CZ20023616A3 - Tkaní koberců - Google Patents

Description

Při výrobě koberce, zejména vzorovaného axminsterového koberce je používána jednotka pro tvorbu přízových žinylek pro dodání příze určité barvy do každého vazbového bodu koberce. U běžného axminstrového tkaní existují dva základní způsoby, kterými je prováděno utváření přízové žinylky. První způsob je na žakárovém axminstrovém stavu a druhý na cívkovém axminstrovém stavu.

Na skřipcovém žakárovém axminstrovém stavu každý vazbový (tkací) bod obsahuje vodič příze, do kterého je normálně přiváděno osm přízí obvykle různých barev a žakárový mechanizmus pohybuje vodičem, aby přivedl vybranou přízi do výběrové polohy. Směrem k vodiči se pohybuje skřipec, který uchopí přízi ve výběrové poloze příze, pak vykoná relativní pohyb od skřipce a vytáhne předem stanovenou délku příze z vodiče. Příze je pak odříznuta pro vytvoření žinylky a přenesena skřipcem do vazbového bodu. Žinylka nesená skřipcem má příslušnou barvu žinylky dodávané do další tkané řady koberce. Pro 12 stop (4 m) široký stav existuje přes 1000 vazbových bodů napříč stavu a tak cívečnice dodávající přízi do stavu musí mít možnost nést přes 8000 přízových potáčů. Když cívečnice obsahuje měřená množství příze na každém potáči, existuje běžně na každém potáči přídavek dalších osmnácti metrů příze. Podle toho, čím větší je počet potáčů, tím větší je odpad. Navzdory tak velké velikosti cívečnice návrhář (designér) takových koberců je poměrně omezen, protože počet barev, který je k dispozici pro každý sloupec žinylek probíhající ve směru osnovy dokončeného koberce a odpovídající jednomu vazbovému bodu, je omezen na pouze osm v každém opakování vzoru. Jsou známy také žakary, ve kterých vodič • · · · ·

15698

-2• · · · • · · · · · · • · · • · · příze může přidržovat šestnáct různých přízí. To vyžaduje ještě větší cívečnici.

Cívkové axminstrové stavy poskytují návrháři (designérovi) větší pružnost. V cívkových axminstrových stavech je pro každou řadu opakování vzoru samostatná cívka a každá cívka má oddělené vinutí příze pro každý vazbový bod podél každé řady. Proto, alespoň teoreticky, návrhář (designér) má nekonečný počet výběrů barev pro každý sloupec a řadu každého opakování vzoru. Ve skutečnosti však, jak počet výběrů barev použitých pro každý sloupec a řadu roste, počet přízových potáčů potřebných pro operaci navíjení cívek také roste. Dále naviječ cívek musí být různě nastaven pro navíjení každé cívky, což je náročné na čas. Když je používán velký počet různých barev jak ve směru sloupců, tak ve směru řad či ve směru osnovy a útku každého opakování vzoru, počet různě barvených potáčů zásobujících naviječ cívek může být dokonce větší než počet na cívečnici běžného žakárového axminsterového stavu. Opakování vzoru na cívkových stavech je omezeno počtem cívek, které jsou k dispozici v cívkovém řetězu. Dále cívkový axminsterový stav má podstatně větší odpad příze než skřipcový axminsterový stav, protože na konci běhu je produkován odpad z každého vazbového bodu každé řady opakování vzoru.

Jak v žakárových, tak cívkových axminsterových stavech je řada žinylek pro úplnou řadu koberce vytvářena současně a přenesena do vazbového bodu, ve kterém jsou vetkány do podložky pro vytvoření koberce. Nedávno byl v přihlášce WO 95/31594 navržen zcela odlišný přístup k výběru příze pro výrobu koberce. Zde je navrženo, aby přízové žinylky pro vytvoření řady koberce byly vytvořeny nejprve naložením přízových žinylek do podavače žinylek a pak přemístěním přízových žinylek z podavače žinylek do vazbových bodů. Aby se toho dosáhlo, je běžně velký počet různých jednotek

15698 -3“ vytvářejících žinylky, běžně jedna na vazbový bod, umístěn po délce dráhy, přičemž každá z jednotek vytvářejících žinylky je běžně zásobována přízí pouze jedné barvy. Jak se podavač žinylek pohybuje podél dráhy, přijímá do každé své jímací polohy po žinylce příslušné barvy. Podavač žinylek je pak posunován tak, že všechny žinylky pro každou řadu mohou být zachyceny skřipci a přeneseny současně do vazbového bodu. Tak žinylky nejsou obvykle všechny vytvářeny současně, a tudíž vytváření žinylky je, alespoň v určitém rozsahu, odpojeno od tkací operace. Tudíž vytváření žinylek může nastat současně s tkací operací a tudíž vytváření žinylek může nastat v podstatě plynule během činnosti stavu. To je odlišné od běžných stavů cívkového nebo skřipcového typu, kde vytváření žinylek nastává během pouze přibližně poloviny každého tkacího cyklu.

V příkladech uvedených v přihlášce WO 95/31594 se naznačuje, že částečně jako výsledek vytváření žinylek během celého tkacího cyklu, je možné, například zvýšit rychlost operace vytváření žinylek čtyřikrát. Je také vysvětleno, že jestliže je toto možné a bylo zamýšleno provozovat stav při stejné rychlosti jako běžný stav, pak by bylo možné zmenšit velikost jeho cívečnice na čtvrtinu, jelikož každá jednotka pro vytváření žinylek by prakticky mohla zásobovat žinylkami čtyři vazbové body. Ale nikde v tomto dokumentu není uveden příklad uspořádání, ve kterém je méně přízových potáčů než je počet vazbových bodů.

Zatímco výše uvedený dokument uvádí pouze specifický příklad podávání příze jedné barvy do každé jednotky pro vytváření žinylek uveřejňuje teoretickou možnost dodávání příze o více různých barvách do každé jednotky pro vytváření žinylek a výběru příze příslušné barvy pro každý vazbový bod, nějakým nespecifikovaným způsobem. Jestliže by se sledovala ··· ··· ·· ··· ···· ··· ···· · ··· • ······ · · ·· · ··· ·· · · · ·· φ ······· · · · · · ·

15698 -4tato možnost, velikost cívečnice by se nijak významně nezmenšila. Dokument také rozebírá teoretickou možnost, že podavač příze je udržován nehybný, zatímco žinylková tvořící jednotka se pohybuje. Avšak žádná z těchto teoretických možností není osvětlena na příkladu, ani není vysvětleno, jak mohou být uskutečněny, ani jaké výhody z toho mohou vzejít.

