladí se na -78 °C. Nechá se probublávat ozon, dokud se nezačne objevovat modré zbarvení.

Potom se nechá probublávat argon, pro dostranění nadbytku 0₃. Přidá se několik kapek CH₃SCH₃ a roztok se mích po dobu 5 minut. Potom se při -78 °C přidá 245 mg (6,48 mmol) NaBH₄. Po míchání po dobu 5 minut se reakční směs nechá dosáhnout teploty okolí a míchá se po dobu 1 hodiny. Těkavé složky se odstraní ve vakuu. Zbytek se podrobí chromatografií na silikagelové koloně za

....

« 4 • φ použití ethylacetátu jako eluens, za zisku 25a, 232 mg fr ·

4

(77,5%) .

Diol 25b se získá za použití stejného postupu jako je uvedeno výše. Reakce se započne s 230 mg 24b a získá se 158 mg 25b se ziskem 67,7%.

ί»

26a

25a

Díol 25a, 195 mg, (0,70 mmol) se rozpustí v 50 ml diethyletheru. Přidá se triethylamin 583 μΐ (4,2 mmol) a potom 342 μΐ (4,2 mmol) methansulfonylchloridu. Směs se míchá při teplotě okoí za N₂ po dobu 3 hodin. Přidá se 50 ml vody pro rozpuštění sraženiny. Etherová vrstva se separuje a promyje se vodou (50 ml x 2) . Po sušení anhydrickým Na₂SO₄ se odpaří za redukovaného tlaku za zisku žlutavé kapaliny 26a, 308 mg (100%) .

fr •frr

27a • to • to· *· ···· · · · · · • ·· · · to • * · ·¹ · · · • · · · · * · ··« «to ·· «to

Do 100 ml baněk s okrouhlým dnem obsahujících 768 mg (2,36 mmol) uhličitanu česného ve 40 ml anhydrického DMF při 50 °C N₂ se přidá 10 ml roztoku‘DMF obsahujícího 26a, 257 mg {0,59 mmol) a bisindolylmaleinimid 202 mg (0,59 mmol), po kapkách, pomocí injekční stříkačkové pumpy v průběhu 48 hodin. Po míchání při 50 °C po dobu dalších 24 hodin se reakční směs ředí 100 ml CHC1₃ a . promyje se solankou (50 ml x 2) a potom vodou (50 ml x 2) . Chloroformová vrstva se suší přes Na₂S0₄ a odpaří se za redukovaného tlaku. Zbytek se rozpustí v CHC1₃ a podrobí se chromatografií na silikagelové koloně za použití 5% aceton/CHCl₃ jako eluens. První eluovaná složka je požadovaný produkt 27a, 185 mg. Ten se rekrystalizuje z CHC1₃/CH₃OH, za zisku 130 mg (37,7%) a filtrátu.

Sloučenina 27b byla získána stejným způsobem, kromě toho, že doba přidávání mesylatu a bisindolylmaleinimidů pomocí stříkačkové pumpy byla 80 hodin. Reakce byla zahájena s 97 mg diolu 25b a bylo získáno 64 mg 27b s celkovým ziskem 26,1%.

27a

28a • 9

Výchozí materiál 27a, 50 mg (0,099 mmol) se rozpustí v 50 ml methanolu. Do tohoto roztoku se přidá ml vody a 200 mg monohydratu kyseliny p-toluensulfonové (1,05 mmol). Reakční směs se míchá po dobu 4 hodin při 50 °C Odpaří se na rotační odparce a zbytek se podrobí chromatografií na silikagelové koloně za použití 5% CH₃OH/CHC1₃ jako eluens. Hlavní .složka 28a.se. rekrystalizuje z aceton/CH₃OH, za zisku krystalické 28a, 23 mg a filtrátu, který obsahuje 18 mg 28a (95%).

28a 29a

Diol 28a, 55 mg (0,109 mmol) se rozpustí v 20 ml směsi aceton-HOAc (1:1). Do roztoku se přidá 100 mg NaI0₄.3H₂0 (0,373 mmol) ve 2,5 ml vody. Směs se míchá při okolní teplotě po dobu

2,5 hdin. Odpaří se na rotační odparce pro redukci objemu roztoku na polovinu a potom se ředí 30 ml CH₂C1₂. Směs se potom promyje dvakrát vodou, vodným NaHCO₃ a znovu vodou. CH₂C1₂ vrstva se separuje, suší se přes Na₂SO₄ a odpaří se do sucha, za zisku surového aldehydu 29a.

Surový aldehyd 29a se rozpustí ve 14 ml CH₂C1₂ a ochladí se na

-78 °C. Borohydrid sodný, 30 mg (0,79 mmol) se rozpustí v 6 ml • ·

SPreagens alkoholu a přidá se do roztoku. Směs se míchá za N₂ po dobu 40 minut. Utlumí se 500 μΐ CH₃CHO a potom se nechá dosáhnou pokojové teploty. Směs se odpaří pro redukci objemu roztoku na polovinu a potom se smísí s 10 ml C₂H_sOH, 2 ml nasyceného vodného roztoku vinanu sodnodraselného. Směs se míchá po dobu 5 hodin. Odpaří se a odebere se s 30 ml CH₂C1₂. CH₂C1₂ vrstva se separuje, promyje se třikrát vodou a suší se přes Na₂SO₄. Po odpaření se zbytek podrobí chromatografií na silikagelové koloně za použití 10% ethylacetátu v CH₂C1₂, za zisku sloučeniny 30'a, 7 mg (14,1%). Hlavní složka se eluuje s ethylacetátem, za zisku požadovaného produktu 30a, 41 mg (79,3%).

Sloučenina 30b se získá z odpovídajícího diolu 28b (se ziskem 63,4%) podle stejného postupu jako byl uveden výše s tou výjimkou, že rozpouštědlem pro štěpení diolu je směs CH₃CN-H₂O (2:1).

30a

CH₂OH • a a a ··

CH₂N(CH₃)₂

32a

Alkohol 30a, 16 mg (0,0338 mmol) se rozpustí v 10 ml CH₂C1₂.

* Do něho se přidá 70 μΐ (0,52 mmol) triethylaminu a 28 μΐ (0,34 mmol). methansulf ony 1 chlor idu. Reakční směs, se míchá při teplotě , okolí za N₂ po dobu 3 hodin. Přenese se do separační nálevky a promyje se třikrát vodou. Po odpaření se získá surový 31a, 23 mg. TLC ukazuje pouze jednu skvrnu.

♦♦ ···· ·· ··

Surový mesylat 31a, 23 mg (asi 0,0338 mmol) se umístí do 25 ml baňky s kulatým dnem a přidá se 12 ml C₂H_sOH. Baňka se ochladí za použití lázně suchý led/aceton, Do baňky se přidá pomocí kanyly

1,2 g HN(CH₃)₂ a 3 ml vody. Baňka se potom uzavře teflonovou zátkou a uváže se měděným drátem. Potom se míchá při 100 °C po dobu 8 hodin. Po ochlazení baňky na pokojovou teplotu jsou těkavé složky odstraněny na rotační odparce. Zbytek se rozpustí ve 20 ml ethylacetátu a promyje se vodným NaHC0₃ (20 ml x 2) , vodou (20 ml x 2) . Po odstranění rozpouštědla se získá 24 mg surového 32a, který se rekrystalizuje z methanolu, za zisku čistého 32a.

