CS223893B2 - Herbicide,algicide and means regulating the growth of land and water plants and method of making the active substances - Google Patents

Description

(54) Herbicidní, algicidní a růst suchozemských a vodních rostlin regulující prostředek, a způsob výroby účinných látek

Vynález popisuje prostředky obsahující nové Isoxazotylimidazolidinonové deriváty vykazující herbicidní účinnost jak proti suchozemským tak vodním ^evetám, ja^kož ⁱ proti ^řasám^, použití táchto prostředkíi a tátek, a způsob jejich výroby.

Je známa řada substituovaných imidazolidinon^ů o rnchž se uvád^ že v^ykazují selektivní herbicidní účinnost. Krenzer v americkém patentní spisu č. 4 093 443 popisuje určitá 2-thiadiazo^lyJ.imⁱdazol^idinony^{, ú}dajn^ě užitečné jako herbicidy. Obdobné thiadiazolylimidazolidinonové deriváty popisuje Krenzer v amerických patentních spisech č. 3 904 640, 3 944.409, 3 963 473, 3 964 895,

984 228, 3.990 882, 4 018 787, 4 021439,

028 375, 4 063 924 a 4 097 486.

Imidazolidinony nesoucí isoxazolylový zbytek byly dosud neznámé. Sloučeninami popisovanými tímto vynálezem jsou imidozolidinonové deriváty navázané na isoxazolylový substituent v poloze 3 nebo 5.

V souhlase s tím je předmětem vynálezu herbicidní, algicidní a růst suchozemských a vodních rostlin regulující prostředek, vyznačující se tím, že jako účinnou látku obsahuje 1,0 a^{ž 90,}0 % hmotnostech isoxazolylimidazolidinonu obecného vzorce I

(I) ve kterém ^R1 znamená alkytovou skupinu s 1 a^ž 6 atomy uhlíku, ^{R2 př}edstavuje atom vo^díku .nebo s^po^le^čné s ^R4 tvoH dvojnou vazb^ ^r3 znamen^á atom vodfau nebo a.lk^ylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, ^R4 predstevuje h^ydroxys^kupinu^, alkanoyloxysk-upinu s 1 až 6 atomy uhlíku .nebo spolecn^ě s ^{R2 t}vo^ří dvojnou vazb^ ^r5 znamen^á .atom vo^k^ atom halo^genu^, kyainoskupinu, nitroskupinu nebo alkylovou skupinu -s 1 až 6 atomy uhlíku a ^{r6 př}e^dstavuje atom vodí^ alk^ylovou skupinu s 1 až 6 . atomy uhlíku, trifluormethylovou skupinu, alkoxya-lkylovou skupinu obsahující 1 až 3 atomy uhlíku v alkoxylové části a 1 až 6 atomů uhlíku v části alkylové nebo cykloalkylovou skupinu se 3 až 7 atomy uhlíku, popřípadě substituovanou alkylovou skupinou s 1 až 3 atomy uhlíku, společně s alespoň jedním nosičem nebo ředidlem.

Předmětem vynálezu je dále způsob výroby isoxazolylimidazolidlnonů shora uvedeného obecného vzorce I, 'vyznačující se tím, že se (dialkoxy)ethyí-isoxazolylmočovina obecného vzorce II

II

HC— CH-X ¹ ₃ Y R^{3 Y}

(II) ve kterém

Ri, R3, R5 a R⁶ mají shora uvedený význam a X a Y nezávisle na sobě představují vždy alkoxyskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, zahřívá v přítomností ' kyseliny a výsledný isoxazolylimidazolidion obecného vzorce I, v němž R⁴ znamená hydroxyskupinu, se popřípadě dehydratuje.

Vynález dále popisuje způsob inhibování růstu plevelů, vyznačující se tím, že se na místo· výskytu plevelů aplikuje herbicidně účinné množství isoxazolylimidazolidinonového derivátu shora uvedeného obecného vzorce I.

Výhodnými imidazolidinonovými sloučeninami podle vynálezu jsou látky shora uvedeného obecného vzorce I, ve kterém R6 znamená atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, trifluormethylovou skupinu nebo alkoxyalkylovou skupinu obsahující 1 až 3 atomy uhlíku v alkoxylové části a 1 až 6 atomů uhlíku v části alkylové.

Další výhodné sloučeniny odpovídají obecnému vzorci I, ve kterém

R1 znamená methylovou skupinu,

R2 a R3 představují atomy vodíku,

R4 znamená hydroxyskupinu nebo acetoxyskuplnu,

R⁵ představuje atom vodíku nebo kyanoskupinu a

R⁶ znamená alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku.

Další výhodnou skupinu sloučenin podle vynálezu tvoří ty látky, v nichž imidazolidinonový zbytek je navázán v poloze 3 isoxazolového kruhu.

Ještě další výhodnou skupinu sloučenin podle vynálezu tvoří ty látky, v nichž R⁶ představuje objemnou alkylovou skupinu, jako terc.butylovou skupinu, 1-ethyl-l-methylpropylovou skupinu, cykloheptylovou skupinu nebo l-methylcyklohexylovou skupinu.

Intermediární isoxazolylmočoviny rovněž vykazují do určité míry herbicidní účinnost.

O sloučeninách podle vynálezu, v nichž R2 znamená atom vodíku a R4 představuje hydroxyskupinu nebo alkanoyloxyskupinu se v tomto textu hovoří jako o „isoxazolylimldazolidinonech“. O sloučeninách, v nichž R2 a R4 společně tvoří dvojnou vazbu, se zde hovoří jako o „isoxazolylimidazolinonech“.

Výrazem „alkylová skupina s 1 až 6 atomy uhlíku“ se, jak je v daném oboru obvyklé., míní příslušné skupiny s přímým nebo rozvětveným uhlíkovým řetězcem obsahujícím 1 až 6 atomů uhlíku. Jako typické alkylové skupiny s 1 až 6 atomy uhlíku lze uvést skupinu methylovou, ethylovou, n-propylo- . vou, isopropylovou, n-butylovou, isobutylovou, terc.butylovou, n-pentylovou, n-hexylovou, isohexylovou, 1-ethyl-l-methylpropylovou apod. Výhodnými alkylovými skupinami jsou skupiny rozvětvené a tudíž objemné. Takovýmito skupinami jsou skupina isopropylová, terc.butylová a 1,1-dímethylbutylová.

Jako příklady alkanoyloxyskupin s 1 až. 6 atomy uhlíku se uvádějí acetoxyskupina, formyloxyskupina, pentanoyloxyskupina, 3-. -methylpentanoyloxyskupina, bytyryloxyskupina a příbuzné skupiny.

Výrazem „alkoxyalkylová skupina s 1 až 3 atomy uhlíku v alkoxylové části a 1 až 6 . atomy v alkylové části“ se míní alkylová.. skupina s 1 až 6 atomy uhlíku, monosubstituovaná alkoxyskupinou s 1 až 3 atomy uhlíku. Mezi typické alkoxylové skupiny tohoto druhu náležejí skupina methoxymethy- . lová, ethoxymethylová, 3-isopropoxypropylová, 4-.methoxyhexylová, l,l-dimethyl-2-methoxyethylová apod.

Typickými cykloalkylovými skupinami se . 3 až 7 atomy uhlíku jsou skupina cyklopropylová, cyklobutylová, cyklopentylová, cyklohexylová a cykloheptylová. Výrazem „cykloalkylová skupina se 3 -až 7 atomy uhlíku, substituovaná alkylovou skupinou s 1 -až , 3 atomy uhlíku“ se míní některá z výše uvedených cykloalkylových skupin, která je monosubstituovaná alkylovou skupinou s 1 až . 3 atomy uhlíku, jako skupinou methylovou, ethylovou a propylovou. Je výhodné, je-li alkylový substituent s 1 až 3 atomy uhlíku navázán v poloze 1 cykloalkylové skupiny. . Typickými příklady takovýchto výhodných skupin jsou skupina l-methylcyklopentylová, 1-met.hylcyklohexylová, 1-ethylcykloheptylová, 1-n-propylcyklobutylová apod.

Používaným výrazem „halogen“ se míní flúor, chlor, brom a jod. Výhodnými halogeny jsou chlor a brom.

Většina isoxazolyllmidazolidinonových derivátů podle vynálezu se připravuje cyklizací vhodně substituované 3- nebo 5-isoxazolylmočoviny obecného vzorce Π

223333

ve kterém

R¹, R³, R⁵ a R⁶ mají shora uvedený význam a

X a Y nezávisle na sobě znamenají vždy alkoxysku-pinu s 1 až 6 atomy uhlíku, jako methoxyskupinu, ethoxyskupinu, propoxyskupinu apod.

Cyklizací výchozí dialkoxy-isoxazolylmočoviny je možno uskutečnit jednoduchým záhřevem této sloučeniny v přítomnosti kyseliny. Mezi obvykle používané kyseliny náležejí minerální kyseliny, jako kyselina chlorovodíková, kyselina bromovodíková, kyselina sírová, kyselina fosforečná, kyselina dusičná a příbuzné kyseliny. Je-li to žádoucí, lze použít i organické kyseliny, jako kyselinu octovou. К provedení cyklizace se kyselina obvykle používá zhruba v ekvivalentním množství nebo v nadbytku a reakce se běžně -provádí ve zředěném vodném roztoku kyseliny, v němž koncetrace kyseliny se obecně pohybuje zhruba od 0,5 do 5 % hmotnostních. Je-li to žádoucí, je možno cykli:zační reakci provádět i v prostředí jiného rozpouštědla než je voda, jako v prostředí dioxanu, dimethylsulfoxidu, dimethylformamidu apod., za přídavku ekvimolárního množství nebo nadbytku vhodné kyseliny. Pracuje-li se při zvýšené teplotě pohybující se zhruba od 40 do 100 °C, je cyklizační reakce obecně prakticky úplně ukončena zhruba za 10 až 90 minut. Shora zmíněnou reakcí vznikne isoxazolyl-4-hydroxyimidazolidinon (tj. imidazolidinon, v němž R⁴ představuje hydroxyskupinu), který se snadno izoluje ochlazením reakční směsi, například na cca 0 až 5 °C a shromážděním vyloučené sraženiny. Vysrážený isoxazolyl-4-hydroxyimidazolidinon je pak popřípadě možno dále čistit běžným způsobem, včetně chromatografie a krystalizace z běžných rozpouštědel, jako je ethanol, aceton, dioxan, voda apod.

Jako příklady isoxazolyl-4-hydroxyimidazolidinonů, které je možno snadno připravit shora popsanou cyklizační reakcí, se uvádějí:

3- (4-kyan-3-isoxazolyl) -4-hydroxy-l-ethyl-2-imidazolidinon,

3- (4,5-diethy 1-3-isoxazolyl) -4-hydroxy-1-methy 1-2-imidazolidinon,

3- (4-isopropyl-3-isoxazoly 1) -4-hydroxy-l-n-butyl-2-imidazolidinon,

3- (5-isopr opy 1-3-isoxazolyl) -4-hydroxy-l-n-butyl-2-imldazolidinon,

3- (3-trif luormethyl-5-isoxazolyl ] -4-hydroxy-l-methyl-2-imidazolidinon,

3- (3-ethyl-4-nitro-5-:isoxazolyl) -4-hydroxy-l-ethyl-2-imidazolidmon,

3- (5-cyklohexyl-3-isoxazolyl) -4-hydroxy-l-methyl-2-imidazolidinon,

3- (3-terc.butyl-4-kyan-5-isoxazolyl )-4-hydroxy-l-n-propyl-2-imidaz<olidinon,

3-(5-( 1-ethyl-l-methylpropyl) -3-isoxazolyl]-4-hydroxy-l-methyl-2-imidazolidinon,

3-(3-( 1-ethyl-l-methylpropyl) -5-isoxazolyl ] -4-hydroxy-l-ethyl-2-imidazolidinon,

3- (3-methoxymethyl-4-brom-5-isoxazolyl) -4-hydroxy-l-ethyl-2-imidazolidinon a

3- (4-kyan-5-terc.butyl-3-isoxazolyl) -4-hydroxy-l-n-hexyl-2-imidazolidinon.

Popsané isoxazolyl-4-hydroxyimidazolidinony jsou užitečné nejen jako herbicidy, ale i jako meziprodukty pro syntézu jiných imidazolidinonů podle vynálezu. Tak například nenasycené imidazolinony podle vynálezu, tj. sloučeniny shora uvedeného obecného vzorce I, ve kterém R² a R⁴ společně tvoří dvojnou vazbu, se s výhodou připravují dehydratací 4-hydroxyimidazolidinonu postupem podle následujícího reakčního schématu:

Tuto dehydrataci je -možno uskutečnit reakcí 4-hydroxyimidazolidinonou s kyselinou, jako s minerální kyselinou, nebo výhodně s ekvimolárním- množstvím nebo mírným nadbytkem halogenačního činidla, jako thionyfchtoridu. Ta'^k napHMad reakcí v^ho^dné výchozí látky, jako 3-(5-terc.butyl-3-isoxazoly 1) -4-hy droxy-l-ethyl-2-imidazolildinonu s cca ekvimolárním množstvím thionylchloridu v rozpouštědle, jako v chloroformu či methylen-chlo-ridu, prováděnou zhruba 1 až 24 hodiny p^:ři te^plotě cca 0 až 50 °C, se získ^á odpovídající nenasycený imidazolinon, jmenovitě 3- (5-terc.butyl-3-isOxazolyl j -1-ethyl-2-imidazolinon. Produkt je možno izolovat jednoduchým odstraněrfm rea^kčního rozpouštědla, například odpařením, a v případě potřeby jej lze dále čistit běžnými postupy, jako krystalizací z obvyklých rozpouštědel, jako z acetonu či diethyletheru.

Isexazdylid-hydroxylmidazolidinony podle vynálezu jsou rovněž užitečné pro přípravu t^ěc^h imidazolidinonů shora uveden^ého obecného vzorce I, v n^ěm^ž R⁴ znamená alkanoyloxyskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku. Tak například isoxazol^yl-4-hydroxyimidazolidinony podle vynálezu se snadno acylují působením acylačního činidla, jako halogenidů kyseliny. Mezi obvykle používaná a-cylační činidla. náležejí acetylchlorid, butyryljodid, he.xanoylbromid apod. Mezi další běžně pou^žívaná ac^ylačn^í činidta n^ále^žej^í anh^ydrid^y, jako acel^.^ú^^^ydri^d, smíšený anhydrid kyseUny octov^é a mravenči smíšený anhydrid kyseliny propionové a mravenčí, apod.

