CZ290689B6 - Ladicí systém piana nebo podobného strunného nástroje - Google Patents

Abstract

Ladicí systém piana nebo podobného strunného nástroje, obsahující alespoň jeden ladicí kolíček (10), kovový montážní blok (44) nebo jednotku (50), mající samostatný přídržný prostředek (34) pro jednotlivý ladicí kolíček (10) za účelem zajištění ladicího kolíčku (10) v otvoru (26) kovového montážní bloku (44) či jednotky (50). Každý ladicí kolíček (10) má na své jedné straně hlavu (12) s vrškem (32) a na opačné straně ladicí zakončení (22) s tvarovým koncem pro umístění ladicího nástroje. Ladicím zakončením (22) prochází otvor (20) pro upevnění struny ladění k ladicímu kolíčku (10) a přídržný prostředek (34) má zakřivené zakončení (38) pro zajištění jednobodového povrchového kontaktu mezi vrškem (32) ladicího kolíčku (10) a přídržným prostředkem (34). Hlava (12) je radiální a má protáhlý povrch tvaru rotačního elipsoidu, ladicí kolíček (10) tvarovým koncem ladicího zakončení (22) vyčnívá z otvoru (26), přičemž radiální hlava (12) ladicího kolíčku (10) je uložena v radiálním vývrtu (31) otvoru (26), majícím tvar doplňkový k tvaru hlavy (12) a čep (33) ladicího zakončení (22) ladicího kolíčku (10) je v otvoru (26) kovového montážního bloku (44) či jednotky (50) uložen s vůlí pro rotaci ladicího kolíčku (10) okolo jeho podélné osy (24) a natáčení kolmo na směr podélné osy (24).ŕ

Description

Ladicí systém piana nebo podobného strunného nástroje

Oblast techniky

Tento vynález se týká zdokonalení konstrukce ladicích systémů pro piana a podobné strunné nástroje.

io Dosavadní stav techniky

Tradiční konstrukce ladicích kolíčků pro strunné nástroje obsahuje kovový kolíček vetknutý do bloku kolíčku z tvrdého dřeva. Ladicí kolíčky jsou dlouhé přibližně 60-65 mm. Mají na jednom konci čtvercový (hranatý) průřez pro nasazení ladicí páky a od ladicího zakončení jsou ve své 15 délce nepatrně zúženy. Na tomto zúženém zakončení je část s velmi jemným závitem. Zúžené zakončení se závitem je usazeno do bloku kolíčku z tvrdého dřeva. V bloku kolíčku je vyvrtán otvor menšího průměru, než je průměr kolíčku a kolíček je do něho vražen. Zúžený kolíček má jemné závity a je udržován v tomto menším otvoru třením. Pak je na kolíček navinuta struna do žádoucího napětí.

Namáhání, které musí vydržet dřevo, vede často k praskání, štípání anebo prohýbání bloku kolíčků. Navíc, dřevěné bloky kolíčků podléhají změnám ve vlhku a v jiných klimatických podmínkách.

Jakmile jednou blok kolíčků praskne, prohne se, štípe, smršťuje se či bortí, piano je ve většině případů příliš drahé opravovat či zachraňovat, protože oprava je mimořádně náročná na práci. Nejběžnější hlavní vadou starých pian je, že si nedokáží udržet svůj tón v důsledku prohýbání, štípání anebo praskání bloku kolíčků.

V některých případech moderní výrobní techniky obsahují použití vrstvených kolíčkových bloků a ladicích kolíčků s větším průměrem. Toto je prováděno jako pokus minimalizovat účinky klimatických změn a zvýšit stabilitu ladění. Avšak může to vést k tomu, že následné ladění bude učiněno obtížnějším.

Tradiční dřevěné kolíčkové bloky jsou vyráběny z tvrdých dřevin, které z hlediska konzervačního představují ubývající zdroje.

K naladění struny je třeba dvou fází. Kolíček je nejprve otáčen a pak je „nastaven“ (usazen), aby kompenzoval vnitřní torzi (krůt) tohoto ladicího kolíčku. V důsledku rozdílů konstrukce je pro 40 velká křídla vyžadována jiná technika oproti pianinům. Nicméně, princip zůstává stejný, jak bude uvedeno dále.

Ladicí páka sedí na ladicím kolíčku prostřednictvím ladicí hlavy, s rukojetí v pravých úhlech ke kolíčku (obvykle v pozici hodinových ručiček mezi 12. a 2. hodinou). Ladič piana pak používá 45 pákoví jak k otáčení, tak k nastavení kolíčku.

