CZ20014180A3

CZ20014180A3 - Způsob uvolňování zadřených ventilů

Info

Publication number: CZ20014180A3
Application number: CZ20014180A
Authority: CZ
Inventors: Robert Peter Enston
Original assignee: Robert Peter Enston
Priority date: 1999-05-22
Filing date: 2000-05-22
Publication date: 2002-06-12
Also published as: MXPA01011874A; ATE246554T1; US6698444B1; BR0010838A; JP2003500612A; HK1043755A1; EE200100617A; PT1181113E; KR20020018669A; WO2000071915A3; EP1181113A2; BG106252A; AU782100B2; YU91001A; GB0012394D0; ZA200110519B; CA2374778A1; WO2000071915A2; GB2350413A; GB2350413B

Description

Oblast techniky

Předložený vynález se týká uvolňování zadřeného ventilu a zejména, ale ne výhradně, uvolňování zadřených vodních ventilů.

Dosavadní stav techniky

Regulační ventily průtoku, zejména pro regulaci průtoku vody, jsou často po dlouhou dobu ponechány úplně nerušeně ve stejné poloze, někdy až i 10 let. Ventily mohou zůstat v úplně uzavřené nebo v úplně otevřené poloze nebo v poloze mezi oběma krajními polohami.

Jestliže se s takovými ventily pravidelně nehýbá, je obvyklé, že se na vnitřních součástech ventilu usazuje kotelní kámen. Vytvořený kotelní kámen může být tak silný, že se stane nemožným pohnout ventilem, zejména když se ním nehýbalo mnoho let. Tento problém nastává u všech typů ventilů včetně např. uzavíracích šoupátek, kuželových ventilů, kulových ventilů, zpětných ventilů a škrtících ventilů.

Když je nutno ventil ovládat (např. pro uzavření určité délky trubky, aby se mohly provést nějaké opravářské práce směrem po proudu od ventilu), jestliže ventil nevratně uvázl nanesením kotelního kamene, jediné řešení je umístit ovladatelný ventil proti proudu od zadřeného ventilu, uzavřít protiproudový ventil a odstranit a vyměnit zadřený ventil. Nejen to může být obtíž pro zákazníky, kteří by si jinak mohli udržet normální dodávku, kdyby zadřený ventil byl ovladatelný, ale výměna zadřeného ventilu je časově náročná a nákladná operace. Dále je řídký případ, když lze vyměněný ventil renovovat a obvykle se musí dát do šrotu.

Úkolem předloženého vynálezu je vytvořit způsob uvolnění zadřených ventilů.

Podstata vynálezu

Tento úkol se dosáhne způsobem uvolnění zadřeného ventilu, sestávajícího z tělesa ventilu, vstupu, výstupu, ventilového sedla uvnitř ventilového tělesa mezi vstupem a výstupem a ventilového členu, uvolnitelně uloženého ve ventilovém sedle pro ovládání stupně otevření ventilu, podle předloženého vynálezu spočívá v tom, že obsahuje:

(a) vytvoření jednoho nebo více vstřikovacích otvorů ve stěně ventilového tělesa v blízkosti zadřených částí ventilu;

(b) vstříknutí stlačené působící tekutiny směrem k zadřeným částím ventilu, jedním nebo všemi otvory; a (c) uzavření jednoho nebo všech otvorů.

Zjistilo se, že toto uvolní zadřené ventily velmi účinně a obvykle není potřeba odstranit a vyměnit zadřený ventil.

V jednom provedení vynález dále obsahuje operace:

(d) vytvoření revizního otvoru ve stěně ventilového tělesa; a (e) stanovení místa zadřených částí ventilu přes revizní otvor.

S výhodou se poloha zadřených částí ventilu stanoví prohlídkou vnitřního prostoru ventilu přes revizní otvor. Polohu zadřených částí lze stanovit vizuálně a/nebo pomocí snímače.

Je výhodné, když se před operací (b) aplikuje tlaková tekutina do jednoho nebo všech vstřikovacích otvorů, aby bylo jisté, že otvor je vhodný pro provedení operace (b) . Tím se zajistí, že nenastane případné katastrofické nastavení tlaku, když se vstříkne působící tekutina.

