CZ303106B6

CZ303106B6 - Zpusob obohacování bioplynu z cisticek odpadních vod nebo ze zemedelské prvovýroby o methan a zarízení k provádení tohoto zpusobu

Info

Publication number: CZ303106B6
Application number: CZ20100437A
Authority: CZ
Inventors: Izák@Pavel; Poloncarzová@Magda; Vejražka@Jirí
Original assignee: Ceská hlava s.r.o.
Priority date: 2010-06-02
Filing date: 2010-06-02
Publication date: 2012-04-04
Also published as: CZ2010437A3; EP2576010B1; WO2011150899A3; EP2576010A2; WO2011150899A2

Abstract

Zpusob obohacování bioplynu z cisticek odpadních vod nebo ze zemedelské prvovýroby o methan, pri nemž se bioplyn privádí na jednu stranu vodné kapalné membrány imobilizované v porézním hydrofilním nosici, pricemž proud obohacený o methan a ochuzený o oxid uhlicitý, sulfan a další nežádoucí složky obsažené v bioplynu se získává jako retentát a proud ochuzený o methan a obohacený o oxid uhlicitý a další nežádoucí složky obsažené v bioplynu se získává jak permeát. Pri zpusobu se používá kapalné membrány tvorené samotnou vodou. Ztráty vody z membrány, k nimž dochází odvádením vody v proudu permeátu, se nahrazují sycením privádeného bioplynu vodní parou pri teplote vyšší než je teplota, pri níž probíhá membránová separace s následujícím vykondenzováním této vodní páry pri ochlazení bioplynu v membráne. Permeace prednostne probíhá do nosného plynu, napríklad dusíku. Zarízení k provádení tohoto zpusobu zahrnující membránový separátor (6), který je vodnou kapalnou membránou imobilizovanou v hydrofilním porézním nosici (10) rozdelen na retentátový prostor (6a) a permeátový prostor (6b), pricemž k retentátovému prostoru (6a) je pripojena prívodní armatura (1, 3, 5, 11) pro bioplyn a odvodní armatura (13, 7, 9) pro proud retentátu a k permeátovému prostoru je pripojena odvodní armatura (8, 14) pro proud permeátu. V prívodním potrubí (11) pro bioplyn je zarazen saturátor (5) pro sycení bioplynu vodní parou.

Description

Způsob obohacování bioplynu z čističek odpadních vod nebo ze zemědělské prvovýroby o methan a zařízení k provádění tohoto způsobu

Oblast techniky

Vynález se týká způsobu obohacování bioplynu z čističek odpadních vod nebo ze zemědělské prvovýroby o methan, při němž se bioplyn přivádí na jednu stranu vodné kapalné membrány imobilizované vhydrofilním porézním nosiči, přičemž proud obohacený o methan a ochuzený o oxid uhličitý a další nežádoucí složky obsažené v bioplynu se získává jako retentát a proud ochuzený o methan a obohacený o oxid uhličitý s dalšími složkami se získává jako permeát. Dále se vynález také týká zařízení k provádění tohoto způsobu, který zahrnuje membránový separátor, který je vodnou kapalnou membránou izolovanou v hydrofilním porézním nosiči rozdělen na retentátový prostor a permeátový prostor, přičemž k retentátovému prostoru je připojena přívodní t5 armatura pro bioplyn a odvodní armatura pro proud retentátu a k permeátovému prostoru je připojena odvodní armatura pro proud permeátu. Navrhovaný separační postup umožňuje účelnější využití bioplynu.

Dosavadní stav techniky

Jednotlivé složky plynů se separují různými separační mi technikami. Tyto techniky zahrnují například membránové procesy, absorpci a kryogenní destilaci. Velký ekonomický význam má dnes obohacení bioplynu z čističek odpadních vod nebo zemědělské prvovýroby o methan.

Bioplyn je směs plynů vznikající tzv. anaerobní digesci živočišných a rostlinných zbytků. Při tomto procesu je biomasa rozkládána bakteriemi bez přítomnosti kyslíku za vzniku především methanu, oxidu uhličitého a malých množství dalších plynů jako je amoniak nebo sulfan. Obsah methanu v bioplynu se pohybuje od 50 do 70 obj. % (W. Kossmann, U. Pónitz et al.: Biogas

Basics, Biogas Digest vol. 1, Project of Information and Advisory Service on Appropriate Technology (ISAT)).

