CS249325B3 - Způsob zpevňování a stabilizace částic biokatalyzátoru pro enzymovou inverzi sacharózy - Google Patents

Způsob zpevňování a stabilizace částic biokatalyzátoru pro enzymovou inverzi sacharózy Download PDF

Info

Publication number
CS249325B3
CS249325B3 CS257884A CS257884A CS249325B3 CS 249325 B3 CS249325 B3 CS 249325B3 CS 257884 A CS257884 A CS 257884A CS 257884 A CS257884 A CS 257884A CS 249325 B3 CS249325 B3 CS 249325B3
Authority
CS
Czechoslovakia
Prior art keywords
particles
biocatalyst
enzyme
sucrose
water
Prior art date
Application number
CS257884A
Other languages
English (en)
Inventor
Vladimir Vojtisek
Pavel Keeczek
Vladimir Krumphanzl
Jiri Jary
Miloslava Potacova
Libuse Fassatiova
Antonin Kovarik
Original Assignee
Vladimir Vojtisek
Pavel Keeczek
Vladimir Krumphanzl
Jiri Jary
Miloslava Potacova
Libuse Fassatiova
Antonin Kovarik
Priority date (The priority date is an assumption and is not a legal conclusion. Google has not performed a legal analysis and makes no representation as to the accuracy of the date listed.)
Filing date
Publication date
Priority claimed from CS82277A external-priority patent/CS231458B1/cs
Application filed by Vladimir Vojtisek, Pavel Keeczek, Vladimir Krumphanzl, Jiri Jary, Miloslava Potacova, Libuse Fassatiova, Antonin Kovarik filed Critical Vladimir Vojtisek
Priority to CS257884A priority Critical patent/CS249325B3/cs
Priority to CS173385A priority patent/CS250262B3/cs
Publication of CS249325B3 publication Critical patent/CS249325B3/cs

Links

Landscapes

  • Immobilizing And Processing Of Enzymes And Microorganisms (AREA)

Abstract

Řešení se týká způsobu zpevňování a stabilizace částic biokatalyzátoru pro enzymovou inverzi sacharózy, připravených podle autorského osvědčení č. 231458, při kterém se vodný roztok sacharózy a jejích technických forem a meziproduktů její výroby uvádí ve styk s částicemi biokatalyzátoru. Podstata řešeni spočívá v tom, že do míchané směsi částic biokatalyzátoru na bázi kvasinkových buněk obsahujících enzym invertázu, se po úpravě pH v rozmezí hodnot 6,0 až 8,0 přidá bud vodný roztok glutaraldehydu, a/nebo vodný roztok technické nebo čisté bílkoviny živočišného, rostlinného nebo mikrobiálního původu, s výhodou technická vaječná bílkovina, a/nebo dezintegrovaná nebo autolyzovaná suspenze produkčních buněk obsahujících vedle jiných rozpustných bílkovin i enzym invertázu, potom se nepřetržitě míchaná reakční směs ještě popřípadě došiti dalším přídavkem glutaraldehydu, stabilizované částice se od reakční kapaliny oddělí filtrací, suspendují za intenzivního míchání v ledovém acetonu, filtrací znovu oddělí a suší po homogenizaci volně na vzduchu při teplotě místnosti 1 až 24 hodin, potom se částice suspendují ve studené vodě, několikrát vodou dekantuji a ponechají bobtnat ve vodě nebo vQpufru při teplotách v rozmezí 5 až 20 °C.