Acylaci isoxazol^yl-4-h^ydroxyimidazolidinonu je možno uskutečnit reakcí zhruba ekvimolárních množství 4-hydroxyimidazolidinonu a acylačního činidla. Je-li to žádoucí, ke použít nadbytek acylačního činidla. Reakce se obvykle provádí v rozpouštědle, jako v benzenu, acetonu, dichlormethanu, chloroformu apod., a běžně se provádí v přítomnosti báze působící jako akceptor kyseliny. Mezi obvykle používané báze náležejí triet’^hyl·a‘min^, руШ^ uhličitan sodný apod. Ac^yla^ční reakce je obecn^{ě p}raktick^y úpně ukončena zhruba za 2 až 24 hodiny v případě že se ^provád^{í p}ři te^plotě od cca —2⁰ do 80 °C. Acylovaný produkt, jmenovitě isoxazolylimidazolidinoin shora uvedeného -obecn^ého vzorce I, ve -kterém ^R4 znamená alkanoyloxysk-upinu s 1 až 6 atomy uhlíku, je možno izolovat jednoduchým odstraněním reakčního rozpouštědla, například odpařením za sníženého tlaku. V případě potřeby je mo^žno ac^ylovaný imídazolidinon dále čistit: běžnými ^postu^py, v^četn^{ě p}rom^ytí z^ře^děnou k^yseHnou a zředěnou báz^ chromatografie, krystalizace apod.

Mezi typické sloučeniny spadající do rozsahu v^ynálezu, které se ^účeln^{ě p}ři^pravují a^cy^lacⁱ nebo ^h^ratarí 4-h^ydrox^yi-midazoⁱidinonu, náležejí:

3- (5-terc.butyi-3-isoxazo-lyi )-4-acetoxy-i.--n-jirojy/l-2--iiEÍdazolidinon,

3- (5-methox^ymethyl-3-isoxazolyl j -4-acetoxy-1- (1,l-dimeth^yl·propyl J -2-imidazolidinon,

3-[3-( 2-methox^ypentyl J -5-isoxazolyl ] -4^n-bbt^yyr-ox^y-5-eth^y-ll-methyl-2-imidazoiidinon,

3- (5-ttrc.but^yl-3-i'soxazzl^y-) -4-prop-ionyloxy-l-(l,lddimeth^yΓbu-^y])-2í·imidazolidinon,

3- (4-kyan-3-isoxazooyl j -4-acetox^yM-isopropyl-2-imidazolidinon,

3- ^-cykioheptyl-B-isoxazoold) -4-acetoxy-l-eth^yl-2-4midazolidinon,

3- (5-isobu t^yl-3-isoxazzo^yy) -4-acetoxyll-mtthyl-2-inidazoiidmon,

3- (4-nitro-5-stk.butyl-3-i'Soxazol^yl ) -4l^pro^pion^ylox^yl⁵-meth^y-ll-tt^hyil²-ⁱmidazolidinon

3- (5 - isoxazz o^y y) -4^(^(Х^-(^]^з^-1-п-Ь^11у1---im-idazolidinon,

3- (3-lr if luormeth^yli⁵-isoxazo^oyl) -4-nlbutyryloxyll-eth^yl-2-lnidazolídí)non, ³- (5-methox^yIneth^yl-³lí'Soxa^ιzz^oy^-) -4formyloxy-l-terc.but^y--2-inidazolidmo>n,

3- (4-chlor-5-ethyl-3-isoxazol^yl j -4-propionyloxy-5-eth^y--lln-ρropyl-2-inidazolidinon,

3- (5-isobiityl-3-iscoxazzliy) -4-acetoxy-1- (2-11101(^ Ipentyl j -2-imidazolidion, ³- (³-meth^yll⁵lⁱ'soxa:zzl^yl )-4-n-butyr^ylox^y-5-6-'(13--1- (1,l-dímethy-propyl ] -2-imidazolidinon,

3- (5-terc.buty 1-³-lsoxazooyl J -1-ethyl-2-imildazolino.n,,

3- (4,5-diethy ll3-isoxazoly--l-me(hyll2l -imidazolinon,

3- [ 3- (1-ethylcyklopentyl J -5-isoxazooyl ] -l-methyl-ž-imidazolinon, ³- (⁵-methoxymethyl-³-isoxazol^yl ) -¹imethyl-2-imidazolinon a ³- (4-brom-⁵-isopro^pox^ymeth^yl-³-isoxazolyd) -Б-теШ^-.- (1,l-dimeth^y-ppopy-) -2-imidazolinon.

Jak j^iž b^ylo uvedeno výše^{, p}o(^řebují řsoxazol^ylimidazolidinonové deriváty ^po^dle v^ynáiezu k svoj^í výrob^ě jako výchoz^í l^átk^y deriváty isoxazo^lylmočovin^y obecného vzorce ¹¹

X a Y nezávisle na sobě představují ' alkoxvskupiny s 1 až 6 -atomy uhlíku, jako methoxyskupinu, ethoxyskupinu apod.

Tylo i loxazolylmočoviny je možno připravit libovolným z několika možných postupů. V -souhlase s typickým postupem se 3- nebo 5-amiinoisoxazol nechá reagovat s halogenformiátem, jako s fenyl-chlorformiátem, za vzniku isoxazolylkarbamátu, který se -pak podobí reakci s vhodně substituovaným ethylaminem za vzniku žádané isoxazolylmočoviny. Tento -postup je možno popsat následujícím reakčním -schématem:

H_ZN

O —

CH—CH—X

L I

R³ γ

f II ) ³- nebo ⁵-a^,minoisaxazo].^{y, -}v nichž R⁵ a ^R6 mají shora uvedený význam, jsou v daném oboru známé a lze je připravit známými metodami. Stejně tak jsou dobře známé dialkoxyethylaminy obecného vzorce

R1NHCH(R3)CHXY z nichž některé jsou dostupné komerčně.

Reakce haloge.nformiátu.. jako fenylchlorformiátu, a 3- nebo 5-amino.isoxazolu -se obecně provádí tak, že -se nadbytek halogenformiátu smísí -s isoxazolem v organickém rozpouštědle, jako v pyridinu nebo triethylaminu, a směs se cca ⁱ a^ž 24 hodiny mmM ^při te^plotě z^hru^ba 0 a^{ž 3}0 °^C. Reakční^ ^produkt, jímž je isoxazolylkarbam-át, se obecně izoluje okyselení reakční -směsi, například přidáním minerální kyseliny, jako kyseliny ctoorovodftové nebo sírový a odfthrováním vyloučené sraženiny. Karbamát normálně nepotřebuje žádné další čištění, je-li to však žádoucí, lze jej krystalovat z -obvyklých rozpouštědel, jako z benzenu, acetonu, ethylacetátu apod.

Takto vzniklý isoxazolylkarbamát se pak nechá reagovat s N-alkyl-2,2-di.alkoxyethylamtaovým derivátem. Mezi -typické, obvykle používané ethylamiiny náležejí N-methyl-2,2-dimethoxyethylamin, N-ethyl-2,2-diethoxyethyla.min, N-isobi^P:y]-.'-aT^e1^ř^5ll2^-^el^ř^c^xy^-2-me^-hoxyel^^hylamin, N- (1,l-di'methylpropylj-l-n-hexyl-2-metУoxyl2lhtxyoxyethylamin apod.

Isoxazolytoarbamát a et^hylamin se otoyM-e smísí v organickém rozpouštědle rozpouštějícím obě tyto složky, jako v toluenu nebo v benzenu. Reakční komponenty je možno používat zhruba v -ekvimolárních množstvích nebo je -^po^pří^pad^ě možno eto^amrnový ^-de223893 rivát použít v nadbytku. Reakce je v případě, že se pracuje při teplotě zhruba od 50 ^do 100 °C, o^bv^ykle prakticky ú^pln^ě ukončena krutla za 2 .až 5 hodin. Produkt jimž je intermediární isoxazolylmočovina podle vynálezu, se obvykle izoluje jednoduchým odstraněním reakčního rozpouštědla, napří^kla^d je^ho odpařením za sníženého tlaku, teoxazolylmo-čovinu je imožno v př^ípad^ě 'potřeby dále čistit běžnými metodami, včetně překrystalování a chromatografie.

Alternativní způsob přípravy intermediárních isoxazolylmočovin podle vynálezu spo

R-N H _ £

C H-CH-X'—>

l_s IO^V

R ³ У čívá v reakci vhodně substituovaného derivátu N-alkyl-2,2-dialkoxyethyla'minu s 3- nebo íj-isoxazotylkyanátem. Isoxazolylisokyanátse účelně připraví reakcí 3-nebo 5-aminoisoxazolu s fosgenem v přítomnosti kyseliny, jako kyseliny chlorovodíkové, vedoucí ke vzniku odpovídajícího 3- nebo 5-chlorkarbonylaminoisoxazolu. Posledně zmíněná sloučenina podléhá in šitu dehydrohalogenaci za -vzniku odpovídajícího isoxazolylisokyanátu. Reakci isokyanátu s ethylaminovým derivátem ilustruje -následující reakční schéma:

O

II

R^{— Nn}NH —

CA-CH-X к l ^X

R⁵ Y

v n^ěmž mají symboly R¹, R³, R^5, R⁶, X a Y vesměs shora -uvedený význam. Reakce eth^yíaminu s isoxazolyl-isokyanátem -se obecně provádí tak, že se zhruba ekvimolární množství reakčních slo^žek smísí ve vhodném rozpouštědle, jako 'v benzenu nebo toluenu. Pracuje-li se při teplotě zhruba od 50 do 100 °C, je reakce normálně ukončena za 2 až 5 hodin. Produkt se obvykle izoluje jednoduchým odstraněním rozpouštědla odpařením za sníženého tlaku. Dal^ší čmtění produk^tu^, je-h potřete, lze prov^ádět krystalizací, -chromatografií nebo podobnými běžnými metodami.

^přípravu ^typických toterme^rních isoxazolyl-močovin a isoxazolylimidazolidinonových ^deriv^át^ů ilustrují následující příklady provedení. Tyto příklady jsou pouze reprezentativní a v žádném směru rozsah vynálezu -neomezují.

Příklad - 1 ³- (⁵-te rc.b utyl-³-isoxaaz-tyl) -4-^ydroxy-l-methyl-2-imidazolidinon

A. Příprava 5-terc.butyl-3-(N-fenoxykarbonylamíno) isoxazolu

Roztok ^{-30 -g} směsi -sestávající z 80 ^-% 5-torc.butyl-^aminoisoxazolu a 20 % 5-a^miino-3-terc.'butylísoxaziolu v 500 ml pyridinu se za -míc-hárt ocMatf v ledu na ⁰ °C a k této ochlazené směsi se zamíchání přikape během ³⁰ mi-nu^{t 35} g tonybchtortormiátu. Po skončeném přidávání se reakčm ^-sm^ěs ještě 1 hodinu míc^há při teploto ⁰ °C a pak se vylije na led. Vhodná směs -se koncentrovanou ^kyselínou c^hliorovo^díkovou o^kyselí na pH ^-2,0 a v^yloučená sra^ženina se doluje Шtrací. Po- vysušení sraženiny na vzduchu se ve výtěžku 36 g získá 5-terc.butyl-3-(N-fenoxykarbon^ylaminoj isoxazol o teploto toní 94 až 97 °C.

B. Příprava l-(5tterc.but^y--³-isoxazol^ylj3- [2,2- [ dimethoxy) -ethyl ] -3-methylmočoviny

K roztoku 36 g ⁵-terc.^but^yl-³-(^N-^fenoxykarbonylaminoj isoxazoln ve ³⁰⁰ ml toluenu se v jediné dávce přtoá ²⁰ g ^N-met^hyH2,²-dtmethox^yjeth^ylaminu. Reakc.m směs se ³ hodiny zahřívá k varu pod zpětným chladičem^, pak^- se ochladí a rozpouštědto se o^dpaří -za sníženého tlaku. Olejovitý zbytek se vyčistí chromatografií na silikagelu za použití diethyletheru jako elučntoo ttnidla. ^Pnslu^šné fratoe se spoj a rozpou^ědto ^-se odpař^ čímž se získá ^{27,2 g} l-(5-terc.bu^tyl-3*isoxazolyl )-3-(^2,2-( dimethoxy) eth^yl ] -³-methyl-močoviny o te^pl-otě torá ⁷⁸ až ⁷⁹ °C.

Analýza:

pro C13H23N3O4 vypočteno

54^,72 % C 8,12 % H, 14,73 °/o N^; nalezeno

5,43 % C, 7^,95 ^-% H, 14^,64 % N.

C. 3- (5-terc.butyl-3-isoxazol yl )-4-hydroxy-Imethyl-ž-imidazolidinon

Roztok 11 g l-5 5-terc.butyl-3-isoxazolyl)-3- [2,2- (dimethoxy) ethyl] -3-methylmočovin^y ve 100 ml 0,5N ^kyselin^y chtorovodíkové se 3⁰ minut zaMívá na 5⁰ °C, ^-pa^k se rea^ní směs ochladí na teplotu -místnosti a vnese se do 200 g ledu. Vyloučená pevná sraženina se odfiltruje a překrystaluje se z ethylacetótb ^čím^ž se zís^{ká 8,9 g} ^S-terc^utyl·³-isoxazolyl j l4-hydroxy·lllInethyl-2liInidazolidinonu. Produkt taje při 176 až 177 °C.

Analýza:

pro C11H17N3O3 vypočteno

55^,:22 % C, 7^,16 ^H 17,56 % N^; nalezeno

55^,51 % C, 6^,88 % H 17^,35 % N.

Příklad 1 A

Pří^kla^d 1 se o^pa^kuje ve větsrn měríráu následujícím způsobem:

A. Roztok 560,8 g čistého· 5-terc.butyll3l -aminoisoxazolu v lOlitrech pyridinu se 0c^hla^dí na 0°C a za mfcMní se ^k irámu ^během 1 hodiny přikape 688.9 g [553,7 ml) fenyl-chlorformiátu. Po skončeném přidávání se reakční směs ještě 2 hodiny míchá při teplotě 0 °C, pak se zahřeje na teplotu místnosti a ^dal^ších ¹² hodiin se mfcbá. táealtaní směs se vnese do 10 litrů ledu a okyselí se koncentrovanou kyselinou chlorovodíkovou na pH 4. Vyloučená sraženina se - odfiltruje a filtrát se extrahuje dvakrát vždy 1000 ml dichlormethanu. Extrakty se spojí, přidají se k odfiltrované pevné sraženině, výsledný organický -roztok se promyje vodou a roztokem chloridu sodného, vysuší se a zahustí se za sníženého tlaku k suchu. Získá se 926 g ('výtěžek ⁸⁹ %) 5-terc.butyllЗ-(Nlfenox^ykarl bony lamino j isoxazolu.