S výhodou, působící tekutina je prostředek proti tvoření kotelního kamene. Může to být mazivo s vysokou penetrací, např. mazivo ve formě tuhé a polotuhé disperze zahušťovadla v tekutém mazivu, jako je mazací tuk. Tekutina je s výhodou nerozpustná v tekutině, pro jejíž ovládání je ventil určen.

Způsob může také obsahovat indukování vibrací v alespoň části ventilu, kde zadření nastalo.

Vibrace uvolňují zadřené ventily velmi účinně a obvykle odstraňuje potřebu odstranit a vyměnit zadřený ventil. Technika je zejména užitečná pro uvolnění usazených nánosů kotelního kamene, které jsou často odpovědné za zadření ventilů.

Zjistilo se, že zejména účinné indukování vibrací v ultrazvukových frekvencích. Vibrace lze indukovat umístěním ultrazvukového snímače do styku s částí ventilu (např. tělesem ventilu nebo vnitřní součástí ventilu jako je závitový dřík nebo ventilový uzávěr uzavíracího šoupátka). Jindy nebo navíc, vibrace mohou být indukovány umístěním snímače do styku s tekutinou, která je jako taková ve styku s částí ventilu. Zejména, snímač může procházet otvorem v tělese ventilu tak, aby vyčníval do tekutiny uzavřené uvnitř tělesa.

Vibrace kapaliny způsobí tzv. kavitace nebo studený var kapaliny, což má za následek rychlé vytvoření a implozi bublinek uvnitř tekutiny. Je to kavitace kapaliny, která se zdá, že rozkládá nánosy kotelního kamene.

Podle dalšího znaku předloženého vynálezu směs pro uvolňování ventilů obsahuje v % hmotnostních:

až 90 % (s výhodou 80 až 85 %) polyalfaolefinů až 15 % ( s výhodou 6 až 12 %) práškového kysličníku křemičitého

0,5 až 5 % (s výhodou 1,5 až 3 %) práškového PTFE až 6 % (s výhodou 2 až 5 %) di-n-oktyl sebakátu.

S výhodou směs dále obsahuje baktericidní prostředek, kterého může být 0,05 až 1% (as výhodou 0,1 až 0,5 %) hmoty směsi.

Předložený vynález také obsahuje způsob uvolňování zadřeného ventilu podle prvního znaku, kde působící tekutina obsahuje směs podle druhého znaku vynálezu.

Podle třetího znaku předloženého vynálezu je vytvořen ventil, obsahující těleso ventilu, vstup, výstup, ventilové sedlo mezi vstupem a výstupem, uzavírací člen ventilu, uvolnitelně uložený ve ventilovém sedle pro ovládání stupně otevření ventilu a několik otvorů, vytvořených ve stěně tělesa ventilu v místech, kde se předpokládá, že nastane zadření ventilu.

Jestliže se ventil by se někdy v budoucnu zadřel, způsob uvolnění ventilu by byl zjednodušen, vzhledem ke skutečnosti, že většina, ne-li všechny, potřebné otvory by byly vytvořeny ve ventilu během výroby. Otvory jsou s výhodou kuželové a budou ucpány během normálního použití ventilu.

• · • · · ·

Přehled obrázků na výkrese

Příkladné provedení uvolňování zadřeného ventilu podle předloženého vynálezu je znázorněno na připojených výkresech, kde obr. 1 je perspektivní pohled na uzavírací ventil, znázorňující způsob uvolňování ventilu podle předloženého vynálezu;

obr. 2 je další perspektivní pohled na ventil z obr. 1, v částečném řezu;

obr. 3 je bokorys ventilu znázorněno na obr. 1; obr. 4 je řez bokorysem ventilu z obr. 1;

obr. 5 je perspektivní pohled na uzavírací ventil z obr. 1, znázorňující možný další způsob uvolňování ventilu podle předloženého vynálezu;

obr. 6 je další perspektivní pohled na ventil z obr. 5, částečně v řezu;

obr. 7 je bokorys ventilu z obr. 5;

obr. 8a až 8e jsou schematické řezy částí ventilu z obr. 5, znázorňující variace dalšího uvolňování ventilu podle předloženého vynálezu.

