CZ148298A3 - Systém zpracovávající informace a umožňující generickému www prohlížeči přistupovat na servery s množstvím různých typů protokolů - Google Patents

Description

Vynález se týká systému zpracovávajícího informace, který má množství do sítě spojených systémů zpracovávajících informace a podrobněji objektově orientované technologie pro vývoj serverů pro to, co je známo jako World Wide Web s použitím knihoven tříd. Následuje obsáhlejší popis dosavadního stavu techniky tohoto vynálezu.

Dosavadní stav techniky

V několika uplynulých letech nastal explozivní růst v používání globálně spojené sítě počítačů, známé jako Internet a zejména WorldWide Web (WWW), což je jeden z rysů, zajištěný na vrcholu Internetu. WWW obsahuje mnoho stránek a souborů s informacemi, šířenými po mnoha různých serverových počítačových systémech. Údaje uložené na těchto stránkách mohou být například podrobnosti o organizaci společnosti, kontaktní údaje, údaje o výrobcích nebo zprávy z organizace. Tyto údaje mohou být prezentovány v počítačovém systému uživatele („klientský počítačový systém) s použitím kombinace textu, grafiky, zvukových dat a video dat. Každá stránka je identifikována univerzálním lokátorem zdroje (URL). URL udává jak serverový počítač, tak konkrétní soubor nebo stránku v tomto počítači. Na jednom serveru se může • ♦· · ♦ 4 · nacházet mnoho stránek nebo URL.

Pokud se má použit WWW, spustí klientský počítačový systém část programového vybavení známou jako grafický www prohlížeč, jako například WebExplorer (dodávaný jako součást operačního systému OS/2 od společnosti IBM), nebo program Navigátor dostupný od společnosti Netscape Communications Corporation. „WebExplorer, „OS/2 a „IBM jsou obchodní značky International Business Machines Corporation, zatímco „Navigátor a „Netscape jsou obchodní značky Netscape Communications Corporation. Klientský počítačový systém komunikuje s prohlížečem a voli konkrétní URL, což pak způsobí, že prohlížeč vyšle požadavek na ono URL nebo onu stránku serveru udanému v URL. Typicky server reaguje na požadavek získáním požadované stránky a vysláním dat s touto stránkou zpět požadujícímu klientskému počítačovému systému (vzájemná komunikace klient/server je prováděna podle protokolu hypertext transport protocol („HTTP)). Tato stránka je pak zobrazena uživateli na obrazovce klienta. Tento klient může také způsobit spuštění aplikace na serveru, například pro vyhledání www stránek týkajících se konkrétního tématu.

Většina www stránek je formátována podle počítačového programu napsaného v jazyce známém jako HTML (hypertext mark-up language). Tento program obsahuje data, která se mají zobrazit pomocí klientského grafického prohlížeče a stejně tak i formátovací příkazy, které udávají prohlížeči jak tato data zobrazit. Typická www stránka tudíž obsahuje text spolu s vloženými formátovacími příkazy, označovanými jako značky, které se používají k ovládání velikosti písma, stylu písma (například zda bude kurzíva nebo tučné) , toho jak rozmístit text, atd. WWW prohlížeč „rozloží HTML skript ··»· tak, aby zobrazil text podle zadaného formátu. HTML značky se také používají k označeni toho, jak bude uživateli zobrazena grafika, zvuk a video pomoci klientského prohlížeče.

Většina www stránek také obsahuje jeden nebo více odkazů na jiné www stránky, které nemusí být na stejném serveru jako je původní stránka. Takové odkazy mohou být obecně aktivovány uživatelem, zvolením konkrétních oblastí na obrazovce, typicky klepnutím (poklepáním) ovládacím tlačítkem myši. Tyto odkazy a oblasti jsou známé jako hyper odkazy a jsou typicky určitým způsobem prohlížečem vyznačeny (např. veškerý text spojený s hyper odkazem může mít odlišnou barvu). Pokud uživatel zvolí hyper odkaz, je zavedena strana určená odkazem a nahradí právě zobrazenou stranu.

Další informace o HTML a WWW lze nalézt ve „World Wide

Web a HTML od Douglas

McArthur, str.18-26 v Dr Dobbs

Journal z prosince 1994 a v „The HTML SourceBook od lan

Grahama, (John

Wiley, New

York, 1995).

Generické www prohlížeče, které zobrazují a přijímají HTML, nabízejí mocný nástroj pro vývojáře aplikací. Použiti prohlížeče k implementaci uživatelského rozhraní má dvě velké výhody:

komunikační protokol (HTTP) je vestavěný a prostředí uživatelského rozhraní (HTML) je vestavěno.

Komunikační a uživatelské rozhraní jsou dvě velmi nákladné oblasti vývoje aplikací, hlavně protože jsou neobyčejně závislé na platformě. Mnoho aplikaci kvůli těmto dvěma problémům nikdy nedosáhne na všechny zákazníky, kteří by jej používali.

V současnosti neexistuje žádný systém www prohlížeče/serveru, který vysílá s použitím komunikačního protokolu jiného než HTTP TCP/IP. Mnoho počítačových instalací však používá mnoho komunikačních protokolů, jako jsou například NetBIOS, IPX a protokoly sériové linky. Uživatelé těchto instalací si mohou přát používat technologii www prohlížeče/serveru, aniž by byli nuceni používat spojení TCP/IP. Tato technologie je omezena uvedeným omezením.

Jedno prostředí, ve kterém je tato technologie zvláště důležitá, je správa systémů. Účinná zpráva systémů je rozhodující pro činnost počítačových instalaci jak velkých, tak malých. Pro vylepšení úlohy správy systémů bylo vyvinuto mnoho aplikací. Tyto se snaží oddělovat a srovnávat pozorování závislá na různorodém hardwaru a pozorování závislá na operačním systému a řídící prvky počítačových systémů tak, aby daly uživateli nebo administrátorovi systémů větší možnost jejich správy.

V současném programovém vybavení pro správu systémů jsou pozorování a ovládací prvky zobrazeny a řízeny grafickými uživatelskými rozhraními (GUI). Jak se týká tohoto vynálezu, mají tyto aplikace pro správu systémů následující dva problémy: (1) GUI jsou omezena na práci na konkrétních systémech a na komunikaci s objekty správy v základních systémech omezenými protokoly a (2) přesun aplikace pro správu systémů na jiný systém nebo do jiného protokolu vyžaduje překódování GUI pro novou platformu.

Současná technologie poskytuje data správy systémů pouze pro systémy, které podporuje. V současné technologii tudíž existuji hranice ve výkonném pružném rozhraní pro správu systémů.

Podstata vynálezu

Tento vynález zajišťuje systém zpracovávající informace, který umožní klientskému počítačovému zařízení přistupovat k informacím umístěným na serverovém počítačovém zařízení, přičemž uvedené klientské počítačové zařízení obsahuje prostředky pro komunikaci s uvedeným serverovým počítačovým zařízením s použitím protokolu

HyperText

Transfer

Protocol (HTTP) a prostředky pro prezentaci informací přij atých od uvedeného serverového počítačového zařízení uživateli klientského počítačového zařízení s použitím jazyka Hypertext Markup

Language (HTML) přičemž uvedený systém zpracovávající informace obsahuje:

síť mezi uvedeným klientským počítačovým zařízením a uvedeným serverovým počítačovým zařízením, přičemž uvedená síť používá síťový přenosový protokol jiný než HTTP a používá síťový datový formát jiný, než HTML; a prostředky převodu přenosového protokolu pro převod HTML/HTTP informací vyslaných uvedeným klientským počítačovým zařízením a uvedeným serverovým počítačovým zařízením nebo přijatých uvedeným klientským počítačovým zařízením a uvedeným serverovým počítačovým zařízením uvedenou sítí do uvedeného síťového přenosového protokolu a uvedeného síťového datového formátu.

Přednostně vynález dále obsahuje výše uvedený systém, kde uvedené prostředky klientského počítačového zařízení pro • ·

prezentaci informací používá konkrétní typ grafického uživatelského rozhraní, kde uvedené klientské počítačové zařízení je připojeno k Internetu a uvedená síť je umístěna mezi Internetem a serverovým počítačovým zařízením a kde na uvedených prostředcích převodu přenosového protokolu běží objektově orientované počítačové programové vybavení, které obsahuje: objekt HTML, který přijímá data požadavku na HTML od uvedeného klientského počítačového zařízení a převádí přijatá data požadavku na HTML do sítového datového formátu; a objekt HTTP, který otevírá a udržuje Internetovou komunikaci mezi uvedenými zařízeními klientského a serverového počítače, rozkládá data požadavku na HTML přijatá od klientského počítačového zařízeni, zj išťuj e totožnost konkrétního grafického uživatelského rozhraní používaného uvedeným klientským počítačovým systémem, vysílá data požadavku a totožnost zjištěného grafického uživatelského rozhraní objektu HTML a přenáší HTML data mezi uvedeným objektem HTML a uvedeným klientským počítačovým zařízením uvedenou sítí a Internetem.

Při pohledu z druhého hlediska nabízí tento vynález prvek programu pro systém zpracovávající informace obsahující: mapovací blok, který pokud běží na uvedeném přístroji zpracovávajícím informace převádí data do a z (a) HTML a HTTP a (b) příkazů a protokolu jiného než HTML a HTTP, přičemž uvedený mapovací blok má objekt HTML a objekt HTTP; uvedený objekt HTML přijímá URL a jiná data požadavku; formuje přijaté požadavky do vnitřních příkazů a protokolu jiného než HTML a HTTP; přijímá odpovědi ve vnitřních příkazech a protokolu jiném než HTML a HTTP; převádí přijaté odpovědi do HTML; a posílá tato HTML uvedenému objektu HTTP; uvedený objekt HTTP otevírá a udržuje Internetovou komunikaci; přijímá HTTP požadavky z Internetu; rozkládá jednotný lokátor zdroje (URL) a přidružená data, která tvoři přijatý požadavek; vysílá URL a přidružená data a totožnost programu prohlížeče uvedenému objektu HTML; přijímá HTML kód od uvedeného objektu HTML; a vrací HTML kód do Internetu jako HTTP odezvy.

Tento vynález dále umožňuje libovolnému www prohlížeči připojenému kdekoli k Internetu sloužit jako grafické uživatelské rozhraní k prohlížení a ovládání událostí protokolu správy systémů.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález bude blíže vysvětlen prostřednictvím konkrétních příkladů provedení znázorněných na výkresech, na kterých představuje

obr. IA	perspektivní zobrazení typického osobního počítačového systému;
obr. 1B	schéma sítě zpracovávající informace zahrnující přístroj a způsob podle tohoto vynálezu;
obr. 2	blokový schematický diagram unifikované základní desky počítačového systému z obrázku IA;
obr. 3	blokový schematický diagram alternativní základní desky počítačového systému z obrázku IA;
obr. 4	blokový schematický diagram karty s procesorem pro použití s alternativní základní deskou z

obrázku 3;

blokové schéma kroků provedených pro výměnu informací o konfiguraci systému sítí zpracovávaj ící informace z obrázku 1B podle tohoto vynálezu;

podrobnější blokové schéma některých z kroků prováděných v blokovém schématu na obrázku 5;

schéma kategorií vzorového rámcového mechanismu;

obr. 8 až 12 schémata tříd pro vzorový rámcový mechanismus z obrázku 7;

obr. 13 schéma objektu pro vzorový rámcový mechanismus z obrázků 7 až 12;

obr. 14A a 14B schémata provedení této správy systému podle vynálezu jak bylo použito v síti z obrázku 1B;

obr. 15 schéma mapovacího blokového prvku zobrazeného na obrázcích 14A a 14B.

Příklady provedení vynálezu

Následuje podrobný popis technologie týkající se dosavadního stavu techniky tohoto vynálezu. I když dostatečně znalý a dobře informovaný čtenář se může rozhodnout, zda bude, či nebude číst tyto informace o dosavadním stavu techniky, jsou důležité pro porozumění tomuto vynálezu a doporučuje se je prostudovat.

- 9 Ačkoli bude tento vynález dále úplněji popsán s odkazem na přiložené výkresy, ve kterých je zobrazeno upřednostňované provedeni tohoto vynálezu, rozumí se na počátku popisu, který následuje, že příslušně vzdělaní odborníci mohou pozměnit vynález zde popsaný a přesto tím bude dosaženo uspokojivých výsledků tohoto vynálezu. Rozumí se tudíž, že popis, který následuje se chápe jako obsáhlé, výukové pojednáni určené osobám vzdělaným v příslušných oborech a nikoli jako omezení tohoto vynálezu.