Když je kolíček otáčen okolo své osy ladicí pákou, uvnitř kolíčku dochází k vnitřní torzi (ohýbání a pružnému ohýbání neboli flexi). Ohýbá či pružně se ohýbá a to dostatečně tak, aby se změnila výška tónu struny. Tudíž, kolíček musí být otočen trochu dál, dokud není frekvence struny 50 nepatrně strmá. Otáčení kolíčku je nyní hotové.

V této fázi dochází k „nastavení“ kolíčku. Kolíček je nyní ohnut zpátky ke kompenzaci své vnitřní torze dosednutím zpět na ladicí kladivo a jeho tažením směrem dolů kolmo kjeho ose. Kolíček je velmi nepatrně manipulován pomocí tlačení nahoru anebo tažením dolů, dokud si 55 neudržuje stabilní polohu v bloku kolíčku, se strunou ve správné výšce tónu. Tento postup je

- 1 CZ 290689 B6 znám jako nastavování kolíčku. Toto musí být provedeno, aby se docílilo přesného, stabilního naladění.

Kolíček si musí udržovat velmi těsné upnutí v bloku kolíčku, když je opatřen strunou, protože tah struny může být až 67,95 kg. Při dosahování tohoto upnutí dochází k vnitřní torzi (ohýbání či flexi), když se kolíček otáčí. Hledá se rovnováha mezi pevným upnutím kolíčku v daném bloku (dostatečným k udržení struny ve správném napětí, bez jejího odvíjení) a hladkou rotací kolíčku (minimalizující jeho vnitřní torzi a tudíž potřebu ho nastavovat).

Ladicí kolíček, ať v kovovém či dřevěném bloku, musí po otáčení umožňovat toto „nastavení“, tj. manipulaci prostřednictvím uvolnění, otočením či natočením na čepu kolmo ke své ose, jak tomu rozumějí osoby kvalifikované v této technice. Množství uvolnění (otáčení či natáčení) kolíčku, potřebné ke změnění výšky tónu dané struny (měřeno vibracemi za vteřinu) je minimální. K dosažení stability tónuje potřeba nepatrné úpravy kolíčku, anticipující nepatrnou vnitřní torzi kolíčku a vyrovnávající napětí na strunu (faktor určovaný individuálním designem každého piana).

„Nastavování“ kolíčku je popsáno v textu autora Arthura A. Reblitze, s názvem „Ladění, obsluha a přestavba pian“ („Piano Tuning, Servicing And Rebuilding“), vydaném ve Vestal Press, září 1976 (viz str. 45 a následující).

V tradičních designech je kolíček nastavován svou „flexí“ (ohýbáním) v dřevěném bloku. Uvolňování ocelového ladicího kolíčku v dřevěném bloku neškodí ani kolíčku ani bloku, v důsledku délky kolíčku a použitých materiálů. Avšak, v konstrukcích, kde je používán kovový blok kolíčku, je nemožné uvolnit či nastavit kolíček kratší délky, jenž je pevně usazen v bloku, bez jeho namáhání až k hranici jeho konečného přelomení. Toto je známým problémem u pian stavěných v souladu s australskou patentovou přihláškou. S poukazem na obr. 9 je známo sestavení, kde má kolíček kónicky zúženou hlavu, jež sedí v kónickém vývrtu. Kolíček je udržován na místě uzavíracím (uzamykacím či pojistným) šroubem. Zakřivené zakončení tohoto uzavíracího šroubu pomáhá otáčení kolíčku. Tato kónická hlava dovoluje kolíčku, aby se otáčel, ale ne otáčel, či natáčel kolmo ke své ose. Vývrt formuje pozitivní uzavírací úkos, jenž vede ke stříhání kolíčku.

Jiné konstrukce bloku kolíčků předchozí techniky obsahovaly principy se zapracovaným sekundárním mechanickým zařízením pro ladění. Například, v německém patentu DE-B-55 353 má kolíček sférickou zástrčku, jež je udržována na místě pomocí podpěrného sloupku. Tento kolíček je manipulován vertikálně pomocí excentrického kotouče vačky. Kvůli svému sférickému zákončení zástrčka bude vždy táhnout směrem ke své nejnižší dolní poloze ve směru tahu struny. Kotouč je otáčen k vertikálnímu naklonění zástrčkového kolíčku, čímž se bude zvedat výška tónu, k provedení jemného ladění.

Ladicí kolíček, bez ohledu na svůj design, musí být schopen nepatrného přetočení a pak uvolnění, či nastavení dolů, směrem ktahu struny. Kolíček v patentu DE-B-55 353 může být nepatrně přetočen, ale nepovoluje nezbytné nastavení kolíčku a struny, jež je požadováno, aby si piano udržovalo svůj tón, protože je důsledkem tahu struny vždy ve své nejzazší spodní poloze. Tudíž, kolíček se sférickou hlavou je nevýhodou. Není uspokojivý, protože nekompenzuje nezbytné potřebné nastavení kolíčku a struny.