Příklad provedení vynálezu

Obr. 1 až 4 znázorňují ventil obsahující těleso, mající hlavní těleso 10 ventilu z litiny s částí 12 vstupního otvoru a část 14 výstupního otvoru, které tvoří průtokový kanál l_h ventilem. Části 12., 14 vstupního a výstupního otvoru jsou spojeny při použití s vstupním resp. výstupním potrubím 1£, 18 pomocí přírub 20 na částech 12, 14 vstupního a výstupního otvoru a na vstupním a resp. výstupním potrubím 16 a .18, které jsou vzájemně spojeny pomocí šroubů 22, procházejících vyrovnanými otvory v přírubách, šrouby jsou udržovány ve své poloze přídržnými maticemi 24.

v- kw • · · * ·

Těleso je také opatřeno krytem 26 . který vyčnívá v podstatě kolmo ke směru proudění ventilem a jak je nejlépe zřejmé z obr. 1 a 3, zakrývá závitový dřík 28., který je otočný ručně ovládaným kolem 30 přes ozubená kola uložená v převodové skříni 32, upevněné na horním konci krytu 26.

Uzavírací ventil znázorněný na obr. 1 až 4 je ventil s nestoupavým dříkem a dále obsahuje uzavírací člen 34 ventilu, sestávající ze dvou v určité vzdálenosti od sebe umístěných kovových kotoučů 36 . spojených na svých horních koncích v objímce 28.· Do objímky 3 8 uzavíracího členu ventilu je zašroubován závitový dřík 28 a uzavírací člen ventilu jako takový je přidržován tak, aby se pohyboval kolmo ke směru proudění ventilem pomocí vedení 22, vytvořeného při provádění vnitřních stěn tělesa. Proto otáčením ventilovým dříkem 28 pomocí ručně ovládaného kola 3 0 se může uzavírací člen 34 pohybovat mezi uzavřenou polohou znázorněnou na obr. 3 a otevřenou polohou, ve které je umístěn uvnitř krytu a mimo dráhu proudění ventilem.

Jak je nejlépe vidět na obr. 4, okraj vnější plochy obou kovových kotoučů 26 je opatřen těsnícími kroužky 40 . z nichž každý zabírá s příslušným prstencovítým ventilovým sedlem 42 uvnitř tělesa ventilu. Když se uzavíracím členem 34 ventilu pohybuje do uzavírací polohy, znázorněné na obr. 4, oba kovové kotouče 36 se dostanou do styku s klínem 44 na dnu tělesa, které tlačí kovové kotouče 34 nepatrně vzájemně od sebe a do těsnícího styku s jejich příslušnými sedly.

Tak, když byl ventil ponechán bez ovládání po delší dobu, je pravděpodobné, že se na plochách mezi kovovými kotouči 3 6 a tělesem ventilu vytvoří nános kotelního kamene v takovém rozsahu, že není možno pohnout uzavíracím členem 34 . Problém je zejména naléhavý, když byl ventil v uzavřené poloze, jak • · • · • · · · je znázorněno na obr. 4, když byly těsnící plochy ventilu ve vzájemném styku. Avšak problém nastává vždy, ať je uzavírací člen ventilu v jakékoliv poloze. Např. je nutno upozornit, že kotelní kámen se může tvořit v podstatě po celé délce závitového dříku 28. takže je pak mimořádně obtížné otáčet jím vzhledem k závitové objímce 38 uzavíracího členu ventilu.

Předloženým vynálezem se dosáhne technika uvolňování takto zadřených ventilů. Technika se může měnit podle tylu a velikosti ventilu, ale obecné principy jsou totožné.

U ventilů shora popsaných, první operace postupu je zjistit místo kde je uzavírací šoupátko, pokud není jeho poloha známá. To znamená vyvrtat pokusný otvor do tělesa ventilu (nebo krytu) v oblasti, kde se domníváme, že by uzavírací šoupátko mohlo být. V předloženém případě, vhodné místo pro vrtání pokusného otvoru 46 může být místo na boku tělesa ventilu, v úrovni podélné osy potrubí 16., 18 a směrem po proudu od ventilového sedla. Pokusný otvor 46 by měl být nejprve vyvrtán do hloubky postačující pro vyříznutí závitu pro revizní otvor a je vyvrtán tak, aby pronikl přes těleso ventilu. Pomocí videoskopů nebo vložením mechanického snímače do pokusného otvoru, se zjistí přibližná poloha uzavíracího členu 34 a podobně se zjistí také tloušťka stěny tělesa ventilu. Pokusný otvor 44 se pak utěsní zátkou se závitem.