B. ^Roztok ^{500 g} 5-terc.^but^yll3l(^Nl^fenox^ykarbonylamino) isoxazolu v 9,25 litru toluenu, obsahujícího 500 g Nlmethyl-(22ldimel thoxyjethylaminu, se 3 hodiny zahřívá k varu pod -zpětným chladičem (108 až 110 stupňů Celsia). Reakční směs se ochladí na teplotu místnosti a rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku. Olejov-itý odparek se rozpustí ve 4 litrech ethylacetátu a organický roztok se promyje šestkrát vždy litrem IN hydroxidu sodného. Organické rozpouštědlo se odpaří a olejovitý odparek se krystaluje ze 2 litrů hexanu. Pevný produkt se odfiltruj-e, promyje se čerstvým hexanem a vysuší se na vzduchu. Získá se 359 g (výt^ěže^{k 65,6} %) ^l-(5-^leгc.^but^yl-3lⁱtoxazolyl]l -3- [ 2,2- (dimethoxy j ethyl ] -3-methylmočoviny.

C. Roztok 359 g takto připravené močoviny ve ²⁴00 ,m^{l 0,5N -ky}s^elin^y c^hlorovo^díkové se ⁵⁰ -minut za^hřív^á na ⁵⁰ až ⁵⁴ °C. ^Reakční směs se ^pa^k vnese ^do ⁸ litT^ů ied^ v^yloučtn^á sraženina se odfiltruje, rozpustí se v 11 litrech ethylacetátu, roztok se promyje vodou a roztokem chloridu sodného, vysuší se a rozpoušt^ědlo se odpa-ri za sn^ížen^ého Haku. ^Získá se 2^{84 g} (výtěži ^{94,3 -} %) Mb-terc.butyll3lisoxazιOl^yl-⁴-hydгoxy-ll.m'ethyll2limil dazolidinonu o teplotě tání 176 až 178 °C.

Analýza:

pro C11H17N3O3 vypočteno

55^,22 % C, 7,16 % H, 17,56 % N^; nalezeno

55,52 °/o C, 7,26 % H, 17,30 % N.

Příklad 2

3- (ΰ-melhy^3ΰsoxazzlyl) -4-hydroxyllmlethy^2limidazoIidLnon

A. K studenému roztoku 29,4 g 3-amino-5-melhylisoxazolu v 500 ml pyridinu se za míc-tárn ^běhe-m 1 hodiny pnkape ^{55 g -f}enylformiátu. Po skončeném přidávání se reakční směs ještě 1 hodinu -míchá při teplotě 0 °C a pak 16 hodin při teplotě místnosti, načež -se zředí 200 -ml vody a přídavkem koncentrované k^yselin^y cMorovodfaové se okyselí na pH 2. Vyloučená bílá sraženina se odfUtruje a vysuší se, mmž se získá ^{37 g} ^(i^fenoxykarbon^amrno) -Smethyiisoxazolu -o teplotě tání 158 až 160 °C.

B. Příprava l-l5-methyl-3-isoxazolyl]-3l - (2,2-dimethoxyeehyl) ^-methylmočoviny

Roztok 70 g 3-(N-feno-xykarbonylamino) -5^^^1^^^ylisoxazolu v 750 ml toluenu obsa hujícího 45 g N-methyl^^-dimethoxyethyl aminu -se 3 hodiny zahřívá k -varu pod zpět ným chladičem. Po ochlazení reakční směs na teplotu -místnosti se rozpouštědlo -odpař za sníženého tlaku a tmavý olejovitý odpa rek -se chro-matografuje na -silikagelu za po užití - diet-hyletheru jako tlučního -činidla Frakce, které podle chromatografie na tenké vrstvě obsahují žádaný produkt, -se spojí a rozpouštědlo -se odpaří za sníženého tlaku, čímž se získá 29 g l-l5-meΐhyl-3-isoxazol ly l) -3- (2,2-ddmethoxyethyl) -3-mtthylmoč0l viny. Produkt taje -při 89 až 90 °C.

Analýza:

při C10H17N3O4 vypočteno

49,37 O/o C, 7,04 % H, 17,27 % N;

nateztno

49,10 % C, 6,86 % H, 17,02 % N.

С. 3- (5-methyí-3-isoxazolyl )-4-hydroxy-l-methyl-2-imidazolidinon

Roztok 10 g l-(5-methyl-3-isoxazolyl]-3- (2,2-dimethoxyethyl j -3-methylmočoviny ve 100 ml IN kyseliny chlorovodíkové se 45 minut zahřívá na 50 °C. Horký roztok se vnese do 100 g ledu a vyloučená sraženina se odfiltruje. Získá se 2,8 g 3-(5-methyl-3-isoxazolyl j -4-hydroxy-l-methyl-2-imidazolidinonu o teplotě tání 144 až 145 °C.

Analýza:

pro CaHiiNsOs vypočteno

48,73 % C, 5,6'2 % H, 21,31 % N;

nalezeno

48,92 % C, 5,33 % H, 21,58 % N.

Příklad 3

3- (5-isopropyl-3-isoxazolyl) -4-hydroxy-l-methyl-2-imidazolidinon

A. Příprava 5-isopropyl-3-(N-fenoxykarbony lamino ] isoxazolu

К studenému roztoku 8 g 3-amino-5-isopropylisoxazolu ve 100 ml pyridinu se za míchání přikaipe během 30 minut 11 g fenylchlorformiátu. Po skončeném přidávání se reakční směs 1 hodinu míchá při teplotě 0 °C, pak se ohřeje na teplotu místnosti a míchá se dalších 5 hodin. Výsledná směs se vnese do 50 g ledu a okyselí se přidáním koncentrované kyseliny chlorovodíkové. Odfiltrováním vyloučené sraženiny se získá

14,2 g 5-isopropyl-3-(N-fenoxykarbonylamino) isoxazolu o teplotě tání 109 až 113 °C.

B. Příprava l-(5-isopropyl-3-isoxazolyl)-3-

- (2,2-dimethoxyethyl) -3-methylmočoviny

Roztok 8 g N-methyl-2,2-dimethoxyethylaminu ve 150 ml toluenu, obsahující 14 g 5-iso,propyl-3- (N-f enoxykarbonylamino jisoxazolu se 3 hodiny zahřívá к 'varu pod zpětným chladičem. Po ochlazení na teplotu místnosti se z reakční směsi za sníženého tlaku odpaří rozpouštědlo a olejovitý zbytek se vyčistí chromatografií na silikagelu za použití diethyletheru jako elučního činidla. Příslušné frakce se shromáždí a rozpouštědlo se od nich odpaří, čímž se získá 9,0 g

1- (5-iisopropyl-3-isoxazolyl) -3- (2,2-dimethoxyethyl)-3-methylmočoviny. Produkt taje při 68 až 71 °C.

C. Roztok 5 g l-(5-isopropyl-3-isoxazolyl)-3- (2,2-dimethoxyethyl)-3-methylmočoviny v 75 ml IN kyseliny chlorovodíkové se 45 minut zahřívá na 40 °C. Reakční směs se vnese do 50 g vody s ledem, vyloučený produkt se odfiltruje a vysuší se. Získá se 2,4 g 3-(5-isopropyl-3-isoxazolyl)-4-hydroxy-l-methyl-2-imldazolidlnu o teplotě tání 145 až 146 °C.

Analýza:

pro C10H15N3O3 vypočteno

53,32 0/0' C, 6,71 % H, 18,66 % N;

nalezeno

53,11 % C, 6,51 % H, 18,43 % N.

Příklad 4

3-( 3-terc.butyl-5-isoxazolyl )-4-hydroxy-l-methyl-2-imidazolidinon

A. Příprava 3-terc.butyl-5-(N-fenoxyka:rbonyl) -isoxazolu

Roztok 16,0 g 4,4-dimethyl-3-oxovaleronitrilu v 500 ml ethanolu, obsahující roztok 50,0 g octanu sodného a 38,0 g hydroxylamin-hydrochloridu v 500 ml vody, se 2 hodiny zahřívá к varu pod zpětným chladičem. Výsledná vodná směs se ochladí a zahustí se na objem cca 500 ml. Vykrystalovaný pevný materiál se odfiltruje a vysuší se, čímž se získá 14,1 g 5-amino-3-terc.butylisoxazolu tajícího při 85 až 88 °C.

К roztoku 14,1 g 5-amino-3-terc.butylisoxazolu ve 250 ml pyridinu, ochlazenému na 0 °C, se za míchání během 30 minut přikape

17,5 g fenyl-chlorfonmiátu. Reakční směs se hodiny míchá při teplotě 0 °C, pak se 0hřeje na teplotu místnosti a míchá se ještě dalších 12 hodin. Výsledná směs se vnese do 500 g ledu a neutralizuje se koncentrovanou kyselinou chlorovodíkovou. Vodná směs se několikrát extrahuje ethylacetátem, extrakty se spojí, vysuší se a rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku. Získá se 14,2 gramu 5-fenoxykarbonylamlno-3-terc.'butylisoxazolu.

B. Příprava l-(3-terc.butyl-5-isoxazolyl)-3-methyl-3-(2,2-dimethoxyethyl) močoviny

Roztok 14,2 g 5-fenoxykarbonylamino-3-terc.butylisoxazolu a 15,0 g N-methyl-2,2-dimethoxyethylamlnu ve 250 ml toluenu se hodiny zahřívá к varu pod zpětným chladičem. Reakční směs se ochladí na teplotu místnosti a rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku. Olejovitý odparek se vyčistí dvojnásobnou chromatografií na sloupci sllikagelu za použití diethyletheru jako elučního činidla. Získá se 4,0 g l-(3-terc.butyl-5-lsoxazolyl) -3-methyl-3- (2,2-dimethoxyethylmočoviny o čistotě cca 95 %.

Analýza:

pro C13H23N3O4 vypočteno

54,72 % C, 8,12 % H, 14,73 % N;

nalezeno

54,50 % C, 7,85 % Η, 14,48 % N.

С. 3- (3-terc.but^yl-5-ísoxazol^yl) -4-hydroxy-l-methyl-2-imidazolidinon

Roztok 3,2 ^g l-(3-terc.^but^yl-5-isoxazolyl]-3-methyl-3-( 2,2-άίΐΜΑιοχι«Λ1η/Π močoviny ve 20 ml 0,5N kyseliny chlorovodíkové se oa míchání 30 'minut zahřívá na 50 °C. Kyse-lá reakční směs se vnese do 50 g ledu, vodná směs se zfiltruje a pevná sraženina se krystaluje o ethylacetátu. Získá -se 1,2 g 3-(3-terc.butyl-5-isoxazolyl j-4-hydroxy-l-methyl-2-imidazolidlnonu. Produkt má teplotu tání 128 až 130 °C.

Analýza:

pro C11H17N3O3 vypočteno

55.22 % C, 7^,16 % ^H 17^,56 % N^; nalezeno

54^,91 % C, 6^,91 % H, 17^,34 % N.

Příklad 5

3- (3^I^^t^]^yl-5-isox.a:^<^lyl j -4-hyd roxy-1-met^:^^yl-2^imidaz<^lidinon

A. Reakcí 5-amino-3-meth^ylisoxaoolu s - fenyl-chlorformiátem v pyridinu se připraví 5-fenoxyfkaгboιnylamino-3-methylisoxazol.

K - roztoku 38,0 g 5-fenoxykarbonylamino-3-meth^ylisoxazolu v ⁵⁰⁰ ml -toluenu se v jediné dávce přidá 20,0 g N-methyl-2,2-dímethoxyethylaminu. Reakční -směs se 2 hodiny zahřívá k varu pod zpětným chladičem, pak se ochladí na teplotu místnosti a zahustí se na olejovitý zbytek. Vymstěním tohoto -olejovitého ^produktu chromatografii na sHikagelu -a následující krystalizaci o ethylacetátu se získá ^{12,1 g} l-(3-methy^l-5-isoxazz^ly^lj-3-methyl-3- (2,2-dimethox yethyl jmočoviny. Produkt -má teplotu tání 68 až 70 °C.

Analýza:

pro C10H17N3O4 vypočteno

49,37 % C 7^,04 ^-% ^H 17^,27 % N^; nalezeno

49.22 % C 6^,86 % H, 17^,44 ' % N.

B. Roztok 6,0 g l-{3-methyl-5-isoxazoly-j-3-methyl-3- (2,2-dimethoxyethyl) močoviny ve ¹⁰⁰ m^l IN ^kyseliny c^hlorovo^díkov^é se ⁴⁵ minut zahřívá na 40 °C. R^j^lkční -směs se ochladí, vyloučená -sraženina se odfiltruje a vysuší -se na vzduchu. Získá se 4,0 g 3-(3-metyl-5-'iβoxazolyl) -4-hydroxy-l-methyl-2-imidazolidinonu o teplotě tání 184 až 186 °C.

Analýza:

pro C8H11N3O3 vypočteno

48,73 % C, 5,62 % H, 21,31 °/o N; , nalezeno

48^,96 % C, 5^,58 % H, 21^,18 ^-% N.

P ř íklad6 ³-(³-isopro^pyl-5-ⁱsoxazol^yl ]-⁴-h^ydrox^y-l-methyl-2-imidazolidinon

Roztok 12,4 g 5-fenoxykarbonylamino-3-iso^pro^pylisoxazolu a ^{15,0 g N-}meth^yl-2„2-dimethoxyethylaminu ve 200 -ml toluenu se ³ hodiny -zahřívá -k varu pod zpětným chladičem. Reakční směs se ochladí -a rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku. Olejovitý odparek se čistí chromatografií na silikagelu. Získá se 3,2 g l-(3-isopropyl-5-isoxazolyl ] -3-methyl-3- (2,2-dimethoxyethyl jmočoviny.

g takto -připraveného derivátu -močoviny se rozpustí ve 25 -ml IN kyseliny chlorovodíkové, směs se zahřeje na 40 °C a 30 -minut se míchá. Kyselá -reakční směs se vnese do 50 g ledu -a výsledný vodný roztok se extrahuje -ethylacetátem. Extrakt se vysuší a rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku, čímž se získá 1,3 g -produktu ve formě hnědé pevné látky. Tento ^pevný materiá^{1 p}oslk^ytne ^po ^překr^ysta^lování z čerstvou -eth^ylacetátu 3-(3-iso^prop^yl-5--soxaazl^yl}-4-h^ydrox^y-l-meth^yl-2-imidazolidmon ve formě bílé krystalické látky o teplotě tání 152 až 154 °C.