CHi

H

34a

O_;

‘CH_zN(CH₃)₂

Imid 32a, 24 mg (0,048 mmol) se rozpustí ve směsi 3 ml C₂H_sOH a 3 ml 5N KOH. Míchá se při 80 °C po dobu 24 hodin. Ethanol se

odstraní na rotační odparce a vodná suspenze se ochladí na 0 °C a okyselí se 5N HCI. Objeví se fialová sraženina. Po míchání po dobu 10 minut se vodná směs neutralizuje ředěným KOH a extrahuje se ethylacetátem. Ethylacetatová vrstva se promyje dvakrát vodným NaHCO₃ a vodou. Po sušení pomocí K₂CO₃ a odpaření se získá 24 mg surového 33a.

Anhydrid 33a, 24 mg se rozpustí v 5 ml anhydrického DMF. Do něj se přidá 250 μΐ (1,19 mmol) 1,1,1,3,3,3-hexamethyldisilazanu a potom 25 μΐ CH₃OH (0,62 mmol) . Vzniklá směs se míchá při okolní teplotě při N₂ po dobu 38 hodin. Těkavé složky se odstraní ve vakuu. Zbytek se rozpustí v 6 ml směsi roztoku CH₃CH - IN HCI (2:1) a míchá se při teplotě okolí po dobu 1 hodiny. Organické rozpouštědlo se odstraní a vodná suspenze se neutralizuje IN KOH a extrahuje se ethylacetátem. Ethylacetatová vrstva se promyje dvakrát 0,1 N KOH a vodou a odpaří se do sucha. Zbytek se separuje na silikagelové koloně eluované ethylacetátem. Druhý eluovaný proužek je požadovaný produkt 14a, který je rekrystalizován z CH₂C1₂ - hexan, za zisku 5 mg (celkový zisk z 30a, 20%).

·· ···· ·· ·· ···· ·· ·· • · · · · · ·-· « ·· · · · · · · « • ··· · · · ·····« ······ · « ··· · · · · * · ··

Příklad 15: Alternativní schéma pro výrobu sloučenin 34 (a a

b) ze sloučenin 30 (a a b) ch₃

DMF, HMDS MeOH, 36h

THF, EtgN, MsCl, 3h

37a + b THF

CH3CN, IN HCI

36a + b

40% , 50°C, 24h

CÍ£N(CH3)2

34a + b

• ·	·· .·	c	·· •	···· •	• · • > *
• ·	•	• ·	•	•	• ···
• ·	•	•	•	• ·	•
• ·	··		• ·	·«	• ·

Alkohol 30a, 50 mg (0,106 mmol) se smísí s 0 ml C₂H_sOH - 5N KOH (1:1). Míchá se při 70 °C za N₂ po dobu 20 hodin. Potom se ochladí na 0 °C a okyselí se s 5N HCl. Ihned se objeví červená sraženina. Přidá se dichlormethan, 40 ml. Organická vrstva se separuje a promyje se vodou (30 ml x 4) a suší se přes Na₂SO₄. Po odpaření se zbytek podrobí chromatografíí na silikagelové koloně za použití 5% ethylacetátu v CH₂C1₂, za zisku 35a, 33mg (68%) .

Anhydrid 35a, 54 mg (0,117 mmol) se rozpustí v 5 ml anhydrického DMF. Přidá se 500 μΐ (2,36 mmol) HMDS (1,1,1,3,3,3-hexamethyldisilazanu) a methanol, 48 μΐ (2,36 mmol). Směs se míchá při okolní teplotě pod N₂ po dobu 36 hodin. Těkavé složky se odstraní ve vakuu a zbytek se míchá s 10 ml CH₃CN a 5 ml IN HCl po dobu 1 hodiny. Potom se koncentruje a extrahuje se s CH₂C1₂. Dichlormethanová vrstva se promyje vodou, solankou, suší se přes Na₂S0₄ a odpaří se. Zbytek se separuje na silikagelové koloně za použití CH₂C1₂ - CH₃N (9:1), za zisku první složky, která je výchozím materiálem (20 mg, 37,0%) a potom požadovaného produktu 36a, 31 mg (57,4%).

Sloučenina 36b, 3,4 mg (39%) se získá z odpovídajícího alkoholu 30b, 9 mg (0,019 mmol) podle stejného postupu jako byo uvedeno výše s tou výjimkou, že byl použit mnohem vyšší nadbytek HMDS (250 μΐ, 1,18 mmol) a methanolu (24 μΐ, 1,18 mmol) než pro 36a.

Sloučenina 36a, 31 mg (0,068 mmol) se rozpustí v 15 ml anhydrického THF. Do ní se přidá 240 μΐ (1,56 mmol) triethylaminu a 84 μΐ (1,02 mmol) methansulfonylchloridu za atmosféry dusíku. Směs se míchá při okolní teplotě po dobu 3 hodin. Těkavé složky se odstraní ve vakuu. Zbytek se rozpustí ve 30 ml CH₂C1₂ a promyje ·· • ·

9· • · * • · • ·· • · · • · · • · · · ·· ·· *· ·· • * -· · • · · · ·«· ··· • · ·· »· se IN HCl dvakrát solankou, suší se přes Na^SO^ a odpaří se.

Zbytek se rozpustí v 6 ml destilovaného THF a 1 ml 40% dimethylaminu ve vodě. Baňka se uzavře teflonovou zátkou a míchá se při 50 °C po dobu 24 hodin. Směs se ochladí na 0 °C a odpaří se pro odstranění těkavých složek. Zbytek se přečistí na silikagelové koloně za použití 0.-10% Et₃N v .ethylacetatu,. za zisku požadované sloučeniny 34a, 13,2 mg (40,2%).

Sloučenina 34b (1,9 mg) se získá z 36b (3,4 mg) za použití stejného postupu jako pro 34a za zisku 52%.

Příklad 16: Syntesa dithiokarbamatových derivátů

mg sloučeniny 38 (0,04 mmol, 1 eq.) se přenese do vysušené 25 ml. baňky s kulatým dnem „vybavené míchací, tyčkou, šeptem a N_z balónkem. Prostřednictvím kanyly se přidá 10 μΐ THF a potom 4,45 mg triethylaminu (0,044 mmol, 1,1 eq.) a potom se přidá 3,8 mg sirouhlíku (0,05 mmol, 1,2 eq.) stříkačkou. Tento červený roztok se potom míchá po dobu asi 15 minut a potom se stříkačkou přidá ·· ·· • * ·

.» .