Právě methan, který je také hlavní složkou zemního plynu, umožňuje využívat bioplyn jako ekologické palivo.

V současné době je bioplyn v ČR využíván pouze v tzv. kogeneračních jednotkách pri výrobě elektřiny a tepla. V jiných zemích, např. ve Švédsku a Německu, už jsou ovšem v provozu postupy úpravy bioplynu až na úroveň zemního plynu a jeho využívání jako paliva např. v dopravě (M. Persson, O. Jonssen, A. Wellinger, Biogas Upgrading to Vehicle Fuel Standards and Grid Injection. IEA Bioenergy task 37, Impressium, 2006).

Tento způsob úpravy bioplynu ovšem vyžaduje několikakrokovou proceduru, která zahrnuje sušení bioplynu, odstraňování agresivních plynů a v neposlední řadě separaci oxidu uhličitého. Při tomto čištění je využíváno např. následujících postupů (viz citaci M. Persson et al., výše a dále též M. Persson: Evaluation of Upgrading Techniques for Biogas. School of Environmental Engineering, Lund University, Sweden, 2003):

- sušení - adsorpci na silikagelu nebo vymražováním;

- odstranění sulfanu - vypírkou v roztoku NaOH, adsorpci na aktivním uhlí s následnou oxidací;

- odstranění amoniaku - absorpcí v kyselině sírové;

- separace oxidu uhličitého - absorpcí ve vodě, vymražováním, membránovou separací polymemí mí membránami.

- 1 CZ 303106 B6

Právě membránové separace se jeví jako perspektivní postup zkvalitňování bioplynu. Membránovou separací rozumíme proces, při němž dochází k dělení směsi na základě rozdílné propustnosti jednotlivých složek přes selektivní neporézní membránu oddělující dva prostory. Transport složek membránou je ovlivněn jejich fyzikálními a chemickými vlastnostmi, vzájemnými interakcemi složek mezi sebou i s membránou. Při použití porézních membrán jsou složky děleny nej častěji na základě velikosti částic. U neporézních membrán závisejí transportní vlastnosti především na rozpustností složek v membráně, případně na možnosti chemické interakce mezi jednotlivými složkami a membránou i na difuzních koeficientech složek v membráně.

io

V současné praxi jsou pro rozdělování plynných směsí užívány membrány neporézní, vyrobené z polymemích materiálů (R. Barker: Recent Developments in Membrane Vapour Separatíon System. Membrane Technology 1 14 (1999) 9-12). Jejich hlavní nevýhodou je možná kontaminace membrány toxickými látkami, které jsou v bioplynu z čističek odpadních vod (ČOV) a v zemědělském bioplynu často obsaženy (tabulka 1).

Tabulka 1

Koncentrace některých derivátů uhlovodíků a některých organosimých sloučenin v bioplynu (F. Straka: Bioplyn. Praha, GAS (2006) 706.

složka	c fppm]
methanol	2až210
ethanol	16 až 1450
1-propanol	4,1 až 630
1-butanol	2,3 až 73
aceton	0,27 až 4,1
octan butylnatý	60
kyselina octová	0,06 až 3,4
kyselina butanová	0,02 až 6,8
methanthiol	0,1 až 30
dimethylsulfid	1,6 až4
dimethyldisulfid	0,02 až 40
sirouhlík	0,5 až 22
ethanthiol	0 až 20

Separační membrány ztrácejí v důsledku kontaminace svoji původní selektivitu a také permeaění toky klesají. Kontaminované membrány je nutné vyměnit, přičemž se s nimi musí nakládat jako s toxickým odpadem, což je velmi nákladné.

Jiným možným přístupem je separace plynů pomocí tzv. kapalných membrán (J. E. Bara, S. Lessmann, C. J. Gabriel, E. S. Hatakeyama, R. D. Noble, D. L. Gin, Synthesis and

Performance of Polymerizable Room-Temperature lonic Liquids as Gas Separation Membranes, Ind. Eng. Chem. Res. 46 (2007) 5397). Technologie kapalných membrán je v současné době testována i pro separaci oxidu uhličitého od methanu. Nejnovějším trendem jsou v tomto směru tzv. zakotvené iontové membrány (J.E. Bara, S.E. Hatakeyama, D.L. Gin, R.D. Noble; Improving CO₂ Permeability in Polymerized Room-temperature lonic Liquid Gas Separation Membranes through the Formation of s Solid Composite with a Room-temperature lonic Liquid, Polym. Adv. Technol.; 19(2008) 1415.