Z uvedeného stavu techniky plyne, že je potřeba alternativní konstrukce, jejíž vytvoření je předmětem tohoto vynálezu.

Podstata vynálezu

Předmětem vynálezu je ladicí systém piana nebo podobného strunného nástroje, obsahující alespoň jeden ladicí kolíček, kovový montážní blok nebo jednotku, mající samostatný přídržný

-2CZ 290689 B6 prostředek pro jednotlivý ladicí kolíček za účelem zajištění ladicího kolíčku v otvoru kovového montážního bloku či jednotky, přičemž každý ladicí kolíček má na své jedné straně hlavu s vrškem a na opačné straně ladicí zakončení s tvarovým koncem pro umístění ladicího nástroje, kde ladicím zakončením prochází otvor pro upevnění struny ladění k ladicímu kolíčku a přídržný prostředek má zakřivené zakončení pro zajištění jednobodového povrchového kontaktu mezi vrškem ladicího kolíčku a přídržným prostředkem, jehož podstata spočívá v tom, že hlava je radiální a má protáhlý povrch tvaru rotačního elipsoidu, ladicí kolíček tvarovým koncem ladicího zakončení vyčnívá z otvoru, přičemž radiální hlava ladicího kolíčku je uložena v radiálním včvrtu otvoru, majícím tvar doplňkový k tvaru hlavy a čep ladicího zakončení ladicího kolíčku je v otvoru kovového montážního bloku či jednotky uložen s vůlí pro rotaci ladicího kolíčku okolo jeho podélné osy a natáčení kolmo na směr podélné osy.

Podle jednoho výhodného provedení čep ladicího zakončení obsahuje zahloubenou část vytvořenou mezi radiální hlavou a tvarovým koncem ladicího zakončení, přičemž na zahloubené části je upravena objímka.

Podle jiného výhodného provedení je přídržný prostředek opatřen šroubovými závity pro zavedení do závitů otvoru.

Dále je možno vršek ladicího kolíčku vytvořit plochým dílem a přídržný prostředek zajišťovacím šroubem se zakřiveným zakončením, které dosedá na plochý díl ladicího kolíčku.

Podle jiného výhodného provedení jsou ladicí kolíček a přídržný prostředek z kalené, popouštěné oceli s vysokou pevností v tahu, montážní blok či jednotka je z litiny, kovového kompozitu, zinku či slitiny obsahující roztroušené grafitové vločky s celkovým množstvím uhlíku v rozsahu 15-20 procent hmotnostních.

Objímka může být v jednom přednostním provedení ze slinutého bronzu nebo mosazi. Vůli čepu je pak výhodné povést v rozsahu 0,01-0,05 mm.

V dalším výhodném povedení je objímka z nylonu. Tehdy je výhodné provedení, kdy vůle čepu je 0,01-0,05 mm.

Podrobný popis jednotlivých povedení bude uveden dále s poukazem na příslušné výhody předmětu vynálezu.

Přehled obrázků na výkresech

Dále budou popsána přednostní ztvárnění tohoto vynálezu se zřetelem k příslušným obrázkům, na nichž:

Obr. 1 - znázorňuje rozložené perspektivní schéma prvního ztvárnění kolíčku a konstrukce jednotky podle tohoto vynálezu,

Obr. 2 - znázorňuje samostatnou individuální montáž, připevněnou ke kovovému rámu,

Obr. 3 - znázorňuje pluralitu kolíčkových otvorů v podobě bloku anebo na sekce rozdělené jednotky otvorů pro ladicí kolíčky k usazení kolíčků a uzavírací šrouby podle tohoto vynálezu.

Obr. 4 - znázorňuje rozložené perspektivní schéma druhého ztvárnění kolíčku podle tohoto vynálezu,

Obr. 5 až 9 - znázorňují uspořádání ladicího kolíčku podle předcházející techniky.

-3CZ 290689 B6

Příklady provedení vynálezu

Na obr. 6 je znázorněn známý princip ladění struny nástroje pomocí ladicího kolíčku.

Ladicí páka 106 je přibližně 300 mm dlouhá a sedí na ladicím kolíčku 100 prostřednictvím ladicí hlavy, s rukojetí v pravých úhlech ke kolíčku 100 (obvykle v pozici hodinových ručiček mezi 12. a 2. hodinou). Ladič piana pak používá páky jak k otáčení, tak k nastavení kolíčku 100.

