CZ2001742A3 - Nové deriváty přírodních látek - Google Patents

Abstract

Předmětné řešení se týká nových derivátů přírodních látek, způsobů jejich přípravy, farmaceutických prostředků zahrnujících tyto deriváty a použití těchto derivátů pro léěení poruch u lidí a zvířat zejménajako antibakteriální prostředky.

Description

Nové deriváty přírodních látek

Oblast techniky

Předmětný vynález se týká nových derivátů přírodních látek, způsobů jejich přípravy, farmaceutických prostředků zahrnujících tyto deriváty a použití těchto derivátů pro léčení poruch u lidí a zvířat.

Dosavadní stav techniky

Ve zveřejněné evropské patentové přihlášce číslo EP-A-0339596 byly popsány antibiotika obecného vzorce

NFL O

H„N

Λ A

Ί\Γ AH„

Η H ² které je možné získat kultivací mikroorganismu z rodu Flexibacter.

V uvedeném dokumentu byly konkrétně popsány sloučeniny vzorce

u

A.

ve kterých má atom uhlíku označený písmenem A konfiguraci S (tato sloučenina se označuje jako TAN-1057A) nebo konfiguraci R (tato sloučenina se označuje jako TAN-1057B).

V publikaci Y. Funabashi a spolupracovníci, Tetrahedron, 1993, 49, 13, byla popsána chemická a strukturní charakteristika sloučeniny TAN-1057A a sloučeniny TAN-1057. Publikace

B. N. Katayama a spolupracovníci, J. Antibiotics, 1993, 46,

606, pojednává o taxonomii organismů produkujících sloučeninu TAN-1057 a o biologických vlastnostech sloučeniny TAN-1057. Totální syntéza sloučenin TAN-1057 byla popsána v publikaci

C. Yuan a R. M. Williams, J. Am. Chem. Soc., 1997, 119, 11777, a v publikaci A. de Meijere a spolupracovníci; Eur. J. Org. Chem., 1998, 777. První deriváty sloučenin TAN-1057 byly popsány v publikaci R. M. Williams; J. Antibiotics, 51, 189, 1998. Avšak většina derivatizací popsaných v této publikaci se týká cyklické amidomočovinové skupiny obsažené ve struktuře těchto sloučenin. Tak byly například popsány deriváty obecného vzorce

kde

R je acetátová skupina (Ac), skupina COPh, skupina COOMe, skupina SC^Me a skupina CCkClfyPh.

Ve zveřejněné mezinárodní přihlášce číslo WO 99/07685, která byla zveřejněna po vzniku práva přednosti této přihlášky, byly popsány deriváty, které jsou acylované na cyklické amidomočovinové skupině, která je přítomná ve struktuře uvedených sloučenin, a které jsou dále fosforylované, obecného vzorce:

r₂ je skupina —Č—R nebo skupina —P—R

OH

Pouze dvě derivatizace popsané ve shora uvedené publikaci

R. M. Williams, J. Antibiotics, 1998, 51, 189, se týkají (S)-β-homoargininové skupiny:

Avšak aktivity.

tyto derivatizace vedly k úplné ztrátě biologické

Cílem tedy bylo syntetizovat další deriváty sloučenin TAN-1057, aby bylo možné zkoumat jejich biologické vlastnosti a/nebo farmakologické účinky. Po překonání obtížných syntetických problémů byly úspěšně syntetizovány další nové sloučeniny, které jsou derivatizovány na (S)-β-homoargininové skupině, která je přítomná ve struktuře sloučenin TAN-1057, a to pomocí nového, obecně aplikovatelného způsobu, přičemž tyto • · · ·· ·· » · » « sloučeniny mají při současném zachování srovnatelné aktivity poněkud neočekávaně výrazně nižší toxicitu.

Podstata vynálezu

Předmětný vynález se tedy týká sloučenin obecného vzorce (I):

kde

R¹ je atom vodíku nebo alkylová skupina obsahující od 1 do 6 atomů uhlíku;

X je skupina obecného vzorce -(CH₂)_m-, ve které m je číslo 0, 1 nebo 2;

je vybraná ze skupiny zahrnující skupiny obecných vzorců Di až D3:

H

D₁₌-NH₂ d₂ =

R³ H

	.9 .

I 9 I

R² NH₂ • · ··· ·

nh₂ kde

R² je atom vodíku nebo hydroxylová skupina;

R³ je atom vodíku; nebo

R² a R³ spolu vytvářejí oxoskupinu;

γ je lineární nebo rozvětvená alkandiylová skupina obsahující od 1 do 5 atomů uhlíku, ve které může případně být jeden atom uhlíku nahrazen skupinou -0nebo skupinou -NH-, a která může případně být substituována hydroxylovou skupinou nebo oxoskupinou, nebo skupina obecného vzorce

kde ras jsou nezávisle na sobě čísla O, 1 nebo 2;

• · · · • ·

• * ··*· ··

Z je vybraná ze skupiny zahrnující skupiny obecných vzorců

kde

R⁴, R⁵, R⁶, R⁷, R⁸, R⁹, R¹⁰, Rⁿ, R¹², R¹³, R¹⁴, R¹⁵, R¹⁶, R¹⁷, R¹⁸ a R¹⁹ jsou nezávisle na sobě vybrané ze skupiny zahrnující atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující od 1 do 6 atomů uhlíku, alkanoylovou skupinu obsahující od 1 do 4 atomů uhlíku, terč. butoxykarbonylovou skupinu, benzyloxykarbonylovou skupinu a benzylovou skupinu;

Q je atom kyslíku nebo atom síry;

p je číslo 1, 2 nebo 3; a • · · · ’ ” w w w w φ· • · · « • * · « • * · « » · · ·· ♦·

Het je pěti- nebo šestičlenná heteroaromatická skupina obsahující od 1 do 4 atomů dusíku, s výjimkou sloučenin, kde

R¹ je methylová skupina, m je 1, D je skupina obecného vzorce D_x, Y je skupina - (CH₂) 3- a Z je skupina vzorce

N' ,H a z farmaceutického hlediska přijatelných solí těchto sloučenin.

Uvedený případ kombinace substituentů odpovídající struktuře sloučenin TAN-1057A/B, kdy R¹ je methylová skupina, m je číslo 1, D je skupina obecného vzorce D_x, Y je skupina -(CH₂)3- a Z je skupina vzorce

N' ,H který je vyloučený z rozsahu předmětného vynálezu, odpovídá případu, kdy D je skupina obecného vzorce D₂, R² a R³ jsou atomy vodíku, R¹ je methylová skupina, m je číslo 1, Y je skupina -(CH₂)₂~ a Z je skupina vzorce

^{H N}\ který je tedy také vyloučený z rozsahu předmětného vynálezu,

Ve výhodném provedení se předmětný vynález týká sloučenin

X.

(O kde

R¹ je atom vodíku nebo alkylová skupina obsahující od 1 do 6 atomů uhlíku;

X je skupina obecného vzorce -(CH₂)m-_ř ve které m je číslo 0, 1 nebo 2;

D je vybraná ze skupiny zahrnující skupiny obecných vzorců Di až D3:

H

D₁₌-NH₂ ·· ··· · d₂ =

R³ H

	.9 .

R² NH₂ d₃ = nh₂ kde

R² je atom vodíku nebo hydroxylová skupina;

R³ je atom vodíku; nebo

R² a R³ spolu vytvářejí oxoskupinu;

Y je lineární nebo rozvětvená alkandiylová skupina obsahující od 1 do 5 atomů uhlíku, ve které může případně být jeden atom uhlíku nahrazen skupinou -Ctného skupinou -NH-, a která může případně být substituována hydroxylovou skupinou nebo oxoskupinou, nebo skupina obecného vzorce

- w;

kde ·· ·* ► · * 4 ras jsou nezávisle na sobě čísla

0, 1 nebo 2;

je vybraná ze skupiny zahrnující skupiny obecných vzorců

kde

R⁴, R⁵, R⁶, R⁷, R⁸, R⁹, R¹⁰, R¹¹, R¹², R¹³, R¹⁴, R¹⁵, R¹⁶, R¹⁷, R¹⁸ a R¹⁹ jsou nezávisle na sobě vybrané ze skupiny zahrnující atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující od 1 do 6 atomů uhlíku, alkanoylovou skupinu obsahující od 1 do 4 atomů uhlíku, terč. butoxykarbonylovou skupinu, benzyloxykarbonylovou skupinu a benzylovou skupinu;

Q je atom kyslíku nebo atom síry;

p je číslo 1, 2 nebo 3; a ·· ···· • ·

Het je pěti- nebo šestičlenná heteroaromatická skupina obsahující od 1 do 4 atomů dusíku,.

s výjimkou sloučenin, kde

R¹ je methylová skupina, m je 1, D je skupina obecného vzorce Di, Y je skupina -(CH2)3~ a Z je skupina vzorce

(což odpovídá případu, kdy D je skupina obecného vzorce D₂, R² a R³ jsou atomy vodíku, R¹ je methylová skupina, m je číslo 1, Y je skupina -(CH₂)₂- a Z je skupina vzorce

a z farmaceutického hlediska přijatelných solí těchto sloučenin.

Index m ve skupině obecného vzorce -(CH₂)_m-, kterou představuje skupina X, je výhodně 1 nebo 2. V souladu s tím tedy skupina obecného vzorce -(CH₂)_m-_ř kterou může představovat skupina X, výhodně zahrnuje methylenovou skupinu nebo ethylenovou (ethan-1,2-diylovou) skupinu. Ve zvlášť výhodném provedení předmětného vynálezu představuje X methylenovou skupinu.

·· ·· ···· ·· • · · · • · · • · · · ·· ···· • · ··

Lineární nebo rozvětvená alkandiylová skupina obsahující od 1 do 5 atomů uhlíku, ve které může případně být jeden atom uhlíku nahrazen skupinou -0- nebo skupinou -NH-, a která může případně být substituována hydroxylovou skupinou nebo oxoskupinou, kterou představuje skupina Y, zahrnuje například lineární alkandiylové skupiny obsahující od 1 do 5 atomů uhlíku, jako je methylenová skupina, ethylenová skupina, propan-1,3-diylová skupina, butan-1,4-diylová skupina a pentan-í,5-diylová skupina. Ve výhodném provedení předmětného vynálezu představuje Y lineární alkandiylové skupiny obsahující od 1 do 4 atomů uhlíku.

Lineární nebo rozvětvená alkandiylová skupina obsahující od 1 do 5 atomů uhlíku, ve které může případně být jeden atom uhlíku nahrazen skupinou -0- nebo skupinou -NH-, a která může případně být substituována hydroxylovou skupinou nebo oxoskupinou, kterou představuje skupina Y, zahrnuje například skupiny vzorců:

H₂C

H,C ²I .0

C'

H₂

h₂c' ,CH„

H„C ²I

C h₂

-NH

I ^HŮ

H„CL -NH C h₂ ch₂ ·· ··*♦ • · • * « · • * · • · · ♦ « · ·· ···· • · · • · · • · * · »» «· ch₂

I ^H2?

^H2^C\/0

I ^H2?

Y \ CH„ CH, I ² I

V tomto případě je zcela libovolné, kterým koncem jsou tyto skupiny vázány ke skupině Z.

Skupiny obecných vzorců

které představuje skupina Y, zahrnují například symetrické zbytky, ve kterých jsou hodnoty indexů ras stejné, nebo asymetrické zbytky. Ve výhodném provedení předmětného vynálezu jsou těmito skupinami symetrické zbytky, ve kterých je r a s rovno 0, tj. 1,2-fenylenová skupina, 1,3-fenylenová skupina a 1,4-fenylenová skupina. Zvlášť výhodně je touto skupinou 1,3-fenylenová skupina (neboli m-fenylenová skupina).

V obecném vzorci (I) je skupina Z vybraná ze skupiny zahrnující skupiny obecných vzorců «t kde

>11 >12 , R¹³,

R¹⁶,

R\ R=, R°, R', R°, R\ R¹⁰, R^x±, R¹

R¹⁸ a R¹⁹ jsou nezávisle na sobě vybrané ze skupiny zahrnující atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující od 1 do 6 atomů uhlíku, alkanoylovou skupinu obsahující od 1 do 4 atomů uhlíku, terč. butoxykarbonylovou skupinu, benzyloxykarbonylovou skupinu a benzylovou skupinu;

Q je atom kyslíku nebo atom síry;

p je číslo 1, 2 nebo 3; a

Het je pěti- nebo šestičlenná heteroaromatická skupina obsahující od 1 do 4 atomů dusíku.

Z těchto skupin, které představuje skupina Z, je výhodná skupina obecného vzorce • ·

Ν' ,R ,R⁷

4^N N nebo • * · « • · » · · • · · · · · • · · · · · • · · · · « • · · · · · · · · « ^Het\ /

N kde R⁴, R⁵, R⁶, R⁷ a R¹⁷ mají shora uvedený význam.

Skupina Z zvlášť výhodně představuje skupinu obecného vzorce

N' ,R ,R _D4^-N N ^R \ 5

R⁵ kde R⁴, R⁵, R⁶ a R⁷ mají shora uvedený význam, přičemž výhodně představují atomy vodíku.

Ve skupině obecného vzorce

Het· kterou představuje skupina Z, je skupina Het výhodně vybrána ze skupiny zahrnující skupiny obecných vzorců

V tomto případě mohou být uvedené azolové skupiny, pětičlenné nenasycené heterocyklické systémy obsahující • · · • · · ··»· · e · •» ···· · · · · ·« ··« od 1 do 4 atomů dusíku, vázány přes atom uhlíku nebo přes atom dusíku.

Z uvedených zbytků jsou výhodné šestičlenné heteroaromatické skupiny obsahující od 1 do 3 atomů dusíku.

Zvlášť výhodně skupina Het představuje pyridylovou skupinu, což zahrnuje 2-pyridylovou skupinu, 3-pyridylovou skupinu a 4-pyridylovou skupinu, přičemž zvlášť výhodně představuje skupina Het 2-pyridylovou skupinu.

Ve zvlášť výhodném provedení předmětného vynálezu představuje skupina Z skupinu

V dalším výhodném provedení tohoto vynálezu představuje skupina Z skupinu obecného vzorce ve kterém R¹⁸ a R¹⁹ mají shora uvedený význam.

Alkylovou skupinou obsahující od 1 do 6 atomů uhlíku, uvedenou výše při definici významů skupin R¹ a R⁴ až R¹⁹, je lineární nebo rozvětvená alkylová skupina obsahující od 1 do 6 atomů uhlíku, jako je například methylová skupina, ethylová skupina, n-propylová skupina, isopropylová skupina,

n-butylová skupina, terč. butylová skupina, sek.-butylová skupina, isobutylová skupina, pentylová skupina a hexylová skupina, výhodně alkylová skupina obsahující od 1 do 4 atomů uhlíku, zvlášť výhodně methylová skupina.

Skupiny R⁴ až R¹⁹ výhodně představují atomy vodíku.

Alkanoylovou skupinou obsahující od 1 do 4 atomů uhlíku, uvedenou výše při definici významů skupin R⁴ až R¹⁹, je například formylová skupina, acetylová skupina, propionylová skupina a butanoylová skupina, přičemž výhodně je touto skupinou formylová skupina a acetylová skupina.

Skupina Q výhodně představuje atom kyslíku.

p je výhodně 1 nebo 2.

Ve výhodném provedení předmětného vynálezu představuje D skupinu

H =-NH₂

V dalším výhodném provedení předmětného vynálezu představuje D skupinu obecného vzorce

R³ H

D,=

R^z NH„ kde R² a R³ mají shora uvedený význam, přičemž výhodně představují atomy vodíku.