Hardwarové prostředí

Systémy osobních počítačů obecně a zejména osobni počítače IBM dosáhly širokého využití pro zajištění výpočetního výkonu v mnoha odvětvích současné společnosti. Osobní počítačový systém může být obvykle definován jako desktop (na stůl), na zemi stojící, nebo přenosný počítač, který obsahuje systémovou jednotku, která má systémový procesor, zobrazovací monitor, klávesnici, jednu nebo více disketových jednotek, úložný prostor pevného disku, volitelné ukazovací zařízení jako například „myš a volitelnou tiskárnu. Tyto systémy jsou navrženy v první řadě pro zajištění nezávislé výpočetní síly jednomu uživateli nebo malé skupině uživatelů a jsou levně ke koupi jednotlivci nebo podniky. Takové systémy osobních počítačů jsou prodávány například pod obchodními značkami: IBM's PERSONÁL COMPUTER, PERSONÁL COMPUTER XT, PERSONÁL COMPUTER AT a IBM's PERSONÁL SYSTEM/2 (dále jsou označovány jako IBM PC, XT, AT a PS/2 v uvedeném pořadí) Modely 25, 30, 50, 55, 57, 60, 65, 70, 80, 90 a 95.

Tyto systémy mohou být roztříděny do dvou obecných • ··♦ ·· ·«·· · ♦ ♦· • « · · · · · · • · * *·· · «·· « · · a · · ··· · · • v v· · · · · •« «« «· · ·· · · skupin. První skupina, zpravidla označovaná jako modely skupiny 1, používá sběrnicovou architekturu, jejíž příkladem je počítač AT a jiné „IBM kompatibilní počítače. Druhá skupina, která se označuje jako modely skupiny 2, používá sběrnicovou architekturu IBM MICRO CHANNEL, jejímž příkladem jsou IBM PS/2 modely 50 až 95. Sběrnicové architektury použité' v modelech skupiny 1 a skupiny 2 jsou v oboru dobře známy.

IBM PC a XT byly první modely řady osobních počítačů IBM a používaly procesor Intel 8088. Další významná změna v systémech osobních počítačů IBM byl AT, který používal procesor Intel 80286. Řada PS/2 obsahovala několik procesorů Intel. Systém podobný IBM PC a XT byl verze PS/2 Model 30, který používal procesor Intel 8086. Oba PS/2 Modely 50 a 60 používaly procesory Intel 8086. Procesor Intel 80386 se používá v IBM PS/2 Model 80 a jistých verzích IBM PS/2 Model 70. Jiné verze IBM PS/2 Model 70, stejně jako PS/2 Modely 90 XP 486 a 95 XP 486 používají procesor Intel 486. Jeden ze společných bodů ve všech těchto systémech je použití procesorů ze skupiny Intel X86. Mnoho běžně dostupných a dobře známých programů operačních systémů, jako například operační systém DOS nebo OS/2, může pracovat na různých členech skupiny procesorů Intel x86.

Také pokud začneme s nejnovějším systémem osobního počítače z modelů skupiny 1, jako například s IBM PC, bylo zjištěno, že je velice důležitý cíl dosažení kompatibility programového vybaveni s hardwarem. Aby mohlo být tohoto cíle dosaženo, byla mezi hardwarem a programovým vybavením založena izolační vrstva systémově rezidentního kódu, také označovaného jako „mikrokód. Tento kód zajišťoval operační rozhraní mezi uživatelským aplikačním programem/ operačním ♦ ··· systémem a hardwarovým zařízením, aby uživatele oprostil od nutnosti sledovat vlastnosti hardwarových zařízení. Nakonec se kód vyvinul do základního vstupně/výstupního systému (BIOS), aby umožnil přidávání nových hardwarových zařízeni do systému a současně izoloval aplikační program/operační systém od charakteristických rysů hardwarových zařízeni. Důležitost BIOSu byla okamžitě zřejmá, protože osvobodila ovladač zařízeni od závislosti na vlastnostech zařízení konkrétního hardwaru a současně vybavila ovladač zařízeni mezilehlým rozhraním s hardwarovým zařízením. Protože BIOS byl nedílnou součástí počítačového systému a řídil pohyb dat do a ze systémového procesoru, byl trvale umístěn na systémové základní desce systémové jednotky a byl dodáván uživateli buďto v permanentní paměti (ROM) nebo ve vymazatelné programovatelné permanentní paměti (EPROM). BIOS v původním IBM PC například zabíral 8 kilobajtů (kilobajt „K byte označuje množství 1024 bajtů) v ROM přítomné na základní desce. Kromě ROM obsahovala základní deska systémový procesor, hlavní paměť s přímým přístupem (RAM) a jiné součástky, které byly upevněny v podstatně koplanárním vztahu na desce. ROM také obsahovala program samočinného testu po zapnutí (POST), který byl používán k testování a inicializaci počítačového systému. Úsek kódu trvale přítomného v ROM počítačového systému se stal známý jako „systémový firmware nebo jednoduše „firmware. Firmware tudíž obsahoval část POST a část BIOS. Někdy byl BIOS definován tak, aby obsahoval část POST.

Tak jak byly představovány nové modely skupiny osobních počítačů, musel být firmware aktualizován a rozšiřován tak, aby podporoval nová hardwarová zařízení jako například vstupně/výstupní (I/O) zařízení. Jak se dalo očekávat, firmware začal zabírat stále více paměti. Například s ·· ♦·*· představením IBM PERSONÁL COMPUTER AT vzrostlo firmware tak, že vyžadovalo 32 kilobajtů ROM. S uvedením počítačového systému IBM PERSONÁL SYSTEM/2 s architekturou MICRO CHANNEL byl vytvořen podstatně nový BIOS, známý jako Advanced BIOS, nebo také ABIOS. Aby se však udržela kompatibilita programového vybavení, musel být BIOS z modelů skupiny 1 zahrnut' do modelů skupiny 2. BIOS skupiny 1 se stal známý jako Compatibility BIOS nebo CBIOS. BIOS se tudíž vyvinul tak, aby zahrnoval více než jeden typ BIOSu, jako například kompatibilní základní vstupně výstupní operační systém Compatibility Basic Input Output Systém (CBIOS) a rozšířený základní vstupně výstupní operační systém - Advanced Basic

Input Output Systém (ABIOS).

Současné definice architektur pro systémy osobních počítačů umožňují až 128K bytů systémového adresovacího prostoru pro firmware (adresovací prostor systémového firmwaru).

Dnes, s pokračujícím rozvojem nové technologie, se osobní počítače stávají složitější a jsou častěji vylepšovány. Protože se technologie mění rychle a do systémů osobních počítačů jsou přidávána nová 1/0 zařízení, provádění úprav a vylepšování firmwaru se stalo důležitými problémy ve vývojovém cyklu osobních počítačových systémů.

Se zavedením architektury MICRO CHANNEL nabídla IBM nový postup konfigurace známý jako Programmable Option Select (POS). POS je navržen k vytváření instalace a rozšiřování systémových vylepšení mnohem snadněji a přehledněji, než u předchozích PC, omezením potřeby konfigurace systému DIP přepínači, můstky (jumpery) a nastavovacími prvky. S použitím slabého napájení si mohou CMOS paměťové systémy PS/2 spojené s baterií pamatovat svou hardwarovou konfiguraci. Konfigurace obsahuje totožnost *♦ «· rozšiřujících zařízení a způsob jak rozšiřující zařízení fungují ve vztahu ke zbytku systému. Každá rozšiřující karta navržená pro Micro-Channel má jednoznačné identifikační číslo. Po zavedení systému porovná systém PS/2 nainstalované volby s údaji ve své energeticky nezávislé paměti kvůli zjištění změn pro zajištění integrity svého nastavení. Soubory' s nastavením jsou automaticky začleněny do systému souborů během konfigurační procedury s použitím referenční diskety. V některých modelech IBM PS/2, jako například v modelech 70 a 80, obsahuje referenční disketa pružnou disketu, která doprovází počítačový systém a ukládá údaje o systémové konfiguraci. Přestože je konfigurační procedura systémů PS/2 dosti jednoduchá a snadno proveditelná, musí být referenční disketa uložena tak, aby byla snadno nebo vhodně k dispozici. Po určité době od poslední konfigurace systému je však možné ztratit nebo založit referenční disketu. Proto začalo být žádoucí ukládat kopii referenční diskety na DASD.

V U.S. patentu 5 128 995 od Arnold a kol. zastupovaném zástupci tohoto vynálezu je zveřejněno zařízení pro zavádění systémového obrazu referenční diskety ze systémové části DASD, ve kterém má DASD chráněnou oblast pro ukládání zaváděcího záznamu, obrazu BIOSu a systémové referenční diskety. Důvod pro ochranu části DASD vzniká z potřeby zabránění znečištění a porušení BIOSu. Během jisté činnosti systému, pokud je například procesor řízen operačním systémem nebo pokud na něm běží aplikace, je DASD řadič nakonfigurován tak, aby ignoroval chráněnou oblast.

Stále více jsou systémy osobních počítačů vzájemně spojovány kvůli zajištění sítě zpracovávající informace (např. lokální sítě LAN), takže mnoho systémů «« ···· zpracovávájících informace si může vyměňovat informace, sdílet 1/0 přístupem zařízení a využívat konkrétní (DASD) do úložného prostoru zařízení s přímým například konkrétní pevný úložný prostor nebo disketa.

Typicky obsahuj e informační síť množství systémů zpracovávaj ících informace administrační všechny jsou známých jako „klienti a výpočetní systém známý jako vzájemně propojeny nebo například měděným drátem nebo je síťová komunikace součástí alespoň jeden „server, přičemž spojeny do sítě komuni kačním médiem, jako optickými kabely. Typicky podsystému (tj . systémů klienta nebo systému serveru) zpracovávána zařízeními komunikačního adaptéru, které vyhovuj í jednomu nebo více jako je například Token síťovým komunikačním protokolům, Ring nebo Ethernet. Navíc byli vyvinuti bezdrátoví mobilní klienti připojení různými protokoly založenými na rádiových kmitočtech nebo protokoly infračerveného záření k serveru. Problémy týkající se sítí propojených LAN jsou bezdrátových LAN.

v podstatě totožné s problémy u

Samozřejmě že základními výhodami systému spojeného do sítě zpracovávajícího informace je jeho schopnost zajistit sdělování různých typů informací mezi mnoha systémy zpracovávájičími informace. Mezi informacemi, které lze v síti přenášet, jsou informace týkající se stavu a konfigurace samotného systému. Informace o konfiguraci mohou být zpracovávány různými způsoby, například provedením diagnostiky nebo vzájemným informováním jiných v síti zapojených systémů zpracovávajících informace o konfiguraci a schopnostech.

Informace o systémové konfiguraci byly až dosud využívány ke zjišťování chybových stavů ve velkých síťových systémech. Například IBM systém 390 je navržen ke sledováni výkonu síťového systému v reálném čase. Po zjištění chybového stavu je provedena diagnostická rutina k odděleni tohoto chybového stavu na vadnou součást systému. Potom jsou údaje týkající se zjištěného chybového stavu a výsledek diagnózy sděleny centrální stanici modemem pomocí telefonní linky.

Sledování chyb v reálném čase a schopnost sdělování chyb systémů podle předchozího stavu techniky jsou obecně zahrnuty v architektuře systémového hardwaru nebo v operačním systému nebo v aplikačním programovém vybavení. Bohužel zjišťování chyb v reálném čase, tak jak je implementováno ve velkých systémech počítačových síti, není vhodné pro menší systémy zpracovávající informace, jako jsou například systémy obsahující kvůli tomu, že existující, osobní počítače. To je zčásti systémy, jako například DOS závad a schopnosti větších systémech.

zpracování systémů de fakto standardní operační sledování ohlašování a Windows, ohlašování, které nepodporují analýzu jsou k dispozici ve

Co je důležitější, osobních počítačů :

, současný výkon způsobuje, že je konfigurace v reálném čase, zjišťování závad nepraktické.

Stále však zůstává potřeba přenosu údajů týkajících se komunikačního systému sítí zpracovávající informace, která obsahuje malé systémy zpracovávající informace, jako například osobní počítače, jejichž operační systémy a výkon CPU nepodporují přenášení údajů o systémové konfiguraci v reálném čase sítí.

Tento požadavek byl určen v sítích, ve kterých má síť zpracovávající informace množství systémů zpracovávajících ···♦ ·« ···· « 9 • ··· informace pracujících pod řízením odpovídajícího počtu operačních systémů, přičemž každý systém zpracovávající informace má předem určenou systémovou konfiguraci.

Zpracovávající systém obsahuje detektory pro zjišťování změny v konfiguraci systému založené na předem určené konfiguraci systému během období počátečního zavádění mikrokódu (IML) před zavedením operačního systému.

Zpracovávající systém také obsahuje sdělováni údajů o konfiguraci systému komunikační prvky pro sítí po detekci změny v konfiguraci systému před zavedením operačního systému.

