CZ151097A3 - Způsob podchycování staveb - Google Patents

Description

Oblast techniky

Vynález se týká způsobu podchycování staveb a způsobu vytváření železobetonových podpěrných prvků pro podchycování staveb.

Dosavadní stav techniky

Je již delší dobu známo stabilizovat základy budov jejich podepřením na stabilním podloží tím, že se základy po částech podkopávají a podepírají na hlouběji uložených stabilních vrstvách podloží pomocí betonových nebo zděných stěn. Protože při tomto postupu ztrácí část základů podepření na podloží, vzniká u narušených stavebních konstrukcí nebezpečí vzniku trhlin ve zdivu a v nejhorším případě ke zřícení budovy. Proto se musí tyto práce provádět velice opatrně a jsou časově velmi náročné.

Proto je úkolem vynálezu vyřešit způsob rychlého a bezpečného podchycování stavebních objektů pomocí jednoduchých prostředků.

Podstata vynálezu

Tento úkol je vyřešen způsobem podle vynálezu, jehož podstata spočívá v tom, že pod podchycovanou stavbou se vytvoří nejméně jeden podlouhlý podpěrný prvek, umístěný v podstatě rovnoběžně se základem.

To má základní výhodu v možnosti podepření celého úseku základů budovy v jedné operaci. Při vytváření podlouhlých podpěrných prvků se nenarušuje podloží pod budovou do té míry, že by docházelo k sedání. Současně se pod základem nachází po dohotovení podlouhlého podpěrného prvku stabilizovaný prvek, probíhající podél celé jedné strany budovy. Tím se dosahuje podstatného zkrácení doby potřebné pro podchycení

• · · · ···>

• · · · β • · · « · • · φ · · · • * · « • · · φ · · budovy, protože se najednou podchytí celý úsek základů na rozdíl od dosavadního postupu, kdy se základy podchycovaly po jednotlivých částech.

Další podstatná výhoda spočívá v tom, že je podstatně omezeno nebezpečí úrazu osob pracujících na podchycování, protože tito pracovníci se nenacházejí přímo pod podchycovanými stěnami, ale stranou v odstupu od budovy. Jinou výhodou je, že podchycovaná budova je tímto způsobem méně zatěžována, takže je výrazně zmenšeno nebezpečí vzniku trhlinek ve zdivu.

Je také výhodné, že k provádění způsobu je možno využívat prostředků běžně používaných ve stavebnictví, popřípadě při hotovení kanalizačních objektů, takže jsou výrobní zařízení potřebná k provádění způsobu běžně dostupná a poměrně cenově příznivá.

Dalších výhod je dosaženo, jestliže je pod základy vytvořena skupina podlouhlých podpěrných prvků, které jsou alespoň částečně mezi sebou spřaženy. Tím je možno základy podchycovat postupně a stupeň stabilizace se tak dále zvyšuje. Při výrobě jednotlivých podlouhlých podpěrných prvků jsou jejich dimenze voleny tak, že se podloží pod budovou narušuje jen nepatrně. Při spolupůsobení většího počtu podpěrných prvků se stupeň podepření stále zvětšuje, až se stává zcela bezpečným. Tímto způsobem vzniká určitý druh plošného založení, které působí na základ jako plovák, který nese základ na nestabilním podloží.

Tím, že jsou podpěrné prvky uspořádány podle dalšího provedení vynálezu do tvaru mříže nebo rohože, je možno u rozměrnějších staveb jako jsou například kostely nebo podobné stavby dosáhnout podchycení celých stavebních objektů. Tyto stavby jsou zpravidla postaveny tak, že hmotnost stavby je přenášena do základů mřížovým systémem nosných sloupů. Tyto sloupy jsou zčásti umístěny v obvodových stěnách a zčásti uvnitř- půdorysu stavebního objektu. Mřížovým uspořá• «* · · · · ·» • · · · · · · <1 · · ·· · · ·· · ·· ·· · dáním podpěrných prvků je možno dosáhnout dostatečného podepření všech nosných prvků a tím je také možno zajistit šetrné podepření všech statických úložných bodů stavby. Dále je také možné podepírat jen jednotlivé sloupy uvnitř půdorysu stavby, jestliže k poklesu dochází jen v jedné části stavby.

Výhodná je také taková modifikace, jestliže se pod podchycovanou budovou vytvoří systém vzájemně spřažených podpěrných prvků. Přitom mohou být takové podpěrné prvky vytvořeny ve formě tažených a tlačených konstrukčních prvků, které jsou uspořádány do prostorové soustavy a mezi sebou spojeny a tvoří tak spojovací konstrukci uloženou na pevném podkladu, do kterého přenášejí zatížení z konstrukce stavby.

Tím, že jsou jednotlivé podpěrné prvky vytvářeny tak, že se pod základy vyvrtá díra a v této díře se potom vytvoří podlouhlý dutý nebo plný betonový prvek s kruhovým průřezem, obsahující tažené a tlačené výztužné dráty, je možno dosáhnout stabilního vytvoření podlouhlých podpěrných prvků. Tyto podpěrné prvky jsou pak schopny zachycovat tahové i tlakové síly. Zejména při proměnlivých vlastnostech podloží pod stavbou je nutné zachycovat všechna zatížení, která se mohou v průběhu času vyskytnout. Při tomto řešení se vytvářejí podpěrné prvky, jejichž nosnost se spolupůsobením s dalšími podpěrnými prvky může výrazně zvýšit a tak se umožňuje zachycování potřebného zatížení. Prstencový tvar podpěrných prvků kromě toho umožňuje vpravovat výztužné prvky a betonovou směs do prázdného prostoru jádra prvku, čímž se nosnost prvku může dále zvýšit. Kromě toho je možné například vytvořit v místech křížení podpěrných prvků otvory a injektovat shora betonovou směs pod velkým tlakem do dutin v prvcích, aby se jednak dosáhlo spojení prvků a jednak se injektovaný beton dostal do nesoudržné zeminy kolem prvků.

V alternativním provedení způsobu podle vynálezu se ···· ·· · ·« ·· ···· • · · ···* · · · ♦ · · «·· ··· • · · « · · ·· ···· • · · · · · · · · e* ·· ··«·« tt · jeďíWtlivé podpěrné prvky vytvářejí tak, že se pod základy vyvrtá díra a tato díra se potom vyplní ocelovou výztuží a vtlačeným betonem. Tím se snižují výrobní náklady v porovnání s vytvoření betonového prstencového prvku s tlačenými a taženými pruty. Volba tohoto jednoduššího nebo složitějšího výrobního postupu záleží na konkrétních požadavcích a podmínkách.

Jestliže se díry vytvářejí vrtacím zařízením pro hotovení otvorů pro kotvy nebo zemní raketou, spočívá výhoda tohoto pracovního postupu ve výhodném využití zařízení běžně využívaných například při stavbě kanalizace pro odvod splaškových vod. Pomocí těchto zařízení, která vytvářejí v zemině stabilní vrty, protože například u zemní rakety dochází k roztlačování zeminy do stran a díru tak není nutno zapažovat, jsou potřebné díry vytvářeny jednoduchým způsobem.

