CS223295B1 - Imunoreagens - Google Patents

Imunoreagens Download PDF

Info

Publication number
CS223295B1
CS223295B1 CS938481A CS938481A CS223295B1 CS 223295 B1 CS223295 B1 CS 223295B1 CS 938481 A CS938481 A CS 938481A CS 938481 A CS938481 A CS 938481A CS 223295 B1 CS223295 B1 CS 223295B1
Authority
CS
Czechoslovakia
Prior art keywords
particles
phagocytic
phagocytosis
acrylamide
glycol
Prior art date
Application number
CS938481A
Other languages
English (en)
Inventor
Vaclav Vetvicka
Lubor Fornusek
Jindrich Kopecek
Original Assignee
Vaclav Vetvicka
Lubor Fornusek
Jindrich Kopecek
Priority date (The priority date is an assumption and is not a legal conclusion. Google has not performed a legal analysis and makes no representation as to the accuracy of the date listed.)
Filing date
Publication date
Application filed by Vaclav Vetvicka, Lubor Fornusek, Jindrich Kopecek filed Critical Vaclav Vetvicka
Priority to CS938481A priority Critical patent/CS223295B1/cs
Publication of CS223295B1 publication Critical patent/CS223295B1/cs

Links

Landscapes

  • Pharmaceuticals Containing Other Organic And Inorganic Compounds (AREA)