Síť zpracovávájící informace může dále obsahovat administrační systém zpracovávající informace, který má monitor pro sledováni komunikace v síti a přijímač pro přijímání údajů o systémové konfiguraci tak jak procházejí sítí.

Informace o systémové konfiguraci mohou obsahovat identifikaci pro systém zpracovávající informace, kde změna v systémové konfiguraci je aktivována uživatelem. Administrační systém zpracovávající informace zajišťuje autorizační signál umožňující nebo neumožňující uživatelem zahájené změny systémové konfigurace.

Nyní s odkazem na obrázky, zejména na obr. 1A, je ukázán osobní počítačový systém 100, který je schopen práce v síti 150 zpracovávající informace podle tohoto vynálezu. Systém 100 osobního počítače obsahuje systémovou jednotku 102, která má vhodný uzávěr nebo kryt 103, výstupní zařízeni nebo monitor 104 (jako například konvenční video zobrazovací zařízení), vstupní zařízení jako například klávesnici 110, volitelnou myš 112 a volitelné výstupní zařízení, jako například tiskárnu 114. Konečně může systémová jednotka 102 • 9 obsahovat jedno nebo více velkokapacitních úložných zařízeni jako například disketovou jednotku 108 (použitelnou s disketou - není ukázána) a úložné zařízení s přímým přístupem (DASD) 106, také známé jako pevné úložné zařízení.

S odkazem na obr. 1B je zobrazena síť 150 zpracovávající informace. Síť 150 zpracovávající informace obsahuje množství systémů 102 a 102B zpracovávajících informace, z nichž jeden nebo více může být totožný s osobním počítačovým 100 systémem z obr. 1A. Zpracovávající systém 102 je server, který se chová jako administrační počítačový systém v síti zpracovávající informace 150. Zpracovávájící systémy 102B obsahuji klientské systémy. Typicky jsou klientské systémy 102B totožné s jednotkou 102, kromě situace, kdy systémy 102B nemusí obsahovat DASD 106, v tom případě se tyto systémy 102B označují jako „klienty bez médii. Systémy 102 a 102B zpracovávající informace jsou vzájemně propojeny do sítě dobře známým způsobem a sdělují si informační signály sítí 150 zpracovávající informace kabely 160.

Při činnosti funguji systémy 102 a 102B zpracovávající informace pod řízením operačního systému, jako například operačního systému IBM OS/2 nebo operačního systému DOS, které jsou vhodně zavedeny po období počátečního mikro zavedení (IML). Operační systém typicky využívá BIOS, který je zaveden do systémové paměti během období IML. BIOS zajišťuje rozhraní mezi hardwarovými zařízeními a programovým vybavením operačního systému, aby bylo programátorovi nebo uživateli umožněno naprogramovat počítač bez podrobných provozních znalostí konkrétního hardwarového zařízení. Například disketový modul BIOSu umožňuje programátorovi naprogramovat disketovou jednotku bez hluboké znalosti hardwaru disketové jednotky. Tudíž lze v systému 100 používat množství disketových jednotek navržených a vyrobených různými společnostmi. Během období IML je také zaváděný program POST, který provádí samočinný test systémového hardwaru po zapnutí kvůli zjištěni systémové konfigurace. POST ukládá systémovou konfiguraci do úložného zařízeni, jako například do NVRAM. Jako takový může POST zjišťovat změnu konfigurace systému porovnáním předem určené systémové konfigurace se současnou systémovou konfigurací.

BIOS a POST jsou zřetelně definovány v materiálu IBM

Personál System/2 and Personál Computer

BIOS Interface

Technical Reference 1991, který je zde tímto zahrnut odkazem.

Unifikovaná deska

S odkazem na obr. 2 je zobrazen blokové schéma unifikované desky 200 systému 102 nebo 102B zpracovávajícího informace. Deska 200 obsahuje desku tištěného spoje (PCB) 201, na které je namontováno nebo připojeno množství vstupních/výstupních konektorů 232 sběrnice, které mají I/O štěrbiny, procesor 202, který je připojen vysokorychlostní lokální procesorovou sběrnicí 210 řízenou jednotkou 214 řadiče sběrnice k jednotce 256 řadiče paměti. Jednotka 256 je dále připojena k hlavní paměti, jako například k energeticky závislé paměti s přímým přístupem (RAM) 264. Lze použít libovolný vhodný procesor 202, jako například Intel 80386, Intel 80486 a podobně. Systémový napájecí konektor 205 je namontován na PCB 201 pro připojení k napájecí jednotce (není zobrazena), která zajišťuje nezbytnou energii pro systém 100.

Lokální sběrnice 210 CPU (obsahující adresové, datové a řídící komponenty), zajišťuje pro vzájemné propojení • · procesoru 202 volitelný matematický koprocesor 204, volitelný řadič 206 rychlé vyrovnávací paměti a volitelnou rychlou vyrovnávací paměť 208. Na lokální procesorové sběrnici 210 je také připojena systémová vyrovnávací paměť 212. Systémová vyrovnávací paměť 212 je sama připojena k systémové sběrnici 216, která obsahuje adresové, datové a řídící části. Systémová sběrnice 216 prochází mezi systémovou vyrovnávací paměti 212 a I/O vyrovnávací paměti 228. Systémová sběrnice 216 je dále připojena k jednotce 214 řadiče sběrnice a k jednotce 220 řadiče přímého přístupu do paměti (DMA). Jednotka 220 řadiče DMA obsahuje centrální arbitr 224 a DMA řadič 222. 1/0 vyrovnávací paměť 228 zajišťuje rozhraní mezi systémovou sběrnicí 216 a I/O sběrnicí 230.

pro zajištění

Oscilátor 207 je připojen tak vhodných hodinových signálů jak je zobrazeno pro počítačový systém 100.

Odbornici rozeznají, že i když je upřednostňované provedení realizováno na sběrnici MICRO

CHANNEL počítačového systému IBM ΡΞ/2, který je v oboru dobře znám, mohou být pro využiti vynálezu použity také jiné architektury sběrnice.

K I/O sběrnici je připojeno množství I/O sběrnicových konektorů, které mají štěrbiny 232 pro zasunutí karet adaptérů, které mohou být dále připojeny k 1/0 zařízením nebo k paměti. Z důvodu přehlednosti jsou zobrazeny dva I/O konektory 232, ale snadno lze přidávat dodatečné I/O konektory, aby se vyhovělo požadavkům konkrétního systému. Jak je ukázáno, je jeden z I/O konektorů připojen k dobře známé kartě 231 komunikačního adaptéru Token Ring, která se používá pro zajištění schopnosti síťové komunikace v systému 102 a 102B zpracovávajícím informace. Po spuštění síťové komunikace aktivuje CPU 202 kartu 231 adaptéru Token Ring dobře známým způsobem, aby umožnil přicházejícím a ···« • · • · »· • · · • · ·*·

• · » · · odcházejícím informacím přenos sítí 150 zpracovávající informace. Karta 231 komunikačního adaptéru jako taková obsahuje jak prostředky vysílače, tak prostředky přijímače k přenášení informací sítí 150. Arbitrážní sběrnice 226 spojuje DMA řadič 222 a centrální arbitr 224 s 1/0 konektory 232 a disketovým adaptérem 246. Na systémovou sběrnici 216 je také připojena jednotka paměťového řadiče 256, která obsahuje paměťový řadič 258, adresový multiplexor 260 a datovou vyrovnávací paměť 262. Jednotka 256 paměťového řadiče je dále spojena s hlavní pamětí jako například s pamětí s přímým přístupem představovanou modulem 264 RAM. Jednotka paměťového řadiče 256 obsahuje logiku pro přiřazování adres do procesoru 202 a z procesoru 202 do konkrétních oblastí RAM 264 a z konkrétních oblastí RAM 264. Zatímco systém 100 je zobrazen se základním jedním megabytovým modulem 264 RAM, rozumí se, že lze připojit dodatečnou paměť jak je zobrazeno na obr. 2 volitelnými paměťovými moduly 266, 268, 270.

Vyrovnávací paměť 218 je připojena mezi systémovou sběrnici 216 a I/O sběrnici 234 desky. I/O sběrnice 234 desky obsahuje adresové, datové a řídící části. Na I/O sběrnici 234 desky je připojeno mnoho 1/0 adaptérů a jiných periferních součástí jako například zobrazovací adaptér 236 (který se používá k ovládání volitelné zobrazovací jednotky 104) , hodiny/CMOS RAM 250, energeticky nezávislá RAM 248 (níže označovaná jako NVRAM), sériový adaptér 240 (jiné běžné názvy používané místo „sériový jsou „synchronní a „RS232), paralelní adaptér 238, množství čítačů 252, disketový adaptér 246, řadič 244 klávesnice/myši, řadič přerušení 254 a firmwarový subsystém 242. Firmwarový subsystém 242 typicky zahrnuje energeticky nezávislý úložný prostor pro programy (např. ROM), který obsahuje část • ·*· «4 »♦·» ··4«

4» · · 4 4 · 4 4· • 4 4 4 4 4 4 · ♦9 ·

4 4 4 · 4 4 »4 4 «4

444 44 4.444

44444 «4444 4««4 programů POST a BIOS známou jako POST stupně I. Jak bude dále podrobně popsáno, POST stupně I se používá pro počáteční a omezené testování systému a obsahuje rutiny pro zavedení POST stupně II, který je také znám jako počáteční mikro zaváděcí (IML) obraz, z externího úložného zařízení, jako například z pružného disku 108 nebo pevného úložného zařízení 106.

Hodiny/CMOS RAM 250 se používají pro výpočty denního času. NVRAM 248 se používá k ukládání systémové konfigurace. To znamená, že NVRAM 248 bude obsahovat hodnoty, které popisují současnou konfiguraci systému 100. NVRAM 248 obsahuje informace, které popisují například inicializační data karty adaptéru, kapacitu pevného disku nebo diskety, množství hlavní paměti, atd. Dále jsou tato data ukládána do NVRAM 248 kdykoli je spouštěn konfigurační program. Tento konfigurační program může být konvenční program pro nastavování konfigurace, který je dodávaný na systémové referenční disketě spolu s počítačovými systémy IBM PS/2. Referenční disketa je někdy označována jako diagnostická, podpůrná nebo servisní disketa. Účelem konfiguračního programu je předem určit a předem uložit hodnoty charakterizující konfiguraci tohoto systému 100 do NVRAM 248, které jsou zde uloženy pokud je napájení odstraněno ze systému. NVRAM může být nízkoenergetická CMOS paměť se zálohovou baterií.

K řadiči 244 klávesnice/myši jsou připojeny port A 278 a port B 280. Tyto porty A, B se používají k připojení klávesnice 110 a myši 112 k osobnímu počítačovému systému 100. K sériovému adaptéru 240 je připojený sériový konektor 276. K systému může být pomocí tohoto konektoru 276 připojeno volitelné zařízení jako například modem (není

• ····		··· ««	*4»
·· ·	« *	• * ·	• 4
• ♦	• ♦	• «· · ·	• ·
• ·	• · ·	• * ···	•
• · ·	• ·	• ·	• ·
	··	··· ·’·

zobrazen). K paralelnímu adaptéru 238 je připojen paralelní konektor 274, ke kterému může být připojeno zařízeni, jako například tiskárna 114. K disketovému adaptéru 246 je připojen disketový konektor 282 používaný k připojení jedné nebo více disketových jednotek 108.

Alternativní základní deska

Podle alternativního provedení osobního počítačového systému 100 je unifikovaná deska 200 nahrazena základní deskou 300 a kartou s procesorem 400 (obr. 3 a 4). Karta 400 s procesorem je odstranitelně přimontovaná a je elektricky připojena k základní desce 300. Odpovídající čísla prvků z obr. 2 odpovídají příslušným prvkům na obr. 3 a 4. Nyní s odkazem na obr. 3 obsahuje základní deska 300 desku tištěného obvodu (PCB) 301, na které jsou přimontovány (např. povrchovou montáží) různé součásti, které jsou propojeny dráty nebo obvody v PCB. Takové části obsahují vhodný komerčně dostupný elektrický konektor 302, do kterého je zapojen okraj 416 karty s procesorem 400 pro odstranitelné namontování a elektrické připojení karty 400 s procesorem k základní desce 300. Množství konektorů pro paměťové moduly SIAM (single in-line memory module) 306 je také připevněno na PCB 301 pro připojení k paměťovým bankám 30BA, 308B, tvořící hlavní systémovou paměť nebo EtAM. Na PCB 301 je také připevněn jeden nebo více konektorů 232 I/O sběrnice nebo rozšiřujících konektorů 232 pro připojení k jiným rozšiřujícím adaptérům a volbám, které lze přidat nebo začlenit do osobního počítačového systému 100. Jednotka 106 pevného disku je například připojena ke kartě 231 diskového adaptéru, která má diskový řadič rozhraní SCSI (smáli computer systém interface). Karta 231 adaptéru je připojena k I/O sběrnici nebo k rozšiřujícím konektorům 232. Přednostně je každý konektor 232 komerčně dostupný konektor • · · ·

typu vyhovujícího výše uvedené architektuře MICRO CHANNEL.

