CZ255698A3 - Způsob změny souboru příkazů na uživatelské kartě - Google Patents

Description

Představovaný vynález se příkazů na uživatelské kartě vynález týká způsobu změny jednotlivých příkazů na uživatelské kartě.

Dosavadní stav techniky

Uživatelská karta, rovněž nazývaná IC karta (IC = Integrated Circuit), je elektronické zařízení pro vykonávání plateb. Integrovaný obvod karty obsahuje mikroprocesor nebo podobné zařízení pro zpracování dat. Procesor uživatelské karty je obvykle vybaven souborem příkazů obsahujícím příkazy jako jsou ČTI, ZAPIŠ, NAHRAĎ atd., pro zpracování (platebních) dat obsažených v kartě. Často jsou používány standardizované soubory příkazů, které jsou definovány např. v Evropské Normě EN726. Tento soubor příkazů je však nezbytně omezen počtem a rozsahem příkazů. Během vývoje elektronických platebních systémů zahrnujících uživatelské karty často vzniká potřeba přidat kartě nové funkce nebo změnit stávající funkce. To obvykle zahrnuje přepracování integrovaného obvodu karty, což je nejen drahé, ale zároveň vyvolává zastaralost existující karty. Dále, změna standardizovaného souboru příkazů ohrožuje jeho kompatibilitu se standardem.

Z těchto důvodů vzniká potřeba možnosti změny souboru příkazů na uživatelských kartách, aniž bychom se podstatně odchýlili od již existujícího souboru.

Podstata vynálezu

Předmětem tohoto vynálezu je překonání výše zmíněných a dalších nevýhod dosavadního stavu techniky a vytvoření způsobu, který umožňuje změnu souboru příkazů na uživatelské ··· • ♦ kartě bez přidání příkazů. Dalším předmětem vynálezu je přidání nových funkcí na uživatelskou kartu, přičemž nové funkce jsou založeny na původním souboru příkazů.

Aby bylo možno dosáhnout těchto cílů, vynález poskytuje způsob změny souboru příkazů procesoru na uživatelské kartě, přičemž karta dále obsahuje paměť, pro uložení souborů a skupin atributů spojených se soubory, kde každý atribut určuje vlastnosti příkazu ze souboru, způsob obsahuje krok vložení nového atributu spojeného s příkazem, který má být změněn, do skupiny atributů, kde zmíněný nový atribut určuje změněnou vlastnost příslušného příkazu.

To znamená, že podle představovaného vynálezu jsou příkazy změněny změnou jejich atributů. Protože atributy mohou být organizovány do skupin spojených s určitými soubory, způsob podle představovaného vynálezu umožňuje příkazů, t.j. změnu určitých souborů, určuje podmínku pro přístup nebo určitý klíč, který má být použit odpovídajícím příkazem. Atribut však může obsahovat kód přístroje (nebo ukazatel na kód přístroje) určující další operaci, kde operace může vykonávat určitou funkci (jako např. kódovací proceduru). Vložením nové operace nebo změnou operace pomocí atributu může být změněna funkce příkazu, vlastnosti příkazu.

Je pochopitelné, že vložení nahrazení již existujícího atributu. Obecně mohou být pro ukládání atributů rezervována místa v paměti. Vložení nového atributu obecně zahrnuje uložení nového atributu do odpovídajícího místa v paměti, přičemž v takovém případě bude jakákoliv informace dříve uložená na tomto místě v paměti přepsána.

Způsob podle vynálezu může být aplikován na situace, kdy skupiny atributů souboru příkazů obsahují první tabulku zahrnující první atributy a druhou tabulku zahrnující druhé atributy, kde první tabulka obsahuje odkazy na druhou tabulku, a kde nový atribut je vkládán do druhé tabulky.

změnu vybraných Atribut obvykle aniž by byly změněny atributu může zahrnovat

Takováto první tabulka může obsahovat např. zmíněný specifický klíč, zatímco druhá tabulka obsahuje procedury (operace), které mají být použity ve spojení s odpovídajícím příkazem. Mělo by být zřejmé, že první tabulka určena pomocí základní tabulky obsahující odkazy. Vložením nového atributu do druhé tabulky je dosaženo změny s minimální změnou v atributech.