Jestliže se zjistí, že uzavírací člen ventilu je více než o 228,6 mm (9 palců) otevřen, dva revizní otvory 48 se vyvrtají a opatří závitem, každý na jedné straně ventilového krytu, se středem přibližně 76,2 mm (3 palce) nad každým vedením uzavíracího šoupátka. Jestliže je uzavírací šoupátko ventilu v úplně otevřené poloze otvory 48 jsou umístěny ve vedeních uzavíracího šoupátka přibližně 76,2 mm (3 palce) nad » · dnem uzavíracího šoupátka, např. jak je označeno vztahovou značkou 50 na obr. 1 a 3.

V každém případě, ucpávka 52 videoskopického revizního nástroje, mající závitovou spojovací část, je zajištěna v každém z revizních otvorů a provádí se prvotní vizuální prohlídka ventilu. Na základě vizuální prohlídky se vyvrtá jeden nebo více revizních otvorů v blízkosti oblastí ventilu, kde nastalo zadření a závitový nevratný ventilový fitink 56 je připevněn do každého otvoru. Dále poproudové a protiproudové tlakové otvory 58 . 60 jsou vyvrtány a opatřeny závitem v částech 12, 14 vstupních a výstupních otvorů tělesa ventilu a čidla 62 . 64 tlaku jsou upevněna v otvorech.

Dalším krokem je zvolení otvoru, do kterého se navrhuje zavést tlakovou tekutinu, aby se napomohlo k uvolnění zadřeného ventilu. Avšak před tím, než se vstříkne tekutina, provede se v každém otvoru tlaková zkouška čistou, pitnou vodou. Např. vstřikovací otvor 54a se může zvolit jako první otvor, a v tomto případě se ruční pumpa 66 . znázorněná schematicky na výkresech, je připojena ke zpětnému ventilu, upevněnému v otvoru a je použit pro vstřikování čisté pitné vody. Jestliže se tlak zjištěný na ruční pumpě ihned vrátí do tlaku v potrubí (měřeno poproudovými a protiproudovými čidly 62. 64 tlaku) lze předpokládat, že je nějaká výstupní cesta pro otvory vstřikovanou kapalinu a že je bezpečné vstřikovat působící tekutinu, aby se uvolnil ventil. Jestliže se některý vstřikovací otvor nevrátí ihned na tlak potrubí, vstřikovací zkouška se pro tento otvor ihned zastaví. Vstřikovací fitink zpětného ventilu se u tohoto otvoru vyjme a nahradí se závitovou zátkou a zátka se označí, aby bylo jisté, že se otvor znovu nepoužije, vzhledem ke skutečnosti, že tam není žádná výstupní cesta pro tlakovou tekutinu vstupující do ventilu.

• · • · · • · · · ·

Když byly všechny otvory otestovány, aby bylo jisté, že existuje výstupní cesta pro tlakovou tekutinu, vysokotlaké čerpadlo 68 (znázorněné schematicky), poháněné stlačeným vzduchem, se naopak použije u každého otvoru a použije se pro vstřikování kapaliny proti tvoření kotelního kamene při tlaku 1000 a 1500 psi. Kapalina proti tvoření kotelního kamene je ve vodě rozpustné mazivo o specifické hmotnosti 0,85 až 0,9 s velmi vysokým stupněm penetrace, přičemž když se vstřikuje při vysokém tlaku přilne k zadřené ploše uzavíracího členu ventilu.