K desce 300 je také připevněn řadič 254 přerušení a řadič 244 klávesnice/ myši, které jsou připojeny ke konektorům 278, 280 klávesnice a myši, disketový řadič nebo adaptér 246 připojený k disketovému konektoru 282 a sériový a paralelní adaptér 240, 238, které jsou připojeny k sériovému a paralelnímu konektoru 27 6, 274, které umožňují připojení různých I/O zařízení k systému. Konektor 205 systémového napájení je připevněn k PCB 301 pro připojeni k napájecí jednotce (není ukázána), která napájí systém nezbytnou energií. K PCB 301 je také připojena energeticky nezávislá paměť (NVRAM) 248 a systémové hodiny/CMOS RAM 250. PCB má na sobě rovněž připevněny různé oscilátory (nejsou zobrazeny) pro zajištění časovačích signálů a vyrovnávací paměti 342, 344 (ne všechny jsou zobrazeny) kvůli izolaci částí obvodů dobře známým způsobem.

Spoje PCB 301 vzájemně propojují různé části jak je zobrazeno na obrázku a jsou rozděleny do třech skupin, paměťové sběrnice 310 (včetně linek 324-338), kanálové sběrnice 312 (včetně adresové sběrnice 322, datové sběrnice 320 a řídící sběrnice 318) a různých signalizačních linek včetně linek 314, 316 přerušení, které jsou všechny připojeny k protějším spojům na PCB 401 konektory 302, 416.

Ze sběrnice 312 je vyvedená funkční sběrnice 319 desky.

Karta s procesorem

Nyní s odkazem na obr. 4 je zobrazena karta 4 00 s procesorem pro odstranitelné připojení k základní desce 300. Karta 400 s procesorem obsahuje desku tištěného spoje 401, která má na sobě připevněno (např. povrchovou montáží) množství komerčně dostupných součástí včetně procesoru 202,

volitelného matematického koprocesoru 204, volitelného řadiče 206 vyrovnávací paměti, volitelné vyrovnávací paměti 208, jednotky 220 řadiče přímého přístupu do paměti (DMA), jednotky 214 řadiče sběrnice, jednotky 256 řadiče paměti, firmwarového subsystému 242 a jednotek 402, 404 kontroly parity. Procesor 202 je přednostně typu o vysokém výkonu, jako jé například Intel 80486, který má dvaatřicetibitové datové cesty a zajišťuje schopnost dvaatřicetibitového adresování

Samozřejmě lze použít Intel 80386 a podobné procesory.

Zbýváj ící součásti jsou zvoleny konvenčním způsobem s ohledem na jejich slučitelnost s tímto procesorem.

Množství vyrovnávacích pamětí 406,

408, 410,

412, 414 je připojeno tak, jak je zobrazeno. Vyrovnávací paměti zajišťuji selektivní rozpojení nebo spojení mezi obvody umožňující použití různých částí současně, například přesun dat mezi procesorem 202 a rychlou vyrovnávací pamětí 208 zatímco jsou jiná data přenášena mezi I/O jednotkou a hlavní pamětí 308A, 308B. Všechny z výše uvedených součástí jsou vzájemně vhodně elektricky propojeny tištěnými obvody na PCB 401, který je zakončen na okrajovém konektoru 416. Okrajový konektor 416 je zasouvatelný do okrajového konektoru 302 na základní desce 300 zobrazené na obr. 3, takže základní deska 300 a karta 400 procesoru jsou elektricky a mechanicky propojitelné. Jako takové mohou být do základní desky 300 zapojeny různé verze karty 400 s procesorem, přičemž každá má k sobě přiřazen typ procesoru.

Spojovací obvody PCB 401 obsahují lokální sběrnici 418 obsahující datové, adresové a řídící linky 420, 422, 424 v uvedeném pořadí, které vzájemně propojují procesor 202 s volitelným matematickým koprocesorem 204, volitelným řadičem 206 vyrovnávací paměti a volitelnou rychlou vyrovnávací pamětí 208 jak je zobrazeno na obr. 4. Zbývající linky obvodu zpravidla obsahují linky 316 přerušení, linky 312 kanálové sběrnice a linky 310 paměťové sběrnice. Linky 312 kanálové sběrnice obsahují řídící, datové a adresové linky 318, 320, 322 sběrnice v uvedeném pořadí. Linky 310 paměťové sběrnice obsahují multiplexované paměťové adresové linky 324, 322, adresovací linky 328, 336 pro uvolňováni řádku (RAS) 'pro paměťové banky 308A, 308B, linku 338 pro uvolňování sloupce, linky datových sběrnic A a B 326 a 334 a linku 330 pro použití při kontrole chyb pomocí kontroly parity nebo kontroly ECC. Oscilátor 207 je připojen jak je zobrazeno pro dodávání vhodných hodinových signálů počítačovému systému 100. Pro jednoduchost byly na obr. 2,3 a 4 vynechány různé jiné linky, jako například reset, země, napájení-zapnuto, atd.

Během normální činnosti osobního počítačového systému 100, který má desku 300 a kartu 400 je karta 400 elektricky a mechanicky připojena k desce 300 a typicky leží v rovině orientované podstatně kolmo k desce 400 .

Znovu zopakováno, systémový firmware obsahuje samočinný test POST a program BIOS (základní I/O systém) . BIOS dále obsahuje kompatibilní BIOS nebo CBIOS a zdokonalený BIOS nebo ΑΒΙΟΞ. POST je skupina instrukcí, které se spustí pokud je systém zpočátku zapnut. Spuštění POST je kritické pro inicializaci osobního počítačového systému 100 když je zjišťována aktuální systémová konfigurace. BIOS je skupina instrukcí, které zjednodušují přenos dat a řídících instrukcí mezi procesorem 202 a 1/0 zařízeními.

V případě že systém zpracovávající informace (např. 102B) je bez média (nemá žádné DASD ani disketovou mechaniku), je provedeno vzdálené počáteční zavedení • · ♦

programu - Remote Initial Program Load - (RIPL) kartou 231 komunikačního adaptéru. Karta je připojena například k jednomu z konektorů 232 a umožňuje zavádění operačního systému ze síťového serveru 102 dobře známým způsobem.

POST obsahuj e zaváděcí program, který se pokouší nalézt zaváděcí zařízení a zavést zaváděcí záznam. Typicky je zaváděcí zařízení pevný úložný prostor 106 nebo disketová j ednotka

108 nebo v případě klienta bez média je zaváděcí zařízení server 120. Disketová jednotka

108 vyžaduje k činnosti zaváděcí disketu (médium, není disketu s operačním systémem. Pokud je

POST úspěšný v zavedeni zaváděcího záznamu ze zaváděcího zařízení, pak postoupí řízení zaváděcímu záznamu, který dokončí činnost zaváděcího POST programu. Pokud nebylo možné zavést zaváděcí záznam a RPL adaptér je přítomen, pak POST postoupí řízení RPL programu. Pokud není přítomen žádný RPL program, pak POST vyzve uživatele a oznámí, že se vyžaduje zdroj zavedení. CBIOS je pro zavádění počítače podstatný. CBIOS zajišťuje množství služeb včetně přístupu k pevnému úložnému prostoru 106 a disketové jednotce 108.

Systém 102 a 102B zpracovávající informace spouští dvoustupňový POST známý jako počáteční zavedení mikrokódu (IML) jak je dobře známo a je úplně popsáno v US patentu 5 128 995, který je takto zahrnut odkazem. Podle IML procesor během stupně I POST zavede obsah firmwarového subsystému 242 a spustí jeho příkazy, které obsahují minimální kontrolu jistých I/O zařízení, jako například zobrazovacího zařízení a jistých adres paměti zařízení. Potom během stupně II POST procesor dokončí testování systému s použitím IML obrazu. IML obraz obsahuje instrukce pro dokončení POST a pro postoupení řízení procesoru

operačnímu systému. Během POST je zjištěna aktuální konfigurace systému a porovnána s předem nastavenými a předem uloženými údaji o konfiguraci systému v NVRAM 248. IML obraz je specifický pro systémový procesor a je uložen v systémové tabulce rozdělení (partition) úložného zařízení. Pokud je úložné zařízení disketa v disketové jednotce 108, zabírá systémová tabulka rozdělení část diskety. IML obraz uložený v systémové tabulce rozdělení obsahuje část POST jakož i referenční obraz, který obsahuje rutiny pro nastavení nebo diagnostiku systémového hardwaru. Referenční obraz je zaveden a spuštěn jakmile POST zjistí chybu vyplývající ze změny konfigurace. Referenční obraz může být také zaveden jako odezva na předem definovanou klávesovou sekvenci. Pokud je úložné zařízení pevný úložný prostor 106, je systémová tabulka rozdělení uložena na chráněné části

úložného	zařízení,	aby	se	zamezilo neúmyslnému	poškození
životně	důležitých	IML	obrazů. V IBM	modelu 90	a	95 je
chráněná	systémová	tabulka	rozdělení	uložena	na	zcela
koncové	části úložného	média	a zabírá	3 megabyty	z	úložné
kapacity

Podle tohoto vynálezu aktivuji systémy 102 a 102B zpracovávající informace sítě 150 zpracovávající informace po zjištění změny v konfiguraci systému během období IML kartu 231 komunikačního adaptéru kvůli vyslání jistých informací o konfiguraci systému sítí před zavedením operačního systému.

S odkazem na obr. 5 jsou pracovní kroky provedené za dosažením účelu tohoto vynálezu znázorněny blokovým schématem 500. Jakmile je systém zapnut, blok 501, provede systém zpracovávající informace POST během období IML, blok 502. Zpracovávající systém pak zjišťuje, zda nastává pokus • · · · o změnu konfigurace systému. Změna v konfiguraci systému může nastat změnou konfigurace hardwaru, jako například zvýšením nebo snížením velikosti systémové paměti. Eventuelně může být změna konfigurace vyžádána uživatelem, který může žádat změnu konfigurace systému stisknutím předem určené sekvence kláves. Nejdříve systémy zpracovávající informace určí, zda nastala změna konfigurace hardwaru během období IML pomocí POST, blok 503. Toto zjištění je provedeno porovnáváním aktuální konfigurace systému s předem určenou konfigurací systému uloženou v NVRAM 248. Pokud nikoli, bude provedeno zjištění, zda byla uživatelem započata změna konfigurace, blok 504. Toto zjišťování je prováděno detekcí spuštění předem definované sekvence kláves uživatelem dobře známým způsobem. Pokud toto nenastalo, bude zaveden operační systém, blok 505.

Pokud však POST zjistí změnu konfigurace hardwaru systému, budou zjištěny jisté údaje o konfiguraci systému a sděleny sítí před zavedením operačního systému, blok

506.

Informace o konfiguraci systému mohou mezi jinými věcmi obsahovat chybový kód pro jedno nebo více selhání karet adaptéru, datové oblasti

NVRAM, CMOS a

BIOS, atd. Pak je zaveden referenční obraz ze systémové tabulky rozděleni spuštěn, aby se aktuální systémová konfigurace uložila do

NVRAM 248.

Pokud POST zjistí pokus o uživatelem zahájenou změnu systémové konfigurace, je provedeno zjištění, zda je povolen přístup k systémové tabulce rozdělení, blok 507. Pokud nikoli, budou zjištěny údaje o konfiguraci systému a sděleny sítí, blok 508, a následně bude zaveden operační systém, blok 509. Pokud je však povolen přístup k systémové tabulce rozdělení bude provedeno zjištění, buďto zda takový přistup vyžaduje autorizaci od administračního systému zpracovávajícího informace, jako například od serveru 102, blok 510. Pokud nikoli, bude zaveden referenční obraz a spuštěn, aby umožnil uživateli změnit konfiguraci systému. Vyžaduje-li přístup k systémové tabulce rozdělení autorizaci, bude požadavek na změnu údajů o konfiguraci systému' včetně identifikace konfigurace systému, která se má měnit, sdělen serveru 120 kartou 231 síťového komunikačního adaptéru, blok 511. Pokud server 120 udělí oprávnění k přístupu k systémové tabulce rozdělení, bude referenční obraz zaveden a spuštěn, bloky 512 a 513. Pokud server 102 neudělí oprávnění, bude zaveden operační systém, bloky 512 a 505.

