CZ293565B6 - Způsob výroby tekuté oceli s použitím recyklace strusky v konvertoru - Google Patents

Abstract

Struska z konce procesu výroby oceli v konvertoru se použije znovu na počátku zkujňování oceli, přičemž po zoxidování křemíku se struska odtahuje a nahrazuje novou struskou, vznikající po přidání vápna. Struska tedy není odstraňována na konci procesu výroby oceli, ale v průběhu procesu, ve vhodném okamžiku na začátku procesu při nadmýchání maximálně 40 % kyslíku při teplotě taveniny nižší než 1490 .degree.C nebo na konci dmýchání kyslíku při nadmýchání minimálně 70 % kyslíku při teplotě taveniny nižší než 1590 .degree.C.ŕ

Description

Způsob výroby tekuté oceli s použitím recyklace strusky v konvertoru

Oblast techniky

Vynález se týká způsobu a zařízení k výrobě tekuté surové oceli v konvertoru s horním dmýcháním. Vynález řeší omezení ztráty železa ve strusce při vylévání strusky z konvertoru, a to změnou technologického postupu zkujňování oceli. K zajištění této technologie je možno konvertor rozšířit o technické zařízení usnadňující stažení strusky.

Dosavadní stav techniky

Je znám způsob výroby tekuté oceli v konvertorech. Tento způsob je v mnoha případech modifikován na místní podmínky a zejména surovinové zdroje, které určují vlastnosti, zejména chemické složení tekutého surového železa.

Obvyklý postup při výrobě oceli ze směsi tekutého surového železe s chemickým složením 0,3 až 1,2 % Si, nízkým obsahem fosforu a ostatních příměsí kromě uhlíku s obsahem větším než 4 % je následující: Po ukončení sázení a postavení konvertoru do pracovní polohy začíná proces zkujňování. Horní kyslíková tryska pracuje z počátku v horní poloze (není to však podmínkou) a po dobu zhruba 2 až 3 minuty oxiduje křemík a také železo, což kladně působí na vznik aktivní strusky. Po ukončení úvodní etapy se horní tryska zpravidla přibližuje lázni a při souběžném dmýchání se dodává v jednotlivých dávkách vápno. V procesu vzniká velké množství strusky s poměrně vysokým obsahem oxidů železa rovněž drobných granálií kovového železa. Celkový obsah železa ve strusce je vyšší než 15 %. Tato hodnota je ovlivněna požadovaným obsahem uhlíku v lázni. Vyšší obsahy uhlíku vedou k nižším obsahům železa ve strusce. Při velmi nízkých obsazích uhlíku v surové oceli je obsah železa ve strusce podstatně vyšší. Pro nízké konečné obsahy uhlíku přesahuje někdy hodnotu 30 %. Nízké obsahy uhlíku jsou požadovány zejména u značek ocelí s požadovanou nízkou hodnotou fosforu.

Jsou známy i jiné procesy vycházející například ze surového železa s vysokým obsahem fosforu v rozmezí 1,5 až 2,2 % nebo pro nižší obsahy 0,5 až 1,0 %. Podstatnou vlastností je odfosfoření surového železa při poměrně vysokých obsazích uhlíku v roztaveném kovu. Proces a hlavně manipulace se struskou musí zajistit dosažení požadovaných hodnot fosforu na konci procesu. Ve světě jsou známy procesy pro zpracování fosfomatého surového železa pod následujícími zkratkami. LD-AC (proces uplatňovaný v Belgii a okolních státech, proces OLP (Francie) a proces PL uplatňovaný zejména v Německu. Tyto procesy postupně upadají se zánikem ložisek železné rudy s vysokým obsahem fosforu. Podstatou těchto procesů je práce se dvěma nebo více struskami v konvertoru. Po úvodní etapě zkujňování je první struska s vysokým obsahem fosforu stažena z konvertoru (obsah oxidů fosforu dosahuje 25 %) a následně je vytvořena další struska, která postupně odstraňuje zbývající fosfor až na hodnoty fosforu v kovu pod 0,02 %. V případě velmi vysokých obsahů fosforu v surovém železe jsou známy případy, ve kterých se provádí dvojí stažení strusky v průběhu zkujňování.

Některé procesy pracují se souběžným dmýcháním kyslíku shora společně s prachovým vápnem.