Zakotvené iontové membrány obsahují iontové kapaliny, které pro svou vysokou selektivitu a molekulární difúzi i zanedbatelnou tenzi par představují ideální látky pro tvorbu kapalných membrán (J. E. Bara, Ch. J. Gabriel, E. S. Hatakeyama, Τ. K. Carlisle: Improving CO₂ Selectivity . ί .

in Polymerized Room-temperature Ionic Liquid Gas Separation Membranes through Incorporation of Polar Substituents, Journal of Membrane Science 321 (2008) 3-7). Hlavní nevýhodou kapalných membrán obecně je, že jejich stabilita závisí na kapilárních silách, které ne vždy odolají dlouhodobému (ěi dokonce provoznímu) měření. Iontové kapaliny navíc více či méně pohlcují vlhkost, což vede k poměrně rychlému narušení struktury a tím i stability membrány.

Dosavadní výzkumy ukazují, že pro selektivitu kapalné membrány je rozhodující rozpustnost separované složky v ní (P. Izák, L. Bartovská, K. Friess, M. Šípek, P. Uchytil; Comparison of io Various Models Fiat for Transport of Binary Mixture through Dense Polymer Membrane,

Polymer, 44 (2003) 2679-2687).

Pro výběr vhodné kapaliny pro separaci je nutné, aby separované plyny byly aspoň o jeden řád rozpustnější ve vybrané kapalině než methan, kterého je v bioplynu nejvíce. Výběr kapaliny pro impregnaci v porézní membráně je proto klíčový.

Pro správnou funkci membrány je velmi důležitý výběr tzv. podkladu, do nějž je vybraná kapalina zakotvena, zejména kvůli pevnosti a stabilitě systému. Rovněž je nutná vysoká afinita mezi kapalinou a porézním podkladem.

Nevýhodou všech až dosud známých kapalných membrán pro separaci bioplynu s cílem získání proudu obohaceného o methan a ochuzeného o oxid uhličitý a škodlivé složky, například složky obsahující síru, je relativní komplikovanost a nákladnost použitých kapalných systémů sestávajících například ze sloučenin obsahujících současně hydroxyskupiny a aminoskupiny, jako jsou aminické deriváty glykolů apod. Pokud se použije vodných systémů, nemusí být kapalná membrána dostatečně stabilní, což je způsobeno kolísajícím množstvím kapaliny uložené v nosiči membrány. K takovému nežádoucímu kolísání může u vodných systémů docházet tím, že se za provozu voda z membrány rozpouští v separovaném bioplynu, a tím dochází k faktickému vysušování membrány. Stabilita membrány je přitom velmi důležitá zejména z hlediska

3o kontinuálního provozu separační jednotky.

V článku „Gas separation modes in a hollow fiber contained liquid membrane permeator“, Asim K. Guha et al. Ind. Eng. Chem. Res. 1992, 31, 593 až 604, se uvádí doplňování vody do dělicího systému na podkladě dutých vláken, kde vnitřkem vláken proudí nástřik nebo nosný plyn a dělicí kapalina se nalézá v intersticiálním prostoru mezi dutými vlákny. Zásadním rozdílem je, že na rozdíl od způsobu podle vynálezu se pri tomto postupu za provozu nastřikovaný plyn nesytí vodní parou pri teplotě vyšší než je teplota, při níž probíhá membránová separace, takže v membráně nedochází k vy kondenzo vání vody z proudu plynu a tím ke kompenzaci ztráty vody z membrány vzniklé odváděním v proudu permeátu. Namítaný dokument tak postrádá jeden z hlavních znaků nárokovaného postupu. V tomto dokumentu je navíc doloženo jen dělení modelové směsi 60 % CH₄ a 40 % CO₂ a nikoliv také surového bioplynu, takže není doloženo, zda lze popsaným způsobem oddělovat i jiné nežádoucí složky (aromáty, chlorované sloučeniny, simé sloučeniny, siloxany apod.), jako je tomu v případě technologie podle vynálezu.