Jsou-li podpěrné prvky vytvářeny tak, že se pod základy vytvoří díra, do které se vtlačí trouba a ta se vyplní ocelovou výztuží a vtlačeným betonem, je možno vytvářet potřebné díry i ve velmi nesoudržných zeminách, například v písku nebo štěrku. V takových zeminách by totiž docházelo k opětnému velmi rychlému zavalení vytvořené díry ještě předtím, než by bylo možno dosáhnout její stabilizace betonovým prstencem nebo železobetonem. Tím je v těchto případech zmenšeno nebezpečí další destabilizace podloží. Tato díra se výhodně vytváří protlakem trouby nebo ražením štítem. Také v tomto případě je možno použít technických prostředků a technologií používaných při výstavbě kanalizace.

Dalších výhod se dosahuje, jestliže se mezi okrajovou oblastí nosného prvku a nejméně jedním podpěrným prvkem vytvoří svislé vrty s uloženými podporami. Aby se mohlo podloží pod nosným prvkem budovy dále stabilizovat, vytvoří se kolem nosného prvku prstenec svislých vrtů. Nestabilní podloží je tak opřeno o podpěrné prvky, probíhající rovnoběž• · · · · · • · · · · · ně se základem a o kolmo k nim probíhajícím vrtům, popřípadě v nich uložených podpěrách ze železobetonu.

Svislé vrty se vyplní betonem, zejména železobetonem, který se do vrtů vpraví zejména tlakovou injektáží. Tím se dosáhne alespoň částečného proniknutí betonové směsi do nestabilní zeminy pod základem a celý prostor se vyplňuje betonem. Pokud betonová směs nemůže do zeminy proniknout, dochází alespoň k takovému stlačení zeminy, že se zvyšuje její soudržnost.

Oblast mezi nejméně jedním podpěrným prvkem a nosným prvkem budovy se po vytvoření svislých vrtů a v nich vytvořených podpěrných prvků vyhloubí a vyplní se betonem, který je zejména vyztužen ocelovými prvky. Také tímto provedení je možno dosáhnout stabilního podchycení nosného prvku.

Je-li uspořádáno několik podpěrných prvků s vodorovnými osami svisle pod sebou, je možno dosáhnout vytvoření svislé stěny. Tímto způsobem je možno například při stavbě tunelů vytvořit jámu mezi dvěma body, která má obvodové stěny vytvořeny z jednotlivých podpěrných prvků. Zemina uvnitř jámy se potom může odebrat. Podobným způsobem je možno vytvářet podsklepení stávajících budov.

Dutina dutých podpěrných prvků se může zaplavit vodou, aby se dosáhlo vyrovnání sil od zatížení budovou a vyvolaných vztlakem spodní vody. Při měnících se zemních podmínkách, zejména při kolísání hladiny spodní vody, je tak možno dosáhnout vyrovnávání zatížení působících na budovu.

Způsobem podle vynálezu je možno provádět také stabilizaci dutin v zemině. Této stabilizace se dosáhne vpravením pojivá do zeminy po obvodu dutin. Tím je možno zejména v nesoudržném podloží, tvořeném například pískem nebo štěrkem, popřípadě- při vysokém tlaku podzemní vody odstranit • · · · • V ·

problémy s nedostatečnou stabilitou díry. Podstatnou výhodou tohoto postupu je, že této stabilizace je možno dosáhnout bezprostředně v návaznosti na vytváření dutin. Tak například může ihned za vrtacím zařízením následovat injektážní zařízení pro injektování pojivá. Přitom se také využívá toho, že zemina je bezprostředně za zemní raketou zhutněná a udržuje si alespoň po jistou dobu svůj tvar. Následné vpravování pojivá pak dostatečně stabilizuje dutinu.

Vhodným pojivém mohou být jednodložkové nebo vícesložkové látky, například betonová směs, pryskyřice, silikáty a jiné vhodné minerální látky nebo plasty. Tím se podstatně snižují náklady na stabilizaci dutin.

Vynálezem je také vyřešen způsob vytváření železobetonových podpěrných prvků. Podpěrné železobetonové prvky se dosud obvykle vytvářely tak, že se tak zvané koše nebo rohože z ocelových výztužných prutů a drátů ohýbají a doplňují dalšími výztužnými pruty nebo tyčemi ze stavební oceli, se kterými se spojují pomocí vázacích drátů. Takto vytvořená výztuž se potom uloží do bednění nebo betonované oblasti a žaleje se betonovou směsí.

Při popsaném způsobu podchycování staveb se vytvářejí podlouhlé podpěrné prvky v podstatě rovnoběžně se základem. Pro tento účel se pod podchycovaným základem vytvoří díra, do které se zasune výztuž a díra se potom zalije betonovou směsí.

Protože taková díra se zpravidla vytváří pod základem podchycované stavby, musí s pro vytváření takové přibližně vodorovné díry připravit výchozí oblast a cílová oblast, které jsou tvořeny příslušnými jámami. Rozměry výchozích a cílových jam mají být zpravidla co nejmenší, aby bylo nutno přemísťovat co nejmenší objem zeminy, přičemž prostor pro tyto jámy je obvykle také omezen okolními budovami nebo jinými podmínkami. Z toho vyplývá, že poměr délky prefabrikovaných výztužných prostorových prvků a prostoru, který je v díře k dispozici, je velmi nevýhodný, takže vkládání výztuže do děr způsobuje značné obtíže.

Vytváření železobetonových podpěrných prvků je možno výrazně podstatně zjednodušit, jestliže se po vytvoření díry do ní zatahují jednotlivé ocelové dráty, které se teprve v místě vstupu do díry spojují s dalšími výztužnými prvky pro vytvoření výztužného koše.

Tím je umožněno vytváření konečné prostorové výztuže postupně na staveništi. Při tomto postupu se mohou jednotlivé dráty zavádět do díry samostatně, takže je využito ohebnosti jednotlivých prvků. To usnadňuje práce ve zpravidla stísněném pracovním prostoru jámy. Teprve bezprostředně před zavedením do díry se jednotlivé samostatné výztužné prvky spojují s ocelovými dráty do tvaru podlouhlého výztužného koše, který má potom tvarovou tuhost. Zavádění takto vytvořených výztužných košů je oproti dosud používaným prefabrikovaným košům podstatně zjednodušeno. Výroba železobetonových podpěrných podpěrných prvků může být proto zejména v nepříznivých místních prostorových poměrech podstatně zjednodušena.