Podstata vynálezu

Podle vynálezu kobercový tkací stav obsahuje alespoň jednu žinylkovou tvořící jednotku pro postupné vytváření přízových žinylek z množství různých barev, prostředek pro přijímání a uchovávání přízových žinylek, dodávaných postupně žinylkovou tvořící jednotkou, v jímacích polohách, přenášecí prostředek pro přenos všech žinylek přidržovaných v jímacích polohách přízových žinylek současně do jejich odpovídajících vazbových bodů, přičemž každá žinylková tvořící jednotka dodává přízové žinylky do alespoň dvaceti jímacích poloh přízových žinylek mezi po sobě následujícími operacemi přenášecího prostředku.

Počet žinylkových tvořících jednotek umístěných na stavu se mění se šířkou stavu a jeho požadovanou operační rychlostí. Například na stavu použitém pro výrobu kobercových vzorků bude obvykle pouze jedna žinylková tvořící jednotka a tato žinylková tvořící jednotka může dodávat žinylky do, například tří set nebo více jímacích poloh žinylek. Na typickém dvanácti stopém (4 m) stavu může být dvanáct žinylkových tvořících jednotek, přičemž každá dodává žinylky do méně než sto dvaceti jímacích poloh a běžně do přibližně osmdesáti jímacích poloh žinylek. Ale, aby takový stav mohl pracovat nejvyšší možnou rychlostí, počet žinylkových tvořících jednotek může být zvýšen na dvacet čtyři nebo dokonce třicet, přičemž každá zásobuje právě přes čtyřicet nebo přibližně třicet pět jímacích poloh žinylek. V případě, že je k dispozici více než • * ···· · ··· · • ······ · · ·· · · ··· ·· ··♦ • · « ······· ·· ··»·

15698 -5jedna žinylková tvořící jednotka, jsou pak tyto jednotky přednostně rozmístěny ve stejných odstupech napříč stavu.

Vezměme typický výše uvedený případ dvanáctistopého (4 m) stavu obsahujícího dvanáct žinylkových tvořících jednotek a předpokládejme stejný výběr různých přízí, osm, jak je používáno v typickém běžném skřipcovém axminstrovém stavu, cívečnice takového stavu vyžaduje pouze devadesát šest různých přízových potáčů. To je téměř stonásobné snížení počtu přízových potáčů proti počtu vyžadovanému v běžném tkacím stavu. Vezměme případ třiceti žinylkových tvořících jednotek, ten stále ještě vede k alespoň třicetinásobnému snížení počtu přízových potáčů. Zmenšení velikosti cívečnice o taková množství vede k odpovídajícímu snížení seřizovacího času vyžadovaného k navlečení nití do stavu, stejně jako k potenciálně výrazně nižšímu odpadu v důsledku mnohem menšího počtu přízových potáčů na cívečnici.

Přednostně je každá žinylková tvořící jednotka způsobilá pro tvorbu žinylek z alespoň osmi různých přízí a přednostně alespoň z deseti. Počet různých přízí přiváděných do každé žinylkové tvořící jednotky může být až dvacet čtyři nebo dokonce třicet dvě. Zvyšování počtu různých přízí přiváděných do každé žinylkové tvořící jednotky zvyšuje počet přízových potáčů v cívečnici, ale poskytuje designéru koberce výběr většího počtu barev pro každý sloupec žinylek probíhající ve směru osnovy na běžném stavu. Navzdory jakémukoliv nárůstu v důsledku většího barevného výběru, existuje vždy výrazné snížení celkového počtu přízových potáčů v cívečnici.

Každá žinylková tvořící jednotka přednostně obsahuje přízové naběrací kolo pro přidržování množství různých přízí uspořádaných kolem něho, prostředek pro nastavení naběracího kola do vybrané úhlově diskrétní polohy pro přivedení vybrané příze do zaváděcí polohy, vytahovač pro zachycení vybrané • · • · · · • · · 4 ····· · · · «

15698

-6příze v zaváděcí poloze a pro vytažení předem stanovené délky vybrané příze z naběracího kola a stříhací mechanizmus pro odstřihnutí předem stanovené délky vybrané příze pro vytvoření žinylky.

Příze mohou být uspořádány kolem obvodu naběracího kola obecně rovnoběžně s osou jeho otáčení, ale přednostně příze probíhají obecně radiálně k obvodu naběracího kola. Typicky má takové přízové naběrací kolo opatření pro obsah více než 10 různých přízí a běžně pro 12, 16, 24 nebo 32 různých přízí. Naběrací kolo je přednostně poháněno do svých předem stanovených úhlových poloh a mezi nimi servomotorem řízeným počítačem.

Pohyby požadované pro činnost stříhacího mechanizmu, zajišťující otevírací a zavírací pohyby čelistí vytahovače a pro pohyb vytahovače dopředu a dozadu pro vytažení příze z naběracího kola a z cívečnice jsou všechny poháněny z tak zvané „převodovky tvořící součást žinylkové tvořicí jednotky. Převodovka může být poháněna servomotorem řízeným počítačem a tímto způsobem může být zajištěno, že časování pohybů vytahovače a stříhacího mechanizmu může být synchronizováno s otáčením naběracího kola.

Alternativně může být zajištěn samostatný počítač pro řízení každého pohybu stříhacího mechanizmu a vytahovače, a v tomto případě, počítač zajišťuje odpovídající časování pohybů v synchronizaci s otáčením naběracího kola.