Description

Vynález se týká způsobu zpevňování a stabilizace částic biokatalyzátoru připraveného podle základního autorského osvědčení č. 231 458 a stabilizace enzymu -D-fruktofuranosidázy (invertázy, EC 3.2.1.26) v těchto částicích, které slouží k enzymové inverzi čisté sacharózy, jejích technických forem a meziproduktů její výroby na směs příslušných monosacharidů, gluózy a fruktózy, resp. glukÓ2afruktózový sirup.
Vzniklé produkty enzymové inverze vytvořené jednorázovým, mnohonásobným opakovaným nebo kontinuálním stykem těchto zpevněných a stabilizovaných částic s vodnými roztoky čisté sacharózy (tzv. rafinády), jejich technických forem např. tzv. afinády (což je surový, od matečných louhů nepromytý cukr), kléru (silně viskózní zahuštěný roztok surového cukru o jeho koncentraci 60 až 70 hmotnostních procent) a meziproduktů její výroby, zejména melasy a těžko cukrové štávy, lze bud použít přímo, např. v potravinářském průmyslu jako glukózafruktózový sirup, který má vyšší stupeň sladivosti než sacharóza, nebo lze izolací a dalším čištěním rozdělit oba monosacharidy a připravit tak čistou, nebo technickou glukózu a fruktózu.
Získané čisté nebo technické monosacharidy lze pak použít v různých odvětvích národního hospodářství např. ve farmaceutickém průmyslu nebo je využít jako substráty pro další enzymové přeměny, např. lze glukózu jako substrátu použít pro enzymovou přeměnu na D-glukonovou kyselinu.
Pro tyto účely se v průmyslové praxi, především v potravinářském a cukrovarnickém průmyslu, v průmyslu výroby cukrovinek, limonád a různých dalších nápojů, používá jednorázová aplikace rozpustného enzymu - invertázy, izolované z různých buněk mikroorganismů. Zdrojem enzymu jsou především kvasinky. V Československu se tento enzym dosud nevyrábí a pro tyto účely, tj. pro účely přípravy tzv. invertního cukru se enzymový preparát dováží ze zahraničí. Sacharózu lze také štěpit neenzymaticky bud fyzikálně chemicky tzv. finskou technologii na iontoměnničích za vysokých teplot za současně izolace obou monosacharidů, nebo chemicky, kyselou hydrolýzou.
Uvedené způsoby mají však své ekonomické a jiné limity. V případě jednorázové aplikace rozpustné invertázy je limitem cena a dovoz enzymového praparátu, v případě fyzikálně chemické technologie je limitem výchozí koncentrace a kvalita sacharózy (35 % hmota/objem roztok), nároky na energii (štěpení na sloupcích iontoměničů při 80 °C), kvalita a cena iontoměničů a jejich regenerace. V případě chemického štěpení sacharózy je limitem vysoká spotřeba minerálních kyselin, koroze aparatury a především špatné organoleptické a vizuální vlastnosti získaného glukózafruktózového sirupu (hořkost a barevnost).
V poslední době se projevují tendence o jednorázovou aplikaci živých nativních buněk pivovarských nebo pekařských kvasinek, obsahujících invertázu, k enzymové inverzi koncentrováných roztoků sacharózy a jejích technických forem, především surového cukru a kléru. Enzymová hydrolýza se provádí jednorázově vmícháním celých živých nebo parciálně autolyzovaných, resp. desintegrovaných buněk kvasinek, do koncentrovaných roztoků cukru za současného míchání a zahřátí na teploty kolem 80 °C.
Limitem této technologie je dovoz kvasničné biomasy z pivovarů, resp. droždáren na místo aplikace, dostupnost biomasy v potřebném množství po celou dobu výroby, její proměnlivá kvalita, zákaly v získaných produktech a konečně sekundární kontaminace kvasničné biomasy pramenící hlavně z převozu, skladování a manipulace.
Vzhledem k proměnlivé kvalitě biomasy, hlavně obsahu enzymu v buňkách, kolísá i stupeň inverze v získaných produktech mezi 60 až 85 %. V nespolední řadě zůstávají ve finálních produktech obsaženy i určité buněčné podíly (bílkoviny, nukleové kyseliny, lipidy), čímž je zvýšeno hygienické riziko.
Jistým pokrokem v oblasti moderních směrů biotechnologie je aplikace zmobilizované invertázy, nebo imobilizovanýoh buněk s invertázovou aktivitou, která na rozdíl od jednorázových aplikací umožňuje využití částic imobilizovaných biokatalyzátorů mnohonásobně opakovaně ve vsádkových míchaných reaktorech nebo kontinuálně v reaktorech se vznosným nebo pevným ložem nebo v míchaných kontinuálních reaktorech, čímž se značně snižují nároky na pracnost, spotřebu energie a kvalita konverzní směsi je vysoká, nebot částice katalyzátorů jsou nerozpustné, snadno separovatelné a nepřecházejí do finálních potravinářských produktů.
V patentové literatuře byly již popsány určité způsoby imobilizace enzymů, mimo jiné i invertázy. Jedná se především o čs. autorské osvědčení č. 214 096, kde je popsáno využití mikroporéznlch částic organických polymerů sorpcí a následné kovalentní vazby enzymů pomocí sorbovaných sítovacích činidel, zejména glutaraldehydu nebo sorpcí roztoků různých enzymů včetně invertázy na částice polymerních sorbentů a následujícího kovalentního zesítění sorbovaných enzymů glutaraldehydem.
V čs. autorském osvědčení č. 209 743 je popsán způsob výroby imobilizovaných enzymů včetně invertázy na mikroporézní organické polymerní sorbenty na bázi poly-6-kaprolaktamu a polykondenzátů melaninu s formaldehydem a močoviny s fornaldehydem, přičemž princip imobilizace enzymů spočívá v předchozí chemické reakci částic těchto syntetických aminopolymerů s volným glutaraldehydem, ze současné chemické aktivace těchto částic, vymytí nadbytku sítovadla a následující kovalentní vazby enzymů prostřednictvím chemicky aktivních aldehydických skupin, za tvorby Schiffových bází mezi enzymovou bílkovinou a částicemi uvedených a popsaným způsobem aktivovaných sorbentů.
Uvedené postupy však vyžaduji izolované technické nebo čisté enzymy, tedy i invertázu, což zvyšuje náklady na výrobu a aplikaci těchto katalyzátorů. Podstatně ekonomičtější postupy imocllizac». jsou ty, které nevyžadují izolovaných enzymů, tedy postupy využívající imobilizovaných buněk s požadovanou enzymovou aktivitou. Fyzikální imobilizaci kvasinek s invertázovou aktivitou popsali např. Toda a Shoda (Biotechnol. Bioeng., 17, 481, 1975) a D' Souza a Nadkarni (Hindustan Antibiotics Bull., 20, 68 1978). V prvém případě se jedná o zabudování buněk do agarových pelet, v druhém případě o zabudování buněk do sítě vznikajícího polymeru kopolymerací akrylamidu s Ν,Ν'-metylendiakrylamidem, za tvorby dobře sedimentujících částic katalyzátorů.