Analýza:

pro C10H15N3O3 vypočteno

53^,32 % C, 6^,71 % H, 18^6 % N^; nalezeno

53^,32 °/o C, - 6^,59 % H, 18^,85 % N.

Příklad 7

3-(3- (l,--dimothy--2-methoxyethyl j -5^00x00^-1 -4-h ydroxy-l-methyl-2-imidazolidinon

Roztok 6,0 g 5-fenoxykarbonylamino-3-(l,-ddimethy--2-methoxyethyl)Ssoxazolu ve 100 -ml toluenu, obsahující 3,0 g N-methyl-2,,^-^<^ii^<^t^]^(^:^^^<^f:hyla^!minu, se 2 hodiny zahřívá k varu pod opětným chladičem. Po ochlazení reakční směsi na teplotu místnosti se rozpouštědlo odpaří za sníženého tlaku a olejovitý odparek -se chromatografuje -na silikagelu. Získá se 4,3 g - l-[3-(lil-dímethyl-2-methoxyethyl-5-isoxazolyl]-3-methyl-3- (2,2-^dimethox^yethyl j močoviny.

Roztok 4,3 g shora připraveného -derivátu močoviny- v 50 - ml IN kyseliny chlorovodí^kov^é se zahřeje na ⁴⁰ °C a ^1,5 ho^din^y se míchá. Kyselá reakční -směs se vnese do- 50 ^gramů ^ledu a kyselý vo^dný rooto^k - se extra223893 huje ethylacetátem. Ethylacetátová vrstva se oddělí a vysuší,, a rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku. Olejovitý zbytek se dále čistí chromatografií na silikagelu s následující krystalizaci z čerstvého ethylacetátu. Získá se 0,4 g 3-[3-(l,l-dimethyl-2-methoxyethyl ] -5-isoxazolyl ] -4-hydroxy-l-methyl-2-, -imldazolidinonu o teplotě tání 87 až 88 °C.

Analýza:

pro C12H19N3O4 vypočteno

53,64 o/o^: C, 6,92 % H, 15,45 % N.

nalezeno

53,64 % C, 692 % H, 15,45 % N.

Příklad 8

3-(3lmethyll4-kyan-5-isoxa’zolyl)-4-hydroxyl -l^jmethyl-2-imidazolidínon

A. Příprava 5-fenoxykarbonylamino-3metyl-4lkyani·soxazolu

K roztoku 28,0 g 5laminΌ-3-methyll4lkyanl isoxazolu v 500 ml pyridinu, ochlazenému na 0 °C, se zamíchání přikape během, 30 minut 50,0 g fenyl-chlorformiátu. Po skončeném přidávání se reakční - směs zahřeje na teplotu místnosti a 14 hodin se míchá. Výsledná směs se vnese do 500 g ledu, vyloučená sraženina se -odfiltruje a vysuší se na vzduchu. Získá -se 27,0 g 5-fenoxykarbonylamino-3-m^^ithyl-4-ky^.nisoxa-zolu o teplotě -tání 96 až 118 °C.

B. Roztok 40,0 g N-methyll2,2ldimethoxyl ethylaminu - v 500 ml toluenu, obsahující 40,0 g -shora připraveného b-fen.oxykarbonylamino-3-methyl-4-kyanisoxazolu, -se 3 hodiny zahřívá k varu -pod zpětným chladičem. Reakční směs se ochladí na teplotu místnosti a zahustí -se na olejovitý zbytek,, který se chromatografuje na -silikagelu za použití diethyletheru jako elučního činidla. Příslušné frakce se spojí a rozpouštědlo -se odpaří za sníženého tlaku, čímž se -získá 22,0 g produktu ve formě -pevné látky. Tento pevný produkt poskytne po rozmíchání -s čerstvým diethyletherem 1- ('3-methylí4-kyaní5íisoxaí zolyl j-3-m-ethyl-3- (2,2-dimethoxyethy 1) -močovinu tající při 126 až 127 °C.

Analýza:

pro C11H16N4O4 vypočteno

49,25 % C, 6,01 % H, 20,88 -% N;

nalezeno

49,34 - % C, 5,82 % H, 20,65 % N.

C. Roztok 4,0 g l-(3-methyl-4-kyan-5lisOl xazoly 1) ^-methyl^- (2,2-dimethoxyethyl ] močoviny ve 40 ml IN kyseliny chlorovodí kové se zahřeje na 40 °C a 2 hodiny -se míchá. Reakční -směs -se vnese do 100 ml vody s ledem- a vodná směs se extrahuje ethylacetátem. Organická vrstva se oddělí, vysuší se -a rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku. Žlutý pevný zbytek poskytne po překrystalování z - čerstvého -ethylacetátu

2,4 g 3-(3-methyl-4-kan-5-isoxazolyl-4-hydroxy-l-methyl-2-imidazolidinonu -o teplotě tání 120 až 121 °C.

Analýza:

pro C9H10N4O3 vypočteno

48,05 1O/0 C, 4,54 % H, 25,21 % N;

nalezeno

48,76 -% C, 4,37 % H, 25,12 % N.

Příklad 9

3- (3-terc.buty 1---ísoxazolyl) -4--acetoxy-llmethyll2liim^|idazolidinon:

K roztoku 900 - mg 3-(3-terc.butyl-5-isoxaz-olyl) -4-hydroxylllmtthyl-2-imldazolid'inonu, připraveného postupem podle příkladu 4, ve 20 -ml - dichlormethanu obsahujícího 400 mg pyridinu, ochlazenému na -0 °C, -se za míhání -přikape během 20 -minut -roztok 400 mg acetylchloridu ve 20 -ml - dichlormethanu. - Po skončeném přidávání - - se reakční směs- 2 hodiny míchá - při teplotě 0 - - °C, načež se - rozpouštědlo odpaří za sníženého tlaku. Takto - --vzniklý pevný produkt -se - -promyje vodou - - a pak- se -krystaluje z ethanolu. Získá se - 900 - mg - - 3-(3-terc.buty 1-5-^0X820^1 .)-4lacttoxy-l-methyl-2íimSdazolidinonu o - teplotě tání - 105 -až 107 °C. .

Analýza: ' pro C13H19N3O4 vypočteno

55,51 % C, 6,81 °/o -H, 14,94 %. N;

nalezeno

55,79 % C, 6,56 % H, 15,24 % N.

Příklad 10

Za použití -obecného postupu popsaného- v příkladu 9 se 2,5 g 3-(5-terc.butyl-3-isoxazolyl) -4-hydroxy-l-met-hyl-2-imidazolidinonu z příkladu- 1 nechá reagovat s 1,1 g acetylchloridu a 1,1 g pyridinu, za vzniku 1,7 g 3- (5-terc.butyl-3--soxazolyl) í4lacetoxy-lí -·methylí2-imidazoli-dínonu tající -při 113 až 116 °C.

Analýza:

při C13H19N3O4 vypočteno

55,51 - % C, 6,81 0/0 H, 14,94 % N;

nalezeno

55,25 % C, 6,78 % H, 14,73 % N.

Příklad 11

3- (3,4-dimethyl-5-isoxazolyl) -l-methyl-2-imidazolinon

3,4-dimethyl-5-aminoisoxaool se nechá reagovat s fenyl-chlorformiátem a pyridinem oa vzniku 3,4-dimeťhyl-5-(N-^fenox^ykarbon^ylaminojisoxaoolu, který se podrobí reakci s N-methyl-2,₎2-dimethoxyethylaminem za vzniku 1- (3,4-dlme Wy 1-5 - isoxaazly i ) -3- [ 2,2-dimethoxyethyl ) -3-methyl.moč.oviny.

Roztok 5,0 g l-(3,4idimethyl-5ii'SoxazolylJi -3- (2,2--^6^^7^1171 )-3-:methyl·močoviny v 50 ml 2N ^kyselin^y chlorovodíkové se 2 hodin^y zahřívá na ⁴⁰ °C. ^Reakčrn směs se vnese do 50 g ledu a vodná .směs se několikrát extrahuje et^hyla.cetátem. Organické extrakty se spojí, promyjí se vodou, vysuší se a . rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku. Zís^ká se 3,8 ^g bílé ^pevn^é tótty kter^á po ^překrystalování z čerstvého ethylacetátu poskytne 2,7 g 3-(3,4-dimeth^yl-5-isoxxaolyl)-l-methyl-2-i'midazolinonu o teplotě tání 89 až 91 °C.

Analýza:

<pro C9H11N3O2 vypočteno

55^,95 % C 5^,74 % ^H 21^,75 % . N;

nalezeno

55^,76 % C 5^,53 % ^H 21,60 % N.

Příklad 12

3- [ ⁵- (l-ethykl-methy^ropy^y) -Bisoxazotyl ] -4-hydroxyil-πlethyi-2-imddaoolidinιon ^Za .použití o^becné^ho ^postu^pu ^po^psané^ho v části A příkladu 1 nechá 8,41 g 5-(l-ethylil-methyl'prop^yli-3-aminoisoxazolu reagovat s 0,1--00^0^ nadbytkem fenyl-chloroformi^átu [8^^{1 g}) za vzni^ku ^16,35 g (výt^ěže'^k 88 %) 5-(1-ethyl-l-meth^yl^prop^yl )-3-( N-fenox^ykarbon^ylamino)lsoxaoolu. ^{14,5 g} ta^kto vzniklého isoxazol-karbamátu se nechá postupem podle části B příkladu 1 reagovat s 2,3-'moláгním nadbytkem (17,67 g) N-meth^yl- (^2,2-diethox^y)eth^ylaminu^, črnž se 1-(5-( 1-eeh^ylllimeth^ylprop^yl) -3-ísoxazol^yl ] -3-' [ 2,2-( diethox^y) ethyl ] -3-methy lmočovina.

Za použití obecného postupu popsaného v příkladu 1, odst. C, se reakcí 0,5N kyseliny chlorovotákové s takto vzniklou isoxazotylmočovinou získá po krystalizací z dieth^yletheru a chromatografií na 200 g silikagelu 742 mg 3-[5-(1-eth^yl··limethylpropyl)-3iisoxazolyl ] -4-hydroxy-2-inethyl-2-imidazolldinonu tajícího při 98 až 99 °C.

Analýza:

pro C13H21N3O3 vypočteno

58^1 % C, 7,92 θ/ο H, 15^,72 % N^; nalezeno

58Д1 «/o C,' 7^,86 % ^H 15^,46 % N.

Příklad 13 ³- [5-' (Te^yll-metliy Фтору¹ ) -Bisoxazolyl ] -4-ac eeoxχ-limethyli2-imidazolidinon

Za použití obecného postupu popsaného v příkladu 9 se 2,2 g acetchlori-du nechá reagovat s ^{5,35 g} 3-[5-(¹-ο1117¹ι1-ιήβ1Ι171ργορ71)^-isoxazotyl) i4-hydroxy-limethyli2ii^,midaoolidinonu, připraveného postupem podle příkladu 12. Po krystalizací z petroletheru a diethyletheru se získá 4,86 g (výtěžek 78,5 procenta) 3-(5-( ) -3-isoxazolyl ] i4-aceeoxy-l-methyl-2iimídaoOi lidinonu o teplotě tání 70 až 72 °C.

Analýza:

pro C15H23N3O4 vypočteno

54,24 '% C, 7,49 % H, ' 13,58 % N;

nalezeno

54^,06 % C, 7^,28 % H, 13^,39 % N.

Příklad 14

3-(5-( 1 - eeh^y lc^y klohex ^y l) -3-isoxazolyl ] -4·hydroxy-l-methyl-2-imidaoolidinon

Roztok 19,43 g 3-amino-5-( 1-ethylcyklohexyl )ísoxazolu ve 100 ml toluenu se ochladí na 5 °C a za míchání se do něj po dobu ¹⁵ minut uv^ádí p^lynný chlorovo^k. К výsledn^é směsi se ^pa^k během ³⁰ minut pHkape roztok 29,68 g fosgenu ve 125 ml studeného toluenu. Po skončeném přidávání se reakční směs zahřeje na 60 °C, při této teplotě se 6 hodin míchá, pak se zahřeje na 80 °C a míchá se ještě další hodinu. Reakční směs se .pak ochladí na teplotu místnosti a rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku. Zís^ká se [5-(¹ieth^ylc^yklohex^yl)i³iisoxazol^yl]i isokyanát ve formě oranžového oleje.

Takto -vzniklý olejovitý materiál se roz^pustí ve ²⁵⁰ ml suc^hého toluenu a ^k roztoku se za míchání při teplotě místnosti během 10 minut pomalu přidá 44,16 g N-methyl-2,²-dimeehoxyethylaminu. Reakční směs se zahřeje na 55 °C, 16 hodin se míchá, pak se ochladí na teplotu místnosti, promyje se zředěnou vodnou kyselinou .chlorovodíkovou a roztokem chloridu so^dného^, v^ysu^ší se a rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku. Získá se 39 g 1- [5-(1-e thylcy.klohexyl)-3-isoxazolyl] -3- (2 2-dimeth o xyettiyl) -3-methylmočoviny ve formě červeného oleje.

Roztok sestávající z 36,75 g takto vzniklého derivátu močoviny, 200 rnl 0,5N kyseliny chlorovodíkové a 400 ml diethyletheru

3 8 9'3 se 16 hodin zahřívá na 55 °C, přičemž se diethylether nechá odpařit. Reakční směs se pak rozpustí v čerstvém díethyletheru, roztok se vyčeří aktivním uhlím a· nadbytek rozpouštědla se odpaří za sníženého tlaku. Olejovitý zbytek poskytne po krystalizaci z diethyletheru a petroletheru 16 g (výtěžek 53 % vztaženo na intermediární derivát močoviny ) 3-(5-( l-ethylcyklohexyl)-3-isoxa'zolyl ] -4-hydroxy-l-metyl-2-imidazolidioo>nu o teplotě tání 93 až 95 °C.

