CS238610B2 - Wiper blade for motor wehicles - Google Patents

Description

Vynález se týká stěrače pro čelní skla motorových vozidel. .

Běžné stěrače mají armaturu, která sestává obecně z hlavního nosného dílu ve tvaru oblouku, který se připojuje k ovládacímu raménku a nese alespoň jedno výkyvné stírátko, jež nese přímo· nebo přes další výkyvná stírátka obdélnkovou lamelu, ve které je uložen horní okraj pryžové stírací vložky.

Obvykle jsou jednotlivé díly tvořící armaturu vyrobeny z kovu a spojení mezi nimi, zejména mezi hlavním nosným dílem a výkyvným stírátkem nebo stírátky je tvořeno malými kovovými nýtky nebo podobnými prvky, takže stírač je poměrně drahý.

Aby se snížila výrobní cena automobilových stěračů, byly vyrobeny stěrače s jednotlivými díly armatury z plastické hmoty, takže jednotlivé součásti, zejména výkyvná stírátka a hlavní nosný díl mohou být spojeny čepy, které tvoří nedílnou součást buď výkyvného stírátka, nebo hlavního nosného dílu a zasouvají se do otvorů ve druhém dílu. Při výrobě takových spojovacích systémů však vznikají problémy, protože součásti armatury musejí být dostatečně tuhé, aby si stírací vložka zachovávala určitý profil a přiléhala v podstatě konstantním tlakem na stírané sklo.

Současně však nesmí být tuhost příliš velká, aby byla zajištěna jistá schopnost deformace při zasouvání kolíků do otvorů. Tyto problémy jsou sice částečně vyřešeny tím, že se vytvářejí krátké kolíky a zaváděcí zářezy do otvorů, takové spojení však není dostatečně spolehlivé.

Vynález řeší problém spojení jednotlivých součástí armatury a jeho předmětem je stěrač pro motorová vozidla, jehož armatura z tuhé plastické hmoty má hlavní nosný díl pro připojení k ovládacímu raménku a dvě výkyvná stírátka spojená spojovacím ústrojím odpojitelně s konci hlavního nosného dílu a nesoucí protáhlou lamelu se stírací vložkou, přičemž výkyvná stírátka leží v pracovní poloze v podstatě rovnoběžně s hlavním nosným dílem a jsou odnímatelná v poloze natočené o 90°. Podstata vynálezu spočívá v tom, že spojovací ústrojí sestává z kolíku upraveného ve středu výkyvného stírátka a opatřeného· dvěma rovinnými rovnoběžnými stěnami, které jsou v pracovní poloze kolmé k horní straně lamely, a ze zářezu na konci hlavního nosného dílu, zakončeného dutinou pro kolík a rovnoběžného v pracovní poloze lamely s její horní stranou, přičemž šířka zářezu odpovídá tloušťce kolíku mezi jeho rovinnými rovnoběžnými stěnami, avšak je menší než délka rovnoběžných stěn kolíku. S výhodou je lamela spojena s každým výkyvným stírátkem, druhým spojovacím ústrojím, které je tvořeno dvojicí nožek na výkyvném stírátku a vybráním na lamele, které je delší, než je šířka nožek pro omezený posuvný pohyb lamely, přičemž vedle nožek jsou na výkyvném stírátku upraveny nástavce vymezující s nožkami pro4 stor pro lamelu, jehož výška je větší než tloušťka lamely pro její omezený příčný pohyb.

Ve stěrači podle vynálezu je spojení mezi jednotlivými díly tvořícími armaturu jednoduché, levné a přitom zajišťuje naprostou spolehlivost spoje.

Vynález bude vysvětlen v souvislosti s příkladem provedení znázorněným na výkrese, kde značí obr. 1 a 2 bokorys a půdorys stěrače podle vynálezu, obr. 3 řez vedený rovinou III—III z obr. 2, obr. 4 dílčí pohled zdola na stěrač z obr. 1 a 2 a obr. 5, 6, 7, 8 jsou řezy vedené rovinami V—V, · VI—VI, VII—VII, VIII—VIII stěrače podle obr. 1.

Podle obr. 1 až 3 má stěrač podle vynálezu armaturu 1 sestávající z hlavního nosného dílu 2, k jehož oběma koncům jsou podle vynálezu připevněna dvě výkyvná stírátka 3. Výkyvná stírátka 3 nesou obdélníkovou lamelu 4 opatřenou podélným výřezem 5 (obr. 5 a 8] k zasunutí stírací vložky 6, vyrobené obvykle z pryže. Stírací vložka 6 je připevněna k lamele 4 známým způsobem tak, že její horní část 7 je vsunuta do podélného výřezu 5, a protože je širší než výřez 5, spočívá na horní ploše lamely 4.