Při opakovaném použití fyzikálně zabudovaných buněk však dochází k vyplavování buněk z částic, a tím k poklesu specifické aktivity a enzymové účinnosti, nebot použité přírodní či syntetické polymery tvoří velmi měkké pelety.
Jistým pokrokem v technologii enzymových transformací je např. postup popsaný v v čs. autorském osvědčení č. (PV 9573-82), který spočívá v chemické aktivaci původně chemicky inertních částic syntetických mikroporézních polymerů čs. provenience, reaktivními ve vodě rozpustnými polymery a následné kovalentní vazby mikrobiálních buněk, rostlinných buněk a enzymů na aktivované částice. V citovaném autorském osvědčení je popsán i způsob imobilizace celých neporušených buněk kvasinek s invertázovou aktivitou a izolované invertázy na částice předem chemicky aktivovaných organických a anorganických ve vodě nerozpustných nosičů.
Tento postup při použití izolovaného enzymu poskytuje velmi dobré výsledky, při imobilizaci celých buněk však výsledné preparáty mají relativně nízkou specifickou aktivitu.
V čs. autorském osvědčení č. 209 265 je popsán způsob výroby vzájemně chemicky vázaných mikrobiálních buněk s různou enzymovou aktivitou, mimo jiné i kvasinek s invertázovou aktivitou. Tento způsob imobilizace je výhodnější ve srovnání s předcházejícím, neboř nevyžaduje žádné ve vodě nerozpustné nosiče. Postup spočívá v kovalentním zasltění individuálních buněk glutaraldehydem, jejich následné permeabilizaci, načež se individuálně zesítěné a permeabilizované buňky s různými enzymovými aktivitami navzájem kovalentně imobilizují za tvorby stabilních buněčných agregátů za specifických podmínek, zejména v odstředivém poli, filtračním tlakem a mražením reakční směsi. Tímto postupem lze získat stabilní pevné agregáty imobilizovaných buněk, avšak technologie výroby vyžaduje speciálních reakčních podmínek, z čehož vyplývají zvýšené nároky na strojní a technologické vybavení provozu.
Ve snaze po odstranění tohoto technologického limitu výroby a využití buněčných katalyzátorů v různých průmyslových odvětvích, byla vypracována podstatně zjednodušená a do značné míry univerzální technologie výroby různých imobilizovaných prokaryontních a eukaryontních buněk, jejichž částice obsahují různé enzymy a jsou použitelné pro různé biotransformace, mimo jiné obsahující i enzym invertázu. Tyto postupy jsou předmětem čs. autorského osvědčení č. 231 458.
Citovaným postupem, který spočívá na vzájemné chemické imobilizaci různých buněk nesoucích různé enzymy pomocí reaktivních ve vodě rozpustných polymerů (dále jen RRP), lze vytvořit částice biokatalyzátorů nejen použitím techniky maražení reakční směsi, ale i pouhým mícháním suspendovaných buněk v reakční směsi za normálních teplot, s výhodou při pokojové teplotě. Vzniklé částice katalyzátorů mají sice vysokou enzymovou aktivitu a dobré sedimentační vlastnosti, jsou však měkké a musí se různým způsobem mechanicky zpevňovat bud použitím lepidel rozpuštěných v organických rozpouštědlech např. acetonu, nebo postformací voluminézních částic do formy granulí nebo válečků a jejich následným sušením.
První způsob zpevňování má za následek vytvoření difúzní bariéry pro substrát a produkty do a z částic snížením jejich porozity (parciálním zalepením pórů částic) , druhý způsob vede k tvorbě velkých částic, řádově 1 až 10 mm, čímž se odstraní počáteční výhoda vysoké specifické aktivity původně vzniklých menších částic (závislost velikosti částice na specifickém povrchu).
Pokud nebyly k výrobě katalyzátorů podle čs. autorského osvědčení č. 231 458 použity jako výchozí materiál zesítěné a permeabilizované buňky, tedy bylo-li použito celých neporušených nativních buněk, získané částice vykazovaly jak během skladování, tak během opakovaného nebo kontinuálního použití nižší stabilitu sledované enzymové aktivity, tedy i aktivity invertázy.
Tato skutečnost je způsobena tím, že RRP v důsledku jeho vysoké molekulové hmotnosti nepenetruje do nativních buněk, což je výhoda pro některé enzymy obsažené v buňkách, které jsou extrémně citlivé k volnému nízkomolekulárnímu sítovadlu, zejména glutaraldehydu. K enzymům, které nejsou extrémně citlivé k jinak poměrně agresivním účinkům bifunkčních sítovacích činidel jako je např. glutaraldehyd, patří i enzym invertáza.
Této skutečnosti bylo již využito v minulosti, při různých způsobech imobilizace enzymu a buněk s touto aktivitou v citovaných autorských osvědčeních a tyto postupy jsou souhrnně uvedeny v recentním článku o imobilizovaných buňkách (Folia Microbiol., 28,
309 až 340, 1983).
Nyní, bylo zjištěno, že v závislosti na způsobu výroby imobilizovaných buněk popsaném v čs. autorském osvědčeni č. 231 458, lze chemickým v kombinaci s mechanickým způsobem zpevňovat a stabilizovat částice biokatalyzátoru s invertázovou aktivitou, přičemž získaný materiál je použitelný k enzymové inverzi sacharózy, jejích technických forem a meziproduktů její výroby v průmyslovém měřítku.
Technologie zpevňování a stabilizace částic podle předmětného vynálezu je jednoduchá, nevyžaduje žádných ve vodě nerozpustných nosičů a především nevyžaduje speciální technologické a strojní zařízení. K výrobě katalyzátoru, zpevňování a stabilizaci částic je třeba pouze míchací kotel a filtrační vakuové zařízení.
i