Každá žinylková tvořicí jednotka také přednostně obsahuje detektor příze pro zajištění, že po pohybu vytahovače od naběracího kola je příze přítomná mezi vytahovačem a naběracím kolem. Tento detektor příze je běžně tvořen jednoduchým zdrojem světla a detektorovým zařízením na opačných stranách dráhy příze. Tímto způsobem, když optický detektor detekuje

přítomnost světla vysílaného zdrojem, indikuje, že není přítomna žádná příze. Běžně je taková indikace používána pro zastavení činnosti stavu dokud není odstraněn jakýkoliv problém pro zajištění, že každá požadovaná žinylka je správně vytvořena.

Kobercový tkací stav může být vytvořen způsobem, který je obecně podobný způsobu popsanému ve WO 95/31594, ve kterém každá žinylková tvořící jednotka zůstává obecně nehybná a prostředek pro přijímání a uchovávání přízových žinylek v jímacích polohách je tvořen nosičem žinylek, který se pohybuje kolem každé žinylkové tvořící jednotky. Po úplném naplnění nosič žinylek je přenesen do polohy umožňující, aby z něho byly souběžně odebrány žinylky pro celou řadu pro zatkání do koberce. Alternativně je každá žinylková tvořící jednotka uspořádána pro příčný pohyb po celé šířce nebo části šířky stavu, pro poskytování žinylek pro vazbové body míjené při pohybu jednotky nebo žinylkových tvořících jednotek napříč stavu.

Jako příklad později uvedeného uspořádání, prostředek pro přijímání a uchovávání přízových žinylek může být tvořen nosiči přízových žinylek, které se rozkládají napříč přes stav. Každá žinylková tvořící jednotka se pohybuje podél jednoho z nosičů přízových žinylek a plní každou z jeho jímacích poloh žinylek střídavě postupně stříhanými žinylkami a jakmile jsou všechny polohy naplněny tento nosič žinylek je přesunut k přenášecímu prostředku a prázdný nosič přízových žinylek je přesunut do polohy sousedící s žinylkovými tvořícími jednotkami. Nosiče přízových žinylek mohou být namontovány v pravidelných úhlových odstupech kolem osy a otáčet se, jak je každý nosič přízových žinylek plněn. Alternativně mohou být montovány navzájem rovnoběžně nebo na nekonečném pásu, který pohybuje nosiči přízových žinylek ze

15698 sousedství každé žinylkové tvořící jednotky k přenášecímu prostředku. V tomto případě přenášecí prostředek odpovídá skřipcovému uspořádání běžného axminsterového skřipcového stavu a uchopují odstřižené žinylky uchovávané v nosiči přízových žinylek, přenášejí je do vazbového bodu, ve kterém jsou zatkány do koberce a uvolněny.

V dalším příkladu prostředek pro přijímání a uchovávání přízových žinylek může obsahovat kapsu, která je přiřazená každému vazbovému bodu a která přijímá přízovou žinylku po jejím vytvoření každou žinylkovou tvořící jednotkou. Každá žinylka může být nasměrována do své přiřazené kapsy vzduchovým proudem vytvořeným použitím vakua na danou kapsu potom co má přijmout odstřiženou žinylku. Přednostně je vakuum použito na kapsy střídavě jak se každá žinylková tvořící jednotka pohybuje podél řady kapes. Jedním způsobem, jak dosáhnout toto přepínání mezi zásobou vakua a kapsami, je vytvoření podlouhlé vakuové komory s děrovanou posuvnou přední deskou, přičemž tato deska je upravena pro pohyb s žinylkovou tvořící jednotkou nebo žinylkovými tvořícími jednotkami napříč přes stav tak, aby otvor nebo otvory v desce byly vyrovnány s odsávacími kanálky dané kapsy nebo daných kapes, když jsou žinylky pro tuto kapsu nebo tyto kapsy odstřiženy. Proud vzduchu sebou bere každou odstřiženou žinylku a vede jí do její příslušné kapsy.

Přednostně jsou kapsy připoutány na své základny zatažitelnými kolíky a když jsou žinylky tvořeny jsou kolíky ve svých předních polohách tvořících podlahu pro každou z kapes. Kapsy, které uchovávají každou žinylku, jsou přednostně tvořeny na horním konci kanálu a když byly všechny kapsy naplněny odstřiženými žinylkami, kolíková podlaha je zatažena a pak se otočí vytlačovače, jeden pro každou kapsu, pro spojení s každou žinylkou a protlačí ji příslušným • · · · ·

15698 -9~ kanálkem pro její spojení s nosovou deskou stavu. Jakmile jsou vytlačovače staženy zpět jsou žinylky pak zatkány do podložky a žinylky pro vytvoření další řady jsou plněny do kapes. V tomto příkladu kanálky a vytlačovače tak tvoří přenášecí prostředek žinylek.

Pohon jehly pro zanášení útku, tvoření prošlupu v osnovních přízích a břevno bidlenu s přirážecími paprsky pro přirážecí operaci na zatkané žinylky jsou poskytovány v obou výše uvedených příkladech a obecně jsou zcela běžné uspořádáním i funkcí.

Při poskytnutí přiměřených žinylkových tvořících jednotek může stav pracovat tak rychle, jako běžný skřipcový axminsterový stav a tak tkát při rychlosti přibližně čtyřicet řad žinylek za minutu. Vzhledem k času ušetřenému při navlékání stavu a cívečnice je zde velké snížení „prostojů, které vede k značnému vzrůstu výroby koberců z každého stavu, který také běžně poskytuje vzrůst výběru barev na utkaném koberci s menším odpadem příze. Je také možné mít méně žinylkových tvořících jednotek a mít stav pracující s nižší tkací rychlostí než běžný stav a stále dosahovat podobný objem výroby koberců jako výsledek kratších „prostojů kompenzujících nižší tkací rychlost.