Hlavní nosný díl 2 má ve střední části dutinu 10 omezenou dvěma postranními stěnami 11, které jsou spojeny v jediný díl příčnou spojkou 12, která slouží k připojení neznázorněného· ovládacího raménka stěrače. N4 obou koncích dutiny 10 tvoří obě postranní stěny 11 dvě ramena 13, jež tvoří jako celek obloukový profil hlavního nosného dílu 2 a mají konkávní průřez, jak ukazuje obr. 6. Na koncích jsou obě ramena 13 opatřena zúženou částí 14, která má menší šířku a je obrácena k dolní části armatury 1. Zúžená část 14 omezuje na konci ramene· 13 zářez 15, který je otevřen směrem ke konci ramene 13, zatímco z druhé strany je zářez 15 zakončen uzavřenou dutinou 16, která má kruhový průřez a větší průměr než je šířka zářezu 15. Do dutiny 16 se může zasunout kolík 20 výkyného stírátka 3. Kolík 20 má kruhový průřez, jeho průměr je nepatrně menší než průměr uzavřené dutiny 16 a je opatřen dvěma seříznutými plochami, které jsou tvořeny dvěma diametrálně proti sobě ležícími rovinnými rovnoběžnými stěnami 21, jejichž vzájemná vzdálenost je nepatrně menší než šířka zářezu 15.

Každé výkyvné stírátko 3 je opatřeno ve střední části průchozím otvorem 23 omezeným dvěma bočními stěnami 24, mezi nimiž leží kolík 20, který je s nimi z jednoho· kusu. Od konců průchozího otvoru 23 na obě strany tvoří obě boční stěny 24 ramena 25, 26, která jsou zešikmená směrem dolů a mají v příčném řezu profil vydutý směrem k horní části armatury 1. Konkrétně má vnější rameno 25 takový profil, že tvoří pokra.7 čování ramene 13 hlavního nosného dílu 2, když je výkyvné stírátko 3 rovnoběžné s hlavním nosným dílem 2. Vnitřní rameno 26

6 je alespoň na horní ploše stejně zakřivené jako dolní plocha ramene 13 hlavního nosného dílu 2, aby byl umožněn vzájemný záběr mezi oběma rameny 26, 13 při otočení výkyvného stírátka 3 kolem kolíku 20.

Na vnějším konci má vnější rameno 25 zaoblený okraj 27 v podstatě kruhového průřezu, který vyčnívá k dolním části armatury 1 a tvoří ochranu konce lamely 4. Vnější rameno 25 je opatřeno před zaobleným okrajem 27 dvojicí nožek 30, z nichž každá má vnitřní část 31, obrácenou svisle k dolní části armatury 1, a vnější část 32, která je rovnoběžná s vnitřní částí 31 a má dole výstupek 33 obrácený ke středu armatury 1. Vzdálenost mezi vnitřními, k sobě přivrácenými konci obou výstupků 33 nožek 30 je menší než šířka lamely 4, takže ji mohou nést (obr. 8). Vzdálenost mezi dolní plochou vnitřních částí 31 nožek 30 a horní plochou výstupků 33 je v podstatě rovná tloušťce lamely 4, takže lamela 4 se v podstatě nemůže pohybovat ve svislém směru. Ve dvojicích nožek 30 jsou vytvořeny díry 34, které umožňují vytvarování výstupků 33.

Na konci každého vnitřního ramene 26 je rovněž upravena dvojice nožek 37, opatřených na dolním konci dvěma výstupky 40, které jsou k sobě přivráceny a jejichž vzdálenost mezi vnitřního konci je menší než šířka lamely 4. Těsně před nožkami 37 jsou na vnitřním rameni 26 umístěny dvojice nástavců 36. Nožky 37 tedy odpovídají vnějším částem 32 a nástavce 36 vnitřním částem 31 nožek 30 na vnějším rameni 25 s tím rozdílem, že vzdálenost mezi dolní plochou nástavců 36 a horní plochou výstupků 40 je nepatrně větší než tloušťka lamely 4. Další rozdíl spočívá v tom, že tloušťka nožek 37 vnitřního ramene 26 je větší než tloušťka vnějších částí 32 nožek 30 vnějšího ramene 25, takže vnitřní plochy nožek 37 leží blíž k diamerální rovině armatury 1 než vnitřní plochy vnitřní části 31 nožek 30. Nožky 37 zapadají do vybrání 41 na okrajích lamely 4 [obr. 3, 4, 5]. Délka vybrání 41 je větší než šířka nožek 37, takže umožňuje relativní kluzný pohyb mezi lamelou 4 a výkyvným stírátkem 3, jak bude ještě popsáno.

Výkyvné stírátko 3 se spojuje s hlavním, nosným dílem 2 ve stěrači podle vynálezu takto: Jak je patrno z obr. 3, když je výkyvné stírátko 3 v takové poloze, že lamela 4 je v podstatě vodorovná, leží kolík 20 svým větším rozměrem rovnoběžně se šířkou zářezu 15, takže se může pohybovat kmitavým pohybem v uzavřené dutině 16, nemůže však vyklouznout ze zářezu 15. Výkyvné stírátko 3 se může tedy natáčet vzhledem ke hlavnímu nosnému dílu 2, nemůže se však z něj uvolnit. Uvolnění výkyvného stírátka 3 a hlavního nosného dílu 2 může nastat pouze otočením výkyvného stírátka 3 o úhel 90° kolem kolíku 20, čímž rovinné rovnoběžné stěny 21 kolíku 20 se dostanou do polohy rovnoběžné s horní a dolní stěnou zářezu 15. Tato vzájemná poloha výkyvného stírátka 3 a hlavního nosného dílu 2, ke které nikdy nedojde během provozu stírače, představuje jedinou polohu, která umožňuje vysunutí výkyvného stírátka 3 z hlavního nosného dílu a naopak zasunutí výkyvného stírátka 3 do hlavního nosného dílu 2.