Výše uváděné nevýhody byly odstraněny vypracováním způsobu zpevňování a stabilizace částic biokatalyzátoru, připravených podle autorského osvědčení č. 231 458, pro enzymovou inverzi sacharózy, při které se vodný roztok sacharózy, jejích technických forem a meziproduktů její výroby, uvádí ve styk s částicemi biokatalyzátoru, jehož podstata spočívá v tom, že se do nepřetržitě míchané směsi částic biokatalyzátoru na bázi kvasinkových buněk obsahujících enzym invertázu, výhodně Saccharomyces cerevisiae nebo Saccharomyces uvarum, přidá po úpravě pH na rozmezí 6,0 až 8,0 vodný roztok glutaraldehydu a/nebo vodný roztok nebo suspenze technické nebo čisté bílkoviny živočišného, rostlinného a/nebo mikrobiálního původu, jako je vaječná bílkovina, desintegrované nebo autolyzované mikrobiální buňky, výhodně buňky použitého produkčního mikroorganismu, načež se směs popřípadě došiti dalším přídávkem glutaraldehydu, stabilizované částice se od reakčni kapaliny oddělí filtrací, suspendují za intenzivního míchání v ledovém acetonu, načež se filtrací znovu oddělí a suší po homogenizaci volně na vzduchu při teplotě místnosti po dobu 1 až 24 hodin, poté se suspendují ve studené vodě, několikrát se vodou dekantují a nakonec se nechají botnat ve vodě nebo v pufru při teplotách v rozmezí 5 až 20 °c.
Tímto způsobem získané zpevněné a stabilizované částice biokatalyzátoru se uvedou ve styk s vodnými roztoky sacharózy, jejích technických forem, s výhodou surové sacharózy nebo kléru, a meziproduktů její výroby, nebo matečných louhů, zejména melasy a těžké cukrové štávy, a při pH reakčni směsi 4,0 až 5,0 se provádí diskontinuální opakovaná nebo kontinuální hydrolýza při teplotách 10 až 80 °C, načež se po proběhlé reakci z přefiltrované kapaliny nebo sirupu, oddělené od částic katalyzátoru popřípadě izolují glukóza a fruktóza nebo se oba ve směsi nebo jeden z produktů podrobí účinku jiných enzymů nebo se získaná směs obou monosacharidů použije pro potravinářské či jiné účely.
Částice biokatalyzátoru, ziskané podle předmětného vynálezu, jsou pevné, velmi rychle sedimentujíci útvary nepravidelné velikosti a tvaru s vysokou stabilitou invertázy, což je doloženo v následujících příkladech provedení. Jejich pevnost, dobré sedimentační vlastnosti, snadná a rychlá separovatelnost z reakčni směsi a vysoká specifická aktivita a účinnost enzymové konverze umožňuje jejich mnohonásobné opakované nebo kontinuální využití v běžných typech reaktorů, při vysokých iniciálních koncentracích substrátu.
Jako výchozí enzymově aktivní buněčný materiál byly použity komerční pivovarské nebo pekařské kvasinky. Způsob zpevňování a stabilizace částic biokatalyzátoru podle předmětného vynálezu však nevylučuje využití jiných kmenů mikroorganismů obsahujících intracelulární invertázu, popřípadě kmenů kvasinek a jiných mikroorganismů získaných např. selekcí a nahromaSováním či genovou manipulací nebo jiným způsobem šlechtění.
K dělení částic získaného biokatalyzátoru bylo použito kovových sít na sítovou analýzu s velikostí ok 0,8; 0,5 a 0,315 mm, přičemž částice byly děleny plavením na těchto sítech vodou. K vyhodnocení aktivity částic bylo použito jednak enzymatické metody (glukózooxidázový test) pro stanovení reakčni rychlosti přírůstků koncentrace glukózy podle Jérgensena a Andersona (Anal. Biochem., 53, 141-145, 1973) spektrofotometricky. Referenčními metodami byla spektrofotometrická metoda stanovení přírůstku koncentrací redukujících cukrů podle Janíčka (Rukovět potravinářské analýzy, str. 381, 1962, SNTL), při vysokých iniciálních koncentracích sacharózy byla jednak koncentrace substrátu na počátku hodnocena refraktometrícky a vážkově (sušinou), jednak průběh a stupeň enzymové inverze hodnocen polarimetricky.
jednotka enzymové účinnosti invertázy v částicích biokatalyzátoru je takové množství enzymu, které uvolní jeden ^jmol glukózy v jednom mililitru ze jednu minutu za podmínek enzymové reakčni konetiky nultého řádu, při teplotě 30 °C, iniciální koncentraci sacharózy 0,25 M rozpuštěné v Oj 05 M acetátovém pufru o pH 4,6 v míchaném reaktoru. Specifická aktivita částic biokatalyzátoru má rozměr «mol glukózy . min-^ . mg-’'' suché hmoty.
Sedimentační rychlost částic neděleného katalyzátoru a rozdělených frakcí byla určována dobou za jakou sedlmentuje 1 ml dané frakce katalyzátoru; rozměr ml . s-^. Specifický odpor (R) byl vypočítán z doby, za kterou dané množství substrátu, pod daným tlakem, proteče určitým sloupcem částic katalyzátoru, _2
R=p.S/v.d Pa.s.m p - tlak substrátu
S - průřez sloupce v - průtoková rychlost d - výška sloupce
Specifický odpor měřen pro vodu při teplotě místnosti. Velikost částic byla určována jednak optickým mikroskopem a vestavěným měrným okulárem, jednak dělením na sítech.
Porozita částic byla hodnocena nepřímo měřením reakčni rychlosti v závislosti na koncentraci substrátu a také byla zjištována rastrovacím elektronovým mikroskopem.
Částice katalyzátoru byly suspendovány (asi 0,5 kg/1 litr) v 0,05 M acetátovém pufru pH 4,6, obsahujícím 0,1 $ (hmota/objem) kyseliny sorbové a přechovávány v polyetylenových lahvích se šroubovým uzávěrem při teplotě 5-10 °C, Za těchto podmínek uchovávání je katalyzátor stabilní 6 měsíců až 1 rok, přičemž kyselina sorbová brání růstu event. sekundární kontaminace v průběhu dlohodobého skladování. Částice katalyzátoru lze rovněž ošetřit 0,5 až 1,0 % formaldehydem, za účelem jeho sanitace, bez významné ztráty specifické aktivity.
V dalším je vynález blíže objasněn v příkladech provedení, aniž by se jimi omezoval.
Příklady provedeni
Příklad 1
200 g vlhké hmoty kvasinek Saccharomyces uvarum s invertázovou aktivitou bylo suspendováno v 500 ml reaktivního ve vodě rozpustného polymeru, dále jen RRP, získaného 24 h předchozí polymerací 4 % flokulantu obsahujícího polyetylenimin (Sedipur CL-930 BASF,
NSR) a 2 % glutaraldehydu postupem podle čs. autorského osvědčení č. 231 458; pH suspenze bylo upraveno 40 % roztokem NaOH na 7,0a silně viskózní suspenze obsahující voluminézné částice agregovaných buněk byla jednu hodinu nepřetržitě míchána. Poté bylo přidáno 28 ml 25% vodného roztoku glutaraldehydu a intenzívně mícháno opět jednu hodinu.