Jedním z nejvýznamnějších příspěvků k zrychlení operace vytváření žinylek, a tudíž k účinnosti vynálezu je uspořádání tak zvané „převodovky, která zajišťuje pohyby vytahovače a střihače v každé žinylkové tvořící jednotce. Přednostně převodovka obsahuje pouzdro nesoucí tři rovnoběžné hřídele, na kterých jsou namontovány tři do sebe zabírající pastorky. Jeden z hřídelů je poháněn, běžně servomotorem, všechny tři pastorky nebo hřídele nesou výstředné kolíky. Jeden konec vytahovače je čepově spojen s pouzdrem jeho druhý konec je rozdvojený pro vytvoření dvojice čelistí. Jeden z výstředných • · ···· · · ♦ · • ······ · · ·· · · • · · · · ···

I φ « ······· ·· · · · ·

15698 -10kolíků je spojen s táhlem kluzně uloženým podél těla vytahovače a nesoucím kolmý kolík ovládající čelist. Výstředný kolík působí otáčení vytahovače kolem čepu dozadu a dopředu a pohyb kolmého kolíku ovládajícího čelist nahoru a dolu. Pohyb kolíku ovládajícího čelist nahoru a dolu mezi k sobě obrácenými vačkovými plochami rozdvojených čelistí působí otevírání a zavírání čelistí. Tak se vytahovač pohybuje dopředu, čelisti se zavírají, vytahovač se pohybuje dozadu, čelisti se rozevírají a cyklus se opakuje pro každou otáčku hřídele. Další z výstředných kolíků pohání nožovou čepel pomocí táhla pro odstřižení příze pro vytvoření žinylky.

Další důležitá přednostní vlastnost žinylkové tvořící jednotky je přímá manipulace s žinylkami po celou dobu, takže je vždy pod kontrolou. Jeden způsob, jak toho dosáhnout, je zahrnutí dvojice lící ve vzájemném odstupu a namontovaných kolmo k nožové čepeli. Při snižování čelisti pro odstřižení příze pro vytvoření žinylky je příze pro vytvoření žinylky zachycena mezi líce tak, že i když je uvolněna z vytahovače a odstřižena je stále ještě pozitivně držena mezi lícemi. V tomto případě žinylková tvořící jednotka přednostně obsahuje vytlačovač, který prochází mezi lícemi pro vytlačení žinylky z prostoru mezi nimi. Vytlačovač je poháněn od zbývajícího výstředného kolíku prostřednictvím táhla a dvoj zvratné páky uprostřed uložené na čepu. Líce mohou být uspořádány pro pohyb nahoru a dolu a také mohou být poháněny zbývajícím výstředným kolíkem nebo tím, že jsou namontovány na nožovou čepel. Výstředné kolíky jsou časovány vzhledem k sobě navzájem, takže pak je příze přidržována mezi líci; žinylka je uvolněna z čelistí vytahovače; vytlačovač nejprve přijde do záběru s přízí drženou mezi lící; pak je příze odstřižena pro vytvoření žinylky; a pak vytlačovač konečně vytlačí odstřiženou žinylku z prostoru mezi lícemi.

15698

-11«« · a »· ·· ·· «·· ···· ·«· ···· · · · * * • ··«·«· · · · · · · ··· · · · · · ·· · ······· ·· ····

Přehled obrázků na výkresech

Nyní budou popsány jednotlivé příklady stavu podle vynálezu s odkazy na připojené výkresy, na kterých:

obr. 1 představuje bokorys prvního příkladu stavu v řezu během postupu tvoření žinylky a znázorňuje vytlačovač v první poloze;

obr. 2 představuje bokorys prvního příkladu stavu v řezu během operace přenosu žinylky a znázorňuje vytlačovač v druhé poloze;

obr. 3 představuje částečný nárys prvního příkladu stavu;

obr. 4 představuje pohled zdola na naběrací kolo ve zvětšeném měřítku;

obr. 5 představuje bokorys prvního příkladu žinylkové tvořicí jednotky v řezu a ve zvětšeném měřítku a z opačného směru;

obr. 6 představuje nárys prvního příkladu žinylkové tvořicí jednotky ve zvětšeném měřítku znázorňující střihač;

obr. 7 představuje nárys podobný obr. 6, ale s odříznutou částí střihače pro podrobnější znázornění vytlačovače obr. 8 představuje bokorys druhého příkladu stavu v řezu během postupu tvoření žinylky;

obr. 9 představuje zjednodušený bokorys druhého příkladu žinylkové tvořicí jednotky v řezu a ve zvětšeném měřítku a z opačného směru na začátku operace tvoření žinylky;

obr. 10 představuje zjednodušený bokorys druhého příkladu žinylkové tvořicí jednotky v řezu a ve zvětšeném měřítku a z opačného směru na konci operace tvoření žinylky;

15698

-12obr. 11 představuje zjednodušený nárys znázorňující dva z druhých příkladů žinylkových tvořících jednotek.

Příklady provedení vynálezu

Oba příklady axmisterového stavu jsou způsobilé pro tkaní 12 stop (4 m) širokého axminsterového koberce s roztečí sedm žinylek na palec (25,4 mm). Žinylková příze je dodávána z cívečnice (neznázorněna) do dvanácti žinylkových tvořících jednotek 2< rozmístěných v pravidelných odstupech napříč stavu. Žinylkové tvořící jednotky 2 jsou namontovány na společném rámu. Rám a žinylkové tvořicí jednotky jsou pohyblivé příčně dozadu a dopředu přes stav pomocí sestavené matice 5 s obíhajícími kuličkami poháněné servomotorem 6 (znázorněným na obr. 3 a 11).

V prvním příkladu rám obsahuje desku 2, hřídel 2 ^a závěsy 4 a může být také otáčen kolem hřídele 3 pneumatickým pístem (není znázorněn), takže přenášecí jednotky 2 příze se pohybují mezi polohami znázorněnými na obr. 1 a 2. Žinylkové tvořicí jednotky 1, které budou podrobněji popsány níže, tvoří žinylky ]_, které padají do kapes 2 vytvořených ve vršku sestaveného lamelového svazku 9. Sestavený lamelový svazek 9 sestává z množství rovnoběžných desek oddělených tvarovanými rozpěrkami pro vytvoření mezery mezi sousedními deskami pro průchod vytlačovačů 10 a přirážecích paprsků 11. Rozpěrky také vymezují vzduchový kanál 12 mezi každou kapsou 2 ^a podtlakovou komorou 13. Vzduchové kanály končí řadou zaoblených otvorů 14 umístěných po straně každé z kapes 2· Lamelový svazek 9 také obsahuje otvor 15 pro jehlu 16 a útkové nitě.