Aby výkyvná stírátka 3 nemohla zaujmout tuto vysouvací polohu, když stírací vložka 6 stěrače nespočívá na stíracím skle, vybírání 41 ve spojení s nožkami 37 omezují relaťvní kluzný pohyb, do jisté míry nezbytný pro použití stěrače, mezi lamelou 4 a dvojicemi nožek 37 na výkyvném stírátku 3. Natáčecí pohyb výkyvného stírátka 3 je tedy omezen na takovou hodnotu, která odpovídá poloze, kdy dvojice nožek 37 dosedají na okraj vybrání 41, přičemž ani při zakřiveném tvaru lamely 4 se výkyvná stírátka 3 nemohou natočit do uvolňovací polohy. Spojení dvojic nožek 37 výkyvného stírátka 3 a vybírání 41 lamely 4 zabraňuje rovněž vysunutí lamely 4 z výkyvného stírátka 3. Stěrač podle vynálezu má tu výhodu, že zajišuje spolehlivý záběr mezi výkyvnými stírátky 3 a hlavním nosným dílem 2 a možnost natáčení výkyvných stírátek 3, aniž by bylo nebezpečí jejich uvolnění, a je montážně velice jednoduchý, protože toto spojení se provádí bez jakékoli nebezpečné deformace jednotlivých dílů pouze ve dvou předem stanovených polohách výkyvných stírátek 3 vzhledem k hlavnímu nosnému dílu 2.

Konkávní profil ramen 3 hlavního nosného· dílu 2 a ramen 25, 26 výkyvných stírátek dává stěrači podle vynálezu výhodný aerodynamický tvar.

Je zřejmě, že popsané provedení stěrače lze různě obměňovat, aniž by se přestoupil rámec vynálezu. Tak například může být s hlavním nosným dílem 2 spojeno pouze jediné výkyvné stírátko 3 umístěné na konci hlavního nosného dílu 2. Alternativně mohou obě výkyvná stírátka 3 nést další neznázorněná výkyvná stírátka, spojená s nimi stejným způsobem a opatřena dvojicemi nožek pro držení lamely, která nese stírací vložku. Tvar kolíku 20 se může rovněž obměňovat, přičemž jeho maximální rozměr na průřezu mezi rovinnými rovnoběžnými stěnami 21 je nepatrně menší než průměr dutiny 16, zatímco minimální rozměr je nepatrně menší než šířka zářezu 15.

Všechny součásti tvořící armaturu 1 mohou být vyrobeny lisováním z poměrně tuhé plastické hmoty nebo jakéhokoli jiného materiálu.

Claims (2)

1. Stěrač pro motorová vozidla, jehož armatura z tuhé plastické hmoty má hlavní nosný díl pro připojení к ovládacímu ramínku a dvě výkyvná stírátka spojená spojovacím ústrojím odpojitelně s konci hlavního nosného dílu a nesoucí protáhlou lamelu se stírací vložkou, přičemž výkyvná stírátka leží v pracovní poloze v podstatě rovnoběžné s hlavním nosným dílem a jsou odnímatelná v poloze natočené o 90°, vyznačený tím, že spojovací ústrojí sestává z kolíku (20) upraveného ve středu výkyvného stírátka (3) a opatřeného dvěma rovinnými rovnoběžnými stěnami (21), které jsou v pracovní poloze kolmé к horní straně lamely (4), a ze zářezu (15) na konci hlavního nosného dílu (2), zakončeného dutinou (16) pro kolík (20) a rovnoběžného v pracovní poloze lamely (4) s její horní stranou, přičemž šířka zářezu (15) odpovídá tloušťce kolíku (20) mezi jeho rovinnými rovnoběžnými stěnami (21), avšak je menší než délka rovinných rovnoběžných stěn (21) kolíku (20).

2. Sběrač podle bodu 1, vyznačený tím, že lamela (4) je spojena s každým výkyvným stírátkem (3) druhým spojovacím ústrojím, které je tvořeno dvojicí nožek (37) na výkyvném stírátku (3) a vybráním (41) na lamele (4), které je delší, než je šířka nožek (37) pro omezený posuvný pohyb lamely (4), přičemž vedle nožek (37) jsou na výkyvném stírátku (3) upraveny nástavce (36) vymezující s nožkami (37) prostor pro lamelu (4), jehož výška je větší než tloušťka lamely (4) pro její omezený příčný pohyb.