Patent GB 1329 137 se týká separace plynů s rozdílnou rozpustností v kapalině, jejíž parní fází se sytí dělený plyn přiváděný na separační membránu. V ilustrativních příkladech se vždy dělí směs methylen/ethylen, jako kapaliny se používá vody a jako dělicí membrány se používá membrány Mylar. Řešení se opírá o zjištění, že když se přidá parní fáze kapaliny, v níž se jedna z oddělovaných složek lépe rozpouští, k dělenému plynu, usnadní se permeace této složky přes membránu. Použitá polymemí membrána sice sorbuje nebo nasává vodu, ale dělicím médiem stále zůstává samotná polymemí membrána a nikoliv kapalná membrána jako je tomu v případě předloženého vynálezu. Použitá polymemí membrána Mylar, je totiž sama o sobě sice semipermeabilní, ale neporézní, a porozitu by jí bylo možno dodat teprve následným mechanochemickým zpracováním, o němž však v patentu není žádná zmínka. Na rozdíl od namítaného dokumentu tvoří v případě předloženého vynálezu dělicí membránu samotná

- 3 CZ 303106 Β6 kapalina, pro kterou slouží porézní polymemí přepážka jen jako nosič, který směs plynů nedělí. Způsob podle GB 1 329 137 se dále také odlišuje důležitým znakem, kterým je teplotní rozdíl mezí teplotou sycení přiváděného plynu a teplotou panující v separační zóně. V GB 1 329 137 se výslovně uvádí, že teplota v separační zóně by se přednostně měla udržovat na stejné nebo na mírně vyšší hodnotě než teplota v zóně sycení (srovnej popis, str. 2, levý odstavec, řádek 55 až 58). To je však přesně obrácený teplotní rozdíl než v případě vynálezu, takže účinek podle vynálezu spočívající ve vykondenzování kapaliny na/v membráně se při postupu podle GB 1 329 137 nemůže dostavit.

Výhodou kondenzace vody v pórech nosiče při způsobu podle vynálezu je, že se tím usnadňuje transport nejen polárním plynům, ale i ostatním nežádoucím složkám (siloxanům, organickým sloučeninám síry, aromatickým uhlovodíkům, chlorovaným a alifatickým uhlovodíkům), které tak lze snadno oddělovat. Neporézní botnavé semipermeabilní membrány podle GB 1 329 137 by se takovými nečistotami rychle zahltily a docházelo by k jejich poškozování z důvodu nedostatečné chemické odolnosti.

Podstata vynálezu

Výše uvedené nevýhody řeší způsob a zařízení podle vynálezu, které jsou popsány dále.

Předmětem vynálezu je způsob obohacování bioplynu z čističek odpadních vod nebo ze zemědělské prvovýroby o methan, při němž se bioplyn přivádí na jednu stranu vodné kapalné membrány i mobilizované v porézním hydrofilním nosiči, přičemž proud obohacený o methan a ochuzený o oxid uhličitý, sulfan a další nežádoucí složky obsažené v bioplynu se získává jako retentát a proud ochuzený o methan a obohacený o oxid uhličitý a další nežádoucí složky obsažené v bioplynu se získává jako permeát. Podstata tohoto způsobu spočívá v tom, že se používá kapalné membrány tvořené samotnou vodou a ztráty vody z membrány, k nimž dochází odváděním vody v proudu permeátu, se nahrazují sycením přiváděného bioplynu vodní parou při teplotě vyšší než je teplota, při níž probíhá membránová separace s následujícím vy kondenzováním této vodní páry při ochlazení bioplynu v membráně.

Jako hydrofílní porézní materiály přicházejí obecně v úvahu jakékoliv materiály s vysokou afinitou k vodě, v jejichž pórech může při ochlazení bioplynu na teplotu nižší než je jeho rosný bod, spontánně kondenzovat vodní pára. Takovýmto materiálem mohou být polymemí porézní membrány vyrobené například z hydrofllizovaného polytetrafluorethylenu, polyamidu či jiných hydrofilních polymerů nebo keramické membrány například na bázi oxidu hlinitého.

V přednostním provedení tohoto způsobu probíhá permeace do nosného plynu. V jiném provedení se na permeátové straně permeační cely může udržovat snížený tlak.

Předmětem vynálezu je dále také zařízení k provádění tohoto způsobu, které zahrnuje membránový separátor, který je vodnou kapalnou membránou i mobilizovanou v porézním hydrofilním nosiči rozdělen na retentátový prostor a permeátový prostor. K retentátovému prostoru je připojena přívodní armatura pro bioplyn a odvodní armatura pro proud retentátu a k permeátovému prostoru je připojena odvodní armatura pro proud permeátu. Podstatou zařízení podle vynálezu je, že v přívodním potrubí pro bioplyn je zařazen saturátor pro sycení bioplynu vodní parou.