Potom co žinylkové tvořicí jednotky 2 naplnily žinylky 7_ do každé z kapes 2' jsou žinylkové tvořicí jednotky 2 naklopeny do polohy znázorněné na obr. 2 a pak se vytlačovače 10 otáčejí ve směru hodinových ručiček, jak je znázorněno na »« · • · ·

15698

-13obr. 1 pro přenesení odříznutých žinylek 7 z kapes do polohy proti nosové desce 17, kde jsou zatkány do podložky koberce útkovými nitěmi vloženými jehlou 16. Vytlačovače 10 se vrátí do své výchozí polohy, aby umožnily žinylkovým tvořícím jednotkám 1^ naklopit se zpět a začít s plněním kapes dalšími žinylkami Ί_ pro vytvoření nové řady, mezitím co paprsky 11 provádějí přirážecí operaci na řadě žinylek, která byla právě zatkána pro vytvoření ukončeného koberce 18. Nakládací a řetězcové osnovní příze 19 procházejí běžným prošlupním uspořádáním 20 pro utvoření prošlupu mezi osnovními přízemi 19 mezi každým náběrem jehly 16.

Každá žinylková tvořící jednotka 1^ obsahuje otočné naběrací kolo 20, nej jasněji znázorněné na obr. 4, které je namontované na hřídeli poháněném servomotorem 21. Naběrací kolo 20 obsahuje dvacet čtyři obecně radiálně probíhajících kanálků 22, z nichž každý nese přízi 23 pro tvorbu žinylek odlišné barvy. Příze 23 pro tvorbu žinylek jsou vedeny z cívečnice do žinylkových tvořících jednotek za použití zcela běžných přízových trubek a vodítek a pak procházejí víceotvorovými vodítky 24, 25 a 26 před průchodem řadou otvorů vytvořených v části naběracího kola 20. Příze jsou přidržovány v kanálcích 22 pružinovými prsty (nejsou znázorněny).

Každá žinylková tvořící jednotka 1 také obsahuje střihač a vytahovač 29, který jsou nej jasněji znázorněny na obr. 5, 6 a 7. Střihač 28 obsahuje pevnou čepel 30 s otvorem 31 a pohyblivou čepel 32. Otvor 31 je přilehlý k okraji naběracího kola 20 a volné konce přízí 23 vystupujících radiálně ven z naběracího kola 20 vystupují do otvoru 31. Pohyblivá čepel 32 je otáčena kolem čepu 33 a poháněna přičepovaným táhlem 34 otočně spojeným s klikou 35 tvořící část pohyblivé čepele 32 a klikou 36 namontovanou na hřídeli 37. Vytahovač 29 obsahuje

15698

-14obecně do U tvarovanou část 38 s podlouhlými rovnoběžnými rameny 39 a 40 a svěrací čelisti 41 a 42 upevněné k jejich volným koncům. To je znázorněno nej jasněji na obr. 5 a 7. Svěrací čelisti 41 a 42 jsou normálně drženy uzavřené pružností do U tvarované části 38. Avšak pohybem kolíku 43 dolů, jak je znázorněno na obr. 7, mezi dvojicí vyvýšených vačkových ploch 44 a 45 se ramena 39 a 40 pohybují od sebe a tak otevírají čelisti 41 a 42. Vytahovač 29 je také namontován otočně kolem hřídele 46, znázorněného na obr. 5, mezi polohou znázorněnou na obr. 5 a dopřednou polohou znázorněnou na obr. 1. se svěracími čelistmi 41 a 42 zasahujícími do otvoru 31 v pevné čepeli 30 stříhacího nože do sousedícího naběracího kola 20.

Pohyby kolíku 43 nahoru a dolů a střídavé pohyby hřídele 46 jsou poháněny otáčením hřídele 37 přes převodovku 47, která bude podrobněji popsána níže. Převodovky 47 jsou všechny poháněny ozubenou řemenicí 48 namontovanou na neznázorněném hřídeli. Řemenice 48 všech žinylkových tvořících jednotek 1_ jsou poháněny pomocí ozubených řemenů 50 z řemenic 51 namontovaných na hřídeli 52 poháněném servomotorem 53 znázorněném na obr. 3. Hřídel 52 a servomotor 53 jsou namontovány na rámu 2_, 3 a 4 a tak se pohybují napříč s žinylkovými tvořícími jednotkami K

V otvorech 54 umístěných mezi čelistmi 41 a 42 a nožem 28 jsou umístěna optická vlákna, k jejichž koncům jsou připojeny svítivá dioda a fotodetektor (nejsou znázorněny). Když vytahovač 29 sevře volný konec jedné z přízí 23 a vytáhne ho, před tím než nůž 28 vstoupí v činnost, je příze 23 umístěna mezi optické vlákno spojené s fotodetektorem a optické vlákno spojené se světelným zářičem a tak zahradí cestu světlu ze světelného zářiče do detektoru. Za předpokladu, že světlu ze světelného zářiče je zabráněno dosáhnout fotodetektoru • * '*» fc · · fc fe fc fc·· >

» · · « · · * « ·

15698

-15·>· · t « · · • · e · fc * ···♦ « fcfcfc fc* · * ” předpokládá se v tomto okamžiku, že příze byla úspěšně vytažena vytahovačem 29 z naběracího kola 20. Avšak jestliže v tomto okamžiku provozního cyklu žinyikové tvořící jednotky je světlo ze světelného zářiče detekováno přijímačem světla, pak se předpokládá, že žinylka nebyla správně vytvořena a je stavu předán stop signál pro zabránění jeho další činnosti dokud situace nebude napravena.

