CS226828B1 - Způsob potlačení aerodynamického hluku a zvýšení účinnosti prohozu pneumatického tryskového tkalcovského stavu a zařízení k provádění tohoto způsobu - Google Patents

Description

Vynález se týká pneumatických bezčlunkových tkalcovských stavů, u nichž se útek zanáší do prošlupu, vytvořeného v osnovních nitích, proudem stlačeného vzduchu vytékajícího z prohozní trysky. Charakteristické pro tyto stavy bývá, že po dobu probíhajícího prohozu útku je do prošlupu zasunut hřeben kovových lamel s otvorem pro průchod útku, tzv. kondensor, potlačující míšení proudu s okolním vzduchem. Základním problémem při řešenx prohozu je účinnost, jíš lze charakterizovat údajem rychlosti a délky dráhy pohybu útku k příhonu dodávanému do prohozní trysky stlačeným vzduchem. Tento příkon je dán součinem přetlaku a průtočného objemu, tedy spotřeby vzduchu. Ve snaze dosahovat co největší rychlosti a dráhy pohybu útku byl dosud běžně zvyšován přetlak, což vedlo jednak k nepříznivému růstu spotřeby vzduchu a tím růstu provozních nákladů, jednak vedlo ke značnému aerodynamickému hluku, který dnes běžně překračuje hodnoty povolené hygienickými normami. Tento vývoj dospěl dnes do stadia, kdy otázky snížení spotřeby vzduchu a hluku vyvstávají jako jeden ze základních prodejních faktorů. Ukazuje se přitom, že i když některými aerodynamickými prostředky lze dosáhnout snížení vlastního hluku generovaného při výtoku z trysky, hluková emise stavu se příliš nepotlačí, nebot v ní pak dominuje hluk vznikající při interakci vzduchového proudu s lamelami kondensoru.

Problém je řešen způsobem potlačení aerodynamického hluku a zvýšení účinnosti prohozu pneumatického tryskového tkalcovského stavu podle tohoto vynálezu, jehož podstatou je, že

226 828

226 Θ28 do proudu vzduchu vytvářeného výtokem z prohozní trysky se přidává tekutina, např. a přídavkem pěnícího činidla, čímž se v proudu vytvářejí unášené částice pěny sestávající z této kapaliny a plynu, zejména vzduchu. Podle vynálezu je zejména účelné, aby se předem připravená pěna do proudu vzduchu přidávala účinkem přetlaku vzduchu odebíraného z přívodu do prohozní trysky stavu. Zvláště pak je účelné, aby se pěna přiváděla do útkového přívodu prohozní trysky, kde se z ní v obdobích mezi jednotlivými prohozy vytváří pěnová zátka vyplňující protékaný pr&řez útkového přívodu a obklopující část útku procházející útkovým přívodem. Případně je také vhodné, aby se kapalina určená k tomu, aby se z ní vytvářela pěna, zaváděla bez přetlaku do útkového přívodu prohozní trysky, kam se přidává podtlakem vznikajícím při proudění vzduchu v prohozní trysce.

Také může být podle vynálezu účelné, aby se bud kapalina určená k vytváření pěny nebo již předem připravená pěna zaváděla do mezikruhové štěrbiny obklopující sekundární ústí prohozní trysky, odkud se pak strhuje přisávacím účinkem vytékajícího vzduchového proudu unášejícího útek. Může také být účelné, aby se buď kapalina určená k vytvoření pěny nebo již předem, připravená pěna zaváděla do otvorů rozmístěných kolem sekundárního ústí, odkud se pak strhává přisávacím účinkem vytékajícího vzduchového proudu.