Další výhodou je, že při zpětném zatahování vrtacího zařízení, popřípadě pohonného ústrojí vrtacího zařízení do výchozí oblasti po dohotovení vrtu je možno současně do vrtu vtahovat z druhé strany tažný prvek, například ocelové lano, kterým se potom může protahovat směrem do cílové oblasti výztuž hotovená ve výchozí oblasti. Tím je možno využít stejně nezbytného zpětného protahování vrtacího zařízení nebo pohonného ústrojí pro toto vrtací zařízení pro unášení tažného prvku, kterým je potom možno realizovat řízené ukládání výztuže do vrtu.

Při tomto -protahování je tažný prvek spojen s výztuží • · · · »· • · · · * ·* · φ a vtahuje výztuž do vrtu. Podstatná výhoda tohoto řešení spočívá v tom, že se zavádění výztuže do vrtu uskutečňuje pomocí tahových sil a dá se provádět snáze než zasouvání působením tlačných sil, protože při tomto postupu je podstatně menší nebezpečí zaháknutí výztuže za některou část stěny vrtu.

Další výhoda se u tohoto ukládání dosahuje, jestliže koncová část výztuže, navazující na tažný prvek, není zcela dodělána a podélné dráty zde tvoří v podstatě površky kuželové plochy, která prochází vrtem relativně jednodušeji.

Tím, že se ocelové lano s upevněnou výztuží protahuje vrtem pomocí navijáku, umístěného zejména v cílové oblasti, mohou se síly potřebné pro vtahování příznivěji přenášet do výztuže a průběh vtahování se může plynule regulovat, takže je možno odstranit potřebu vracení výztuže ručně při zachycení některé části výztuže za stěnu vrtu.·

V alternativním provedení je také možné, že výztuž se vtahuje do vrtu při zpětném tažení vrtacího zařízení nebo pohonného ústrojí vrtacího zařízení. U této alternativy odpadá použití tažného prvku, protože posouvání výztuže vrtem obstarává přímo vracející se vrtací zařízení. Tím se dále zjednodušuje ukládání výztuže do vrtu v zemině.

Jestliže se ocelové dráty spojují v průběhu svého vtahování do vrtu se šroubovicí, je možno vytvářet výztužný koš požadovaného tvaru. Výztuž jako také potom zůstává tvarově stálá a její prvky jsou spolu spojeny v požadovaných místech. Tím je možno dobře vytvářet předem navržené železobetonové podpěrné prvky, jejichž statické vlastnosti je možno předem snadno vypočítat.

Jsou-li ocelové dráty k dispozici ve formě rolí nebo navinutých kotoučů, mohou se tyto kotouče umístit do výchozí oblasti a výztužné dráty se mohou z těchto kotoučů odvíjet.

• · · * • ·· ·* *

Tím se podstatně zjednodušuje vkládání ocelových drátů do vrtu. Je-li délka ocelového drátu navinutého do kotouče předem odměřena, pak mohou být tyto kotouče poměrně malé a zabírají málo místa.

Tím, že se společně s výztuží vtahuje do vrtu nejméně jedna dopravní hadice pro dopravu betonové směsi, je možno dobře připravit následnou betonáž. Jestliže se dopravní hadice pro betonovou směs v průběhu betonování plynule z vrtu vytahuje, je možno dosáhnout dobře regulovatelného a rovnoměrného vybetonování celého vrtu od jeho jednoho konce k druhému, přičemž současně je možno zamezit tvorbě dutin zejména v horní části vrtu mezi železobetonovým podpěrným prvkem a stěnou vrtu.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález bude blíže objasněn pomocí příkladů provedení zobrazených na výkresech, kde znázorňují obr. 1 čelní pohled na podchycovaný stavební objekt s osazenými podpěrnými prvky, obr. 2 boční pohled, vedený z roviny I-I z obr. 1, na podchycovaný stavební objekt, pod kterým jsou vytvořeny podpěrné prvky, obr. 3 schematický půdorys trojlodního kostela, pod kterým jsou vytvořeny podpěrné prvky uspořádané do roštu, obr. 4 svislý řez podchycovanou patní částí nosného sloupu, vedený rovinou II-II z obr. 3, obr. 5 půdorysný pohled na část z obr. 4, obr. 6 boční pohled na budovu podchycenou klínovitou skupinou podpěrných prvků, obr. 7 boční pohled na podsklepenou budovu, u které jsou stěny tvořeny řadou svisle nad sebou uložených podpěrných prvků, obr. 8 příčný řez příkladným provedením podpěrného prvku, obr. 9 schematické zobrazení roštového plošného založení z podpěrných prvků,

»·· I obr. 10 schematický svislý řez soustavou vodorovně a svisle uspořádaných podpěrných prvků, obr. 11 schematické zobrazení svislého podpěrného prvku, obr. 12 schematický svislý řez uspořádáním podpěrného prvku procházejícího různými vrstvami podloží, obr. 13 detailní svislý řez vstupním otvorem díry při vtahování výztuže pro výrobu podlouhlého podpěrného prvku, obr. 14 obdobný svislý řez jako na obr. 13, ve kterém se přídavně k výztuži vtahuje také dopravní hadice betonové směsi, obr. 15 příčný řez dalším příkladným provedením železobetonového podlouhlého podpěrného prvku a obr. 16 příčný řez podchycenou stavbou, uloženou na různých podložních vrstvách a vyznačení roznášení zatížení po podchycení, přičemž stavba je opatřena kotvami pro regulaci jejího zvedání a vrtem pro přímé zvedání stavby.

Příklady provedení vynálezu

Obr. 1 a 2 zobrazují první variantu způsobu podchycení stavby i, kterou je v tomto příkladu obytná budova. V tomto případě je podchycena štítová stěna stavby 1, mající základ

2. Pro tento účel byla v boční odstupu od štítové stěny vytvořena první šachta 3. a druhá šachta 4. Pomocí neznázorněného zařízení opatřeného zemní raketou se mezi první šachtou _3 a druhou šachtou 4 vytvoří pod základy 2 stavby 1 vodorovná díra 9. V této díře 9 se potom vytvoří podpěrný prvek 5 ve formě železobetonového podlouhlého dílu s průřezem ve tvaru prstence vyztuženého taženými, popřípadě tlačenými pruty 6 nebo pruty nebo dráty a vytvořeného betonovacím postupem pomocí vhodného bednění, jak je to patrno také z obr. 8.

V jiném příkladném provedení může být podpěrný prvek 5 vytvořen ve formě betonové tyče s odpovídající výztuží.

Podpěrný prvek 5 v tomto případě probíhá v odstupu pod základy 2. Průměr podpěrného prvku 5 je volen tak, aby vytvá• β · · • · 9 · · « · • · · ·

ření díry 9 v zemině pod základy 2 nenarušilo stabilitu zeminy. Po uložení prvního podpěrného prvku 5 se potom vytvářejí sousední podpěrné prvky 5. Jednotlivé podpěrné prvky 5 se vzájemně spřáhnou a tak vytvoří v podstatě plošnou základovou konstrukci, která působí na základ 2 na způsob plováku. Stabilizační účinek této skupiny podpěrných prvků 5 na základy 2. štítové stěny může být za určitých okolností postačující k záchraně celé stavby.

