CZ306691B6

CZ306691B6 - Způsob imobilizace taninu/taninů na polymerních nanovláknech a vrstva polymerních nanovláken s imobilizovaným taninem/taniny

Info

Publication number: CZ306691B6
Application number: CZ2015-721A
Authority: CZ
Inventors: Jakub Wiener; Hana Křížová
Original assignee: Technická univerzita v Liberci
Priority date: 2015-10-09
Filing date: 2015-10-09
Publication date: 2017-05-10
Also published as: CZ2015721A3

Abstract

Polymerní nanovlákna obsahující polární skupiny se přivedou do kontaktu s roztokem alespoň jednoho přírodního a/nebo polosyntetického a/nebo syntetického taninu/taninů v polárním rozpouštědle, přičemž hmotností poměr mezi polymerními nanovlákny a taninem/taniny v roztoku je minimálně 1:0,01. Mezi polárními skupinami polymerních nanovláken a fenolovými skupinami taninu/taninů se samovolně vytvoří vodíkové vazby a tanin/taniny se uloží do vrstvy na povrchu polymerních nanovláken, v důsledku čehož se textilní vlákna vyztuží a zpevní. Vynález se dále týká také vrstvy polymerních nanovláken s imobilizovaným taninem/taniny, u které je/jsou tanin/taniny prostřednictvím vodíkových vazeb mezi polárními skupinami polymerních nanovláken a fenolovými skupinami taninu/taninů uložený/uložené ve vrstvě na povrchu polymerních nanovláken.

Description

Způsob imobilizace taninu/taninů na polymerních nanovláknech a vrstva polymerních nanovláken s imobilizovaným taninem/taniny

Oblast techniky

Vynález se týká způsobu imobilizace taninu/taninů na polymerních nanovláknech.

Vynález se dále týká také vrstvy polymerních nanovláken s tímto způsobem imobilizovaným taninem/taniny.

Dosavadní stav techniky

Taniny obsahují ve své struktuře velké množství fenolových skupin (hydroxylové skupiny na aromatickém jádře), které jim umožňují vázat řadu látek, což umožňuje jejich využití například k čištění vody od zbytkových kovových solí, hormonů, bílkovin, aminokyselin, peptidů, tuků nebo jiných kontaminantů. Reálné použití taninů pro tento účel je však značně komplikováno zejména tím, že taniny jsou dobře rozpustné ve vodě, takže je nutné je stabilizovat a následně imobilizovat na/ve vhodném nosiči.

Například články Liao, X. et al.: „Adsorption of UO₂ ²⁺ on tannins immobilized collagen fiber membrane“, Journal of Membrane Science (2004), 243, s. 235 - 241, Sengil, A., Ózacar, M., Tůrkmenler, H.: „Kinetic and isotherms studies of Cu(II) biosorption onto valonia tannin resin“, Journal of Hazardous Materials (2009), 162, s.1046 - 1052, nebo Nakano, Y., Takeshita, K., Tsutsumi, T.: „Adsorption mechanism of hexavalent chromium by redox within condensedtannin gel“, Water research (2001), 35, s.496 - 500 navrhují stabilizaci taninů tvorbou tzv. taninového gelu, která spočívá v mnohahodinovém varu přírodních materiálů bohatých na taniny v silně zásaditém prostředí s následným síťováním taninů např. formaldehydem, a případné vysušení tohoto gelu a jeho namletí na nanočástice.

Nevýhodou těchto postupů je však to, že využívají značně agresivní a neekologické materiály, proces přípravy gelu nebo taninových částic je velmi zdlouhavý, manipulace s ním/nimi obtížná, a výsledný produkt navíc není imobilizován na nosiči, který by umožňoval jeho praktické využití.

Cílem vynálezu je tak navrhnout způsob dostatečně odolné imobilizace taninu/taninů na povrchu vhodného nosiče - textilních vláken nebo vlákenné struktury, který by odstranil nevýhody stavu techniky.