Analýza:

pro C15H23N3O3 vypočteno

61,41 % C, 7,90 % H, 14,32 % N;

nalezeno

61,68 % C, 8,09 °/a H, 14,06 % N.

Příklad 15

3-(5-( l-ethylcyklohexyl) -3-isoxazalyl]-4-acetoxy-l-methyl-2-imidazolidinon

2,2 g acetylchloridu se v pyridinu a dichlormethonu nechá reagovat s 6,05 g 3-[5- (l-ethylcyklohexyl) -3-isoxazolyl ] -4-hydroxy-l-methyl-2-imidazolidinonu z příkladu 14. Po кг^аИгай z petroletheru a diethyletheru se získá 4,12 g 3-[5-(l-ethylcyklohexyl ] -3-isoxazolyl ] -4-acetoxy-l-methyl-2-imidozolidinonu. o teplotě tání 95 až 97 stupňů Celsia. Výtěžek produktu činí 57 %.

Analýza:

pro C17H25N3O4 vypočteno

60,88 % C, 7,51 % H, 12,53 % N;

nfa!ezeno

60,61 % · C, 7,47 % H, 12,70 % N.

Příklad 16

3- (5-n-propyl-3-isoxazolyl ] -4-hydroxy-l-methyl-2-imidazolidinon

Za použití obecného postupu popsaného v příkladu 11 se 7,89 g 3-omino-5-n-propylisoxazolu nechá reagovat se 17,81 g fosgenu a chlorovodíkem, čímž se in sítu připraví ^-n-propyl-S-isoxazoiyllisokyanát. Tento isokyanát se pak bez izolace nechá reagovat s 26,5 g N-methyl-2,2-dimethoxyethylaminu za vzniku 18,0 g l-(5-n-propyl-3-isoxazolyl)-3- (2,2-dimethoxyethyl 1 -3-methylmočoviny ve formě červenavě oranžového oleje.

K roztoku 18,0 g takto vzniklého derivátu močoviny v 50 ml diethyletheru se v jediné dávce přidá 100 ml IN kyseliny chlorovodíkové. Reakční směs se 15 minut zahřívá v dusíkové atmosféře na 50 až 55 °C k odpaření etheru, pak se zředí . studenou vodou, vyloučená sraženina se odfiltruje, promyje se čerstvou vodou a rozpustí se v ethylacetátu. Roztok se vysuší, rozpouštědlo se odpaří a pevný zbytek se dvakrát překrystaluje z dichlormethanu a diethyletheru. Získá se 6,18 g 3-(5-n-propyl-3-isoxa;^(^]^l^l]-4-hydroxy-l-miethyl-2-imidaaolidinonu o teplotě tání 122 až 124 °C.

Analýza:

pro C10H17N3O3 vypočteno

52,85 % C, 7,54 % H, 18,49 % N;

nalezeno

52,95 % C, 7,35 % H, 18,37 % N.

Příklad 17

3- (5-n-propyl-3--soxazoly 1) -4-acetoxy-l-methyl-2-lmidazolidinon

Za použití obecného postupu popsaného v příkladu 9 se 3,41 g 3-(5-n-propyl-3-isoxozolyl) -4-hy dr oxy-l-methyl-2-imidozolidinonu z příkladu 16 nechá reagovat s · 1,6 g acetylchloridu a 2,0 g pyridinu v dichlormethanu, za vzniku 3,5 g (výtěžek 86,6· %) 3- (5-n-proρyl-3--soxazolyl)-4-acetoxy-l-methyl-2-imidazolidlnonu o teplotě tání 70 až 72 °C.

Analýza:

pro C12H17IN3O4 vypočteno

53,92 · % C, 6,41 % H, 15,72 % N;

nalezeno

53,65 % C, 6,13 % H, 15,73 % N.

Isoxazolylimidazolidinonové deriváty podle vynálezu vykazují herbicidní účinnost o regulují růst rostlin, a to jak suchozemských tak vodních, o jsou proto užitečné pro regulování růstu o hubení nežádoucích rostlin. Popisované sloučeniny jsou netoxické , pro řadu užitkových suchozemských rostlin včetně · bavlníku, kukuřice, · sóji, pšenice, rýže, ječmene, ovsa, podzemnlce olejně o příbuzných rostlin používaných k výživě lidí o domácích zvířat.

Herbicidy podle vynálezu jsou při aplikoci no suché zemi účinné jok k preemergentnímu, tak časnému postemergentnímu hubení široké palety trovnatých o širokolistých plevelů. Mezi nežádoucí suchozemskou vegetaci, k jejímuž ničení se používají herbicidně účinné itoxazolylimidazolidinony o isoxozolylimidazolinony podle vynálezu, obvykle náležejí jednoleté rostliny, jako laskavec (Amor anthus}, merlík' (Chenopodium), oves hluchý (Avena fatua), abutilon (Abutílon theophrasti], jílek mnohokvětý (Lolium multiflorum), eleusin (El-eusine indica), rosička (Digitaria), bér (Setaria), ptačinec žabiinec (Stellaria media), ježatka kuří noha (Echinochloa crus-galli), rdesno (Polygonům), řepeň (Xanthium), bytel (Kochia scoparia), tolice dě tělová (Medicago lupulina), ambrosie (Ambrosia), konopice napuchlá [Galeopsis tetrahit), Echinochloa colonum, povijnice (Ipomoea), sveřep (Bromus), Panicům dichotomiflorum, durman obecný (Datura stramonlum), Hydrochloa caroliniensis,, Heteranthera limosa,

Leptochloa fascicularis a pod.

Mezi dvouleté -rostliny, které -se mají potírat, náležejí mrkev -obecná (Daucus carota], Hordeum leporinum, Arctium spec., pcháč (Cirsiuím), užanka (CynogJossum -officinale) a chrpa (Centaurea calcitrapa).

Mezi další obvyklé plevely, které je možno hubit za -použití herbicidů podle vynálezu, náležejí jílek vytrvalý (Lolium perenne), pýr plazivý (Agropyron repens), čirok halepský (Sorghum halepense), ' šťovík (Rumex), šáchor (Cyperus), rožec rolní (Cerastium arvense), smetánka (Taraxacum), rdesno (Polygonům), přeslička (Equisetum), Sesbania, orobinec (Typha), rukev (Rorippa), klejicha (Asclepias), Ca-ssia obtuslfolia a příbuzné plevely.

Účinnost několika isoxazolylimidazolidinoinových derivátů podle vynálezu při preemergentní a postemergentní aplikaci na zemní rostliny se stanovuje standardními testy -ve skleníku. Tyto testy se provádějí tak, že se testovaná sloučenina nejprve upraví na vhodný prostředek k aplikaci - do půdy nebo k aplikaci postřikem -na < list. Testovaná látka se upravuje tak, že se 0,2 procenta hmotnostního tétolátky rozpustí v roztoku sestávajícím z 4,0 % hmotnostních acetonu, 4,0 % hmotnostních ethanolu, 91,7 procenta 'lum^ttn^í^t^i^íího této látky rozpustí v a 0,1 % hmotnostního obchodního -povrchově aktivního činidla, například preparátu Toximul R a S, který představuje směs ani26 ontavých a -neionogeniních -povrchově aktivních látek.

Výsledný roztok -obsahující testovanou látku se pak postupně ředí deionizovanou vodou -na jednotlivé prostředky obsahující účinnou látku v žádané koncentraci. Takto upravené testované látky se používají к preemergentní nebo/a postemergentní aplikaci na ploché kovové skleníkové misky naplněné půdou a oseté pokusnými -rostlinami.

Hodnotí se účinnost sloučenin při jejich aplikaci v několika -různých dávkách, a to nejprve 'v dávce 16,8 kg/ha a pak 15 postupně klesajících dávkách až -do vymizení účinnosti testované látky. Preemergentní aplikace se provádí na povrch půdy v osetých miskách, postemergentní aplikace -se - provádí na listy různých druhů rostlin zhruba za 12 -dnů -po -zasetí. Po ošetření se všechny misky uchovávají ve -skleníku.

Účinnost testované - sloučeniny se hodnotí ve formě stupně poškození rostlin, vyjadřované -za pomoci -stupnice 1 až 5. Stupeň 1 představuje žádné poškození rostlin, stupeň 2 mírné poškození rostlin, stupeň 3 středně silné poškození rostlin, -stupeň 4 těžké poškození rostlin a stupeň 5 zničení všech ošetřených rostlin. Vyhodnocení testů -se provádí 11 až 14 dnů po postemergentní aplikaci a za 18 až 21 dnů -po aplikaci preemergentní.

Zjištěná herbicidní účinnost testovaných sloučenin podle -vynálezu je uvedena v následujících tabulkách 1 až 12. Pokusné rostliny jsou v těchto tabulkách označovány zkratkami s -následujícími významy:

Ku kukuřice

Ba bavník

So sója

Pš pšenice

Vo vjitěska

Rc řepa cukrová

Rý rýze

Ok okurka

Ra rajče

Ecg ježakka kuíá noha (Echinochloa crus-galli)

Ch merlík (Chenopodium)

Ds rosička .k^r^v^^v^á (Digitaria sanguinalis)

Ho hořčice

Am laskavec (Amaranthusi)

Se bér (Setaria))

Af oves hluchý (Avena fatua]

Ab abutilon (Abutilon thřophrasti)

Ds durman (Datura stramonium)

Ip povijnice (Ipomoea)

Os ostálka

ω CD O o cd cd stupeň poškození rostlin při aplikaci 3-[5- (l,l-climethylethyl]-3-isoxazolyl]-4-hydroxy- l-methyl-2-imidazolidinonu z příkladu 1

<3 a

»—4 >73 cu o CO cú

CQ

Ш ld 10 id ’Φ id id in · oo id id ’Φ to co ld ld ID CO CO id id ’Φ · co id id ’φ ’Φ oo

id id	Φ 00 rH	CM
id	ld	id	id	’φ	UO	H		T3 Й S
ld	UO	ld	00	CM	H	H		Λ N w
’φ	•Φ	’φ	CM	CM	CM	H		tí o tí
ld	’φ	’φ	UO	Φ	Ld	H		•i-l O
ld	UO	’φ	ld	CM	CM	H		N cd Ή Ё
UO	UO	Φ	UO	’φ	00	00		v
UO	ld	UO	ld	ld	00	00 .
’Φ	’φ	’φ	’Φ	’φ	CM	H	CM cd	03 s 1 rH
UO	in	’φ	co	’Φ CM	00		X o f-<
I	|	I	UO ld	|	|	X3 cd	43 {X X5 (
id		’φ	00	00	H	H	Ен	’φ 1
•Φ	-Φ	’φ	00	00	CM	H		O cd
id	ld	ld	ld	co	CM	CM		š Ά t 00
’Φ	’φ	’φ	00	CM	CM	H		1 X XI
ld	Ld	id	ld	ld	’φ	H		OD s
id	UO	id	UO	00	H	H		Ld 4 00
’φ	’φ	co	00	rH	H	H		•pH CD cd £
’Φ	’φ	00	CM	H	H	H		cd
ld	’φ	Φ	CM	H	H	H		•rH >Ui Λ гЧ
-Φ	’φ	Φ	H	H	H	H		.5 4-» C/D
								Ó F-(

CM CO 00 Φ b* ld b* r-H^in MHO ’Φ 0Í r^- θ o o o

CM CM CM OO CM CM 00 CO CO

CM CM rH

CO 00 00

CM CM 0M

CM 0M rH

CM H r-l

’Φ ’Φ oo

H H H

CM 0M 0M

0M tH H H H

CM 00 0M ’Φ Φ 0M

CM Η h CM Ή rH CM . CM cm' rH rH rH ’Φ CM H H H H H H H CM H H rH rH rH

TH r-l · rH cd 'cd Td

UO

CM b-^ H ’Φ CM rH

Tabulka 3 stupeň poškození rostlin při aplikaci 3-(5-isopropyl-3-isoxazolyl)-4-hydroxy-l-ímethyl- 2-iimdazolidinonu z příkladu 3 aplikační dávka preemergentní aplikace postemergentní aplikace (kg/ha) Ku Ba So Pš Vo Řc Rý Ok Ra Ecg Ch Ds Ho Am Se Af Ab Ds Ip Os Ku Ds Am Se Ab Ip Os

Ш LO Ф Ф 00 ’Ф ХЛ ’Ф со Ю Ю 1П Ю Ф Ф Ф Ф 00 см LO LO LO Ю LO -Ф -ф -ф LO ОО LO LO 00 Ф СМ

Ю LO LO Φ ф ЦО Ф ЦО 00 00 00 00 см см СО Ю Ю LO LO Ю Ю Ф 00 Ф об LO LO LO Φ Ф ’З¹ Ю Φ Ф СО 00 00 Ф Ф ф Ф Ф Ф 00 LO Ю LO LO LO 00 Ф СМ 00 Ф Ф Ф 00 Ф см

НО Ю) Ю Ю 00 00 СМ Ф 00 см Ф ф ф Ф см Ф Ф ф Ф см Ф ЦО СМ 00 Ф 00 ф см 00 Ф 00 см ф СМ Ф 00 см Ф см Ф

СМ СО 00 1ПО Ф^ЦО СМ ф см ф о о

ф	>> X
СО	о	0)
44	Рч ΊΟ	ω CÚ £3
з	43 Ί
40	Ф	К
tú	1	tú
Н		\r-í ri

Ю Ю ЦО Ф Ф см см

Ф Ф Ф Ф 00 см см

ЦО Ю ЦО цо Ф 00 Ф щ Ф Ф со 00 см см

ЦО LO ЦО LO Ф 00 см

ЦО Ф оо см см см см

00 СМ Φ Φ Ф гЧ

ЦО цо цо Ф СМ 00 Ф ЦО со Ф СМ СМ Ф ф со | ю φ 'Φ φ ф шюююю ω ф

Щ ф ОО СО СМ Ф ф ф ф 00 00 Ф 00 Ф Ф1О ЮЮ 1Л Φ Ф 00 СМ ф ф 00 Ф Ф ф 00 Ф ЦО 00 Ф Ф 1Г) Ю Ю Ю Ю Ф Ф 00 00 Ф ОО ф ф ф 00 00 00 см 00 ф ф цо Ф оо см СМ СМ ф см СМ 00 00 СМ Ф ф Ф ЦО Ф Ф со СМ Ф LC UO L0 Φ Φ Ф гЧ