• • 9 ·

βί·

7,1 mg methyl jodidu (0,05 mmol, 1, eq.) . Reakce se potom míchá při pokojové teplotě přes noc.

Čirý červený roztok se zakalý po přibližně 2 hodinách. TLC (10% MeOH v CH₂C1₂) ukazuje úplné chybění výchozího materiálu. Reakce se přenese do separační nálevky s EtoAc a promyje se 40 ml H₂0 a potom 40 ml solanky. Organická vrstva se shromáždí a nechá se projít přes MgSO₄ v nálevce se skleněným sintrem pro její vysušení. Rozpouštědlo se odstraní za zisku purpurové pevné substance (sloučenina 39). Vzorek se analyzuje IS/MS. IS/MS detekuje MH+ pík při 559, celkový zisk je 23 mg.

Konverse dithiokarbamatu na trifluor^methylovou skupinu ch₃ ch₃

mg (0,041 mmol, 1 eq.) dithiokarbamatu 39 se rozpustí v anhydrickém CH₂C1₂ v suché baňce s kulatým dnem vybavené míchací tyčkou, šeptem a N₂ balónkem. Roztok se ochladí v ledové lázni po dobu asi 15 minut. Potom se rychle přidá 0,047 g 1,3-dibrom5,5-dimethylhydantoínu (0,164 mmol, 4 eq.) jako pevná substance a potom 0,06 g tetrabutylam^pniumdihydrogentrifluoridu (0,205 mmol, «9 * *· ·* ··· · ·* · « · «» 9 to· *· • to · ♦

eq.) pomocí stříkačky. (Roztok se změní z červenofialového na oranžovohnědý).

Reakce se míchá při 0 °C po dobu 1,5 hodiny. Potom se nalije do separační nálevky naplněné 30 ml H₂0. CH₂C1₂ vrstva se promyje znovu 25 ml H₂0, odebere se a derivuje se přes MgSO₄.

Rozpouštědlo se odstraní za zisku tmavě hnědého/oranžového oleje. Produkt se přečistí za použití silikagelu, nejprve s CH₂C1₂ jako mobilní fází a s graduálním přidáváním methanolu. Získají se tři jednotlivé skvrny, třetí vzorek se odebere a rozpouštědlo se odstraní za zisku 16,45 mg 75%) produktu 40.

Příklad 17: Acylace aminu sloučeniny A

mg (0,0154 mmol) sloučeniny A se rozpustí v 1 ml suchého CH Cl . Roztok se ochladí na 0 °C za N a míchá se a při tom se přidá 3,Ί μΐ (0,046 mmol, 3 eq.) pyridinu a potom 2,06 μΐ (0,018 mol, 1,2 eq) anhydridů kyseliny trifluoroctové (Aldrich). Reakční směs se míchá při 0 °C od 2:17 odpoledne do 4:20 odpoledne (TLC 1) a míchání pokračuje do 7:00 odpoledne (TCL 2) . Dále reakce nepokračuje. Přidá se další vsádka 3,7 μΐ pyridinu a 2,6 μΐ • fc • «» • ·

• fc · · · · ·· • ··

anhydridu kyseliny trif luoroctové. Po míchání po dobu 4 hodin neukazuje TLC žádné další pokračování reakce. Reakční směs se nechá dosáhnout pokojové, teploty a míchá se po dobu 3 hodin.

Opět neukazuje TLC žádné další pokračování reakce. Přidá se třetí vsádka 3,7 μΐ pyridinu a 2,0 μΐ anhydridu kyseliny trifluoroctové a směs se míchá po dobu 2 hodin a TLC ukazuje, že konverse je zlepšena.

Reakce se ukončí a těkavé složky se odpaří za redukovaného tlaku. Zbytek se rozpustí v CHC1₃ a promyje se nasyceným vodným roztokem NaHC0₃ a vodou, dvakrát, a CHC1₃ vrstva se odpaří.

Zbytek se podrobí chromatografií na silikagelové koloně eluované 10% aceton-CHCl₃ (obj./obj.) za zisku dvou čistých složek, 208,1 a 208,2. Výchozí materiál zbývající v koloně se eluuje 10% CH₃OH-CHC1₃ obsahujícím 2% Et₃N, který je označen jako 208,3.

208.1 « 1 mgjfef = 0,67

208.2 « 2 mgjRf =0,45

208.3 « 3 mgfef = 0 ^XH NMR v CDC1

208.2 soubor: GZW.013 (Dept. 3):

208.3 soubor: GZW.014 (Dept. 3):

β'ί’

-N-CH₃, δ 3,10 ppm. -N-CH₃, δ 2,40 ppm.

V CDC1₃ ukazuje signál methylové skupiny signifikantně nízký posun pole z δ 2,40 ppm na δ 3,10 ppm. Proto je požadovaným produktem produkt 2 (sloučenina 41) .

Pokus byl opakován jak je popsáno dále:

Soubor získaného materiálu 208,1, « 5 mg (0,011 mmol) byl φ φ φ <φ φφφ φφφ φφφφ' · · φ φ φ φ φ φ φ φ

Soubor získaného materiálu 208,1, » 5 mg (0,011 mmol) byl současně dvakrát odpařen s toluenem a rozpuštěn ve 2 ml suchého CH₂C1₂ (přes molekulární síto).Při 0 °C bylo přidáno 40 μΐ pyridinu (0,497 mmol, 45 eq) a potom 10 μΐ (0,071 mmol, 6,5 eq.) (CF_aCO) ₂O) . Směs byla míchána za N₂ po dobu 2 hodin, kdy TLC ukázala, že reakce je.dokončena. Těkavé složky byly odpařeny ve vakuu a zbytek se nechal ]ároj ít přes cínovou silikonovou gelovou kolonu za použití 10% aceton - CHC1₃ jako eluens, za zisku 5 mg roduktu označeného jako 209-2.

Příklad 18: Příprava bisindolylmaleinimidů vzorce

24a

42a • · • »

Sloučenina 24a, 140 mg (0,511 mmol) se dpaří dvakrát s toluenem a rozpustí se v 5,0 ml čerstvě destilovaného anhydrického. THF. Ochladí se na 0 °C (ledová lázeň) a míchá se za N_z. Stříkačkou se do ní přidá 5,0 ml (5,0 mmol) 1,0 M roztoku BHA.THF v THF. Vzniklá směs se nechá pomalu ohřát na pokojovou teplotu a míchá se při N₂ po dobu 15 hodin. Ochladí se v ledové lázni a potom se přidá 10 ml 10% NaOH, po čemž následuje přidání 10 ml 50% H₂O₂. Vzniklá bílá kalná směs se míchá při pokojové teplotě po dobu 5 l$íin. Odpaří se na rotační odparce pro odstranění THF a zbytek se ředí 50 ml vody. Extrahuje se ethylacetátem (40 ml x 3) . Ethylacetatová vrstva se promyje solankou (50 ml) a suší se na Na₂SO₄. Po odpaření se zbytek separuje na silikagelové koloně (1 cm x 12,5 cm, rychlá chromatograf ie) za použití toluenu (20 ml) , 30% - 100% ethylacetát v hexanu (145 ml). Čtvrtá složka je identifikována jako požadovaný produkt 42 a, 69 mg (46%) .