Kromě toho jsou cílem vynálezu také vlákna a vlákenné struktury s imobilizovaným taninem/taniny připravená tímto způsobem.

Podstata vynálezu

Cíle vynálezu se dosáhne způsobem imobilizace taninu/taninů na textilních vláknech, jehož podstata spočívá vtom, že textilní vlákna obsahující polární skupiny (díky svému materiálu a/nebo chemické nebo fyzikální povrchové úpravě) se přivedou do kontaktu s roztokem alespoň jednoho přírodního a/nebo polosyntetického a/nebo syntetického taninu/taninů v polárním rozpouštědle, přičemž hmotností poměr mezi textilními vlákny a taninem/taniny v roztoku je minimálně 1:0,01. Mezi polárními skupinami vláken a fenolovými skupinami taninu/taninů se přitom samovolně vytvoří vodíkové vazby, a případně v menší míře i další vazby, např. hydrofobní, v důsledku čehož se tanin/taniny velmi odolně uloží na povrchu těchto textilních vláken a vytvoří na nich vrstvu. Přitom si však zachová/zachovají svoje adsorpční vlastnosti. Pokud je jako výchozí materiál

- 1 CZ 306691 B6 použitá vlákenná struktura, vrstva taninu/taninů tuto strukturu zpevní a zvýší její mechanickou odolnost, a to při zachování její výchozí porozity a měrného povrchu.

Dle použité technologie se textilní vlákna přivedou do kontaktu s roztokem taninu/taninů např. tak, že se do tohoto roztoku ponoří, nebo se tento roztok na tato vlákna nanese, např. nástřikem, nanášecím válcem, fukarováním, případně jiným známým způsobem nanášení roztoku na vlákna nebo vlákenné struktury.

Vhodným polárním rozpouštědlem taninu/taninů je zejména voda, methanol, ethanol, propanol, isopropanol nebo aceton, přiěemž minimální koncentrace taninu/taninů v roztoku je 0,01 g taninu/taninů / litr roztoku, a maximální koncentrace je omezená maximální rozpustností daného taninu/taninů v daném rozpouštědle za daných podmínek.

Imobilizace taninu/taninů na vláknech probíhá při kontaktu těchto vláken s roztokem taninu/taninů v podstatě spontánně, přičemž pro její zrychlení je možné zvýšit teplotu, a to až do teploty, kdy ještě nedochází k termální degradaci vláken nebo taninu/taninů nebo použitého polárního rozpouštědla.

V případě, že se jako výchozí textilní vlákna použijí nanovlákna o průměru do 1000 nm, dochází při imobilizaci taninu/taninů současně k výraznému vyztužení a zpevnění této vrstvy, která díky tomu při další manipulaci či použití nevyžaduje použití podpůrného materiálu.

Jako výchozí produkt pro imobilizaci taninu/taninů lze využít samostatná textilní vlákna, vrstvy takových vláken, případně pletenou nebo tkanou nebo netkanou vlákennou strukturu.

Cíle vynálezu se dále dosáhne také textilními vlákny s tímto způsobem imobilizovaným taninem/taniny, který/které je/jsou uložen/uložené ve vrstvě na povrchu těchto vláken, přičemž jsou s vlákny spojeny vodíkovými vazbami mezi polárními skupinami vláken a fenolovými skupinami taninu/taninů.

Kromě toho se cíle vynálezu dosáhne také vlákennou strukturou obsahující nebo tvořenou textilními vlákny s tímto způsobem imobilizovaným taninem/taniny. Tato vlákenná struktura přitom může být využitá např. k izolaci iontů kovů nebo organických látek (např. bílkovin, aminokyselin, peptidů, hormonů, tuků, atd.) z vodného roztoku nebo prostředí.

