CZ279858B6

CZ279858B6 - Biodegradovatelný polyolefin

Info

Publication number: CZ279858B6
Application number: CS905712A
Authority: CZ
Inventors: Jiří Ing. Csc. Sedlář; Ladislav Rndr. Csc. Pospíšil; Jiří Rndr. Csc. Tocháček; Jiří Ing. Csc. Pác; Karel Ing. Šula
Original assignee: Polymer Institute Brno Spol. S R.O.
Priority date: 1990-11-20
Filing date: 1990-11-20
Publication date: 1995-07-12
Also published as: CS571290A3; SK278146B6

Abstract

Polyolefin, který je degradovatelný pomocí půdních bakterií obsahuje 0,5 až 30 % hmotnostních minerálního plniva o velikosti částic do 25 m, 0,1 až 5 % hmotnostních lipidů a 0,01 až 1 % hmotnostní hydrolyzovatelných nefenolických fosfitových stabilizátorů. Je výhodné, když je polyolefin alespoň jednostranně dloužen a obsahuje do 1 % hmotnostního solí nebo komplexů kovů s přechodnou valencí, které jsou naneseny spolu s lipidy na částice plniva.ŕ

Description

Oblast techniky

Vynález se týká polyolefinů snadno -degradujících vlivem půdních bakterií, enzymů, hub, tepla, světla a kyslíku.

Dosavadní stav techniky .

Problém zabezpečení biodegradovatelnosti plastů je mimořádně důležitý u materiálů, jejichž organizovaný sběr a následná recyklace eventuálně spalování jsou obtížně zajistitelné nebo nemožné. Týká se to zejména domácích odpadů, které se těžko identifikují a třídí, dále potom plastů, jejichž charakter aplikace takový sběr neumožňuje (.tj . sadební košíky, některé zemědělské aplikace, geotextilie a podobně).

Běžným způsobem stabilizované plasty degradují dříve nebo později vlivem ultrafialového záření, kyslíku a tepla. Doba, za kterou u takových plastů dojde ke ztrátě mechanických vlastnostní a k postupnému rozpadu, je podle typu stabilizace většinou otázkou několika měsíců až let, pokud jsou^- výrobky vystaveny vlivu shora zmíněných deteriogenů. Jestliže /je však vliv deteriogenů omezen, jako je tomu při uložení výrobku do země (půdní aplikace, kompostování odpadů), potom čas potřebný k desintegraci výrobku a jeho bakteriologickému strávení se odhaduje na mnoho desítek až několik stovek let.

Vzhledem k tomu, že naprostá většina synteticky připravených makromolekulárních látek je pro bakterie neakceptovatelná, řeší se tento problém buď přípravou speciálních polymerů syntetizovaných k tomuto účelu (3-hydroxybutyrát-3-hydroxyvalerát kopolymer), nebo přídavkem biodegradovatelných látek (například škrobu) do polymeru. Posledně zmíněný přístup je v současné době nejrozšířenější a speciálně upravený škrob (vysušený a silanizovaný) je předmětem řady patentů.

Je-li polymer obsahující škrob v kontaktu s půdními bakteriemi, dochází k selektivnímu napadení škrobových zrn mikroorganismy a jeho postupnému strávení. Polymerní matrice se tak výrazně naruší a zvětší se její povrch. Se škrobem se do polymeru obvykle přidávají i určitá množství nenasycených karboxylových kyselin s dlouhým uhlíkatým řetězcem často ve formě přírodních rostlinných olejů - lipidů. Za přítomnosti stopových kovů obsažených v půdě dochází k oxidaci těchto lipidů, tvorbě hydroperoxidů, a tím k iniciaci oxidační destrukce polymeru samotného. Dojde k postupné ztrátě mechanických vlastností materiálu a k vytvoření kratších makromolekul s polárními skupinami, které již mohou být mikroorganismy metabolizovány. Materiál tak pozvolna ztrácí svoji integritu a je postupné vstřebán do půdy. Celý proces je podle údajů výrobců možno vhodným výběrem lipidů, koncentrace škrobu a stopových kovů načasovat tak, že proběhne během několika měsíců až let.

Nevýhoda dosavadních řešení škrobu k tomuto účelu je poměrné jako biologický prodegradent je spočívá jednak v tom, že úprava nákladná a dále v tom, že škrob možno použít pouze pro výrobky

-1CZ 279858 B6 z polyetylénu. Při vyšších teplotách zpracování než 230 °c dochází totiž k termickému rozkladu škrobu, takže tento způsob nelze aplikovat například pro polypropylen, jehož teploty zpracování dosahují běžně až 270 ’C i více.