V Japonsku se v širší míře používá předzpracované surové železo se sníženým obsahem křemíku, fosforu a síry. Ve vlastním ocelářském procesu není třeba odstraňovat tyto doprovodné prvky a proto je možno pracovat s minimem strusky.

Kromě konvertorů s horním dmýcháním jsou známy konvertoiy s kombinovaným dmýcháním. I v těchto konvertorech lze s určitými úpravami zpracovávat výše uvedené suroviny.

-1 CZ 293565 B6

Vzhledem k rozdílným cenám šrotu (kovonosný odpad) a tekutého surového železa (produkt procesů ve vysoké peci) je snahou snížit měrnou cenu vsázky zvýšením podílu šrotu. Tohoto se dosahuje přísadou uhlí nebo koksu v úvodní etapě procesu zejména pak při sázení nebo nalévání surového železa. Takto přisazený uhlík při spalování kyslíkem uvolňuje teplo a toto teplo je 5 využito pro pokrytí tepla potřebného pro tavení tuhé vsázky případně pro ohřev taveniny.

Další způsob snížení měrné ceny vsázky je přísada různých odpadů, které šetří pálené vápno a nebo obsahují větší množství železa, a to jak v oxidické, tak i v metalické formě. Úspory náhradou odpady jsou aplikovány rovněž v jiných agregátech. Příkladem je recyklace strusky z konto vertoru ve vysoké peci jako náhrada vápence. Tento postup vedle nesporných výhod má i nevýhody. Hlavní nevýhodou je redukce fosforu ve vysoké peci a následné zvýšení obsahu fosforu v surovém železe. Tento fosfor je v oceli nepřijatelný a musí být v ocelářském procesu odstraněn.

V některých případech je část strusky ponecháno v konvertoru. Tato struska je, po možné úpravě chemického složení, horní tryskou rozstříknuta na stěny konvertoru a slouží jako její ochrana v dalším procesu.

V Japonsku byl také vyvinut proces umožňující odfosfoření surového železa v konvertoru s nás20 ledným zkujněním. Tento proces byl vyvinut firmou Nippon Steel Corporation a byl patentován pod číslem US 5 868 817 a v Evropě pod číslem EP 0 714 989. Tento proces využívá stažení minimálně 60 % strusky po odkřemičitění a odfosfoření. Celý proces úvodního zkujňování je veden tak, aby teplota na jeho konci nepřesáhla 1200 až 1450 °C. Toto teplotní omezení snižuje množství zpětné redukce fosforu ze strusky. Po odkřemičení a odfosfoření je struska stažena a je 25 vytvářena nová struska. Nová struska je využita v konvertoru v průběhu následného oduhličení a zůstává v konvertoru i po odpichu oceli. Množství strusky k recyklaci může být až 30 kg/t. Pro kontrolu bazicity strusky je v úvodní etapě přidáváno malé množství páleného vápna jako tavidlo nebo vápence pro ochlazení strusky. Bazicita této strusky je od 0,7 do 2,5. Cílem uvedeného postupu je zejména zjednodušit rafinaci surového železa odstranit potřebu dodatkového zařízení 30 pro odfosfoření surového železa.

Uvedená technologie řeší problematiku odfosfoření surového železa, nepředpokládá možnost předehřevu šrotu. Množství použitého šrotuje omezeno na 25 % při obsahu křemíku kolem 1 %.

Jsou známy dále patenty US 5 417 740, US 5 286 277 a WO95/35394 popisující předehřev šrotu v ocelářské peci. Tyto patenty jsou zejména zaměřeny na rozšíření možnosti zpracování šrotu v konvertoru. I tyto patenty popisují recyklaci strusky v konvertoru. Struska z konce jedné tavby je použita v následující tavbě a tato struska napomáhá vzniku nové strusky. Podmínky pro stažení první strusky jsou stanoveny následovně: je zoxidováno nejméně 60 % křemíku ze surového 40 železa a je nadmýcháno maximálně 50 % celkového kyslíku. Bazicita strusky před prvním stažením je minimálně 1,4 a optimálně 2,2. Teplota taveniny v okamžiku stažení strusky je minimálně 111 °C a optimálně 222 °C pod žádanou teplotou při odpichu oceli. I v tomto případě je chemismus strusky upravován přísadou bazických složek strusky před sázením šrotu. Protože cílem patentu je zvýšit průsadu šrotu, je zde kladen důraz na vyšší stupeň spálení zejména CO na 45 CO₂.

v

Řešení podle české zveřejněné PV 2003-2815 využívá recyklaci veškeré strusky nebo jejího rozhodujícího podílu, což umožňuje řídit bazicitu strusky v úvodu procesu na základě znalosti složení a množství vsázky.