Po této době bylo za nepřetržitého míchání upraveno pH suspenze na 8,0 a částice odsáty přes textilní materiál (mlynářská silonová plachetka). Dobře odsátý a od přebytečné reakčni směsi vymačkaný materiál byl suspendován v 500 ml čistého acetonu předem vychlazeného na -20 °C. Částice byly pomocí rychloběžného míchadla cca 3 min v ledovém acetonu míchány a poté přes textilní fólii, hrudky homogenizovány a materiál ponechán schnout 24 h volně na vzduchu při teplotě místnosti.
Poté byly větší tvrdé hrudky mechanicky v hmoždíři rozmělněny, suchý materiál homogenizován a suspendován v 1 litru destilované vody. Po cca lhodinovém bobtnání byl materiál 3krát dekantován vždy 1 litrem vody, poté 2krát 1 litrem 0,05 M acetátovým pufrem pH 4,6 a v tomto pufru ponechán bobtnat 24 hodin při teplotě 10 °C. Nabobtnalé částice katalyzátoru byla dobře přes textilní materiál odsáty a zváženy. Bylo získáno 220 g vlhké hmoty zpevněných a stabilizovaných částic biokatalyzátoru o průměrné distribuci velikost 0,76 mm a specifické aktivitě 0,721 umol glukózy . min . mg suché hmoty.
g vlhké hmoty katalyzátoru bylo suspendováno ve 45 ml 1 M roztoku sacharózy (rafináda), rozpuštěné v acetátovém pufru pH 4,6. Suspenze byla umístěna do Dewargovy temperované
Ί nádobky na 30 °C a ve zvolených časových intervalech, v průběhu nepřetržitého míchání suspenze ocelovým vrtulovým míchadlem o počtu otáček 100 . min \ sledován přírůstek koncentrace jednoho nebo obou monosacharidů analytickými postupy popsanými v popisu předmětného vynálezu.
Bylo zjištěno, že enzymová inverze je kvantitativní (100 % teorie, tj. 360,4 mg glukózy a fruktózy . ml ^) za 90 min. Tento postup s touže násadou biokatalyzátoru byl opakován celkem 20krát vždy tak, že po skončení reakce v každém z cyklů (po 90 min) byla po kvantitativní sedimentaci částic vakuově odsáta reakční směs pasteurovou pipetou z z horní části reaktoru a částice opět suspendovány v čerstvé násadě substrátu za jinak stejných podmínek a koncentrace sacharózy. Průměrný stupěň enzymové inverze činil 99,9 % teorie/20 cyklů opakovaného použití téže násady biokatalyzátoru.
200 g vlhké hmoty zpevněných a stabilizovaných částic biokatalyzátoru o průměrné distribuci velikosti 0,76 mm bylo dále fyzikálně a biochemicky charakterizováno postupy uvedenými v popisu předmětného vynálezu, zejména pokud jde o distribuci velikosti částic, specifickou aktivitou jednotlivých velikostních tříd, sedimentační rychlost a specifický odpor částic ve soupci.
Výsledky jsou uvedeny jak následuje.
Frakce částic Velikost částic (mm) Množství vlhké hmoty íg) Zastoupení jednotí, velikostních tříd <»>
A 0,8 103,3 51,5
B 0,8 - 0,5 57,5 28,8
C 0,5 - 0,315 15,3 7,7
D menší než 0,315 23,9 12,0
Frakce částic částic Sedimentační rychlost (s) Specifický odpor (Pa.s.m 2) Specifická aktivita (yumol glukózy .mg-3)
A 4,0 19,69.105 0,161
B 8,0 40,78.105 0,473
C 9,6 - 0,565
D 21,7 289.02.105 1,524
g nedělených Částic katalyzátoru bylo suspendováno ve 100 ml acetátového pufru, v kterém byla rozpuštěna kyselina sorbová o koncentraci 0,1 %? pH pufru bylo 4,6. Za podmíněk skladování uvedených v popisu předmětného vynálezu byla v jednotýdenních časových intervalech sledována specifická aktivita částic. Po 192 dnech nepřetržitého sledování nebyl zaznamenán pokles specifické aktivity částic.
Příklad 2 kg vlhké hmoty nativních buněk Saccharomyces cerevisiae bylo suspendováno v 10 litrech destilované vody pomocí rychloběžného míchadla a suspenze obsahující 0,5 g vlhké hmoty buněk/ml byla vychlazena na 5 °C. Poté byly buňky dezintegrovány čtyřnásobným průchodem štěrbinovým mechanickým dezintegrátorem při maximálním přetlaku 6.10 Pa. Mezi jednotlivými cykly dezintegrace byla suspenze vždy ochlazena na 10 až 15 °C. Stupeň dezintegrace buněk byl sledován jednak mikroskopicky, jednak celkovým množstvím uvolněných bílkovin v supernatantu, odstředěné suspenze.
Postupem podle čs. autorského osvědčení č. 231 458 bylo do dvou 35 litrových nerezových fermentačních tanků předloženo a 15 litrů vody a do každého z fermentorů bylo vmícháno 750 g flokulantu obsahujícím polyetylenimin (Sedipur CL-930) a po jeho rozpuštění přidáno a 825 ml 46 % vodného roztoku glutaraldehydu. Výsledná koncentrace obou rekreačních složek v každém z fermentorů činila 5 % (hmota/objem) Sedipuru a 2,5 % (objem/objem) glutaraldehydu.
Polymerace probíhala 24 hodin za nepřetržitého mícháni při teplotě 20 °C. 10 kg vlhké hmoty celých buněk S. cerevisiae bylo homogenizováno v 10 litrech vody v polyetylenové nádobě pomocí rychloběžného míchadla. Buněčná suspenze byla rozdělena na 2 stejné objemové díly a každý z dílů nalit za zvýšené intenzity míchání do roztoku RRP. Po homogenizaci suspenze bylo upraveno pH z hodnoty 5,2 na 7,5 za intenzivního míchání 40 % roztokem NaOH a mícháno 1 hodinu při počtu otáček 800.min
V 15 litrech dezintegrované suspenze buněk, jejíž příprava byla popsána v prvním odstavci, bylo rozpuštěno 374 g technické vaječné bílkoviny. Celková koncentrace bílkovin v supernatantu po odstředění činila 50 mg.ml 1. Suspenze byla rozdělena na dva stejné objemové díly a každý z nich nalit do míchané suspenze buněk v RRP za současného intenzivního míchání. Po zhoustnutí silně viskozní suspenze byla snížena intenzita míchání a při cca 300 otáčkách.min mícháno 30 minut.
Poté byla intenzita míchání opět zvýšena a do každého v nerezových tancích bylo přidáno 655 ml 46 % vodného roztoku glutaraldehydu. Výsledná koncentrace volného sítovadla činila 1 % (objem/objem). Po intenzivním rozmícháni suspenze bylo míchání přerušeno a reakční směs byla ponechána 30 min v klidu, poté mírně promíchána a za míchání postupně čerpána na rotační vakuový filtr na kterém byla napnuta silonová mlynářská plachetka.
Filtrace částic probíhala za vakua a vlhké a dobře odsáté částice byly krájeny po vrstvách z povrchu plachetky z bubnu rotačního filtru nastaveným nerezovým břitem.
Celkem bylo po filtraci získáno 25,5 kg vlhké hmoty materiálu.
Uvedené množství vlhké hmoty bylo rozděleno na 25 dílů (4 1 kg) a každý díl byl postupně suspendován v 1,5 litru ledového acetonu v 5 litrové nádobě z plastické hmoty pomocí rychloběžného míchadla opatřeného ocelovou vrtulí, cca 3 min intenzivně míchán a poté přes textilní materiál (mlynářská plachetka) vakuově na nuči rychle a ostře odsát a bez promytí ponechán sušit na tácech z plastické hmoty 24 hodin při teplotě místnosti. Popsaným způsobem bylo postupně zpracováno všech 25 hmotnostních dílů materiálu.