Description

Vynález se týká použití mikročástic na bázi hydrofilních polymerů v imunologii, zejména pro stanovení fagocytární aktivity.
Fagocytóza je jako jeden z imunologických amplifikačních systémů významným prostředkem obrany organismu. Klinické testování úrovně fagocytózy se stává důležitým kritériem pro posouzení stavu imunity pacienta. Existuje dlouhá řada chorob, jež jsou doprovázeny nebo i přímo zapříčiněny defekty fagocytární schopnosti makrofágů a mikrofágů. Jde jednak o defekty primární, tj. přímo ve funkceschopnosti těchto buněk, zpravidla jejich cytoplazmatických membrán, a jednak defekty sekundární spočívající v dysfunkci opsonizačních či chemotaktických faktorů jako například při agammaglobulinémii, defektech komplementového systému, septických stavech, nádorových onemocněních atd.
V současné době se pro stanovení fagocytární aktivity používá řada metod založených na fagocytóze nejrůznějšího materiálu. U každé z dosavadních technik lze bohužel najít nedostatky, které ztěžují správnou interpretaci výsledků a znejasňují tento významný test klinické imunologie.
V klinické praxi se nejvíce používá metoda fagocytózy mikrokrystalů uhličitanu kademnatého (CdCCU), kvasinek Candida albicans nebo Saccharomyces cerevisiae. Při použití mikrokrystalů CdCOí jsou základním nedostatkem obtíže s přípravou standardní suspenze kadmiových mikrokrystalů, neboť při případném uvolňování volného kadmia dochází k prudké inhibici fagocytózy. Dalším nedostatkem tohoto postupu je závislost na autologním séru. V průběhu testu navíc dochází k určitému poškození buněk, takže interpretace výsledků je značně nespolehlivá. Nevýhody obou zbylých technik jsou společné: obtížná příprava fagocytovaných částic, nutnost jejich stálé kultivace, určitá nestandardnost metody v různém prostředí a též závislost na opsonizaci.
Jmenované nevýhody dosud běžně používaných postupů odstraňuje metoda podle vynálezu.
Předmět vyná’ezu spočívá v použití mikrosférických částic na bázi hydrofilních polymerů o velikosti 0,05 až 3,0 ,um jako imunoreagens pro stanovení vlastností a funkcí plasmatické membrány buněk zúčastňujících se imunitních procesů a pro separaci buněk.
Mikrosférlcké částice z hydrofilních polymerů o velikosti 0,05 až 3,0 μπι vhodné pro
22329S použití v imunologii se připravují radiační polymerizací, účinkem χ záření z kobaltového zdroje, směsi složené z 90 až 99 % hmot. vody nebo její směsi s 0,01 až 20 % obj. alkoholu o počtu C atomů 1 až 4, 1 až 10 % hmot. monomerní směsi, složené z 25 až 99,5 % hmot. hydrofilních monomerů, 0,01 až 40 % hmot. ionogenních komonomerů a 0,1 až 35 % hmot. síťovadla a 0,01 až 2 % hmot. polymerního aditiva o molekulové hmotnosti 10 000 až 200 000 g/mol.
Jako hydrofilních monomerů lze použít glykolmonomethakrylát, glykolmonoakrylát, kde glykol znamená nejen prostý ethylenglykol, nýbrž i propylenglykol, butylenglykol, jakož i diethylenglykol, triethylenglykol a další homologické polyglykoly; glycerinmonomethakrylát, N-monosubstltuovaný methakrylamid, N-monosubstituovaný akrylamid, Ν,Ν-disubstituovaný akrylamid, kde substituent může být alkyl s 1 až 5 atomy uhlíku, nebo hydroxyalkyl s 1 až 6 atomy uhlíku, obsahující 1 až 2 OH skupiny; 4-vinylpyridin, 2-vinylpyridln, 5-vinyl-2-methylpyridin; akrylamid, methakrylamid.
Ionogenní komonomery jsou kyselina methakrylová, kyselina akrylová, kyselina itakonová, maleinanhydrid, diethylaminoethylmethakrylát, dimethylaminoethylmethakrylát, p-diethylaminostyren; methakryloyloxyethyltrimethylamoniumchlorid.
Jako síťovadla je výhodné použít glykoldimethakrylát, kde glykol má výše uvedený význam; glykoldiakrylát, methylen-bis-akrylamid, ethylen-bis-akrylamid, trimethylolpropantriakrylát, triakryloylhexahydrotriazin.
Aditivum je s výhodou poly[N-(2-hydroxypropyl) methakrylamid], dále je možno použít N-monosubstituovaný methakrylamid, póly N-monosubstltuovaný akrylamid, póly Ν,Ν-disubstituovaný akrylamid, kde substituent může být alkyl s 1 až 3 atomy uhlíku, nebo hydroxyalkyl s 1 až 5 atomy uhlíku obsahující 1 až 2 OH skupiny, polyvinylalkohol, polyakrylamid, polyethylenglykoly, polypropylénglykoly. Molekulová hmotnost aditiv je výhodně v rozmezí 10 000 až 200 000 g/mol.