Provádění tohoto způsobu potlačení aerodynamického hlukji a zvýšení účinnosti prohozu může pak být s výhodou docíleno zařízením podle tohoto vynálezu, jehož podstatou je, že do útkového přívodu prohoznítrysky stavu je vyústěna tryska kapaliny, např. uzavíratelná jehlovým ventilkem, připojená trubičkou přívodu kapaliny nebo jinou dutinou na nádržku kapaliny, jež je zejména přes prachový filtr spojena s atmosférou. Případně může být k provádění tohoto způsobu využito zařízení, jehož podstatou je, že do útkového přívodu je např, přes průlinčitý kroužek a prstencovou komůrku vyústěno vývodní potrubí z vyvíječe pěny, připojeného jednak na nádržku kapaliny, jednak na přívod tlakového vzduchu, např. ze vzdušníku, zejména pak z vyvíječe, ve kterém je v komůrce vyvíječe proti průlinčité vložce vyústěna tryska kapaliny napojená trubičkou přívodu kapaliny na nádržku kapaliny a do komůrky vyvíječe je současně zaveden prvním přívodem tlakového vzduchu vzduch ze vzdušníku, přičemž vývodní potrubí je připojeno na prostor na opačné straně průlinčité vložky, než je strana obrácená k trysce kapaliny.

Experimentálně bylo ověřeno, že jsou-li proudem vzduchu unášeny částice pěny, zmenší se jeho akusticKý výkon, zejména při vyšších frekvencích, pravděpodobně vlivem rezonance v dutinách jednotlivých bublin, z nichž pěna sestává, ale snad také i ovlivněním struktury turbulence proudu. Jednotlivé pěnové částice se pak usazují na konci své dráhy na lamelách kondensoru a na osnovních nitích a spojují se v pěnový polštář. Vzhledem ke své nepatrné .pevnosti nepředstavuje tento polštář nějakou zaznarasnátelnou překážku proti pohybu osnovních nití a kondensoru - naopak je příznivé, že těmito pohyby je pěna našlehávána a brání se tak jejímu usazování- a přitom však tvoří velmi účinnou akustickou absorpční vstvu, zabraňující emisi hluku vznikajícího při interakci proudu vzduchu s lamelami. Velmi důležitou vlastností pěny je její extrémně vysoká viskozita, např ve srovnání s viskozitou kapaliny, z níž je pěna vytvořená. Pěna těmito značnými viskosními účinky lpí na povrchu, k němuž přilehla a jen velmi pomalu s něj stéká. Takto však pěna lpí i na útkové niti,

226 828 která je proudem vzduohu unášena a podstatně zvětšuje přenos hybnostního účinku proudu na útek. Znamená to, že se zvětši síla, jíž je útek zanášen a tím i rychlost a dráha prohozu při stejném nebo menším přetlaku vzduchu a jeho spotřebě. Kromě těchto základních výhod se však příznivě uplatní ještě některé další! u taklcovských stavů je dosud běžné, že úlet textilních vláken uvolněných třením niti v očkách a brzdičkách v případě útku a v lamelách, nitěnkách a paprsku v případě nití osnovních zvyšují prašnost pracovního prostředí a po smí sení s mazivem mohou způsobit závady ve funkci stroje nebo snížení kvality vyráběné tkaniny. U uspořádání podle vynálezu se vytvářený textilní prach zachytí pěnou. Tím se zlepší pracovní prostředí v tkalcovně, zamezí se zhoršení funkce mechanismů a dosáhne se výrazných úspor na nákladech, které dosud vyžaduje čištění tkalcovského stavu. Podobně se odstraní také problémy spojené s tím, že u dosavadních pneumatických stavů v důsledku tření osnovních nití v nitěnkách, lamelách a paprsku a tření útku např. ve vodicích očkách a brzdičce vzniká statický elektrický náboj. Uspoří se zejména na nákladech na klimatisační zařízení, které bylo dosud nezbytně k potlačení elektrostatických nábojů udržováním určité vlhkosti vzduchu, nebot ae příznivě uplatní vlhkost přítomná díky kapalině vytvářející pěnu. Přitom tato vlhkost není taková, aby bylo nutné vyráběnou tkaninu nějak vysoušet, nebot moderní pěnová činidla umožňují vytvářet pěnu s vysokými hodnotami objemového expansního poměru, vyššími než 1 000, tato hodnota např. znamená, že objem pěny je tisíckrát větší, než objem spotřebované kapaliny - hovoří se o tzv. suché pěně. Díky tomu také provozní náklady na provoz s pěnou jsou nepatrné, lze vystačit se spotřebou kapaliny řádu desetin litru za hodinu provozu i méně. Pěna sice zakrývá prošlup při funkci stavu, nicméně při potřebě visuální kontroly nebo různých zásahů lze pěnový polštář velmi snadno stlačeným vzduchem odfouknout. Alternativně je možné přidávat do kapiliny vytvářející pěnu různé látky, jimiž má být vyráběná tkanina impregnována. _