Objasnění výkresů

Na přiložených výkresech je na obr. la SEM snímek tkaniny tvořené vlákny polyamidu při zvětšení lOOx, na obr. 1b SEM snímek této tkaniny při zvětšení lOOx po imobilizaci proanthokyanidinů způsobem podle vynálezu na jejích vláknech, na obr. 2a SEM snímek vrstvy nanovláken polyamidu při zvětšení 10 OOOx, na obr. 2b SEM snímek této vrstvy při zvětšení 10 OOOx po imobilizaci taninů způsobem podle vynálezu na jejích nanovláknech, na obr. 3a SEM snímek vrstvy nanovláken ze směsi polyvinylalkoholu a polykaprolaktonu při zvětšení 5000x, a na obr. 3b SEM snímek této vrstvy při zvětšení 5000x po imobilizaci kyseliny tříslové způsobem podle vynálezu na jejích nanovláknech.

Příklady uskutečnění vynálezu

Způsob imobilizace taninu/taninů na textilních vláknech nebo vlákenných strukturách podle vynálezu bude dále vysvětlen na příkladech imobilizace kyseliny tříslové na vláknech polyamidové (PA) tkaniny a nanovláknech ze směsi polyvinylalkoholu (PVA) a polykaprolaktanu (PCL), a imobilizace proanthokyanídinů z dubové kůry a žaludů na nanovláknech polyamidu (PA) a na vláknech vlněné tkaniny. Obecně však lze tímto postupem imobilizovat libovolný tanin/taniny na

-2CZ 306691 B6 libovolných textilních vláknech nebo vlákenných strukturách (tkané, netkané, pletené struktury) tvořených nebo obsahujících jako jednu ze svých složek nebo jako jednu ze svých vrstev vlákna libovolného průměru a jemnosti (vč. nanovláken o průměru do 1000 nm, mikrovláken o průměru od 1 do 10 mikrometrů, a vláken s průměrem větším než 10 mikrometrů), která díky svému materiálu a/nebo povrchové úpravě obsahují polární chemické skupiny. Takovými vlákny jsou např. vlákna tvořená nebo obsahující jako jednu ze svých složek (např. část délky a/nebo průřezu) polyamid (PA), polyvinylalkohol (PVA), polyvinylpyrrolidon (PVP), polyvinylpolypyrrolidon (PVPP), polyether (např. polyethylenglykol (PEG)), polykaprolakton (PCL), atd., všechna bílkovinná vlákna (např. vlna, kolagen, silkfibroin, přírodní hedvábí apod.), všechna celulózová vlákna (např. bavlna, len, juta, karboxymethylcelulóza), vč. vláken tvořených nebo obsahujících kopolymer nebo funkční derivát kteréhokoliv z těchto materiálů, a dále také libovolná textilní vlákna s chemicky či fyzikálně upraveným polárním povrchem (např. po úpravě plazmatem).

Imobilizovat na těchto vláknech nebo vlákenných strukturách přitom lze přírodní tanin:

a) proanthokyanidin neboli kondenzovaný tanin (oligo- až polymemí derivát vznikající polykondenzací flavan-3-olu (např. katechin, epigallokatechin, apod.), a/nebo

b) hydrolyzovatelný tanin (oligo- až polymerní sloučeniny tvořené monomemími jednotkami kyseliny gallové nebo ellagové, které jsou pospojované esterickými vazbami a mohou být dále glykosylované, zejména D- glukózou), a/nebo

c) florotanin (deriváty floroglucinolu, které se vyskytují v mořských řasách), a/nebo

d) alespoň jednu podobnou polyfenolickou oligomemí nebo polymemí syntetickou nebo polosyntetickou látku (tj. syntetický nebo polysyntetický tanin), která vykazuje podobné vlastnosti na základě množství volných fenolových skupin (vazba na kolagen, tvorba vodíkových vazeb, tvorba komplexů s kovy, antioxidační schopnosti), jako např. deriváty a polykondenzáty fenolsulfonových kyselin, polygalloylglukóza (PGG), atd., případně směs alespoň dvou libovolných taninů z výše uvedených skupin.