Uvedené nedostatky jsou odstraněny u biodegradovatelných polyolefinů podle tohoto vynálezu.

Podstata vynálezu

Předmětem vynálezu je biodegradovatelný polyolefin, obsahující 0,5 až 30 % hmot, minerálního plniva o velikosti částic do 25 μιη, 0,1 až 5 % hmot, lipidů a 0,01 až 1 % hmot, hydrolyzovatelných nefenolických fosfitových stabilizátorů.

Biodegradovatelnost polyolefinu podle tohoto vynálezu lze zvýšit alespoň jednostranným dloužením, přídavkem až 1 % hmot, soli nebo komplexů kovů s přechodnou valencí a s výhodou modifikací povrchu plniva lipidy a nebo solemi nebo komplexy kovů s přechodnou valencí.

Označením polyolefin je míněn homopolymer propylenu, homopolymer ethylenu, kopolymer propylen-ethylen statistický nebo blokový s obsahem ethylenu od 0,5 do 30 % hmot, nebo kopolymery ethylenu s α-olefiny o počtu uhlíku od C₄ do Cj_₂, přičemž jejich obsah se pohybuje v rozmezí 0,3 až 15 % hmot. Tyto polymery jsou získávány pomocí Ziegler-Nattových katalytických systémů a jejich relativní molekulová hmotnost je v rozmezí 10 000 až 2 000 000; polymery vykazují index toku 0,1 až 15 dg/min.

Plnivem se rozumí minerální anorganický jemně mletý materiál, velikost jeho částice se pohybuje v rozmezí od 0,5 do 25 μιη, bez povrchové úpravy i s povrchovou úpravou. Nejlépe použitelný se jeví uhličitan vápenatý, mastek, dolomit aj. Souhrnným názvem lipid se v tomto případě označují nenasycené karboxylové kyseliny c₁₀ až c₃₀ rostlinného nebo syntetického původu s jednou nebo více dvojnými vazbami v molekule. Tyto jsou dále upraveny syntetickou cestou na estery vyšších alkoholů C₄-C₂₀, amidy, anorganické soli a podobně. Příklady vhodných lipidů jsou butylestery nebo pentaerytritylestery kyselin sojového nebo lněného nebo řepkového oleje. Z důvodu zabezpečení zpracovatelnosti je polymer stabilizován fosfitickým stabilizátorem. Po zpracování, kdy stabilizátor již ztrácí svůj význam, je naopak žádoucí, .aby co nejrychleji ztratil svoji účinnost. Tento požadavek splňují snadno hydrolyzovatelné nefenolické fosfity, které se v přítomnosti vzdušné nebo půdní vlhkosti díky nevratnému rozpadu své molekuly stávají neaktivními. Příklady vhodných komerčních fosfitických stabilizátorů jsou například distearylpentaerythrityldifosfit nebo dilaurylpentaerythrityldifosfit. Rychlost termooxidace polymeru lze dále zvýšit i přítomností iontů kovů s přechodnou valencí v polymeru. Je známo, že zejména ionty manganu, niklu ;nebo kobaltu vykazují v polymeru silný prodegradační efekt. Tyto kovy mohou být do polymeru zavedeny buď v podobě kovových soli )karboxylových kyselin (například stearát manganatý), nebo v podobně komplexů (například laurylxanthát kobaltnatý). Při výrobě jpolymeru potom mohou být tyto přímo zahněteny do polymeru nebo

-2CZ 279858 B6 jimi může být impregnováno plnivo. Vlastní impregnace, stejně jako v případě lipidů, je s výhodou provedena rozpuštěním požadované složky v těkavém rozpouštědle a nanesením takto připraveného roztoku na plnivo. Po odpaření rozpouštědla je tak získáno plnivo se zvýšenou prodegradační povrchovou aktivitou.

S překvapením se zjistilo, že je-li polyolefin podle vynálezu bez modifikace nebo podrobený orientaci, ať již biaxiální nebo monoaxiální, stává se biodegradovatelným. Pokud některý ze shora uvedených faktorů chybí, tj. není-li použito anorganického plniva a nebo nenasycené kyseliny nebo jejího derivátu, je-li místo hydrolyzovatelného fosfitu použit fosfit nehydrolyzovatelný nebo fosfit obsahující fenolickou funkci, potom sklon k biodegradovatelnosti je nižší nebo zcela vymizí.