Stahování strusky v ocelářském procesu je známý postup, který byl uplatňován i na siemensmartinském procesu i na elektrických obloukových pecích v případě vyšších obsahů fosforu v surovém železe i v konvertorech. Potřeba stažení strusky vychází z protichůdných požadavků

-2CZ 293565 B6 na strusku v různých fázích ocelářského procesu. Nejsnadnějším způsobem jak dosáhnou změny vlastností strusky je její alespoň částečná výměna.

Všechny výše uvedené patenty upravují bazicitu strusky před nalitím surového železa, nezasahují do toku materiálu v ocelárně, a to zejména do výměny materiálu mezi vysokými pecemi a konvertorem a neřeší problematiku rozpadavosti vzniklé strusky a následného využití strusky. Výše popsané patenty dále neřeší problematiku jímání plynu. Dalším nedostatkem uvedených technologických postupů je nevyřešená stabilizace složení strusky v procesu a možnost řízení bazicity strusky při stahování strusky a při odpichu oceli. Navržené postupy nepočítají s konečnou úpravou kovu v závěru dmýchání kyslíku. Výše uvedené důvody vedou pravděpodobně k omezenému využívání technologie stahování strusky uprostřed konvertorového procesu. Žádný z uvedených patentů neřeší optimalizaci stažení strusky vzhledem k jímání konvertorového plynu.

Množství strusky tvořené v LD procesu je podle BAT (Best Available Technique) mezi 85 až 110 kg/t, což představuje 8,5 až 11 %. Toto množství strusky neobsahuje strusku z předchozího odsíření surového železa a strusku ze sekundární metalurgie.

Podstata vynálezu

Hlavní výhodou způsobu dle vynálezu je zlepšení využití železa ze vsázky, a to současně dvojím způsobem. Za prvé snížením množství strusky a za druhé snížením obsahů oxidů železa ve strusce. Navrženým postupem lze zlepšit předváhu a ušetřit více než jedno procento kovu ve vsázce. Další zlepšení vyplývá z omezení úniku strusky při odpichu oceli a umožňuje snížení spotřeby legur. Vlastnosti stahované strusky zlepšují využitelnost strusky vzhledem k menší rozpadavosti strusek. Stahování strusky je provedeno tak, aby nedocházelo k podstatnému omezení možnosti jímání konvertorového plynu.

Proces je určen pro zpracování nízkofosfomatých surových želez v konvertoru s horním dmýcháním nebo v konvertorech s horním dmýcháním v kombinaci se spodním mícháním. Pro proces s kombinovaným dmýcháním je proces použitelný, jestliže je soustavným dmýcháním zabráněno průniku kovu nebo strusky do spodních dmyšen.

Odstranění doprovodných prvků v konvertoru je prováděno odlišně od současného procesu. Změna spočívá ve stažení strusky po úvodní oxidaci křemíku a fosforu. V následující etapě procesu je vytvořena nová struska s vysokou bazicitou a vysokým obsahem oxidů železa. Tato struska nebo její rozhodující část je společně se zbytkem surové oceli zanechána v konvertoru a je recyklována v další tavbě. Bazicita strusky na konci oduhličení je řízena podle obsahu křemíku v surovém železe určeného pro další tavbu, a to tak, aby po odkřemičení byly dosaženy optimální podmínky pro stažení strusky. Tento postup má další výhodu v tom, že struska s vysokou bazicitou je méně tekutá a hrozí menší nebezpečí úniku strusky do pánve s ocelí při odpichu. Dalšího snížení fosforu je možno dosáhnout omezením recyklace strusky z konvertoru přes vysokou pec a tím i podstatným omezením přísunu fosforu do vysoké pece a následně i do konvertoru jako součást surového železa. Konečné obsahy fosforu jsou dosahovány v závěru tavby při nízkém obsahu uhlíku a při teplotách nad 1550 °C se struskou s bazicitou vyšší než 3.

