CS266047B1 - Způsob přípravy útku k prohozu na bezčlunkovém tkalcovském stavu a zařízení k prováděnítohoto způsobu - Google Patents

Abstract

Při způsobu přípravy útku k prohozu na bezčlunkovém tkalcovském stavu se útek odvíjí z cívky a během prohozu se měří rychlost pohybu útku tryskou stavu a integrací časového průběhu této rychlosti se vyhodnocuje dráha, kterou útek urazí od počátku prohozu. Po dosažení mezní hodnoty této dráhy, odpovídající šířce zhotovované tkaniny, se pohyb útku zastaví řízenou brzdičkou a po dobu tohoto zastavení pohybu útku řízenou brzdičkou, mezi jednotlivými prohozy, se odvíjený útek hromadí v neřízeném zásobníku. Zařízení k provádění tohoto způsobu je opatřeno odvíjecím válcem po jehož obvodu je ovinut útek a zásobníkem pro ukládání odvinutého útku. Dále sestává z fluidického snímače rychlosti útku, napojeného na přívod tlakové tekutiny a přes fluido/elektrický převodník napojeného na integrační ústrojí, jehož výstup je spojen s řízenou brzdičkou.

Description

Vynález se týká jednak způsobu přípravy útku k prohozu na bezčlunkovém tkalcovském stavu, jednak zařízení k provádění tohoto způsobu.

U dosavadních bezčlunkových stavů provádí přípravu útku k prohozu mechanické odměřovače, což jsou značně složitá, výrobně náročná, rozměrná a v provozu choulostivá zařízení. Jejich účelem je to, že jednak odvíjejí útkovou nit z cívky, jednak v době mezi jednotlivými prohozy mechanicky odměří potřebnou délku niti a konečně tuto odměřenou délku útku umístí tak, aby ji tryska stroje, bud prohozní tryska tkalcovského stavu s pasivním prohozním kanálem nebo odtahová a podávači tryska u stavu s aktivním prohozním kanálem, mohla snadno odebrat a zavést do prohozního kanálu.

V současné době se shledává, že dosavadní konstrukce odměřovačů jsou na mezi svých možností a zejména v tradičním čistě mechanickém provedení neumožňují již dále zvyšovat rychlost tkaní, s jakou by bylo žádoucí provozovat novou generaci strojů. Jsou vyvíjeny odměřovače s elektromagnetickým ovládáním a s elektronickým řízením, popřípadě řízené elektronicky řídicím počítačem stavu. Ty jsou však mimořádně cenově náročné. Všechny dosud používané odměřovače mají také tu nevýhodu, že jsou příliš rozměrné. Představuje to problém zejména u dnes nejperspektivnějších stavů s centrálním umístěním odtahových a podávačích trysek uprostřed šířky osnovy. Tam jsou nezbytné nejméně dva vedle sebe umístěné odměřovače, přičemž uprostřed osnovy, je pro ně jen velmi málo místa a daří se je sem umístit jen s největšími potížemi. Bylo by však žádoucí, aby stav mohl tkát s větším počtem různobarevných útků, tedy s útkovou záměnou. Umístění odpovídajícího značného počtu odměřovačů uprostřed šířky osnovy, například při dvoubarevném tkaní jde o čtyři odměřovače, při trojbarevném o šest, se za současného stavu jeví jako vůbec neřešitelné.

Problém je řešen způsobem přípravy útku k prohozu podle tohoto vynálezu, u kterého odměřovače zcela odpadají. Tak jako u dosavadních provedení se útek odvíjí z cívky. Podstata vynálezu spočívá v tom, že až teprve během prohozu měří rychlost pohybu útku tryskou stavu a integrací časového průběhu této rychlosti se vyhodnocuje dráha, kterou útek urazil od počátku prohozu. Po dosažení mezní hodnoty této dráhy, odpovídající šířce zhotovované tkaniny, se pohyb útku zastaví řízenou brzdičkou. Po dobu zastavení pohybu útku touto brzdičkou, tedy mezi jednotlivými prohozy, se pak útek hromadí v neřízeném zásobníku.

Zejména je účelné provádění způsobu podle vynálezu zařízením k přípravě útku k prohozu na bezčlunkovém stavu, s odvíječím válcem po jehož obvodu je ovinut útek se zásobníkem pro ukládání odvinutého útku. Podle tohoto vynálezu je v zařízení fludický snímač rychlosti útku, napojený na přívod tlakové tekutiny a přes fluido/elektrický převodník napojený na integrační ústrojí, jehož výstup je spojen s řízenou brzdičkou.