Při výrobě, zej.ména tenkostěnných orientovaných výrobků jako orientované pásky, fólie a vlákna, dochází u takto plněného polymeru ke zvětšení povrchu v důsledku heterogenních částic obtékaných během orientace·: polymerní matricí. Tím se vytvoří situace do jisté míry analogická té, která nastane po strávení částic škrobu bakteriemi. Výhoda je spatřována v tom, že tato struktura je vytvořena bezprostředně při výrobě a není tedy třeba čekat na aktivitu mikroorganismů. Metoda je přitom použitelná i pro polymery s vyšší zpracovatelskou teplotou než je teplota rozkladu škrobu (například polypropylen), protože není limitována degradací plniva. Minerální částice obsahují kromě vlastního plniva i stopová množství kovů, zejména manganu a železa, která katalyzovanou oxidaci urychlí. Jejich množství v plnivu je však proměnlivé a tak lze tyto iniciátory přidávat do polymeru ve stanoveném množství v podobě kovových solí nebo komplexů. Tyto mohou být vnášeny do polymeru bud přímo kompaundováním, nebo nanesením na povrch použitého plniva. Tímto způsobem se potom vytvoří podmínky pro katalyzovanou oxidaci přítomného lipidu a další proces je potom již analogický oxidaci materiálů plněným škrobem. V našem případě je oxidabilita materiálů dále podpořena tím, že jako procesní antioxidant je použit hydrolyzovatelný, nefenolický fosfit, který se záhy po styku s půdní nebo vzdušnou vlhkostí rozloží na oxidačně již neaktivní produkty. Takto nechráněný polymer, iniciovaný oxidujícím se lipidem, stárne několikanásobně rychleji nežnestabi.lizovaný polyolefin a řádově rychleji než polyolefin běžně stabilizovaný. Zoxidovaný materiál se potom stává potravou pro půdní bakterie, enzymy, insekty i hlodavce.

Materiály lze připravit běžnou kompaundovací technologií, která se používá pro výrobu granulátů z polyolefinů. Ani další zpracování těchto biologicky aktivních granulátů na výrobek nevyžaduje speciální strojové vybavení a lze jej tedy provádět na zařízeních běžně používaných pro zpracování polyolefinů. Jiný způsob přípravy předpokládá impregnaci plniva některou z přítomných složek s jeho následným zahnětením do polymeru. Impregnace v praxi se provádí buď natavením požadované látky na povrch plniva, kdy obě zmíněné látky jsou za sucha míchány v mísiči a třením vzniklé teplo roztaví impregnovanou složku, nebo smísení jejího roztoku s plnivem a následným odpařením. S výhodou jsou k tomuto účelu používána organická rozpouštědla jako aceton, chloroform nebo hexan, která mohou být z plniva snadno odpařena.

-3CZ 279858 B6

Uvedená modifikace nezpůsobuje změnu mechanických vlastností výrobku vzhledem ke srovnatelným výrobkům z běžných polyolefinů.

Vynález nejlépe osvětlí následující příklady. % v příkladech jsou relativní, není-li uvedeno jinak.

Příklad 1

Na dvojšnekovém extrudéru typu Werner-Pfleiderer byl připraven granulát o složení uvedeném v tabulce 1. Výsledný granulát měl hodnotu tavného indexu 4,2 dg/min.

Granulát byl dále zpracováván na zařízení Lenzing na orientované pásky 850 dtex. Výsledný stupeň orientace byl 1:6,5. Mechanické parametry, těchto pásků se prakticky nelišily od pásků vyrobených ze standardního polypropylenu (pevnost v tahu 4,0 kN/dtex, tažnost 28 %). Z toho vyplývá, že za podmínek zpracování, tj. při krátkodobé expozici vysoké teplotě při nedostatku kyslíku nedochází k výraznějšímu odbourání než u běžných typů polypropylenu.

Podstatně odlišné chování je však možno pozorovat při thermooxidačním namáhání materiálu již při poměrně nízkých teplotách, avšak za dostatečného přístupu kyslíku (viz tabulka 2). Zde se ukazuje, že polypropylen upravený způsobem popsaným v tomto příkladu podléhá termooxidaci asi pětkrát rychleji než zcela nestabilizovaný polymer. Lze odhadnout, že při teplotě 20 °C dojde ke zkřehnutí a postupnému rozpadu materiálu v intervalu 2 až 2,5 roku.