Během každého cyklu tvorby žinylky servomotor 21 uvede naběrací kolo 20 do předem stanovené úhlové polohy tak, že s vytahovačem 29 sousedí buď mezera 55 ve střední poloze nebo jedna z přízí 23. Během každého cyklu tvorby žinylky se vytahovač otáčí proti směru pohybu hodinových ručiček, jak je znázorněno na obr. 5, kolem osy hřídele 46 tak, že čelisti 41, 42 se pohybují dopředu a sevřou se, pak se vytahovač otáčí ve směru hodinových ručiček kolem osy hřídele 46 tak, že se čelisti pohybují dozadu a pak se čelisti 41 a 42 otevřou. Tak během každého cyklu tvorby žinylky je v poloze sousedící s vytahovačem 29 buď střední mezera 55, když nemá být tkán žádný koberec, nebo je vytahovači 29 předložena příze vybrané barvy po pootočení naběracího kola 20 do požadované úhlové polohy. Nato vytahovač 29 uchopí předložený mu konec příze, vytáhne předem stanovenou délku příze, běžně polovinu palce (12,5 mm), ze zásoby v cívečnici a pak je příze oddělena nožem 28 pro vytvoření přízové žinylky J_. Naběrací kolo 20 je volně otočné do jiné úhlové polohy pro zajištění tvorby další žinylky. Vytahovač 28 pak uvolní přízi před opětným pohybem vpřed pro vytvoření další přízové žinylky

Činnosti servomotoru 21, servomotoru 6 a servomotoru 53 jsou všechny ovládány počítačem řízeným ovladačem pro zajištění, že pro každý vazbový bod jsou poskytovány příslušně barevné příze pro zajištění požadovaného vzoru na výsledném koberci 18. Komputerizovaný ovladač má vstupy odpovídající • · · · ·

15698

-16• · · · • · · · · · · • · · »» · · • · · · • · · • · · příčné poloze jednotek jL pro tvorby žinylek po šířce stavu a pro jakoukoliv jednotlivou řadu vzoru, který má být tkán v kterémkoliv okamžiku pro umožnění účinného ovládání žinylkových tvořících jednotek 2·

Po vytvoření žinylky Ί_, odstřižení nožem 28 a uvolnění z čelistí 41, 42 vytahovače 29 je vtažena dolů do požadované polohy v kapse 2 vzduchovým proudem vytvořeným podtlakovou komorou 13. Předek podtlakové komory je uzavřen posuvnou uzavírací deskou 57 obsahující dvanáct štěrbin, jejichž počet odpovídá počtu žinylkových tvořících jednotek 2· Posuvná uzavírací deska 57 je spojena s rámem 2^, 2 ^a A ^a tak se pohybuje s žinylkovými tvořícími jednotkami 2· Každý z otvorů v posuvné uzavírací desce 57 je obecně vyrovnán se svou odpovídající žinylkovou tvořící jednotkou 3^, takže když je žinylková tvořící jednotka 2 v místě nad určitou kapsou otvor v uzavírací desce je vyrovnán se zadním okrajem obloukovitého kanálu 12 pro použití podtlaku na zadek kanálu 12 a tudíž na otvory 14 tak, že vzduch je nasáván do kapsy 2 otvory 14 přes obloukovitý kanál 12 a do vakuové komory 13. Je to tento vzduchový proud, který sebou unáší žinylku 2 P° odstřižení střihačem 28 a uvolnění vytahovačem 29 pro vtažení žinylky dolů do kapsy 2· Dno každé kapsy 2 3^e omezeno zatažitelným kolíkem (není znázorněn). Jak se žinylková tvořící jednotka 2 pohybuje podél, tak posuvná uzavírací deska přepíná podtlak z komory 13 do další kapsy a tak dále napříč šířky stavu.

Jakmile všechny kapsy 2 byly naplněny žinylkami Ί_ žinylkové tvořící jednotky 2 jsou naklopeny do polohy znázorněné na obr. 2 a kolíky tvořící dno každé z kapes jsou zataženy. Vytlačovače 10 se pak otáčejí ve směru hodinových ručiček, tak se pohybují dopředu a dolů. Skloněné čelo 58 každého z vytlačovačů 10 zabere se svou odpovídající žinylkou • · · <

• · « • · · · · · · • · · · · ·

15698

-172 tlačí ji dolů mezi sousedními lamelami lamelového svazku 10. Opatřením předem stanoveného úhlu na dotykovém čele 58 vytlačovače 10, a zejména zářezu 59 na konci dotykového čela 58, mezitím co vytlačovač 10 tlačí žinylku ]_ mezi sousedními lamelami lamelového svazku, žinylka Ί_ se pohybuje podél skloněného čela 58 vytlačovače 10 dokud její konec není zastaven zářezem 59. To přesně umístí žinylku 7 v předem stanovené poloze, takže když dosáhne vazbový bod určený nosovou deskou 17 je ve správném umístění. Ve vazbovém bodě vytlačovače 10 tlačí odstřiženou žinylku Ί_ proti nosové desce 17 a pak je žinylka zatkána do své polohy použitím útkových nití s použitím jehly 16 jak se vytlačovač 10 vrací proti směru hodinových ručiček do své počáteční polohy. Pro dokončení formování koberce 17 břevno bidlenu s připojenými paprsky přirazí žinylky a útkové příze pro dokončení formování té řady koberce, zatímco žinylky Ί_ P^ro další řadu jsou umisťovány do kapes 8.

otočně kolem osy 71 a zcela běžné konstrukcí

Druhý příklad stavu znázorněný na obr. 8 je obecně podobný prvnímu, zejména činností, ale místo lamelového svazku a vytlačovačů pro přenášení odstřižených žinylek do vazbového bodu obsahuje dvojici žinylkových nosičů 70 namontovaných sadu běžných skřipců 72, které jsou i užitím. Jak se žinylkové tvořící jednotky 2 pohybují napříč stavem, žinylky jsou umisťovány do žinylkových přidržovacích míst 73 vytvořených podél horního okraje žinylkového nosiče 70. Když byla všechna žinylková přidržovací místa naplněna, žinylkový nosič 70 se otočí ve směru hodinových ručiček (jak je vidět na obr. 8) kolem osy 71, aby přesunul naplněný žinylkový nosič 70 do nejnižší polohy a aby přesunul prázdný žinylkový nosič 70 do nejvyšši polohy. Žinylkové tvořící jednotky 2 Pak plní žinylky Ί_ do horních žinylkových nosičů 70 při svém zpětném pohybu napříč stavu. Skřipce 72 se pohybují nahoru ve směru hodinových • · • · · ·«>·· ··· ···· 4» ··· · • ······ 4‘ · ·· * · ··· «· · · · · • · · «Ο····· · · ···«

15698 -18ručiček jak je znázorněno na obr 8 s otevřenými čelistmi a pak zavřenými pro sevřeni všech z žinylek 7 přidržovaných spodním žinylkovým nosičem. Skřipce 72 se pak otáčejí v opačném směru pro přenesení žinylek Ί_ do vazbového bodu, kde jsou žinylku zatkány do koberce a skřipce 72 se otevřou aby uvolnily žinylky 2· Přirážecí paprsky a jehlový mechanizmus pro vkládání útku byly na obr. 8 vynechány z důvodu jasnosti, ale jsou zcela běžné a podobné těm, které jsou užívány na běžných skřipcových axminsterových kobercových stavech.