Při polymeraci se postupuje tak, že směs monomerů (polymerizační směs) se naplní do polymerizační nádoby, například skleněné ampule, probublá dusíkem asi 15 až 20 minut, a zataví (nebo jinak utěsní). Za teploty 0 až 40 °C se ampule umístí do centra kobaltového zdroje a ozáří tak, aby dávka byla 2 až 30 k Gy. Po ozáření se ampule otevře, obsah 10X dekantuje nadbytkem destilované vody (dekantaci lze provést i ve dvou stupních, nejprve směsí ethanolu a destilované vody, poté destilovanou vodou) a uschová při 4 °C.
Výhodou tohoto způsobu polymerace je možnost přípravy čistých mikrosférických částic. To je důsledkem toho, že proces probíhá v nepřítomnosti iniciátorů či emulgátorů.
Principem nově navrhované metody je fagocytóza synteticky vyráběných částic. Tato metoda odstraňuje výše jmenované nevýhody dosud běžně používaných postupů. Příprava částic je standardní, vzniklá suspenze je naprosto homogenní a stálá (několik let). Protože jde o syntetický materiál, metoda není závislá na opsoninech.
Částice jsou sférické, homogenní velikosti, lze je připravovat v různých velikostech na základě pouhé změny koncentrace výchozích reagens. V základním provedení mají mírný negativní náboj, což vzhledem k negativnímu náboji buněk zajišťuje jejich nízkou nespecifickou adherenci k povrchu buněk. Částice jsou snadno barvitelné běžnými barvicími technikami optické i elektronové mikroskopie. Částice je možno značit fluorescentně a po tomto označení použít k detekci buněk pomocí fluorescenčních technik. Fluorescentní značení je možno provést běžně používanými postupy, například použitím fluoresceinisothiokyanátu nebo dansylallylaminu (v množství 0,01 až 5 % hmot.).
Částice obsahují volné funkční skupiny a je možno je dodatečně modifikovat pro specifickou vazbu ke zvoleným determinantám buněčných povrchů.
Zásobní suspenzi částic lze skladovat při teplotě 4 °C a lze ji uchovávat v neporušeném, tj. neaglutinovaném a nekontaminovaném stavu i bez sterilního zacházení či použití antibiotik či konzervačních látek minimálně 2 roky.
Trvanlivost suspenze byla ověřována na Imunologickém oddělení MBÚ ČSAV od prosince 1978 do listopadu 1981.
Při testu fagocytózy podle vynálezu se postupuje tak, že se 0,1 ml čerstvé periferní krve odebrané do heparinu (5 j/mlj smíchá s 0,05 ml částic dle příkladu 1 (neředěných na poměr 4 až 5 X 108/ml v pufrovaném fyziologickém roztoku). Směs se ponechá inkubovat 60 minut při 37 °C za stálého třepání. Po inkubaci se provedou nátěry na odmaštěná podložní skla a po obarvení metodou May-Grůnwald-Giemsy se hodnotí. Jako pozitivní se hodnotí buňka s 3 a více fagocytovanými částicemi. Počítá se procento fagocytujících buněk celkově, °/o fagocytujících buněk určitého typu (FA) a fagocytární index fagocytů (FIF).
Výhody nového testu fagocytózy podle vynálezu jsou v tom, že metoda je rychlá, přičemž lze současně rutinně hodnotit krevní obraz. Metoda není přístrojově náročná a lze ji provést v rámci běžného vybavení laboratoře. K jednomu testu je potřeba pouze 0,1 ml periferní krve, což zabraňuje zbytečně vysokým odběrům krve, vedoucím často k dalšímu stresu dárce, což je důležité zvláště u dětí. Částice se barví při použití barvicí metody dle May-Grůnwald-Giemsy do výrazně modra až modročervena, což umožňuje snadné odlišení od jádra a cytoplazmy buněk. Metodu lze dále celostátně standardizovat, tento krok dosud používané techniky neumožňovaly. Metoda byla testována jednak na imunologickém oddělení MBÚ na zdravých dobrovolných dárcích a jednak na Klinice infekčních chorob nemocnice Na Bulovce na zdravých dárcích ve stáří 5 až 6 let a na dárcích (3 až 6 let) s otitis média chronica. Výsledky ukazují na rozdíl schopnosti fagocytózy buněk bílé řady krve nejen u mladých a dospělých dárců, ale i mezi zdravými a nemocnými jedinci. Podle dosavadních výsledků se tato metoda zdá být standardní, spolehlivá, levná a rychlá, je tedy možno ji doporučit pro rutinní klinickou praxi.