Také fotooxidační stabilita je u vzorku aditivovaného podle předloženého vynálezu výrazně nižší než u standardního polypropylenu. Dokazují to hodnoty měření pevnosti orientovaných pásků připravených postupem uvedeným v tomto příkladu. Pásky byly vystaveny účinkům silného UV záření v testovacím zařízení Xenotest 450 (viz tabulka 3).

Biodegradabilita vzorků získaných podle tohoto vynálezu byla hodnocena podle ASTM G21-70.

V tomto testu je vzorek uložen na živnou půdu na bázi agaru a na povrch je nanesena bakteriální suspenze. K testu je použito kmenů Aspergillus niger, Penicillium funiculosum, Chaetomium globosum, Gliocaldium virens a Aureobasidium pullulans. Naočkované zkušební vzorky jsou inkubovány při 28 až 30 C, relativní vlhkosti přesahující 85 % po dobu 22 dnů. Růst mikroorganismů se zaznamenává každý týden. Stupeň množení je klasifikován číselně podle následujících kriterií: žádné, 0; stopy (10 %), 1; slabé (10 až 30 %), 2; střední (30 až 60 %), 3; výrazné (60-úplné zakrytí povrchu) a velmi výrazné (úplně zakrytý povrch vzorku), 4.

Příklad 2

Granulát byl připraven postupem popsaným v příkladu 1, složení podle tabulky 1. Na zařízení Plastic Maschinenbau byla z granulátu připravena výfuková fólie o tloušťce 30 mikrometrů.

-4CZ 279858 B6

Thermooxidační stabilita materiálu byla ještě nižší než u vzorku připraveného podle příkladu 1 (viz tabulku 2). Citlivost vůči mikroorganismům však zůstala nezměněna.

Příklad 3

Granulát byl připraven a zpracován postupem popsaným v předchozím příkladu. Fólie, která byla připravena, měla tloušťku 50 mikrometrů. Citlivost vůči vlivu teploty a mikroorganismům zachycují tabulky 2 a 4.

Příklad 4

Granulát o složení podle tabulky 1 byl vyroben a zpracován postupem popsaným v příkladu 1. Jak je patrno z výsledků měření thermooxidační stability (tabulka 2), vede přídavek manganaté soli ještě k dalšímu snížení thermooxidační odolnosti, avšak citlivost vůči bakteriím zůstává neovlivněna (tabulka 4).

Příklad 5

Granulát o složení' udaném v tabulce 1 byl připraven a zpracován s použitím fosfitového stabilizátoru obsahujícího fenol podle postupu popsaného u příkladu 2, přičemž byla vyrobena fólie o tloušťce 30 mikrometrů. Thermooxidační stabilita materiálu vzrostla osminásobně vzhledem ke vzorkům stabilizovaným alifatickým fosfitem (viz tabulka 2). Také citlivost vůči bakteriálnímu napadení se snížila (tabulka 4).

Příklad 6

Granulát i fólie byly připraveny podle postupu popsaného v předchozím příkladě s použitím fenolického stabilizátoru. I v tomto případě došlo k výraznému vzrůstu thermooxidační stability (tabulka 2) a poklesu citlivosti vůči bakteriím (tabulka 4).

Příklad 7

Granulát o složení uvedeném v tabulce 1 byl zpracován na orientované pásky 850 dtex podle postupu popsaného v příkladu 1. Pásky vykazovaly pevnost v tahu 4,3 kN/dtex a tažnost 26 %. Hodnoty thermooxidační stability a bakteriální odolnosti zachycují tabulky 2 a 4.

Příklad 8

Granulát o složení uvedeném v tabulce 1 byl zpracován na orientované pásky 830 dtex podle postupu popsaného v příkladu 1.

Pásky vykazovaly pevnost v tahu 4,1 kN/dtex a tažnosti 29 %. Hodnoty thermooxidační stability a bakteriální odolnosti zachycují tabulky 2 a 4.

-5CZ 279858 B6

Příklad 9

Granulát o složení podle tabulky 1 byl zpracován na orientované pásky 880 dtex podle postupu popsaného v příkladu 1. Zvýšení obsahu plniva vedlo k částečnému snížení pevnosti (3,6 kN/dtex) a tažnosti (23 %) pásků. Došlo ke snížení thermooxidační stability (tabulka 2), avšak bakteriální odolnost zůstala stejná jako u příkladu 1.