Pro správnou funkci způsobu a zařízení podle vynálezu je podstatné, aby byla rozpustnost separovaných plynů v dělicí kapalině výrazně odlišná. Tento předpoklad je v případě vody, jako separační membrány pro systém methan/oxid uhličitý dobře splněn. Okolnost, že k vodě není zapotřebí přidávat žádné další složky navíc vynález významně zlevňuje. Pro správnou funkci systému je dále nutno zajistit, aby nedocházelo k úbytku vody v pórech nosiče. Bioplyn přiváděný na membránu se proto v předběžném stupni saturuje dělicí kapalinou, tedy vodou.

-4CZ 303106 B6

Saturace probíhá při teplotě vyšší, než je teplota v membránovém separátoru, v němž je umístěna vodná membrána (mobilizovaná v pórech nosiče. Rozdíl teplot přiváděného bioplynu a kapalné membrány je takový, aby docházelo ke spontánní kondenzaci vody v pórech. Díky tomu lze zabránit vysušování membrány, které by vedlo ke ztrátě stability a separačních vlastností systému.

Výhody navrženého separačního postupu lze shrnout takto:

1. Velmi nízká cena separačního média,

2. Neustálá obnova kapaliny během procesu separace.

io 3. Vyloučení akumulace toxických zbytkových látek obsažených v bioplynu. Z ekonomického hlediska tak odpadne velice náročná předúprava pomocí sorbentů, se kterým je posléze nutno nakládat jako s toxickým odpadem.

Přehled obrázku na výkrese

Na připojeném obrázku je schematicky znázorněno příkladné provedení zařízení podle vynálezu. Způsob podle vynálezu je ilustrován v následujících příkladech provedení prováděných v zařízení ilustrovaném na připojeném obrázku. Příklady mají výhradně ilustrativní charakter a rozsah vynálezu v žádném ohledu neomezují.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

Obohacování modelového bioplynu

Reálný bioplyn z čističek odpadních vod je reprezentován temámí směsí (70% obj. methanu, 30% obj. oxidu uhličitého a 2800 ppm sulfanu). Plyn se přivádí z tlakového zásobníku I bioplynu přes regulátor 3 průtoku bioplynu do saturátoru 5, kde se bioplyn sytí vodní parou a pak do membránového separátoru 6. Saturátor 5 bioplynu vodní parou má vyšší teplotu než membránový separátor 6, ve kterém je upevněna porézní podložka z hydrofilizovaného polytetrafluorethylenu impregnovaná vodou. Parciální toky plynů skrze tuto kondenzující vodní membránu při tlaku nad membránou 350 kPa jsou: J_Co2 ⁼ 22,3 l/(m²h), J_CH4 = 1,26 I (nrh) a Jh2S - 0,08 l/(m-h).

Tabulka 2

Dělení modelového bioplynu pomocí kondenzující vodní membrány

Tlak nad membránou 350kPa	Nástřik	Permeát	Permeační tok (,/m²/h)	Průtok plynů nad membránou (ml/min)
Methan	70 obj. %	5,4 obj. %	22,3	24
Oxid uhličitý	29,7 obj. %	94,2 obj. %	1,26	10 1
Sulfan	2800 ppm	3429 ppm	0,08	¹⁰ j

-5CZ 303106 B6

Rozdíl teplot je takový, aby docházelo ke spontánní kondenzaci vody v pórech porézní membrány. Hnací silou procesu separace plynuje rozdílná koncentrace jednotlivých složek plynů a celkový tlak nad a pod membránou. Permeace probíhá do nosného plynu, kterým je dusík přiváděný pod membránu z tlakového zásobníku 2 nosného plynu přes regulátor 4 průtoku nosného plynu. Optimální celkový tlak nad membránou je řízen zpětným regulátorem 7 tlaku.