Ξ odkazem na obr. 6 je zobrazeno podrobnější blokové schéma 600 kroků provedených během bloku 506 a 508. Po zjištění změny konfigurace systému (ať už změny hardwaru nebo uživatelem požadované změny konfigurace) bude aktivována síťová komunikační karta 321 adaptéru, blok 601. Systém zpracovávající informace pak zavede ovladač pro získání předem určené konfigurace systému z NVPAM 248, blok 602. Ovladač pak zjistí aktuální konfiguraci hardwaru systému z různých zařízení, blok 603. Pak budou zjištěny údaje týkající se chyb, tj . chybový kód změny konfigurace hardwaru a údaje o požadavku na přístup uživatele, blok 604. Veškeré zjištěné údaje z předchozích kroků budou pak zformátovány a sděleny kartou 231 komunikačního adaptéru do sítě.

Sdělené údaje o konfiguraci systému budou přijaty administračním zpracovávajícím systémem (např. serverem 102) kartou 231 komunikačního adaptéru. Administrační systém obsahuje sledovací prostředky, přednostně ve formě • · · · programové rutiny, ke sledováni komunikace v šiti 150. Po zjištění údajů o konfiguraci systému obdrží administrátor údaje a zaznamená je na stálé úložné médium, jako například DASD. Formát uložených informací je přednostně s časovou značkou pro další zpracování.

Každý systém zpracovávající informace v systému může mít schopnost přijímat sdělované údaje o konfiguraci systému podle tohoto vynálezu. Údaje takto přijaté síťovými systémy je informují o schopnostech jiných systémů v síti a jako takové mohou přizpůsobit jejich hardware za účelem úplného využití schopností sítí.

Jak lze ocenit, tento vynález nabízí schopnost sdělování údajů o konfiguraci systému před zavedením operačního systému a jakéhokoli jiného aplikačního programového vybavení. Jde tudíž o zpřístupnění této cenné síťové vlastnosti sítím zpracovávající informace, které mají systémy zpracovávající informace, které využívají běžně prodávané operační systémy, jako například osobní počítače IBM kompatibilní. Tento vynález dále umožňuje sdělování údajů o konfiguraci systému pokud je to nezbytné po spuštění a před zavedením operačního systému a tudíž osvobození procesoru od provádění sledovacích úloh konfigurace v reálném čase.

Prostředí programového vybavení

Přehled - Objektově orientovaná technologie

Tento vynález může být implementován s použitím Objektově orientované (00) rámcové technologie. Odborníci v oboru 00 rámcové technologie asi následující část Popisu přeskočí. Osoby, pro které je vsak rámcová technologie nebo obecně technologie 00 nová, by měly tuto souhrnnou část • · · · « «

přečíst, aby lépe vynálezu.	porozuměly přínosům	a	výhodám tohoto
Objektově orientovaná technologie	vs.	procedurální
technologie
Ačkoli se tento	vynález týká konkrétní	00 technologie,
čtenář 'musí nejdříve	pochopit, že obecně	je	00 technologie

značně rozdílná oproti konvenční technologii založené na procesech (často nazývané procedurální technologie). Zatímco obě technologie lze použít pro vyřešení stejného problému, konečná řešení problému jsou vždy naprosto rozdílná. Tento rozdíl pramení ze skutečnosti, že důraz při návrhu procedurální technologie je úplně jiný, než u 00 technologie. Důraz u tvorby založené na procesech se klade na celkový proces, který řeší problém, zatímco důraz u 00 tvorby se klade na to, jak lze problém rozložit na skupiny autonomních entit, které mohou spolupracovat a zajistit řešení. Autonomní entity 00 technologie se nazývají objekty. Jinak řečeno, 00 technologie se značně liší od procedurální technologie, protože problémy jsou rozdělovány do skupin spolupracujících objektů a nikoli do hierarchií vnořených počítačových programů nebo procedur.

Po j em Rámec

V poslední době nastal vývoj terminologie a slovních spojení, která mají zvláštní význam pro odborníky v oblasti 00 vývoje. Čtenář by si však měl povšimnout, že jedna z nej volnějších definicí v 00 oboru je definice slova rámec (framework). Slovo rámec má pro různé lidi různé významy. Tudíž při porovnávání vlastností dvou předpokládaných rámcových mechanismů by se měl čtenář pozorně ujistit, že jsou skutečně srovnávány srovnatelné pojmy. Jak bude vyjasněno, používá se termín rámec v této specifikaci k popsáni 00 mechanismu., který byl navržen k tomu, aby měl funkci jádra a rozšiřující funkci. Funkce jádra je ta část rámcového mechanismu, která není podrobována změnám kupujícím rámce. Rozšiřující funkce je na druhé straně ta část rámcového mechanismu, která byla navržena výlučně k tomu, aby byla přizpůsobována a rozšiřována kupujícím rámce.

Rámcové 00 mechanismy

Ačkoli může být v obecné terminologii mechanismus 00 rámec správně charakterizován jako 00 řešení, přesto existuje základní rozdíl mezi rámcovým mechanismem a základním 00 řešením. Rozdíl je v tom, že rámcové mechanismy jsou navrženy způsobem, který umožňuje a podporuje přizpůsobování a rozšiřování jistých aspektů řešení. Jinými slovy rámcové mechanismy obsahují více než jen řešeni problému. Tyto mechanismy zajišťují živé řešení, které lze přizpůsobovat a rozšiřovat tak, aby vyhovělo charakteristickým požadavkům, které se s časem mění. Samozřejmě kvalita přizpůsobení/rozšíření rámcových mechanismů je neobyčejně cenná pro kupující (zde označované jako spotřebitelé rámce) protože náklady na přizpůsobení nebo rozšíření rámce jsou mnohem nižší, než náklady na nahrazení nebo přepracování existujícího řešeni.

Pokud tvůrci rámce začínají řešit konkrétní problém, provádějí tudíž více než pouhý návrh jednotlivých objektů a toho, jak budou tyto objekty spolupracovat. Také navrhují funkci jádra rámce (tj . tu část rámce, která nebude podrobována potenciálnímu přizpůsobování a rozšiřování spotřebitelem rámce) a rozšiřující funkce rámce (tj. ty části rámce, které mají být podrobovány potenciálnímu přizpůsobování a rozšiřování). Nakonec celková hodnota rámcového mechanismu spočívá nejenom v kvalitě návrhu ···· ·· ···* ·· objektů, ale také ve volbách návrhu zahrnujících to, které aspekty rámce představuji funkci jádra a které aspekty představují rozšiřující funkci.

ZAF - Ilustrační rámcový mechanismus

Ačkoli odborníci vědí, že návrh rámce je nutně provázaný a iterační proces, budou následuj ících odstavcích ukázány příklady voleb návrhů pro jednoduchý rámcový mechanismus. Rozumí se však, že se jedná pouze o vzorový rámec, který je použit v této specifikaci kvůli znázornění a co nej lepšímu vysvětlení mechanismů rámců tak, aby čtenář porozuměl a ocenil přínos a výhody tohoto vynálezu.

Tvůrci rámců určují které objekty jsou zapotřebí pro rámcový mechanismus zvolením objektů z takzvaného oboru problémů. Obor problémů je abstraktní pohled na konkrétní řešený problém. Vzorový obor problémů zvolený pro tento ilustrativní rámcový mechanismus je řízení zoo. Konkrétní problém je v navržení mechanismu, který bude napomáhat ošetřovatelům v zoo v péči a krmení zvířat. V našem příkladu rámce pro řízení zoo (ZAF) by se tvůrce 00 rámce podíval do oboru zoologických problémů a rozhodl se, že jakýkoli ZAF by nutně obsahoval mechanismus, který by reprezentoval vztah mezi ošetřovateli v zoo a zvířaty (tj. reprezentoval jak se ošetřovatelé v zoo starají o zvířata). Tvůrce rámce by také pravděpodobně zjistil, že zvířata v zoo obvykle žijí v klecích, ohradách, jezírcích a jiných druzích jednotek ohraničení. Proto by náš tvůrce rámce začal myšlenkou, že rámec bude muset obsahovat mechanismy, které by představovaly všechny tyto základní entity a vztahy.

Náš tvůrce rámce by pravděpodobně začal při tvorbě ···· ·· ···· rámce něčím, co se nazývá schéma kategorii. Schémata kategorií se používají k popisu vysokoúrovňových rámcových mechanismů a toho, jak jsou tyto mechanismy ve vzájemném vztahu. Obrázek 7 je schéma kategorií vzorového rámce ZAF. Každý mechanismus ve schématu kategorií představuje seskupení objektů, které provádějí konkrétní funkci. Kvůli znázornění předpokládejme, že se náš tvůrce rámce rozhodne, že ZAF by měl být vytvořen ze čtyř vysokoúrovňových mechanismů: mechanismu řízení zoo, mechanismu ošetřovatel, mechanismu zvíře a mechanismu jednotka ohraničení.

Jak je zobrazeno na obr. 7, byl mechanismus řízení zoo navržen tak, aby používal mechanismus ošetřovatel k řízení zoo. Vztah mechanismu řízení zoo k mechanismu ošetřovatel lze tudíž označit jako používá.

Jak bylo popsáno, byl mechanismus řízení zoo navržen k tomu, aby byl zodpovědný za celkové řízeni ZAF. Mechanismus řízení zoo je tudíž zodpovědný za naplánování činnosti mechanismu ošetřovatele. Je třeba také poznamenat, že náš tvůrce rámce navrhl mechanismus řízení zoo jako funkci jádra ZAF, což znamená, že byl navržen tak, že nebude podrobován potenciálnímu přizpůsobení ani rozšíření. C v poličku kategorie udává tuto skutečnost. Dále stojí za povšimnutí, že vztah používá mezi mechanismem řízení zoo a mechanismem ošetřovatel byl také označen tak, že není určen pro konečné přizpůsobování uživatelem rámce.

Mechanismus ošetřovatel byl navržen tak, aby byl obecně zodpovědný za ošetřování a krmení zvířat v zoo. K tomu, aby mohl provádět tyto úlohy tudíž používá mechanismy zvíře a jednotka ohraničení. Avšak na rozdíl od návrhu mechanismu řízení zoo náš tvůrce rámce navrhl mechanismus ošetřovatel ···· jako rozšiřující funkci, což opět znamená, že mechanismus ošetřovatel byl navržen tak, aby byl dostupný pro úpravy a rozšiřování spotřebitelem rámce pro určení budoucích požadavků na ošetřování a krmení. Tato skutečnost je označena jako E v poli kategorie u mechanismu ošetřovatel.

Náš tvůrce rámce navrhl mechanismus zvíře k reprezentaci zvířecí strany ve vzájemném působení mezi zvířaty v zoo a ošetřovateli v zoo. Protože populace zvířat v zoo j e mechanismus

Mechanismus ošetřovatel něco, co se pravidelně mění, byl podobně zvíře navržen jako rozšiřující funkce.

jednotka ohraničeni spolupracuje s mechanismem tím, že reprezentuje jednotlivé jednotky ohraničení jako například ohrady, jezera a klece. Stejně jako mechanismus zvíře byl mechanismus jednotka ohraničení navržen jako rozšiřující funkce, takže může pracovat s budoucími požadavky na přizpůsobení a rozšíření. Zde je však zapotřebí připomenout, že dokonce i v případě, že jsou mechanismy ošetřovatel, zvíře, a jednotka ohraničení všechny navrženy jako rozšiřující funkce, jsou vztahy mezi mechanismy navrženy jako funkce jádra ZAF. Jinými slovy, i když je žádoucí dát spotřebitelům ZAF flexibilitu vzhledem k mechanismům ošetřovatel, zvíře a jednotka ohraničení, není žádoucí umožnit spotřebitelům ZAF měnit způsob vztahu těchto mechanismů mezi sebou.

Náš tvůrce rámce by pak navrhl třídy a vztahy, které tvoří mechanismy zobrazené na obrázku 7. Třída je definice skupiny podobných objektů. 0 jako takové se může o třídě uvažovat jako o abstrakci objektů nebo jako o definici typu objektu. Z pohledu počítačového systému představuje jeden objekt zapouzdřenou skupinu dat a operaci nebo skupinu operací, které jsou prováděny počítačovým systémem na těchto

- 36 datech. Ve skutečnosti je v zabezpečeném počítačovém systému přístup k informacím, které jsou řízeny objektem, možný pouze objektem samotným. To je důvod proč jsou informace obsažené v objektu označované jako zapouzdřené objektem.

Každá definice třídy obsahuje definice dat, které definují informace řízené objektem a definice operací, které definují operaci nebo operace vykonávané objekty na datech, která jednotlivý objekt řídí. Jinými slovy definice třídy definuje jak se objekt chová a jak reaguje na jiné objekty definicí operace nebo skupiny operací, která je vykonávána (které jsou vykonávány), na definovaných datech. (Všimněte si prosím, že operace se někdy nazývají metody, programy metod nebo členské funkce.) Definované operace a data dohromady se nazývají chování objektu. Definice třídy pak v podstatě definuje chování svého členského objektu nebo obj ektů.