Dále je u tohoto příkladného provedení možné vytvořit ještě svislé vrty 13., probíhající od rohu základu 2 až k podpěrným prvkům 5, a do nich rovněž vpravit betonovou směs. Tím je dále možno stabilizovat podzákladí pod základem 2.

Je-li nutno podchytit jednu stranu stavebního objektu, aby bylo možno dodatečně postavit například sklep, to znamená další část budovy se základy nacházejícími se pod stávajícími základy 2, je možné vytvořit dostatečný počet podpěrných prvků 5 svisle nad sebou a pod základy 2. Tím je možno dosáhnout dostatečného zajištění stávající stavby 1 před zahájením hloubení výkopu pro sklep.

Podchycení stavby 1, provedené popsanou konstrukcí, může být realizováno u stávající stavby 1 na jedné její straně nebo na všech stranách, popřípadě pod vnitřními nosnými zdmi stavby 1.

V dalších příkladech bude popsáno vytvoření mříže nebo roštu z podpěrných prvků 5 pod stavbou 1.

Na obr. 2 je schematické zobrazení půdorysu trojlodního kostela 10. Konstrukce kostela 10 je nesena svislými statickými prvky ve formě nosných prvků nebo sloupů 11.

Aby bylo možno podchytit celý kostel .10, je účelné přenést zatížení -z nosného systému sloupů 11 na podpěrné prvky

5. Tento postup bude objasněn pomocí podchycování jednoho sloupu 11.

K tomu se vedle kostela 10 vyhloubí čtyři jámy 12A, 12B, 12C, 12D a z těchto jam 12A-12D se vytvoří první skupina podpěrných prvků £> v podélném směru kostela 10 a druhá skupina podpěrných prvků 5 v příčném směru kostela 10. Podpěrné prvky 5 jsou přitom uloženy podle obr. 4 přímo pod sloupy 11 a ve svislém odstupu pod nimi. Potom se vytvoří v podlaze kostela 10 skupiny svislých vrtů 13 v uspořádání podle obr. 5. Svislé vrty 13 přitom probíhají od okraje paty sloupu 11 až podpěrným prvkům 5 umístěným pod nimi. Svislé vrty 13 jsou přitom jednak svislé a jednak šikmé a probíhají směrem dolů. Po svém vytvoření se svislé vrty 13 vyplní pomocí vysokotlaké betonáže betonovou směsí, přičemž zemina podzákladí se částečně nebo úplně vytlačí do stran. Tím se nad podpěrným prvkem 5 vytváří nový betonový základ, jehož obrys je vyznačen na obr. 5 čárkovanými čarami a který se s směrem dolů rozšiřuje.

Svislé vrty 13 se mohou v alternativním provedení vyplnit betonovou směsí jejím vtlačováním do vodorovných děr 9 pro podpěrné prvky 5 a z nich zdola nahoru do svislých vrtů 13. Tím se dosahuje dobrého propojení mezi vodorovnými a svislými vyvrtanými děrami.

Sloup 11 je tak podepřen betonovým základem a tím spolehlivě podchycen. Podobné úpravy jsou provedeny také pod ostatními sloupy 11 kostela 10 a v případě potřeby také pod základy jeho obvodových stěn.

Při mimořádně nesoudržném podloží, tvořeném například pískem, je u příkladného provedení podle obr. 6 možné vytvořit pod základy budov skupinu podpěrných prvků 5 ve formě klínovítého útvaru, obráceného svou špičkou směrem dolů. Přidáním dalších klínovitých skupin podpěrných prvků 5 je možno dosáhnout i v tomto případě bezpečného podepření stavebního • · · · objektu, protože jednotlivé skupiny podpěrných prvků 5. jsou do sebe vzájemně zaklíněny. Toto prostorové uspořádání podpěrných prvků 5 je možno libovolně využít také u jiných případů pro podchycování stavebních objektů. Kromě toho jsou možná další prostorová uspořádání skupin podpěrných prvků 5 podle konkrétních místních podmínek.

Podle zobrazení na obr. 7 je také možné vytvořit v zemi nosnou stěnu umístěním jednotlivých podpěrných prvků 5 nad sebou a jejich vzájemným propojením, přičemž tento statický útvar umožňuje přímé vytvoření sklepa nebo suterénu pod stávající stavbou 1. Pro tento účel by bylo nutno například vytvořit podchycení stavby 1 alespoň na třech jejích stranách ve formě stěn majících dostatečnou výšku a na čtvrté straně by bylo nutno vytvořit průvlak s dostatečnou nosností, který by mohl sloužit jako statické podchycení čtvrté stěny budovy. Pokud podlahová konstrukce nejnižšího podlaží stávající budovy může zachycovat statické síly z vnitřních nosných stěn a příček budovy, popřípadě je opatřena podchycovacími průvlaky, je možno odebrat také zeminu na čtvrté straně budovy. Podpěrné prvky 5 mohou být přitom uspořádány do jedné řady nebo do více řad, takže vzniká stěna z vodorovně uložených tyčových prvků nebo vrtaných pilot.

Sklep může být vytvořen pomocí podpěrných prvků 5 také v jiném konstrukčním uspořádání, přičemž při těchto dalších provedeních je nutno dbát na to, že stávající budova musí být dostatečně podepřena na podloží.

Na obr. 8 je zobrazeno, jaká je konstrukce prvních příkladných podpěrných prvků 5. Tyto podpěrné prvky 5 jsou vytvořeny s průřezem ve tvaru betonového prstence, vyztuženého taženými nebo tlačenými dráty 6 nebo pruty. Výztužné tažené, popřípadě tlačené dráty 6. zachycují zatížení tlakem nebo tahem podle své polohy v průřezu namáhaném ohybem. Betonový

prstenec se vytvoří vyplněním prstencového prostoru mezi vnější ocelovou troubou 7 a vnitřní ocelovou troubou 8, do kterého se podle potřeby uloží výztuž a která se potom vyplní betonovou směsí.

Místo tohoto betonového prstence s výztužnými dráty 6, vytvořeného v díře 9 pod základem 2 stavby 1, je možno do zeminy zatlačit prefabrikovanou troubu a její vnitřní prostor potom vyplnit taženými a tlačenými výztužnými dráty 6 nebo pruty a betonovou směsí.

Kromě toho je také možné z ocelových prvků a betonem a prvek.

Podle velikostí zatížení půdy je možno volit jednodušší chycování. Díru 9 je možno zemní raketou, přičemž pokud je troubu, je možno k tomu využít razící štítové soupravy.

vyplnit celou díru 9 výztuží tím vytvořit tyčový podpěrný a podle únosnosti a kvality nebo nákladnější metody podvytvářet vrtacím zařízením nebo nutno protlačovat zeminou protlačovacího zařízení nebo

Protlačování prefabrikovaných trub se doporučuje zejména u velmi nesoudržných zemin, například v písku nebo stěrku, protože v takových materiálech je velmi obtížné vytvořit tvarově stabilní vrt bez pažení.