Příklad 2 io Obohacování reálného bioplynu

Na separaci se použije reálného bioplynu z čističky odpadních vod o složení viz tabulka 3. Bioplyn se přivádí z tlakového zásobníku I bioplynu přes regulátor 3 průtoku bioplynu rychlostí 10 ml/min do saturátoru 5 bioplynu vodní parou, do něhož se uvádí vodovodní voda, a pak do membránového separátoru 6. Saturátor 5 bioplynu vodní parou má vyšší teplotou (27 °C) než membránový separátor 6 (14 °C), ve které je upevněna porézní síťka (s póry 3 pm) a na ní vodovodní vodou impregnovaná membrána IQ z hydrofílního teflonu (s póry 0,1 pm o tloušťce 30 pm sporozitou 80%), Efektivní plocha membrány s poloměrem 13 cm² je 132,7 cm². Permeace je provedena do nosného plynu, kterým je dusík. Z provedených experimentů plyne

2o (viz tabulka 3), že methan může být efektivně zakoncentrován porézní membránou z hydrofílního teflonu v níž kondenzuje voda.

Tabulka 3

Obohacení reálného bioplynu methanem pomocí kondenzující vodní membrány

\| Označ.vzorku	množství	nástřik	retentát	permeát
Aromatické uhlovodíky		'' f /
toluen	mg/m³	38.6	6.26	15.2
ethyibenzen	mg/m³	10.9	<0,07	2
xyleny	mg/m³	37.6	1.66	6.6
Suma aromatických uhlovodíků	mg/m³	87.1	7.92	23.8
Chlorované a alifatické uhlovodíky ·
cis-dichlorethen	mg/m³	1.57	<0,10	<0,10
trichlorethen	mg/m³	2.54	0.960	1.74
tetrachlorethen	mg/m³	4.15	1.04	1.29
Suma chlorovaných a alifatických uhlovodíků	mg/m³	8.26	2	3.8
ZÁKLADNÍ ANALÝŽAPLYNU
oxid uhličitý	% v/v	30	21.3	86
metan	% v/v	69	76	14
sulfan	mg/m³	7,95	<0,91	<0,61
SILOXANY --
L3 - oktamethyltrisiloxan	mg/m³	4.13	<0,1	<0,1
D4 - oktamethylcyktotetrasiloxan	mg/m³	14.4	<0,1	<0,1
L4 - dekamethyltetrasiloxan	mg/m³	2.2	<0,1	<0,1
D5 - dekamethylcyklopentasiloxan	mg/m³	109.6	9.1	13
Suma siloxanů	mg/m³	130.3	9.1	13

-6CZ 303106 B6

Rozdíl teplot je takový (13 °C), aby docházelo ke spontánní kondenzaci vody v pórech porézní membrány. Hnací silou procesu separace plynů je rozdílná koncentrace jednotlivých složek plynů a celkový tlak nad a pod membránou. Permeace probíhá do nosného plynu, kterým je dusík přiváděný pod membránu z tlakového zásobníku 2 nosného plynu přes regulátor 4 průtoku nosného plynu. Optimální celkový tlak nad membránou je řízen zpětným regulátorem 7 tlaku.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Způsob obohacování bioplynu z čističek odpadních vod nebo ze zemědělské prvovýroby o methan, při němž se bioplyn přivádí najednu stranu vodné kapalné membrány imobilizované t5 v porézním hydrofilním nosiči, přičemž proud obohacený o methan a ochuzený o oxid uhličitý, sulfan a další nežádoucí složky obsažené v bioplynu se získává jako retentát a proud ochuzený o methan a obohacený o oxid uhličitý a další nežádoucí složky obsažené v bioplynu se získává jako permeát, vyznačující se tím, že se používá kapalné membrány tvořené samotnou vodou a ztráty vody z membrány, k nimž dochází odváděním vody v proudu permeátu, se
2o nahrazují sycením přiváděného bioplynu vodní parou pri teplotě vyšší než je teplota, při níž probíhá membránová separace s následujícím vykondenzováním této vodní páry při ochlazení bioplynu v membráně.

2. Způsob podle nároku 1. vyznačující se tím, že permeace probíhá do nosného

25 plynu.
3. Zařízení k provádění způsobu podle nároku 1 nebo 2, zahrnující membránový separátor (6), který je vodnou kapalnou membránou imobilizovanou v hydrofilním porézním nosiči (10) rozdělen na retentátový prostor (6a) a permeátový prostor (6b), přičemž k retentátovému prostoru

50 (6a) je připojena přívodní armatura (1, 3, 5, 11) pro bioplyn a odvodní armatura (13, 7, 9) pro proud retentátu a k pemneátovému prostoru je připojena odvodní armatura (8, 14) pro proud permeátu, vyznačující se tím, že v přívodním potrubí (11) pro bioplyn je zařazen saturátor (5) pro sycení bioplynu vodní parou.