00 СМ СМ Ф ф гЧ со ( оо φ φ φ ф

СМ СМ φ ф гЧ гЧ Ф

СМ СО СО Ф ΙΌ О Ф Ю N Ф О ф см ф о о о о

I сЛ О

CD Ф Ctí «гН К ctí ri ri

CD óo g а s< CD

Pi ri

Рн xj <

CD ω ctí сл О

Рн <* (D ω

СО гЧ гЧ

I ¹⁴ гЧ ю

ctí

Г-Н ri гО cd

Ь >Ч о N Ctí

I l Ю

I >ч л чCD а

I

I 00

CD О со Й г—Η

Pí ctí >«-ч I ф г:

ectí □ч

CD О сл

Q co

Ctí ri JQ ctí H

ČO - ω

О >0н >сл Рч ctí CQ ri ^r-í ri ю _ Ctí Ctí •H >

Ctí ¹⁼¹ ctí Л

ЬО

СМ гЧ t>4 ош ccT oo

CM CM

CO 00 CM

LO M* CO

CM CM Ml Mi CO CO CM CM гЧ гЧ тЧ

LO CO CO CO CM Mi M CM CM rH CM CM CM CM rH L0L0W CO h

CO CO rH rH 00 CM tH CM rH Mi M* Mi 00 CM CO CO CM CO rH rH rH rH CM CM LO Ю LO LO M1 CO CO CO rH rH CM CM CM rH rH m in mi co cm 00 00 CM CM rH 1O LO LO CM rH CO CO CM rH rH CM CM rH rH rH CM CM rH rH | CO CO CM rH CM CM rH rH rH tH

CM OD OO O

CM O CM rH θ' CO Q

223833 stupeň poškození rostlin při aplikaci 3-[3-(l,l-dimethyl-2-methOxyethyl)-5-isoxazOlyl]-4-hydroxy-l-methyl-2-imidazolidinonu z příkladu 7

Φ

CJ ПЗ «rj cd

co

Q rQ <

Pí o

>p;

oa 'od

Ό ^fH >CJ cd od *— oa OQ od Λ bo

CO CO 00

CM CO CO in · tj

CM co ”j in · 00 tj CO cm η η h

ΙΟ Φ CM CM CO tjl CO NH H CM CM LO τΗ tH tj in · cm co tj CO rH rH CM m h co h h ιο in in co cm CO CM rd CM rd

Η Η Η Η H ΙΌ ΙΌ ΙΌ Φ 00 CM CM rd rH rH CM rd rd CM rd

H 00 CM CO H CM CM CM rH rd Tf Φ Tfi 00 00 CO vd rd CM rH CO · CO rd rd CO CO CM CM rd Φ CM CM rd CM CM rd rH rd rd

CM CO 00 10 O· Hto cm jT cm rH o o

OO od

Pí

C3

Ed

Φ N O >сл o

>3 cu 3 ь» w rr co cm 00 CM CM CO CM CM CO CM CM tj tj CO 00 CM CM rd rd rd •rH O 3 & •rH К 3 to o μ·

>r-I

UJU oo

rd rd rd rd rd rd

CM CM rH

CM CM CO

CO CM CM

co CM rH CM rd rd CM CO rd CM rd rd CM rd rH rd rd rd rd rd rd

CM

LO ·

Φ CM rd stupeň poškození rostlin při aplikaci 3-[3-terc.butyl-54soxazolyl)-4-acetoxy-l-methyl-24midazolidinonu z příkladu 9 aplikační dávka ~ preemergentní aplikace postemergentní aplikace (kg/ha) Ku Ba So Pš V o Řc Rý Ok Ra Ecg Ch Ds Ho Am Se Af Ab Ds Ip Os Ku Ds Am Se Ab Ip Os lo xF ТГ co

LO LO LO oo oo oo

LO LO LO

00 00

00

ЮЮ 'Stí CM rd

00

ЮЮЮ

CO CM rd

00

LO LO 00

LO 00

Tp 00 H LO LO

M< 00 00

LO lo co

Xfl Tjf 00 dt< ю oo 'Ψ LO 00 CM CO rd CM 00 rd 00 00 rd CM CM rd

CM co t>\ rd LO^ cm r4 θ'

cd > 'cd TJ

Ю ЮЮЮ1Л [

LO LO LO Xfi 00[

Ю ЮЮ in in |

Ю 1Л ЮЮ d|

LO LO LO LO|

LO LO LO Φ|

LO LO LO 00 CM|

LO Ю LO

LO LO LO ЮЮЮ ЮЮ Ю

LO LO

Ю LO LO Ю LO LO ЮЮЮ

LO ’Φ CM

CM CM rd

Kd cm rd rd

CM 00 rd

LO LO 00

CM

Tt< CO 00

LO LO LO rd CM 00

Ю Ю Ю00

SJ1 LO Tt< СПCM

Ю LO LO LOrd

LO LO LO LOrd чф <φ CM CMrd

LO LO LO CMrd

ЮЮЮ1П

LO 'Φ CM 00 rd sjl 1П CM CM rd LO LO 00 CM [ rd чф xjl >ф CM rd rd

CM CO 00 O.

ΙΌ rd U0 CM~ CO

CM* rd θ' θ' o

stupeň poškození rostlin při aplikaci 3-( B^-dimethyl-S-isoxazolylJ-l-metňyl- 2-imidazolidinonu z příkladu 11

ЮЮЮ Ю

Ю ΙΩ ΙΩ lf>

LO LO LD ID

LO ID ID

LD LD LD LD

ID ID ID ID

CM CO

LD LD ID CM ’ФЮ H

I ID cm cm

LO LD LD 1O | Ю 00 CM

ID ID ID ID Ю ID Ю LO | ID LD ID

LO LD ID LO | ID LD CO | Xfl ^4 [ LD LO co | ID Ю ID | ID | LO ID LO | ЮЮ [CO | ID LD | ID00

TjlCO

	Φ	cd
	N	Г*!
	O
		'cd
	ъ	тз
CD	a	\r—( Д	___
оэ d	>Й φ α	>o	cd
co ad ví	cd •rH	ΰβ
	Š3 3	к <d

CDCM □0 LO^O^rCO of r-T

Údaje uvedené v tabulce 1 dakládají, že 3- [ 5- (lj^dimethylethyl) -3-isoxazoly 1 ] -4-hydroxy-l-methyl-2-imidazolidmon je účinný jak jako preemergentní tak jako postemergentní suchozemský herbicid již v dávkách 0,28 kg/ha proti takovým plevelům, jako jsou abutilon, ostálka, oves hluchý, bér, laskavec a merlík, zatímco jeho účinek na užitkové rostliny, jako jsou kukuřice, bavlník a sója, je buď vůbec žádný nebo jen velmi malý.

Z údajů uvedených v tabulce 2 vyplývá, že testovaná sloučenina, i když je poněkud méně účinná než látka uvedená v tabulce 1, je nicméně stále ještě vynikajícím preemergentním herbicidem již při aplikaci v dávkách 2,7 kg/ha proti běžně se vyskytujícím suchozemským plevelům, jako jsou merlík a abutilon, přičemž má jen malý nebo vůbec žádný toxický účinek na užitkové rostliny, jako jsou kukuřice, pšenice, rýže, vojtěška apod.

Obdobně pak z údajů uvedených v tabulce 4 vyplývá, že 3-(5-isoxazolyljimida'zolidinon je jak při preemergentní tak postemergentní aplikaci toxický již v dávce 0,2/8 kg/ha pro plevely, jako jsou merlík, rosička a laskavec, přičemž má jen malý nebo vůbec žádný škodlivý účinek na kukuřici, bavlník, sóju, rýži apod.

Až dosud získané údaje svědčí o tom, že sloučeniny podle vynálezu jsou užitečné jako selektivní suchozemské herbicidy proti běžným druhům plevelů vyskytujících se v užitkových rostlinách, jako jsou kukuřice, pšenice, sója apod. Popisované sloučeniny lze rovnž použít k chemickému ošetřování úhorů, například k hubení plevelů na úhorech určených k osetí pšenicí.

Vzhledem k silné herbicidní aktivitě proti suchozemským rostlinám, kterou isoxazolylimidazolidinonové deriváty podle vynálezu vykazují, jsou tyto látky použitelné k ničení a potlačování růstu nežádoucí suchozemské vegetace. Vynález tedy dále zahrnuje způsob hubení a regulace růstu nežádoucí suchozemské vegetace, který spočívá v tom, že se na rostliny nebo na místo, kde je žádoucí potlačení vegetace, aplikuje herbicidně účinné množství isoxazolylimidazolidinonového derivátu podle vynálezu, definovaného výše. V praxi je možno tento způsob provádět aplikací herbicidních sloučenin podle vynálezu z metod známých v daném oboru. Účinné látky je možno aplikovat na povrch půdy před setím užitkových rostlin nebo před vzejitím klíčních rostlin. Je-li to žádoucí, lze herbicid aplikovaný na povrch půdy zapravit do půdy běžným způsobem. Účinné látky lze alternativně aplikovat brzy po vzejití, například zhruba během 2 týdnů po vzejití klíčních rostlin.

Herbicidně účinné isoxazolylimidazolidinonové deriváty používané v souladu se způsobem podle vynálezu se aplikují v množství účinně regulujícím růst nežádoucí ve getace. Toto herbicidní množství závisí na řadě faktorů, včetně způsobu aplikace, prostředku, struktury půdy, obsahu vlhkosti v půdě, očekávaného množství .nežádoucích rostlin, míry inkorporace prostředku do půdy, žádaného rozsahu regulace růstu apod. Aplikační dávka se normálně pohybuje zhruba od 0,011 do 11,2 kg/ha, s výhodou od cca 0,28 do cca 5,6 kg/ha.

Isoxazolylimidazolidinonové a isoxazolylimídazolinonové herbicidy používané v souladu s ' vynálezem na suché zemi je možno pro běžné aplikace upravovat na vodné postřiky, zálivkové preparáty, pevné prášky, popraše apod. Předmětem vynálezu jsou rovněž herbicidní prostředky obsahující jako účinné látky shora definované isoxazolylimidazolidinonové deriváty. Tyto prostředky obsahují zhruba 1,0 až 90 % hmotnostních účinného isoxazolylimidazolidinonového derivátu a lze je připravit kombinováním isoxazolylimidazolidinonového derivátu s libovolným z řady obvyklých nosných látek pro přípravu herbicidů, ředidel, pomocných látek apod. Zmíněné prostředky mohou obsahovat kapalné nosiče a pomocné látky, jako organická rozpouštědla, včetně benzenu, xylenu, toluenu, halogenovaného toluenu, jako o-chlortoluenu, n-hexanu, n-pentanu, kerosenu a podobných organických rozpouštědel. Tyto prostředky mohou dále obsahovat v daném oboru známé emulgátory, stabilizátory, dispergátory, suspendační činidla, látky usnadňující . distribuci . účinné složky, penetrační přísady, smáčedla apod.

Mezi . typické nosiče používané pro přípravu suchých prostředků náležejí hlína, mastek, křemeliita, infusoriová hlinka, pyrofyllt apod. Herbicidně účinné . popraše . se připravují rozemíláním a smísením těchto pevných nosičů se sloučeninou podle vynálezu, jako je 3- (5-terc.butyl-3--soxazolyl) -4-hydroxy-5-ethyl-l-methyl-2-imidazolidinon. Granulované prostředky se připravují impregnací granulovaného nosiče, jako vermlkulitu, isoxazolylimidazolidinonovým derivátem podle vynálezu. Tyto granule mlají obvykle velikost částic zhruba od 0,2 do 2,0 mm.

Výhodnými prostředky podle vynálezu jsou smáčitelné prášky. K přípravě těchto prostředků se používá libivolné z celé řady komerčně dostupných smáčedel, povrchově aktivních činidel a emulgátorů, jako jsou ethoxylované nonylfenoly, ethoxylované oktylfenoly, polyoxyethylenstearylethery, směsi těchto činidel apod. Zmíněné prostředky mohou . popřípadě obsahovat pomocné látky, jako zahušťovadla, například heteropolysacharidové gumy, jako xanthanovou gumu, apod., jakož i antibakteriální činidla, jako vodný formaldehyd.

Jako výhodná provedení jsou v následující části uvedeny detailní příklady složení a přípravy prostředků podle vynálezu, které ovšem slouží pouze k ilustraci a rozsah vynálezu nikterak neomezují.

Příklad 18

Granulát složka % hmotnostmi

3- (5-isopropyl-3-isoxazolyl J -á-hydroxy-l-ethyl-S-imidazolidinon 5,0 hlinka 95,0

100,0

Účinný isoxiazolylimidazolidínon se rozpustí v acetonu nebo podobném· rozpouštědle a organický roztok se nastříká na kousky hlíny. Směs se důkladně promísí a vysuší.

Příklad 19

Popraš složka % hmotnostní

3- (4-kyan-5-methyl-3-isoxazolyl }-4-acetoxy-5-n-bntyl-l- (1,1-dimethylpropyl )-2-imidazolidi-non 40,0 práškový mastek 60,0

100,0

Obě složky se homogenně smísí, načež se rozmělní a rozemelou ve vzdušném mlýnu na homogenní, volně tekoucí prášek. Tuto popraš je možno aplikovat přímo na místo zamořené plevelem.

Příklad 20

Smáčitelný prášek složka % hmotnostní

3- (3-terc.butyl-5-isoxazolyl) -4-hydroxy-l-methyl-2-imiidazolidinon50,0 valchařská hlinka47,0 methylcelulóza0,5 laurylsulfát sodný2,5

100,0

Shora uvedené složky se jednotně smísí a dispergují se ve vodě na prostředek o žádané koncentraci účinné látky.

Pro dosažení ještě širšího spektra účinnosti proti plevelům je možno herbicidně účinné isoxazolylimiidazolidinony podle vynálezu používat v kombinaci s jinými herbicidy. Mezi dobře známé herbicidy, které je možno používat společně s herbicidy podle vynálezu náležejí diuron, atrazin, triflura lin, metribuzin, simazin, propazin, paraquat apod. Zvlášť výhodné jsou kombinace sloučenin podle vynálezu s herbicidy, které jsou účinné zejména proti travám. Jako typický příklad těchto kombinací je možno uvést trailuralin a 3-(4-terc.butyl-5-isoxaizolyl)-l-ethyl-2-imidazolinon. Takovéto kombinace obsahují příslušné ·herbicidy v přibližně stejných množstvích a při použití bude každý z herbicidů aplikován v množství zhruba 0,112 až 5,6 kg/ha.