Sloučenina 49 se syntetizuje za použití následujících kroků a stejného obecného postupu jak je podrobněji popsáno v příkladu 14.

• · t

• · • · · > · • · · · · · t · · · • · * · · · • ·' 9 9 9 9 <9 9 9 9 9 99 9

9 9 · 9

9 »9 · · · · ch₃

ch₃—\Q so₃h

CH₃

• ·· • · ·	fr	• · fr	•	• frfrfr •	• · fr	• · • ·	•
								•
• ·	•	• ·	fr	.fr fr	•	•	• frfr	•
• ·	•	«	•	• ·			•	•
• frfr · ·		• *		frfr	•	fr	• ·

45a

5llmg (0^099 mmol)

a.

b.

φις >1

6a (0_f094 mmol!

a.DMF

C₂H₅OH/5NKOH

H+

(0^076 mmol_z

HMDS

CH₃OH

H+

20Íng (0_?043 mmol, 56Í%) Ή • 9 • 9 ···· ·· 99 * · 9 9 9 9

9 99 999999 · « 9 9 9

9 99 99 ·9

48a

Příklad 19: In vitro test inhibice proteinkinasy C

Reakční směs:

μΐ Ca²** (9,4 mM zásobník) μΐ lipidů (PS 5 pg/jamku, DG 0,6 μg/jamku) nebo HEPES 5 μΐ sloučeniny nebo DMSO (počáteční koncentrace testované sloučeniny 5000 nM) μΐ Myelinového basálního proteinového (MBP) substrátu (MBP 3 mg/ml, lot# 451 - 026) .

μΐ ATP (300 μΜ ATP, 0,25 μΟί^πΰαΐ AT³²P, a 10 mM MgCl₂) 10 μΐ enzymu (PKC ot 1:80 v HEPES, β_χχ 1:30 v HEPES)

HEPES pufr je 100 mM, pH 7,5.

♦•i

Celková reakční směs je rovna 100 μΐ a inkubuje se po dobu 10 minut při 30 °C. Reakce se ukončí přidáním 100 μΐ 25% TCA. Přidá se 25 μΐ 1 mg/ml roztoku BSA a 200 μΐ reakční směsi se přenese do 96-jamkové filtrační plotny ze skelných vláken (Millipore kat. č. MAFCNOB50). Supernatant se filtruje a třikrát se promyje 10% TCA. Dno filtrační plotny a instalovaný nosič se odstraní. Přidá se 100 μΐ Mikroscint-20 (Packard Cat. č. 6013621) a vzorky se vloží do Packard topcounter.

Lipidové přípravky

Lipidy (Avanti Polar Lipids) se přidají do borosilikatových skleněných kultivačních tub (25 x 150 mm). Lipidy se suší pod dusíkem, dokud se neodpaří chloroform. Lipidy se resuspendují v HEPES pufru a sonikují se přibližně po dobu 30 sekund a potom se mísí pro důkladné promíchání. Lipidy se uchovávají na mokrém ledu (wět ice) do použití v testu.

Výsledky

Hodnoty IC_5Q byly určeny pro každou z následujících sloučenin, za použití in vitro testu. Pět koncentrací každé sloučeniny bylo testováno proti PKC alfa (PKCa) a PKC beta II (PKC β_ΙΤ).

Koncentrace testované sloučeniny byly 5000 nM, 500 nM, 50 nM, 5 nM, 1 nM a nula (žádná sloučenina, pouze DMSO). Vzorek bez přidání jakéhokoliv množství sloučeniny byl použit pro určení 100% aktivity PKC enzymu v testu. Hodnoty IC₅₀ byly určeny z inhibičních křivek za použití těchto koncentrací.

• to •to ·· to··· ·· • · · ··

Hodnoty IC_so v nanomolech (nM) PKCa PKCE_xi

5,0

PKCS

II

5,5

Hodnoty IC_so v nanomolech (nM) PKCa 79

Hodnoty IC_so v nanomolech (nM) PKCa PKCS_ix

140 3,5

Hodnoty IC PKCa 26 v nanomolech (nM)

PKCS_I3;

2,4

Hodnoty

PKCa

IC v nanomolech (nM) s o

PKCE

ί.

...../»'·. ~'~

2, 6

2,2

Hodnoty IC_so v nanomolech (nM)

PKCa

2700

PKCS

I X

100

Η

48a

Hodnoty IC_so v nanomolech (nM) PKCa pkcs_zi

Hodnoty IC_so v nanomolech (nM) PKCa PKCS_ix

1300 90 • · · ·

Jako inhibitory proteinkinasy C jsou zde popsané sloučeniny použitelné v léčbě stavů, ve kterých je prokázána role proteinkinasy C v patologii. Tyto stavy známé v oboru zahrnují: diabetes mellitus a jeho komplikace, ischemíi, zánět, onemocnění centrálního nervového systému, kardiovaskulární onemocnění, Alzheimerovu chorobu, dermatologická onemocnění a nádory.

Bylo prokázáno, že inhibitory proteinkinasy C blokují zánětlivou odpověď jako je oxidativní vzplanutí neutrofilů, CD3 down-regulace u T-lymfocytů a forbolem indukovaný otok tlapky. Twoemy, B. et al., Biochem. Biophys. Res. Commun. 171: 1087 1092 (1990); Mulqueen, M.J. et al., Agents Actions 37: 85 - 89 (1992) . V souladu s tím jsou sloučeniny podle předkládaného vynálezu jako inhibitory PKC použitelné při léčbě zánětů.

Aktivita proteinkinasy C hraje hlavní roli ve funkci centrálního nervového systému. Huang, K.P. Trends Neurosci. 12: 425 - 432 (1989) . Kromě toho bylo prokázáno, že inhibitory proteinkinasy C brání poškození pozorovanému u ložiskového a centrálního ischemického poškození mozku a u mozkového edemu. Hara, H. et al., J. Cereb. Blood Flow Metab. 10: 646 - 653 (1990); Shibata, S. et al., Brain Res. 594: 290 - 294 (1992). Nedávno byla rozpoznána účast proteinkinasy C u Alzheimerovi nemoci. Shimohama, S. et al., Neurology 43: 1407 - 1413 (1993) . V souladu s tím jsou sloučeniny podle předkládaného vynálezu

použitelné v léčbě Alzheimerovi nemoci a ischemického poškození mozku.

Aktivita proteinkinasy C byla dlouho spojována s buněčným růstem, tvorbou nádorů a karcinomů. Rotenberg, S.A. a' Weinstein, I.B. Biochem. Mol. Aspects Sel. Cancer 1: 25 - 73

(1991) . Ahmad et al., Molecular Pharmacology: 43: 858 - 862 (1993) . Je známo, že inhibitory proteinkinasy C jsou účinné v prevenci růstu tumorů u zvířat. Meyer, T. et al., Int. J. Cancer 43: 851 - 856 (1989); Akinagaka, S. et al., Cancer Res. 51: 4888 - 4892 (1991). Sloučeniny podle předkládaného vynálezu jsou také činidly rušícími mnohotnou lékovou resistenci (MDR), což z nich činí účinné sloučeniny při podání s dalšími chemoterapeutickými činidly.