Ve velmi nesoudržných zeminách nebo v místech s velkým tlakem spodní vody v zemině je účelné vpravovat do zeminy bezprostředně za postupující zemní raketou pojivo pro zpevnění stěn díry 9 v okolí jejího vnitřního prostoru. Toto injektování pojivové směsi se může provádět hvězdicovým rozšiřovacím postupem bezprostředně za razícím strojem vrtacího zařízení. Pojivém může být beton, pryskyřice, plastbeton a podobně. Tímto řešením se podstatně snižují náklady na vytvoření díry 9.

Tento způsob stabilizování díry, popřípadě dutiny v ze15

mině může najít uplatnění tak v jiných případech, například při stavbě tunelů.

V tvrdém podloží, například v hornině, je možno vytvářet díru 9 vrtáním nebo frézováním.

Je také možné uspořádat podpěrné prvky 5 do několika vodorovných rovin nad sebou, ve kterých se podpěrné prvky 5 vzájemně kříží a každá z těchto rovin obsahuje skupinu podpěrných prvků 5, umístěných vzájemně rovnoběžně vedle sebe. Jestliže jsou přitom podpěrné prvky 5 v těch rovinách, ve kterých jsou vzájemně souběžně, vůči sobě přesazeny, zvyšuje se účinek plošného založení.

Protože při současném stavu techniky je možné řídit a odklánět směr postupu vrtacího zařízení, je zejména při větších podchycovaných plochách možné vytvořit zejména pod většími podchycovanými plochami mřížovou skupinu podpěrných prvků 5 podle zobrazení na obr. 9. Takto vytvořené plošné založení je do sebe tvarově vázáno a tím je umožněno lepší zachycování vnějších zatížení.

Popsané uspořádání podpěrných prvků 5, umístěných nad sebou, je možno využít také při stavbě tunelů.

Vzduch nacházející s uvnitř podpěrného prvku 5 podle obr. 8 může být ve mokrém podloží dále využit k vytváření hydrostatického vztlaku. Dutý podpěrný prvek 5 tak má tendenci plavat na hladině spodní vody, takže tímto účinkem mohou být dokonce stavby zvedány nahoru. Aby se dosáhlo tohoto naznačeného účinku, mohou být také další přídavná vztlaková tělesa umístěna například v oblasti bočních šachet. Tím vznikají plovoucí základy, které stabilizují celou budovu.

Při například pravidelném kolísání hladiny spodní vody, vyvolaném ročními obdobími, popřípadě při také příliš velkých ·· · • 9 vztlakových silách podpěrných prvků 5 je možno například řízeným zaplavováním vnitřního prostoru podpěrných prvků 5 dosáhnout stabilizovaného chování podchycovací konstrukce. Budova tak není vystavena proměnlivému zatížení v důsledku měnícího se stavu podloží.

Podle zobrazení na obr. 10 je možné vytvořit systém podpěrných prvků 5 ve smyslu plovoucího založení pod podchycovanou budovou, aby se dosáhlo spolehlivého podepření stavby 1.

V tomto příkladném provedení je stavba 1 postavena na nestabilním podloží 20, tvořeném například rašelinou, jílem, pískem a podobně, přičemž stabilní základová vrstva 21, tvořená například skalním podložím, se nachází vespod. Budova 1 je v tomto příkladu představována třemi podporami 22, 23, 24, které zastupují základy stavby 1.

Pro podepření stavby 1 se nejprve v oblastech podpor 22, 23. 24 vytvoří vodorovné první tlačené prvky 25. Pod podporami 22, 23, 24 se protáhne první tažený prvek 26, který se na jednom svém konci zakotví ve stabilní skalní vrstvě 21. Druhý konec tohoto prvního taženého prvku 26 se podepře svislým podpěrným prvkem ve formě pilíře 27 na stabilní skalní základové vrstvě 21.

Tažené a tlačené prvky mohou být vytvořeny s jedním ocelovým výztužným prutem nebo také se skupinou ocelových výztužných prutů, popřípadě s jinou výztuží, která je uložena v betonu.

Další tažené prvky 28, 29 jsou protaženy pod podporami 22, 23, 24. Přitom jeden další tažený prvek 28 v příkladu podle obr. 10 protažen jen pod jednou podporou 22 nebo, jak je to zobrazeno u druhého dalšího taženého prvku 29, může být veden pod více podporami 23, 24. V tomto druhém případě se může druhý další tažený prvek pomocí řízeného vrtacího září17 zení vhodně nasměrovat v mezeře mezi sousedními podporami 23, 24 a vytáhnout až k povrchu terénu.

Tyto další tažené prvky 28., 29 se mohou podepřít pomocí dalších tlačených prvků 30, 31, 32, 33, 34 na stabilní základové vrstvě 21, popřípadě na prvním taženém prvku 26. Tažené prvky 26, 28, 29 se po svém osazení napnou a podpory 22, 23, 24 stavby 1 se tak podepřou.

Svislé další tlačené prvky 31-34 jsou přitom uloženy svými spodními konci na prvním taženém prvku 26, popřípadě na skupině prvních tažených prvků 26, aby se vytvořil stabilní základ.

Na obr. 11 je zobrazeno, jak mohou být vzájemně spojeny vodorovné a svislé podpěrné prvky, aby se zamezilo jejich posunutí nebo sklopení. V každém spoji obepínají například vždy dva v podstatě vodorovně uspořádané podpěrné prvky 5 ze dvou stran jeden svisle uspořádaný podpěrný prvek, například další tlačený prvek 33. Tento spoj může být vytvořen také v jiném místě, umístěném v odstupu od prvního místa, takže pohybová volnost svislých podpěrných prvků je omezena. Svislé podpěrné prvky jsou tak pevně obepnuty a sevřeny mezi vodorovnými podpěrnými prvky 5.

Na obr. 12 je zobrazeno, jak mohou být podpěrné prvky 5 osazeny v různých vrstvách podloží pro stabilizaci podzákladí, jsou-li uloženy například pod podlahovou deskou 37 z betonu. V tomto příkladu se směrovátelným vrtacím zařízením vytvoří v zemině díra 9, procházející střídavě jednotlivými vrstvami podloží. Toto uspořádání je výhodné zejména v těch případech, kdy jílová vrstva 39 částečně proniká mezi částice štěrkové vrstvy 38.

V dalším popisu bude objasněn postup výroby železobetonového podpěrného prvku.