Isoxazolylimidazolidžnony podle vynálezu jsou rovněž užitečné pro potírání nežádoucí vegetace při úhorovém hospodaření, například pro potírání merlíku, povíjnice, abutilonu a podobných plevelů na úhoru určeném k pěstování pšenice. Při úhorovém hospodaření jsou zvlášť užitečné kombinace s takovými herbicidy, jako s atrazinem a trifluralinem.

Sloučeniny podle vynálezu jsou užitečné rovněž jako regulátory růstu rostlin bez. toho, že by tyto rostliny úplně hubily. K docílení regulace, růstu rostliny se tyto sloučeniny aplikují v množstvích, která mohou regulovat růst, ale nejsou herbicidní. Účinné látky se aplikují přímo na rostliny nebo na místo- kde rostliny, jejichž růst se má regulovat, rostou. V daném případě .se účinné látky s výhodou upravují na prostředky k postemergentní aplikaci postřikem na list. Mezi typické projevy regulace růstu docílené při použití sloučenin podle vynálezu náležejí kontrola kvetení, kontrola plodonosnosti, zpomalení zrání, redukce délky stonku, zlepšení výnosů a příbuzné odezvy na aplikaci regulátorů růstu.

Účinky sloučenin podle vynálezu na regulování růstu rostlin byly zjišťovány následujícím testem.

Testované sloučeniny se upraví na preparát k postřiku na list tak, že se 50 mg .sloučeniny rozpustí ve 25 ml .směsi stejných dílů povrchově aktivních činidel Toximul R a Toximul S. Alikivótní část. tohoto roztoku se pak dále ředí až na koncentraci testované látky . 1000 ppm. Prostředkem obsahujícím testovanou sloučeninu se postříkají listy rostlin tykve a fazolu, které se pak nechají 2 hodiny schnout. Z ošetřených rostlin se pak odeberou všechny listy a rostliny se umístí do skleníku. Po 5 dnech se vyhodnotí terminální růst a morfologické efekty. Účinnost na. regulaci růstu se vyhodnocuje za pomoci stupnice +3 až —3. Znaménko označuje podporu 'rtetu, znaménko ..—“ inhibicidy růstu. Číselné hodnoty pak mají následující významy:

= žádný účinek = .mírná odezva = středně silná odezva = výrazná odezva

Fytotoxicita se hodnotí za použití následující stupnice:

Výsledky testu účinnosti na regulování růstu jsou uvedeny v následující tabulce 13:

В «= popálení С = chlorosa

X = zničení

Tabulka 13

účinnost nla regulaci růstu rostlin
sloučenina z příkladu č.	koncentrace (PPm)	t у 'k e v	fazol
růst	fytotoxicita	růst	fytotoxicita
1	1000	0	2C	—3	3C
2	1000	—1	1C	3X	—3B
3	1000			—3	ocx
4	1000	—3	1C	3X	3X
5	1000			—1	ОС
8	1000	—1	ОС	—3B	—ЗВ
10	1000	0	0	0	0
11	1000			—1	1C

Sloučeniny podle vynálezu vykazují rovněž užitečnou účinnost jako vodní algicidy, iregulátory růstu vodních rostlin a vodní herbicidy. Do rozsahu vynálezu tudíž spadá i způsob potlačování růstu vodních rostlin, vyznačující se tím, že se na vodní rostliny nebo do vody, v níž rostou, aplikuje účinné množství sloučeniny podle vynálezu.

Sloučeniny podle vynálezu byly podrobeny standardnímu testu algicidní účinnosti proti vodním řasám. Při prvním testu se hodnotí účinnost popisovaných sloučenin proti Chlorella vulgaris, Scenedesmus quadricanda a Anacystis nidulans. Tyto druhy řas se vypěstují na šikmém agaru obsahujícím živné prostředí (Hughesovo prostředí). Tyto agarové půdy se používají к inokulaci pokusného prostředí, jímž je samotné vodné Hughesovo prostředí. Agarová živná půda se promyje 5 ml sterilního Hughesova prostředí, které se pak vnese do 400 ml sterilního Hughesova prostředí. Do několika ampulí o objemu 12 ml se pak vnesou vždy 2 ml inokulovaného prostředí.

Pro účely testu se pokusné sloučeniny upravují tak, že se 10 mg sloučeniny rozpustí v roztoku 0,5 ml acetonu a 4,5 ml sterilního 0,1% vQdného polyoxyethylenisorbitammoleátu (Tween 80). Do ampulí obsahujících různé druhy řas se pak přidají příslušné dávky takto připravených účinných prostředků. Za 7 dnů po ošetření se pokus vyhodnotí vizuálním zjištěním stavu v ošetřených ampulích a porovnáním se stavem v kontrolních ampulích. Účinnost se vyjadřuje za pomoci stupnice 1 až 5, v níž mají jednotlivé hodnoty následující významy:

= žádný účinek = mírný účinek = středně silný účinek = silný účinek = 100% zničení

Výsledky shora popsaného testu algicidní účinnosti sloučenin podle vynálezu jsou uvedeny v následující tabulce 14:

Tabulka 14 sloučenina koncentrace z příkladu Č. (ppmj účinnost proti vodním řasám účin n o s t Scenedesmus quadricanda

Anacystis nidulans

Chloreíla vulgaris

kontrola	0	0	0
1	10	4	5	5
	1	3	3	5
	0,5	3	3	5
2	10	5	5	4
	1	1	1	1
	0,5	1	1	1
3	10	5	5	5
	1	4	5	4
	0,5	4	5	5
4	10	5	5	5
	1	2	2	2
	0,5	2	2	3

sloučenina z příkladu č.

koncentrace (PPm)

0,5

0,5

ú č 1 n n 0 s t
Chlorella vulgarís	Scenedesmus quadricanda	Anacystis nidulans
1	1	1
4	4	4
5	4	1
5	4	1
2	4	5
5	5	5
5	5	5
5	5	1

Několik sloučenin podle vynálezu se hodnotí co do algicidní účinnosti proti vodním řasám ve druhém testu, který se provádí shora popsaným způsobem s tím rozdílem,

Tabul

sloučenina z příkladu č.	koncentrace (ppm)	účinnost proti Chlorella vulgaris
kontrola		0
1	0,5	5
	0,1	5
	0,05	4
4	0,5	3
	0,1	1
	0,05	1
9	0,5	3
	0,1	1
	0,05	1
10	0,5	5
	0,1	5
	0,05	1
kontrola		0
1	0,5	5
	0,1	4
	0,05	4
4	0,5	1
	0,1	1
	0,05	1
9	0,5	1
	0,1	1
	0,05	1
10	0,5	5
	0,1	5
	0,05	5

že se při něm používá několik dalších druhů řas.

Výsledky dosažené při tomto druhém testu jsou uvedeny v následující tabulce 15:

ka 15
vodním řasám Scenedesmus quadricanda	Anacystis nidulans	Chlamydomonas moewus
0	0	0
5	5	5
5	4	1
5	1	1
4	1	1
1	1	1
1	1	1
2	1	1
1	1	1
1	1	1
4	5	5
4	3	4
4	1	3
0	0	0
5	5	4
1	3	3
1	2	3
1	1	1
1	1	1
1	1	1
2	1	.1
1	1	1
1	1	1
5	5	5
1	3	4
1	3	2

-triazin). Za použití obecného testu popsaného výše se porovnává účinnost těchto sloučenin proti Anabaena spec. Relativní účinnbsti výše zmíněných sloučenin jsou uvedeny v následující tabulce 18:

Sloučenina z příkladu č. 4 se dále hodnotí co do algicidní účinnosti proti vodním řasám přímým srovnáním se známými algicidy, a to preparáty cutrine-plus (směsný ethanolaminový komplex mědi) a aquazine (simazin, tj. 2-chlor-4,6-bis(ethylamino)-sTabulka 16 algicidní účinnost proti Anabaena spec.

účinná látka dávka (ppm) vyhubení v % za 1 týden po ošetření

sloučenina z příkladu 4	1,0	87
	0,3	83
	....... 0,1	....... 80
cutrine-plus	0,4	80
aquazine	1,8 '	53
(kontrola)

Jak již bylo uvedeno výše, vykazují sloučeniny podle vynálezu rovněž účinnost jako regulátory růstu vodních rostlin a lze je používat jako vodní herbicidy. K hodnocení účinnosti sloučenin podle vynálezu na regulaci růstu vodních rostlin byla v laboratorních podmínkách použita následující metoda.

Tetstované sloučeniny se obvyklým způsobem zpracují na příslušné prostředky. Do skleněné nádobky o obsahu 12 ml se odváží 20 mg testované látky a k ní se přidá 1 ml acetonu a 9 ml 0,1% vodného polyoxyethylensorbitanmonooleátu (Tween 80). Tentoroztok se pak ředí příslušnými objemy vody k získání roztoků obsahujících testovanou látku v koncentraci 10, 10,5 a 0,25 ppm.

Pro testování se připraví - nerozvětvené terminální části Hydrilla verticillata (přeslenice vodní) o délce 10 cm. Vždy tři z těchto odřezků se vloží do nádoby z plastické hmo ty, obsahující 785 ml vody s obsahem testovaného účinného prostředku a 3 ml Hoaglandova živného roztoku. Do několika kontrolních nádob obsahujících pouze vodu se rovněž vloží vždy tři deseticentimetrové odřezky přeslenice. Do vody v každé kontrolní nádobě se rovněž přidá příslušné -množství rozpouštědla, jaké se používá k přípravě prostředku obsahujícího testovanou sloučeninu v každé z pokusných nádob.

Po 2 až 3 týdnech se změří celková délka každé rostliny. Ze součtu naměřených délek se dělením počtem pokusů získá průměrná délka. Odečtením 10 cm od průměrné délky se zjistí průměrný délkový přírůstek. Takto zjištěný rozdíl se dělí průměrným délkovým přírůstkem rostlin v kontrolních nádobách obsahujících vodu a rozpouštědlo, a -podíl se vynásobí stem, čímž se získá inhibice v procentech. Celý tento postup znázorňují následující vztahy:

součet naměřených délek ve všech pokusech . „ —---------——-—;—_:------------ — -průměrná délka) počet pokusů průměrná délka — 10 cm = průměrný délkový přírůstek průměrný délkový přírůstek průměrný délkový přírůstek u kontrolních pokusů

X 100 = inhibice v %

Každá ze sloučenin používaných v tomto testu se označuje číslem příkladu své přípravy. Výsledky shora popsaných ' testů, prováděných při níže uvedených koncentracích testovaných sloučenin (v ppm) a vyhodnocovaných po 3 týdnech, jsou uvedeny v následující tabulce 17:

účinnost na regulaci růstu vodních rostlin

Tabulka 17

sloučenina z příkladu č.	průměrná inhibic-e růstu v % pn -koncentraci, účinné látky
10 ppm	1 ppm	0,5 ppm	0,25 ppm
2	73	—2	13	14
3	100	86	91	87
4	100	80	74	76
5	16
6	100	78	59	48
7	59	67	53	36
8	75	2	16	12

Některé ze sloučenin podle vynálezu byly dále testovány co do herbicidní účinnosti protí vodrnm plevetem za použití dalsteh druhů -plevelů. Pro tyto testy se účinné látky upravují na příslušné prostředky shora popsaným způsobem a vyhodnocení herbicidní účinnosti se provádí vizuálním pozorováním se stavem u neosetřených kontrolních rostlin. Účinnost se u^dáv^á za použití stupnice 1 až 5, v níž -mají jednotlivé hodnoty následující významy:

= žádný pozorovatelný účinek = mírné poškození rostlin = středně silné poškození rostlin = poškození rostlin v rozsahu ^-až 90 % = rostliny úplně zničeny

Výsledky tohoto testu jsou uvedeny v následujících tabulkách 18 a 19.

V tabulkách 18 a 19 jsou pokusné rostliny označovány zkratkami s následujícími významy:

Hv — Hydrilla verticillata (přeslenice vodní)

Ce = Ceratophylluim (růžkatec)

Le = Lemn'a (okřehetk)

Na = Najas (řečanka)

My = Myriophyllum (stolístek)

Ca = Cabamba (kabomba)

Ch = Chara (pa-rožnatka)

Tabulka 18 herbicidní účinnost proti vodním plevelům

sloučenina z příkladu č.	za 1 týden po -ošetření
koncentrace (ppm)	Hv	Ce	Le
kontrola		1	1	1
1	10	5	5	2
	4	1	1	1
	2	1	1	1
2	10	3	3	1
3	10	1	1	1
4	10	1	1	1
5	10	1	1	1
6	10	1	1	1
8	10	1	1	1
10	4	4	—	4
	2	4	—.	4
11	10	1	1	1

гЧгЧФФгЧФФ00гЧгЧСП1Л1П

гчюююфюююфсмтюю гЧюююфюффюсощюю Н1П1П1ЛЮ1Л^00НН1ЛЮ1Л гЧФФФФФФООСМгЧФФФ φφφΦζΜΦΙΌΦΦΦΐηΐΌΐη гЧФюшсмоооооооосмютю

гЧСМЮСМСМФСМСМгЧт-ЧООЮЮ гЧютФсоФСОФсосмютш т-ЧЮЮФСМСОСОт-НСМСМЮЮЮ фююююффсофгЧююю гЧфООООООООСМСМСМгЧСОФОО гчфффффффффююф гЧСОЮСМгЧСОгЧСМСМСМЮЮЮ

HMOQrlHHHNrHHrHrHH гЧСОСОООСОгЧСМСМООООСООООО гЧСМгЧСМгЧгЧт-ЧгЧСМСОООгЧгЧ гЧфффСМгЧгЧСМгЧгЧФСООО гЧСМСМСМСМСМСМООгЧгЧгЧСМгН гЧСМСМСМСМСМСМООООФСМСМОО гЧСОООгЧгЧт-ЧгЧСМгЧСМСМОООО

ш	ΚΊ	1П	Ю
СМ гЧ θ' см	гЧ θ' СМ	гЧ О' СМ	т-Ч сГ

ст>

3»

Sloučeniny podle vynálezu lze dále používat k hubení· tokozelky vodního hyacintu. Tokozelka vodní hyacint je plovoucí vodní rostlina řádu Eichhornia crassipes z čeledi Pontederiaceae. V teplých oblastech je tato rostlina 'velmi obtížná, protože plove na hladině vody a často ucpává vodní cesty, přičemž ji nelze dobře hubit.