Aktivita proteinkinasy C má také významnou úlohu u kardiovaskulárních onemocnění. Bylo rokázáno, že zvýšená hladina aktivity proteinkinasy C ve vaskulatuře způsobuje zvýšenou vazokonstrikci a hypertensi. Známé inhibitory proteinkinasy C brání tomuto zvýšení. Bilder, G.E. et al., J. Pharmacol. Exp. Ther. 252: 526 - 530 (1990). Protože inhibitory proteinkinasy C vykazují inhibicí oxidativního vzplanutí neutrofilů, jsou také použitelné v léčbě kardiovaskulární ischemie a zlepšení srdečních funkcí po ischemii. Muid, R.E. et al., FEBS Lett. 293: 169 - 172 (1990; Sonoki, H. et al., Kokyu-To Junkan 37: 669 - 674 (1989). Role proteinkinasy C ve funkci destiček byla také zkoumána a bylo zjištěno, že zvýšené hladiny proteinkinasy C korelují se zvýšenou odpovědí na agonisty. Bastyr III, E.J. a Lu, J. Diabetes 42: (Suppl. 1) 97A (1993). Byla také prokázána účast PKC v biochemické dráze destičkového aktivačního faktoru modulace mikrovaskulární permeability. Kobayashi et al., Amer. Phys. Soc. H1214 - H1220 (1994). Bylo také prokázáno, že silné inhibitory proteinkinasy C ovlivňují agonisty indukovanou agregaci destiček. Toullec, D. et al., J. Biol. Chem. 266: 15771 - 15781 (1991). Inhibitory proteinkinasy C také blokují agonisty indukovanou proliferaci buněk hladkého svalu. Matsumoto, H. a Sasaki, Y. Biochem. Biophys. Res. Commun. 158: 105 - 109 (1989). Proto jsou «· ····

sloučeniny podle předkládaného vynálezu použitelné v léčbě kardiovaskulárních onemocnění, atherosklerosy a restenosy.

Abnormální aktivita proteinkinasy C je také spojena s . dermatologickými onemocněními jako je psoriasa. Horn, F. et al.,

J. Invest. Dermatol. 88: 220 - 222 (1987); Raynaud, F.and

- Evain-Brion, D. Br. J. Dermatol. 124: 542 - 546 (1991) . Psoriasa je charakterizována abnormální proliferací keratinocytů. Bylo ^ř prokázáno, že známé inhibitory proteinkinasy C inhibují proliferací keratinocytů způsobem, který je paralelní k jejich potenciálu inhibice PKC. Hegemann, L. et al., Arch. Dermatol.

Res. 283: 456 - 460 (1991); Bollag, W.B. et al., J. Invest. Dermatol. 100: 240 - 246 (1993). V souladu s tím jsou sloučeniny, které jsou inhibitory PKC, použitelné v léčbě psoriasy.

Proteinkinasa C byla uvedena do souvislosti s;několika různými aspekty diabetů. Nadměrná aktivita proteinkinasy C je spojena s defekty inzulínové signalizace a proto s inzulínovou resistenci pozorovanou u diabetů typu II (Karasik, A. et al., J. Biol. Chem. 265: 10226 - 10231 (1990); Chen, K.S. et al., Trans. Assoc. Am. Physicians 104: 206 - 212 (1991); Chin, J.E. et al., J. Biol. Chem. 268: 6338 - 6347 (1993). Kromě toho, studie prokázaly značné zvýšení aktivity proteinkinasy C ve tkáních o kterých je « známo, že jsou citlivé na komplikace diabetů při expozici hyperglykemickým podmínkám. Lee, T.- S. et al., J. Clin. Invest.

K 83: 90 - 94 (1989); Lee, T.S. et al., Proč. Nati. Acad. Sci. USA , 86: 5141 - 5145 (1989); Craven P.A. a De Rubertis, F.R. J. Clin.

* Invest 83: 1667 - 1675 (1989); Wolf, B.A. et al. J. Clin. Invest.

87: 31 - 38 (1991); Tesfamariam, B. et al., J. Clin. Invest. 87: 1643 - 1648 (1991).

·· ····

Sloučeniny podle vzorce I jsou výhodně formulovány před podáním. Proto je ještě jiným provedením předkládaného vynálezu farmaceutický přípravek obsahující sloučeninu vzorce I a jeden nebo více farmaceuticky přijatelných nosičů, ředidel nebo přísad.

Předkládané farmaceutické přípravky jsou připraveny známými postupy za použití dobře známých a snadno dostupných přísad. Při výrobě přípravků podle předkládaného vynálezu bude aktivní složka obvykle smí sena s nosičem, nebo bude ředěna s nosičem, nebo bude uzavřena v nosiči, který může být ve formě kapsle, pytlíku, papíru nebo jiného kontaineru.' Pokud slouží nosič jako ředidlo, pak jím může být solidní, semisolidní nebo kapalný materiál, který účinkuje jako vehikulum, přísada nebo medium pro aktivní složku. Tak může být přípravek ve formě tablet, pilulek, prášků, pastilek, pytlíků, oplatek, elixírů, suspenzí, emulzí, roztoků, syrupů, aerosolu (ve pevné formě nebo v kapalném mediu), kapslí z tuhé nebo měkké želatiny, čípků, sterilních injekčních roztoků a sterilně balených prášků.

'<9

Některé příklady vhodných nosičů, přísad a ředidel zahrnují laktosu, dextrosu, sacharosu, sorbitol, manitol, škroby, akacii, fosforečnan vápenatý, alginaty, tragant, želatinu, křemičitan vápenatý, mikrokrystalickou celulosu, polyvinylpyrrolidon, celulosu, vodní sirup, methylcelulosu, methyl- a propylhydroxybenzoat, talek, stearan hořečnatý a minerální olej. Přípravky mohou dále obsahovat kluzná činidla, zvlhčovači činidla, emulgační a suspendační činidla, konzervační činidla, sladidla nebo chuťová korigens. Přípravky podle předkládaného vynálezu mohou být formulovány pro rychlé, zpomalené nebo oddálené uvolnění aktivní složky po podání ·· ···· • 4 • ·

44

pacientovi. Přípravky jsou výhodně formulovány v jednotkové dávkové formě, kde každá dávka obsahuje od přibližně 1 do přibližně 500 mg, častěji od asi 5 do asi 300 mg aktivní složky. Nicméně, mělo by být jasné, že podaná terapeutická dávka bude určena lékařem podle relevantních okolností včetně léčeného stavu, volby podané sloučeniny a vybraného způsobu podání. Proto výše uvedené dávky žádným způsobem neomezují vynález. Termín jednotková dávková forma označuje fyzikálně diskrétní jednotku vhodnou jako jednotková dávka pro lidské subjekty a jiné savce, kde každá dávka obsahuje předem určené množství aktivního materiálu vypočítané tak, aby produkovalo požadovaný terapeutický účinek, spolu s vhodným farmaceutickým nosičem.