Příklad 10

Polyethylenový prášek (pro charakteristiky viz legenda tabulky 1) byl granulován na dvojšnekovém extrudéru typu Werner-Pfleiderer s 15 % hmot, plniva a dalšími přísadami (tabulka 1). Na zařízení Plastic Maschinenbau byla z granulátu připravena fólie o tloušťce 20 mikrometrů.

Při expozici v sušárně při 90 °C ztrácí tato fólie 50 % své tažnosti během třídenní expozice, zatímco srovnávací vzorek z téhož polymeru, avšak běžně stabilizovaný (0,05 % hmot, tetrakis[methylen-3-(3,5-di-t-butyl-4-hydroxyfenyl propionát] methan a 0,15 % tris (2,4-di-t-butylfenyl)fosfit) zachovává své mechanické vlastnosti ještě po 20 dnech expozice.

Při uložení fólie do půdy (hloubka 30 cm) je možno již po 3 měsících pozorovat změny mechanických vlastností vzhledem ke standardu (viz tabulka 5).

Přiklad 11

Polypropylen s plnivem a antioxidantem (viz tabulka 1) byl granulován a zpracován postupem popsaným v příkladu 1. Absence lipidu způsobila zvýšení thermooxidační stability a zvýšení odolnosti proti účinku mikroorganismů (viz tabulka 2 a 4).

Příklad 12

Polypropylen bez přísady plniva, avšak stabilizovaný a s přídavkem lipidu byl zpracován postupem popsaným v příkladu 1. Materiál vykazoval thermooxidační odolnost a malou afinitu k mikroorganismům (tabulka 2 a 4).

Příklad 13

Polypropylen s přísadou plniva i lipidu (složeni viz tabulka 1) byl zpracován na granulát postupem popsaným v příkladu 1. Z granulátu byly lisováním připraveny fólie o tloušťce 50 μιη. Materiál vykazoval vyšší citlivost vůči mikroorganismům než materiál bez lipidu, avšak nedosáhl citlivosti dosažené při použití stejného složení v kombinaci s dloužením (tabulka 4).

-6CZ 279858 B6

Příklad 14

Materiál připravený zahnětením plniva impregnovaného stearátem manganatým do polypropylenu (celkové složení viz tabulka 1) byl zpracován na granulát a testován stejně jako v příkladu 1. Jeho thermooxidační stabilita stejně jako citlivost k mikroorganismům se blížila vzorku z příkladu 4.

Příklad 15

Polypropylen s přísadou aditiv (složení viz tabulka 1) byl zpracován a testován stejně jako v příkladu 1. Snížený obsah plniva, lipidů a nepřítomnost akcelerátorů snížily thermooxidační odolnost a odolnost vůči bakteriím ve srovnáni s nestabilizovaným vzorkem jen nevýrazně (viz tabulka 2, 4).

Příklad 16

Polypropylen (se složením uvedeným v tabulce 1) byl zpracován a hodnocen stejným způsobem jako v příkladu 1. Z výsledků uvedených v tabulkách 2, 4 je patrné, že uvedený typ je díky relativně vysokému obsahu lipidu a akcelerátoru a nízkému obsahu stabilizátoru vysoce náchylný k thermické i biologické degradaci.

Příklad 17

Materiál připravený zahnětením plniva impregnovaného butylesterem kyselin sojového oleje (složení viz tabulka 1) do polypropylenu byl testován a zkoušen stejně jako v příkladu 1. Výsledky v tabulkách 2, 4 ukazují, že při použití plniva impregnovaného lipidem je účinnost pouze nepatrně nižší než při použití přímého kompaundování jednotlivých složek systému.