Jedna kapalina, u které se zjistilo, že pracuje zejména dobře je mazací směs proti tvoření kotelního kamene v podobě mazacího tuku, mající specifickou hmotnost 0,89 a mající následující složení (podle přibližné hmotnosti):

- 90 %, s výhodou 80 - 85 %, např. 83 % polyalfaolefinů (syntetický základní olej)

- 15 %, s výhodou 6 - 12 %, např. 9 % práškového kysličníku křemičitého

0,5 - 5 %, s výhodou 1,5 - 3 %, např. 2,3 % práškového

PTFE

- 6 %, s výhodou 2 - 5 %, např. 0,2 5 baktericidního prostředku

0,05 - 1 %, s výhodou 0,1 - 0,5 %, např. 0,25 antioxidantu

Takovouto směs lze čerpat. Čerpání směsi uvolňuje kotelní kámen a zmenšuje svázání kotelního kamene s plochami ventilu, na které působí. Směs také povléká plochy ventilu, na které působí, snižuje pravděpodobnost dalšího nanášení kotelního kamene. Působí-li kapalina na všechny plochy, kde se předpokládá zadření, účinek mazání a odstraňování kotelního kamene obvykle umožní, aby byl uzavírací člen ventilu uvolněn ze zadřené polohy.

• ft • · · ·

• · • · • · · · • · · · • · · • · · · • · * • · · · *

Vstřikování kapaliny proti tvoření kotelního kamene se provádí v každém vstřikovacím otvoru, který byl před tím úspěšně otestován a obvykle je potřeba asi 50 zdvihů pumpy, pro každý vstřik. Je také důležité, aby alespoň jeden vstřikovací otvor 52 (který byl před tím odzkoušen čistou, pitnou vodou, jak bylo popsáno shora), zůstal otevřen, kdykoliv je tekutina proti tvoření kotelního kamene vstřikována, aby se zabránilo případnému katastrofickému nárůstu tlaku uvnitř ventilu.

Tlak se musí kontrolovat po každém zdvihu pumpy, aby se zjistilo, jestli se nebezpečně nezvýšil tlak uvnitř ventilu, jestliže se vstřikovací tlak nevrátí na tlak potrubí, čerpání do tohoto otvoru se ihned přeruší. Zbytkový tlak pumpy se vypustí a odpojí se hadice od vstřikovacího otvoru. Ucpaný vstřikovací otvor se pak nahradí zátkou, která se zřetelně označí, aby se otvor později nepoužil, dokud další zkouška neukáže že se ucpání odstranilo.

Jakmile se zdá, že všechny oblasti, které byly zadřeny, byly podrobeny působení kapaliny, potom se ventil ovládá a plně cykluje. Zpracování kapalinou proti tvořeni vodního kamene se pak opakuje u každého neucpaného otvoru, aby se odstranil všechen kotelní kámen a aby se povlékly těsnící plochy uzavíracího členu ventilu vrstvou viskózního maziva. Uzavírací člen ventilu se pak nechá třikrát projít úplným cyklem a vrátí se do původní polohy, pokud není potřeba ho ponechat v j iné poloze.

Po dokončení zpracování, vstřikovací otvory se nahradí závitovými zátkami, které se zajistí v otvorech, které se mohou někdy později v budoucnosti použít v případě, že opět nastane zadření.

• »

• · * · · ·

Dále, při způsobu shora popsanému (a zejména pokud tento způsob nebyl postačující pro uvolněni ventilu) lze indukovat vibrace alespoň v části ventilu, jak je znázorněno na obr. 5 a 8. Má se za to, že rozkládají kotelní kámen, který je často odpovědný za zadření ventilů. Dále se má za to, že vibrace posunují jednou nebo více součástmi ventilu a tím umožňují pohyb vibrující součásti nebo součástí. Vibrace alespoň jedné součásti ventilu mohou být indukovány několika různými způsoby, ale jak je znázorněno na obr. 5, každý vyžaduje použití ultrazvukového měniče 50 . Lze použít běžný ultrazvukový měnič a ve znázorněném provedení je použit běžný piezoelektrický měnič, obsahující část 52 měniče, mající trychtýř 54 vyčnívající z jeho jednoho konce a radiační hrot 56 na jednom konci trychtýře. Měnič 50 je spojen s běžným zdrojem energie (neznázorněný), ze kterého se přivádí elektrický proud o potřebné frekvenci, přes vysokofrekvenční kabel 58 . Měnič 50 se použije pro vibrováni alespoň části ventilu 10.