Moderní uživatelská karta může obsahovat nejméně dva datové soubory, např. pro různé použití uživatelské karty. V takovém případě může skupina atributů obsahovat podskupiny spojené s příslušnými datovými soubory. Vynález umožňuje vložení nového atributu do omezeného počtu podskupin, čímž činí změnu příkazu specifickou pro jednotlivé datové soubory. Tímto způsobem je možno dosáhnout velké flexibility příkazů.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález bude dále popsán s odkazem na připojené výkresy, na nichž představuje obr.l perspektivní pohled na uživatelskou kartu používanou pro platební a identifikační účely, obr.2 ukazuje uživatelské karty podle tabulku atributů souboru schematicky integrovaný obvod obr.l, obr.3 ukazuje schematicky příkazů uživatelské karty, např.

karty podle obr.2, obr.4 ukazuje schematicky tabulku klíčů spojenou s tabulkou atributů podle obr,3, obr.5 schematicky ukazuje tabulku procedur spojených s tabulkou atributů podle obr.3 a s tabulkou klíčů podle obr.4, a obr.6 ukazuje schematicky příklad hierarchické struktury souboru na uživatelské kartě.

• ·

Příklady provedení vynálezu

Uživatelská karta nebo IC karta 1, která je schematicky zobrazena na příkladu na obr.l, obsahuje substrát 2, ve kterém je zapuštěn integrovaný obvod. integrovaný obvod je vybaven kontakty 3. pro kontaktování čtečky karty nebo podobného zařízení. Mělo by být zřejmé, že představovaný vynález může být rovněž aplikován v případě tzv. bezkontaktních uživatelských karet.

Integrovaný obvod 10., zobrazený schematicky na příkladu na obr. 2, obsahuje procesor 11. paměť, 12 a vstupní/výstupní obvod 13 . Paměť může obsahovat přepisovatelnou (RAM) paměťovou část pro dočasně ukládaná data a nepřepisovatelnou (ROM) paměťovou část pro trvale nebo semi-trvale uložená data. Druhá část paměti je přednostně typu EEPROM (Electrically Erasable Read Only Memory). Data uložená v nepřepisovatelné části mohou obsahovat jak programovací data (t.j. příkazy a programy), tak i platební data, t.j. data týkající se peněžních transakcí. Je zřejmé, že pro uložení souboru příkazů procesoru 11 může být použita samostatná paměť (není zobrazena).

Procesorem 11 může být mikroprocesor obsahující standardizovaný soubor příkazů, např. podle Evropské Normy EN726. Je zřejmé, že mohou být použity i další standardní nebo nestandardní soubory příkazů. Soubor příkazů bude dále vysvětlen s odkazem na obr.3.

Vstupní/výstupní obvod 13 ovládá komunikaci mezi procesorem 11 a externími zařízeními (nejsou zobrazena), jako např. čtečkami karet. Vstupní/výstupní obvod 13, který může obsahovat vyrovnávací paměť, je spojen s procesorem 11 pomocí datové sběrnice. Procesor 11 a paměť 12 mohou být spojeny pomocí stejné datové sběrnice.

Tabulka atributů, zobrazená schematicky na příkladu na obr.3 a označená obecně odkazovou značkou 100, obsahuje několik částí spojených s různými soubory (možná struktura souborů na uživatelské kartě bude později vysvětlena s

odkazem na obr.6). První část spojená se souborem A (21 na obr.6) obsahuje pole 111, 121 a 131. První pole 111 obsahuje indikátor souboru, zde označený Soubor A. Druhé pole 121 obsahuje tabulku příkazů, t.j. tabulku obsahující soubor příkazů uživatelské karty, nebo přinejmenším odkazy na příkazy ze souboru příkazů. Je zřejmé, že příkazové vlastnosti obsahují strojový kód vykonávaný procesorem. V uvedeném příkladu jsou zobrazeny příkazy ČTI, ZAPIŠ a NAHRAĎ. Třetí pole 131 obsahuje atributy příkazů z pole 121. To znamená, že pro každý příkaz ze druhého pole 121 může existovat vstup ve třetím poli 131, kde vstup ustanovuje skupinu atributů, které dále specifikují provádění příkazu. Atributy mohou např. obsahovat přístupové podmínky a čísla klíčů, označené na obr.3 příslušným označením AC a KEYNR. Přístupové podmínky mohou obsahovat podmínky VŽDY, NIKDY, CHRÁNĚNO a podobně. Čísla klíčů mohou odkazovat na vstupy v tabulce klíčů zobrazené na obr.4. Třetí pole 131 v tabulce 100 může proto ustanovit základní tabulku atributů, která odkazuje na další tabulky (zobrazeno na obr.4).