-7CZ 279858 B6

Tabulka	1	Složení směsí
Příklad	Polymer	(%) hmot. Plnivo	Antioxidant	Lipid	Akcelerátor
1	PP	A(10)	D(0,2)	G(2)
2	PP	B(10)	D(0,2)	G( 2)	-
3	PP	C(10)	D(0,2)	G(2)
4	PP	A(10)	D(0,2)	G( 2)	J(0,l)
5	PP	A(10)	E(0,2)	G(2)	—
6	PP	A(10)	F(0,2)	G(2)	-
7	PP	A(10)	D(0,2)	H(2)	—
8	PP	A( 10)	D(0,2)	1(2)	—
9	PP	A(20)	D(0,2)	G( 2)
10	PE	A(15)	D(0,15)	G(2)	-
11	PP	A(10)	D(0,2)		—
12	PP	—	D(0,2)	G( 2)	-
13	PP	A(10)	D(0,2)	G(2)	—
14	PP	A(30)	D(0,2)	G(2)	J(o,l)
15	PP	A(2)	D(0,9)	G(0,2)	—
16	PP	A(5)	D(0,03)	G(4)	J(0,8)
17	PP	A(10)	D(0,2)	G(2)	-

PP - homopolymer propylenu, tavný index = 2,0 dg/min

PE - kopolymer ethylenu s 0,2 % hmot, butenu, tavný index = 0,14 dg/min, hustota 954 kg/m³

A - mikromletý vápenec bez povrchové úpravy, d_g7 = ΙΟμπι

B - mikromletý magnesit, bez povrchové úpravy, d_g7 = 10 μπι •c - mastek, bez povrchové úpravy, d_g7 = 40 μπι

D - pentaerythrityldistearyldifosfit

E - pentaerythritylbis (2,4-di-terc.butylfenyl)difosfit

F - 2,6-di-terc.butyl-4-methyl-fenol

G - butylester kyselin sojového oleje

H - lněný olej

I - řepkový olej

J - stearan manganatý

-8CZ 279858 B6

Tabulka 2. Thermooxidační stabilita PP vzorků měřená v otevřených zkumavkách při 70 °c (IP70) a 80 'C (IP80). Vzorky ve formě 0,5 mm lisovaných fólií.

Příklad	IP80 (dny)	IP70 (dny)
nestabiliz. PP	30	62
1	5	11
2	2	5
3	7	15
4	1,5	4
5	40	75
6	35	72
7	6	13
8	4	10
9	3	7
11	15	35
12	10	22
13	6	18
14	2	5
15	25	58
16	3	8
17	4	10

měří se doba expozice při dané teplotě potřebná k tomu, aby vzorek praskl při ohybu 90’ o hranu zkumavky

Tabulka 3. Hodnoty tažnosti orientovaných PP pásků vystavených účinkům UV záření v Xenotestu 450

Doba expozice (hod)	Tažnost (%)
Vzorek dle příkladu 1	Standardní PP
0	27,9	29,1
47	23,6	27,2
65	20,5	25,9
88	18,7	24,1
112	16,3	23,1
202	6,4	18,9

-9CZ 279858 B6

Tabulka 4. Afinita vzorků polypropylenu k mikroorganismům měřeno dle ASTM G21-70)

Příklad	Růst organismů
0*	1
1	3-4
2	3
3	3
4	3
5	2
6	1-2
7	4
8	4
9	4
11	1
12	2
13	2-3
14	3
15	2
16	4
17	3
* standardní polypropylen	(Mosten 58.412)
Tabulka 5. Změna tažnosti	HDPE fólie při biologickém stárnutí

v půdě.

Měsíce	% tažnosti vzhledem k počáteční hodnotě
Vzorek	Standard
2	90	100
4	60	100
6	12	100

Claims

1. Biodegradovatelný polyolefin, vyznačující se tím, že je složen z polypropylenu nebo polyethylenu nebo kopolymeru propylen-ethylen s obsahem ethylenu od 0,5 do 30 % hmot, nebo kopolymeru ethylenu s α-olefiny o počtu uhlíků c₄do C₁₂ s obsahem v rozmezí 0,3 až 15 % hmot, a z 0,5 až 30 % hmot, minerálního plniva o velikosti částic do 25 μη, 0,1 až 5 % hmot, lipidů rostlinného nebo syntetického původu s jednou nebo více dvojnými vazbami v molekule a 0,01 až 1 % hmot, hydrolyzovatelných nefenolických fosfitových stabilizátorů.

2. Biodegradovatelný polyolefin podle nároku 1, vyznačující se tím, že je alespoň jednostranné dloužen.

3. Biodegradovatelný. polyelefin podle nároků 1 nebo 2, vyznačující se tím, že obsahuje do 1 % hmot, solí nebo komplexů kovu s přechodnou valencí.

4. Biodegradovatelný polyolefin podle nároků 1, 2 nebo 3, vyznačující se tím, že povrch minerálního plniva je modifikován lipidy a/nebo solemi nebo komplexy kovů s přechodnou valencí.