Kromě výše uvedených přípravků mohou být sloučeniny podle předkládaného vynálezu podány lokálně. Lokální přípravky jsou krémy, masti a gely. Masti jsou obecně připraveny za použití buď (1) olejové baze, t.j. baze skládající se z fixovaných olejů nebo uhlovodanů, jako je bílá vazelína nebo minerální olej, nebo (2) absorbentní baze, t.j. baze skládající se z anhydrické substance nebo substancí, které mohou absorbovat vodu, například jako je anhydrický lanolin. Obyčejně je, po vytvoření baze, aú olejové nebo absorbentní, aktivní složka (sloučenina) přidána v dostatečném množství pro požadovanou koncentraci.

Krémy jsou emulse olej/voda. Skládají se z olejové fáze (vnitřní fáze), obsahující typicky fixované oleje, uhlovodíky a v podobněi, jako jsou vosky, vazelína, minerální olej a podobně, a z vodné fáze (spojité fáze) obsahující vodu nebo jakokoliv substanci rozpustnou ve vodě, jako jsou adiční soli. Dvě fáze jsou stabilizovány za použití emulsifikačního činidla, například činidla s povrchovou aktivitou, jako je lauryl. síran sodný;

hydrofilní koloidy, jako je akaciová klovatina, veegum a podobně.

Při tvorbě emulse je obyčejně aktivní přísada (sloučenina) přidána v množství dostatečném pro vytvoření požadované koncentrace.

• ·	·· •	•	·· •	···· • .	··
•	• ·
• ·	•	• ·	•	• ·	• ·	•
• ·	•	•	•	• ·		•
• ·.	• ·		• ·	··	• ·

Gely obsahují bázi vybranou z olejové baze, vody, nebo baze č emulse/suspenze. Do baze se přidá gelotvorné činidlo, které vytvoří matrici v bázi tím, že zvýší její viskozitu. Příklady

Μ/ f ' gelotvorných činidel, jsou hydroxypropylcelulosa, polymery kyseliny akrylové a podobně. Obyčejně je aktivní přísada (sloučenina) přidána do přípravku v požadované koncentraci před adicí gelotvorného činidla.

Množství sloučeniny zapracované do přípravku pro lokální .. podání není zásadní; koncentrace by pouze měla být v rozmezí dostatečném pro umožnění snadné aplikace přípravku na postiženou oblast tkáně v množství, kterým bude podáno požadované množství sloučeniny.

Obvyklé množství lokálního přípravku, které je aplikováno na postiženou tkáň, bude záviset na velikosti postižené tkáně a na koncentraci sloučeniny v přípravku. Obecně bude přípravek aplikován na postiženou tkáň v množství dosahujícím od asi 1 do «, asi 500 gg sloučeniny na cm² postižené tkáně. Výhodně bude množství aplikované sloučeniny v rozmezí od asi 30 do asi 300 $ gg/cm², lépe od asi 50 do asi 200 gg/cm² a nejlépe od asi 50 do ________ asi 100 gg/cm².

Následující příklady jsou pouze ilustrativní a žádným způsobem neomezují rozsah předkládaného vynálezu.

•9 ···· ·· » « ·· t · · · s·· ··· fr · · « ·· ··

Přípravek 1

Kapsle z tuhé želatiny jsou připraveny za použití následujících přísad:

	Množství .(mg/kapsli)
	Aktivní složka	250
e	Škrob, sušený	200
	stearan hořečnatý	10
	Celkem	460
	Výše uvedené složky se smísí a plní se do kapslí z tuhé
	želatiny v množství 460 mg.
	Přípravek 2
	Tableta je připravena za	použití následujících přísad:
		Množství (mg/kapsli)
	Aktivní složka	250
Λ	Celulosa, mikrokrystalická	400
	Oxid křemičitý, porézní	10
!*	Kyselina stearová	5
	Celkem	665

Složky se smísí a stlačí se do formy tablet o hmotnosti 665 mg.

·· ···· *

··

Přípravek 3

Připraví se aerosolový roztok obsahující následující složky:

Množství (mg/kapsli)

Aktivní složka 0,025

Ethanol 29,75

Propellant 22 (chlordifluormethani 70^00

Celkem 100 _r0

Aktivní sloučenina se smísí s ethanolem. Směs se přidá k části Propellant 22, který je ochlazen na -30 °C a přenese se do plnícího přístroje. Požadované množství je potom vloženo do kontaineru z nerez oceli a ředěno zbytkem propellantu. Kontainer je potom opatřen chlopňovou jednotkou.

Přípravek 4

Tablety obsahující 60 mg aktivní složky jsou připraveny následujícím způsobem:

<14

4994 • e • to · • · Ca· · · · to · · · · · • to* ···· · · • •to ·.· ·· ·· 99 · ·

Množství (mg/kapsli)

Aktivní složka	60 mg
to	Škrob	45 mg
	Celulosa, mikrokrystalická	35 mg
	Polyvinylpyrrolidon (jako 10% roztok ve vodě)	4 mg
'e	Karboxymethylškrob sodný	4,5 mg
	Stearan hořečnatý	0,5 mg
	Talek . -	1 mg

Celkem 150 mg

Aktivní složka, škrob a celulosa se prosejí přes U.S. síto č. 45 a důkladně se promísí. Roztok polyvinylpyrrolidonu se smísí se vzniklým práškem a tato směs se potom proseje přes U.S. síto č. 14. Takto produkované granule se suší při 50 °C a prosejí se přes U.S. síto č. 18. Karboxymethylškrob sodný, stearan hořečnatý a talek, předem proseté přes U.S. síto č. 60, se potom přidají ke granulím, které jsou, po smísení, stlačeny na tabletovacím přístroji za zisku tablet o hmotnosti 150 mg.

Přípravek 5

Kapsle obsahující 80 mg léku jsou připraveny následujícím způsobem:

• «· ·· ···« ·· ·· '*··· · · ·· • ·· · · · · · · · • φ · · 9 9 9 9 999999

9 9 9 9 '9 9 9 ·

999 99 99 99 ·· 99

		Množství (mg/kapsli)
	Aktivní složka	80 mg
	Škrob	59 mg
	Celulosa, mikrokrystalická	59 mg
$» 1··	Stearan hořečnatý	2 mg
¥. *	Celkem	200 mg

Aktivní složka, celulosa, škrob a stearan hořečnatý se smísí, prosejí se přes U.S. síto č. 45 a plní se do kapslí z tuhé želatiny v množství 200 mg.