Po usušení byl materiál mechanicky homogenizován a zvážen. Bylo získáno 6,045 kg suché hmoty částic. Na sítě byla v suchém stavu oddělena frakce, jejíž částice byly větší než 2 mm (hrudky). Zbylé množství suché hmoty (5,5 kg) bylo suspendováno ve 20 litrech pitné vody v polyetylénové nádobě a několikrát 20 litry vody dekantováno, vždy po kvantitativní sedimentaci materiálu. Materiál ponechán bobtnat přes noc v komorové lednici při teplotě 10 °C.
Po nabobtnání materiál pomocí rychloběžného míchadla intenzívně ve vodě míchán a vždy po kvantitativní sedimentaci částic mnohonásobně promyt pitnou vodou, při slití horni zakalené vrstvy a velmi jemných podílů částic. Dekantace probíhala tak dlouho, dokud po intenzivním míchání nebyl v promývací vodě zákal. Po kvantitativní dekantaci byl materiál vakuově přes mlynářskou plachetku na nuči dobře odsát a zvážen. Získané množství činilo 7,5 kg vlhké hmoty. Toto množství suspendováno v 15 litrech 0,04 M acetátového pufru o pH 4,6, který obsahoval 0,1 % kyseliny sorbové a ponechán do druhého dne při teplotě 10 °C.
Specifická aktivita zpevněných a stabilizovaných částic biokatalyzátoru činila 0,450 0,450 )umol.mg” suché hmoty, průměrná velikost částic činila 0,363 mm. Se získaným katalyzátorem bylo provedeno 20 opakovaných konverzí enzymové inverze 1,5 M roztoku sacharózy (rafináda o koncentraci 51 % hmota/objem, postupem popsaným v příkladu 1 s tím rozdílem,
Že jeden cyklus enzymové inverze s touže násadou katalyzátoru trval 4 hodiny. Za uvedených podmínek činil průměrný stupeň konverze 96,8 % teorie/20 cyklů opakovaného použití zpevněných a stabilizovaných částic. Specifická aktivita katalyzátoru se po jeho 20násobném použití nezměnila.
Příklad 3
Se zpevněnými a stabilizovanými částicemi biokatalyzátoru, jehož způsob přípravy a základní vlastnosti byly popsány v příkladu 2, byla provedena kontinuální enzymová inverze sacharózy (rafináda) třemi způsoby. (A) konverze substrátu v koloně s pevným ložem biokatalyzátoru, (B) konverze substrátu v koloně s míchaným ložem biokatalyzátoru, (C, konverze substrátu v míchaném jednostupňovém kontinuálním reaktoru.
(A) Skleněná kolona o vnitřním průměru 16 mm a délce 20 cm byla naplněna do výšky 19,5 om 20 g částic vlhkého katalyzátoru. 0,5 M roztok sacharózy v acetátovém pufru pH 4,6 byl čerpán na pevné lože katalyzátoru, vertikálně umístěnou kolonou směrem shora dolů, rychlostí 5 ml.h při teplotě místnosti. Po přibližně dvou výměnách objemu kolony (přibližně za 17 hodin nepřetržitého toku) činil průměrný stupeň enzymové inverze na výtoku z kolony 90 % teorie (162 mg.ml redukujících cukrů). Reaktor byl v nepřetržitém chodu 140 hodin při dosažení nezměněného stupně enzymové inverze.
(B) Stejná skleněná kolona byla naplněna 18 g vlhké hmoty katalyzátoru a upevněna v horizontální poloze na reciproký třepací stroj o počtu kyvů 120.m”\ Do jednoho konce kolony byl čerpán 1 M roztok sacharózy v acetátovém pufru pH 4,6 rychlostí 10 ml.h a z druhého konce byla reakční směs jímána za nepřetržitého míchání při teplotě 28 °C.
Kolona byla v kontinuálním chodu 24 hodin při dosažení průměrného stupně teoretické enzymové inverze 98 %.
,C) 45 g vlhké hmoty částic katalyzátoru bylo suspendováno ve 450 ml 1 m roztoku sacharózy v pufru a suspenze pomalu míchána při teplotě místnosti. Po dosaženi ustáleného stavu, po dosažení kvantitativní konverze, byl do míchané nádoby rychlostí 166 ml.h 1 čerpán 1 M roztok sacharózy a stejnou rychlostí, pomocí druhého čerpadla, odsávána reakční směs. Aby nedocházelo k úniku (odsáváni) částic z reaktoru, byl odsávací konec trubice opatřen polyamidovým sítkem a obalen mlynářskou plachetkou. Za uvedených podmínek byl jednostupňový míchaný kontinuální reaktor v chodu 24 hodin připrůměrném dosažení stupně teoretické inverze 88,5 %.
Příklad 4
Zpevněné a stabilizované částice biokatalyzátoru, jejichž způsob přípravy byl popsán v příkladu 2, byly použity k enzymové inverzi tecnických forem sacharózy, zejména surového cukru (afinády) a kléru. Konverze těchto forem sacharózy byly prováděny ve vsádkovém míchaném reaktoru při teplotě 40 °C, pH 4,6 (okyselením vodních roztoků technické sacharózy kyselinou octovou), koncentraci katalyzátoru 15 objemových % (150 g vlhké hmoty částic + 850 ml roztoku resp. sirupu). Jedinou proměnnou veličinou byla počáteční koncentrace sacharózy v jejich různých technických formách. Sušinou a refraktometrioky stanovená počáteční koncentrace cukru v neředěném kléru činila 66 g/100 ml, tj. přibližně 1,9 M roztok sacharózy. Klér byl ředěn okyselenou vodou. Surový cukr rozpuštěn v okyselené vodě. Výsledky jsou shrnuty jak následuje.
Forma sacharózy klér afináda
konc. sacharózy (hmot. %) 66 56,5
max. dosažený stupeň inverze 78 87,6
(% teorie)
reakční doba 4 4
<h>
51,4 46,3 41,3 60 65
91,0 96,0 98,0 88,3 81,2
3 3 3 4 4
Příklad 5
Katalyzátorem, jehož způsob zpevnění a stabilizace byl popsán v příkladu 2, bylo provedeno 10 opakovaných cyklů enzymové inverze něředěného kléru, v kterém koncentrace sacharózy byla 67 hmot. %. Konverze byly provedeny v míchaném vsádkovém reaktoru při teplotě 60 °C a pH 4,6 v Dewarově nádobce způsobem popsaným v příkladu 1. Jediným rozdílem byl způsob manipulace s katalyzátorem. Částice byly po každém ukončeném reakčním cyklu přecezeny přes mlynářskou plachetku a bez promytí dány zpět do reaktoru a přelity opět čerstvou násadou neředěného kléru. pH kléru pro každou opakovanou sádku bylo upraveno kyselinou octovou na hodnotu 4,6. Doba jednoho cyklu činila standardně 4 hodiny.
Za uvedených podmínek činil průměrný stupeň konverze 83,6 % teorie/10 opakovaných cyklů použití téže násady katalyzátoru. Specifická aktivita částic se po jejich lOnásobném použití za uvedených podmínek nezměnila.