Na připojených dvou obrázcích jsou znázorněny dva různé příklady provedení ústrojí k přidávání pěny do vzduchového proudu prohazujícího útek, a sice na obr. 1 jde o uspořádání obzvlášt jednoduché, sestávající pouze z nádržky na kapalinu, spojovací trubičky a přívodu v útkovém přívodu prohozní trysky. K přisávání kapaliny vytvářející pěnu se zde využívá podtlaku, vnikajícího ejekčním účinkem proudění v prohozní trysce. Na obr. 2 je uspořádání, při kterém je pěna připravována v samostatném vyvíječi a přivádí se do prohozní trysky přetlakem. V principu lze k vytváření pěny využívat různé plyny, např. kysličník dusný v tlakových bombičkách; u obou nakreslených příkladů však pěna je vytvářena míšením kapaliny se vzduchem.

Na obr. 1 je přibližně ve středu obrázku zachycena v neúplném podélném řezu prohozní tryska stavu. Prochází jí axiálně útek 1, který směrem doprava pokračuje ve své dráze hřebenem lamel kondensoru 40. Stlačený vzduch je do prohozní trysky vpouštěn nezakresleným uzavíracím ventilkem, který jej vpouští do dutin vedoucích do primárního ústí 2» Výtokem z primárního ústí 2 ^do směšovací trubice 2 se vytváří podtlak, kterým je přisáván další vzduch z atmosféry vstupem útkového přívodu 54 a prochází dlouhým úzkým vývttem - útkovým přívodem 4. Tímto útkovým přívodem £ prochází také útek 1 a je přitom strháván nasávaným proudícím vzduchem, čím se v útkovém přívodu £ generuje podstatná část tahové síly na

226 828 útek £, I když na obr. 1 není prohozní tryska nakreslena celá, ale pouze její části potřebné pro další diskusi, je patrné, že v nakresleném provedení jde o tzv.'.obrácené uspořádání prohozní trysky, u něhož vzduch proudí přes centrální přepážky 52 do primárního ústí 2 nazpět, tedy v obráceném směru, než je jeho konečný směr výtoku z prohozní trysky.

Toto základní uspořádání je upraveno k přidávání pěny jednoduchým způsobem, využívajícím podtlak v útkovém přívodu £, a sice tak, že do útkového přívodu £ je vyústěna tryska kapaliny 14. připojená na nádobku - nádržku kapaliny 10 - z níž je nasáván saponátový roztok vytvářející pěnu, V tomto případě se tedy pěna vytváří až v útkovém přívodu £. Výhodou je, že celé uspořádání je krajně jednoduché a tedy levné a dále pak to, že se kapalina z nádržky kapaliny 10 odebírá vždy jen po dobu probíhajícího prohozu, takže spotřeba saponátového roztoku je malá. Předpokládá se, že v tomto případě se spotřebuje obsah nádržky kapaliny 10 vždy za jednu osmihodinouvou pracovní směnu, takže k povinnostem obsluhy stavu bude patřit dolití nádržky kapaliny 10 vždy po začátku každé směny, ^ení ovšem problémem použít nádržku kapaliny 10 o větším objemu, nevýhodou však je, že doplňování, byt méně časté, pak není v pravidelných intervalech a může se na něj zapomenout. Předpokládá se, že nádržka kapaliny 10 bude z průsvitného materiálu, např. polyethylenu, popřípadě z materiálu průhledného, takže množství kapaliny v ní lze snadno visuálně kontrolovat. 1 když funkčně není podstatný, je součástí nakresleného uspořádání jehlový ventilek 15. který má několik úloh. Jednou z nich je možnost uzavření přívodu saponátového roztoku do útkového přívodu £. Může to být účelné např. v případě, kdy má být pb určitou dobu tkána tkanina z materiálu nesnášejícího styk s kapalinou, ale také v případě, že se vytvořil již dostatečně objemný pěnový polštář 200 obklopující vlastní prošlup. Jestliže generace hluku ve vlastním vytékajícím proudu ze sekundárního ústí 2 není podstatná, při dobrém aeroakustickém návrhu prohozní trysky, převládá hluk způsobovaný interakční proudu s lamelami kondensoru 40 a ten se pak utlumí dostatečně rozměrn,ým pěnovým polštářem 200 vzniklým zachycením pěnových vloček 21. jež jsou při otevřeném jehlovém ventilku 15 vzduchem unášeny. Protože moderní pěnící činidla, zejména saponátová, umožňují vytvoření velmi stálé pěny, která si podrží značnou konsistenci po několik desítek minut i dokonce po několik hodin, je pak zbytečné další přidávání pěny do vzduchu a lze dosáhnout úspory ve spotřebě roztoku, jakmile obsluha po usouzení, že se vytvořil dostatečně velký pěnenrý polštář 200. jehlový ventilek 15 uzavře. Jinou funkcí jehlového ventilku 15 je, že umožňuje pročištění nejmenšího protékaného průřezu v celém traktu jímž kapalina prochází a kde je tedy největší nebezpečí eventuálního zanesení nečistotami unášenými v kapalině. Podstatnou úloh··jehlového ventilku 15 je také ovšem možnost regulace charakteru pěny, např. koncentrace kapaliny, velikosti bublinek apod., takovéto individuální nastavování může být potřebné, mění-li se např, jemnost nebo materiál útku, čímž se ovlivní aerodynamické poměry v útkovém přívodu £.