Tanin/taniny lze přitom použít jak v chemicky čisté podobě (např. kyselina tříslová), tak jako směs taninů a případně i jiných látek, např. ve formě extraktu z částí rostlin bohatých na taniny, jako jsou kůry a/nebo listy stromů (např. kůra dubu, škumpy, akácie, jírovce, listy eukalyptu, čajové lístky, atd.) nebo jiné části rostlin (např. jadérka z bobulí vinné révy, žaludy, duběnky, atd.), nebo lze použít jakýkoliv komerčně nebo laboratorně připravený syntetický nebo polosyntetický tanin/taniny.

Během imobilizace pak část fenolových skupin taninu/taninů interaguje s polárními skupinami vláken, přičemž dochází zejména k tvorbě vodíkových vazeb a v menší míře také jiných interakcí, např. hydrofobních vazeb (např. mezi benzenovými jádry taninů a některými aminokyselinami bílkovinných vláken). Např. v případě vláken tvořených nebo obsahujících PA vznikají vodíkové vazby mezi vodíky fenolových skupin taninů a peptidovými (amidovými) skupinami PA; v případě vláken tvořených nebo obsahujících PEG, PVA, PCL, PVP nebo PVPP vznikají vodíkové vazby mezi vodíky fenolových skupin taninů a kyslíky ve struktuře materiálu těchto vláken.

Pro samotnou imobilizaci se textilní vlákna s polárními skupinami, případně vlákenná struktura tvořená nebo obsahující taková vlákna ponoří do roztoku daného taninu/taninů ve vodě nebo ve vhodném polárním rozpouštědle, které nerozpouští použitá vlákna, nebo se na ně tento roztok nanese, např. v lázni, nástřikem, nanášecím válcem, fulárováním, případně jiným známým způsobem nanášení roztoku na textilní vlákna nebo vlákenné vrstvy. Např. při použití vláken z polyamidu a kyseliny tříslové je vhodným polárním rozpouštědlem voda, v případě vláken z PVA je vhodným polárním rozpouštědlem ethanol, avšak kromě něj je možné použít i methanol, případně aceton, propanol nebo isopropanol, atd.

-3 CZ 306691 B6

Minimální koncentrace taninu/taninů, kdy tanin/taniny vytvoří požadovanou vrstvu s požadovanými adsorpčními vlastnostmi je 0,01 g taninu/taninů / litr roztoku; maximální koncentrace je pak omezená maximální rozpustností daného taninu/taninů v daném rozpouštědle při dané teplotě, přičemž např. pro čistou kyselinu tříslovou při teplotě 20 °C je to 2850 g/litr vody, 300 g/litr acetonu p.a., 400 g/litr methanolu (purum), 400 g/litr etanolu (96%), 350 g/litr propanolu nebo isopropanolu p.a. Minimální hmotností poměr textilních vláken a roztoku taninu/taninů je pak 1:0,1, přičemž maximální poměr v podstatě není nijak omezen. Celkový hmotnostní poměr textilních vláken a taninu/taninů v roztoku je pak minimálně 1:0,01.

Imobilizace taninu/taninů na textilních vláknech probíhá při kontaktu těchto vláken s roztokem taninu/taninů v podstatě spontánně, přičemž pro její zrychlení je možné zvýšit teplotu, a to až do teploty, kdy ještě nedochází k termální degradaci vláken nebo taninu/taninů (např. k termální hydrolýze vodného roztoku čisté kyseliny tříslové dochází při teplotě kolem 150 °C), případně k termální degradaci použitého polárního rozpouštědla. Ve výhodné variantě probíhá imobilizace ve vodném roztoku taninu/taninů při teplotě 20 až 100 °C; v ethanolovém roztoku při pokojové teplotě.