Když je kolíček 100 otáčen ve směru šipky 104 okolo své osy 107 ladicí pákou 106, uvnitř kolíčku 100 dochází k vnitřní torzi (ohýbání a pružnému ohýbání neboli flexi). Ohýbá či pružně se ohýbá a to dostatečně tak, aby se změnila výška tónu struny. Tudíž, kolíček 100 musí být otočen trochu dál, dokud není frekvence struny nepatrně strmá. Otáčení kolíčku 100 je nyní hotové.

V další fázi dochází k „nastavení“ kolíčku 100. Kolíček 100 je nyní ohnut zpátky ke kompenzaci své vnitřní torze, dosednutím zpět na ladicí páku 106 a jejím tažením směrem dolů kolmo kjeho ose 107. Kolíček 100 je velmi nepatrně manipulován pomocí tlačení nahoru anebo tažením dolů ve směru šipky 105, dokud si neudržuje stabilní polohu v bloku 101 kolíčku 100, se strunou ve správné výšce tónu. Tento postup je znám jako nastavování kolíčku. Toto musí být provedeno, aby se docílilo přesného, stabilního naladění.

Kolíček 100 si musí udržovat velmi těsné upnutí v bloku 101 kolíčku 100, když je opatřen strunou, protože tah struny může být až 67,95 kg. Při dosahování tohoto upnutí dochází k vnitřní torzi (ohýbání či flexi), když se kolíček 100 otáčí. Hledá se rovnováha mezi pevným upnutím kolíčku 100 vdaném bloku 101 (dostatečným k udržení struny ve správném napětí, bez jejího odvíjení) a hladkou rotací kolíčku 100 (minimalizující jeho vnitřní torzi a tudíž potřebu ho nastavovat).

Ladicí kolíček, ať v kovovém či dřevěném bloku, musí po otáčení umožňovat toto „nastavení“, tj. manipulaci prostřednictvím uvolnění, otočením či natočením na čepu kolmo ke své ose, jak tomu rozumějí osoby kvalifikované v této technice. Množství uvolnění (otáčení či natáčení) kolíčku, potřebné ke změnění výšky tónu dané struny (měřeno vibracemi za vteřinu) je minimální. K dosažení stability tónu je potřeba nepatrné úpravy kolíčku, anticipující nepatrnou vnitřní torzi kolíčku a vyrovnávající napětí na strunu (faktor určovaný individuálním designem každého piana).

V tradičních provedeních je kolíček nastavován svou „flexi“ (ohýbáním) v dřevěném bloku. Uvolňování ocelového ladicího kolíčku v dřevěném bloku neškodí ani kolíčku ani bloku, v důsledku délky kolíčku a použitých materiálů. Avšak, v konstrukcích, kde je používán kovový blok kolíčku, je nemožné uvolnit či nastavit kolíček kratší délky, jenž je pevně usazen v bloku, bez jeho namáhání až k hranici jeho konečného přelomení. Toto je známým problémem u pian stavěných v souladu se známým řešením podle obr. 9. V tomto sestavení má kolíček 114 kónicky zúženou hlavu 115, jež sedí v kónickém vývrtu. Kolíček 114 je udržován na místě uzavíracím (uzamykacím či pojistným) šroubem 116. Zakřivené zakončení tohoto uzavíracího šroubu U_6 pomáhá otáčení kolíčku 114. Kónická hlava 115 dovolila kolíčku 114, aby se otáčel, ale ne otáčel či natáčel kolmo ke své ose. Vývrt formoval pozitivní uzavírací úkos, jenž vedl ke stříhání kolíčku 114.

Jiné konstrukce bloku kolíčků předchozí techniky obsahovaly principy se zapracovaným sekundárním mechanickým zařízením pro ladění. Například, v německém patentu DE-B-55 353, s odkazem na obr. 6 a 7, má kolíček 108 sférickou zástrčku 109. jež je udržována na místě pomocí podpěrného sloupku 110. Tento kolíček 108 je manipulován vertikálně pomocí excentrického kotouče 111 vačky 110. Kvůli svému sférickému zakončení, zástrčka 109 bude vždy táhnout směrem ke své nejnižší dolní poloze ve směru tahu struny. Kotouč lilie otáčen k verti

-4CZ 290689 B6 kálnímu naklonění zástrčkového kolíčku 108, čímž se bude zvedat výška tónu, k provedení jemného ladění.