Výhodou je, že u způsobu podle tohoto vynálezu se útek odtahuje odtahovou a podávači nebo prohozní tryskou z neřízeného zásobníku, který je podstatně jednodušší a levnější než . dnešní odměřovače a zejména může být proveden s mnohem menšími prostorovými nároky. Zásobník provedený jako vakuový zásobník má pak například tvar jednoduché ploché trubice, kde není problémem uspořádat vedle bez. mimořádných nároků na prostor třeba zmíněných šest jednotek. Protože ovšem v zásobníku není útek nijak délkově odměřen, musí být jeho potřebná délka zjišťována během prohozu. To však umožňuje jednoduše, levně a zcela spolehlivě provést autorův fluidický snímač rychlosti útku, zejména podle čs. autorského osvědčení č. 154 832.

Vynález a jeho účinky jsou blíže vysvětleny v popise příkladu jeho provedení podle připojeného obrázku, kde je naznačeno schéma způsobu příprav útku k prohozu podle tohoto vynálezu.

Přibližně ve středu obrázku je schematicky naznačen fluidický snímač 100 Je znázorněn způsobem popsaným v běžné učebnici mechaniky tekutin Tesař V.: Mechanika tekutin pro 41eté studijní obory, vyd. Ediční středisko ČVUT v Praze r. 1986. Protékané kanálky, v nichž se ve směru proudění průřez zmenšuje jsou znázorněny černými trojúhelníčky, zejména jsou takto znázorněny trysky, sloužící k vytvoření tekutinového proudu, výtokem tekutiny ze svého ústí.

Naopak jako bílé, nevyplněné trojúhelníčky jsou znázorněny difuzory, ve kterých se průřez ve směru proudění zvětšuje. Otek 2 prochází na obrázku fluidickým snímačem 100 směrem svisle vzhůru ze zásobníku který není nijak řízen. V tomto příkladě provedení jde o vakuový zásobník, do něhož útek 2 přichází z odvíjecího válce 2· Na odvíjecí válec se útek 2 dostává vodítkem 2 z cívky 2, Mezi zásobníkem 5 a fluidickým snímačem 100 je řízena brzdička 30.

Jde o elektromagnetickou brzdičku, v níž je zabrzdění útku 2 dosahováno působením elektrického proudu ve vinutí 33 proti síle pružiny 21» ^z fluidického snímače 100 útek vstupuje do podávači trysky £0, která je zachycena v provedení určeném pro centrální umístění na stavu uprostřed šířky osnovy. Pohyb útku je v podávači trysce vyvoláván účinkem výtoku pracovní tekutiny z primárních ústi 41 do směšovací trubice 42.

Za koncem směšovací trubice 42 jsou proti sobě umístěny dvě řídicí trysky, a sice první řídicí tryska 48 a druhá řídicí tryska 49. Nad nimi, dále ve směru pohybu útku 2 při prohozu, se dutina rozšiřuje a po jedné její straně je první přídržná stěna 45 skloněná vlevo, kdežto po druhé straně je druhá přídržná stěna 46 skloněná vpravo. Nahoře je dutina uzavřena děličem 47 tak, že pracovní tekutina a s ní i útek může vystupovat bud vlevo přes první nůžky 51, nebo vpravo přes druhé nůžky 52· Přívod pracovní tekutiny do primárních ústí 41 ovládá elktromagnetický ventilek 240.