Na obr. 5, pouze pro ilustraci, je znázorněn měnič 50. který lze vložit do jednoho ze tří otvorů 60. 62 . 64 na jedné čelní ploše ventilu, ale i ostatními částmi ventilu lze vibrovat, např. jak je znázorněno dalšími otvory 66. 68 vytvořenými na jedné stěně tělesa ventilu. Avšak, tato místa jsou pouze pro ilustraci a pro vibraci částmi ventilu mohou mít mnoho jiných možných poloh.

Avšak obvykle jsou tři různé způsoby vibrováni částí ventilu jak je znázorněno na obr. 8a a 8e, obr. 8b a 8d a obr. 8c.

Na obr. 8a, slepý otvor 70 se vyvrtá ve vnější ploše tělesa ventilu 10 a hrot 56 se umístí do kontaktu se dnem slepého otvoru 70 . Obvykle bude nutno držet měnič 50 pevně na ·# · • » · • · r Φ • · * · · · « ♦· • · * * © · · • * « • · ·

·.· ·» © · místě pomocí běžných svorek (neznázorněny), aby bylo zajištěno těsné opření hrotu 56 měniče 50 o dno otvoru 70. když je měnič v provozu.

Uspořádání z obr. 8e je téměř totožné s obr. 8a, s výjimkou, že část 80 trychtýře 54 měniče v blízkosti hrotu 56 je opatřena vnějším závitem a je zasunuta do komplementárního závitového slepého otvoru 82 . vytvořeného v tělesu ventilu. Ve většině případech, toto odstraňuje potřebu pro samostatnou svěrku. Místo závitového slepého otvoru 82 . může být použit závitový průchozí otvor, přičemž jeden hrot 56 měniče by vyčníval do vody uvnitř ventilu.

V uspořádání znázorněném na obr. 8b a 8d, jsou otvory 72, 74 vyvrtány přímo tělesem ventilu 10 . V uspořádání znázorněném na obr. 8b je hrot 56 měniče umístěn do styku se závitovým dříkem 28 ventilu, přičemž na obr. 8d je hrot 56 měniče 50 držen ve spojení s čelní stranou kovového kotouče 36. tvořící část uzavíracího členu 34 ventilu. V každém případě, měnič bude normálně přidržen na místě prostřednictvím svěrky (neznázorněna), aby bylo zajištěno, že hrot 56 měniče je držen těsně opřen o vnitřní součást ventilu během vibrací.

Jak bylo uvedeno shora, otvor 72., 74 může být opatřen závitem a upraven pro zasunutí komplementární části ££ trychtýře 56 měniče, opatřené vnějším závitem, tím se ve většině případů odstraní potřeba samostatné svěrky.

Na obr. 8c, otvor 76 prochází stěnou tělesa 10 a měnič .50 prochází otvorem 76 tak, aby hrot 56 byl umístěn v kapalině 78 (obvykle voda) uvnitř tělesa 10 ventilu. Opět, měnič 5J2 bude obvykle držen na místě prostřednictvím svěrek (neznázorněny) a může být také potřeba utěsnit měnič vzhledem • · · · · « · k průchozímu otvoru 76, např. prostřednictvím těsnících kroužků, umístěných okolo části měniče 50. vyčnívající otvorem nebo těsnícím materiálem vstříknutým do otvoru.

Jak bylo uvedeno shora, otvor 76 může být opatřen závitem, aby do něho mohla být zašroubována část s komplementárním závitem trychtýře 54 měniče. Ve většině případů, toto opatření odstraňuje potřebu použít samostatnou svěrku měniče.

V uspořádání znázorněném na obr. 8a a 8c, měnič vibruje tělesem ventilu, což způsobí, že těleso a tím možná i jedna nebo více součástí ventilu vibrují ultrazvukovou frekvencí. V uspořádání z obr. 8b a 8d vnitřní součást ventilu se podrobí vibracím přímo, ale tyto vibrace se naopak mohou přenášet a procházejí na ostatní části ventilu, a způsobují, že tyto části vibrují. V uspořádání na obr. 8c, se způsobí, že kapalina 78 uvnitř ventilu vibruje a touto kapalinou procházejí vibrace na jednu nebo více součástí ventilu, které budou samy o sobě vibrovat a které naopak mohou přenášet vibrace na jiné součásti ventilu.