Ladicí kolíček, bez ohledu na svůj design, musí být schopen nepatrného přetočení a pak uvolnění, či nastavení dolů, směrem k tahu struny. Kolíček 108 v patentu DE-B-55 353 může být nepatrně přetočen, ale nepovoluje nezbytné nastavení kolíčku 108 a struny, jež je požadováno, aby si piano udržovalo svůj tón, protože je důsledkem tahu struny vždy ve své nejzazší poloze a nekompenzuje nezbytné potřebné nastavení kolíčku a struny.

Naproti tomu, u řešení podle vynálezu, jak znázorňuje obr. 1, kolíček 10 má radiální hlavu 12, zahloubenou část 14 a ladicí (a strunu piana přidržující) zakončení 1.8. Štěrbina otvoru struny 20 se protahuje skrze zakončení 18, jak je dobře známo v dané technice, pro prostrčení struny 20 piana.

Jako u tradičního kolíčku, zakončení 18 je tvarováno se čtyřmi plochými ladicími zakončeními 22 k přizpůsobení se ladicímu kladívku či ladicí páce. Když je tato páka či kladívko (nezobrazeno) použito ladičem pian, ladí příslušnou strunu 20 na požadovanou výšku tónu pomocí otáčení kolíčku okolo podélné osy 24.

Každý kolíček 10 znázorněný na obr. 1 je umístěn v otvoru 26 montážního bloku 44 či jednotky 50. Objímka 30 obklopuje zahloubenou část 14. Tato objímka 30 může být vyrobena ze slinutého bronzu či mosazi a může být nepřerušována anebo s podélnými štěrbinami. Kolíček 10 spočívá uvnitř otvoru 26, s radiální hlavou 12 v kontaktu s komplementárním radiálním vývrtem 31 otvoru 26.

Kolíček 10 má vršek tvořený plochým dílem 32, na němž sedí přídržný prostředek 34 v podobě zajišťovacího šroubu. Šroub je šroubován do vývrtu se závitem 35 montážního bloku 44 či jednotky 50. Šroub má zakřivené zakončení 38, k zajištění jednobodového povrchového kontaktu mezi plochým dílem 32 kolíčku 10 a šroubem, čímž umožňuje kolíčku 10 otáčet se na čepu na zakřiveném zakončení 38 šroubu. Šroub má tvarované či objímkovité zakončení 40 k umožnění nastavovacímu nástroji jako je například Allenův klíč, otáčet uzavíracím šroubem se zřetelem k vývrtu se závitem 35. Šroubování uzavíracího šroubu do vývrtu se závitem 35 zajišťuje potřebnou sílu na kolíček 10 k jeho přidržování v otvoru 26.

Radiální hlava 12 umožňuje kolíčku 10 jak otáčení okolo podélné osy 24, tak i natáčení kolmo ktéto ose 24 na čepovém bodu zakřiveného zakončení 38 uvnitř vůle čepu 33 v otvoru 26, umožňující kolíčku 10 být naladěn a nastaven.

Jak znázorňují obr. 1, 2 a 3, tyto kolíčky 10 mohou být použity buď v jednotlivém samostatném montážním bloku 44 nebo v kolíčkových montážích rozdělených do jedné anebo více jednotek 50 (obr. 3), například formující sekce basové, střední a sekce vysokých tónů. Ač obr. 2 znázorňuje jediný kolíček 10, tento montážní blok 44 může obsahovat množství kolíčků a sdružených otvorů, a mohl by být použit ve výrobě nových pian a nebo k opravě či nahrazení poškozené sekce piana. Tyto samostatné montážní bloky 44 či jednotky 50 jsou slícovány pomocí jednoho nebo více upínadel, například kovovými příchyty či podobně k rámu piana 28.

Ačkoli v dalším bude popis se zřetelem k jedinému kolíčku, je třeba rozumět, že tento popis je uplatnitelný i na množství kolíčků. Protože každá jednotlivá výroba piana je unikátní ve své velikosti a designu, úkol naladění často vyžaduje různý technický přístup. Sestavení zde popsané poskytuje těmto variacím přizpůsobitelné řešení.

Když se ladí piano, kolíček 10 se otáčí okolo podélné osy 24. Radiální hlava 12 a objímka 30 umožňují kolíčku 10, aby se volně pohyboval, zajišťujíce hladkost a stejnoměrnost pocitu a umožňujíce kolíčku, aby byl tažen přímo do potřebné výšky tónu, následně eliminujíce potřebu kolíček 10 v takových případech nastavovat.