Nejprve se vytvoří v zemině díra 9 například pomocí zemní rakety. Tato zemní raketa, která není na výkresech zobrazena, se umístí do výchozí oblasti, tvořené například první šachtou 3, a. posouvá se pomocí svého pohonu do své cílové oblasti, zejména do druhé šachty 4 tak, že při jejím průchodu zeminou se vytvoří tvarově stabilní díra 9. V cílové oblasti v druhé šachtě 4. se hlavice zemní rakety odebere a hnací zařízení se opět vtáhne zpět do výchozí oblasti v první šachtě 2·

Před zpětným zatahováním hnacího zařízení zemní rakety se však na jeho konec upevní ocelové lano 16, které se tak při vracení zařízení protáhne vytvořenou dírou. Ocelové lano 16 se přitom odvíjí z neznázorněného navijáku, umístěného v cílové oblasti 4. Jakmile se ocelové lano 16 vtáhne do výchozí oblasti 3_, odebere se z této oblasti hnací zařízení zemní rakety.

Ve výchozí oblasti 3 je uloženo několik kotoučů 18 drátu, z nichž je na obr. 13 a 14 zobrazen jen jeden kotouč 18 drátu. Na těchto kotoučích jsou navinuty ocelové dráty, z nichž jsou zobrazeny jen čtyři dráty 6. Tyto ocelové dráty 6 se upevní stejně jako další neznázorněné ocelové dráty na ocelové lano 16. Kolem ocelových drátů 6 se potom ovine šroubovice 14 ze stavebního ocelového drátu, která se ve stanovených místech spojí některým ze známých prostředků s ocelovými dráty 6, aby se tak vytvořil výztužný koš požadovaného tvaru. Konce ocelových drátů 6 se přitom ponechají volné, takže po svém připojení k ocelovému lanu 16 vytvářejí površky kuželové plochy. Tím je podstatně omezeno nebezpečí zachycení výztuže při jejím vtahování do díry 9.

Šroubovice 14 se přitom upevní k upevňovací oblasti ocelových drátů 6. V průběhu vtahování takto vytvořené výztuže 15 do díry 9 se šroubovice 14 postupně připevňuje na další úseky ocelových drátů 6, postupně přisouvané do volného prostoru před vstupním otvorem díry 9.

Tímto způsobem se výztuž 15 postupně vytváří bezprostředně před oblastí jejího uložení a zatahuje se do díry 9.

Jakmile dosáhne výztuž 15 druhý konec díry 9 v cílové oblasti 4., oddělí se konec ocelových drátů 6 od ocelového lana 16. Tyto koncové úseky ocelových drátů 6 se potom opatří šroubovici 14, aby se tak vytvořil potřebný tvar výztuže 15. Po této pracovní operaci má výztuž 15 požadovaný tvar v celé délce díry 9.

V příkladném provedení podle obr. 14 se do díry 9 vtahuje současně s výztuží 15 dopravní hadice 17 pro dopravu betonové směsi, která se dopravuje až ke konci díry 9 v cílové oblasti 4. Výstupní otvor díry 9 v cílové oblasti 4. může být v případě potřeby uzavřen bedněním a potom se může začít s vyplňováním díry S) betonovou směsí. Při této operaci se betonová směs dopravuje do vnitřního prostoru díry 9 dopravní hadicí 17. Dopravní hadice 17 pro vpravování betonové směsi se přitom plynule vytahuje regulovanou rychlostí, závislou na množství přiváděné betonové směsi, ve směru ke vstupní oblasti 2· Tím j^e zajištěno úplné vyplnění vnitřního prostoru díry 9 ve všech oblastech pod základy 2. stavby 1.

Je-li to nutné, může se do díry 9 vtahovat současně hadice pro dodatečnou injektáž nebo kabel s vibrační hlavicí, aby se v betonové směsi vytvořil tlak zajištující dokonalé vyplnění díry 9. Betonáž probíhá tak dlouho, dokud se betonovou směsí nevyplní celá oblast až ke vstupní oblasti 2·

Po vytvrdnutí betonu tak vzniká železobetonový podpěrný prvek, který je vhodný pro podchycení stavby 2 s narušeným materiálem spodní stavby. Podpěrný prvek 5 má přitom tělesné vytvoření podle obr. 15. Tato konstrukce s prstencově uspořádanými ocelovými dráty 6 umožňuje dobré zachycování tlakových a tahových sil/ působících kolmo na podélnou osu železobeto-

• · nového podpěrného prvku 5.

Tímto způsobem je možno podepřít nejen nosné stěny budovy 1, ale také sanovat málo vyztužené podlahové desky průmyslových budov a podobných staveb. Těmito železobetonovými podpěrnými prvky 5 je umožněno také dodatečné vytváření nebo sanace sklepních stěn a podlah pod stávajícími budovami, přičemž k vytváření těchto podpěrných prvků 5 jsou nutné jen poměrně malé výchozí a cílové šachty.

Protože rozměry výchozí a cílové šachty mohou být malé a kromě toho nejsou nutné žádné další výkopy pod budovou, není nutno při vysoké hladině podzemní vody vytvářet rozměrné a do velké hloubky sahající šachty. Výchozí šachta a cílová šachta by měly být vytvořeny tak, aby do nich v podstatě neprosakovala spodní voda.

Protože výztuž železobetonových podpěrných prvků 5 se vytváří přímo na místě použití, odpadá nutnost její prefabrikace. Tím také odpadají problémy spojené s dopravou takové neohebné prefabrikované výztuže as jejím vpravováním kolem rohů poměrně úzké šachty do vodorovné díry 9 v zemině.

Řešení podle vynálezu umožňuje kromě zobrazených příkladných provedení realizovat další konstrukční úpravy. V zásadě se může popsaný způsob využít vždy, když má být libovolný železobetonový prvek vytvořen mezi výchozím a cílovým bodem. Tento postup není omezen jen na vodorovné vrty, ale může se využít například také v bedněních, otevřených na své horní straně. Tímto způsobem se mohou vytvářet také trubkové podpěrné prvky, pokud se použije dalšího bednění tvořícího jádro tohoto prvku.

Výztuž se může zatahovat do díry 9 také zpětným pohybem pohonného ústrojí zemní rakety. V tomto případě je však ···· ·· • · •

• · • · · » ·· »· · pohonné ústrojí pro zemní raketu vázáno na určitou dobu, nutnou pro postupné vytváření výztuže, na toto jediné pracovní místo, takže po tuto dobu není možno pohonného ústrojí využít j inde.

Počet použitých ocelových drátů 6 při vytváření výztuže 15 se může libovolně měnit, přičemž v některých případech může postačovat použití jediného drátu nebo prutu. Druh dalších výztužných prvků není omezen na zobrazené šroubovice 14, ale je možno využít také jiných prvků, například výztužných košů z ocelových výztužných rohoží a podobně. Místo šroubovice 14 se v praxi mohou částečně používat také prstencové prvky, které jsou v mnoha případech využiti dokonce výhodnější. S těmito prvky se však zpravidla nedosahuje vysoké tuhosti v ohybu a vysoké únosnosti jako při použití šroubovice. Šroubovice 14 může být připojena k podélným ocelovým drátům 6 jak z vnější strany, tak také z vnitřní strany.