Několik sloučenin podle vynálezu bylo testováno co do účinnosti regulovat růst vodního hyacintu. Při jednom z těchto testů se sloučeniny podle vynálezu upravují na příslušné prostředky shora popsaným způ sobem za pomoci emulgátoru Tween 80 v acetonu a aplikují se postřikem na listy .rostlin vodního hyacintu, pěstovaných ve vědrech umístěných ve skleníku. Za 7 dnů po aplikaci se pak vizuálně zjišťuje herbicidní účinnost. Vyhodnocuje se jednak stav ošetřených rostlin a jednak stav rostlin kontrolních. Účinnost sloučenin podle vynálezu se rovněž porovnává s účinností komerčního herbicidu diuron, což je derivát dichlorfenylmočoviny. Výsledky testu jsou uvedeny v následující tabulce 20:

Tabulka. 21 účinnost proti tokoizelce vodnímu hyacintu

sloučenina z příkladu č.	dávka (kg/ha)	účinnost při aplikaci na list za 1 týden po ošetření
kontrola	0	0
1	0,28	98
	0,09	96
	0,028	58
4	0,28	75
	0,09	28
	0,028	23
9	0,28	77
	0,09	37
	0,028	3
10	0,28	99
	0,09	91
	0,028	58
diuron	0,28	81
	0,09	40
	0,028	10
Sloučenina z · · příkladu 10 byla dále hodno-	vodního hyacintu rostoucí ve vědrech · umis-
cena co do herbicidní účinnosti proti toko-	těných ve	skleníku. · Vizuální · vyhodnocení
zelce vodnímu hyacintu při aplikaci na ko-	účinosti se	.provádí za 7 dnů po aplikaci .a
řeny nebo na list. Testovaná látka ·se na	pa(k znovu	za 14 dnů po aplikaci. Dosažené
příslušný prostředek · upravuje shora · popsa-	výsledky jsou uvedeny v následující tabul-
ným způsobem a. aplikuje se · na rostliny	ce 21.

Tabulka 21

účinnost proti tokozelce vodnímu hyacintu
sloučenina z příkladu č.	dávka (ppm)	ú . č i η n o s t v %
listová aplikace	kořenová aplikace
1 týden po ošetření	2 týdny po ošetření	1 týden po ošetření	2 týdny po ošetření
kontrola
(rozpouštědlo)	0	0	0	0	0
diuron	0,3	70	100	27	98
	0,1	50	43	17	15
	0,03	20	10	3	0
10	0,3	90	100	63	100

Jak jasně vyplývá z údajů uvedených v tabulkách 12 až . 19, jsou sloučeniny podle vynálezu užitečné pro regulaci růstu vegetace. Vynález tedy zahrnuje rovněž způsob hubení a regulování růstu vodních rostlin, který se v .praxi provádí tak, že se do vody obsahující ponořené nebo .plovoucí vodní rostliny přidá účinný isoxazolylimidazolidinonový derivát podle vynálezu, nebo že se rostliny uvedou jinak do styku .s účinnou látkou, například aplikací účinné látky do půdy pod vodní hladinou, v níž jsou vodní rostliny zakořeněny. Účinné látky je možno do. vody .aplikovat jako popraše, v nichž jsou obsaženy ve směsi s práškovým pevným. nosičem, jako beintonitem, valchařskou hlinkou, infusoriovou hlinkou nebo různými minerálními silikáty, například slídou, mastkem, pyrofylitem a hlinkami. Účinné látky lze rovněž mísit s povrchově aktivními dispergátory na koncentráty, čímž se v případě postřikové aplikace usnadní dispergování účinných látek ve vodě a .zlepší se smáčivost. Je-li to žádoucí, lze účinné látky mísit s práškovými pevnými nosiči a současně s povrchově aktivními dispergátory, čímž je možno získat smáčltelné prášky, které lze aplikovat buď přímo nebo je lze protřepat s vodou a aplikovat s vodou a aplikovat vzniklou disperzi. Tyto smáčitelné prášky účelně obsahují zhruba 25 až 85 % hmotnostních účinné látky, tj. sloučeniny regulující růst vodních rostlin, spadající do rozsahu shora uvedeného .obecného vzorce. Účinné látky je možno rovněž rozpustit v oleji, jako v uhlovodíkovém oleji nebo v oleji .na bázi chlorovaných uhlovodíků, a získaný olejový roztok účinné látky pak dispergovat ve vodě za pomoci povrchově aktivního dispergátoru, za - vzniku vodné disperze . aplikovatelné . postřikem. Výše zmíněnými povrchově aktivními činidly mohou být aniontová, neionogenní . nebo kationtová povrchově aktivní ' činidla. Tato povrchově aktivní činidla jsou dobře známá a jejich detailní příklady je možno nalézt ve sloupcích 2 až 4 amerického patentního spisu č. 2 614 916 (Hoffman a spol.).

Sloučeniny použitelné při tomto provedení vynálezu lze rovněž aplikovat jako aerosoly. Roztoky pro aerosolovou aplikaci je možno připravit přímým rozpuštěním v aerosolovém p-ropelantu, který je za tlaku kapalný, ale za atmosférického. tlaku při běžné teplotě (například 20 °C) plynný, nebo je možno roztok pro aerosolovou aplikaci připravit . nejprve rozpuštěním účinné látky v méně . těkavém .rozpouštědle a smísením Vzniklého roztoku s vysoce těkavým kapalným aerosolovým .propelantem.

Sloučeniny použitelné jako regulátory růstu vodních rostlin lze rovněž aplikovat jako invertní emulzní preparáty. Invertní emulzní preparát se připraví tak, že se nejprve vyrobí roztok sloučeniny regulující růst vodních rostlin v těžkém oleji, jako v motorové naftě apod., a takto získaný roztak se za intenzivního míchání a. hnětení kombinuje s vodou. Vzniklá hustá emulze se uloží na dno. jezera, řeky, rybníka apod., přičemž se z ní postupně uvolňuje látka působící jako regulátor vodních rostlin. V následující části je uveden příklad invertního emulzního preparátu připraveného za použití sloučeniny z příkladu č. 1 . podle vynálezu. ’

Invertní emulze sloučenina z příkladu č. 1 12,5 g motorová nafta 333 ml inver.tující olej x) 33. ml

x) Vioko-Rhap Inverting Oil (Rhodia, lne.)

250 ml tohoto roztoku se kombinuje s 3750 mililitry vody za intenzivního míchání a hnětení, za vzniku husté invertní emulze.

Sloučeniny použitelné jako regulátory růstu vodních rostlin lze rovněž aplikovat ve formně pelet, které se připravují ze směsi cca 2 % účinné látky, cca 85 °/o hlíny a cca 10 % vody, přičemž veškeré procentické údaje jsou hmotnostní. Směs se pak vytlačuje na peletizačním mlýnu .s vhodným průměrem průvlaku, například cca 0,3 cm. Vytlačené pelety mají rozměry cca 0,3 X X 3,7 cm a vysoušejí se na obsah vlhkosti cca 8 .%.

Způsob .potlačování růstu vodních rostlin se v praxí provádí tak, že se do vody obsahující ponořené nebo plovoucí rostliny přidá růst .regulující nebo herbicidní množství některé z výše uvedených sloučenin tak, aby se dosáhlo koncentrace účinné látky zhruba od 0,01 do 10 ppm. Výhodný způsob regulace růstu vodních rostlin je zaměřen na potírání vodních rostlin, jako tokozelky vodního hyacintu. Tyto rostliny je možno potírat listovou nebo kořenovou aplikací sloučenin podle vynálezu v dávce cca 0,011 .až 1,1 kg/ha.

Optimální . koncentrace účinných látek pro ten, který specifický případ kontroly vodních plevelů se mění v závislosti na teplotě, na druhu potírané rostliny a na charakteru ošetřované vodní plochy. Pro stejný tstupeň vyhubení plevelů je třeba při vyšší teplotě vody použít obecně nižší množství účinné látky než při nižší teplotě vody. Při použití k regulaci růstu ras nebo vodních rostlin se účinné látky obvykle používají v koncentracích zhruba od 0,1 do 10 ppm. Přepočteno na vodní plochu .odpovídá koncentrace 0,1 až 10 ppm dávce zhruba 0,33 až 33 kg/ha vodní plochy do hloubky z hrubá 30 cm.

K regulování růstu vodních rostlin se· s výhodou používají sloučeniny z příkladů č.

44

1, 2, 4, 9 a 10. Tyto sloučeniny je možno apli- bo roztoků v rozpouštědlech mísitelných kovat na prostředí, kde rostou vodní rost- s vodou.

liny ve formě dls^pergovatelných prúšM ne-

Claims (6)

PŘEDMĚT VYNÁLEZU

1. Herbicidní, algicidní a růst suchczemských a vodních rostlin regulující prostředek, vyznačující se tím, že jako účinnou lát^ku Obsahuje 1,⁰ až ^90,0 % hmotnostních isoxazíoylimidazolidmonu oděného vzorce I (I) ve kterém

R¹ znamená aloovou stopmu s ¹ až 6 atomy uh^líku

R^{2 př}e^dstavuje atom vo^ku nebo spole&to s ^r4 tvo^ří dvojnou vaz^bu,

R³ znamená atom voclíto nebo al^kyl°vou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku,

R4 představuje hydroxyskupinu, alkanoyloxyskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku nebo společné s ^R2 tvo-n dvojnou vaztou, ^r5 znamen^á atom vodfou, atom Wogenu, kyanoskupinu, nitroskupinu nebo alkylovou skupinu s 1 · až 6 atomy uhlíku a ^{R6 př}edstavuje atom ·vo^díku^, al^kylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, trilluorímethylovou skupinu, alkoxyalkylovou skupinu obsahující 1 až 3 atomy uhlíku v alkoxylové části a 1 až 6 atomů v části alkylové nebo cykloalkylovou skupinu se 3 až 7 atomy uhlíku, popřípadě substituovanou alkylovou skupinou s 1 až 3 atomy uhlíku, společně s alespoň jedním nosičem nebo ředidlem.

2. Prostředek podle bodu 1, vyznačující se tím, že jako· účinnou látku obsahuje· sloučeninu shora uvedeného obecného vzorce I, ve ^kterém. ^R1, ^{R2, R3}, ^R4 a ^r5 maj^í význam jako v ^bo^du 1 a ^R6 představuje atom vo^díku, alkylovou skupinu s· 1 až 6 atomy uhlíku, trifluoгmeth^ylovou skupinu nebo alkoxýalkylovou •skupinu obsahující 1 až 3 atomy uhhku v alkoxylové a ¹ až ⁶ atomy uhlíku v části alkylové.

3- (⁵-n-^prop^yl-³-isoxazol^yl ] -⁴-acetoxy-lmethyl-Z-imidazondinon.

3- (5-Il-propyl13-isoxazolyl ] -4-hydroxy1l-methýl12-imiiazol·i^dmon · a

3- [ 5- (1-eth^ylll1met^bylpropyl) -31isoxazolýl ] 14-acetoxy-l-meΐhyl-21imida1 .zolidinon·,

3-(5-( 1-ethylll-met:hylproρyl) -3-.sox^^¹¹ ] 1⁴-h^ydroxy-l1meth^ýl-2-im^ida1 zolidinoip,

3-(51terc.butýl-31isoxazolyl )-4-acetoxy-l-methyl-2-imidazolidlnon, ³- [ ³,⁴-dinlethy^⁵-^ι-soxaaz^ly^l) -l-methýl·²-imidazΌliii'ncnl,

3- (3-terc.but^y115-isoxazol^yl)-4-^-c^toxy1l-'Inethyl-²-imidazollil·non,

3-( ³-methyl1⁴1^kyan1⁵1^lsoxa'zol^ýl ]-⁴1hýdroxy1l1met^býl-2-l·midazoli'dinon,

3- (3-isopropy 1-5--soxazolyl )-4-hydroxy-l-'methýl-2-imidazolldinon, ³- [ ^tV-dimethyl-Z-methox^thy ] -⁵-isQxazolyl ] 14-^bydroxy-l1methýl121i'Πl'ida1 zolidinon,

3- (3-terc.butyl-5-isíDxazolyl ] -4-hydroxy-l-methyl-2-imidazolidinon, ³- (³-ⁱmethyl-⁵-isoxazolyl ] -⁴-^hydr ox^y-l-methyl-2-imidazolidinon,

3- (5-isopropýl-3-isoxazolýl ] -4-hydroxy-l-methýl-2-imliazolidinon,

3- (5 -methyl-3 -isoxazo oy 1) -4-hydroxy-l-TOethyl^-imidazolidmon,

3- (5-terc.butyl-3-i:saxazolyl ] -4-hydroxy-l-methy--²-imidazo.lidirion,

3- [ 5- (Ье^^суктпех^ )-3-isoxaz o ty 1] -4-a-cetoxy-l-methyl-2-imidazolidino'n.

3-(5-( 1 --ethyle ^yk lohex ^yl) -3<-isoxazol^yl ] -4-hydJ^^oxy-l-i^^^t^l^^^l^-^í^-^i^mii^azolidinon a

3. Prostředek podle bodu 1, vyznačující se tím, že jako účinnou látku obsahuje isoxazolylimidazolidinon shora uvedeného obecného vzorce ^I, v^ybraný ze s^kuprn^y zahrnující

⁴. ^prost^řede^k po^dle ho^{dů 1} a ², vyznačující se tím, že jako účinnou látku obsahuje isoxazolylimidazolidinon shora uvedeného obecného vzorce I, vybraný ze skupiny zahrnující

⁵. Způso^b výro^{by i}soxazo^lylim^idazoli^din01 nů · obecného vzorce I podle bodu 1, · vyzná

229899

4β čující se . tím, že se (dialkoxyjethyl-isoxazolylmočovina obecného vzorce II

X a Y nezávisle na sobě představují vždy alkoxyskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, zahřívá v přítomnosti kyseliny na teplotu mezi 40 a 55 °C a vzniklý isoxazolylimidazolidinon obecného vzorce I, v němž R4 znamená hydroxyskupinu, se popřípadě dehydratuje.

6. Způsob podle bodu 5, k výrobě účinných látek podle bodu 2, vyznačující se tím, že se jako výchozí látky používají sloučeniny shora uvedeného obecného vzorce II, ve kterém R1, R³, R⁵ a R6 mají význam jako v bodu 2 a X a Y mají význam jako v bodu