-5CZ 290689 B6

Kolíček 10 je navržen tak, aby podstatně redukoval tlak okolo bodu namáhání, když je zatížen dolů ladičem. Radiální hlava 12 eliminuje ohyb či flexi kolíčku 10 a umožňuje kolíčku 10 jak otáčení okolo podélné osy 24, tak natáčení kolmo k ose 24 okolo bodu zakřiveného zakončení 38 upevňovacího přídržného prostředku 34, tvořeného šroubem v komplementárním radiálním vývrtu 31, uvnitř vůle otvoru čepu 33. Přednostní vůle otvoru čepu 33 mezi kolíčkem 10 a montážním blokem 44 nebo jednotkou 50 je mezi 0,01-0,05 mm.

Kvůli konzistenci pocitu by bylo možné strunu naladit „automaticky“. Například, použitím torzi snímajícího, motorového nástroje může být kolíček nejprve upraven na požadované nastavení torze. Naladění struny by pak bylo stanoveno měřením buď rezonance struny (aplikací záměrného kolísání kmitočtu a hledání maximální odpovědi) anebo vibrací struny při snímání její frekvenční odpovědi. Ladění by pak mohlo být opakováno dokud nebude struna nastavena na žádoucí notu, upravením (zvýšením nebo snížením) torze aplikované daným nástrojem. Tato technologie není v současnosti u existujících systémů možná, v důsledku nekonzistence torze od jednoho kolíčku ke druhému. Objímka 30, je-li zajištěna, formuje nárazník mezi kolíčkem 10 a montážním blokem 44 nebo jednotkou 50, reguluje vůli čepu 33 a chrání kolíček 10 od opotřebení okolo této kritické mezery. Radiální hlava 12 a objímka 30 umožňují kolíčku 10, když je to potřeba, být stejnoměrně a efektivně nastaven na správnou výšku, bez působení nepatřičného zatížení na kolíček 10, čímž se vylučuje možnost zadření nebo zlomení kolíčku 10.

Radiální oblouk čepu 33 dává kolíčku 10 superiorní cit pro účely ladění a nastavování nad tradičními ladicími kolíčky, udržujíce konzistenci citu zjednoho kolíčku 10 na druhý, umožňujíce kolíčku 10 a struně, aby byly efektivně nastaveny, překonávajíce napětí kladené na strunu prostřednictvím tlačné lišty (nezobrazena).

K omezení tření mezi kolíčkem 10 a radiálním vývrtem 31 bez prokluzování může být použito mazadlo. Jako vhodné bylo shledáno mazadlo založené na lithiu.

Systém ladění jenž je rozdělený buď do množství jednotlivých samostatných montážních bloků 44 (obr. 2) nebo jednoho nebo více bloků či jednotek 50 (obr. 3), způsobuje, že tyto montážní bloky 44 nebo jednotky 50 mohou být jednodušeji uloženy a efektivně přimontovány k jakékoli pianové desce (rámu) před ostruněním daného nástroje. Tyto montážní bloky 44 se vzájemně uzamykají s deskou piana, čímž formují příhradový nosník, vyztužující a posilující desku piana povahou rozměrů ladicího systému, jenž je podstatně tlustší, než jakákoli deska piana jako taková. Desky standardního piana jsou příliš tenké, aby byl do nich vložen ladicí kolíček 10 a přídržný prostředek 34.

Toto rozdělení do dílů ladicího systému vede k vyloučení problémů s přechováváním, zacházením, montáží a náklady montáže a sdružených problémů, jež se vyskytují na úrovni továrny s existujícími tradičními ladicími systémy.

Montážní bloky 44 či jednotky 50 jsou rovněž daleko levnější k výrobě a mnohem snadnější a jednodušší k instalaci, než existující technologie. Montážní bloky 44 či jednotky 50 jsou přišroubovány či přichyceny šroubem s matkou k desce pomocí řady šroubů 29 uvnitř příchytů 27 montážních bloků 44 či jednotek 50, anebo jsou jinak upevněny.

Kvůli pevnosti jsou kolíček 10 a přídržný prostředek 34 vyrobeny z žíhané slitinové oceli, zatímco objímka 30 je vyrobena ze slinutého bronzu nebo mosazi. Kolíček nebo šroub mohou být kalené na modro, pokryté niklem nebo chromém či s jiným pláštěm. Jednotlivý montážní blok 44 nebo na části rozdělený blok či jednotka 50 mohou být vyrobeny z litiny, slitiny, zinku či kompozitních materiálů obsahujících rozptýlené grafitové vločky či jiné podobné mazací elementy. Takovéto kompozitní materiály obsahující mazací prvky jsou nezbytné, jsou-li použity s mazadlem na bázi lithia, či jiným externím mazadlem k usnadnění volného pohybu kolíčku 10 kolmo na a okolo jeho podélné osy 24, když se ladí a nastavuje.

-6CZ 290689 B6

Standardní litinové pianové desky neobsahují tyto prvky a tak nemají tyto vlastnosti.