Ve fluidickém snímači 100 jsou na přívod tlakové tekutiny 20 napojeny jednak napájecí tryska 112, jednak první přívod 122, směřující na útek 2 ve směru jeho pohybu při prohozu, a konečně druhý přívod 132. Jeho ústí také směřuje proti útku 2' ^a^^e proti směru pohybu útku 2 během prohozu. Proti napájecí trysce 112 jsou dva kolektory, sloužící k zachycení tekutinového proudu. Kinetická energie proudu je v nich díky jejich difuzorovému charakteru, to je zvětšování průřezu ve směru proudění tekutiny, přeměna na energii tlakovou. Jsou to první kolektor 113 a druhý kolektor 114♦ Tlakový fluidický signál z kolektorů je zaveden do fluido/elektrického převodníku 102, jímž v tomto případě je miniaturní tlakoměrné čidlo. Výstupní elektrický signál je úměrný rychlosti u pohybu útku 2* Tento signál je zpracován integrací. Na obrázku je naznačeno provedení této integrace v integračním ústrojí 200. V praktických aplikacích se předpokládá, že nepůjde o nějaké samostatné ústrojí, ale že integrace bude provedena numericky řídicím počítačem stroje. Jde o integraci časovou, podle vztahu na obrázku vepsaného do symbolického znázornění integračního ústrojí 200. Informaci o času t, k tomu potřebnou, podle obrázku dodává časový zdroj 220. Opět se předpokládá, že v praxi nebude použit nějaký samostatný zdroj, ale uplatní se hodinové impulsy řídicího počítače. Do integračního ústrojí 200 je také zadávána informace o okamžiku tQ počátku přívodu tlakové tekutiny do podávači trysky 40. ^Jde přímo o signál, který po svém zesílení v tryskovém zesilovači 241 otevírá elektromagnetický ventilek 240. Ve výstupních signálech integračního ústrojí 200 je obsažena informace o dráze /, jíž urazil 2 ^v prohozním kanálu od počátku prohozu. Jak je nahoře na obrázku zakótováno, jedná se o vzdálenost počátku útku 2 °d prvních nůžek 51 při prohozu doleva, nebo o okamžitou vzdálenost od druhých nůžek 52 při prohozu doprava. Tato informace je zaváděna do komparátoru 230. V něm se porovnává se zadanou mezní hodnotou ^max této dráhy, odpovídající šířce zhotovované tkaniny. V komparátoru 2 30 se ovšem uváží i potřebný přesah útku na okraji tkaniny a jsou zahrnuty i vlivy časových zpoždění například v řízené brzdičce 30. Logické operace o něž přitom jde může ovšem provádět také řídicí počítač stavu. Zhruba, zanedbají-li se zmíněné korekce na zpoždění a přesah, ve chvíli, kdy se dráha rovná mezní hodnotě se vyšle z komparátoru 230, nebo samozřejmě z řídicího počítače, signál, který se zesiluje v brzdičkovém zesilovači 231 a zavádí do vinutí 22 řízené brzdičky 30.

Otková nit se trvale odvíjí z cívky 2 tím, že ji z ní strhává otáčející se odvíjecí válec 2· Druhé vodítko 2 opět nit snímá z odvíjecího válce 2· Nit dopadá na dopadovou desku 2 v místech, kde se projevuje podtlakový účinek v trubici zásobníku 2· Tento podtlak vtahuje nit dovnitř, kde se vytváří smyčka 22· ^Po dobu prohozu je odtah útku 2 podávači tryskou 22 rychlejší než přívod z odvíjecího válce 2 ^a smyčka 15 v zásobníku 2 ^se zkracuje. Naopak po dobu mezi jednotlivými prohozy délka smyčky 15 v zásobníku 2 narůstá. Podtlak je vyvozen při výtoku vzduchu z ejektorové trysky 215. Jde o vzduch odebíraný z přívodu tlakové tekutiny 20, z něhož se napájí i fluidický snímač 100 a přes elektromagnetický ventilek 240 i primární ústí 41 podávači trysky £0. Podobně i první řídicí tryska 48 a druhá řídicí tryska 49 využívají stejný přívod tlakové tekutiny 20. Vzduch opouštějící ejektorovou trysku 215 má nižší než atmosférický tlak, nebot jeho tlaková energie se přeměnila v energii kinetickou. Proto je v potrubí 512, připojeným za ústí ejektorové trysky 215, tlak nižší než v atmosféře.

Vzduch z atmosféry proto proudí zásobníkem £ potrubím 512 do ejektoru 25 a strhává sebou smyčku 15 útku £. Jak tento vzduch z potrubí 512, tak vzduch z ejektorové trysky 215 pak společně procházejí difuzorem 225, ve kterém tlak postupně narůstá na hodnotu tlaku v atmosféře, do níž difuzor 225 vyústuje.