Obrázek 8 je schéma 00 třídy, které zobrazuje základní třídy, které náš tvůrce rámce navrhl pro ZAF. Každá reprezentace třídy obsahuje svůj vztah k mechanismům zobrazeným na obrázku 7. Je například vidět, že třída ošetřovatelé je označena tak, že je z mechanismu ošetřovatel. Základní třídy ZAF obsahují; třídu řízení zoo, která je součástí mechanismu řízení zoo; třídu registr ošetřovatele, která je také částí mechanismu řízení zoo; třídu registr zvíře, která je částí mechanismu ošetřovatel; třídu ošetřovatelé, která je také částí mechanismu ošetřovatel, třídu registr jednotky ohraničení, která je také částí mechanismu ošetřovatel; třídu zvířata, která je částí mechanismu zvíře; a třídu jednotka ohraničení, která je částí mechanismu jednotka ohraničení.

Povšimněte si opět, že vztahy mezi třídami byly navrženy jako funkce jádra ZAF, takže není možná jejich konečná úprava spotřebiteli ZAF.

Třída řízení zoo je definicí objektu, který je zodpovědný za celkové řízení ZAF. Všechny 00 třídy opět definuji objekty, které na sebe vzájemně působí pro zajištění řešeni problému. Prozkoumáním vlastností definicí tříd jsme však schopni pochopit, jak byly objekty rámcového mechanismu navrženy pro zajištění živého řešení, které může být přizpůsobováno nebo rozšiřováno tak, aby vyhovělo budoucím požadavkům.

Třída řízení zoo byla navržena tak, aby měla vztah používá s registrem ošetřovatele. Náš tvůrce rámce navrhl třídy řízení zoo a registr zoo jako funkce jádra ZAF, protože náš tvůrce se rozhodl, že spotřebitelům ZAF by nemělo být umožněno měnit chování objektů, které jsou členy těchto definicí tříd. Registr ošetřovatele, který má cosi co se nazývá obsahuje odkazovým vztahem s třídou ošetřovatel, je prostě třída, která definuje objekt, který je kontejner pro všechny objekty ošetřovatel. Registr ošetřovatele tudíž obsahuje definici operace list_zoo_keepers(). Jak bude popsáno později, je tato operace zodpovědná za zajišťování seznamu objektů ošetřovatel jiným objektům, kteří tento seznam požadují.

Obrázek 9 zobrazuje pohled v nižší úrovni na třídu správce zoo. Protože objekty typu správce zoo mají zodpovědnost za celkové řízení ZAF, byla třída správce zoo navržena tak, aby obsahovala operace, které provádějí úlohy orientované směrem k řízení zoo. Definice třídy obsahuje následujících pět operací: 5__minute_timer () , add_animal() , ··»· ·* «··· ·· add containment unit(), add_zoo_keeper() start zoo admin().

Operace

To znamená, start_zoo_admin je že uživatel, nebo komunikovat s operací start řízeni zoo pomocí

ZAF. Po je tato navržena našim minuté timer().

minuté timer () zodpovědná za spuštěni ZAF.

systémový administrátor bude zoo admin() kvůli zahájení spuštění operace tvůrcem rámce k

Každých obj ektům pět minut ošetřovatel start_zoo_admin() zaháj eni přikáže vyjit operace operace ven zkontrolovat zvířata. Operace add/delete_zoo_keeper zodpovědná za komunikaci s uživateli ZAF pro definici je dalších ošetřovatelů (tj. dalších tříd ošetřovatel) kvůli přidáváni dalších ošetřovatelů (tj. objektů ošetřovatel) a kvůli odstraňováni tříd a objektů ošetřovatel. Jak bude zřejmé, každý objekt ošetřovatel je zodpovědný za prováděni konkrétní úlohy v zoo. Je tudíž přirozené, že uživatel ZAF by také mohl chtít přidat definici ošetřovatele a objekt, který má obsluhovat další úlohu v zoo nebo odstranit definici nebo objekt, který již není zapotřebí. Jak bude vidět, je tato flexibilita zajištěna navržením mechanismu ošetřovatel jako rozšiřující funkce.

Podobně jako operace add/delete_zoo_keeper, je operace add/delete_animal() zodpovědná za komunikaci s uživateli kvůli definování dalších tříd a objektů zvíře a kvůli odstraňování tříd a objektů, které již nejsou zapotřebí. V zoo je opět zcela přirozená potřeba přidávat a odstraňovat zvířata. Operace add/delete_containment_unit() je zodpovědná za definici nových tříd a objektů jednotka ohraničení a za odstraňování tříd a objektů, které již nejsou zapotřebí. Náš tvůrce rámce opět navrhl ZAF způsobem, který zajišťuje tuto flexibilitu navržením mechanismů zvíře a jednotka ohraničení ♦ · ···· * *· • ♦··# • ·· · • · · ·

jako rozšiřující funkce.

Nyní s odkazem, na obrázek 8 má definice třídy ošetřovatelé vztah používá s třídami registr zvíře, zvířata, registr jednotky ohraničení, jednotka ohraničení. Protože hodnota ZAF je rozšířena tím, že umožňuje ZAF spotřebitelům přizpůsobovat a rozšiřovat třídy ošetřovatelé, zvířata a jednotka ohraničení, byly tyto třídy označeny jako rozšiřující funkce. Změna třídy chováni zvířete a registru jednotky ohraničení by narušila základní činnost ZAF. Tudíž byly tyto třídy navrženy jako funkce jádra ZAF.

Obrázek 10 je schéma tříd třídy ošetřovatel. Avšak před popisem podrobností z obrázku 10 stojí za to zdůraznit, že definice tříd zobrazené na obrázku 10 jsou uspořádány ve velmi jednoduchém uspořádání nazývaném hierarchie tříd. Třída, jako například třída ošetřovatel, která reprezentuje nejobecnější/nejabstraktnější třídu v hierarchii tříd je označena jako základní třída hierarchie. Uspořádání tříd v hierarchii tříd je od nejobecnějšího k nejméně obecnému (tj. od obecného ke konkrétnímu) . Říká se, že méně obecné třídy (například třída krmič) dědí vlastnosti obecnější třídy nebo tříd, (tj. v tomto případě třídy ošetřovatel). Definice tříd krmič, veterinář a regulátor teploty jako takové se nazývají podtřídy třídy ošetřovatel. Mechanismy dědění budou zkoumány podrobněji v popisu patřícím k obrázku 11.

Jak je zobrazeno na obrázku 10, obsahuje definice třídy ošetřovatel definici jedné operace, definici operace check_animals(). Čtenář by si měl také povšimnout, že definice třídy ošetřovatelé je označena jako abstraktní třída. Abstraktní třídy nejsou navrženy k tomu, aby měly jako své členy vytvářené objekty, ale místo toho se

• 4«4*	44	44	• 4
44 v	• ·	• « ♦	4
• ·	* 4	4·· 4 4	44
• 4	• 4 ·	4 4 «44	4	4
4 4·	• *	4 4	4	•
4· * 4 ·	• 4	444 44	♦ ♦

používají k definici společného rozhraní/protokolu pro své podtřídy. Třída se nazývá abstraktní třída pokud alespoň jedna z definic jejích operací je definice čistě virtuální operace. Definice čistě virtuálních operací jsou navrženy výhradně za účelem definice společného rozhraní pro definici podtřídy této operace. Jinými slovy návrh současného chování (tj. dat a operací) je ponechán podtřídám samým. V případě definice třídy ošetřovatel definují podtřídy krmič, veterinář a regulátor teploty konkrétní implementace definice čistě virtuální operace check_animals(), která je obsažena ve třídě ošetřovatel. Operace je označena jako čistě virtuální pokud se rovná 0.

Je však důležité poznamenat, že společné rozhraní definice čistě virtuální operace musí být přijato všemi podtřidami tak, aby požadující objekty (nazývané klientské objekty) mohly používat členské objekty podtřídy (nazývané serverové objekty) bez potřeby znalosti konkrétní podtřídy serverového objektu. Kdykoli například potřebuje objekt definovaný třídou správce zoo vykonat konkrétní akci, komunikuje s objektem ošetřovatel. Protože rozhraní k těmto objektům bylo definováno abstraktně základní třídou ošetřovatel a uchovávalo v podtřídě definice pro operaci check_animals(),nepotřebuje mít objekt správce zoo zvláštní znalosti o podtřídách žádného ze serverových objektů. To má za následek zrušeni vazby potřeby akce (tj . v části objektu správce zoo) a způsobu kterým je akce vykonávána (tj. jedním z objektů podtříd ošetřovatelé). Provedení (jako například návrh ZAF) , která mají výhodu vlastností abstraktních tříd, se nazývají polymorfická.

Polymorfismus je extrémně důležitý při návrhu 00 rámců, protože umožňuje měnit nebo rozšiřovat způsob (nazývaný

implementace), kterým je něco prováděno, bez ovlivňováni mechanismů, které závisejí na skutečnosti, že je akce právě prováděna. Jinými slovy, klientské objekty potřebují pouze vědět, že jisté objekty provádějí jisté funkce, nikoli jak jsou ve skutečnosti tyto funkce prováděny. To je jeden způsob, kterým lze správně navržený rámec snadno přizpůsobovat a rozšiřovat pro uspokojení budoucích požadavků.

Jak bylo popsáno dříve, navrhl náš tvůrce rámce ZAF tak, aby objekty ošetřovatel kvůli prováděni svých úloh komunikovaly s objekty zvíře a objekty jednotka ohraničení. Obrázek 11 je schéma tříd pro hierarchii tříd abstraktní třídy zvíře. Protože definice třídy animals je zodpovědná za reprezentaci vlastností a chování zvířat v zoo, navrhl tvůrce rámce abstraktní třídu zvíře způsobem, který odráží tuto zodpovědnost. Jak je ukázáno, vzorová definice třídy zvíře obsahuje datové definice feed_freq, location a temp_range a definice operací get_temp_range() , feed(), needs_food(), needs_vet_visit() a vet_visit().

Pro účely přehledu tohoto rámce není nutné zkoumat podrobně jednotlivé definice. Datová definice temp_range a definice operací get_temp_range() a feed() jsou však dobrým příkladem dobře promyšlených voleb návrhu rámce.

Definice operace feed() je navržena pro provádění

vlastního	krmení zvířat (tj . pomocí zvláštního krmícího
zařízení,	které není zobrazeno) . Operace feed{) je čistě
virtuální	operace. To opět znamená, že návrh třídy je

takový, že definice vlastního mechanismu, který provádí

potřebnou

funkci byla ponechána podtřídám. Požadovaná

definice podtřídy je dobrá volba návrhu ve třídách jako je • « · tato, kde objekty, které jsou vytvářeny jako členy podtříd, mají specifické požadavky. Například v ZAF má každý typ zvířete zřejmě potřebu specifického krmícího zařízení, což nejen komplikuje definici generické operace feed(), ale také ji zbavuje smyslu.

Pomocí porovnání navrhl tvůrce rámce explicitně operaci get_temp_range() tak, aby to nebyla definice čisté virtuální operace. To znamená, že get_temp_range() byla genericky definována jako standardní operace. Jako taková je považována za virtuální operaci. Standardní operace se používají k poskytnutí generické funkce podtřídám. Podtřídy mohou jednoduše používat standardní operace, nebo mohou přizpůsobovat nebo rozšiřovat standardní operace předefinováním. Předefinování standardní operace se nazývá překrytí standardní operace.

Savci jsou podtřída třídy zvířata a savci jako takoví dědí všechny vlastnosti třídy zvířata. Všimněte si, že třída savci je také označena jako abstraktní třída, což opět znamená, že nebyla navržena k tomu, aby měla vytvářené objekty jako své členy, ale spíše byla navržena k tomu, aby zajišťovala společné rozhraní pro své podtřídy. Podtřída savec je dále rozdělena do podtříd masožravec a býložravec.

Protože definice operace feed{) byla ponechána podtřídám, mají podtřídy masožravec a býložravec každá svou vlastní definici operace feed{). To je opět dobrá volba návrhu, protože masožravci budou mít odlišné požadavky od svých rostliny požírajících protějšků.