Ve výhodném provedení předmětného vynálezu představuje D skupinu

NH₂

Z těchto skupin jsou výhodné skupiny vzorce D_x a obecného vzorce D₂, přičemž zvlášť výhodná je skupina D_x. Dále je výhodné, pokud obě skupiny R² a R³ ve skupině obecného vzorce D₂ představují atomy vodíku.

Vhodnými, z farmaceutického hlediska přijatelnými, solemi sloučenin obecného vzorce (I) mohou být běžné nejedovaté soli, jejichž skupina zahrnuje například soli minerálních kyselin, karboxylových kyselin nebo sulfonových kyselin. Skupina takovýchto adičních solí kyselin zahrnuje soli organických kyselin (jako jsou například acetáty, propionáty, laktáty, citráty, benzoáty, trifluoracetáty, maleáty, vínany, fumaráty, methansulfonáty, ethansulfonáty, benzensulfonáty, formiáty, toluensulfonáty, naftalendisulfonáty atd.) a soli anorganických kyselin (jako jsou například hydrochloridy, hydrobromidy, hydrojodidy, sírany, dusičnany, fosforečnany atd.).

V důsledku přítomnosti dvojných vazeb a asymetrických atomů uhlíku mohou sloučeniny obecného vzorce (I) existovat ve formě stereoizomerů, jako jsou cis- a trans- izomery, a konfiguračních izomerů, jako jsou enantiomery nebo

diastereoizomery. Tyto izomery a jejich směsi spadají do rozsahu předmětného vynálezu.

Sloučeniny podle předmětného vynálezu je možné připravit reakcí sloučenin obecného vzorce (II)

kde

X, Y a Z mají shora uvedený význam a

D' je vybraná ze skupiny zahrnující skupiny obecných vzorců D'i až D'₃

H &Ί =--A

R³ H

A kde

R² a R³ mají shora uvedený význam a

A je běžným způsobem ochráněná aminoskupina, *· ·· · * «· · · · · • · · · · · · · · » • · · · · · · ·

se sloučeninami obecného vzorce (III)

R¹

I h^N' cr

H kde

R¹ má shora uvedený význam, v přítomnosti adičních činidel a v případě potřeby v přítomnosti zásad, přičemž k odstranění běžně používané chránící skupiny ve chráněné aminoskupině A se používají metody, které jsou samy o sobě známé.

Uvedenou sloučeninu obecného vzorce (III) je možné syntetizovat způsobem popsaným v publikaci V. V. Sokolov,

S. I. Kozhushkov, S. Nikolskaya, V. N. Belov, M. Es-Sayed,

A. de Meijere, Eur. J. Org. Chem., 1998, 777.

Sloučeninami obecného vzorce (II), které se používají při přípravě amidů, jsou vhodně chráněné aminokyseliny, které je možné získat například prodloužením řetězce a-aminokyselin (viz. publikace Η. Μ. M. Bastians, A. E. Alewijnse,

J. L. van der Baan,. H. C. J. Ottenheijm, Tetrahedron Lett., 1994, 35, 7659) .

Pokud uvedená lineární nebo rozvětvená alkandiylová skupina obsahující od 1 do 5 atomů uhlíku, kterou představuje skupina Y, obsahuje funkční skupiny, jako je hydroxylová skupina, ketoskupina, esterová skupina nebo amidová skupina, dochází k zavádění nebo syntéze konkrétní funkční skupiny • · • · ······· ···· * · ·· »· «· · standardními postupy (viz. například publikace Houben-Weyl, Methoden der organischen Chemie, Volume XV/1 a 2).

Tak například kyselinu 3-(benzyloxykarbonylamino)-3-[3'(N-benzyloxykarbonylguanidino)fenyl]-propionovou je možné připravit postupem znázorněným na schématu 1.

Schéma 1

Cbzl/báze

Jednotlivé zkratky a symboly použité v tomto schématu mají následující význam:

je benzyloxykarbonylová skupina, tedy skupina vzorce

• · ·· ······ ·· · • · · · · · ·· ♦ « ···· ··· • ♦ · · · · ···· · ··· ···♦ · · · ·· ···· ·· ·· ·· ···

MeOH: methanol

THF: tetrahydrofuran

H⁺: je symbol vyjadřující přítomnost kyseliny.

V tomto případě je například sloučenina D (která byla popsána v publikaci E. Proft, F.-J. Becker, J. Prakt. Chemie, 1965, 30, 18) esterifikována methanolem v přítomnosti například koncentrované kyseliny sírové. Ve dvoufázovém systému tvořeném směsí dichlormethan/zásada, jako je například nasycený vodný roztok hydrogenuhličitanu sodného, dochází reakcí s benzylchlorformiátem k převedení volné aminoskupiny na benzylkarbamátovou skupinu. Poté dochází k redukci aromatické nitroskupiny pomocí chloridu cínatého. Následnou reakcí s bis(benzyloxykarbonyl)-S-methylmočovinou (viz. publikace

W. Su, Synth. Commun.,1996, 26, 407) v přítomnosti chloridu rtuťnatého a zásaditou hydrolýzou výsledného methylesteru dochází ke vzniku karboxylové kyseliny (I).

Při shora uvedených reakcích je možné místo zde uvedených rozpouštědel, kyselin a zásad použít také obecně použitelné rozpouštědla, kyseliny a zásady, jejichž výčet je uveden v dalším textu.

Sloučeniny obecného vzorce (II), ve kterých D představuje skupinu obecného vzorce D3 je možné připravit například postupem znázorněným na schématu 2.

* *· ·· ···· • · · · · · ·

Schéma 2

Na/MeOH

HNBn,

NBn,

Pd;C;H ₂

X2 nh₂.hci

COOMe

Cbzl/báze

BnO

HO

HO

N'

CbzN,

CbzHN

X2

NHCbz CH₃SO₂CI

X2'

COOMe

COOMe

báze	—r
PPh3	—►

MesO

H₂N

NHCbz dioxarl· i

V-N ( H

COOMe NaOH voda

X2

X2

NHCbz

COOMe o

NHCbz

COOMe

Q

CbzN,

CbzHN

Ί .

y~N / H

NaN,

SCH~

CbzHN^^NCbz

HgCI,

X2

NHCbz

COOH

Jednotlivé zkratky a symboly použité v tomto schématu mají následující význam:

Bn: je skupina -CH₂-Ph

Cbz :

je skupina PhCH₂-O-C(O)24 • · · ·

Mes je skupina CH3SO2Me:

je methylová skupina.

·· ··«·

Uvedené reakce se výhodně provádějí za podmínek popsaných v níže uvedených příkladech provedení vynálezu.

Zbytek Z uvedené kyselinové složky obecného vzorce (II) je v principu možné syntetizovat reakci derivátu S-methylthiomočoviny s terminální aminoskupinou. Tato reakce je v případě potřeby zprostředkována zásaditými činidly, jako jsou terciární aminy nebo hydroxid sodný, v přítomnosti chloridu rtuťnatého.

Pokud je skupinou Z karbamátová skupina, je možné tuto karbamátovou skupinu získat reakcí terminální aminoskupiny s esterem kyseliny chlormravenčí v přítomnosti zásady (například v přítomnosti terciárního aminu nebo hydroxidu sodného) (viz. schéma 3). V tomto případě může být karboxylová skupina přítomná ve volné formě nebo může být blokována vhodnou chrániči skupinou (například ve formě alkylesteru).

> · · · · 4 ·· ···· • · « · · • · · · « • · · · · · • · ·

Schéma 3

.OH D' p(chzW^Aoh

P^(CHA V^CH.

\\ _ '-M i

Het '°Y

O

Substituenty nebo substituční skupiny uvedené na tomto schématu mají shora uvedený význam a skupina Hal představuje atom halogenu, jako je atom fluoru, atom chloru, atom bromu a atom jodu.

V případě, že při shora uvedeném postupu nejsou skupiny R⁴, R⁵, R⁶, R⁷, R⁸, R⁹, R¹⁰, R¹¹, R¹², R¹³, R¹⁴, R¹⁵, R¹⁶, R¹⁷, R¹⁸ a R¹⁹ atomy vodíku, ale jsou alkylové skupiny obsahující od 1 do 6 atomů uhlíku, alkanoylové skupiny obsahující od 1 do 4 atomů uhlíku, terč. butyloxykarbonylové skupiny, benzyloxykarbonylové skupiny a benzylové skupiny, jsou dané ·· ·· » · · a ·· «·*· aminoskupiny alkylovány obvyklými způsoby, například pomocí alkylačních činidel, jako jsou alkylhalogenidy, estery sulfonových kyselin nebo substituované nebo nesubstituované dialkyl- nebo diarylsulfonáty, jako je methyljodid, nebo dimethylsulfát, a k zavádění alkanoylových skupin obsahujících od 1 do 4 atomů uhlíku, terč. butyloxykarbonylové skupiny, benzyloxykarbonylové skupiny a benzylové skupiny, což jsou běžně používané skupiny pro chránění aminoskupiny, se rovněž používají obvyklé postupy, popsané například v publikaci

T. W. Greene, P. G. M. Wuts, Protéctive Groups in Organic Synthesis, 2. vydání, John Wiley and Sons, New York, 1991.

Uvedená skupina, která se běžně používá pro chránění aminoskupiny v uvedené, běžným způsobem ochráněné aminoskupině A, se výhodně odstraňuje níže popsanými způsoby.

Při reakci sloučenin obecného vzorce (II) a (III) se jako adiční činidla vhodně používají známá reakční činidla, jako je například 0-(7-azabenzotriazol-l-yl)-1,1,3,3-tetramethyluroniumhexafluorfosfát (který se označuje zkratkou HATU) nebo brom-tris-pyrrolidinofosfoniumhexafluorfosfát (který se označuje zkratkou PyBroP), protože jejich použitím je zajištěn hladký průběh adiční reakce s vysokými výtěžky.

Jako skupiny běžně používané pro chránění aminoskupiny v uvedené, běžným způsobem ochráněné aminoskupině A (tj. běžným způsobem ochráněné skupině -NH₂) se podle předmětného vynálezu vhodně používají skupiny, které se obvykle používají pro chránění aminoskupiny v oblasti peptidové chemie. Skupina takovýchto chránících skupin výhodně zahrnuje benzyloxykarbonylovou skupinu, 2,4-dimethoxybenzyloxy27 ·· ·· • · · · ♦ » ·

9 9 9 • · · ···· ·« • » · « · • · · 9 9 • · · 9 9 9 • · · · · · karbonylovou skupinu, 4-methoxybenzyloxykarbonylovou skupinu, methoxykarbonylovou skupinu, ethoxykarbonylovou skupinu, terč. butoxykarbonylovou skupinu, allyloxykarbonylovou skupinu, ftaloylovou skupinu, 2,2,2-trichlorethoxykarbonylovou skupinu, fluorenyl-9-methoxykarbonylovou skupinu, formylovou skupinu, acetylovou skupinu, 2-chloracetylovou skupinu, benzoylovou skupinu, 4-chlorbenzoylovou skupinu, 4-brombenzoylovou skupinu, 4-nitrobenzoylovou skupinu, ftalimidovou skupinu, isovaleroylovou skupinu nebo benzyloxymethylenovou skupinu, 4-nitrobenzylovou skupinu,

2,4-dinitrobenzylovou skupinu, 4-nitrofenylovou skupinu, 4-methoxyfenylovou skupinu nebo trifenylmethylovou skupinu, zvlášť výhodnou skupinou chrániči aminoskupinu podle předmětného vynálezu je benzyloxykarbonylová skupina.

K odstranění uvedené skupiny, která se běžně používá pro chránění aminoskupiny v uvedené, běžným způsobem ochráněné amínoskupině A se používají obvyklé způsoby (popsané například v publikaci T. W. Greene, P. G. M. Wuts, Protective Groups in Organic Synthesis, 2. vydání, John Wiley and Sons, New York, 1991, konkrétně se terč. butyloxykarbonylová skupina výhodně odstraňuje reakcí s kyselinou chlorovodíkovou v dioxanu, fluorenyl-9-methoxykarbonylová skupina se výhodně odstraňuje reakcí s piperídínem a benzyloxykarbonylová skupina se výhodně odstraňuje hydrogenolýzou v přítomnosti katalyzátoru, jako je například Raney nikl, palladium, palladium na aktivním uhlí nebo platina nebo výhodně chlorid palladnatý. Při této reakci je rovněž možné odstranit jakoukoli skupinu chránící aminoskupinu ve skupině Z, jako je například benzyloxykarbonylová skupina.

·· ** · « ···· ···* ·· · ···· ♦ · * · · · 4 · · » · · * · v * · * · « • · · · · · · ·· · • · ···· · · »· ·« *«.·

Při uskutečňování předmětného vynálezu se shora uvedené reakce provádějí v inertních organických rozpouštědlech, která se za daných reakčních podmínek nemění. Skupina takovýchto rozpouštědel zahrnuje ethery, jako je diethylether, 1,4-dioxan nebo tetrahydrofuran, halogenované uhlovodíky, jako je dichlormethan, trichlormethan, tetrachlormethan,

1,2-dichlorethan, trichlorethan nebo tetrachlorethan, uhlovodíky, jako je benzen, toluen, xylen, hexan, cyklohexan nebo ropné frakce, alkoholy, jako je methanol, ethanol nebo isopropylalkohol, nitromethan, N,N-dimethylformamid nebo acetonitril. Dále je rovněž možné použít při uskutečňování tohoto vynálezu směsi uvedených rozpouštědel. Zvlášť výhodně se podle předmětného vynálezu používá dichlormethan, tetrahydrofuran, dioxan, methanol nebo N,N-dimethylformamid.

Shora uvedené reakce obecně probíhají v teplotním rozmezí od 0 °C do 150 °C, výhodně v rozmezí od 0 °C do 70 °C. Uvedené reakce je možné provádět za atmosférického, zvýšeného nebo sníženého tlaku (například při tlaku od 50 kilopascalů do 500 kilopascalů (při tlaku od 0,5 baru do 5 barů)). Obecně probíhají uvedené reakce při atmosférickém tlaku.

Skupina zásad, které se vhodně používají při postupech podle předmětného vynálezu, obecně zahrnuje sodnou sůl bistrimethylsilylamidu nebo lithnou sůl bistrimethylsilylamidu, alkalické hydroxidy, jako je hydroxid sodný, hydroxid lithný nebo hydroxid draselný, hydrogenuhličitan sodný, hydrid sodný, nebo organické trialkylaminy obsahující v každé alkylové skupině 1 až 6 atomů uhlíku, jako je triethylamin, nebo heterocyklické sloučeniny, jako je 1,4-diazabicyklo[5,4,0]undec-7-en (DBU), pyridin, ···· ** ♦♦ ···· ·· · ··· ::.···* ·ί • ♦ W · β ♦ ·« ·· ··· ····<· *» ·♦»· ·» «φ * diaminopyridin, methylpiperidin nebo N-methylmorfolin. Výhodně se podle předmětného vynálezu používá hydroxid lithný, hydrogenuhličitan sodný, pyridin, diisopropylethylamin a triethylamin.

Skupina kyselin, které se vhodně používají podle předmětného vynálezu, může zahrnovat organické kyseliny (jako je například kyselina mravenčí, kyselina octová, kyselina propionová, kyselina trichloroctová, kyselina trifluoroctová atd.), anorganické kyseliny (jako je například kyselina chlorovodíková, kyselina bromovodíková, kyselina sírová, chlorovodík, bromovodík, fluorovodík atd.) atd.

Deriváty přírodních látek podle předmětného vynálezu mají zajímavé farmakologické účinky. Konkrétně mají sloučeniny podle předmětného vynálezu antibakteriální účinky a jsou proto účinné při likvidaci bakteriálních infekcí u lidí a zvířat.