Jehlový ventilek 15 je proveden velmi jednoduše, nejsou u něj žádné ucpávky ůtěsňující jeho závit, nebot vytékání kapaliny kolem závitu nepřichází v úvahu! za klidu proto, že nádržka kapaliny 10 leží níže než prohozní tryska, za provozu pak proto, že v dutině jehlového ventilku 15 je podtlak a eventuální netěsnosti kolem závitu bude nanejvýše přisáván dodatečný vzduch. Jak je z obr. 1 patrné, jehlový ventilek 15 je proveden tak, že

226 828 jeho jehla na konci závitového vřetena zasahuje do vývrtu o malém průměru - trysky kapaliny 14. která vyúsťuje do útkového přívodu 4. Je-li jehlový ventilek 15 otevřen proudí kapalina malou mezikruhovou štěrbinou mezi jehlou a stěnami trysky kapaliny 14. přičemž se rozprašuje na drobné kapičky a vytváří bublinky pěny. Protože kapalina je nasávána účinkem podtlaku, který je roven tlakovému spádu při proudění vzduchu útkovým přívodem 4 od vstupu útkového přívodu 54 k ústí trysky kapaliny 14. je účelné, aby tato vzdálenost byla u tohoto uspořádání co největší, V tom je právě výhoda již zmíněného obráceného* uspořádání prohozní trysky se zpětným směrem proudění přes centrální přepážky 52. nebot zde je těleso útkového přívodu £ prakticky oelé volné k umístění trysky kapaliny 14 i s eventuálním jehlovým ventilkem 15 na velmi značné vzdálenosti od vstupu útkového přívodu 54.

Pokud jde o nádržku kapaliny 10, s výhodou zhotovenou z umělé hmoty, není na jejím provedení nic mimořádného. Je umístěna níže než tryska kapaliny 14. aby nedocházelo k vytékání kapaliny za klidu stavu. Je opatřena nalévacím hrdlem, s výhodou co největšího průměru, které se uzavírá víčkem 12. Na obrázku je zakresleno provedení, kdy je ve víčku 12 prachový filtr 13 tvořený vrstvou vaty nebo případně plsti mezi dvěma jemnými kovovými (mosaznými) sítky. Spojení s atmosférou je účelné, aby při nasávání kapaliny nebylo nutné překonávat podtlak vznikající nad hladinou při úbytku kapaliny v nádržce kapaliny 10. Prachový filtr 13 v tomto spojení je pak proto zapotřebí, aby se pokud možno zamezilo znečištění kapaliny prachovými částicemi, které by ucpávali velmi malou štěrbinu v trysce kapaliny 14. Ν_βηί ovšem vyloučeno záměrně ponechat nádržku kapaliny 10 utěsněnou, čím se s narůstajícím podtlakem postupně zmenšuje přisávané množství kapaliny a snižuje se množství generované pěny, které může být vhodné pro úsporu kapaliny, jakmile se vytvoří dostatečně velký pěnový polštář 200. Předpokládá se, že při nedokonalé těsnosti víčka 12 by se po delším stání stroje tlak nad hladinou vyrovnal s atmosférickým tlakem, takže po spuštění stavu po delší přestávce by se automaticky obnovila zvýšená tvorba pěny. Na obrázku je zakreslena nádržka kapaliny 10 nízkého širokého tvaru, což vede k tomu, že se během orovozu podstatně nemění překonávaný výškový rozdíl při nasávání kapaliny trubičkou přívodu kapaliny l6 do trysky kapaliny 14. Je ovšem také možné naopak volit nádobku vysokého úzkého tvaru, kde se a oostupným klesáním hladiny tento překonávaný výškový rozdíl zvětšuje a tím se rovněž jako ve výše popsaném případě postupně zmenšuje produkce generované pěny. V takovém případě by ovšem po každé delší přestávce mel být stav spouštěn s plně naplněnou nádržkou kapaliny 10, aby se na počátku chodu zvýšila produkce pěny.