Přípravek 6

Čípky obsahující 225 mg aktivní složky jsou připraveny následujícím způsobem:

Množství (mg/kapsli)

Aktivní složka 225 mg

Glyceridy nasycených 2000 mg mastných kyselin

Celkem 2225 mg

Aktivní složka se proseje přes U.S. síto č. 60 a suspenduje se v glyceridech nasycených mastných kyselin, které jsou v tekutém stavu působením minimálního nutného tepla. Směs se potom nalije do formy pro čípky s nominální kapacitou 2 g a nechá se vychladnout.

Přípravek 7

Suspenze obsahující 50 mg léku na 5 ml dávku jsou připraveny následujícím způsobem:

	Množství (mg/kapsli)
Aktivní složka	50 mg
Karboxymethylcelulosa sodná	50 mg
Syrup	1,25 mg
Roztok kyseliny benzoové	0,10 mg
Chuúové korigens	q.v.
Barvivo	q.v.
Přečištěná voda do	5 ml

Léčivo se proseje přes U.S. síto č. 45 a smísí se s karboxymethylcelulosou sodnou a syrupem za vzniku hladké pasty. Roztok kyseliny benzoové, chuúové korigens a barvivo se ředí trohou vody a přidají se za míchání. Potom se přidá množství vody dostatečné pro vznik požadovaného objemu.

Přípravek 8

Intravenosní přípravek může být připraven následujícím způsobem.

• * • a • · • a • · » *« ·· • · ··· ·· a

- · · a ·« ·« ·· «»·

Množství (mg/kapsli)

Aktivní složka Izotonický roztok

250 mg 1000 mg

Roztok výše uvedených složek se podá intravenosně rychlostí 1 ml za minutu subjektu, který potřebuje takovou léčbu.

Claims (25)

1. I ·· · ·

   Patentové nároky

   1. Sloučenina vzorce kde

   R' je nezávisle vodík, halogen, hydroxy, C-^-C^ alkyl, C-j_-C₄ alkoxy, NR₃R₄ nebo -NHCO(C-^-C^ alkyl);

   V je -0-, -NH- nebo -NC₁-C₄ alkyl;

   T je C₁-C₄ alkylen popřípadě substituovaný halogenem nebo C₁-C₄ alkylem;

   W je alkylen popřípadě substituovaný halogenem nebo alkylem;

   Y < ¹

   J je -X-C- nebo pokud jsou T a W oba methylen, pak J je vybrán k______ ^s t ^l ze skupiny skládající se z kde n a m jsou nezávisle 1 nebo 2;

   X je kyslík, síra, nebo je vazba mezi atomy uhlíku přemostěna X;

   Y je halogen, alkyl nebo vodík;

   S je -CHO nebo skupina /

   -C-M

   R₂ kde M je vodík, -CH₂OR₅, -CH₂NR₃R₄ nebo -NR₃R₄;

   R₂ je vodík nebo halogen;

   Z je vodík nebo -0R₆;

   kde R₃ a R₄ jsou nezávisle vodík, ^-04 alkyl, halogen(Cjalkyl), C₁-C₄ alkanoyl, halogen(C·^^ alkanoyl) nebo R₃ a R₄ dohromady s N atomem, na který jsou navázány, tvoří 5- nebo 6členný kruh; a

   R₅ a R₆ jsou nezávisle vodík, ^-04 alkyl, halogen(Cj.alkyl), Ci-C₄ alkanoyl, halogen(0^-04 alkanoyl) nebo dohromady tvoří divalentní skupinu vzorce -CR₇R_g, kde R_? a R_g jsou nezávisle vodík, 0-^-04 alkyl nebo halogen (^-04 alkyl) nebo R₇ a R_g dohromady s atomem C, na který jsou navázány, tvoří 5- nebo

   6-členný kruh, s podmínkou, že alespoň jeden z Y, S, T nebo W je halogen fl V ·* 99· • fl flfl flfl · · • · > · · flfl. ······ ······ « · flflfl flfl ·· ·· «· nebo halogenem substituovaná skupina, nebo jsou T a W oba methylen.
2. 2. Sloučenina podle nároku 1, kde alespoň jeden z Y, S, T nebo W je fluor nebo fluorem substituovaná skupina.

   kde ^R1
3. 3^{θ c}l^-c4 alkyl nebo vodík;

   T je C2^-c4 alkylen popřípadě substituovaný halogenem nebo ^cl^-c4 alkylem;

   W je ethylen popřípadě substituovaný halogenem nebo alkýlem;

   X je kyslík, síra, nebo je vazba mezi atomy uhlíku přemostěna X;

   Y je halogen, Cj-C₄ alkyl nebo vodík; ₍

   S je -CHO nebo skupina /

   --C-M:

   I kde M je vodík, -CH2OR5, -CH2NR3R4 nebo -NR3R4;

   R₂ je vodík nebo halogen; a

   Z je vodík nebo -OR₆;

   kde R₃ a R₄ jsou nezávisle vodík, alkyl, halogen(C2-C4 alkyl), 0-^04 alkanoyl, halogen(0-^-04 alkanoyl) nebo R₃ a R₄ dohromady s N atomem, na který jsou navázány, tvoří 5- nebo 6členný kruh; a

   R₅ a Rg jsou nezávisle vodík, Ο^-Οφ alkyl, halogen(0-^-04 alkyl), 0-^-04 alkanoyl, halogen(0^-04 alkanoyl) nebo dohromady tvoří divalentní skupinu vzorce -CR₇R₈, kde R₇ a Rg jsou nezávisle vodík, C2-C4 alkyl nebo halogen(C₁-C₄ alkyl) nebo R₇ a Rg dohromady s atomem C, na který jsou navázány, tvoří 5- nebo 6členný kruh, s podmínkou, že alespoň jeden z Y, S, T nebo W je halogen nebo halogenem substituovaná skupina.
4. 4. Sloučenina podle nároku 3, kde alespoň jeden z Y, S, T nebo W je fluor nebo fluorem substituovaná skupina.
5. 5. Sloučenina podle nároku 3, kde W je fluorem substituovaný ethylen.
6. 6. Sloučenina podle nároku 3, kde T je fluorem substituovaný ethylen.

   [<

   i.
7. 7. Sloučenina podle nároku 3, kde T je fluorem substituovaný trimethylen.
8. 8. Sloučenina podle nároku 3, kde R^ a Y jsou vodík a X je kyslík.
9. 9. Sloučenina podle nároku 5, kde R^ a Y jsou vodík a X je kyslík a S je • 999 «9 9 9 9 9 9

   9 9 9 9 9 9 ' 9 9 9 9

   9 9 · · 9 9 9 · · · · 9 9 9 • « · 9 · 9 · * · • 9999 99 99 9 9 9 9

   Μ

   I

   -CH ' i I r₂ ·
10. 10. Sloučenina podle nároku 9, kde T je ethylen.
11. 11. Sloučenina podle vzorce kde J je vybrán ze skupiny skládající se z kde R-^ je alkyl nebo vodík; n a m jsou nezávisle 1 nebo 2; a

    R₃ a R₄ jsou nezávisle vodík, C₁-C₄ alkyl, halogen( alkyl), C·^^ alkanoyl, halogenalkanoyl), nebo R₃ a R₄ dohromady s N atomem, na který jsou navázány, tvoří 5 nebo 6 členný kruh.