Navíc nevýhodou již známých sloučenin TAN-1057A a B je, že u choroboplodných zárodků ošetřovaných těmito sloučeninami dochází velice rychle k vyvinutí rezistence k těmto sloučeninám, přičemž se má za to, že v případě sloučenin podle předmětného vynálezu může docházet k uvedenému vyvinutí rezistence menší rychlostí za současného zachování antibakteriálních účinků, které jsou srovnatelné se stejnými účinky známých sloučenin TAN-1057A a B.

Sloučenina TAN-1057A,B vykazuje výraznou toxicitu v játrech a buňkách imunitního systému, což ve skutečnosti vylučuje použití těchto sloučenin při léčení bakteriálních infekcí. Ve srovnání se sloučeninou TAN-1057A,B mají všechny • * · • · ··» « sloučeniny podle předmětného vynálezu sníženou toxicitu, což může umožnit jejích terapeutické použití.

Stanovení minimální inhibični koncentrace (MIC)

Minimální inhibični koncentrace (MIC) byla stanovena zřeďovacím testem. Kultury testovaných choroboplodných zárodků (S. aureus 133), které byly kultivovány přes noc v bujónu Isosensitest, byly naředěny v poměru 1:1000 plodovým telecím sérem (FCS) nebo bujónem Isosensitest a inkubovány se zředěnými roztoky testovaných sloučenin (bylo použito postupného ředění v poměru 1:2).

Výběr baktérií rezistentních ke sloučenině TAN-1057A,B

Bakterie kmene S. aureus 133 byly 24 hodin inkubovány spolu s různě koncentrovanými roztoky sloučeniny TAN-1057A,B. Bakterie, které vykázaly viditelný růst při zvýšených koncentracích sloučeniny TAN-1057A,B, byly převedeny do nových kultivačních lahví, které obsahovaly roztoky sloučeniny TAN-1057A,B o jiných koncentracích, a znovu inkubovány. Tento postup byl několik dní opakován, přičemž docházelo krok za krokem k výběru bakterií, které měly zvýšenou rezistenci ke sloučenině TAN-1057A,B. Minimální inhibični koncentrace (MIC) vysoce rezistentních bakterií S. aureus 133 byla větší než 100 mikrogramů/mililitr (počáteční minimální inhibični koncentrace (MIC) byla menší než 0,1 mikrogramů/mililitr). Pro testování byly použity bakterie z této výběrové série, jejichž minimální inhibični koncentrace (MIC) byla menší než 0,1, 0,8, 25, 100 a větší než 100 mikrogramů/mililitr. Tímto způsobem tedy bylo možné identifikovat deriváty sloučeniny TAN-1057A,B, které vykazují antibakteriální účinky proti buňkám rezistentním ke sloučenině TAN-1057A,B.

• ♦ ···· ·· • · · » · ♦ · · · · ··· · · · · * · • · ··«· · · · · t ? e

Toxikologické studie

Popis použitých metod:

Testy slučitelnosti vzorových sloučenin byly prováděny pomocí kultur eukaryotických buněk. Jako indikátor organospecifické toxicity byly použity hepatocyty (HepG2) a myší makrofágové buňky (J774.A1). Použitá myší makrofágová buněčná linie je zvlášť citlivým indikátorem, který se používá při toxikologických testech. Všechny testované deriváty vykázaly nižší toxicitu než sloučenina TAN-1057A,B.

Test s buňkami HepG2

Po ošetření lidských jaterních buněk HepG2 vybranými sloučeninami byla zkoušena vitalita a funkcionalita těchto buněk. V každém případě bylo 2 x 10⁴ až 1 x 10⁵ buněk inkubováno 40 až 48 hodin při teplotě 37 °C v médiu RPMI 1640 (dostupného od společnosti Whittacker) spolu s 10 procenty tepelně deaktivovaného plodového telecího séra (dostupného od společnosti Gibco). Inkubační objem 200 mikrolitrů obsahoval dané testované sloučeniny v koncentracích mikrolitrů/mililitr, 2 mikrolitry/mililitr a

0,4 mikrolitrů/mililitr.

Vitalita byla zkoušena měřením fluorescence po přidání 20 mikrolitrů modři Alamar (Alamar Blue) (dostupné od společnosti Biosource pod katalogovým číslem DAL 1100), přičemž vlnová délka excitačního záření byla 544 nanometrů a vlnová délka emitovaného záření byla 590 nanometrů.

Funkcionalita buněk HepG2 byla zkoušena měřením sekrece apo B100 a a2-makroglobulinu po ošetření testovanými • · ·· «· · · · · ·· ··*· · · · ·«· • · ···· · · • · · · · · « · » « • · · ··-*<*· ·« ······ ·· ·· ·· · sloučeninami. Za tímto účelem byl systémem ELISA stanoven obsah bílkovin v kapalinách nad vlastní kulturou po 40 až 48 hodinové inkubaci. Apo B100 byl navázán na králičí ahLDL (jehož použité množství bylo 1 miligram/mililitr) a kvantifikace byla provedena pomocí peroxidasou konjugované monoklonální protilátky (ahLDL_POD) s přídavkem substrátu TMB/H₂O₂. Optická hustota byla měřena při vlnové délce 450 nanometrů.

Pro stanovení množství a2-makroglobulinu byl požit systém ELISA (dostupný od společnosti Biodesign pod katalogovým číslem Η 45205M). Kvantifikace byla provedena, podobně jako v předcházejícím případě, pomocí substrátu TMB/H2O2 a měřením optické hustoty při vlnové délce 450 nanometrů.

Test s buňkami J774.A1

V každém případě bylo 1,2 χ 10⁴ buněk inkubováno 24 hodin při teplotě 37 °C. K buňkám byly v různých koncentracích přidány testované sloučeniny a takto ošetřené buňky byly Ínkubovány dalších 72 hodin. Poté byly buňky 2 hodiny vystaveny působení 50 mikrolitrů roztoku neutrální červeně (Neutrál Red) (dostupné od společnosti Sigma pod katalogovým číslem N 2889), promyty médiem PBS a denaturovány směsí ethanol/ledová kyselina octová.

Uvedené kultury byly měřeny v čítači Elisa při vlnových délkách 540 nanometrů a 630 nanometrů. Ze získaných hodnot byly extrapolací získány hodnoty IC₅₀, které indikují, při jaké koncentraci dochází ke snížení vitality uvedených buněk, měřeno sorpcí neutrální červeně (Neutrál Red), na 50 procent, v porovnání s neošetřeným vzorkem kontrolních buněk.

• · · · · · • · · · ·· · ··· • · ··♦« · · • · · · * · · · · · • · * ···« · · • · · · · · · 9 · · · · ·

Výsledky:

Uvedené kultury byly inkubovány 18 až 24 hodin při teplotě 37 °C. V každém případě byla nejnižší koncentrace sloučeniny, při které docházelo k viditelnému růstu bakterií, stanovena jako hodnota minimální inhibiční koncentrace (MIC).

Příklad	MIC v FCS (S.aureus; mikrogram/mililitr)
1	0,2
2	50
3	100
4	0,4
5	0,1
6	0,8
7	0, 8
8	1,6
9	1,6
10	3,2
11	3,2
12	6,3
13	12,5
14	12,5
' 15	100
16	100
17	6, 3
18	12,5
Srovnávací příklad
TAN-1057A,B (směs epimerů 1:1)	0,!

• · · · · · • · · · ·· · v • * ·

Izoláty S. aureus 133 se střední a vysokou rezistencí ke sloučenině TAN-1057A,B byly testovány ve srovnání s deriváty podle předmětného vynálezu. Při testech minimální inhibiční koncentrace (MIC) prováděných s izoláty, které vykázaly střední rezistenci ke sloučenině TAN-1057A,B (MIC sloučeniny TAN-1057A,B =0,8 mikrogramů/mililitr) vykázala sloučenina podle příkladu 4 lepší antibakteriální účinky (MIC sloučeniny podle příkladu 4 = 0,2 mikrogramů/mililitr).

In vivo test antibakteriálních účinků

Myši byly infikovány 1 x 10⁶ bakterii kmene S. aureus 133 v 5 procentním mucinu (i.p.) a 30 minut po této infekci byly ošetřeny intravenózním podáním testovaných sloučenin. Všechny infikované myši, které nebyly ošetřeny, pošly. Terapeutická dávka sloučeniny TAN-1057A,B a sloučeniny podle příkladu 4, při které všechny myši přežily (tj. dávka označovaná zkratkou EDioo) byla v obou případech 1 miligram/kilogram tělesné hmotnosti.

I při použití nejvyšší koncentrace nevykazovaly sloučeniny podle příkladu 1 a 2 žádnou inhibici při shora popsaných testech vitality a funkcionality (IC₅₀ > 10 mikrogramů/ mililitr). Při testech prováděných s a2-makroglobulinem vykázala sloučenina TAN-1057A,B inhibiční účinky (IC50 7 mikrogramů/mililitr).

Při shora popsaném testu vitality, při kterém se používají buňky J774.A1 a neutrální červeň (Neutrál Red), byla pro sloučeninu TAN-1057A,B stanovena hodnota

IC₅o 0,25 mikrogramů/mililitr. Všechny testované deriváty sloučeniny TAN-1057 podle předmětného vynálezu vykázaly vyšší • »

hodnoty IC₅₀, což v některých případech indikovalo výrazně lepší slučitelnost těchto sloučenin.

Zjištěné hodnoty IC₅₀ jsou uvedeny v následující tabulce:

Příklad	Hodnota IC50
TAN-1057A,B (směs epimerů 1:1)	0,25
1	3
2	6
3	40
4	25
5	6
6	5,5
7	50
8	1,8

Akutní toxicita sloučeniny TAN-1057A,B a sloučeniny podle příkladu 4

Akutní toxicita uvedených sloučenin byla stanovena tak, že byla stanovena dávka, při které přežilo 50 procent takto ošetřených myší (tj . dávka označovaná zkratkou LD₅₀) . Po intraperitoneálním podání uvedených testovaných sloučenin bylo zjištěno, že hodnota LD₅₀ pro sloučeninu TAN-1057A,B byla 100 mikrogramů/kilogram tělesné hmotnosti, zatímco hodnota LD₅₀ pro sloučeninu podle příkladu 4 byla větší než

400 mikrogramů/kilogram.

Tyto výsledky odrážejí výrazně nižší toxicitu sloučenin podle předmětného vynálezu. Avšak jak již bylo popsáno výše, in vivo terapeutické aktivity sloučeniny TAN-1057A,B a sloučeniny podle příkladu 4 byly srovnatelné.

Sloučeniny obecného vzorce (I) podle předmětného vynálezu mají široké spektrum antibakteriálních účinků, zejména proti grampozitivním bakteriím a některým gramnegativním bakteriím a rovněž proti tyčinkovitým bakteriím. Díky těmto vlastnostem je možné tyto sloučeniny podle předmětného vynálezu použít jako chemoterapeuticky aktivní sloučeniny v humánní a veterinární medicíně.

S pomocí těchto sloučenin je možné likvidovat grampozitivní bakterie (se zvlášť dobrým účinkem proti bakteriím z rodu Staphylococcus, včetně kmene Staphylococcus aureus, který je rezistentní k methilicinu), gramnegativní bakterie (například bakterie Moraxella catarrahlís) a také tyčinkovité bakterie a předcházet, zlepšit a/nebo vyléčit poruchy způsobené těmito patogeny.

Sloučeniny podle předmětného vynálezu jsou velice vhodné pro použití při prevenci a chemoterapii místních a systemických infekcí, způsobených shora uvedenými patogeny, v humánní a veterinární medicíně.

Do rozsahu předmětného vynálezu jsou zahrnuty farmaceutické přípravky, které kromě nejedovatých inertních, z farmaceutického hlediska přijatelných nosičů nebo excipientů, zahrnují jednu nebo více sloučenin podle předmětného vynálezu, nebo které se skládají z jedné nebo více • · «·»· • · * * · · · · · · • · · * · · · * · » ·*· ···» ·· ♦· ···· ·· ·· ·· · aktivních sloučenin podle předmětného vynálezu a rovněž způsoby přípravy těchto přípravků.

Aktivní sloučenina(y) podle předmětného vynálezu může (mohou) být v případě potřeby přítomná(é) v jednom nebo více shora uvedených nosičů v mikroenkapsulované formě.

Shora uvedené farmaceutické přípravky podle předmětného vynálezu by výhodně měly obsahovat od přibližně 0,1 hmotnostního procenta do 99,5 hmotnostního procenta, výhodně od přibližně 0,5 hmotnostního procenta do 95 hmotnostních procent terapeuticky aktivních sloučenin podle tohoto vynálezu, vztaženo na celkovou hmotnost dané směsi.

Shora uvedené farmaceutické přípravky podle předmětného vynálezu mohou kromě sloučenin podle předmětného vynálezu obsahovat také další farmaceuticky aktivní sloučeniny.

Obecně bylo zjištěno, že je výhodné, jak v případě humánní medicíny, tak v případě veterinární medicíny, podávat aktivní sloučeninu(y) podle předmětného vynálezu v celkové dávce od přibližně 0,5 do přibližně 500 miligramů/kilogram tělesné hmotnosti za 24 hodin, výhodně v množství od 5 do

100 miligramů/kilogram tělesné hmotnosti za 24 hodin, přičemž tuto celkovou dávku je v případě potřeby možné rozdělit na několik jednotlivých dílčích dávek, jejichž součet je roven celkové denní dávce. Tyto jednotlivé dílčí dávky výhodně obsahují aktivní sloučeninu(y) podle předmětného vynálezu v množství od přibližně 1 do přibližně 80 miligramů/kilogram tělesné hmotnosti, zvlášť hodně pak v množství od 3 do 30 miligramů/kilogram tělesné hmotnosti.

• · ·· · ·

Pro rozšíření spektra účinků a pro dosažení zvýšené aktivity je rovněž možné kombinovat sloučeniny podle předmětného vynálezu s jinými antibiotiky.

Příklady provedení vynálezu

V následujícím textu jsou použity mj. tyto zkratky:

DMF N,N-dimethylformamid

HATU 0-(7-azabenzotriazol-l-yl)-1,1,3,3tetramethyluroniumhexafluorfosfát

PE petrolether (což je směs uhlovodíků o teplotě varu °C až 80 °C)

THF tetrahydrofuran

Příklad 1

Dihydrochlorid (3'S,5R,S)-5-[N-methyl-N-(3'-amino-7'guanidinoheptanoyl)amino]-5,6-dihydro-2-ureido-4(1H)pyrimidonu

Roztok 40 miligramů (0,216 milimolu) (5R,S)-3,4,5,6tetrahydro-5-methylamino-2-ureidopyrimidin-4-onu,

131 miligramů (0,261 milimolu) kyseliny (3S)-3-benzyloxykarbonylamino-7-[bis-(N-benzyloxykarbonyl)guonidino]heptanové, 80 miligramů (0,432 milimolu) O-(7-azabenzotriazol-l-yl)·· ····

1,1,3,3-tetramethyluroniumhexafluorfosfátu (HATU) a miligramů (0,432 milimolu) diisopropylethylaminu v 5 mililitrech N,N-dimethylformamidu (DMF) byl 16 hodin míchán při teplotě 23 °C. Poté bylo ze směsi odstraněno při sníženém tlaku rozpouštědlo a zbytek byl míchán s 2 molární kyselinou chlorovodíkovou. Vodná vrstva byla dekantována od zbytku, který byl následně rozpuštěn v dichlormethanu. Tato organická fáze byla dvakrát extrahována 2 molární kyselinou chlorovodíkovou, sušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna při sníženém tlaku. Takto bylo získáno 155 miligramů (93 procent) adičního produktu ve formě pevné bílé látky [MS(ESI): 772 (M+H)⁺]· Tato pevná látka byla rozpuštěna ve 30 mililitrech methanolu, ke vzniklému roztoku bylo přidáno 65 miligramů (0,369 milimolu) chloridu palladnatého a vzniklá směs byla 4 hodiny míchána při atmosférickém tlaku ve vodíkové atmosféře. Poté byl roztok přefiltrován a zahuštěn při sníženém tlaku. Získaný zbytek byl míchán s diethyletherem a odfiltrován, čímž bylo získáno 80 miligramů (93 procent) požadovaného produktu ve formě pevné látky.