Další rozdíl mezi prvním a druhým příkladem je uložení žinylkových tvořících jednotek 2· ^v druhém příkladě jsou žinylkové tvořící jednotky 2 namontovány na rámu 80 obsahujícím drážkové kladky 21/ které běhají na zkosených kolejnicích 82. To umožňuje žinylkovým tvořícím jednotkám 2 ^a rámu 80 pohybovat se napříč přes stav a opět jsou poháněny pomocí mechanizmu 83 s maticí s oběžnými kuličkami a šroubem hnaného servomotorem 5.

Druhý příklad žinylkové tvořící jednotky 1, znázorněný zjednodušeně pro snadnější vysvětlení na obr. 8 až 11, zajišťuje přímou manipulaci s každou přízovou žinylkou ]_ během jejího vytváření a při vložení do každého přidržovacího místa žinylky na přízových nosičích 70 nebo do každé kapsy 2 ^a tak se vyhýbá potřebě dříve popsané vakuové komory 13 a uspořádání průtoku vzduchu. Každá žinylková tvořící jednotka 2 obsahuje převodovku znázorněnou zjednodušeným způsobem na obr. 9 až 11.

Ta sestává ze tří rovnoběžných hřídelů 90, 91, 92 na kterých jsou namontovány tři pastorky 93, 21/ 95 o stejné velikosti, které spolu zabírají. Jeden z hřídelů 90, 91, 92 je poháněn servomotorem 53 přímo nebo pomocí ozubeného řemenu a již popsaného uspořádání řemenic nebo dalšího pastorku 96, jak je znázorněno na obr. 11. Všechny tři hřídele 90, 91, 92 jsou navrtány, aby nesly výstředné kolíky. Kolík 97 je namontován • · · · · • · · ·

15698

-19v hřídeli 90 a je spojen s tyčí 98 a kolíkem 99. Tyč 98 je uložena v těle 100 vytahovače 29 tak, že může klouzat nahoru a dolů, jak je znázorněno na obr. 9 a 10. Tělo 100 je otočně uloženo na svém horním konci na čepu 101. V důsledku toho jak se hřídel 90 otáčí proti směru hodinových ručiček, jak je znázorněno na obr 9, kolík 97 a tyč 98 se pohybují nahoru a dolů vzhledem k tělu 100 a tělo 100 se vykyvuje dozadu a dopředu kolem svého čepu 101. V tomto příkladu obsahuje dvojici na čepu uložených ramen 102, 103 s čelistmi 104, 105 upevněnými na jejich spodních koncích. Horní konce ramen jsou tlačeny k sobě pružinou 106 působící otočení ramen a otevření čelistí 104, 105. Kolík 99 se pohybuje nahoru a dolů vzhledem k vačkovým plochám 107, 108 na ramenech 102, 103 pro přitlačení čelistí 104, 105 k sobě, když je ve své nejhořejší poloze a ve své nejnižší poloze umožňuje ramenům 102, 103 reagovat na předpětí vynakládané pružinou 106 a otevřít čelisti 104, 105.

Pohyblivá čepel 32 nožové sestavy je poháněna nahoru a dolů táhlem 109 zapojeným mezi pohyblivou čepelí 32 a výstředným kolíkem 110 namontovaným v hřídeli 91. Zadní čelo pohyblivé nožové čepele nese dvojici vodicích lící 112, které umisťuje mezi ramena 102, 103, když jsou ve své přední poloze. Výstředný kolík 113 ve třetím hřídeli 92 pohání jeden konec dvoj zvratné páky 114 pomocí táhla 115. Posunovač 116 umístěný na druhém konci dvoj zvratné páky 114 se pohybuje nahoru a dolů mezi vodicími lícemi 112.

Pro vytvoření každé žinylky motor 21 voliče příze otáčí naběracím kolem 20 pro přivedení vybrané příze do místa v blízkosti vytahovače 29. Tělo 100 vytahovače je nakloněno dopředu s kolíkem 99 směrem k jeho nej spodnější poloze tak, že čelisti 104, 105 jsou otevřeny. Jak hřídel 90 pokračuje v otáčení, kolík 99 se zvedá a je posunut mezi vačkové plochy

15698

107, 108 a tak zavírá čelisti 104 105 a svírá volný konec příze mezi nimi. Další otáčení hřídele 90 způsobuje naklápění těla 100 vytahovače 29 dozadu, takže vytahuje přízi z naběracího kola 20. Otáčení hřídele 91 působí pohyb pohyblivé čepele 32 nožové sestavy 29 dolů. Jak se čepel pohybuje dolů délka příze vytahované vytahovačem 29 je zachycena mezi vodicí líce 112. Jakmile se vytahovač 29 pohnul dozadu ve svém plném rozsahu, pokračující pohyb nožové čepele 32 odstřihne přízi pro vytvoření žinylky Ί_, která je držena mezi vodicími lícemi 112, jak nožová čepel 32 pokračuje v pohybu dolů při doběhu. Mezitím otáčení hřídele 92 působí pohyb posunovače 116 dolů mezi vodicí líce 112. Další otáčení hřídele 90 působí snížení kolíku 99 z vačkových ploch 106, 107 tak, že čelisti 104, 105 se otevřou působením pružiny 106. Další otáčení hřídele 92 přivede posunovač do dotyku s vrškem žinylky 1_ přidržované mezi vodicími lícemi 112 a pokračující otáčení hřídele 92 působí, že žinylka je zatlačena do přidržovacího místa 73 žinylky na žinylkovém nosiči 71 nebo do kapsy 8^ podle prvního příkladu. Pokračující otáčení hřídele 91 pohybuje pohyblivou nožovou čepelí 32 nahoru. Mezitím motor 21 selektoru příze pohybuje naběracím kolem 20 pro přivedení další vybrané příze do její polohy. Pokračující otáčení hřídelů 90 a 92 pohybuje vytahovačem 29 dopředu do polohy pro sevření další příze a pohybuje posunovačem 116 nahoru v přípravě pro další cyklus činnosti.