V dalším je pomocí příkladů znázorněna příprava mikročástic a v tabulkách jsou uvedeny výsledky klinických testů.
Příklad 1 g směsi sestávající ze 77,8 % hmot. 2-hydroxyethylmethakryiátu, 0,1 % hmot. ethylendimethakrylátu, 2 % hmot. methylen-bis-akrylamidu, 0,1 % hmot. poly[N-(2-hydroxypropyljmethakrylamidu] o střední molekulové hmotnosti 70 000 g/mol a 20 % hmot. kyseliny methakrylové bylo rozpuštěno v 95 ml vody. Po přefiltrování byl roztok předložen do skleněné ampule, 15 minut probubláván čištěným dusíkem. Poté byla ampule zatavena. Směs byla za laboratorní teploty ozářena z kobaltového zdroje celkovou dávkou 10 k Gy. Po ozáření byla ampule otevřena, obsah vylit do Erlenmeyerovy baňky a opakovaně dekantován. Byly získány mikrosférické částice o průměru cca 0,9 ,um.
Příklad 2 g směsi sestávající z 50 % hmot. 2-hydroxyethylmethakrylátu, 8,5 % hmot. ethylendimethakrylátu, 40 % hmot. akrylamidu a 1,5 % hmot. poly[N-[2-hydroxypropyljmethakrylamidu] o střední molekulové hmotnosti 30 000 g/mol bylo rozpuštěno v 97 ml vody. Dále bylo postupováno jako v příkladu 1.
Příklad 3 g směsi sestávající z 77,9 % hmot. 2-hydroxyethylmethakrylátu, 0,1 % hmot. ethylendimethakrylátu, 2 % hmot. methylen-bis-akrylamidu a 20 % hmot. kyseliny methakrylové bylo rozpuštěno v 95 ml vody. Dále bylo postupováno jako v příkladu 1. Byly získány částice o průměru cca 1 («m.
Příklad 4 g směsi sestávající z 76,7 % hmot. 2-hydroxyethylmethakrylátu, 10 % hmot. 2-(hydroxyethoxy)ethylmethakrylátu, 10 % hmot. diethylaminoethylmethakrylátu, 0,3% hmot. ethylendimethakrylátu, 3 % hmot.
(ethoxyethyl)dimethakrylátu bylo rozpuštěno v 96 ml vody. Dále bylo postupováno obdobně jako v příkladu 1.
Příklad 5 g směsi sestávající z 60 % hmot. 2-hydroxyethylmethakrylátu, 15 % hmot, N-(2-hydropropyljmethakrylamidu, 0,5 % hmot, ethylendimethakrylátu, 3,5 % hmot. methylen-bis-akrylamidu, 20 % hmot. 4-vinylpyridinu a 1 °/o hmot. polyethylenglykolu bylo rozpuštěno v 97 ml rozpouštědla sestávajícího z 90 % vody a 10 % methanolu. Dále bylo postupováno obdobně jako v příkladu 1 s tím rozdílem, že celková dávka ozáření byla 7 k Gy.
Tabulka I
Vliv velikosti částic na stupeň fagocytózy:
velikost částic μιη % fagocytujících monocytů % fagocytujících granulocytů
A 0,35 63,7 58,4
B 0,45 57,9 66,7
C 0,8 55,2 68,7
D 0,9 66,7 65,8
E 1 60,2 69,2
F 1 60,0 64,7
Poznámka: částice A a B jsou příliš malé pro tento test, horší rozlišení počtu pohlcených částic/1 buňku, tedy méně vhodné pro fagocytózní test. A a B jsou určené speciálně pro elektronovou mikroskopii.
Tabulka II
Porovnání některých metod rutinně používaných ke stanovení fagocytární aktivity.
% fagocytujících leukocytů
Poznámka:
Hodnoty pro Saccharomyces a CdCCbjsou pro dospělé dárce.
*částice podle příkladu 3;
**otitis média chronica
Saccharomyces cerevisiae 44 62
CdCO3 13 15
T“7* 33 41
T-7 děti 17 20
Γ-7 pacienti** (děti) 7 8
Tabulka III
Průměrné hodnoty fagocytární aktivity buněk periferní krve u různých dárců.
Počet pokusů Dárce* % fagocytujících % fagocytujímonocytů cích granulocytů
13 R. P. J.H. X dospělí 57,6 44,2 46,0 62,1 59,9 60,0 zdraví dospělí
12 A. L. 38,3 28,0 zdravé
P. H. 35,8 39,2 děti
X děti (5 až 6 let) 38,8 32,6
12 J. L. 25,4 11,1 nemocné
P. P. 17,3 17,7 děti
X pacienti (3 až 6 ) 20,1 13,5
* bylo sledováno 13 (12) dárců ve skupině; dva z nich jsou uvedeni jako příklad
Na přiloženém obr. 1 je znázorněn pozitivní makrofág (buňka vlevo) a dva negativní lymfocyty z peritoneálního výplachu myši. Barvení krystalovou violetí. Inkubace 60 minut, 37 °C, částice připravené dle příkladu 3.
Na obr. 2 jsou znázorněny jednotlivé fáze fagocytózy mikrosférické částice myším peritoneálním makrofágem.
P — částice připravené dle příkladu 3 V — vakuola Inkubace 60 minut, 37 °C Elektromikroskopický snímek