^XH NMR (400 MHz, CD₃OD) : 1,54 (m, 2H) ; 1,66 (m, 2H) ; 1,75 (m, 2H); 2,76 (dd, 1H); 2,98 (td, 1H); 3,17 + 3,36 (s, 3H);

3,21 (dd, 2H); 3,59 (m, 1H); 3,89 (m, 1H); 4,03 (m, 1H);

5,16 (m, 1H).

MS(ESI): 370 (M+H)⁺.

·· ···· • · · · · · · · · • · · · · · · · · · · ·

Příklad 2

Dihydrochlorid (3'RS,5RS)-5-{N-methyl-N-[3'-amino-3'-(3guanidylfenyl)propionyl]amino}-5,6-dihydro-2-ureido-4(1H)pyrimidonu (Označení sloučenin D až I se vztahuje ke schématu 1)

K roztoku 79,5 gramu (0,378 molu) sloučeniny D, tj. kyseliny 3-amino-3-(3-nitrofenyl)propionové, ve 2 litrech methanolu bylo přidáno 200 mililitrů koncentrované kyseliny sírové a roztok byl 1 hodinu zahříván k teplotě varu. Většina methanolu byla odstraněna při sníženém tlaku a zbytek byl vylit do ledové vody. Pomocí uhličitanu sodného bylo pH směsi upraveno na hodnotu 8. Tato vodná fáze byla extrahována dichlormethanem a usušením organické fáze a následným odstraněním rozpouštědla při sníženém tlaku bylo získáno

52,8 gramu (62 procent) esteru E, tj. methyl-3-amino-3-(3nitrofenyl)propionátu, ve formě pevné bílé látky. 10 gramů (44,6 milimolu) esteru E bylo rozpuštěno ve 20 mililitrech N, N-dimethylformamidu (DMF) a ke vzniklému roztoku bylo nejprve přidáno 12,3 gramu (88,2 milimolu) uhličitanu draselného a poté bylo ke směsi přikapáno 15,2 gramu (88,2 milimolu) benzylchlorformiátu. Výsledná směs byla 2 hodiny míchána při teplotě 23 °C, zředěna 200 mililitry toluenu a třikrát promyta vodou. Organická fáze byla vysušena • · · · · · ···· ·· nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna při sníženém tlaku, čímž bylo získáno 12,6 gramu (79 procent) methyl-3benzyloxykarbonylamino-3-(3-nitrofenyl)propionátu ve formě bezbarvého oleje.

MS(DCI/NH₃): 376 (M+NH₄) ⁺ .

K roztoku 4 gramů (11,1 milimolu) sloučeniny F (tj. methyl-3-benzyloxykarbonylamino-3-(3-nitrofenyl)propionátu) ve 20 mililitrech ethanolu byl při teplotě 23 °C přikapán roztok 12,6 gramu (55,8 milimolu) dihydrátu chloridu cínatého. Směs byla 30 minut míchána v lázni ohřáté na teplotu 80 °C a poté byla pří sníženém tlaku odstraněna většina ethanolu. Zbytek byl rozdělen mezi vodu a ethylacetát. Hodnota pH získané vodné fáze byla přidáním hydrogenuhličitanu sodného upravena na 8. Směs byla přefiltrována přes 5 centimetrů silnou vrstvu Celitu, která byla promyta ethylacetátem. Jednotlivé fáze byly od sebe odděleny a vodná fáze byla následně třikrát extrahována ethylacetátem. Spojené organické vrstvy byly vysušeny nad bezvodým síranem sodným a odstraněním rozpouštědla při sníženém tlaku bylo získáno 3,8 gramu sloučeniny G, tj. methyl-3-benzyloxykarbonylamino-3-(3aminofenyl)propionátu, ve formě bezbarvého oleje, který stále obsahoval soli cínu.

^ΧΗ NMR (200 MHz, CDC1₃) : 2,87 (dd, 2H) ; 3,61 (s, 3H) ; 5,08 (m, 1H); 5,11 (s, 2H); 6,60 (m, 3H); 7,11 (t, 1H) ; 7,35 (m, 5H) . MS(DCI/NH₃): 346 (M+NH₄)⁺.

K roztoku 0,92 gramu (2,8 milimolu) sloučeniny G, tj. methyl-3-benzyloxykarbonylamino-3-(3-aminofenyl)propionátu a 1,0 gramu (2,8 milimolu) bis(benzyloxykarbonyl)-Smethylthiomočoviny v 10 mililitrech N,N-dimethylformamidu • · ··· · (DMF) bylo přidáno 1,56 mililitru (11,2 mílímolu) triethylaminu a 0,83 gramu (3,1 milimolu) chloridu rtuťnatého. Směs byla 1 hodinu míchána při teplotě 23 °C, zředěna

100 mililitry ethylacetátu a přefiltrována přes 5 centimetrů silnou vrstvu Celitu. Organická fáze byla promyta nasyceným vodným roztokem hydrogenuhličitanu sodného, vysušena nad bezvodým síranem sodným a při sníženém tlaku byly odstraněny těkavé složky. Zbytek byl chromatografován na silikagelu s elucí směsí dichlormethan:ethylacetát (1:1), čímž bylo získáno 1,5 gramu (84 procent) sloučeniny H, tj.

methyl-3-benzyloxykarbonylamino-3-[3-(N,N'-bisbenzyloxykarbonylguanidino) fenyl] propionátu, ve formě pevné bílé látky.

NMR (200 MHz, CDC1₃) : 2,86 (m, 2H) ; 3,60 (s, 3H) ; 5,17 (m,

7H); 7,09 (d, 1H); 7,35 (m, 17H); 7,65 (d, 2H); 10,26 (brs,

1H); 11,90 (brs, 1H).

MS(ESI): 639 (M+H)⁺.

K roztoku 500 miligramů (0,78 milimolu) sloučeniny H, tj. methyl-benzyloxykarbonylamino-3-[3-(N,N'bisbenzyloxykarbonylguanidino)fenyl]propionátu, v 7 mililitrech tetrahydrofuranu (THF) a 3,5 mililitru vody bylo přidáno 66 miligramů (1,56 milimolu) monohydrátu hydroxidu lithného. Směs byla. 16 hodin zahřívána k teplotě varu a následně z ní bylo při sníženém tlaku odstraněno rozpouštědlo. Zbytek byl rozdělen mezi vodu a ethylacetát. Jednotlivé fáze byly od sebe odděleny a pH vodné fáze bylo upraveno pomocí koncentrované kyseliny chlorovodíkové na hodnotu 1. Vodná fáze byla dvakrát extrahována ethylacetátem a spojené organické extrakty byly vysušeny nad bezvodým síranem sodným a zahuštěny. Získaný zbytek byl chromatografován na silikagelu • · ···· ·· ·· ·*·· ·· · · ► · · · · · · j ; · ♦ · · ··· ¹ · · ···· _e ·♦ ···· «· ,, , s gradientovou elucí směsí dichlormethan:ethylacetát, čímž bylo získáno 270 miligramů (70 procent) sloučeniny I, tj; kyseliny 3-(benzyloxykarbonylamino)-3-[3-(N-benzyloxykarbonylguanidino)fenyl]propionové ve formě bezbarvého oleje.

^ΧΗ NMR (400 MHz, CD₃OD) : 2,78 (m, 2H) ; 5,05 (s, 2H) ; 5,11 (m, 1H); 5,31 (s, 2H); 7,37 (m, 14H).

MS (ESI) : 491 (M+H) ⁺.

Roztok 20 miligramů (0,108 milimolu) (5R,S)-3,4,5,6tetrahydro-5-methylamino-2-ureidopyrimidin-4-onu, 53 miligramů (0,108 milimolu) kyseliny I, 40 miligramů (0,216 milimolu)

O-(7-azabenzotriazol-l-yl)-1,1,3,3-tetramethyluroniumhexafluorfosfátu (HATU) a 26 miligramů (0,216 milimolu) diisopropylethylaminu v 5 mililitrech N,N-dimethylformamidu (DMF) byl 16 hodin míchán při teplotě 23 °C. Poté bylo ze směsi odstraněno při sníženém tlaku rozpouštědlo a zbytek byl míchán s 2 molární kyselinou chlorovodíkovou. Vodná vrstva byla dekantována od zbytku, který byl následně rozpuštěn v dichlormethanu. Tato organická fáze byla dvakrát extrahována 2 molární kyselinou chlorovodíkovou, vysušena nad bezvodým síranem sodným a zahuštěna při sníženém tlaku. Takto bylo získáno 70 miligramů (98 procent) adičního produktu ve formě pevné bílé látky [MS(ESI): 658 (M+H)⁺]. Tato pevná látka byla rozpuštěna v 10 mililitrech methanolu, ke vzniklému roztoku bylo přidáno 38 miligramů (0,213 milimolu) chloridu palladnatého a vzniklá směs byla 4 hodiny míchána při atmosférickém tlaku ve vodíkové atmosféře. Poté byl roztok přefiltrován a zahuštěn při sníženém tlaku. Získaný zbytek byl míchán s diethyletherem, ether byl dekantován a zbytek byl usušen při sníženém tlaku, čímž bylo získáno 28 miligramů (57 procent) požadovaného produktu ve formě bezbarvého oleje.

·· ·* • · · · · · • · · · · • · · · · a • · · · · ·♦ ·»·· ·· ·· ···· ·« ·· • · · • · • · ·· » ^ΧΗ NMR (400 MHz, CD₃OD) : 2,81-3,34 (m, 7H) ; 3,86 + 3,99 (m, 1H); 4,77 + 5,16 (m, 1H); 7,35-7,62 (m, 4H).

MS (ESI) : 390 (M+H) ⁺.

Příklad 3

Dihydrochlorid 5-{N-methyl-N-2'-[l-amino-2-(2guanidinoethyl)cyklopropyl]acetamino}-5, 6-dihydro-2-ureido4(1H)-pyrimidonu

Reakce byly prováděny podle shora uvedeného schématu 2 a označení sloučenin J až S se rovněž vztahuje ke schématu 2

Roztok 62,9 gramu (185 milimolů) sloučeniny J, tj.

2-(2-benzyloxyethyl)-1-chlor-l-(1,2,2-trichlorvinyl)cyklopropanu, v 50 mililitrech bezvodého methanolu byl pomalu za neustálého míchání přikapán při teplotě 0 °C k čerstvě připravenému roztoku 34,0 gramů (1,48 milimolů, 8 ekvivalentů) sodíku v 250 mililitrech methanolu. Směs byla 2 dny zahřívána pod zpětným chladičem, ochlazena na teplotu místnosti, smíchána se 700 mililitry vody a extrahována diethyletherem. Spojené organické vrstvy byly zahuštěny při sníženém tlaku a zbytek byl rozpuštěn ve 300 mililitrech methanolu. Ke směsi bylo přidáno 25 mililitrů 10 procentní kyseliny chlorovodíkové a reakční směs byla míchána 45 minut. Ke směsi bylo přidáno 300 mililitrů nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného a

·· ·«·· « · ·♦ ·»·· ·· byla extrahována diethyletherem. Etherické extrakty byly vysušeny nad bezvodým chloridem vápenatým. Odstraněním rozpouštědla při sníženém tlaku byl získán tmavě hnědý olej, jehož chromatografií na sloupci 300 gramů silikagelu s elucí směsí petrolether (PE):diethylether (10:1) bylo získáno 24,4 gramu (47 procent) sloučeniny K, tj. methyl-[2-(2benzyloxyethyl)cyklopropyliden]chloracetátu, ve formě světle žluté kapaliny, která obsahovala směs diasteroizomerů v poměru 1:1,6.

¹³C NMR (62,9 MHz, CDCI3, dodatečně DEPT) , izomer A:

5=11,6 (-), 20, 3 ( + ), 31, 6 (-) , 52,8 ( + ) , 68,8 (-) , 72,9 (-) ,

115,3 (C kvart) , 127,49 (+) , 127,53 ( + ), 128,3 ( + ), 138,3 (C kvart) ,

143,8 (C_kvart), 162,4 (C_kvart) .

izomer B: 5=15,6 (-), 16,1 ( + ), 31,5 (-) , 52,8 ( + ), 69, 3 (-), 73,0 (-), 114,6 (C_kvart) , 127,49 ( + ) , 127,53 ( + ) , 128,3 ( + ) ,

143,3 (C_kvart), 162,7 (C_kvart) .

MS(70 eV), jxi/z (%): 280 (<1)[M⁺], 245 (1) [M⁺-C1], 189 (2) [M⁺-CH₂Ph], 91 (100) [CH₂Ph].

Analýza: vypočteno pro C15H17CIO3 (280,3): C 64,17, H 6,10; nalezeno C 63,24, H 5,97.

K roztoku 11,98 gramu (42,7 milimolu) sloučeniny K, tj. methyl-[2-(2-benzyloxyethyl)cyklopropyliden]chloracetátu, ve 100 mililitrech bezvodého methanolu bylo pomalu přidáno 8,42 gramu (42,7 milimolu) bezvodého N,N-dibenzylaminu. Roztok byl 16 hodin míchán při teplotě místnosti a zahuštěn při snížené teplotě. Chromatografií zbytku na sloupci 300 gramů silikagelu s elucí směsí petrolether (PE) .-diethylether (9:1) bylo získáno 15,71 gramu (77 procent) sloučeniny L, tj. methyl-(E)-[2-(2-benzyloxyethyl)-1-(N,Ndibenzylamino)cyklopropyl]-2-chloracetátu, ve formě světle ♦ · ·· · · ···· · · « · · · · ♦ · · · · ♦ · · · · · · 4

4 4 «4 4« »4 · ·· ··«· ·· e· ·· ··· žluté kapaliny, která obsahovala směs diasteroizomerů v poměru

1:1,6.

¹³C NMR (62,9 MHz, CDC1₃, dodatečně DEPT) , izomer A:

5=23,6 (-), 29,2 ( + ) , 29, 4 (-) , 51,1 (C_kvart) , 52,8 ( + ) ,

56, 6 (-), 62,1 ( + ), 69,8 (-) , 72,8 (-) , 126, 5 ( + ) , 126,6 ( + ) , 127, 6 ( + ), 128,3 ( + ) , 128,7 ( + ) , 128,8 ( + ) , 138,4 (C_kvart) ,

139,7 (C_kvart), 169,1 (C_kvart) .

izomer B: 5=23,2 (-) , 26, 0 ( + ) , 29,5 (-), 50,4 (C_kvart) ,

52,9 ( + ) , 56, 6 (-) , 64,3 ( + ) , 69, 8 (-) , 72,9 (-) , 126, 5 ( + ) , 126,6 ( + ), 127,6 (+), 128,3 (+), 128,7 (+), 128,8 ( + ) ,

138,4 (C_kvart), 139,0 (C_kvart) , 169,5 (C_kvart) .

MS(70 eV), m/z (%): 442 (<1)[M⁺-C1], 386 (<1) [M⁺-CH₂Ph], (100) [CH₂Ph⁺] .

Analýza: vypočteno pro C₂₉H3₂C1NO3 (478,0) : C 72,87, H 6,75; nalezeno C 72,53, H 6,84.