Dále je možné zavést do díry 9 nejen jednu dopravní hadici pro přívod betonové směsi, ale podle průměru díry 9, popřípadě podle velikosti volného prostoru, další dopravní hadice pro betonovou směs. Použití způsobu podle vynálezu není omezeno jen na vodorovně vytvořené železobetonové prvky, ale podobně mohou být vytvářeny například svislé pilíře ve starém a narušeném zdivu, popřípadě je možno tohoto způsobu využít při stabilizaci zeminy nebo skalních útvarů.

Ocelové dráty navinuté na cívkách nebo kotoučích mohou být libovolně dlouhé nebo mohou být předem nastříhány na požadované délky. Dále je pochopitelně možné tyto cívky nebo kotouče vypustit a dráty nebo pruty přivádět jednotlivě od horního okraje šachty.

Ocelové dráty 6 se spojují s dalšími výztužnými prvky do výztuže 15. To se může uskutečňovat spojováním pomocí drátů, například tak“zvaných vázacích drátů, nebo například také

·»·· ·· · ·« » · · ·· · « • · · · · · • · · * · · · • · · · · · · ·· ·· ··« «· svařováním jednotlivých prvků výztuže mezi sebou.

Statický výpočet podchycení podle vynálezu se může provádět kombinací známého statického výpočtu podzemních stěn z vrtaných pilot, popřípadě plošného základu. Uspořádání podpěrných prvku 5 například podle obr. 7 se může pokládat za stěnu vytvořenou z vrtaných pilot s vodorovnými podélnými osami, přičemž tento výpočet vyžaduje jen některé nepodstatné modifikace. Výsledky je potom možno využít pro dimenzování ve spojení s výsledky výpočtu plošného základu. Podchycování stavby 1 se tak může provádět na základě poměrně spolehlivého statického výpočtu.

Vynález se tedy týká způsobu podchycování stavebních objektů, při kterém se vytvoří pod podchycovanou stavbou 1 nejméně jeden podlouhlý podpěrný prvek 5, v podstatě rovnoběžný se základy 2 stavby 1. Tím je možno zajistit jedinou pracovní operací podchycení celé jedné boční stěny stavby i, aniž by bylo okolní podloží zeslabeno. Vzájemným sdružením několika podlouhlých podpěrných prvků 5 je možno vytvořit jistý druh plošného základu a tím zajistit bezpečné založení stavby 1. Tím je možno velmi šetrným způsobem zachovat stavební materiály i velmi starých budov. Kromě toho je tento způsob velmi rychlý a proveditelný s poměrně nízkými náklady. Tímto řešením je možno také zvýšit odolnost stavebních objektů proti zemětřesení, přičemž pro tento účel je možno dosáhnout tlumení rázových vln vyplněním dutin v pevném podkladu vodou.

V praxi se ukázalo, že železobetonové podpěrné prvky je možno vytvářet velmi jednoduchým způsobem. Při tomto postupu se výztužné prvky ze stavební oceli sdružují do výztužných košů až na místě a potom se postupně zavádějí do betonované oblasti. Tento způsob využívá větší ohebnosti jednotlivých výztužných prvků oproti poměrně velké tuhosti hotového výztužného koše, aby se zejména ve stísněných prostorech • · · ···· ·· _ · · ··· ··· · · · · ·· · 4 ··· · ···· · · · ·· ·· ·· ··· ·· ·· · vstupní oblasti zajistila možnost zavádění výztuže v její konečné formě do betonované oblasti. Pro tento postup se mohou vytvářet výztužné prvky pro železobetonové dílce, které jsou předem přesně navrženy a které mají mít požadované vlastnosti.

Podle obr. 16 je možné bez nebezpečí provrtat okraj rozšiřující se oblasti, do které se roznáší zatížení ze základové konstrukce. Výhodné je, jestliže se tyto vrstvy vytvářejí v blízkosti vrstvy náchylné k sedání, aby se při následném vtlačování pojivá do vrtu dosáhlo zpevnění oblasti zeminy kolem vytvořeného vrtu. Tím se zmenšuje úhel roznášení zatížení vůči horizontále a budova má stabilnější uložení. Při roztlačování děr, které při tomto postupu mohou být vyztuženy polyetylénovými trubkami, se může pracovat s různými vysokými tlaky, dosahujícími hodnot až 20 MPa. V příkladu podle obr.

je vrt 2 jako podchycovací vrt vytvořen ve středové poloze pod základem. Při použití odpovídajícího tlaku je možno při vtlačování dosáhnout dokonce zvednutí základu. Aby se tyto účinky mohly regulovat, je použito svislých kotev, které po svém uvolnění umožňují odpovídající zvednutí.