    Sloučenina podle nároku

    9, kde R-l je vodík.

    V
12. 13. Sloučenina podle nároku 9, kde halogenovým.; substituentem J je fluor.
13. 14. Farmaceutický přípravek vyznačující se tím, že obsahuje sloučeninu vzorce kde

    R' je nezávisle vodík, halogen, hydroxy, Ci“C₄ alkyl, alkoxy, NR₃R₄ nebo -NHCO(C₁~C₄ alkyl);

    _t Ri je ^c4 alkyl nebo vodík;

    T je C^-C₄ alkylen popřípadě substituovaný halogenem nebo t* ^cl”^c4 alkylem;

    W je Ci-C₂ alkylen popřípadě substituovaný halogenem nebo C-^-^ alkylem;

    Y

    I

    J je -X-C- nebo pokud jsou T a W oba methylen, pak J je vybrán

    9 9 9

    9·

    9 9

    100 ze skupiny skládající se z ·· 99 999 kde n a m jsou nezávisle 1 nebo 2;

    X je kyslík, síra, nebo je vazba mezi atomy uhlíku přemostěna

    Y je halogen, C-^-C^ alkyl nebo vodík;

    S je -CHO nebo skupina •M kde M je vodík, -CH₂OR₅, -CH₂NR₃R₄ nebo -NR₃R₄;

    R-> je vodík nebo halogen;

    Z je vodík nebo -OR_g;

    kde R₃ a R₄ jsou nezávisle vodík, C·^-^ alkyl, halogen (^-04 alkyl), 0-^-04 alkanoyl, halogen(C₁-C₄ alkanoyl) nebo R₃ a R₄ & ς’ 'dohromady s N atomem, na který jsou navázány, tvoří 5- nebo 6-~ F* členný kruh; a

    R₅ a R₆ jsou nezávisle vodík, 0^-04 alkyl, halogen(C^* alkyl), C₁-C₄ alkanoyl, halogen(C₁-C₄ alkanoyl) nebo dohromady tvoří divalentní skupinu vzorce -CR₇R₈, kde R₇ a Rg jsou nezávisle vodík, Ci~C₄ alkyl nebo halogen(C₁-C₄ alkyl) nebo R₇ a Rg dohromady s atomem C, na který jsou navázány, tvoří 5- nebo

    6-členný kruh, s podmínkou, že alespoň jeden z Y, S, T nebo W je halogen nebo halogenem substituovaná skupina, nebo jsou T a W oba methylen;

    t a farmaceuticky přijatelnou přísadu, nosič nebo ředidlo.

    101 řⁱ ř
14. 15. Farmaceutický přípravek podle nároku 14, vyznačující se tím, že

    Y

    J je -X-C- .

    I s
15. 16. Farmaceutický přípravek podle nároku 15, vyznačuj ící se tím, žeSje

    R₂

    X je kyslík; a R-j_ je vodík.
16. 17. Farmaceutický přípravek podle nároku 16, vyznaču~j i c í s e t í m, že alespoň jeden z Y, S, T nebo W je fluor nebo fluorem substituovaná skupina.
17. 18. Farmaceutický přípravek podle nároku 14, vyznačující se tím, žeTaW jsou methylen a halogenovým substituentem je fluor.

    102 fr · fr • fr
18. 19. Způsob pro léčbu savců majících onemocnění, nebo stav spojený s abnormální aktivitou proteinkinasy C vyznačující se tím, že uvedeným savcům se podává farmaceuticky účinné množství sloučeniny vzorce:

    kde

    R' je nezávisle vodík, halogen, hydroxy, C₁-C₄ alkyl, alkoxy, NR₃R₄ nebo -NHCO(alkyl);

    R]_ je C-£-C₄ alkyl nebo vodík;

    T je C-L-C4 alky len popřípadě substituovaný halogenem nebo ^cl”^c4 alkylem;

    W je C₁-C₂ alkylen popřípadě substituovaný halogenem nebo alkylem;

    Y

    I

    J je -X-c- nebo pokud jsou T a W oba methylen, pak J je vybrán ze skupiny skládající se z • · · · · · · · frfr · ·

    103 • fr ·· frfr frfr frfr <ř t

    i kde n a m jsou nezávisle 1 nebo 2;

    X je kyslík, síra, nebo je vazba mezi atomy uhlíku přemostěna X;

    Y je halogen, alkyl nebo vodík;

    S je -CHO nebo skupina

    Z /

    -C-M kde M je vodík, -CH₂OR₅, -CH₂NR₃R₄ nebo -NR₃R₄;

    R₂ je vodík nebo halogen;

    Z je vodík nebo -OR₆;

    kde R₃ a R₄ jsou nezávisle vodík, C_x-C₄ alkyl, halogen(^-04 alkyl), C₁~C₄ alkanóyl, halogen(0-^-04 alkanóyl) nebo R₃ a R₄ dohromady s N atomem, na který jsou navázány, tvoří 5- nebo 6členný kruh; a

    R₅ a R₆ jsou nezávisle vodík, 0-^-04 alkyl, halogen(0-^-04 alkyl), C₁-C₄ alkanóyl, halogen(0-^-04 alkanóyl) nebo dohromady tvoří divalentní skupinu vzorce -CR₇R₈, kde R₇ a R₈ jsou nezávisle vodík, Ci^-C₄ alkyl nebo halogen(C1-C4 alkyl) nebo R₇ a R₈ dohromady s atomem C, na který jsou navázány, tvoří 5- nebo 6-členný kruh, s podmínkou, že alespoň jeden z Y, S, T nebo W je halogen nebo halogenem substituovaná skupina, nebo jsou T a W oba methylen; a farmaceuticky přijatelná přísada, nosič nebo ředidlo.

    r • ·

    104 .-i <r
19. 20. Způsob podle nároku 19 vyznačující se tím, že

    Y

    I

    J je -X-C- .

    I s
20. 21. Způsob podle nároku 20 vyznačuj ící se tím,

    S je

    Z /

    -C-M

    L

    X je kyslík; a R^ je vodík.
21. 22. Způsob podle nároku 20 vyznačuj ící se tím, fluorem c í se tím, je fluor.

    c í se tím, že alespoň jeden z Y, S, T nebo W je fluor nebo substituovaná skupina.
22. 23. Způsob podle nároku 19 vyznačuj i že T a W jsou methylen a halogenový substituent
23. 24. Způsob podle nároku 19 vyznačuj i že W je fluorem substituovaný ethylen.

    .1

    105 ··· ·· ··

    99 ·9
24. 25. Způsob podle nároku 19 vyznačující se tím, že T je fluorem substituovaný ethylen.
25. 26. Způsob podle nároku 19 vyznačující se tím, že T je fluorem substituovaný trimethylen.