Claims (1)

  1. Způsob zpevňováni a stabilizace částic biokatalyzátoru pro enzymovou inverzi sacharózy, připravených podle autorského osvědčení č. 231 458, při které se vodný roztok sacharózy, jejích technických forem a meziproduktů její výroby uvádí ve styk s částicemi biokatalyzátoru, vyznačený tím, že se do nepřetržitě míchané směsi částic biokatalyzátoru na bázi kvasinkových buněk obsahujících enzym invertázu, výhodně Saccharomyces cerevisiae nebo Saccharomyces uvarum, přidá po úpravě pH na rozmezí 6,0 až 8,0 vodný roztok glutaraldehydu a/nebo vodný roztok nebo suspenze technické nebo čisté bílkoviny živočišného, rostlinného a/nebo mikrobiálního původu, jako je vaječná bílkovina, desintegrované nebo autolyzované buňky, výhodně buňky použitého produkčního mikroorganismu, načež se směs popřípadě došití dalším přídavkem glutaraldehydu, stabilizované částice se od reakční kapaliny oddělí filtrací, suspendují se za intenzivního míchání v ledovém acetonu, filtrací se znovu oddělí a suší se po homogenizaci.volně na vzduchu při teplotě místnosti po dobu 1 až 24 hodin, potom se částice suspendují ve studené vodě, několikrát se vodou dekantuji a nechají se bobtnat ve vodě nebo v pufru při teplotě v rozmezí 5 až 20 °C.
CS257884A 1982-01-14 1984-04-03 Způsob zpevňování a stabilizace částic biokatalyzátoru pro enzymovou inverzi sacharózy CS249325B3 (cs)