Vlastní stažení strusky je třeba provádět s ohledem na jímání konvertorového plynu. Jímání je zahájeno po ukončení oxidace křemíku a naběhnutí uhlíkové reakce. Obsah CO v konvertorovém plynu je v tomto okamžiku minimálně 50 %. Proces jímání je ukončen podle typu zařízení při nadmýchání 80 až 95 % požadovaného kyslíku nebo při podkročení minimálního požadovaného obsahu CO. Vlastní proces otevírání a zavírání plynojemu potřebuje určitý čas. Provedení stažení strusky při nadmýchání 50 % potřebného kyslíku by vedlo k značným ztrátám konvertorového plynu. Proto je třeba provést stažení strusky na začátku procesu při nadmýchání maximálně 35 % kyslíku nebo konci dmýchání kyslíku při nadmýchání minimálně 70 % kyslíku. Stažení strusky

-3CZ 293565 B6 v první polovině zkujňování je výhodnější, neboť struska vzhledem k nižší teplotě může mít nižší bazicitu, což vede k úsporám vápna a nižší tvorbě strusky.

Vlastní proces v konvertoru je možno popsat takto:

Na konci obvyklého technologického postupuje v konvertoru surová ocel s obsahem uhlíku pod 0,1 % a požadovanou teplotou například kolem 1640 °C, současně je v konvertoru až 15 % strusky s bazicitou vyšší než 2,5. Tato struska je při novém postupu stažena jen částečně a je z poloviny ponechána v konvertoru. Na tuto strusku a tekutý zbytek je nasypán šrot.

Je možno provést předehřev šrotu přisazeným uhlím nebo koksem. Po nalití surového železa je možno pokračovat ve dmýchání kyslíku samostatně nebo společně s antracitem či koksem. V této etapě je vzhledem k nízké teplotě a poměrně reaktivní strusce z předchozí tavby zahájena oxidace křemíku a po jejím skončení i oxidace fosforu. Struska postupně snižuje bazicitu a tím klesá 15 i její viskozita. Po zoxidování křemíku a části fosforu je proces dmýchání kyslíku přerušen.

Horní tryskaje z konvertoru vytažena tak, aby se umožnilo sklopení konvertoru do polohy kdy je možné provést stažení strusky. Stažení strusky je možné samovolným vytečením strusky nebo některým technickým prostředkem. Vytékání strusky lze podpořit napěněním strusky přidáním uhlí s velkým podílem těkavých složek nebo zvýšením průtoku míchacího plynu. Toto řešení 20 však může vyvolat následné problémy s manipulací s vyteklou struskou z důvodů velkého objemu strusky. Vhodnější řešení je mechanické stažení nebo vyfoukání strusky pomocnou tryskou nebo pomocí zvýšeného průtoku míchacího plynu.

Po stažení strusky je pokračováno ve zkujňování dmýcháním kyslíku shora. Současně je vytváře25 no malé množství nové strusky s vysokou bazicitou. V závěru procesu je při nízkém obsahu uhlíku dokončeno odfosfoření. Vzniklá struska je po odlití kovu ponechána v konvertoru a slouží jako základ pro vytvoření strusky pro první část procesu. Takto může proces pokračovat podle potřeb provozu a technického stavu konvertoru. Bazicita a zejména tekutost strusky je v této etapě zkujňování řízena postupným přidáváním struskotvomých přísad. Na závěr procesu je 30 možné použít strusku pro ochranu vyzdívky jejím rozstřikem na stěny konvertoru.

Přehled obrázků na výkrese

Pomocné zařízení k vynálezu, které však není nezbytnou součástí způsobu výroby dle vynálezu, je blíže osvětleno na přiložených výkresech, kde na obr. 1 je znázorněno zařízení pro stahování strusky. Na obrázku č. 2 je alternativní zařízení využívající trysky pomáhající stáhnout strusku z konvertoru.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1 (Přechod ze stávající technologie při aplikaci technologie bez předehřevu)