Tanin/taniny se přitom prostřednictvím vodíkových vazeb ukládají velmi odolně na povrchu daných vláken a vytváří na nich vrstvu, která je zejména u neporézních vláken (např. PA, PVA) dobře viditelná na snímku z elektronového mikroskopu (viz např. obr. 1b, 2b a 3b). Tato vrstva přitom těmto vláknům poskytuje výborné adsorpční vlastnosti taninu/taninů, a pokud je jako výchozí materiál použitá vlákenná struktura, tuto strukturu navíc zpevňuje a zvyšuje její mechanickou odolnost, a to při současném zachování její výchozí porozity a měrného povrchu. To je výhodné zejména u struktur tvořených nebo obsahujících polymemí nanovlákna, neboť např. vrstvy nanovláken o velmi nízké měrné hmotnosti (např. 0,1 až 1 g/m²) získávají díky imobilizaci libovolného taninu/taninů dostatečnou mechanickou odolnost pro další manipulaci a reálné použití. V případě použití vláken z materiálu rozpustného ve vodě (jako např. PVA a PCL - viz příklad 3) pak při imobilizaci taninu/taninů současně dochází k zesíťování materiálu těchto vláken, díky čemuž se tato vlákna stávají ve vodě nerozpustnými.

Při imobilizaci taninu/taninů způsobem podle vynálezu se dosáhne značné stability spojení taninu/taninů a materiálu vláken, přičemž např. uložení taninu na polyamidových vláknech vykazuje ve vodném prostředí stabilitu v rozmezí pH 2 až 8), avšak tanin/taniny si díky velkému množství fenolových skupin ve své struktuře i nadále zachovává/zachovávají schopnost tvorby komplexů s kovovými ionty, přičemž díky své imobilizaci na povrchu vláken (vč. mikrovláken nebo nanovláken) současně získává/získávají značný měrný povrch, a velkou sorpční plochu. To umožňuje využití takto připravených vláken nebo vlákenných struktur např. pro izolaci iontů kovů nebo organických látek (např. bílkovin, aminokyselin, peptidů, hormonů, tuků) z vodného roztoku.

V případě saturace vazebné kapacity imobilizovaného taninu/taninů je možné jeho/jejich vazebnou kapacitu opakovaně regenerovat snížením pH pod 2, aniž by přitom došlo ke ztrátě adsorpčních schopností nebo k výraznému uvolnění taninu/taninů z vláken.

Důkaz o navázání taninu/taninů na porézních vláknech (např. bavlna, vlna, apod.) pak lze získat např. pomocí chemické analýzy roztoku, do kterého lze v alkalickém prostředí tanin/taniny z vláken opětovně uvolnit. Obecně však lze přítomnost taninu/taninů imobilizovaných na vláknech prokázat tím, že vlákna, resp. vlákenné struktury získají adsorpční vlastnosti, a např. při ponoření do roztoku kovových solí na nich imobilizovaný tanin/taniny navazuje/navazují na svůj povrch ionty daného kovu. To lze zjistit buď úbytkem koncentrace kovu v roztoku (např. ICP analýzou roztoku - viz příklad 4), nebo prokázáním přítomnosti těchto iontů ve vyšších koncentracích na povrchu vláken (např. EDS analýzou povrchu vláken). Jak se prokázalo během řady reálných testů, tyto kovové ionty jsou na povrchu imobilizované vrstvy taninu/taninů navázány velmi odolně, přičemž odolávají i důkladnému oplachu (viz např. příklad 4).

-4CZ 306691 B6

Níže jsou pro názornost uvedeny čtyři ilustrativní příklady imobilizace taninu/taninů způsobem podle vynálezu na různých vláknech, resp. nanovláknech.

Příklad 1

Tkanina tvořená vlákny polyamidu o průměru 28 pm se vložila do vodného roztoku kondenzovaných proanthokyanidinů (taninů z jader vinné révy) s koncentraci 5 g proanthokyanidinů / 1 1 vody, o teplotě 80 °C. Po 3 minutách se tkanina z roztoku vyjmuta, propláchla se destilovanou vodou o teplotě 20 °C a při pokojové teplotě se vysušila. Na povrchu jejích vláken se při tomto postupu uložila souvislá vrstva proanthokyanidinů.