Do autoklávu bylo přidáno 100 mililitrů methanolu a přibližně 2,00 gramy palladia na aktivním uhlí (koncentrace 10 procent, obsah vody 50 procent). Směs byla opakovaně propláchnuta proudem vodíku a míchána 30 minut při tlaku 450 kilopascalů (4,5 baru). K takto aktivovanému katalyzátoru byl přidán roztok 8,86 gramu (18,5 mílimolu) sloučeniny L, tj. methyl-(E)-[2-(2-benzyloxyethyl)-1-(N,N-dibenzylamino)cyklopropyl]-2-chloracetátu, ve 100 mililitrech methanolu a výsledná směs byla 7 dní míchána při teplotě místnosti a tlaku 450 kilopascalů (4,5 baru). Poté byl ze směsi filtrací přes Celit odstraněn katalyzátor a filtrát byl zahuštěn při sníženém tlaku. Zbytek byl suspendován ve 110 mililitrech nasyceného roztoku uhličitanu sodného a za intenzivního míchání v ledové lázni bylo k této směsi přidáno 4,51 gramu (1,43 ekvivalentu) benzylchlorformiátu a výsledná směs byla • · • · · · • β · » e · · · ·· • · * · 9 « ·· » '* · · 9 f ·»·» «·· · · · · · · • * · · · · « · «C · « « míchána 5 hodin při této teplotě. Po následné extrakci ethylacetátem a vysušení nad bezvodým síranem hořečnatým byl produkt reakce přečištěn kolonovou chromatografíí na silikagelu s elucí diethyletherem, čímž bylo získáno 3,73 gramu (66 procent) sloučeniny N, tj. hydrochloridu methyl-(E)-2-[l-amino-2-(hydroxyethyl)cyklopropyl]acetátu.

	4Η NMR (250 MHz, CDC13) : δ =	0,39 (mc, 1H) ; 1,00-1,30	(m,	3H) ;
	1,90-2,00 (m, 1H); 2,18 (d,	J2 = 17,3 Hz, 1H) ; 3,02	(d,
	J2 = 17,3 Hz, 1H) ; 3, 66 (s,	3H) ; 3,74 (mc, 2H) ; 5,05	(mc,	2H) ;
-	5,92 (s, 1H) ; 7,31 (mc, 5H) .
	13C NMR (62,9 MHz, CDC13, dodatečně DEPT) :
	5=18,0 (-), 24,4 (+), 32,1 1	(-), 33,6 (Ckvart) , 37,4 (-	-) ,
	51,5 ( + ), 61,9 (-), 66,9 (-)	, 128,0 (+), 128,1 (+),	128,	4 ( + )
	136,0 (Ckvart) , 157,1 (Ckvart),	172,6 (Ckvart) .
	MS(70 eV), m/z (%): 307 (<1)	[M+], 276 (<1) [M+-OCH3],

172 (8) [M⁺-OCOCH₂Ph], 91 (100) [CH₂Ph⁺] .

Roztok 1,600 gramu (5,209 milimolu) sloučeniny N, tj. hydrochloridu methyl-(E)-2-[l-amino-2-(hydroxyethyl)cyklopropyl]acetátu, ve 40 mililitrech suchého díchlormethanu byl ochlazen na teplotu 0 °C, smíchán s 1,02 gramu (2,0 ekvivalenty) triethylaminu a 1,19 gramu (2,0 ekvivalenty) methansulfonátchloridu a 2 hodiny míchán při této teplotě. Ze směsi bylo při sníženém tlaku odstraněno rozpouštědlo a zbytek byl rozpuštěn v 50 mililitrech ethylacetátu a promyt 40 mililitry roztoku hydrogenuhličitanu sodného. Vodná vrstva byla extrahována ethylacetátem, spojené organické fáze byly vysušeny nad bezvodým síranem hořečnatým a za sníženého tlaku bylo odstraněno rozpouštědlo, čímž bylo získáno 2,010 gramu (kvantitativní výtěžek) sloučeniny 0, tj. methyl-(E)-2-[1« · · « • · · » » · « · · «· • · · ··«··· • * # « · · · a · » · • · « · · ♦ · ·· · *· ·«·· ·* ·«, ·· «·· benzyloxykarbonylamino-2-(hydroxyethyl)cyklopropyl]acetátu, ve formě nažloutlé pevné látky.

⁴H NMR (.250 MHz, CDC1₃) : δ = 0,48 (m_c, 1H) ; 1,05-1,20 (m, 2H) ; 1,65-1,90 (m, 2H); 2,52 (d, 1H); 2,60 (d, 1H); 2,99 (s, 3H); 3,65 (s, 3H) ; 4,35 (m_c, 2H) ; 5,02 (s, 2H) ; 5,68 (s, 1H) ;

7,30 (m_c, 5H) .

Analýza: vypočteno pro C17H23NO7S (385,4): C 52, 98, H 6,01; nalezeno C 53,08, H 6,00.

2,010 gramu sloučeniny O, tj. methyl-(E)-2-[1benzyloxykarbonylamino-2-(hydroxyethyl)cyklopropyl]acetátu, bylo rozpuštěno v 10 mililitrech suchého N,N-dimethylformamidu (DMF), smícháno s 1,69 gramu (5,0 ekvivalentů) azidu sodného a mícháno 4 dny při teplotě místnosti. Ze směsi bylo při sníženém tlaku odstraněno rozpouštědlo, zbytek byl smíchán se 100 mililitry vody a extrahován dvakrát ethylacetátem. Extrakt byl vysušen nad bezvodým síranem sodným a při sníženém tlaku bylo opět odstraněno rozpouštědlo. Kolonovou chromatografií zbytku na silikagelu s gradientovou elucí směsí petrolether (PE):diethylether (1:1 až samotný diethylether (DE)) bylo získáno 1,540 gramu (89 procent) sloučeniny P, tj. methyl-(E)2-[2-(azidoethyl)-1-(benzyloxykarbonylamino)cyklopropyl]acetátu, ve formě bezbarvého oleje.

^XH NMR (250 MHz, CDCI3) : δ = 0,48 (m_c, 1H) ; 1,05-1,26 (m, 2H) ; 1,49 (m_c, 1H); 1,75 (m_c, 1H) ; 2,54 (d, J² = 17 Hz, 1H) ;

2,69 (d, J² = 17 Hz, 1H) ; 3,42 (m_c, 2H) ; 3,68 (s, 3H) ; 5,05 (s, 2H) ; 5,60 (brs, 1H) ; 7,33 (m_c, 5H) .

¹³C NMR (62,9 MHz, CDC1₃, dodatečně DEPT):

5=19,3 (-), 23,2 (+), 29,2 (-), 33,5 (C) , 36,6 (-), 50,8 (-),

51.8 ( + ), 66,5 (-), 128,0 ( + ) , 128,5 ( + ) , 136,2 (C_kvart) ,

155.8 (Ckvart) i 172,3 (Ckvart) · • « · · · · • · · · * · • · · · » • « · ' φ « • e · · · ♦ · · · · · « · • * * · > · · ř t · · «» ·# «

MS(DCI, NH₃), m/z (%): 350 (100) [M⁺+NH₄] , 333 (10) [M⁺+H]

Analýza: vypočteno pro C16H20N4O4 (332,4): C 57,82, H 6,07; nalezeno C 57,54, H 5,87.

Roztok 1,51 gramu (4,54 milimolu) sloučeniny P, tj. methyl-(E)-2-[2-(azidoethyl)-1-(benzyloxykarbonylamino)cyklopropyl]acetátu, v 5 mililitrech tetrahydrofuranu (THF) byl při teplotě místnosti smíchán s 1,19 gramu (1,0 ekvivalent) trifenylfosfinu a 82 mikrolitry (4,54 milimolu) vody a vzniklá směs byla 24 hodin míchána.

Z reakční směsi bylo při sníženém tlaku odstraněno rozpouštědlo a ke zbytku bylo přidáno 10 mililitrů směsi petrolether (PE):diethylether (1:1). Vzniklá směs byla sonifikována v ultrazvukové lázni dokud nedošlo k vysrážení trifenylfosfinoxidu, který byl odfiltrován a opakovaně promyt celkem 100 mililitry uvedené směsi rozpouštědel. Filtrát byl zahuštěn při sníženém tlaku a zbytek byl rozpuštěn v 15 mililitrech N,N-dimethylformamidu (DMF). K roztoku bylo přidáno 1,63 gramu (1,0 ekvivalent) N,N'-bis(benzyloxykarbonyl)-S-methylisothiomočoviny, 1,23 gramu (1,0 ekvivalent) chloridu rtuťnatého a 0,92 gramu (2,0 ekvivalenty) triethylaminu. Po dvou hodinách míchání byla směs přefiltrována přes Celit, který byl promyt 150 mililitry diethyletheru. Rozpouštědla byla odstraněna při sníženém tlaku a zbytek byl rozpuštěn ve 200 mililitrech dichlormethanu a promyt 100 mililitry vody. Po vysušení nad bezvodým síranem horečnatým byl produkt přečištěn kolonovou chromatografií na sílíkagelu s elucí diethyletherem, čímž bylo získáno

1,82 gramu (65 procent) sloučeniny R, tj. methyl-(E)—2—{2— [N, N'-(bisbenzyloxykarbonyl)guanidino]ethyl-1• · · · · · (benzyloxykarbonylamino)cyklopropyl}acetátu, ve formě sklovitého oleje.

^XH NMR (250 MHz, CDC1₃) : δ = 0,48 (m_c, 1H) ; 1,11 (m_c, 2H) ; 1,63 (m_c, 2H); 2,52 (d, J² = 17,3 Hz, 1H) ; 2,74 (d,

J² = 17,3 Hz, 1H) ; 3,40-3,80 (m, 2H) ; 3,66 (s, 3H) ; 5,05-

136,7, 153,5, 155,8, 163,6, 172,4.

Analýza: vypočteno pro C₃₃H₃₆N₄O₈ (616,7): C 64,27, H 5,88; nalezeno C 64,57, H 6,07.

K roztoku 300 miligramů sloučeniny R, tj. methyl-(E)-2-{2 [N, N'-(bisbenzyloxykarbony1)guanidino]ethyl-1(benzyloxykarbonylamino)cyklopropyl}acetátu, v 6 mililitrech dioxanu bylo přidáno 5 mililitrů 2 N vodného roztoku hydroxidu sodného. Po jedné hodině míchání byla reakční směs zředěna 50 mililitry vody a extrahována 50 mililitry ethylacetátu. Přidáním 1 molární kyseliny chlorovodíkové a pomocí pH metru se skleněnou elektrodou byla směs okyselena na pH 5,4 a extrahována dichlormethanem. Oba organické extrakty byly odděleně promyty vždy 30 mililitry nasyceného roztoku uhličitanu amonného, spojeny a vysušeny nad bezvodým síranem hořečnatým. Odstraněním rozpouštědel při sníženém tlaku byla získána kyselina S, tj. kyselina (E)-2-{2-[N,N'(bisbenzyloxykarbonyl)guanidino]ethyl-1(benzyloxykarbonylamino)cyklopropylJoctová, ve formě oleje.

²H NMR (250 MHz, CDC1₃) : δ = 0,46 (m_c, 1H) ; 1,09 (m_c, 2H) ;

1,61 (m_c, 2H) ; 2,53 (d, J² = 17 Hz, 1H) ; 2,75 (d, J² = 17 Hz, ♦ · 9 · * · • · · · · · · · · • · · · · · · · · ·«

1H); 3,4-3,8 (m, 2H) ; 5, 05-5,20 (m, 6H); 5,83 (s, 1H); 7,27,5 (m, 15H); 8,60 (s, 1H); 8,97 (s, 1H); 11-12 (brs, 1H) . MS(FAB, glycerolová matrice), m/z (%): 625 (20) [M⁺+Na], 603 (45) [M⁺+H].

Adice (5R,S)-3,4,5,6-tetrahydro-5-methylamino-2ureidopyrimidin-4-onu a kyseliny S, tj. kyseliny (E)-2-{2[N,N'-(bisbenzyloxykarbonyl)guanidino]ethyl-1(benzyloxykarbonylamíno)cyklopropylJoctové, a následné odstranění benzyloxykarbonylových chránících skupin byly provedeny způsoby popsanými v příkladu 1. Požadovaný produkt byl získán ve formě amorfní pevné látky jako směs diasteroizomerů.

^XH NMR (250 MHz, D₂0) : 0,88 (m, 1H) ; 0,93 (m, 1H) ; 1,05 (m,

1H); 1,12 (m, 2H); 2,81-3,02 (m, 5H); 3,07 (m, 2H); 3,92 (m, 2H); 4,95 (m, 1H).

Sloučenina J, tj. 2-(2-benzyloxyethyl)-1-chlor-l-(1,2,2trichlorvinyl)cyklopropan, byla připravena způsobem popsaným v dokumentu: M. Es-Sayed, Disertační práce, University of Hamburg 1992 a v dokumentu M. Korde, Diplomová práce, University of Góttingen 1996.

*· «· ··«··· · · « • · · · · · · ···· « « · · · « · · · • · · · · · · · * · • · · · · · » · · » · 4 · · *

Příklad 4

Dihydrochlorid (3 ' S,5R,S)-5-[N-methyl-N-(3', 6'diaminohexanoyl)amino]-5,6-dihydro-2-ureido-4(1H)-pyrimidonu

Roztok 1,0 gramu (2,6 milimolu) kyseliny (3S)-3-benzyloxykarbonylamino-6-terc. butyloxykarbonylaminohexanové a 5 mililitrů 4 molárního roztoku chlorovodíku v dioxanu byl 30 minut míchán při teplotě 23 °C. Ze směsi byly při sníženém tlaku odstraněny těkavé složky, čímž byl získán olejovitý zbytek, který byl použit bez přečištění v další reakci.

100 miligramů tohoto zbytku bylo suspendováno ve 3 mililitrech dichlormethanu a k této suspenzi bylo přidáno 34 miligramů (0,316 milimolu) chlortrimethylsilanu. Výsledný roztok byl jednu hodinu zahříván na teplotu 40 °C a ochlazen na teplotu 0 °C. Poté k němu bylo postupně přidáno miligramů (0,474 milimolu) benzylchlorformiátu a miligramů (0,789 milimolu) triethylaminu. Směs byla hodinu zahřívána na teplotu 40 °C a následně k ní bylo přidáno 0,7 mililitru methanolu. Reakční směs byla 10 minut míchána při teplotě 23 °C a při sníženém tlaku z ní byly odstraněny těkavé podíly. Zbytek byl rozpuštěn v dichlormethanu. Promytím organické fáze 2 molární kyselinou chlorovodíkovou, vysušením organické fáze nad bezvodým síranem sodným a odstraněním rozpouštědla byl· získán zbytek, který byl rozmíchán v diethyletheru. Přefiltrováním a usušením pevného zbytku při sníženém tlaku bylo získáno 100 miligramů kyseliny • · · · * « « 4 · ·· ···· »» ·» ·· · (3S)-3,6-bis(benzyloxykarbonylamino)hexanové ve formě pevné bílé látky.

^XH NMR (200 MHz, DMSO): 1,41 (m, 4H); 2,33 (d, 2H); 2,95 (m, 2H); 3,78 (m, 1H); 5,02 (s, 2H)/ 7,22 (m, 2H)/ 7,33 (m, 5H). MS(DCI/NH₃): 432 (M+NH₄)⁺.

Adice (5R,S)-3,4,5,6-tetrahydro-5-methylamino-2ureidopyrimidín-4-onu a kyseliny (3S)-3,6-bis(benzyloxykarbonylamino) hexanové a následné odstranění benzyloxykarbonylových chránících skupin byly provedeny způsoby popsanými v příkladu 1. Požadovaný produkt byl získán ve formě amorfní pevné látky.