Zatímco, uspořádání z obr. 1 bylo vedeno snahou po maximální jednoduchosti, na dalším obr. 2 je provedení, jehož cílem je dosažení co nejkvalitnější pěny s jemnou texturou a mechanickou odolností za účelem zvětšení účinnosti pneumatického prohozu. Jde zde o jisté navázání na známou vývojovou linii od skřipcových stavů, kde od dob Boudinova francouzského patentu č. 897 140 z roku 1944 byly sledovány myšlenky použít při zanášení útku zátěže připevňované na jeho konec. Byly navrhovány stavy s olověnými závažíčky před každým prohozem přilisovanými na konec útku nebo přitavovanými na tento konec po zahřátí, např. závažíčka z nízkotavitelné slitiny nebo z plastické hmoty. V tomto případě úlohu takového připevňovaného elementu má pěnová zátka 20, držící u konce útku svou extrémně velkou visko226 828 šítou, pěny mají viskositu o jeden až dva desítkové řády vyšší než kapaliny. Zatímco ovšem u výše zmíněných navrhl mělo jít o balistický prohoz vyžadující těžká závažíčka, v tomto pří ade se zůstává u pneumatického prohozu hřebenem kondensoru a je spíše žádoucí připevněné tělísko o velkém aerodynamickém odporu a malé hmotnosti, čemuž použití pěny výborně vyhovuje. Protože je zde žádoucí velmi konsistentní, důkladně mechanicky prošlehaná pěna - velmi malým rozmarem bublinek, je použit samostatný oddělený vyvíječ pěny. Může být účel né použít pro vytváření pěny bud lasického roztoku proteinu tj. klihu vařeného z kopyt a rohů nebo ze zvířecí krve e přídavkem baktericidu, kovových solí zvyšujících pevnost stěn bubJinek a eventuálně antikorosního činidla, nebo moderních pěnících činidel polymerového enarakteru s extrémními hodnotami expansního poměru, vyvinutých zejména pro protipožární účely. V uspořádání na obr. 2 je pěna vyvíjena pod přetlakem oproti atmosféře, při průletu koadensorem 40 dochází oak k její expansi a je tedy velmi účinně unášena proudem vzduchu. Je použit tlakový vzduch ze vzdušníku 30, který tvoří část prohozního ústrojí pneumatického stavu. Druhým přívodem tlakového vzduchu 36b je vzduch, jehož tlak je nastaven druhým pneumatickým odporem 37b. ktorý může být proveden podobně jako popisované jehlové ventilky 15. veden nad hladinu zmíněné kapaliny v nádržce kapaliny j.0. těsně uzavřené víčkem 12. které je tentokrát nepropustné a neumožňuje komunikaci s atmosférou. Kapalina pod tlakem vytéká trubičkou přívodu kapaliny 16 do vyvíječe pěny II. který by měl být vertikálně výše na stavu než náaržtca kapaliny 10, aby v klidovém stavu, bez působícího tlaku vzduchu, nedocházelo k vytékaní kapaliny do komůrky vyvíječe 18 a nedošlo k jejímu zanesení. Je také možní za klidu stavu uzavřít průtok kapaliny jehlovým ventilkem 15. umístěným tentokráte na vyvíječi pny 11. Jeho účelem je tentokrát spíše možnost pročištění ořvůrku trysky kapaliny 14 po náhodném zanesení nečistotami a popřípadě uzavření, které může být automatické, mechanickým ovládáním od nijaké součástky měnící svou polohu při spuštění stavu apod., než regulace průtoku kapaliny, ke které poslouží druhý pneumatický odpor 37b. Dovnitř komůrky vyvíječe 18 kapalina vytryskává z trysky 14! vytváří se drobný proud jemných kapiček skrápějících průlinčitou vložku 17. Ta může být provedena např..jako vrstva kovové vaty mezi dvěma kovovými sítky nebo může jít o destičku ze sintrovaného - spékaného - bronzu a nízkou poresitou. Průlinčitou vložkou 17 je pak kapalina protlačována vzduchem přiváděným do komůrky vyvíječe 18 prvním přívodem tlakového vzduchu 36a ze vzdušníku 30 přes první pneumatický odpor 37a. jehož nastavením se řídí tlak generované pěny a množství vzduchu v pěně.