Na obr. laje SEM snímek této tkaniny před imobilizací proanthokyanidinů při zvětšení lOOx, na obr. 1b pak SEM snímek této tkaniny po imobilizací proanthokyanidinů při zvětšení lOOx, na kterém je vrstva proanthokyanidinů na povrchu jednotlivých vláken velmi dobře patrná.

Příklad 2

Vrstva nanovláken polyamidu o průměru kolem 100 nm se ponořila do vodného extraktu z dubové kůry o teplotě 85 °C. Po 2 minutách se tato vrstva z tohoto extraktu vyjmula, propláchla se destilovanou vodou o teplotě 20 °C a při pokojové teplotě se vysušila. Ve všech těchto krocích přitom byla vyztužená pomocnou vrstvou kompozitní polyester-skleněné armovací tkaniny. Po vysušení byla vrstva nanovláken taniny imobilizovanými na povrchu nanovláken zpevněná tak, že pro další manipulaci s ní nebyla pomocná vrstva armovací tkaniny třeba.

Na obr. 2a je SEM snímek této vrstvy nanovláken před imobilizací taninů při zvětšení 10 OOOx, na obr. 2b pak SEM snímek této vrstvy po imobilizací taninů při zvětšení 10 OOOx, na kterém je dobře patrná vrstva taninů na povrchu jednotlivých nanovláken.

Vrstva nanovláken s tímto způsobem imobilizovanými taniny se na 2 hodiny ponořila do vodného roztoku octanu olovnatého s koncentrací 0,5 g/litr a teplotou 20 °C. ICP analýzou tohoto roztoku před ponořením této vrstvy a po jejím vyjmutí se zjistilo, že na povrch vrstvy taninů mobilizovaných na povrchu nanovláken se navázalo v přepočtu 175 mg olova na 1 g taninů. V případě stejně koncentrovaného vodného roztoku dichromanu draselného to pak bylo 150 mg chrómu na 1 g taninů.

Příklad 3

Nesíťovaná nanovlákna o průměru 200 až 400 nm vytvořená elektrostatickým zvlákňováním směsi roztoku PVA a PCL uložená ve vrstvě na netkané textilii typu melt blown se na 20 minut ponořila do ethanolového 2% roztoku kyseliny tříslové o teplotě 20 °C. Kyselina tříslová se přitom uložila na povrchu jednotlivých nanovláken, přičemž tato nanovlákna současně zesíťovala a stabilizovala, takže opakovaný oplach mohl být proveden destilovanou vodou, aniž by při něm došlo k rozpuštění nanovláken. Po něm se nanovlákna vysušila při pokojové teplotě.

Na obr. 3a je SEM snímek této vrstvy nanovláken před imobilizací kyseliny tříslové při zvětšení 5000x, na obr. 3 b pak SEM snímek této vrstvy po imobilizací kyseliny tříslové při zvětšení 5000x, ze kterého je patrné, že kyselina tříslová se uložila do vrstvy na povrchu jednotlivých nanovláken, a současně spojila některá sousední nanovlákna, čímž zvýšila pevnost nanovlákenné vrstvy.

-5 CZ 306691 B6

Příklad 4

Do 100 ml vodného extraktu z plodů dubu (žaludy) se vložil 1 g tkaniny tvořené vlněnými vlákny 5 s průměrem kolem 25 pm, jejíž plošná hmotnost byla 120 g/m². Poté se tento extrakt za stálého míchání ohřál na teplotu 80 °C, na které setrval 30 minut.

Před vložením této tkaniny do tohoto extraktu a po jejím vyjmutí z něj se pomocí Folinova činidla, které se používá pro důkaz přítomnosti polyfenolů, a následné lékopisné metody stanovení 10 taninů navázáním na kožní prášek, spektrofotometricky s použitím kyseliny tříslové jako kalibračního standardu stanovil celkový obsah polyfenolů a taninů v roztoku.