Množství uhlíku v podobě jakýchkoliv rozptýlených grafitových vloček v chemickém složení litinového nebo slitinového materiálu, je přednostně 15-20 procent hmotnostních pro montážní blok 44 či jednotku 50. Litina může obsahovat až do 4 % uhlíku.

Ačkoli byl tento vynález výše popsán se zřetelem k jeho přednostnímu ztvárnění, v rámci znalostí osoby kvalifikované v dané technice jsou možné variace, například, objímka 30 může být změna či protažena aby seděla přes radiální hlavu, čímž dále sníží opotřebení kolíčku 10 a radiálního vývrtu 31. Alternativně, objímka 30 a zahloubení kolíčku 10 mohou být dohromady vynechány, jak znázorňuje obr. 4.

Mezi zakřiveným zakončením 38 uzavíracího přídržného prostředku 34 jako šroubu a plochým dílem 32 kolíčku 10 může být umístěno kuličkové ložisko, s vydutím umístěným mezi oba povrchy k uložení kuličkového ložiska, čímž se omezuje tření mezi kolíčkem 10 a uzavíracím přídržným prostředkem 34·

Namísto vývrtu integrálního s montážním blokem 44 či jednotkou 50, mohou být použita oddělená sedla radiálního vývrtu a jeho pouzdro. Kolíček s radiální hlavou může být uložen do montážního bloku 44 či jednotky 50 s pseudokónickým vývrtem nebo vývrtem s větším průměrem.

Průměr přídržného prostředku anebo rozteč závitu mohou být obráceny, či může být změněn poloměr kolíčku a/nebo rozměry délky, aby vyhovovaly dané aplikaci, zatímco světlost otvoru čepu 33 může být změněna na oválnou či jiného tvaru.

Jednotlivé montážní bloky 44 či jednotky 50 mohou být měněny ve velikosti, tvaru rozměru nebo designu, aby seděly do rámu piana, a mohou být, místo upevnění na místo maticí či šroubem a maticí, svařeny, utěsněny, provedeny jako západkové, západkové s pružinou, šroubované dovnitř jako jeden kus, jako upínací pouzdro, upevněné na kolejničkách, či nějak jinak udržovány na místě v rámu 28 nebo existujícím kolíčkovém bloku, či podkladovém dřevu, ať z přední nebo zadní části piana.

Přídržný prostředek 34, jako šroub, může mít namísto zakřiveného tvarovaného zakřiveného zakončení 38 kopulovité, polosférické, špičaté, kónické či jiné tvarované zakončení, vhodné k dosednutí na vrchní plochý díl 32 kolíčku 10 s minimálním třením či mít plochý povrch spolupracující s hlavou čepu konvexního tvaru. Pro montážní blok 44 či rozdělenou jednotku 50, objímku 30, kolíček 10 nebo přídržný prostředek 34 mohou být vhodné jiné plastické hmoty, kovy keramika, kompozity nebo slitinové materiály a mazací elementy, jež všechny mají podobné pevnosti v tlaku a koeficienty tření mezi sebou, ale jejichž pevnosti v tlaku a koeficienty tření jsou vyšší, než má litina, slitinový materiál, zinek, bronz anebo mosaz.

Kolíček 10, montážní blok 44 či jednotka 50 a přídržný prostředek 34 mohou být tvrzeny, nitridovány, či jinak ošetřeny, aby se zvýšil výkon a omezilo opotřebování.

Radiální hlava eliminuje ohyb či flexi kolíčku 10 a umožňuje kolíčku 10, aby se otáčel okolo podélné osy 24 a natáčel kolmo k ní v komplementárním radiálním vývrtu, otáčeje se na zakřiveném zakončení přídržného prostředku 34. Kolíček 10 může být takto nastaven na správnou výšku bez kladení zátěže na něj.

Zakřivené zakončení přídržného prostředku provádí čtyři funkce:

Zadržuje kolíček v otvoru pod tlakem v žádoucím nastavení, udržujíce jednobodový kontakt mezi přídržným prostředkem a kolíčkem.

-7CZ 290689 B6

Udržuje strunu piana ve správném napětí.

Umožňuje kolíčku, když je potřeba, být tažen přímo do správné výšky.

Umožňuje kolíčku otáčet se kolmo ke své ose uvnitř otvoru bez působení zatížení na něj. Radiální vývrt umožňuje natáčet se, rotovat a být nastaven v dané montáži anebo jednotce, bez působení zátěže na kolíček a omezuje eventualitu, že by kolíček zformoval těsnění v montáži nebo jednotce, či zadření v budoucnu kvůli korozi anebo z jiné příčiny spíše, než kdyby byl 10 kolíček umístěn ve vývrtu s pozitivním uzavíracím kónickým zúžením, jak je známo ze stavu techniky. Objímka chrání proti opotřebení kolíčku a zátěži, pomáhá pohybu kolíčku když je kolíček laděn a formuje nárazník mezi kolíčkem a danou montáží či jednotkou a chrání ji, když je zatížena dolů ladičem.