Temp_range je datová definice pro rozsah teplot, který vyhovuje teplotám přirozené domácí lokality konkrétního zvířete a definice operace get_temp_range() je navržena k získání temp_range pro konkrétní zvíře a jeho navrácení požadujícímu klientskému objektu. Podtřída plazi obsahuje svou vlastní datovou definici pro temp_range a svou vlastní definici pro operaci get_temp_range(). ZAF byl navržen tímto způsobem, aby se zdůraznilo, že datové definice mohou být překrývány stejně jako definice operací. Protože mnoho plazů žije v podmínkách pouště, kde mohou být velmi chladné noci a velmi horké dny, byla standardní definice temp_range překryta ve třídě plazi tak, aby obsahovala časové údaje a údaje o teplotách (na obrázku 11 není explicitně zobrazeno). To je další dobrá volba návrhu, protože umožňuje ZAF zacházet s jednotkami ohraničení pro plazy jinak, než s jinými jednotkami ohraničení tím, že bude umožněno provádět změny teplot v závislosti na denním čase stejně tak jako v závislosti na aktuální teplotě samotné jednotky ohraničení.

Obrázek 12 je schéma tříd ukazující pohled na nižší úrovni na třídu jednotka ohraničení. Třída jednotka ohraničení obsahuje definici virtuální operace adjust_temp () . Definice adjust__temp () definuje jak rozhraní, tak mechanismus použitý k vlastní úpravě teploty v jednotkách ohraničení v zoo (tj. pomocí mechanismů vytápění a chlazení, které nejsou zobrazeny).

Jak ZAF objekty komunikují

Kromě návrhu objektů, které tvoří řešení konkrétního problému musí náš tvůrce rámce také navrhnout jak spolu budou jednotlivé objekty vzájemně komunikovat. Jinými slovy, objekty spolu musí komunikovat způsobem, který využívá výhod způsobu, kterým byly navrženy. Jak bylo popsáno, způsob, kterým definované operace pracují na datech definovaných pro objekt, se nazývá chováni objektu. I když objekty mohou být

popsány jako autonomní entity, je stále velmi důležité, aby každý objekt vykazoval konzistentní chování při vzájemné komunikaci s jinými objekty. Konzistentní chování je důležité, protože objekty závisí na konzistentním chováni jiných objektů tak, aby samy mohly vykazovat konzistentní chování. Konzistentní chování je ve skutečnosti tak důležité, že se chování objektu často nazývá jako kontrakt, který má objekt s jinými objekty. Pokud objekt nevykazuje konzistentní chování, říká se, že má narušen svůj kontrakt s jinými objekty.

Pokud operace jednoho objektu potřebuje přístup k datům řízeným druhým objektem, považuje se za klienta druhého objektu. Přístup k datům řízeným druhým objektem bude proveden tím, že jedna z operací klienta zavolá nebo vyvolá jednu z operací druhého objektu, aby získala přístup k datům ovládaným tímto objektem. Jedna z operací volaného objektu (tj. v tomto případě serverová operace) bude pak spuštěna pro přístup k datům a pro manipulaci s daty, které jsou ovládány volaným objektem.

Obrázek 13 je schéma objektů zobrazujících jak vzorové objekty ZAF vzájemně komunikují, aby napomohly personálu zoo v provozu zoo. Podrobná analýza vzájemné komunikace všech ZAF objektů není kvůli přehledu nutná. Čtenář by si však měl prohlédnout následující jednoduchý tok řízení, aby základním způsoben porozuměl jak na sebe objekty vzájemně působí kvůli vyřešení problému.

Jak bylo uvedeno, objekt je vytvořen, aby byl členem jisté třídy. Tudíž, Zelda správce zoo [objekt 706] je objekt, který je členem (vlastně jediným členem) třídy správce zoo. Objekt Zelda je jako takový zodpovědný za • *

celkové řízení ZAF. Všechny objekty ošetřovatelů se zaregistrovaly s objektem registr ošetřovatele [objekt 700] . Objekt Zelda tudíž získá seznam aktuálních ošetřovatelů zavoláním operace list_zoo_keepers() [krok I] objektu registr ošetřovatel. Objekt registr ošetřovatel byl vytvořen jako člen třídy registr ošetřovatel. Pro účely znázornění předpokládejme, že toto nastává každých pět minut jako část Zeldovy operace 5_minute_timer(). Objekt registr ošetřovatel pak odpoví seznamem s ošetřovateli [krok 2] . Seznam ošetřovatelů obsahuje Tinu - kontrolora teploty [objekt 714] , Vince veterináře [objekt 740] a Freda - krmiče zvířat [objekt 752]. Každý ošetřovatel byl vytvořen jako člen třídy ošetřovatelé. Především objekt Tina - kontrolor teploty, Vince veterinář a Fred krmič zvířat jsou v uvedeném pořadí členové podtříd kontrolor teploty, veterinář a krmič. Operace temp() je polymorfická. Jinými slovy, operace check_animals() obj ektu

Tina nevyžaduje specializované znalosti o tom, jak jednotlivé operace adjust temp() provádějí své úlohy.

Operace check_animals() se musí řídit pouze rozhraním a volat operace adjust__temp () . Potom je na jednotlivých operacích pro úpravu teploty , aby provedly své úlohy správným způsobem.

V tomto bodě stojí opět za to zdůraznit, že ZAF mechanismus je extrémně jednoduchý rámcový mechanismus, který zde byl představen proto, aby napomohl čtenářům začátečníkům porozumět některým základním rámcovým pojmům, aby byly co nejlépe oceněny přínosy a výhody tohoto vynálezu. Tyto přínosy a výhody se ozřejmí po nahlédnutí do následující části tohoto popisu.

Nyní s konkrétnějším odkazem na obrázky 14A, 14B a 15 lze obrázky 14A a 14B chápat v kontextu předešlé diskuse • 9

- 46 protože je příkladem rámce tohoto vynálezu, ačkoli obrázek 15 je znázorněním konkrétních objektů používaných v rámci. Obrázek 14B je blokové schéma na vyšší úrovni. Podrobnosti na nižší úrovni jsou zobrazeny na obrázku 14A. Rámec z obrázků 14A a 14B má několik členů:

WWW prohlížeč

Mapovací blok

Obslužnou vrstvu

Operační systém.

Podle tohoto provedení zajišťuje mapovací blok sledování událostí a řízení protokolů o správě systémů libovolným uživatelem s libovolným prohlížečem na internetu. Mapovací blok překládá data uvnitř služby protokolu do HTML pro prohlížení prohlížečem a překládá vstupy uživatele jako například HTML do řídících příkazů služby protokolu.

Uživatel tohoto vynálezu sleduje a řídí systémy z www prohlížeče, který může být libovolný z dnes dostupných.

Mapovací blok poskytuje přes internet www prohlížeč se statickými formuláři (v HTML) nebo dynamickými aplety (například v jazyce Java). Tyto formuláře nebo aplety zajišťují informace o sledování z protokolu správy systémů a zajišťují prostředky vstupu pro generování událostí v protokolu správy systému.

Uživatelský vstup do prohlížeče udává co si uživatel přeje sledovat nebo jak si přeje řídit. Vstupy uživatele jsou posílány prohlížečem zpět mapovacímu bloku v instrukcích daných formou apletů. Data mezi mapovacím blokem a prohlížečem jsou přenášena, jak je dnes běžné, ve • *

- 47 standardním jazyce, jako je například HTML, internetem s použitím protokolu HTTP.

Mapovací blok komunikuje přímo s obslužnou vrstvou protokolu správy systémů. Mapovací blok se vlastně stává GUI pro službu. Server překládá HTML přijatá z internetu do příkazu předávaných obslužné vrstvě, která spouští požadavky prostřednictvím operačního systému.

Tento vynález umožňuje na platformě nezávislý prohlížeč Internetu pro protokoly správy systémů DMI, SNMP, CMIP a CMOL.

Mapovací blok může být navržen jako HTTP server, který obsluhuje HTTP požadavky od www prohlížeče, přičemž je převádí na volání, která jsou specifická pro obslužnou vrstvu. Data vrácená z obslužné vrstvy jsou překládána do HTML a vrácena prohlížeči. To umožňuje správu DMI, SNMP, CMIP, CMOL nebo libovolných jiných protokolů správy systémů z na platformě podstatně nezávislého www prohlížeče.

Jako jiné provedení obsahuje rámec na obrázcích 14 a 14B následující prvky:

HTTP requester

Mapovací blok

Transportní vrstvu

HTTP Server.

Toto provedení vynálezu zajišťuje rámec pro překlad mapovacím blokem HTTP do příkazů nezávislých na protokolu používaných transportní vrstvou. Komunikace mezi HTTP requesterem a mapovacím blokem může být dvou typů. Mapovací • 4 ·

blok může být HTTP server brány, který přijímá požadavek na HTTP z TCP/IP a směruje jej transportní vrstvou pomocí NetBIOS, IPX nebo sériového protokolu. Toto uspořádání umožňuje použiti generických www prohlížečů kvůli dosažení HTTP serveru, který není připojen přímo k TCP/IP. Pro takové počítačové instalace bez jakéhokoli TCP/IP spojení musí být HTTP requester nebo www prohlížeč spojen přímo s mapovacím blokem. HTTP server je vždy spojen se svým mapovacím blokem.

Tento vynález může být implementován přepsáním konce prohlížeče tak, aby obsahoval mapovací blok, nebo vyvinutím mapovacího bloku, který slouží jako brána pro požadavek na HTTP posílaný prohlížečem.

Jako ještě další provedení obsahuje rámec z obrázků 14A a 14B následující prvky:

WWW prohlížeč

Mapovací blok

Transportní vrstvu a

Základnu správy systémů

Podle tohoto provedení umožňuje mapovací blok zajištění sledování správy systémů a řízení libovolnému uživateli s libovolným prohlížečem na Internetu. Mapovací blok překládá vnitřní data programového vybavení pro správu systémů do HTML pro zobrazení v prohlížeči a překládá vstupy uživatele, jako HTML, do řídících příkazů programového vybavení pro správu systémů. Rámec zde bude označován jako rámec pro správu. S výjimkou prohlížeče www se mohou prvky rámce spouštět na serverovém počítačovém systému. Uživatel tohoto vynálezu sleduje a řídí systémy pod správou z libovolného generického www serveru.

• · ·♦· ·

Mapovací blok nabízí www prohlížeči Internetem statické formuláře (v HTML) nebo dynamické aplety (například v jazyce Java). Tyto formuláře nebo aplety zajišťují údaje pro sledování od spravovaných systémů a zajišťují prostředky vstupu pro řízení spravovaných systémů přístupem k základně správy systémů pomoci transportní vrstvy. Vstupy uživatele do prohlížeče udávají, co si přeje sledovat nebo jak si přeje řídit. Vstupy uživatele jsou posílány prohlížečem zpět do mapovacího bloku v instrukcích daných formulářem nebo apletem.

Data vyměňovaná mezi mapovacím blokem a www prohlížečem jsou přenášena jak je dnes běžné, ve standardním jazyce, jako je například HTML, Internetem s použitím protokolu HTTP.

Mapovací blok komunikuje se spravovanými systémy transportní vrstvou a základnou správy systémů. Mapovací blok se vlastně stává GUI v případě GUI-Základna. Mapovací blok překládá HTML přijatý z Internetu do příkazů nezávislých na protokolu předávaných transportní vrstvě.

Transportní vrstva přenáší tyto příkazy mezi systémy pomocí NetBIOS, TCP/IP, IPX nebo sériových spojeni.

Základna správy systémů přijme příkaz od transportní vrstvy. Pak spustí instrukce uživatele nebo vyžaduje sledování od samotného počítačového systému.

Služby dostupné v základně správy systémů, které může tento vynález řídit sítí www obsahují následující:

- 50 Nástroj informaci o systému: zajišťuje komplexní údaje o hardwarové a softwarové konfiguraci systému.

Služba sledování systému:

umožňuj e sledováni měřitelných veličin v systému. Tyto veličiny lze prohlížet, hromadit a exportovat do databáze. Dále mohou být u nich nastavovány prahové hodnoty, které spustí výstrahy.

Služba přístupu k systémové tabulce rozdělení: umožňuje prohlížení a řízení systémové tabulky rozděleni v systému.

Služba správce výstrahy: umožňuje prohlížení záznamu s výstrahami, nastavování akcí, které se mají provádět při výstrahách, definování profilů, které zapouzdřují třídy výstrah a požadování výstrah profilem od sběračů výstrah.

Služba správce zabezpečení; umožňuje definování uživatelů a hesel kvůli omezení přístupu na úrovni služby. Také umožňuje nastavení výstrah pro zabezpečený přístup.

Služba ECC paměti: umožňuje sledováni a výstrahu při chybě a selhání ECC paměti.

Služba předběžné analýzy selhání: umožňuje sledováni a upozorňování při chybě nebo selhání disku.

Služba systémových profilů: umožňuje definici a vkládání důležitých údajů ohledně účtů a soupisů o systému.

Sledování kritických souborů: umožňuje sledování a upozorňování na soubory pro zjišťování změn v těchto souborech.