Pro objasnění způsobu dle vynálezu je uveden příklad výroby tekuté oceli v konvertoru s hmotností taveniny 200 t. V konvertoru je ponechána část strusky z předchozí tavby vyráběné obvyklou technologií v množství 10 až 12 t, případně je zvýšena bazicita. Část strusky z předchozího procesu je ponechána v konvertoru společně se zbytkem surové oceli v množství asi 5 t. 50 Na tuto strusku je možno přisadit šrot pomocí transportního koryta. Množství šrotu je cca 50 t a množství surového železa je 160 t. Při zkujňování je nejprve oxidován křemík ze surového železa. Produkty oxidace reagují se struskou a snižují její bazicitu. S poklesem bazicity klesá i viskozita strusky. Množství nově vzniklé strusky je kolem tří tun. Část oxidů železa je ze strusky redukována křemíkem a uhlíkem ze surového železa. Tím se kromě bazicity snižuje i obsah

-4CZ 293565 B6 lehce redukovatelných oxidů. Proces zkujňování je přerušen při teplotě nižší než 1590 °C optimálně pod 1530 °C. Vzniklá struska v množství 12 až 14 t je stažena z konvertoru. Po ustavení konvertoru zpět do pracovní polohy se pokračuje ve zkujňování. Do procesu je přisazeno kusové vápno a případně další struskotvomé přísady, v množství 4 t. Toto vápno společně se zbytky strusky, kterou se nepodařilo stáhnout, tvoří novou strusku. Proces je ukončen při dosažení požadované koncentrace uhlíku a teplotě. Následuje odpich oceli a ponechání celého objemu strusky v konvertoru. Ponechání celého objemu strusky umožňuje kontrolu bazicity strusky pouze na základě znalosti množství a jakosti šrotu a surového železa a na základě znalosti složení a množství bazických struskotvomých přísad.

Příklad 2 (Přechod mezi tavbami s recyklací strusky při aplikací předehřevu šrotu)

V konvertoru byla ponechána veškerá struska v množství 8 až 10 t z předchozí tavby vyráběné technologií s recyklací strusky. Struska z předchozího procesuje ponechána v konvertoru společně se zbytkem surové oceli v množství asi 5 t. Na tuto strusku je možno přisadit šrot pomocí transportního koryta. Množství šrotuje cca 75 t. Konvertor je přesunut do pracovní polohy a je dmýcháno uhlí společně s kyslíkem. Tím je dosaženo předehřevu šrotu. Následně je do konvertoru naléváno surového železo v množství 135 t. Při zkujňování je nejprve oxidován křemík ze surového železa. Produkty oxidace reagují se struskou a snižují její bazicitu. S poklesem bazicity klesá i viskozita strusky. Množství nově vzniklé strusky je kolem 2,5 tuny. Část oxidů železa je ze strusky redukována křemíkem a uhlíkem ze surového železa. Tím se kromě bazicity snižuje i obsah lehce redukovatelných oxidů. Proces zkujňování je přerušen při teplotě nižší než 1590 °C, optimálně 1530 °C. Vzniklá struska v množství 8 až 11 t je stažena z konvertoru. Po ustavení konvertoru zpět do pracovní polohy se pokračuje ve zkujňování. Do procesuje přisazeno kusové vápno, v množství 3 t. Toto vápno společně se zbytky strusky, kterou se nepodařilo stáhnout, tvoří novou strusku. Proces je ukončen při dosažení požadované koncentrace uhlíku a teplotě. Následuje odpich oceli a ponechání celého objemu strusky a části kovu v konvertoru. Proces výroby oceli pak pokračuje podle potřeb dále. Ponechání celého objemu strusky umožňuje kontrolu bazicity strusky pouze na základě znalosti množství a jakosti šrotu a surového železa a na základě znalosti složení a množství bazických struskotvomých přísad.

Příklad 3 (Řešení problému při nedodržení obsahu fosforu v oceli)

Jestliže je zjištěna příliš vysoká koncentrace fosforu v kovu pří kontrole chemického složení surové oceli, je možno řešit tuto situaci dodatečným dofukem kyslíku. Konvertor je uveden zpět do pracovní polohy podle požadovaného snížení fosforu je proveden krátký dofuk kyslíku. Při tomto dofuku probíhá další oxidace lázně a tím jsou podpořeny podmínky pro oxidaci fosforu. Při tomto řešení je třeba počítat s nárůstem teploty. Při nadmýchání 300 Nm³ kyslíku vzroste teplota o cca 5 °C.