Claims (1)

  1. PŘEDMĚT
    Použití mikrosférických částic na bázi hydrofilních polymerů o velikosti 0,05 až 3,0 ,um jako imunoreagens pro stanoveni
    VYNÁLEZU vlastností a funkcí plasmatické membrány buněk zúčastňujících se imunitních procesů a pro separaci buněk.
CS938481A 1981-12-16 1981-12-16 Imunoreagens CS223295B1 (cs)

Priority Applications (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
CS938481A CS223295B1 (cs) 1981-12-16 1981-12-16 Imunoreagens

Applications Claiming Priority (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
CS938481A CS223295B1 (cs) 1981-12-16 1981-12-16 Imunoreagens

Publications (1)

Publication Number Publication Date
CS223295B1 true CS223295B1 (cs) 1983-09-15

Family

ID=5444337

Family Applications (1)

Application Number Title Priority Date Filing Date
CS938481A CS223295B1 (cs) 1981-12-16 1981-12-16 Imunoreagens

Country Status (1)

Country Link
CS (1) CS223295B1 (cs)

Similar Documents

Publication Publication Date Title
US3963685A (en) Alcohol soluble hydrophilic polymer via aqueous polymerization
MICKELSON et al. Correlation of the relative response index with marrow graft rejection in patients with aplastic anemia
JPWO2021112119A1 (ja) 血液採取容器及び血漿の分離方法
Butterworth et al. Schistosoma mansoni in baboons. Antibody-dependent cell-mediated damage to 51Cr-labelled schistosomula
JP2018050548A (ja) がん細胞捕捉方法
McCoy et al. Human cell-mediated immunity to tuberculin as assayed by the agarose micro-droplet leukocyte migration inhibition technique: comparison with the capillary tube assay
Ibbotson et al. Mucosal cell‐mediated immunity to mycobacterial, enterobacterial and other microbial antigens in inflammatory bowel disease
Crawford et al. Antigens Aua, i and P1 of cells of the dominant type of Lu (a–b–)
JP2023110819A (ja) 血液採取容器、血漿の分離方法、細胞外遊離核酸の分離方法及び細胞外小胞の分離方法
EP0095932B1 (en) The use of a particulate polymer as a carrier for biological substances and the like and such substances supported on the carrier
Fulford et al. Leucocyte migration and cell-mediated immunity in syphilis
EP0060472A2 (en) A method for separating T cells from leukocytes
CN103667174B (zh) 一种用于处理生物样本的组合物
WO2023145137A1 (ja) 血液採取容器、血漿の分離方法、細胞外遊離核酸の分離方法及び細胞外小胞の分離方法
Rolland et al. Flow cytometric quantitative evaluation of phagocytosis by human mononuclear and polymorphonuclear cells using fluorescent nanoparticles
CS223295B1 (cs) Imunoreagens
Holdstock et al. Studies on lymphocyte hyporesponsiveness in cirrhosis: the role of increased monocyte suppressor cell activity
KLIPPEL et al. Lymphocyte tubuloreticular structures in lupus erythematosus: correlation with disease activity
CA1059902A (en) Diagnostic process
JP6809747B1 (ja) 単核球含有血漿分離用組成物及び血液採取容器
Wilkinson et al. The lupus erythematosus cell and its significance
JP7355473B1 (ja) 循環腫瘍細胞分離キット、循環腫瘍細胞分離容器及び循環腫瘍細胞の分離方法
Chitravel et al. Cell mediated immune response in human cases of rhinosporidiosis
Hartman et al. Changes in blood leucocytes resulting from an antigen-antibody reaction
US11175282B2 (en) Method for predicting and monitoring clinical response to immunomodulatory therapy