Priority Applications (2)

Application Number Priority Date Filing Date Title
CS257884A CS249325B3 (cs) 1982-01-14 1984-04-03 Způsob zpevňování a stabilizace částic biokatalyzátoru pro enzymovou inverzi sacharózy
CS173385A CS250262B3 (cs) 1984-04-03 1985-03-12 Způs»b enzymové výroby glukózafruktózového sirupu ze sacharózy

Applications Claiming Priority (2)

Application Number Priority Date Filing Date Title
CS82277A CS231458B1 (en) 1982-01-14 1982-01-14 Cellular catalysts for biotransformation and method to produce them
CS257884A CS249325B3 (cs) 1982-01-14 1984-04-03 Způsob zpevňování a stabilizace částic biokatalyzátoru pro enzymovou inverzi sacharózy

Publications (1)

Publication Number Publication Date
CS249325B3 true CS249325B3 (cs) 1987-03-12

Family

ID=25745265

Family Applications (1)

Application Number Title Priority Date Filing Date
CS257884A CS249325B3 (cs) 1982-01-14 1984-04-03 Způsob zpevňování a stabilizace částic biokatalyzátoru pro enzymovou inverzi sacharózy

Country Status (1)

Country Link
CS (1) CS249325B3 (cs)

Similar Documents

Publication Publication Date Title
Homaei Enzyme immobilization and its application in the food industry
Bayramoğlu et al. Covalent immobilisation of invertase onto a reactive film composed of 2-hydroxyethyl methacrylate and glycidyl methacrylate: properties and application in a continuous flow system
Bashir et al. Enzyme immobilization and its applications in food processing: A review
Blandino et al. Immobilization of glucose oxidase within calcium alginate gel capsules
Cheetham et al. Physical studies on cell immobilization using calcium alginate gels
EP0341503B1 (en) Cross-linked glucose isomerase
EP0090276A2 (en) Method for the preparation of spherical microorganism cell aggregates
JPH0797989B2 (ja) 生物学的に活性なシステム
WO2012112617A2 (en) Apparatus and process for production of an encapsulated cell product
EP0034609B1 (en) Immobilized enzyme(s) and microorganism(s) and their production
DK170825B1 (da) Fremgangsmåde til immobilisering af en enzymproducerende mikroorganisme eller et enzym produceret deraf samt fremstilling af et immobiliseret enzympræparat
Ward Bioprocessing
Champluvier et al. Immobilization of β-galactosidase retained in yeast: adhesion of the cells on a support
Budriene et al. β-Galactosidase from Penicillium canescens. Properties and immobilization
D'Souza et al. Immobilization of bakers yeast on jute fabric through adhesion using polyethylenimine: application in an annular column reactor for the inversion of sucrose
Iurciuc et al. Microencapsulation of Baker’s yeast in gellan gum beads used in repeated cycles of glucose fermentation
Güleç et al. Immobilization of Aspergillus oryzae β-galactosidase on low-pressure plasma-modified cellulose acetate membrane using polyethyleneimine for production of galactooligosaccharide
EP0577162A1 (en) Immobilized enzyme on a carrier of cross-linked gelatin and active carbon
Mansfeld et al. Coimmobilization of Yarrowia lipolytica cells and invertase in polyelectrolyte complex microcapsules
CS249325B3 (cs) Způsob zpevňování a stabilizace částic biokatalyzátoru pro enzymovou inverzi sacharózy
Arslan et al. The effect of gel composition on the adsorption of invertase on poly (acrylamide/maleic acid) hydrogels
RU2253677C2 (ru) Иммобилизованный биокатализатор, способ его получения и способ получения молочной кислоты с использованием этого биокатализатора
CS231458B1 (en) Cellular catalysts for biotransformation and method to produce them
CS203607B1 (en) Process for preparing bonded cells with activity of penicilinacylase
Dias et al. Immobilization of yeasts on titanium activated inorganic supports