^XH NMR (400 MHz, D₂O) : 0,88 (m, 1H) ; 0,93 (m, 1H) ; 1,05 (m,

1H); 1,12 (m, 2H); 2,81-3,02 (m, 5H); 3,07 (m, 2H); 3,92 (m, 2H); 4,95 (m, 1H).

Příklad 5

Dihydrochlorid (3'S,5R,S)-5-[N-methyl-N-(3',7'diaminoheptanoyl)amino-5,6-dihydro-2-ureido-4(1H)-pyrimidonu Adice 86 miligramů (0,47 milimolu) (5R,S)-3,4,5,6tetrahydro-5-methylamino-2-ureidopyrimidin-4-onu a

200 miligramů (0,47 milimolu) kyseliny (3S)-3,7-bis(benzyloxykarbonylamino) heptanové a následné odstranění benzyloxykarbonylových chránících skupin byly provedeny • · · · * · ···· · · « • · · * » · * · · · · j .·» ί ; *·»ϊϊ !

• · · · · · · · · · ·· ···· ·· ·· ·« ··· způsoby popsanými v příkladu 1. Požadovaný produkt byl získán ve formě 57 miligramů (30 procent) pevné bílé látky.

^XH NMR (400 MHz, D₂O): 1,55 (m, 2H); 1,74 (m, 4H); 2,75 (m,

1H); 2,96 (m, 3H); 3,14 (m, 3H); 3,58 (m, 1H); 4,01 (m, 1H); 5,14 (m, 1H).

Příklad 6

Dihydrochlorid (3'S,5R,S)-5-{N-methyl-N-[3'-amino-6'-(Ν'methylguanidino)hexanoyl]amíno}-5,6-dihydro-2-ureido-4(1H)pyrimidonu

K roztoku 450 miligramů (1,1 milimolu) 2'-trimethylsilylethyl- (3S)-6-amino-3-benzyloxykarbonylhexanoátu a 400 miligramů (1,1 milimolu) N,N'-dibenzyloxykarbonyl-Nmethyl-S-methylisothiomočoviny v 10 mililitrech

N, N-dimethylformamidu (DMF) bylo při teplotě místnosti přidáno

O, 75 mililitru (5,37 milimolu) triethylaminu a 320 miligramů (1,2 milimolu) chloridu rtuťnatého. Směs byla 17 hodin míchána při teplotě místnosti, vysrážená pevná bílá látka byla odfiltrována a těkavé složky byly odstraněny při sníženém tlaku. Zbytek byl chromatografován na sloupci silikagelu s gradientovou elucí směsí dichlormethan:ethylacetát (10:1 až 3:1), čímž bylo získáno 470 miligramů (62 procent)

2'-trimethylsilylethyl-(3S)-3-benzyloxykarbonyl-6-[N,N'bis(benzyloxykarbonyl)-N-methylguanidíno]hexanoátu ve formě bezbarvého oleje. MS(ESI): 705 (M+H)⁺.

♦ · ·· *· · · · · ·· · • · · · · · · · · · · • · ···· · · · • · · · « · · · · · « • · · ···· ·· · ·· »··· ·· ·* ·« ···

Tento produkt byl rozpuštěn v 10 mililitrech tetrahydrofuranu (THF) a k takto připravenému roztoku byl při teplotě místnosti přidán roztok 421 miligramů (1,3 milimolů) trihydrátu tetrabutylamoniumfluoridu ve 20 mililitrech tetrahydrofuranu (THF). Směs byla míchána 2 hodiny při teplotě místnosti a bylo k ní přidáno 50 mililitrů diethyletheru a 20 mililitrů 2 molární kyseliny chlorovodíkové. Jednotlivé fáze byly odděleny od sebe a vodná fáze byla extrahována diethyletherem. Spojené organické fáze byly vysušeny nad bezvodým síranem sodným. Odstraněním rozpouštědla při sníženém tlaku bylo získáno 250 miligramů (62 procent) kyseliny (3S)-3-benzyloxykarbonyl-6-[Ν,Ν'-bis(benzyloxykarbonyl)-Nmethylguanidino]hexanové ve formě bezbarvého oleje. MS(ESI): 605 (M+H)⁺.

Adice 76,5 miligramu (0,41 milimolů) (5R,S)-3,4,5,6tetrahydro-5-methylamino-2-ureidopyrimidin-4-onu a shora uvedené kyseliny a následné odstranění benzyloxykarbonylových chránících skupin byly provedeny způsoby popsanými v příkladu 1. Požadovaný produkt byl získán ve formě 180 miligramů (99 procent) pevné světle hnědé látky.

⁴H NMR (400 MHz, CD₃OD) : 1,70 (m, 4H); 2,72-2,94 (m, 2H) ;

2,84 (s, 3H); 3,14 (s, 3H); 3,23 (m, 2H); 3,61 (m, 1H);

3,90 (m, 1H); 4,02 .(dt, 1H) ; 5,15 (m, 1H) .

·* «· »»»··· ·· ♦ *· ·· · * · · »· · · « ·· ···· ·· ·· ·· ···

Příklad 7

Jř •2HCI ^NHa ° 0^<^N^<^N^x^NH₂ H

Dihydrochlorid (3'S,5R,S)-5-[N-methyl-N-(3'-amino-6'ethylaminohexanoyl)amino]-5,6-dihydro-2-ureido-4(1H)pyrimidonu

1000 miligramů (3,0 milimoly) methyl-(3S)-6-amino-3benzyloxykarbonylaminohexanoátu bylo nejprve rozmícháno v 5 mililitrech 1,2-dichlorethanu a k roztoku bylo při teplotě místnosti přidáno 250 mikrolitrů (4,5 milimolu) acetaldehydu a 190 mikrolitrů kyseliny octové. Směs byla 30 minut míchána při teplotě místnosti, ochlazena na teplotu 0 °C a byl k ní přidán 1601 miligram (7,6 milimolu) triacetoxyborohydridu sodného. Směs byla míchána 20 hodin při teplotě místnosti, zředěna 30 mililitry dichlormethanu a extrahována 1 molární kyselinou chlorovodíkovou. Hodnota pH vodné fáze byla pomocí roztoku hydrogenuhličitanu sodného upravena na 9 a takto upravená vodná fáze byla extrahována třikrát 30 mililitry ethylacetátu. Spojené organické fáze byly vysušeny nad bezvodým síranem sodným a rozpouštědlo bylo oddestilováno při sníženém tlaku. Bylo získáno 640 miligramů (66 procent) methyl-(3S)-3benzyloxykarbonylamino-6-ethylaminohexanoátu ve formě bezbarvého oleje.

^XH NMR (200 MHz, DMSO): 0,97 (t, 3H); 1,37 (m, 4H); 2,42 (m,

6H) ; 3,56 (s, 3H); 3,78 (m, 1H); 5,02 (s, 2H); 7,35 (m, 6H).

MS (DCI/NH3) : 323 (M+H) ⁺.

·· 4·

630 miligramů (1,95 mílimolu) shora popsaného produktu bylo rozpuštěno v 10 mililitrech dichlormethanu a k tomuto roztoku bylo při teplotě 0 °C přidáno 300 mikrolitrů (2,15 mílimolu) triethylaminu a 310 mikrolitrů (2,15 mílimolu) benzylchlorformiátu. Směs byla míchána 16 hodin při teplotě místnosti, organická fáze byla dvakrát promyta vodou, vysušena nad bezvodým síranem sodným a při sníženém tlaku bylo odstraněno rozpouštědlo. Zbytek byl chromatografován na silikagelu s elucí směsí ethylacetát:cyklohexan (1:1), čímž bylo získáno 515 miligramů (58 procent) methyl-(3S)-3benzyloxykarbonylamino-6-[(benzyloxykarbonyl)ethylamino]hexanoátu ve formě pevné bílé látky.

NMR (200 MHz, DMSO): 1,02 (t, 3H); 1,40 (m, 4H) ; 2,42 (m, 2H); 3,18 (m, 4H); 3,56 (s, 3H); 3,82 (m, 1H); 5,01 (s, 2H) ; 5,06 (s, 2H); 7,25 (m, 1H); 7,35 (m, 10H).

MS(ESI): 457 (M+H) ⁺.

510 miligramů (1,12 mílimolu) shora popsaného produktu bylo rozpuštěno ve 4 mililitrech dichlormethanu a při teplotě místnosti smícháno se 158 miligramy (1,30 mílimolu) trimethylsilanoátu draselného. Směs byla míchána 16 hodin při teplotě místnosti, zředěna 20 mililitry dichlormethanu a promyta 1 molární kyselinou chlorovodíkovou. Organická fáze byla vysušena nad b.ezvodým síranem sodným a těkavé složky byly odstraněny při sníženém tlaku. Bylo získáno 463 miligramů (94 procent) kyseliny (3S)-3-benzyloxykarbonylamino-6[(benzyloxykarbonyl)ethyl]aminohexanové ve pevné bílé látky.

¹H NMR (200 MHz, DMSO): 1,02 (t, 3H); 1,40 (m, 4H); 2,35 (m,

2H); 3,20 (m, 4H); 3,81 (m, 1H); 5,00 (s, 2H); 5,05 (s, 2H) ; 7,25 (m, 1H); 7,33 (m, 10H).

MS (ESI) : 443 (M+H) ⁺.

• · · · * ·

Adice 42 miligramů (0,27 milimolu) (5R,S)-3,4,5,6tetrahydro-5-methylamino-2-ureidopyrimidin-4-onu a 100 miligramů (0,27 milimolu) shora uvedené kyseliny a následné odstranění benzyloxykarbonylových chránících skupin byly provedeny způsoby popsanými v příkladu 1. Požadovaný produkt byl získán ve formě 60 miligramů (64 procent) pevné bílé látky.

^XH NMR (400 MHz, CD₃OD) : 1,32 (t, 3H) ; 1,83 (m, 4H); 2,80 (dd, 1H); 2,95-3,18 (m, 5H); 3,19 (s, 3H); 3,61 (m, 1H) ; 3,90 (ddd, 1H); 4,03 (dt, 1H); 5,18 (m, 1H).

MS (ESI) : 342 (M+H) ⁺.

Příklad 8

Dihydrochlorid (3'S,5R,S)-5-[N-methyl-N-(3 ', 5 ' diaminopentanoyl)amino]-5,6-dihydro-2-ureido-4(1H)-pyrimidonu Adice 46 miligramů (0,25 milimolu) (5R,S)-3,4,5,6tetrahydro-5-methylamino-2-ureidopyrimidin-4-onu a

100 miligramů (0,25. milimolu) kyseliny (3S)-3,5-bis(benzyloxykarbonylamino)pentanové a následné odstranění benzyloxykarbonylových chránících skupin byly provedeny způsoby popsanými v příkladu 1. Požadovaný produkt byl získán ve formě 25 miligramů (27 procent) pevné bílé látky.

4h	NMR (400 MHz, CD3OD)		2,10	(m, 2H) ; 2,8 6	(dd, 1H);	3,04 (m,
1H)	; 3,10 (dd, 2H); 3,	18	(s,	3H); 3,72 (m,	1H); 3,89	(ddd,
1H)	; 4,02 (dt, 1H); 5,	19	(m,	1H) .

Příklad 9

NH

H,N'

H

O Ν'

2HCI

NH O

N NH. H

Dihydrochlorid (3'R,5R,S)-5-[N-(3^z-amino-6'guanidinohexanoyl)amino]-5,6-dihydro-2-ureido-4(1H)-pyrimidonu Příprava uvedeného produktu a potřebné výchozí látky, kterou byl (5R,S)-3,4,5,6-tetrahydro-5-amino-2ureidopyrimidin-4-on, byla provedena analogicky k postupu popsanému v publikaci: V. V. Sokolov, S. I. Kozhushkov,

S. Nikolskaya, V. N. Belov, M. Es-Sayed, A. de Meijere,

Eur. J. Org. Chem. 1998, 777.

^XH NMR (400 MHz, D₂O) : 1,45-1,65 (m, 4H); 2,55-2,70 (m, 2H) ; 3,05-3,13 (m, 2H); 3,55 (m, 1H); 3,62 (dd, 1H) ; 3,71 (dd, 1H);

4,87 (dd, 1H).

Příklad 10

H.

NH.

Dihydrochlorid (3 'S, 5R, S)-5-[N-ethyl-N-(3',6'diaminohexanoyl)amino]-5,6-dihydro-2-ureido-4(1H)-pyrimidonu Adice 120 miligramů (0,60 milimolu) (5R,S)-3,4,5,6tetrahydro-5-ethylamino-2-ureidopyrimidin-4-onu, který byl syntetizován analogicky k odpovídajícímu methylderivátu, jehož ·· ·· ·» ··· · ·· • · · · · · · ··· ·· ···· ·· ·· »· ··· příprava byla popsána v publikaci: V. V. Sokolov,

S. I. Kozhushkov, S. Nikolskaya, V. N. Belov, M. Es-Sayed,

A. de Meijere, Eur. J. Org. Chem. 1998, 777, a 250 miligramů (0,60 milimolu) kyseliny (3S)-3,6-bis(benzyloxykarbonylamino)hexanové a následné odstranění benzyloxykarbonylových chránících skupin byly provedeny způsoby popsanými v příkladu 1. Požadovaný produkt byl získán ve formě

115 miligramů (48 procent) pevné amorfní látky.

ΧΗ NMR (	400 MHz, CD3OD)	: 1,26 (t,	3H)	; 1,78 (m,	4H)
2,90 (m,	2H) ;	2,98 (m,	2H); 3,49	(m,	1H) ; 3,63	(m,
3,89 (m,	1H) ;	4,08 (m,	1H); 4,62	(m,	1H) .
MS(ESI) :	328	(M+H) +.
Příklad	11

Dihydrochlorid (4'S,5R,S)-5-[N-methyl-N-(4',7'diaminoheptanoyl)amino]-5,6-díhydro-2-ureido-4(1H)-pyrimidonu Kyselina (4S)-4,7-bis(benzyloxykarbonylamino)heptanová byla syntetizována z kyseliny (3S)-3,β-bis(benzyloxykarbonylamino) hexanové (jejíž příprava byla popsána v příkladu 4), a to analogicky k postupu popsanému v publikaci: Η. Μ. M. Bastiaans, A. E. Alewijnse,

J. L. van der Baan, H. C. J. Ottenheim, Tetrahedron Lett. 1994, 35, 7659. Adice 22 miligramů (0,12 milimolu) (5R, S)-3,4,5,6-tetrahydro-5-methylamino-2-ureidopyrimidin-4onu a 50 miligramů (0,12 milimolu) odpovídající kyseliny a • * · · · · • · · · · · · ·· ·· · · · · · · · · • · · · · · · · · následné odstranění benzyloxykarbonylových chránících skupin byly provedeny způsoby popsanými v příkladu 1. Požadovaný produkt byl získán ve formě 25 miligramů (52 procent) pevné bílé látky.

MS (ESI) : 328 (M+H)⁺.

Příklad 12

Dihydrochlorid (3'R,5R,S)-5-[N-methyl-N-(3', 6'diaminohexanoyl)amino]-5,6-dihydro-2-ureido-4(1H)-pyrimidonu Adice 112 miligramů (0,60 milimolu) (5R,S)-3,4,5,6tetrahydro-5-methylamino-2-ureidopyrimidin-4-onu a

250 miligramů (0,60 milimolu) kyseliny (3R)-3,6-bis(benzyloxykarbonylamino) hexanové a následné odstranění benzyloxykarbonylových chránících skupin byly provedeny způsoby popsanými v příkladu 1. Požadovaný produkt byl získán ve formě 204 miligramů (88 procent) pevné světle hnědé látky. ^XH NMR (400 MHz, CD₃OD) : 1,78 (m, 4H); 2,80 (m, 2H); 2,96 (m, 2H); 3,17 (s, 3H) ; .3,62 (m, 1H) ; 3,92 (m, 1H) ; 4,03 (m, 1H) ; 5,18 (m, 1H).