Generovaná pěna se přivádí do prohozní trysky vývodním potrubím 115. Zde se pěně dodává další mechanická energie působením tečných napětí při proudění a dochází k dodatečné·? mu prošlehání. Pěna je v tomto případě opět přiváděna do útkového přívodu £, tentokrát však nikoliv jedním otvorem jako na obr. 1, ale množstvím malých pórů v průlinčitóm kroužku 140. např. opět ze sintrovaného bronzu. Na vnější obvod průlinčitého kroužku 14o je pěna přiváděna z vývodního notrubí 115 prstencovou komůrkou 542. vytvořenou v tělese útkového přívodu 5.. Průlinčitý kroužek 140 je upevněn ve vyšroubovatelném přídržném kotouči 6, ve kterém je proveden i vstup útkového přívodu 54. To umožňuje rychlé vyjmutí průlinčitého kroužku 140 v případě jeho zanesení a výměnu za jiný popřípadě vymytí v rozpouštědle.

226 828

V tomto případě je pěna přiváděna do útkového přívodu £ i po dobu mezi jednotlivými prohozy útku. Vyplní tak v podobě pěnové zátky 20 určitou délku vnitřní dutiny útkového přívodu £ a p^Ailne k útku χ, který se zde v nehybném stavu nachází. Jakmile je pak přiváděn tlakový vzduch do primárního ústí 2, vytvoří se v útkovém přívodu 4 daleko větší podtlak, než u běžného pneumatického prohozu, kdy je útkový přívod 4 otevřen. Pěnová zátka 20 je tlakovým rozdílem urychlována směrem ke směšovací trubici £ podobně jako projektil v hlavni. Jakmile pěnová zátka 20 útkový přívod 4 opustí, funguje dále mechanismus silového působení na útek X tak jako při klasickém pneumatickém prohozu. Jisté, i když poměrné již nevelké množství pěny prochází i v této fázi přes průlinčitý kroužek 140 a vytváří tak v proudu vzduchu drobné pěnové vločky 21. které svým resonančním účinkem absorbují generovan' aerodynamický hluk v proudu, což je u tohoto uspořádání sekundární, i když velmi vítaný účinek. Primární, jak bylo řečeno, je zvýšení rychlosti a dráhy letu útku X, dosažené na něm ulpěnými zbytky pěnové zátky 20. I když je viskosita pěny extrémně velká, přece jen bšhem letu dojde k posouvání pěnové zátky 20 po útku 1 ve směru jeho letu, ale zde právě je výhodné, že pěnová zátka 20 není vytvořena na samém jeho konci, ale v útkovém přívodu £ dosti daleko od konce útku 1, který ve stavu mezi jednotlivými prohozy, jaký je zachycen na obr. 2, vyčnívá ze sekundárního ústí 9, (viz obr. l) nrohozní trysky.