Po vyprání tkaniny v destilované vodě a jejím vysušení se provedla následná desorpce a stržení navázaných taninů do alkalického roztoku (pH 10,3), která probíhala po dobu 1 hodiny při teplotě 15 60 °C v rotačních patronách barvicího přístroje s použitím abrazivních nerezových kuliček. V této lázni se pak stejným způsobem jako u roztoku stanovilo celkové množství polyfenolů a taninů, vyjádřené opět jako ekvivalent obsahu kyseliny tříslové - viz následující tabulka:

	Celkový obsah polyfenolů (g/100 ml extraktu)	Obsah ostatních fenolů (g/100 ml extraktu)	Obsah taninů (g/100 ml extraktu)	Podíl taninů (%)
Před interakcí s vlnou	2,6	0,5	2,1	80,77
Po interakci s vlnou	2,0	0,5	1,5	75
Desorbováno z vlny	0,2	0,02	0,18	90

Jak je patrné, před vložením tkaniny do vodného extraktu tvořily taniny přibližně 81 % všech polyfenolů přítomných v tomto extraktu; po vyjmutí tkaniny klesl jejich obsah na 75 % ze všech polyfenolů. Z polyfenolů následně uvolněných z vlněných vláken v alkalickém prostředí pak tvořily taniny přibližně 90 % (při 60 °C se během 1 hodiny z vlněných vláken uvolnila přibližně třetina z celkového množství navázaných taninů, což mj. dokazuje značnou stabilitu vazby taninů na vlněné vlákno i při pH 10,3).

Průmyslová využitelnost

Způsobem podle vynálezu lze imobilizovat libovolný tanin/taniny na povrchu libovolného textilního vlákna, které díky svému materiálu a/nebo povrchové úpravě obsahuje polární skupiny, přičemž vlákna nebo vlákenné struktury s mobilizovaným taninem/taniny je možné použít např. k izolaci iontů kovů nebo organických látek (např. bílkovin, aminokyselin, peptidů, hormonů, tuků, atd.) z vodného roztoku nebo prostředí.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Způsob imobilizace taninu/taninů na polymemích nanoviáknech, vyznačující se tím, že vrstva polymerních nanovláken obsahujících polární skupiny se přivede do kontaktu s roztokem alespoň jednoho přírodního a/nebo polosyntetického a/nebo syntetického taninu/taninů v polárním rozpouštědle, přičemž hmotnostní poměr mezi polymemími nanovlákny a taninem/taniny v roztoku je minimálně 1:0,01, načež se mezi polárními skupinami polymemích nanovláken a fenolovými skupinami taninu/taninů samovolně vytvoří vodíkové vazby, a tanin/taniny se uloží do vrstvy na povrchu jednotlivých polymemích nanovláken, v důsledku čehož se vrstva polymemích nanovláken vyztuží a zpevní.
2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že vrstva polymemích nanovláken se ponoří do roztoku taninu/taninů v polárním rozpouštědle.
3. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že roztok taninu/taninů v polárním rozpouštědle se nanese na povrch vrstvy polymerních nanovláken.
4. Způsob podle libovolného z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že polárním rozpouštědlem je voda, methanol, ethanol, propanol, isopropanol nebo aceton.
5. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že imobilizace taninu/taninů probíhá za pokojové teploty.
6. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že imobilizace taninu/taninů probíhá za zvýšené teploty, která je současně nižší než teplota termální degradace materiálu polymemích nanovláken, teplota termální degradace taninu a teplota termální degradace polárního rozpouštědla.
7. Vrstva polymemích nanovláken s taninem/taniny imobilizovaným/imobilizovanými způsobem podle nároků 1 až 6 na povrchu polymemích nanovláken, vyznačující se tím, že tanin/taniny je/jsou na povrchu jednotlivých polymemích nanovláken uložen/uloženy ve vrstvě, přičemž tanin/taniny je/jsou kpolymerním nanovláknům připojen/připojeny prostřednictvím vodíkových vazeb mezi polárními skupinami polymemích nanovláken a fenolovými skupinami taninu/taninů.