Ačkoliv jsou první, druhá a třetí pole tabulky atributů 100 na obr.3 zobrazena kvůli jasnosti jako sousední pole, ve skutečném provedení mohou být pole velmi dobře uložena na různých nesousedících místech paměti 12 uživatelské karty.

Atributy zmíněné v polí 131 se všechny týkají souboru A, jak je určeno v poli 111. To znamená, že atributy v poli 131 jsou platné pouze pro soubor A. Takováto struktura umožňuje, aby příkazy měly různou funkčnost pro různé (datové) soubory. Takový soubor muže obsahovat data s ohledem na specifickou aplikaci (funkci) uživatelské karty. Typickými aplikacemi jsou uvolnění, věrnostní program a přístup pro příslušné uskutečňování nebo přijímání plateb, vybírání věrnostních kreditů a získávání přístupu do budov, apod. Dokonce i v takové aplikaci muže být použit více než jeden datový soubor, a proto může existovat více než jedna s nimi spojená skupina atributů. Výsledkem toho, že atributy • ·

jsou specifické pro datový soubor, je to, že funkce příkazů může být přinejmenším pro ty části, které jsou definované atributy, specifická pro datový soubor. Přístupové podmínky příkazu ČTI se proto mohou lišit mezi souborem obsahujícím např. uvolňovací data (zásoba elektronických peněz) a souborem obsahujícím osobní data uživatele karty. Toto bude dále vysvětleno s odkazem na obr.4 a obr.5.

Skutečné přístupové podmínky, zobrazené symbolicky na obr.3 jako AC, mohou být obsaženy v základní tabulce atributů 100, nebo mohou být obsaženy v samostatné tabulce (není zobrazena). Podobně klíče (KEY 1, KEY 2, ...) zobrazené na obr.4 mohou být obsažené v tabulce atributů 100. Kvůli dalšímu vysvětlení vynálezu budeme předpokládat, že vstupy KEYNR mohou být jednoduchá čísla (1, 2, . . .) . která odkazují na tabulku klíčů 200 z obr.4.

Každý vstup v tabulce klíčů 200 na obr.4 obsahuje číslo klíče (KEYNR.), klíč (KEY 1, KEY 2, ...) a identifikaci procedury nebo číslo procedury (označené PRONR na obr.4 a obr.5). Každá identifikace procedury odkazuje dále na vstup v tabulce procedur 300. Každý vstup v tabulce procedur 300 obsahuje číslo procedury a proceduru (operaci), označenou na obr.5 např. DES nebo RSA. Takovou procedurou může být kódovací procedura, jako např. DES nebo RSA, nebo nějaké j iné zpracování dat.

Podle představovaného vynálezu mohou být příkazy uživatelské karty změněny změnou jejich atributů. Změnou vstupu v tabulce procedur 300 tedy může být dosaženo nové funkce nebo změny již existující funkce. Na obr.5 je vložena nová funkce (např. násobení dat společným faktorem nebo odečtení jedné od dat) na druhý vstup v tabulce procedur. Je-li tedy vybrán klíč č.3 v tabulce klíčů 200, číslo procedury odkazuje na proceduru č.2 představující novou funkci. Pokaždé, kdy je vykonán příkaz, který zahrnuje použití klíče KEY 3, bude vyvolána nová funkce.

Je zřejmé, že odkazy na novou funkci mohou být vytvořeny různými způsoby, např. přímo z tabulky 100 na

Ί obr.3. Tabulka klíčů 200 může také obsahovat slepé klíče, což umožňuje použití tabulky bez skutečného použití klíče.

Namísto vložení nové funkce do tabulky procedur 300 může být vložen ukazatel, který ukazuje na oblast paměti, kde je uložen nový nebo změněný kód.

Jak bylo uvedeno na příkladu, v základní tabulce atributů (100 na obr.3) mohou existovat různé atributy pro různé soubory. Způsob podle vynálezu povoluje flexibilní soubor příkazů pomocí změny atributů jednotlivých datových souborů.