Claims (30)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Způsob podchycování staveb (1), vyznačující se tím, že pod podchycovanou stavbou (1) se vytvoří nejméně jeden podlouhlý podpěrný prvek (5), probíhající v podstatě rovnoběžně se základem (2).
2. 2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že pod základy (2) se vytvoří skupina podlouhlých podpěrných prvků (5), které se alespoň částečně mezi sebou spřáhnou.
3. 3. Způsob podle nároku 2, vyznačující se tím, že podpěrné prvky (5) se uspořádají do tvaru mříže nebo rohože.
4. 4. Způsob podle nároku 3, vyznačující se tím, že místa křížení mříže z podpěrných prvků (5) se umístí pod nosné prvky, zejména sloupy (11).
5. 5. Způsob podle nároků 1 až 4,vyznačuj ící se tím, že pod podchycovanou stavbou (1) se vytvoří systém sestávající z podpěrných prvků (5), uložených v podstatě vodorovně a svisle, které se mezi sebou spojí.
6. 6. Způsob podle nároků 1 až 5,vyznačuj ící se tím, že jednotlivé podpěrné prvky (5) se vytvoří tím, že se pod základy (2) vytvoří díra (9) a v této díře (9) se potom vytvoří podlouhlý dutý nebo plný betonový prvek, obsahující tažené a tlačené výztužné dráty (6).
7. 7. Způsob podle nároků 1 až 5,vyznačující se tím, že jednotlivé podpěrné prvky (5) se vytvoří tím, že se pod základy-(2) vytvoří díra (9) a tato díra (9) se potom ·· · « ·· ·· · · · · ···· ··· ·· ·· ·· · · · · · · · · vyplní ocelovou výztuží a vtlačeným betonem.
8. 8. Způsob podle nároku 6 nebo 7, vyznačující se t í m , že díry (9) se vytvářejí vrtacím zařízením pro hotovení otvorů pro kotvy nebo zemní raketou.
9. 9. Způsob podle nároků 1 až 5,vyznačuj ící se tím, že jednotlivé podpěrné prvky (5) se vytvářejí tak, že se pod základy (2) vytvoří díra (9), do které se vtlačí trouba a ta se vyplní ocelovou výztuží a vtlačeným betonem.
10. 10. Způsob podle nároku 9, vyznačující se tím, že díra (9) se vytvoří protlakem trouby nebo ražením s pomocí štítu.
11. 11. Způsob podle nároků 1 až 10, vyznačující se t í m , že mezi okrajovou oblastí nosného prvku (11) a nejméně jedním podpěrným prvkem (5) se vytvoří svislé vrty (13) s vytvořenými podporami.
12. 12. Způsob podle nároku 11, vyznačující se tím, že podpěry ve svislých vrtech (13) se vytvoří z betonu, zejména ze železobetonu, vysokotlakou injektáží betonové směsi.
13. 13. Způsob podle nároku 11, vyznačující se tím, že z oblasti mezi nejméně jedním podpěrným prvkem (5) a nosným prvkem (2) se odstraní zemina a tato oblast se vyplní betonem, zejména vyztuženým ocelovou výztuží.
14. 14. Způsob podle nároků 1 až 13, vyznačující setím, že skupina podpěrných prvků (5) se umístí svisle nad sebou.
15. 15. Způsob podle nároků 1 až 14, vyznačující se t í m , že dutiny podpěrných prvků (5) se zaplaví.
16. 16. Způsob stabilizace dutin v zemině, vyznačující se tím, že do obvodu dutin se vpraví pojivo a vpravování pojivá se provádí v průběhu vytváření dutiny.
17. 17. Způsob vytváření železobetonových podpěrných prvků (5), používaných zejména pro podchycování staveb (1), podle nároků 1 až 16, při kterém se pomocí vrtacího zařízení vytvoří pod podchycovaným prvkem díra (9) pohybem vrtacího zařízení z výchozí oblasti (3) k cílové oblasti (4) a v díře (9) se potom vytvoří železobetonový podpěrný prvek (5), vyznačující se tím, že po vytvoření díry (9) se do ní vpraví ocelové dráty (6), které se v průběhu vpravování spojuj í s dalšími výztužnými prvky (14) do prostorové výztuže (15).
18. 18. Způsob podle nároku 17, vyznačující se tím , že při zpětném pohybu vrtacího zařízení, popřípadě pohonného ústrojí vrtacího zařízení do výchozí oblasti (3) po dohotovení díry (9) se dírou (9) protáhne tažný prvek, zejména ocelové lano (16), kterým se potom protahuje dírou (9) výztuž (15) nacházející se zejména ve výchozí oblasti (3).
19. 19. Způsob podle nároku 18, vyznačující se tím, že ocelové lano (16) se protahuje dírou (9) společně s připojenou výztuží (15) pomocí lanového navijáku, umístěného v cílové oblasti (4).
20. 20. Způsob podle nároku 17, vyznačující se tím, že výztuž (15) se vtahuje do díry (9) v průběhu zpětného zatahování vrtacího zařízení, popřípadě pohonného ústrojí vrtacího zařízení do výchozí oblasti (3) .
21. 21. Způsob podle nároků 17 až 20, vyznačující se t í m , že ocelové dráty (6) se v průběhu svého zatahování do díry (9) spojují se šroubovicovým drátem pro vytvoření výztuže (15).
22. 22. Způsob podle nároků 17 až 21, vyznačující se t í m , že ocelové dráty (6) se navinou zejména v předem stanovené délce, uloží se před vstupní konec díry (9) a při protahování se odvinují.
23. 23. Způsob podle nároků 17 až 21, vyznačující se t í m , že s výztuží (15) se do díry (9) vtahuje nejméně jedna dopravní hadice (17) pro dopravu betonové směsi, která se v průběhu betonování plynule vytahuje zpět.
24. 24. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že podlouhlé podpěrné prvky se umístí pod základy a při vtlačování pojivá se budova zvedne a rozdíly výšek částí budovy se regulovaně odstraní pomocí kotev.

    WO 97/07295 *’*:»čťvde96íoi52£· ·’*;” • · · · · · ··· • · · ·· · · ···· ···· · · · · · • · ·· ····· ·· ·

    Obr. 2

    ERSATZBLATT (REGEL 26) • · · ·

    WO 97/07295

    9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 .·βαβτ>Ε9δ2οιδ26: :: .· • · 9 9 9 9 9 9 999 9 9 9 9 9 9 9 9 9

    9 9 99 99 9 99 9 9 9

    Obr. 3

    2//i

    WO 97/07295

    Obr. 5

    3/^ '

    Obr. 7 , • *]JCT5l)E9SZ0ll>26!

    • · · · · · • · · · · · ·· ·· ··· ··

    Obr. 9

    ERSATZBLATT (REGEL 26)

    WO 97/07295 ···· ·· 9 99 99 9999 .vřWE967oisz6: : : .· ·· · « ·· · · · · · · ···· · · 9 9 9

    99 99 99 9 99 9 9 9

    Obr. ίο

    ERSATZBLATT (REGEL 25)

    WO 97/07295 .’£CE/DE9E?0C52£ c

    Obr. li . -

    Obr. 12

    ERSATZBLATT (REGEL 26)

    WO 97/07295 ···· ·· · ·· ·· ···· .·ίοϋτ)Ε9Φοι526 : : .· • · · · ·· ·· · · · · ···· ··· · · ·· ·* ····· · · ·

    ΓΊ rH

    Obr

    ERSATZBLATT (REG EL 26)

    WO 97/07295 ·· ·· 9 99 9 9 9 999 pttrůvMbitt : : : .· ·· 99 99 99 9999

    9 9 9 9 9 9 9 9

    9 99 99999 99 ·

    Obr. 14

    ERSATZBLATT (REGEL 26) • · · · · · · • · · · • ·· ·· ·

    WO 97/07295

    PCT/DE96/01526

    Obr. 15 ·«·· ·» · ·· ·· ···* • · · · · · · · · · ··· · · · ··· ·· 9 9 9 9 9 9 9β· »

    9 9 9 9 9 9 9 9 9

    Obr.

    1 - budova

    2 - základ

    3 - první šachta

    4 - druhá šachta

    5 - podpěrný prvek

    6 - drát

    7 - vnější ocelová trouba

    8 - vnitřní ocelová trouba

    9 - díra

    10 - kostel

    11 - sloup

    12A-12D - jáma

    13 - svislý vrt

    14 - šroubovíce

    15 - výztuž

    16 - ocelové lano

    17 - dopravní hadice

    18 - kotouč

    20 - podloží

    21 - základová vrstva

    22 - podpora

    23 - podpora

    24 - podpora
25. 25 - první tlačený prvek
26. 26 - první tažený prvek
27. 27 - pilíř
28. 28 - tažený prvek
29. 29 - tažený prvek
30. 30 -34 - další tlačený prvek

    37 - podlahová deska

    38 - štěrková vrstva

    39 - jílová vrstva