CS243034B1

CS243034B1 - Inkrementální čidlo polohy

Info

Publication number: CS243034B1
Application number: CS844706A
Authority: CS
Inventors: Jaksa Reljic; Helmar Frank; Alen Krcma
Original assignee: Jaksa Reljic; Helmar Frank; Alen Krcma
Priority date: 1984-06-21
Filing date: 1984-06-21
Publication date: 1986-05-15
Also published as: CS470684A1

Abstract

Inkrementální čidlo polohy sestávající z kotouče ze svštlovodného materiálu, svě telného zdroje a držáku světlovodů s fototranzistory. Ve vybrání válcové části (V, kotou če ze svštlovodného materiálu, rozděleného po obvodu libovolným počtem čar (č), je u umístěn zdroj (Z) světla, které dopadá přes štěrbiny (Š) na světlovody (S), zakončené fototranzistory (F). Světlovody (S) jsou umístěny v držáku (D), který je oproti hraně obrazu štěrbiny (s) natočen v jednom či druhém směru o určitý úhel (<í, který je zvolen tak, aby světlo ze světelného zdroje (Z) dopadalo na jednotlivé fototranzistory (F) postupně. Pro zvýšeni počtu inkrementů je mezi otáčející se kotouč (K) a držák (D) svštlovodů (S) vložen vhodně zvolený objektiv (0).

Description

(54) Inkrementální čidlo polohy

Inkrementální čidlo polohy sestávající z kotouče ze svštlovodného materiálu, světelného zdroje a držáku světlovodů s fototranzistory. Ve vybrání válcové části (V, kotouče ze svštlovodného materiálu, rozděleného po obvodu libovolným počtem čar (č), je u umístěn zdroj (Z) světla, které dopadá přes štěrbiny (Š) na světlovody (S), zakončené fototranzistory (F). Světlovody (S) jsou umístěny v držáku (D), který je oproti hraně obrazu štěrbiny (s) natočen v jednom či druhém směru o určitý úhel (<í, který je zvolen tak, aby světlo ze světelného zdroje (Z) dopadalo na jednotlivé fototranzistory (F) postupně. Pro zvýšeni počtu inkrementů je mezi otáčející se kotouč (K) a držák (D) svštlovodů (S) vložen vhodně zvolený objektiv (0).

Vynález se týká inkrementálního Sídla polohy, sestávajícího z kotouče ze světlovodného materiálu, světelného zdroje a držáku světlovodů s fototranzistory.

Dosud se vyrábějí inkrementální čidla polohy založená na dvou principech. V prvém případě na odrazu paprsku vysílená diody od postříbřená plochy skleněného kotouče, který je rozdělen na 50 postříbřených a 50 průhledných výsečí.

Na tomto principu jsou vyráběna čidla pro krokové motory. Inkrementální čidla do 5 000 definovaných poloh jsou založena na principu rozdělení dvou skleněných kotoučů, z nichž jeden se otáčí a druhý je pevně uchycen. Světlo ze světelného zdroje projde směrem k fototranzistorům v případě, kdy se Sáry z obou kotoučů navzájem překrývají.

Nevýhody těchto dosud vyráběných inkrementálních čidel jsou následující. Při zachováni stávajícího dělení kotouče nelze zvyšovat počet Inkrementů. Vlivem špatně vycentrovaného kotouče nebo nerovné plochy skla se mění ve značné míře střída.

Průběhy jednotlivých inkrementů jsou obtížně nastavitelné vlivem prostorového posuvu fototranzistorů neboí každý fototranzistor se musí nastavovat zvláěí.

Uvedené nevýhody odstraňuje inkrementální čidlo podle vynálezu, jehož podstata spočívá v tom, že ve vybrání válcová části, uložené na hřídeli motoru S kotoučem že světlovodného materiálu, rozděleného po obvodu libovolným počtem čar, je umístěn zdroj světla, dopadající přes štěrbiny na světlovody s fototranzistory, upevněné v držáku, který je umístěn nad otáčejícím se kotoučem.

Přidáním světlovodných vláken lze zvyšovat počet inkrementů, přičemž střída zůstává stejná. Veškeré průběhy, tzv. inkrementy jednotlivých světlovodů se nastavují vně při zachování předem zvolených vzdáleností mezi světlovody a bez demontáže čidla a to pouhým natočením držáku světlovodů na jednu či druhou stranu o předem zvolený úhel.

Praktický příklad nového inkrementálního čidla je schematicky znázorněn na obr. 1 a na obr. 2 je upravená varianta čidla.

Kotouč Ji ze světlovodného materiálu, například z plexiskla, jak je patrno z obr. 1, je rozdělen na libovolný počet dělících čar £, která jsou nanesená po obvodu kotouče Ji< Světelný zdroj 2 je malá podžhavená žárovka nebo galiumarzenlková dioda, která je zapuštěná do válcového vybrání kotouče £. V místech, kde na obvodu kotouče Jí není nanesena dělicí čára £ vzniká štěrbina £, kterou světlo ze světelného zdroje 2 dopadá na svazek světlovodů 2, zakončených fototranzistory £ a upevněných v držáku £. Držák £ je umístěn nad otáčejícím se kotoučem £.

Světlovody £ s fototranzistory £ jsou v držáku £ uspořádány vedle sebe v určitých vzdálenostech, daných požadovaným počtem inkrementů na otáčku a průměrem světlovodů g. Tak například, jak je znázorněno na obr. 1, je na držáku £ o tlouštce 3 mm zabudováno 10 světlovodů g, z nichž každý je zakončen fototranzistorem £.

Natočí-li se držák £ tak, aby řada světlovodů 2 · fototranzistory £ byla orientována pod úhlem dopadu oproti hraně obrazu štěrbiny £, dopadá světlo ze světelného zdroje £ při dtáčení kotouče £ na světlovody 2 postupně.

Úhel dopadu je zvolen tak, aby světlo ze světelného zdroje £ dopadalo přes štěrbiny na jednotlivé fototranzistory £ postupně.

Claims

PŘEDMĚT VYNÁLEZU

1. Inkrementální čidlo polohy sestávající z kotouče ze světlovodného materiálu, světelného zdroje · držáku světlovodů s fototranzistory, vyznačené tím, že ve vybrání válcové části (V), uložené na hřídeli motoru (M) s kotoučem (K) ze světlovodného materiálu, rozděleného po obvodu libovolným počtem čar (5), je umístěn Ldroj (Z) světla, dopadajícího přes štěrbiny (5) na svštlovody (S) s fototranzistory (F), upevněné v držáku (D), který je umístěn nad otáčejícím se kotoučem (K).
2. Inkrementální čidlo polohy podle bodu 1, vyznačené tím, že držák (D) světlovodů (S) s fototranzistory (F) jecproti hraně obrazu štěrbiny (S) natočen o úhel dopadu (<=£) tak, aby při otáčení kotouče (K) dopadalo světlo zdroje (Z) na světlovody (S) s fototranzistory (F) postupně.
3. Inkrementální čidlo polohy podle bodů 1 a 2, vyznačené tím, že mezi kotouč (K) a držák (D) světlovodů (S) s fototranzistory (F) je umístěn objektiv (0) pro zvětšení obrazu Štěrbiny (š).