Při prohozu útku £ doleva, na obrázku právě zachyceném, se přivádí tlakový vzduch jednak do primárního ústí 41, jednak do první řídicí trysky £8. To má za následek, že vzduch opouštějící spolu s útkem £ směšovací trubici 42 přilne k první přídržné stěně 45 a po levé straně děliče 47 přichází přes prvé nůžky 51 do levého prohozního kanálu. Během tohoto pohybu se měří rychlost u fluidickým snímačem 100, a to tak, že se využívá strhávání vzduchu útkem £. Vzduch se přivádí prvním přívodem 122 ve směru pohybu útku £ a to vede k tomu, že přichází k ústí napájecí trysky 112 vyšší rychlostí. Kromě toho se přivádí vzduch také druhým přívodem 132 proti směru pohybu útku £ a zde tedy strhávání útkem £ pohyb vzduchu brzdí. Výtoky z obou přívodů působí na vzduchový proud opouštějící napájecí trysku 112. Za klidu útku 1 působí na tento vzduchový proud z obou stran stejně. Je-li však průtok z prvního přívodu 122 útkem £ urychlován a průtok zde druhého přívodu 132 naopak brzděn, vychýlí se vzduchový proud opouštějící napájecí tryskou 112 a směřující ke kolektorům tak, že do kolektorů již nedopadá stejně. V prvním kolektoru 113 tlak vytvořený zpomalováním zachyceného proudu klesne, zato ve druhém kolektoru 114 se generuje vyšší tlak. Fluido/elektrický převodník 102 na tuto změnu reaguje signálem úměrným rozdílu tlaku mezi druhým kolektorem 114 a prvním kolektorem 113 a sice takovým, že signál je úměrný rychlosti u pohybu útku £. Integrál vyhodnocovaný integračním ústrojím 200 odpovídá dráze uražené počátkem útku od prvních nůžek 51. Když je tato dráha Z rovna mezní hodnotě ^_raax, generuje komparátor 230 signál, který po zesílení v brzdičkovém zesilovači 231 vyvodí ve vinutí 33 řízené brzdičky 30 elektromagnetickou sílu na tělísko 32, která jej přitahuje proti působení pružiny £4. Tím je botka 35 přitlačena proti opěrce 31 - mezi nimi pak je sevřen útek £ a jeho pohyb se zastaví.

V následující fázi tkacího cyklu se zastaví průtok vzduchu elektromagnetickým ventilem 240 do podávači trysky 40 a první nůžky 51 útek £ přestřihnou. Počne se opět zvětšovat délka smyčky 15 v zásobníku £. Jiná ústrojí stavu provedou příraz zaneseného útku k čelu tkaniny. Poté se vytvoří mezi osnovními nitěmi nový prošlup. V následujícím prohozu však bude vyhověno požadavku míchání útků a útek £ bude zanesen do pravého prohozního kanálu, napravo od druhých nůžek 52, jak je na obrázku naznačeno čárkovaně. Řízená brzdička 30 se odbrzdí. Zůstala zabrzděna proto, aby podtlak působící na smyčku 15 nevtáhnul do zásobníku £ útek £. Je možné seřídit prohozní ústrojí tak, aby došlo k malému zatažení útku £, usnadňující přesmyknutí začátku útku, vytvořeného předchozím přestřižením, od prvních nůžek 51 ke druhým nůžkám 52. Toto zatažení účinkem podtlaku v zásobníku £ však není nezbytné. Velmi krátký začátek útku £ se účinkem výtoku ze druhé řídicí trysky 49, k němuž totiž právě dojde, snadno přesmykne kolem zaobleného nosu děliče 47. Otevře se také elektromagnetický ventilek 240 a výtokem z primárních ústí 41 se ve směšovací trubici 42 vytvoří proudění strhávající útek £ sebou. Takto vytvořený vzduchový proud v prostoru mezi první přídržnou stěnou 45 a druhou přídržnou stěnou 46 se účinkem výtoku ze druhé řídicí trysky 49 nakloní ke druhé přídržné stěně 46 a sleduje ji na pravou stranu děliče £7, takže útek vychází mezitím již dávno otevřenými druhými nůžkami 52 do pravé části osnovy. Na jeho pohyb reaguje ovšem zase fluidický snímač 100 tlakovým rozdílem mezi prvním kolektorem 113 a druhým kolektorem 114; tento tlakový rozdíl se fluido/elektrickým převodníkem 102 zase mění na elektrický signál zpracovávaný integračním ústrojím 200 Když vyhodnocovaný integrál, délka dosáhne v komparátoru 230 mezní hodnoty ^._maíXi dojde jako prve k zabrzdění útku £ řízenou brzdičkou £0. Následuje zase narůstání délky smyčky 15 a poté výtok z podávači trysky 40 s výtokem tenktokrát první řídicí tryskou £8. Vzduch a s ním útek přilne zase k první přídržné stěně 45 a opakuje se děj již výše popsaný. Protože útek 1. připravovaný k prohozu je shromaždován v jednoduchém zásobníku 5 mající tvar sploštěné trubice, nezabírá se před podávači tryskou 40 mnoho místa. Řízená brzdička 30 také nemá žádné velké rozměry a fluidický snímač 100 je vysloveně miniaturní, s celkovými rozměry řádu milimetrů. Proto není problém umístit takových zařízení vedle sebe velký počet. Ovšem i pro jednoduché tkaní s mícháním útku vyžaduje popsané uspořádání s centrální tryskou dvě takováto zařízení. Není však nijak obtížné umístit takovýchto zařízení pro přípravu útku k prohozu podle tohoto vynálezu vedle sebe šest nebo osm pro trojbarevnou nebo čtyřbarevnou záměnu.