U tohoto druhého uspořádání žinylkové tvořicí jednotky, protože žinylka je držena přímo po celou dobu, buď čelistmi 104, 105, vodicími lícemi 112 nebo posunovačem 116 je žinylka vždy ve známé a pevné poloze. To vede k zlepšení umístění žinylky v koberci a tudíž k menšímu odpadu žinylkové příze jako výsledek toho, že je odebíráno méně materiálu během následujícího střihového kroku. Přímá manipulace s odstřiženou žinylkou, zejména posunovačem 116 také umožňuje, aby čelisti • · ···· · · · · · • ······ · · · · · · «·· ·· ··· ·· · »······ · · · · · ·

15698 -21104, 105 měly do sebe zapadající pilovité zuby takže svírají přízi jistěji při vytahování příze přes naběrací kolo 20 z cívečnice. Přednostně jsou pilovité zuby podobné zubům užívaným na skřipcích běžného axminsterového stavu.

•« ·· ··

15698

-22PATENTOVÉ NÁROKY

Claims (11)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Kobercový tkací stav obsahující alespoň jednu žinylkovou tvořící jednotku (1) pro postupnou tvorbu přízových žinylek (7) z více různých barev, prostředek pro přijímaní a uchovávání přízových žinylek (7) dodávaných postupně žinylkovou tvořící jednotkou (1) v přidržovacích místech (8, 73) přízových žinylek (7) a přemisťovací prostředek (10, 72) pro přemístění všech žinylek uchovávaných v přidržovacích místech (8, 73) přízových žinylek (7) současně do jejich odpovídajících vazbových bodů, vyznačující se tím, že každá žinylková tvořící jednotka (1) dodává přízové žinylky do alespoň dvaceti přidržovacích míst (8, 73) přízových žinylek (7) mezi po sobě následujícími činnostmi přemisťovacího prostředku (10, 72).
2. 2. Kobercový tkací stav podle nároku 1, vyznačující se tím, že obsahuje pouze jednu žinylkovou tvořící jednotku (1) a jedna žinylková tvořící jednotka (1) dodává žinylku do alespoň jedno sto šedesáti přidržovacích míst (8, 73) žinylek (7).
3. 3. Kobercový tkací stav podle nároku 1, vyznačující se tím, že je vybaven množstvím žinylkových tvořících jednotek (1) ·
4. 4. Kobercový tkací stav podle nároku 3, vyznačující se tím, že žinylkové tvořící jednotky (1) jsou rozmístěny v podstatě v pravidelných vzdálenostech v příčném směru přes stav.
5. 5. Kobercový tkací stav podle nároku 3 nebo 4, vyznačující se tím, že každá žinylková tvořící jednotka (1) dodává žinylky do mezi dvaceti a jedním stem dvaceti žinylky přidržovacích míst.
6. 6. Kobercový tkací stav podle kteréhokoliv z předchozích nároků, vyznačující se tím, že každá z žinylkových tvořících jednotek (1) je způsobilá tvořit žinylky z alespoň osmi různých přízí a přednostně z alespoň deseti.
7. 7. Kobercový tkací stav podle kteréhokoliv z předchozích nároků, vyznačující se tím, že každá z žinylkových tvořících jednotek (1) je způsobilá tvořit žinylky z alespoň dvaceti čtyř různých přízí.
8. 8. Kobercový tkací stav podle kteréhokoliv z předchozích nároků, vyznačující se tím, že každá z žinylkových tvořících jednotek (1) obsahuje přízové naběrací kolo (20) s kolem něho uspořádaným opatřením pro přidržování množství různých přízí, prostředek (21) pro pohon naběracího kola(20) do vybrané jedné z množství úhlově oddělených poloh pro přivedení vybrané příze do zaváděcí polohy, vytahovač (29) pro zachycení vybrané příze v zaváděcí poloze a pro vytažení předem stanovené délky vybrané příze z naběracího kola (20) a střihači mechanizmus (20) pro odstřižení vybrané příze pro vytvoření žinylky (7) předem stanovené délky.
9. 9. Kobercový tkací stav podle kteréhokoliv z předchozích nároků, vyznačující se tím, že každá z žinylkových tvořících jednotek (1) zůstává v klidu a prostředek pro přijímání a udržování přízových žinylek v žinylkových přidržovacích místech (8, 73) je tvořen nosičem žinylek, který se pohybuje podélně kolem každé z žinylkových tvořících jednotek (1).
10. 10. Kobercový tkací stav podle kteréhokoliv z nároků 1 až 8, vyznačující se tím, že každá z žinylkových tvořících jednotek (1) je uspořádána pro pohyb napříč celé nebo části šířky stavu a pro dodávání žinylek (7) pro vazbové body míjené při příčném pohybu žinylkové tvořící jednotky nebo (1) žinylkových tvořících jednotek (1) přes stav.

    • · · · • · · • · • < * · ·

    15698

    -2411. Kobercový tkací stav podle nároku 10, vyznačující se tím, že prostředky pro příjem a uchovávání přízových žinylek jsou tvořeny řadou nosičů (70) přízových žinylek uspořádaných kolem osy (71), která prochází napříč přes stav, přičemž nosiče jsou (70) otočné kolem osy potom co všechna žinylková ukládací místa (73) v jednom ze žinylkových nosičů (70) byla naplněna.
11. 12. Kobercový tkací stav podle nároku 11, vyznačující se tím, že přenášecí prostředky obsahují skřipcovou sestavu (72) uspořádanou pro sevření všech žinylek (7) uchovávaných žinylkovým nosičem (70) a jejich současné přenesení do vazbových bodů.

    WO 01/88240 • · · • · ·

    TMOOb - /61b * · · · · · · • « · » * · · • · · 4 *

    PchEKQVokáfc·

    1/11