• ·♦· • · ♦ ♦ · « ·* * · ♦··· ·* ·* ♦ ♦ · ♦ · · ···* ♦ · ♦ · ' · ·· • ·· ··· ·· ··

Sériové řízeni NetFinity: umožňuje definici a zakládání sériových linek pro komunikaci vnitřními protokoly.

Správa RAID: umožňuje řízení RAID jednotek a sledování a upozorňování na chyby a selhání jednotky RAID.

Služba vzdálené relace: umožňuje schopnost terminálového shellu na vzdálených systémech.

Služba přenosu souborů: umožňuje přenos souborů nebo adresářů mezi lokálním systémem a vzdáleným systémem.

Služba prohlížení obrazovky: umožňuje zachycování a prohlížení viditelné obrazovky na lokálním nebo vzdáleném systému jakož i zachycování systémového vstupu a výstupu v reálném čase.

Služba správce vzdáleného systému: umožňuje definici a údržbu skupin systémů. Také umožňuje upozorňování na stav nebo přítomnost systémů.

Podpůrná služba hlídání serveru: umožňuje sledování upozorňování na stav hardwarových monitorů (napájení, teplota, atd.) serverových systémů.

Služba pro plánování událostí: umožňuje definici a aktivaci plánovaných služeb nebo příkazů.

Detekce chyb po zapnutí: umožňuje upozorňování a zachycování chyb, které nastanou mezi zapnutím a zavedením systému.

Podpora databáze: umožňuje nastavení a uspořádání parametrů pro exportování databáze obslužných dat.

Soupis programového vybavení: umožňuje definici a sledování programového vybavení instalovaného v systému.

DMI Prohlížeč: umožňuje prohlížení a generování DMI událostí.

Protokolování: umožňuje návrh, generování, a prohlížení protokolů vyrobených různými sledovacími službami. Toto protokolování slouží jako statická základna historických dat, která doplňuje data získávaná v reálném čase různými službami. Dále budou tyto protokoly pravděpodobně používány lidmi daleko odloučenými od povinností správy systémů. K tomuto účelu je zvláště vhodné www rozhraní nezávislé na platformě.

HTTP server byl napsán jako mapovací vrstva, která přijímá HTML na portu připojeném do Internetu. Tento server jsou většinou přepsaná grafická uživatelská rozhranní ke každé ze služeb již přítomných ve známých programech pro správu systémů, jako například produkt IBM známý jako NetFinity (NetFinity je obchodní značka International Business Machines Corporation). Klíčový rozdíl je ten, že místo interakce se systémem oken server interaguje s HTML.

Navíc mnoho výkonných schopností správy systémů jsou přirozené pro formu www/prohlížeč a obtížnější v GUI k tomu určených.

Objekty založené v mapovacím bloku jsou úplněji znázorněny na obrázku 15, která ukazuje útroby mapovacího bloku. Jak je vidět na obrázku 14, nachází se mapovací blok mezi www prohlížečem a aplikací, která je sledována a řízena přes Internet. Mapovací blok se skládá ze dvou objektů: objektu HTTP a objektu HTML.

Objekt HTTP je zodpovědný za následující:

+ otevírání a udržování Internetové komunikace, + přijímání HTTP požadavku přes Internet, + rozkládání jednotného lokátoru zdroje (URL) a jakýchkoli jiných dat, která tvoří požadavek + vysílání URL, vstupních dat a totožnosti prohlížeče objektu HTML, + přijímání HTML kódu od objektu HTML a jeho vracení požadujícímu prohlížeči.

Jak je ukázáno na obrázku 15, může být objekt dále rozdělen do podtříd podle typu prohlížeče. Pokud objekt HTTP pracuje tímto způsobem, chová se jako HTML filtr, který upravuje HTML kód vrácený objektem HTML do kódu, který může být lépe použit konkrétním prohlížečem. Tři vzorové prohlížeče jsou dány na obrázku 15. Pokud je použit plně funkční prohlížeč, jako například komerčně dostupný produkt známý jako Netscape, nemusí objekt HTTP provádět vůbec žádné změny v HTML, který přenáší z objektu HTML do prohlížeče. Pokud je ovšem použit méně schopný prohlížeč, např.takový, který správně zvládá pouze HTML 1.0, byly by části HTML kódu, které vyžadují pokročilejší obsluhu, odfiltrovány do kódu, který lze smysluplně zobrazit v tomto prostředí. Dále může být objekt HTTP rozdělen do podtříd tak, aby zvládal

• mm	• 9	999 9	99	99
99 «	9	9	9	9 9	9	9
9	9	9	9 99	9 9		9 9
9 9»	9	9	9	9 99 9	9	9
*99	9	9	9	9	9	•
9 9 9 «9		9 9	9 9 9	9 9		9 9

prohlížeč příkazový řádek. V tomto případě musí být HTML zásadně změněn, musí být vyloučeny všechny značky a vloženy příslušné mezery, aby byl smysluplně zobrazen na obrazovce terminálu.

Objekt HTML je zodpovědný za následující;

+ přijímání URL a jiných dat požadavků, + porozumění těmto požadavkům a jejich zformování do reprezentace v rozhraní aplikace.

+ přijímání odpovědí od aplikace, + převádění těchto odpovědí do HTML a posílání HTML objektu HTTP.

Jak je ukázáno na obrázku 15, může být objekt HTML dále rozdělen do podtřid podle typu prohlížeče. Stejně jako u objektu HTTP je účelem tohoto rozdělování do podtřid vytvořit HTML, kterému co nejlépe rozumí konkrétní typ prohlížeče. Objekt HTTP však prostě vezme HTML jako vstup a může působit pouze jako filtr HTML/HTML nebo HTML/ASCII, přičemž nedává aktuálním datům reprezentovaným HTML vstupem žádný význam. Naproti tomu na stupni objektu HTML stále ještě tvůrce rozhraní s aplikací zná co data skutečně reprezentují. Proto může na tomto stupni reagovat na volbu prohlížeče a formátovat data do HTML nebo ASCII v závislosti na totožnosti daného prohlížeče. Jednoduchý příklad může být požadování grafu prohlížečem. Pokud se jedná o prohlížeč Netscape, objekt HTML může generovat graf poslaný jako GIF; na druhé straně pokud je prohlížeč příkazový řádek, generuje prohlížeč ASCII přiblížení grafu.

·«·· ····

Dva objekty jsou zahrnuty podle provedení tohoto vynálezu.

První objekt je HTTP spojeni.	objekt HTTP. Tento	obj ekt	zapouzdřuj e
Jeho	členy ;	j sou:
	TCP/IP	soket
	požadované URL
Jeho	metody	j sou:
	získat	úplné umístění (cestu)
	získat	službu
	získat	uživatele
	získat	heslo
	získat	schopnost
	získat	konkrétní	parametry
	Druhý	objekt je	objekt HTML.	Tento	objekt	zapouzdřuj e

rozhraní HTML/aplikace.

Jeho členy jsou:

HTML data

Jeho metody jsou:

přidání textu přidání značky přidání značky specifické pro prohlížeč.

Toto provedení vynálezu je implementováno jako skupina knihoven tříd pro objekt HTTP a objekt HTML. Objekt HTML by byl rozdělen do podtříd, aby zajistil schopnosti značek ♦ · * · ♦ ♦ • ··* • ♦♦ « · · · · specifické pro konkrétní prohlížeče. Tento vynález se používá k uzpůsobení HTML generovaných www serverem pro konkrétní prohlížeče, například prohlížeče MVS nebo VT100.

Zastupuj e:

Dr. Petr Kalenský v.r.

SPH|.|?An4 advokátní kancelář VŠETECKA ZÉkeNÝ ČVORČÍK KALENSKÝ A PARTNEŘI

120 00 Praha 2, Hálkova2 Česká republika

Claims (9)

1. Systém zpracovávající informace pro umožnění klientskému počítačovému zařízení přistupovat k informacím umístěným na serverovém počítačovém zařízení, přičemž uvedené klientské počítačové zařízeni obsahuje prostředky pro komunikaci s uvedeným serverovým počítačovým zařízením s použitím protokolu Hypertext Transfer Protocol (HTTP) a prostředky pro prezentování informací přijatých od uvedeného serverového počítačového zařízení uživateli na klientském počítačovém zařízení s použitím jazyka HyperText Markup Language (HTML), přičemž uvedený systém zpracovávájícl informace obsahuje:

síť mezi uvedeným klientským a serverovým počítačovým zařízením, přičemž uvedená síť používá síťový přenosový protokol jiný než HTTP a používá síťový datový formát jiný, než HTML; a prostředky převodu přenosového protokolu pro převod HTML/HTTP informací vyslaných nebo přijatých uvedeným klientským počítačovým zařízením a uvedeným serverovým počítačovým zařízením uvedenou sítí do uvedeného síťového přenosového protokolu a uvedeného síťového datového formátu.

2. Systém podle nároku 1, kde na uvedených prostředcích převodu přenosového protokolu běží objektově orientované počítačové programové vybavení.

3. Systém podle nároku 1, kde uvedené klientské počítačové zařízení je připojeno do Internetu a uvedená síť je umístěna mezi Internetem a serverovým počítačovým zařízením.

4. Systém podle nároku 1:

kde prostředky klientského počítačového zařízení pro reprezentaci informací používají konkrétní typ grafického uživatelského rozhraní, kde uvedené klientské počítačové zařízení je připojeno do Internetu a uvedená síť je umístěna mezi Internetem a serverovým počítačovým zařízením a kde na uvedených prostředcích převodu přenosového protokolu běží objektově orientované počítačové programové vybavení, které obsahuje:

objekt HTML, který přijímá HTML data požadavků od uvedeného klientského počítačového zařízení a převádí přijatá HTML data požadavků do síťového datového formátu a objekt HTTP, který otevírá a udržuje Internetovou komunikaci mezi uvedeným klientským a serverovým počítačovým zařízením rozkládá HTML data požadavků přijatá od klientského počítačového zařízení, zjišťuje totožnost konkrétního grafického uživatelského rozhraní používaného uvedeným klientským počítačovým zařízením, vysílá data požadavků a totožnost zjištěného grafického uživatelského rozhraní objektu HTML a vysílá HTML data mezi uvedený objekt HTML a uvedené klientské počítačové zařízení uvedenou sítí a Internetem.

5. Systém podle nároku 3, kde uvedené serverové ··♦♦·♦ »· ·· • · « · · · · • ··· · · · · • · ·· ·· · ♦ · • · . · · ♦ · * · · · · · · · · počítačové zařízení obsahuje prostředky správy systémů, aby na nich běželo programové vybavení pro správu systémů, přičemž uvedený síťový protokol je protokol správy systémů a HTML/HTTP data z uvedeného klientského počítačového zařízení obsahují příkazy pro řízení uvedeného programu pro správu systémů.

6. Systém podle nároku 5, kde uvedené programové vybavení pro správu systémů zpracovává data týkající se hardwarových a softwarových konfigurací uvedených klientských a serverových počítačových zařízení.

7. Prvek programu pro systém zpracovávající informace obsahuj ící:

mapovací blok, který, pokud běží na uvedeném zařízení zpracovávajícím informace, převádí data do a z (a) HTML a HTTP a (b) příkazů a protokolu jiného než HTML a HTTP, přičemž uvedený mapovací blok má objekt HTML a objekt HTTP;

uvedený objekt HTML přijímá URL a jiná data požadavků; formuje přijaté požadavky do vnitřních příkazů a protokolu jiného než HTML a HTTP; přijímá odpovědi ve vnitřních příkazech a protokolu jiném než HTML a HTTP; převádí přijaté odpovědi do HTML; a posílá taková HTML uvedenému objektu HTTP;

uvedený objekt HTTP otevírá a udržuje Internetovou komunikaci; přijímá HTTP požadavky z Internetu; rozkládá jednotný lokátor zdroje (URL) a přidružená data, která tvoří přijatý požadavek; vysílá URL a přidružená data a totožnost programu prohlížeče uvedenému objektu HTML; přijímá HTML kód od uvedeného objektu HTML; a vrací HTML kód do Internetu «9 99 9999 *·9·

9 · ♦ 99999 • 9 9999 9999

999 9 99 9999·

9 9 9'9 9 9· « 99999 9 9♦ * jako HTTP odezvy.

8. Prvek programu podle nároku 7, kde uvedený objekt

HTML má jako své členy:

TCP/IP soket; a požadované URL;

a dále má jako své metody:

získat úplné umístění (cestu);

získat službu;

získat uživatele;

získat heslo;

získat schopnost;

získat konkrétní parametry.

9. Prvek programu podle nároku 7, kde uvedený objekt

HTTP má jako své členy:

HTML data;

a dále má jako své metody:

přidání textu;

přidání značky; a přidání značky specifické pro prohlížeč.