V úpravě nakreslené na obr. 2 je součástí popsaného systému také ofukovací ústrojí, sestávající jednoduše z ofukovací trysky s ruční ovládací páčkou uzávěru 8 a spojovací ohebné hadice 7. V případě např. přetržení osnovní niti obsluha stavu použije tohoto ústrojí k lokálnímu odstranění částí pěnového nolštáře 200 v místě opravy osnovy. V mnoha přípa» dech však toto ofukovací ústrojí není nutné, nebot tkalcovny jsou běžně vybaveny zařízením normálně určeným k ofukování nebo odsávání textilního prachu na tkalcovských stavech, např. s centrální stanicí s rozvodem ukončeným ohebnými hadicemi s koncovkou, které obsáhnou prostor asi čtyř stavů. Existují a jsou běžně komerčně dodávány ofukovací zařízení, které přejíždí n->d tkalcovskými stavy, podobně jako u soukacích strojů.

Kromě nakreslených uspořádání jsou ovšem možné celé řady alternativ přívodu pěny k ústí prohozní trysky, např. mezikruhovou štěrbinou, vytvářející kolem vytékajícího vzduchového proudu souvislou vrstvu pěny absorbující hluk, popřípadě u prohozních trysek ae stínícími otvory může být pěna přiváděna pouze do těchto otvorů apod.

řřednokládá se uplatnění vynálezu u pneumatických tryskových stavů,

Claims (8)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   1. Způsob potlačení aerodynamického hluku a zvýšení účinnosti prohozu pneumatického tryskového tkalcovského stavu vyznačující se tím, že do proudu vzduchu vytvářeného výtokem z prohozní trysky se přidává, např. již uvnitř prohozní trysky, tekutina, zejména s přídavkem pěnícího činidla, čímž se v proudu vytvářejí unášené částice - vločky- pěny sestávající z této kapaliny a z plynu, zejména vzduchu.
2. 2. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že předem připravená pěna se do vzduchu proudu přidává účinkem přetlaku média odebíraného z přívodu do prohozní trysky stavu.
3. 3. Způsob podle bodu 2, vyznačující se tím, že pěna se přivádí do útkového přívodu prohoz226 828 ní trysky, kde se z ní v období mezi jednotlivými prohozy vytváří pěnová zátka vyplňující protékaný průřez útkového přívodu a obklopující část útku jež útkovým přívodem prochází.
4. 4. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že kapalina určená k tomu, aby se z ní vytvářela pěna, ss zavádí bez přetlaku do útkového přívodu prohozní trysky, kam se přisává podtlakem vznikajícím při proudění vzduchu v nrohozní trysce.
5. 5. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že bud kapalina určená k tomu, aby se z ní vytvářela pěna, nebo již předem připravená pěna, se zavádí do mezikruhové štěrbiny, která obklopuje sekundární ústí prohozní trysky, odkud sestrhává přisávacím účinkem vytékajícího vzduchového proudu unášejícího útek.
6. 6. Způsob Dodle bodu 1, vyznačující se tím, že buď kapalina určená k tomu, aby se z ní vytvářela pěna, nebo již předem připravená pěna, se zavádí do otvorů, zejména kruhového tvaru, rozmístěných kolem sekundárního ústí prohozní trysky, odkud se strhává přisávacím účinkem vytékajícího vzducového proudu.
7. 7. Zařízení k provádění způsobu podle bodu 4, vyznačující se tím, že se do útkového přívodu (4) prohozní trysky vyústí tryska kapaliny (l4>, např. uzávíratelná jehlovým ventilkem (15; a připojená trubičkou přívodu kapaliny (l6) nebo jinou dutinou na nádržku kapaliny (lO), jež je zejména přes prac ový filtr \13) spojena s atmosférou.
8. 8. Zařízení k provádění způsobu podle bodu 3, vyznačující se tím, že do útkového přívodu (4) je např. přes průlinčitý kroužek (140) a prstencovou komůrku (542) vyústěno vývod ní potrubí (115) z vyvíječe pěny (ll) připojeného jednak na nádržku kapaliny (10), jednak na přívod tlakového vzduchu, např ze vzdušníku (30), zejména pak z vyvíječe, ve kterém je v komůrce vyvíječe (18) proti průlinčité vložce (17) vyústěna tryska kapaliny (14) napojená trubičkou přívodu kapaliny (l6) na nádržku kapaliny (10) a do komůrky vyvíječe (l8) je současně zaveden prvním přívodem tlakového vzduchu (36a) vzduch ze vzdušníku (30), přičemž vývodní potrubí (115) je připojeno na prostor na opačné straně průlinčité vložky (l7) než je tryska kapaliny (14).

   1 výkres

   226 828