► ·· ·» ···· ·· • · · · * » · · ♦· ···· ·«, ·«

Příklad 13

Dihydrochlorid (3'R,5R,S)-5-[N-methyl-N-(3'-amino-5'karbamoylpentanoyl)amino]-5,6-dihydro-2-ureido-4(1H)pyrimidonu

Adice 157 miligramů (0,85 milimolu) (5R, S)-3, 4,5, 6tetrahydro-5-methylamino-2-ureidopyrimidin-4-onu a 250 miligramů (0,85 milimolu) kyseliny (3R)-3-(benzyloxykarbonylamino)-5-karbamoylpentanové a následné odstranění benzyloxykarbonylových chránících skupin byly provedeny způsoby popsanými v příkladu 1. Požadovaný produkt byl získán ve formě 81 miligramu (26 procent) pevné světle hnědé látky.

^XH NMR (400 MHz, CD₃OD) : 1,94 (m, 2H) ; 2,45 (m, 2H) ; 2,72 (m, 1H); 2,91 (m, 1H); 3,09 (s, 3H); 3,61 (m, 1H); 3,78 (ddd, 1H) ; 3,94 (m, 1H); 5,15 (m, 1H).

Příklad 14

Dihydrochlorid (3'R,5R,S)-5-[N-(3',6'-diaminohexanoyl)amino]5,6-dihydro-2-ureido-4(1H)-pyrimidonu

Adice 62 miligramů (0,36 milimolu) (5R,S)-3,4,5,6tetrahydro-5-amino-2-ureidopyrimidin-4-onu (jehož příprava • · t · « · * » · · · · » · 9 • · » · · · « · · · • » · «··· · · ·· ·«·· ·· ·· ·· · byla popsána v příkladu 10) a 150 miligramů (0,36 milimolů) kyseliny (3S)-3,6-bis(benzyloxykarbonylamino)hexanové a následné odstranění benzyloxykarbonylových chránících skupin byly provedeny způsoby popsanými v příkladu 1. Požadovaný produkt byl získán ve formě 110 miligramů (82 procent) pevné bílé látky.

¹H NMR (400 MHz, CD₃OD): 1,82 (m, 4H); 2,75 (dd, 1H); 2,80 (dd, 1H) ; 2,99 (m, 2H); 3,62 (m, 1H); 3,78 (m, 1H); 3,94 (m, 1H); 5,02 (m,. 1H) .

Příklad 15

Dihydrochlorid (3'S,5R,S)-5-[N-ethyl-N-(3'-amino-6'guanidinohexanoyl)amino]-5,6-dihydro-2-ureido-4(1H)-pyrimidonu Příprava (5R,S)-3,4,5,6-tetrahydro-5-ethylamino-2ureidopyrimidin-4-onu a reakce tohoto stavebního kamene s (3S)-1-diazo-3-benzyloxykarbonyl-6-[Ν,Ν'-bis(benzyloxykarbonyl) guanidino] hexan-2-onu byla provedena analogicky k postupu popsanému, v publikaci: V. V. Sokolov,

S. I. Kozhushkov, S. Nikolskaya, V. N. Belov, M. Es-Sayed,

A. de Meijere, Eur. J. Org. Chem. 1998, 777. Použitou výchozí látkou při této syntéze byl N-ethyl-DL-asparagin, jehož příprava byla popsána v publikaci: Y. Liwschitz, Y. EdlitzPfeffermann, Y. Lapidoth, J. Am. Chem. Soc. 1956, 75, 3069.

Následné odstranění benzyloxykarbonylových chránících skupin ·· ♦ »·· • * * «· *·* • · * · · · ♦ · > · · · · ·» »· ·· bylo provedeno způsobem popsaným v příkladu 1. Požadovaný produkt byl získán ve formě pevné bílé látky.

Teplota tání: 170-172 °C.

^XH NMR (250 MHz, D₂O) : 1,03 (t, 3H) ; 1,35-1,55 (m, 4H); 2,252,45 (m, 2H); 2,95-3,05 (m, 2H); 3,30-3,77 (m, 5H);

4,42 (m, 1H).

MS(FAB): 370 (M+H)⁺.

Příklad .16

Hydrochlorid (3' S,5R,S)-5-[N-methyl-N-(3'-amino-6 methoxykarbonylaminohexanoyl)amino]-5, 6-dihydro-2-ureido4(1H)-pyrimidonu

Adice 104 miligramů (0,56 milimolu) (5R,S)-3,4,5,6tetrahydro-5-methylamino-2-ureidopyrimidin-4-onu a 190 miligramů (0,56 milimolu) kyseliny (3S)-3-benzyloxykarbonylamino-6-methoxykarbonylaminohexanové a následné odstranění benzyloxykarbonylových chránících skupin byly provedeny způsoby popsanými v příkladu 1. Požadovaný produkt byl získán ve formě 30 miligramů (13 procent) pevné bílé látky.

^XH NMR (400 MHz, CD₃OD) : 1,58 (m, 2H) ; 1,69 (m, 2H) ; 2,653,07 (m, 4H); 3,14 (m, 3H); 3,57 (m, 1H); 3,63 (s, 3H) ;

3,88 (m, 1H); 4,03 (m, 1H); 5,18 (m, 1H).

MS(ESI): 372 (M+H)⁺.

Λ « • *

* « * < · · ♦ ♦ · * ♦ · * « « ·

Příklad 17

Dihydrochlorid (3' R,S,5R,S)-5-[N-methyl-N-(3', 8'diaminoqktanoyl)amino]-5,6-dihydro-2-ureido-4(1H)-pyrimidonu 3,70 gramu (14,7 milimolu) 6-benzyloxykarbonylamino-lhexanolu (jehož příprava byla popsána v publikaci

S. Fernandez, E. Menendez, V. Gotar,Syn thesis 1991, 713-716) a

14,9 gramu (147 milimolů) triethylaminu bylo rozpuštěno v 50 mililitrech dichlormethanu. Roztok byl ochlazen na teplotu 0 °C a smíchán se 7,03 gramu (44,2 milimolu) komplexu oxid sírový/pyridin ve 44 mililitrech dimethylsulfoxidu. Směs byla ponechána ohřát na teplotu místnosti a míchána po dobu 25 minut. Poté byl roztok vylit do 400 mililitrů ledové vody a opakovaně extrahován diethyletherem. Spojené organické vrstvy byly třikrát promyty 1 molární kyselinou chlorovodíkovou a jednou vodou a nasyceným vodným roztokem chloridu sodného, vysušeny nad bezvodým síranem sodným a zbaveny při sníženém tlaku rozpouštědel. 3,50 gramu získaného bezbarvého oleje bylo rozpuštěno ve 20 mililitrech tetrahydrofuranu (THF) (a tento roztok byl označen jako roztok A). V oddělené nádobě byl roztok 3,54 gramu (16,9 milimolu) methyldiethylfosfonoacetátu ve 40 mililitrech tetrahydrofuranu (THF) smíchán při teplotě 0 °C se 17 mililitry 1 molárního roztoku sodné soli bis(trimethylsilyl)amidu v tetrahydrofuranu (THF). Směs byla míchána 45 minut a při teplotě 0 °C k ní byl přidán shora uvedený roztok A. Výsledný roztok byl ponechán ohřát na • · · · teplotu místnosti, míchán 2 hodiny a zahuštěn pří sníženém tlaku. Zbytek byl chromatografován na silikagelu s gradientovou elucí směsí ethylacetát:cyklohexan (1:4 až 1:2). Bylo získáno 1,73 gramu (34 procent) methyl-(Z)-8benzyloxykarbonylamino-2-oktenkarboxylátu ve formě bezbarvého olej e.

*Η NMR (200 MHz, DMSO): 1,17-1,49 (m, 6H) ; 2,18 (q, 2H);

2,95 (q, 2H); 3,66 (s, 3H); 5,00 (s, 2H); 5,87 (d, 1H);

6,89 (td, 1H); 7,25 (m, 1H); 7,34 (m, 5H).

MS(DCI/NH₃): 323 (M+NH₄)⁺.

0,88 gramu (2,9 mílimolu) shora uvedeného esteru bylo přidáno k 9 mililitrům roztoku ethanolu nasyceného amoniakem. Směs byla 6 hodin zahřívána v uzavřené nádobě na'teplotu 100 °C (teplota lázně). Po ochlazení na teplotu místnosti byly ze směsi při sníženém tlaku odstraněny těkavé podíly a získaný zbytek byl rozpuštěn v 15 mililitrech dichlormethanu. Vzniklý roztok byl ochlazen na teplotu 0 °C a postupně k němu bylo přidáno 0,58 mililitru (4,2 mílimolu) triethylaminu a 0,51 mililitru (3,6 mílimolu) benzylchlorformiátu. Reakční směs byla ponechána ohřát na teplotu místnosti a míchána dalších 15 hodin. Poté byla směs zředěna 50 mililitry dichlormethanu a promyta 1 molární kyselinou chlorovodíkovou. Organická fáze byla.vysušena nad bezvodým síranem sodným a při sníženém tlaku zbavena těkavých složek. Chromatografií zbytku na silikagelu s gradientovou elucí směsí ethylacetát: cyklohexan (1:3 až 1:2) bylo získáno 194 miligramů (14 procent) ethyl-(3R,S)-3,8-bis(benzyloxykarbonylamino)oktanoátu [MS(ESI): 471 (M+H)⁺] a 248 miligramů (19 procent) methyl-(3R,S)-3,8-bis(benzyloxykarbonylamino)oktanoátu [MS(ESI): 457 (M+H)⁺], v obou případech ve formě bezbarvého

J * · • · © « ·· · · · · · • · ·>·· · · · ft » · t * · · φ · · i • » « «··· · · · ·· »·«· ·· «·· ·♦ ··· oleje. Oba produkty byly spojeny, rozpuštěny v 10 mililitrech dichlormethanu a smíchány s 280 miligramy (1,9 milimolu) trimethylsilanolátu draselného. Směs byla 1 hodinu míchána při teplotě místnosti, bylo k ní přidáno dalších 100 miligramů trimethylsilanolátu draselného a míchání pokračovalo další 1 hodinu. Poté byla reakční směs zředěna 20 mililitry dichlormethanu, organická vrstva byla promyta 2 molární kyselinou chlorovodíkovou, vysušena nad bezvodým síranem sodným a při sníženém tlaku z ní byla odstraněna rozpouštědla, čímž bylo získáno 393 miligramů (93 procent) kyseliny (3R,S)-3,8-bis(benzyloxykarbonylamino)oktanové ve formě pevné bílé látky.

^XH NMR (300 MHz, DMSO): 1,21 (m, 4H); 1,38 (m, 4H); 2,36 (m, 2H); 2,95 (q, 2H); 3,77 (m, 1H); 5,01 (s, 4H); 7,14 (m, 1H); 7,35 (m, 10H); 12,08 (s, 1H).

Adice 200 miligramů (0,45 milimolu) takto připravené kyseliny a 84 miligramů (0,45 milimolu) (5R,S)-3,4,5,6tetrahydro-5-methylamino-2-ureidopyrimidin-4-onu a následné odstranění benzyloxykarbonylových chránících skupin byly provedeny způsoby popsanými v příkladu 1. Požadovaný produkt byl získán ve formě 175 miligramů (94 procent) pevné bílé látky.

¹H NMR (400 MHz, CD₃OD) : 1,47 (m, 4H) ; 1,72 (m, 4H); 2,75 (m, 1H) ; 2,94 (m, 3H); 3,15 (m, 3H); 3,58 (m, 1H); 3,90 (m, 1H); 4,03 (m, 1H) ; 5, 18 (m, 1H) .

MS(ESI): 342 (M+H) ⁺.

♦ « · · · · • * · » * 9 ·*>»» · • · · «*····· • · ···· ·· 9· ·* *··

Příklad 18

Hydrochlorid (3^zR,S,5R,S)-5-[N-methyl-N-(3'-amino-5'kyanopentanoyl)amino]-5,6-dihydro-2~ureido-4(1H)-pyrimidonu

Roztok 1,00 gramu (10,1 milimolu) sodné soli kyseliny 3-kyanopropanové v 50 mililitrech dichlormethanu byl extrahován 30 mililitry 1 molární kyseliny chlorovodíkové. Organická fáze byla vysušena nad bezvodým síranem hořečnatým a rozpouštědlo bylo oddestilováno na rotační odparce. Surová kyselina 3-kyanopropanová byla při vysokém vakuu zbavena zbytků rozpouštědel.

Vysušený zbytek byl rozpuštěn v 15 mililitrech tetrahydrofuranu (THF) a pří teplotě 0 °C bylo k roztoku rychle přidáno 1,96 gramu (12,1 milimolu) N,N-karbonyldiimidazolu. Směs byla míchána jednu hodinu při teplotě místnosti (tento roztok byl označen jako roztok A).

Ve druhé nádobě byl 4 hodiny zahříván na teplotu 50 °C roztok 960 miligramů (10,1 milimolu) chloridu hořečnatého a 2,75 gramu (15,1 milimolu) draselné soli ethylmalonátu v 25 mililitrech tetrahydrofuranu (THF). Směs byla ochlazena na teplotu místnosti a následně přikapána k roztoku A. Výsledná směs byla míchána přes noc při teplotě místnosti.

O · «9 · · ···· · · • · e · · · · · * *

Reakční směs byla na rotační odparce zbavena rozpouštědel a získaný zbytek byl rozpuštěn ve 20 mililitrech vody a 50 mililitrech dichlormethanu. Organická fáze byla přefiltrována přes křemelinu a vysušena nad bezvodým síranem sodným. Zbytek byl přečištěn mžikovou chromatografií na silikagelu s gradientovou elucí směsí cyklohexan:ethylacetát (10:1 až 1:1). Bylo získáno 617 miligramů (36 procent) ethyl5-kyano-3-oxopentanoátu.

³H NMR (300 MHz, DMSO): 1,19 (t, 3H); 2,60 (t, 2H); 2,95 (t,

2H); 3,62 (s, 2H); 4,10 (q, 2H).

MS (El) : 169 (M) ⁺.

3,80 gramu (22,4 milimolu) ethyl-5-kyano-3-oxopentanoátu bylo rozpuštěno v 5 mililitrech nasyceného ethanolíckého roztoku amoniaku a mícháno 24 hodin při teplotě místnosti. Těkavé složky byly oddestilovány na rotační odparce, čímž bylo získáno 3,60 gramu (95 procent) ethyI-3-amino-5-kyano-2pentenoátu.

NMR (300 MHz,	DMSO):	1,16	(t, 3H);	2,37 (t, 2H
2H) ; 3,99 (q, 2H(	); 4,41	(s,	1H) ; 6,96	(brs, 1H);
7,69 (brs, 1H).
MS(DCI/NH3): 169	(M+H) +,	186	(M+NH4) +,	337 (2M+H)+.

Roztok 50,0 miligramů (297 mikromolů) ethyl-3-amino-5kyano-2-pentenoátu v 1 mililitru methanolu byl přikapán při teplotě 0 °C k roztoku 56,0 miligramů (892 mikromolů) kyanoborohydridu sodného v 1 mililitru absolutního methanolu. Reakční směs byla smíchána se 6 kapkami ledové kyseliny octové, chladicí lázeň byla odstavena a směs byla 2 hodiny míchána při teplotě místnosti.