Příklad provedení zařízení

Podle obr. 1 může být konvertor alternativně doplněn manipulátorem stahovače strusky. Pomocné zařízení k provádění způsobu dle vynálezu sestává z manipulátoru 1, ramena 2 manipulátoru a hrabla 3, které odvádí strusku 4 z konvertoru 5 přes hrdlo 6 konvertoru.

Stahování strusky lze také urychlit pomocnou tryskou znázorněnou na obrázku č. 2. Alternativní pomocné zařízení k provádění způsobu dle vynálezu sestává z manipulátoru 4 trysky, ramena 8 trysky a trysky 9, které pomocí proudu plynu odvádí strusku 4 z konvertoru 5 přes hrdlo 6 konvertoru.

Claims (5)

1. Způsob výroby tekuté oceli v konvertoru, vyznačující se tím, že veškerá struska nebo alespoň 60 % strusky z konce procesu se recykluje na počátku procesu; na tuto strusku je nasazena nová vsázka tvořená šrotem, surovým železem s obsahem fosforu pod 0,2 % a případně tuhým uhlíkatým palivem pro předehřev; po nasazení a případném předehřevu se zahajuje zkujňování, které vede v počáteční fázi především k oxidaci křemíku a případně i dalších složek vsázky, s postupným poklesem bazicity strusky na hodnoty optimálně kolem 1,2, avšak nižší než 2,0, konvertor se ve vhodném okamžiku vzhledem k jímání plynu sklápí a stažení strusky se provádí na začátku procesu při nadmýchání maximálně 40 % kyslíku při teplotě taveniny nižší než 1490 °C nebo na konci dmýchání kyslíku při nadmýchání minimálně 70 % kyslíku při teplotě taveniny nižší než 1590 °C; struska se odlévá samovolným vytékáním nebo se odstraňuje pomocí trysky či hrabla nebo se odtékání strusky podporuje zvýšeným průtokem míchacího plynu; struska obsahuje v tomto okamžiku méně než 20 % oxidů železa přičemž množství strusky odcházející z procesu je nižší než 8 % vzhledem k množství taveniny; po stažení strusky se vytváří nová struska vyznačující se vyšší bazicitou než je hodnota 3, tato struska vzniká ze zbytků nestažené strusky přídavkem vápna případně dalších přísad jako například dolomitu nebo jiných přísad obsahujících MgO, a současně se pokračuje ve zkujňování taveniny až k dosažení požadovaného obsahu uhlíku a požadované teploty; a následně se provádí odpich surové oceli z konvertoru, přičemž struska se ponechává v konvertoru a proces se opakuje výše popsaným způsobem.

2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že po první etapě odfosfoření etruskou z konce procesu při vyšších obsazích fosforu v kovu se ve druhé etapě provádí odfosfoření novou vysoce bazickou struskou při nízkých obsazích fosforu, při obsazích uhlíku pod 0,3 % a při relativně vysokých teplotách nad 1580 °C

3. Způsob podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že řízení bazicity strusky se provádí na základě kontroly bazicity strusky prostřednictvím množství a jakosti šrotu a surového železa a složení a množství bazických struskotvomých přísad a objemu strusky.

4. Způsob podle nároku 1, 2 nebo 3, vyznačující se tím, že v procesu je ponecháno malé množství kovu zlepšující jakost bezstruskového odpichu.

5. Způsob podle některého z nároků 1 až 4, vyznačující se tím, že stažená struska neobsahuje volné vápno a je v převážné většině tvořena monokalciumsilikátem a dikalciumsilikátem, kteiý je stabilní a struska se tedy nerozpadavá.

6. Způsob podle některého z nároků laž 5, vyznačující se tím, že v případě potřeby dosažení nízkých koncentrací fosforu v oceli se omezí přídavek ocelářské strusky do vysoké pece pro snížení obsahu fosforu v surovém železe minimálně o 15 %.

-6CZ 293565 B6

7. Způsob podle některého z nároků laž 6, vyznačující se tím, že stažení strusky se provádí po měření teploty a odběru vzorku při nadmýchání více než 70 % kyslíku.

5 8. Způsob podle některého z nároků laž 6, vyznačující se tím, že pro řízení stažení strusky se využívá měření obsahu CO v odcházejících plynech a/nebo měření spotřeby kyslíku pro zkujňování.