Jednotlivé montáže samostatných kolíčků umožňují systému, aby byl jednoduše a efektivně montován k jakékoli existující desce piana bez žádného dalšího vybavování desky nástroji a s pouze minimálními, kosmetickými změnami daného nástroje.

Na části rozdělené bloky či jednotky kolíčků umožňují, aby tyto byly vyráběny odděleně od 20 hlavního tělesa daného nástroje, čímž může být tento systém snadno přizpůsoben, aby pak byl jednoduše a efektivně připojen k jakékoli pianové desce.

Vůle otvoru čepu umožňuje kolíčku aby rotoval, natáčel se a otáčel okolo čepu v dané montáži či jednotce v rámci předem stanovených parametrů, například, mezi 0,01-0,05 mm, k umožnění 25 kolíčku, bude-li to potřeba, aby byl snadno a efektivně nastaven.

Claims (9)

1. Ladicí systém piana nebo podobného strunného nástroje, obsahující alespoň jeden ladicí kolíček (10), kovový montážní blok (44) nebo jednotku (50), mající samostatný přídržný prostředek (34) pro jednotlivý ladicí kolíček (10) za účelem zajištění ladicího kolíčku (10) v otvoru (26) kovového montážního bloku (44) či jednotky (50), přičemž každý ladicí kolíček (10) má na své jedné straně hlavu (12) svrškem (32) a na opačné straně ladicí zakončení (22) stvarovým koncem pro umístění ladicího nástroje, ladicím zakončením (22) prochází otvor (20) pro upevnění struny ladění k ladicímu kolíčku (10) a přídržný prostředek (34) má zakřivené zakončení (38) pro zajištění jednobodového povrchového kontaktu mezi vrškem (32) ladicího kolíčku (10) a přídržným prostředkem (34), vyznačující se tím, že hlava (12) je radiální a má protáhlý povrch tvaru rotačního elipsoidu, ladicí kolíček (10) tvarovým koncem ladicího zákončení (22) vyčnívá z otvoru (26), přičemž radiální hlava (12) ladicího kolíčku (10) je uložena v radiálním vývrtu (31) otvoru (26), majícím tvar doplňkový ktvaru hlavy (12) a čep (33) ladicího zakončení (22) ladicího kolíčku (10) je v otvoru (26) kovového montážního bloku (44) či jednotky (50) uložen s vůlí pro rotaci ladicího kolíčku (10) okolo jeho podélné osy (24) a natáčení kolmo na směr podélné osy (24).

2. Ladicí systém podle nároku 1, vyznačující se tím, že čep (33) ladicího zakončení (22) obsahuje zahloubenou část (14) vytvořenou mezi radiální hlavou (12) a tvarovým koncem ladicího zakončení (22), přičemž na zahloubené části (14) je upravena objímka (30).

3. Ladicí systém podle nároku 2, vyznačující se tím, že přídržný prostředek (34) je opatřen šroubovými závity pro zavedení do závitů (35) otvoru (26).

4. Ladicí systém podle nároku 3, vyznačující se tím, že vršek ladicího kolíčku (10) je tvořen plochým dílem (32) a přídržný prostředek (34) zajišťovacím šroubem se zakřiveným zakončením (38), které dosedá na plochý díl (32) ladicího kolíčku (10).

5. Ladicí systém podle nároku 4, vy zn ač u j í c í se t í m , že ladicí kolíček(10) apřídržný prostředek (34) jsou z kalené, popouštěné oceli s vysokou pevností v tahu, montážní blok (44) či jednotka (50) je z litiny, kovového kompozitu, zinku či slitiny obsahující roztroušené grafitové vločky s celkovým množstvím uhlíku v rozsahu 15-20 procent hmotn.

6. Ladicí systém podle nároku 5, vyznačující se tím, že objímka (30) je ze slinutého bronzu nebo mosazi.

7. Ladicí systém podle nároku 5, vy z n a č uj í c í se t í m , že objímka (30) je z nylonu.

8. Ladicí systém podle nároku 6, vyznačující se tím, že vůle čepu (33)je 0,0ΙΟ,05 mm.

9. Ladicí systém podle nároku 7, vyznačující se tím, že vůle čepu (33) je 0,0 ΙΟ,05 mm.