·» ·

ΊΟ • · · · · * · · · • · ♦ · « · ···» ·

Z · · * ·4 · · ♦ · ·· «··· 4« ·*· ·· ·♦·

Ke směsi byl přidán 1 mililitr nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného a byla zahuštěna na rotační odparce. Vodná vrstva byla extrahována dvakrát 5 mililitry dichlormethanu. Organická fáze byla vysušena nad bezvodým síranem sodným a rozpouštědlo bylo oddestilováno pomocí rotační odparky, čímž bylo získáno 39,9 miligramu (79 procent)požadovaného ethyl-3-amino-5-kyanopentanoátu.

X NMR (300 MHz, DMSO): 1,19 (t, 3H) ; 1,49 (m, 1H); 1,68 (m, 1H); 2,27 (dd, 1H); 2,40 (dd, 1H); 2,55 (t, 2H); 3,00 (m, 1H) ; 4,08 (q, 2H).

MS (DCI/NH3) : 171 (M+H)⁺.

Roztok 723 miligramů (3,31 milimolu) terč. butoxykarbonylanhydridu (BOC anhydridu) v 0,5 mililitru dioxanu byl přikapán při teplotě místnosti k roztoku 470 miligramů (2,76 milimolu) ethyl-3-amino-5-kyanopentanoátu a 458 miligramů (3,31 milimolu) uhličitanu draselného v 10 mililitrech směsi dioxan/voda (1:1). Těkavé složky byly oddestilovány na rotační odparce a získaný zbytek byl extrahován dvakrát 5 mililitry dichlormethanu. Organická fáze byla vysušena nad bezvodým síranem sodným a na rotační odparce z ní bylo oddestilováno rozpouštědlo. Surový produkt byl přečištěn mžikovou chromatografií na silikagelu s gradientovou elucí směsí cyklohexan:ethylacetát (20:1 až 1:1), čímž bylo získáno 505 miligramů (68 procent) ethyl-3-[(terč. butoxykarbonyl)amino]-5-kyanopentanoátu.

^XH NMR (300 MHz, DMSO): 1,19 (t, 3H); 1,35 (s, 9H); 1,70 (m,

2H); 2,48 (m, 4H); 3,81 (m, 1H); 4,02 (q, 2H); 6,80 (m, 1H) MS(DCI/NH₃): 288 (M+NH₄)⁺.

• « * * ··«··· ·· · · 4 · ♦ · · » * · · + · · » · · ·»· · · » · • · * <9·· * * · >· *·»· ·· «Μ ·· ·*»

213 miligramů (1,66 milimolu) trimethylsilanoátu draselného bylo přidáno k roztoku 300 miligramů (1,11 milimolu) ethyl-3-[(terč. butoxykarbonyl)amino]-5kyanopentanoátu v 1 mililitru dichlormethanu a reakční směs byla míchána při teplotě místnosti. Po dvou hodinách míchání bylo ke směsi přidáno dalších 213 miligramu trimethylsilanoátu draselného a směs byla míchána dalších 30 minut. Ke směsi byl přidán 1 mililitr nasyceného roztoku chloridu amonného a byla extrahována 2 mililitry dichlormethanu. Hodnota pH vodné vrstvy byla upravena přidáním 1 molární kyseliny chlorovodíkové na 1 a takto upravená vodná vrstva byla extrahována dvakrát 3 mililitry dichlormethanu. Spojené organické vrstvy byly vysušeny nad bezvodým síranem sodným a zbaveny rozpouštědel na rotační odparce. Bylo získáno 177 miligramů (66 procent) požadované kyseliny 3-[(terč. butoxykarbonyl)amino]-5-kyanopentanové.

¹H NMR (300 MHz, DMSO-cř₆) : 1,38 (s, 9H) ; 1,65 (m, 1H) ; 1,75 (m, 1H); 2,38 (m, 2H); 2,45 (m, 2H); 3,79 (m, 1H); 6,80 (d, 1H); 12,20 (brs, 1H).

MS(DCI/NH₃): 260 (M+NH₄)⁺.

Adice 15 miligramů (82 mikromolů) kyseliny 3-[(terč. butoxykarbonyl)amino]-5-kyanopentanové a (5R,S)-3,4,5,6-tetrahydro-5-methylamino-2-ureidopyrimídín-4onu byla provedena způsobem popsaným v příkladu 1. Výtěžek reakce byl 32 procent. Pro odstranění terč. butoxykarbonylové skupiny (BOC) byl surový produkt rozpuštěn v 1 mililitru 4 molárního chlorovodíku v dioxanu a míchán 30 minut při teplotě místnosti. Ze směsi byly na rotační odparce oddestilovány veškeré těkavé složky a zbytek byl rozpuštěn v methanolu. K tomuto roztoku byl přikapáván aceton do okamžiku, kdy došlo k vytvoření sraženiny. Kapalina nad sraženinou byl dekantována a zbylá pevná bílá látka byla na olejové vývěvě zbavena zbytků rozpouštědel. Bylo získáno

2,1 miligramu (28 procent) požadovaného produktu.

MS(DCI): 311 (M+H) ⁺.

Claims (20)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1.

   Sloučeniny obecného vzorce

   H (i) kde

   R¹ je atom vodíku nebo alkylová skupina obsahující od 1 do 6 atomů uhlíku;

   X je skupina obecného vzorce -(CH₂)_m-< ve které m je číslo 0, 1 nebo 2;

   D je vybraná ze skupiny zahrnující skupiny obecných vzorců Di až D3:

   NH₂

   R³ H

   R² NH.

   '2

   NH₂ • « *♦· · kde

   R² je atom vodíku nebo hydroxylová skupina;

   R³ je atom vodíku; nebo

   R² a R³ spolu vytvářejí oxoskupinu;

   Y je lineární nebo rozvětvená alkandiylová skupina obsahující od 1 do 5 atomů uhlíku, ve které může případně být jeden atom uhlíku nahrazen skupinou -Ctného skupinou -NH-, a která může případně být substituována hydroxylovou skupinou nebo oxoskupinou, nebo skupina obecného vzorce kde ras jsou nezávisle na sobě čísla 0, 1 nebo 2;

   • · · <

   • » · • · · ♦ · · • · » · · · • · ·, * * * • · · · · • · φ » · • · · · » · « » · * · * »

   Z je vybraná ze skupiny zahrnující skupiny obecných vzorců kde r⁸-ⁿx 'N'

   I

   R

   N ^XR¹²

   Q

   A.

   R¹\ X O N

   Het>

   'N'

   I

   R a -CN,

   R⁴, R⁵, R⁶, R⁷, R⁸, R⁹, R¹⁰, R¹¹, pl2 pl3 r14 R·^ r!6 i\ f i\ f I\ f I\ f I\ f ,13

   R¹⁸ a R¹⁹

   R¹⁷, R¹⁸ a R^iS jsou nezávisle na sobě vybrané ze skupiny zahrnující atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující od 1 do 6 atomů uhlíku, alkanoylovou skupinu obsahující od 1 do 4 atomů uhlíku, terč.·butoxykarbonylovou skupinu, benzyloxykarbonylovou skupinu a benzylovou skupinu;

   Q je atom kyslíku nebo atom síry;

   p je číslo 1, 2 nebo 3; a • ·

   Het je pěti- nebo šestičlenná heteroaromatická skupina obsahující od 1 do 4 atomů dusíku, s výjimkou sloučenin, kde

   R¹ je methylová skupina, m je 1, D je skupina obecného vzorce D_x, Y je skupina -(CH₂)3^_ a Z je skupina vzorce a z farmaceutického hlediska přijatelné soli těchto sloučenin.
2. 2. Sloučeniny podle nároku 1 obecného vzorce (I) kde

   R¹ je atom vodíku nebo alkylová skupina obsahující od 1 do 6 atomů uhlíku;

   X je skupina obecného vzorce -(CH₂)_m-, ve které m je číslo 0, 1 nebo 2;

   je vybraná ze skupiny zahrnující skupiny obecných vzorců Dx až D3:

   H

   D₁₌-nh₂ • 4 4 4··

   4 4 4 4 4 4

   44 4444 44 »4

   4 4 4 · 4 4 *4 4 4

   4 4·« 44 4 d₂ =

   R³ H

   >2 .

   R² NH₂

   Do =

   NH₂ kde

   R² je atom vodíku nebo hydroxylová skupina;

   R³ je atom vodíku; nebo

   R² a R³ spolu vytvářejí oxoskupinu;

   Y je lineární nebo rozvětvená alkandiylová skupina obsahující od 1 do 5 atomů uhlíku, ve které může případně být jeden atom uhlíku nahrazen skupinou -Ctného skupinou -NH-, a která může případně být substituována hydroxylovou skupinou nebo oxoskupinou, nebo skupina obecného vzorce

   - (ch₂);

   • « · · · · ·· « * » · · • · · · · » · • c · · · · · ·· · · ·« · · · kde ras jsou nezávisle na sobě čísla 0, 1 nebo 2;

   Z je vybraná ze skupiny zahrnující skupiny obecných vzorců kde

   R⁴, R⁵, R⁶, R⁷, R⁸, R , R

   R^u,

   R¹', R^±o a R^±:’ jsou nezávisle na sobě vybrané ze skupiny zahrnující atom vodíku, alkylovou skupinu obsahující od 1 do 6 atomů uhlíku, alkanoylovou skupinu obsahující od 1 do 4 atomů uhlíku, terč. butoxykarbonylovou skupinu, benzyloxykarbonylovou skupinu a benzylovou skupinu;

   je atom kyslíku nebo atom síry;

   p je číslo 1, 2 nebo 3; a

   Het je pěti- nebo šestičlenná heteroaromatická skupina obsahující od 1 do 4 atomů dusíku, s výjimkou sloučenin, kde

   R¹ je methylová skupina, m je 1, D je skupina obecného vzorce Di, Y je skupina -(CH₂)3- a Z je skupina vzorce a z farmaceutického hlediska přijatelné soli těchto sloučenin.
3. 3. Sloučeniny podle nároku 1 nebo 2, ve kterých m je 1 nebo 2.
4. 4. Sloučeniny podle nároku 1, 2 nebo 3, ve kterých Y představuje lineární nebo rozvětvenou alkandiylovou skupinu obsahující od 1 do 5 atomů uhlíku.
5. 5. Sloučeniny podle nároku 1, 2, 3 nebo 4, ve kterých Y představuje skupinu obecného vzorce

   - (ch₂);

   (CH₂)kde ras mají shora uvedený význam.

   « · · ♦ · · • · · · · ·· · · · · · ·

   Sloučeniny podle kteréhokoli z nároků 1 až 5, ve kterých Y představuje m-fenylenovou skupinu.

   Sloučeniny podle kteréhokoli z nároků 1 až 5, ve kterých ras jsou rovny 0.

   Sloučeniny podle kteréhokoli z nároků 1 až 7, ve kterých Z představuje skupinu obecného vzorce 'Ν'

   I

   R kde R¹⁸ a R¹⁹ mají význam uvedený v nároku 1

   Sloučeniny podle kteréhokoli z nároků 1 až 7, ve kterých Z představuje skupinu obecného vzorce

   N' ,R ,R

   Hek

   4^-N N R⁵ nebo 'N' ,17 kde R⁴, R⁵, R⁶, R⁷ a R¹⁷ mají význam uvedený v nároku 1.

   10. Sloučeniny podle kteréhokoli z nároků 1 až 7 a 9, ve kterých Z představuje skupinu obecného vzorce

   R⁵ • · · · ·· ··«· 9 9
6. 9 · · · 9 9 9 9 9 9

   9 9 9 9 9 9 9 9 9 9

   99 9999 99 99 99 999 kde R⁴, R⁵, R⁶ a R' mají význam uvedený v nároku 1
7. 11. Sloučeniny podle kteréhokoli z nároků 1 až 7 a 9, ve kterých Z představuje skupinu obecného vzorce

   Het, ,17 kde skupina Het je vybrána ze skupiny zahrnující skupiny obecných vzorců:

   M

   N

   N

   N ,N, lf^Nlí w

   N

   N _N_J/\

   H

   A.

   N—N má význam uvedený v nároku 1.
8. 12. Sloučeniny podle kteréhokoli z nároků 1 až 7, 9 a 11 ve kterých Z představuje skupinu obecného vzorce

   Het, kde skupina Het je 2-pyridylová skupina, 3-pyridylová skupina nebo 4-pyridylová skupina; a

   R¹⁷ má význam definovaný v nároku 1.

   ·· »· • · · · · · • « · « · • · · · · · • · · · · ·· · · · · · · ·· · ·
9. 13. Sloučeniny podle kteréhokoli z nároků 1 až 7, 9, 11 a

   12, ve kterých Z představuje skupinu obecného vzorce

   Heft

   ΊΜ'

   I

   R kde skupina Het je 2-pyridylová skupina; a

   R¹⁷ je atom vodíku.
10. 14. Sloučeniny podle kteréhokoli z nároků 1 až 13, ve kterých D představuje skupinu vzorce

    D_{1 =}

    NH„
11. 15. Sloučeniny podle kteréhokoli z nároků 1 až 13, ve kterých D představuje skupinu vzorce

    R³ H

    D₂ =

    R² NH„

    • • · • • · • ·· • ·· · · • • · · • • • « • • • • · • • · • • • • ·· • • · · · • • • · • · • · • • • · • ·
12. 16. Sloučeniny podle kteréhokoli z nároků 1 až 13, ve kterých D představuje skupinu vzorce

    D₃ =

    NH„
13. 17. Sloučenina podle nároku 1 nebo 2 vzorce a její z farmaceutického hlediska přijatelné soli.
14. 18. Sloučenina podle nároku 1 nebo 2 vzorce a její z farmaceutického hlediska přijatelné soli.
15. 19. Způsob přípravy sloučenin podle nároku 1, vyznačující se tím, že sloučeniny obecného vzorce (II)

    O (II) ·· ·· ···· ·· ··· ·· · · · · ·· · · · · · · ···· ·· ·· ·· · kde

    X, Y, Z mají význam definovaný v nároku 1 a

    D' je vybraná ze skupiny zahrnující skupiny obecných vzorců D'i až D'₃

    H

    D\ =-A

    D’₂ =

    R³ H

    .9

    R² A d-₃ = kde

    R² a R³ mají význam definovaný v nároku 1 a

    Ά je běžným způsobem ochráněná aminoskupina, reagují se sloučeninami obecného vzorce (III) kde

    R¹ má význam uvedený v nároku 1, ·· ···· ·· ··

    4» · · · « · · • · · · · « • · · « · · · • » · · · · · ·· ···· ·· ·· « · · · • · · • · · • · · ·· ··· v přítomnosti adičních činidel a případně v přítomnosti zásad, přičemž k odstranění uvedené běžně používané chránící skupiny v aminoskupině A se používají metody, které jsou samy o sobě známé.
16. 20. Způsob přípravy podle nároku 19, vyznačující se tím, že uvedené adiční činidlo je vybrané ze skupiny zahrnující 0-(7-azabenzotriazol-l-yl)-1,1,3,3tetramethyluroniumhexafluorfosfát (HATU) nebo > brom-tris-pyrrolidinofosfoniumhexafluorfosfát (PyBroP) .
17. 21. Sloučeniny podle nároku 1 nebo 2 pro použití jako léčiva.
18. 22. Farmaceutický prostředek vyznačující se tím, že zahrnuje sloučeninu podle nároku 1 nebo 2 spolu s farmaceuticky přijatelnými nosiči nebo excipienty.
19. 23. Použití sloučenin podle nároku 1 nebo 2 pro přípravu léčiva.
20. 24. Použití sloučenin podle nároku 1 nebo 2 pro přípravu léčiva pro léčení a prevenci bakteriálních infekcí u lidí nebo zvířat.