Uživatelské karty mohou obsahovat pro organizaci svých souborů hierarchickou adresářovou strukturu. Příklad této struktury je zobrazen na obr.6. Hlavní soubor 20 má tři podsoubory 21, 22 a 23 . To znamená, že hlavní soubor může obsahovat odkazy na podsoubory nebo jsou podobné odkazy uloženy jinde (např. ve společném adresáři). Skupina atributů je spojena s hlavním souborem 20 . Je možné mít individuální skupiny atributů pro všechny tři podsoubory 21, 22 a 23., jak je zobrazeno na obr.3. Je-li však skupina atributů spojena se souborem 20, pak zmíněná skupina atributů může být aplikována na všechny soubory položené hierarchicky níže vzhledem k hlavnímu souboru 20 . To znamená, že stejná skupina atributů může být spojena také se soubory 21, 22 a 23.. Jinými slovy, je-li příkaz změněn změnou atributu (skupiny atributů) spojeného s určitým souborem, pak změna může platit pro všechny soubory položené hierarchicky níže vzhledem ke zmíněnému souboru. To umožňuje změnu příkazu např. pro specifickou aplikaci karty, kde tato aplikace zahrnuje několik souborů.

Jak bylo výše vysvětleno, změny příkazů je dosaženo podle představovaného vynálezu dosazením a/nebo změnou atributů. Způsob podle vynálezu proto umožňuje použití standardních příkazů (standardních funkcí karty) k provedení nestandardních operací. Vynález také poskytuje změněný soubor příkazů uživatelské karty, stejně jako uživatelskou kartu vybavenou změněným souborem příkazů. Vlastní vložení * ·· nového atributu do tabulky atributů je provedeno uložením nového atributu na odpovídající místo v paměti. Data představující nový atribut mohou být přenesena z počítače pomocí čtečky/zapisovače karty do paměti karty. S odkazem na obr.2 jsou data přenesena pomocí 1/0 jednotky 13 do paměti 12 obvyklým způsobem.

Odborníkům v tomto oboru bude zřejmé, že výše popsaná provedení jsou uvedena pouze pomocí příkladu, a že je možno provést mnoho změn a dodatků, aniž bychom odbočili z rozsahu představovaného vynálezu.

Claims (6)

1. Způsob změny souboru příkazů procesoru /11/ na uživatelské kartě /1/, kde uživatelská karta dále obsahuje paměť /12/ pro ukládáni souborů /21, 22/ a skupin atributů (např.AC, KEYNR, KEY 1) spojených se soubory, přičemž každý atribut specifikuje vlastnosti příkazu (např.ČTI) ze souboru, vyznačující se tím, že způsob obsahuje krok vložení nového atributu spojeného s příkazem, který má být změněn, do skupiny atributů (např. NOVÁ FUNKCE), přičemž nový atribut specifikuje změněné vlastnosti příslušného příkazu.

2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že skupiny atributů jsou organizovány do první tabulky /100/ s odkazy na další tabulku /200, 300/, a dále tím, že nový atribut (NOVÁ FUNKCE) je vložen do další tabulky (např.300).

3. Způsob podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že vložení nového atributu zahrnuje nahrazení již existujícího atributu.

4. Způsob podle libovolného z předchozích nároků, vyznačující se tím, že paměť /12/ uživatelské karty /1/ obsahuje nejméně dva soubory /např. 21, 22/ a skupinu atributů /např.131/ spojených s každým souborem, přičemž nový atribut je vložen do omezeného počtu skupin.

Způsob podle libovolného z vyznačující se tím, že soubory hierarchicky organizovány, každá spojena s nejméně jedním souborem předchozích nároků, /např. 21, 22/ jsou skupina atributů je /např.20/ a se všemi · ’ • ·* »· · ’ soubory /např.21, 22/ umístěnými hierarchicky níže vzhledem ke zmíněnému souboru /20/,

6. Způsob podle libovolného z předchozích nároku, vyznačující se tím, že sada atributu je spojena se všemi soubory na uživatelské kartě /1/.

7. Soubor příkazů na uživatelské kartě /1/, vyznačující se tím, že je změněn předchozích nároků.

Uživatelská karta /1/ /11/, vyznačující se způsobem podle libovolného z obsahující paměť. /12/ a procesor tím, že obsahuje soubor příkazů změněný způsobem podle libovolného z nároků 1 až 6.