Na obrázku není naznačeno propojení mezi výstupem integračního ústrojí 200 a elektromagnetickým ventilkem 240 ovládajícím přívod vzduchu nebo jiné pracovní tekutiny, například vody, do podávači trysky 40. Elektromagnetický ventilek 240 skutečně může být řízen pevným, neměnným časováním z paměti řídicího počítače. Je však výhodné vázat ve zpětné vazbě ukončení přívodu pracovní tekutiny do podávači trysky 40 na změřený průchod mezní hodnoty délky útku, nebot podaří-li se prohodit útek .1 prohozním kanálem rychleji, než předpokládal program, může se zrychlit celá funkce stroje a stroj tak automaticky dosáhne maximální dosažitelné produktivity.

Předpokládá se, že na výstupní signál integračního ústrojí 200 jsou také již dříve známým způsobem vázány přívody vzduchu do štafetových trysek rozmístěných podél prohozního kanálu. Namísto výše popsané elektromagnetické řízené brzdičky 30 může být účelné použít zde fluidickou brzdičku podle čs. autorského osvědčení č. 178 386.

Alternativně je možné zásobník 5. vypustit a podávači tryskou 40 stahovat ve směru osy z odvíjecího válce 4^ který nijak neřízen bude nepřetržitě rotovat. Ve fázi tkacího cyklu mezi prohozy bude počet návinů útkové niti na odvíječím válci .4 narůstat, během prohozu se bude zase zmenšovat. V takovém případě přímo odvíjecí válec _4 funguje jako zásobník 5.

Rychlost odvíjecího válce .4 musí být vhodně nastavena. Ař. již je použit zásobník 5^ jako v uspořádání podle obrázku, nebo je útek stahován ve směru osy přímo z odvíjecího válce 4, na němž se počet návinů mění, je nutné nastavení otáček takové, aby se odvíjení z cívky 2 v časovém průměru právě rovnalo spotřebě útku. Je to možné dosáhnout při prohozu v pevně časově nastavených intervalech seřízením otáček poháněcího elektromotoru odvíjecího válce 4. Výhodnější a v režimu s opakovači frekvencí proměnnou podle rychlosti prohozu jedině možné je regulování těchto otáček řídicím počítačem stroje. K tomu má řídicí počítač k dispozici informace získávané právě fluidickým snímačem 100.

Způsob přípravy útku k prohozu na bezčlunkovém tkalcovském stavu a zařízení k provádění tohoto způsobu podle vynálezu je možné využít v průmyslu výroby textilních strojů, především bezčlunkových tkalcovských stavů.

Claims (2)

1. Způsob přípravy útku k prohozu na bezčlunkovém tkalcovském stavu, při němž se útek odvíjí z cívky, vyznačující se tím, že se během prohozu měří rychlost pohybu útku tryskou stavu a integrací časového průběhu této rychlosti se vyhodnocuje dráha, kterou útek urazí od počátku prohozu, přičemž po dosažení mezní hodnoty této dráhy, odpovídající šířce zhotovované tkaniny, se pohyb útku zastaví řízenou brzdičkou a po dobu tohoto zastavení pohybu útku řízenou brzdičkou, mezi jednotlivými prohozy, se odvíjený útek hromací v neřízeném zásobníku.

2. Zařízení k provádění způsobu podle bodu 1, s odvíječím válcem po jehož obvodu je ovinut útek a se zásobníkem pro ukládání odvinuté útkové niti, vyznačující se tím, že sestává z fluidického snímače (100) rychlosti útku (1), napojeného na přívod tlakové tekutiny (20) a přes fluido/elektrický převodník (102) napojeného na integrační ústrojí (200), jehož výstup je spojen s řízenou brzdičkou (30).