AŮ je již použita jakákoliv technika, jakmile se měnič zajistí na místě, zapne se a na měnič se uplatní rozkladové frekvence, přičemž frekvence vibrací měniče se budou postupně měnit. To maximalizuje počet součástí ventilu, které budou vibrovat frekvencí, která je pro tyto součásti nejvíce účinná. Samozřejmě, jestliže podle prvotní kalkulace nebo dřívějších znalostí je známo, že určité frekvence jsou vhodné pro některý určitý ventil, potom může měnič působit vibracemi pouze této frekvence.

Vibrace jedné nebo více částí ventilu často způsobí uvolnění kotelního kamene, který obvykle způsobí zadření ventilu. Má se také za to, že vibrace jedné nebo více součásti ventilu někdy nebo stále snižují tření mezi částmi ventilu, tím se usnadňuje vzájemné uvolňování těchto částí.

Vynález není omezen na podrobnosti dříve popsaných provedení. Např. měnič může být použit v jiných místech než jsou znázorněny a popsány shora. Dále, měnič může být použit v jednom nebo více místech a/nebo více měničů může být použito současně. Různé typy měničů, např. může být použit magnetostrikční měnič.

V závislosti na typu a podmínkách ventilu, může být vhodné vyvrtat pomocný otvor do tělesa ventilu nebo krytu, aby se zjistila poloha uzavíracího členu ventilu a/nebo aby se odhadlo, kde je ventil zadřený, aby se stanovila co nejpřesnější poloha nebo polohy pro měnič nebo měniče. Pro odhad je možno také vložit videoskop nebo mechanickou sondu a, je-li to potřeba, pomocný otvor lze utěsnit závitovou zátkou.

Ovšem nemusí být potřeba vyvrtat ve ventilu vůbec žádný otvor, slepý otvor nebo průchozí otvor. Podle okolností, může být vhodné pouze umístit hrot 56 měniče do styku s vnější plochou tělesa ventilu nebo s jinou částí ventilu.

Bylo by také možné, vyrobit ventil, mající otvory již opatřené závitem (a zátkou) v několika místech na tělesu ventilu a/nebo v krytu, které v případě zadření ventilu někdy v budoucnosti, usnadní uvolnění ventilu jak bylo popsáno shora.

Claims

1. Způsob uvolňování zadřeného ventilu takového typu, který má těleso ventilu, vstup, výstup, ventilové sedlo uvnitř tělesa ventilu mezi vstupem a výstupem a uzavírací člen ventilu, uvolnitelně zapadající do sedla ventilu pro ovládání stupně otevření ventilu, vyznačený tím, že obsahuje:

(a) vytvoření jednoho nebo více vstřikovacích otvorů ve stěně tělesa ventilu v blízkosti zadřené části ventilu;

(b) vstřikování tlakové působící tekutiny směrem k zadřeným částem ventilu jedním nebo všemi vstřikovacími otvory; a uzavření otvoru nebo všech otvorů.

2. Způsob podle nároku 1, vyznačený tím, že dále obsahuje kroky:

(d) vytvoření revizního otvoru ve stěně tělesa ventilu; a (e) stanovení polohy zadřených částí ventilu revizním otvorem;

3. Způsob podle nároku 2, vyznačený tím, že poloha zadřených částí se stanoví prohlédnutím vnitřního prostoru ventilu přes revizní otvor.

4. Způsob podle nároku 3, vyznačený tím, že se poloha zadřených částí zjistí vizuálně.

5. Způsob podle nároku 3 nebo 4, vyznačený tím, že se poloha zadřených částí zjistí pomocí sondy.

6. Způsob podle některého z předcházejících nároků, vyznačený tím, že obsahuje několik vstřikovacích • · • * · · · · ······· · · • · · · ·

4 · · · · · · otvorů, přičemž působící kapalina se vstřikuje přes vstřikovací otvory.

7. Způsob podle některého z předcházejících nároků, vyznačený tím, že během vstřikování tlakové působící kapaliny zůstane alespoň jeden otvor v tělese ventilu otevřený.

8 . Způsob podle některého z předcházejících nároků, vyznač e n ý tím, že se před krokem (b) , do otvoru nebo všech vstřikovacích otvorů uplatní tlaková zkušební tekutina, aby bylo jisté, že otvor j e vhodný pro provedení kroku (b). 9. Způsob podle některého z předcházejících nároků, vyznač e n ý tím, že působící kapalina obsahuj e

tekutinu proti tvoření kotelního kamene.

10. Způsob podle nároku 9, vyznačený tím, že tekutina proti tvoření kotelního kamene je mazivo.

11. Způsob podle nároku 9 nebo 10, vyznačený tím, že tekutina proti tvoření kotelního kamene má vysoký stupeň pronikání.

12. Způsob podle některého z nároku 9 až 11, vyznačený tím, že tekutina je v podstatě rozpustná v tekutině, jejíž průtok ventil ovládá.

13. Způsob podle některého z předcházejících nároků, vyznačený tím, že obsahuje indukování vibrací v nejméně té části ventilu, kde nastalo zadření.

• · · · · · » · · · ··· · · · · ·· ·

17 ;· J · J i ·*Σ· * J I ·* • · ·· ·· · *····»

14. Způsob podle nároku 13, vyznačený tím, že obsahuje vibrace ultrazvukových frekvencích.

15. Způsob podle nároku 14, vyznačený tím, že se ultrazvukový měnič umístí do styku s částí ventilu.

16. Způsob podle nároku 15, vyznačený tím, že obsahuje umístění měniče do styku s tělesem ventilu.

17. Způsob podle nároku 15 nebo 16, vyznačenýt ím, že obsahuje umístění měniče do styku s vnitřní součástí ventilu.

18. Způsob podle vyznačený styku s kapalinou, některého z nároků 15 tím, že obsahuje umístění která je sama ve styku s částí až měniče ventilu

17, do

19. Způsob podle nároku 18, vyznačený tím, že obsahuje měnič procházející otvorem v tělese ventilu tak, že vyčnívá do kapaliny uzavřené v tělese ventilu.

20. Směs pro uvolnění zadřených ventilů vyznačená tím, že obsahuje v procentech hmotnostních:

75 až 90 % alfaolefinů,

3 až 15 % práškového kysličníku křemičitého

0,5 až 5% práškového PTFE

1 až 6 % di-n-octyl sebakátu.

21. Směs podle nároku 20, vyznačená tím, že obsahuje v procentech hmotnostních:

80 až 85 % alfaolefinů,

6 až 12 % práškového kysličníku křemičitého

1,5 až 3 % práškového PTFE

2 až 5 % di-n-octyl sebakátu.

• · ·· ·· ·· · ······

22. Směs podle nároku 20 nebo 21, vyznačená tím, že dále obsahuje bakteriocidy.

23 . Směs podle nároku 22, vyzná č e n á tím, že obsahuj e 0,05 až 1 % hmot. bakteriocidu. 24 . Směs podle nároku 23, vyzná č e n á tím, sz ze obsahuj e 0,1 až 0 ,5 % hmot . bakteriocidu.

25. Směs podle nároku 20 až 24, v y z n a č e n á t í m, že obsahuje antioxidant.

26. Směs podle nároku 25, vyznačená tím, že 0,05 až 1 % hmot. antioxidantu.

27. Směs podle nároku 26, vyznačená tím, že obsahuje 0,1 až 0,5 % hmot. antioxidantu.

28. Způsob podle nároku 1 až 9, vyznačený tím, že působící tekutina obsahuje směs podle některého z nároků 20 až 27 .

29. Ventil obsahující těleso ventilu, vstup, výstup, ventilové sedlo mezi vstupem a výstupem, uzavírací člen ventilu, uvolnitelně zapadající do ventilového sedla pro ovládání stupně otevření ventilu, vyznačený tím, že obsahuje několik otvorů, vytvořených ve stěně tělesa ventilu v místech, kde se předpokládá zadření ventilu.

30. Ventil podle nároku 29, vyznačený tím, že otvory jsou opatřeny závitem.

31. Ventil podle nároku 29 nebo 30, tím, že otvory jsou obvykle ucpány zátkou.