CS217370B1 - vypalovaoí barva na bázi sklářského barvítka pro dekoraci keramických a poroelánových předmětů. - Google Patents

Abstract

Vynález se týká vypalovaoí barvy na bázi sklářského barvítka pro dekoraoi keramických a pozoelénovýoh předmětů. Řeší otázku poškozování dekoru před finálním vypálením. Podstata barvy podle vynálezu spočívá v tom,že obsahuje 5 až 65 dílů hmot. sklářského barvítka, 1 až 55 dílů hmot. organokřemičitého polymeru a 5 až 90 hmot. dílů organického rozpouštědla například ΰό-terpineolu, terpentýnového oleje nebo xylenu. Organokřemičitý polymer Je tvořen roztokem polymetylfenylsi-· likonu o poměru fenylové a metylové skupiny 0,5 až 1,3 a poměru metylu a fenylu ku křemíku 1,2 až 2, nebo roztokem poly- -m-karboran sylikonu o poměru karboránu ku silikonu od 2:1 do 4:1.

Description

Vynález se týká vypalovací barvy na bázi sklářského barvítka pro dekoraoi keramických a porcelánovýoh předmětů, která je vhodná zejména pro dekor pod glazuru.

Vypalovaoí barvy pro dekoraci poroelánovýoh a keramickýoh předmětů se skládají v podstatě z barvítka, pojivá a ředidla.

Sklářské barvítka jsou obvykle anorganické sloučeniny, zejména kysličníky kovů, o vysoké teplotě tání a stálého barevného odstínu.

Pojivá a ředidla jsou orgániokého původu. Jako pojivá se nejčastěji používají silice, balsámy a syntetioké pryskyřice. Ředidla jsou vysokovroucí rozpouštědla, například terpentýnový olej, terpentýn, dekalin, terpineoly. Barvítka se nerozpouštějí v pojivu ani v ředidle a tvoří s těmito složkami suspenzi vhodnou k nanášení na poroelán nebo keramiku příslušnou teobnikou. Po odpařeni ředidla dojde při vypalovaoím prooesu k vytékání pojivá zá poměrně nízkýoh teplot a sklářské barvítko se spojí a porcelánovou, res. keramickou hmotou. Po tomto procesu sklářské barvítko zachovává tvar, dodaný mu s pojivém a ředidlem při nanášení na příslušnou hmotu.

K nanášení barev na poroelánové nebo keramioké výrobky se v současné době používá v podstatě dvou teohnik. První je starší a spočívá v tzv. ooelotisku, tj. příslušný dekor nebo značka je vyryta do rovné a hladké ooelové desky v požadovaném rozměru.

Barva o vhodné konzistenoi se ručním nebo strojovým stíráním zatlačí do reliéfu dekoru a přebytek barvy se zndesky dokonale odstraní. Na desku se potom přiloží speoiální tenký papír /oigaretový/, na který se barva přilepí a sejme z desky. Po .zasohnutí bar- vy, resp. dekoru, se dekor i s papírem nalepí na poroelánový nebo keramický předmět a po navlhčení papír sejme a sklářské barvítko zůstane na předmětu. Po vypálení předmětu se z barvy odstraní pojivo a předmět je připraven ke glazurování a novému vypálení.

Druhý způsob nanášení barvy, resp. dekoru, je podstatně modernější a nlé i větší produktivitu práce. Spočívá v podstatě v nanesení barvy sítotiskem na elastickou membránu, ze které se pak přenese na keramioký nebo poroelánový předmět, obvykle pneumaticky. Dekor se potom vypálí i s předmětem, podrobí glazurování a naposled vypálí. ·

Nevýhodou dosavadníoh barev pod glazurou na poroelánové a keramioké předměty je především to, že pojivá těohto barev se při vypalování odstraňují a při tomto prooesu narušují pevnost dekoru, který nakonec zůstává bez pojivá a je snadno narušitelnýsebemenším meohaniokým dotekem a to jak v průběhu manipulaoe s předměty po vypálení, tak 1 v procesu glazurování. Poškozený dekor po vypálení se velmi praoně ručně retušuje, oož vyžaduje zvlášť školené praoovnťky. Poškozený dekor při glazurování není možno retušovat a výrobek se stává zmetkem.

Uvedené nedostatky se odstraní vypalovaoí barvou pro dekoraoi keramlokých a poroelánovýoh předmětů. Podstatou uvedené vypalovaoí barvy je, že obsahuje 5 až 65 dílů hmot. sklářského barvítka, 1 až 55 dílů hmot. organokřemičltého polymeru a 5 až 90 hmot. dílů orgániokého rozpouštědla například<^-terpineolu, terpentinového oleje nebo xylenu. Organokřemičitý polymer je tvořen roztokem polymetylfenylsilikonu o poměru fenylové a metylové skupiny 0,5 až 1,3 a poměru metylu a fenylu ku křemíku 1,2 až 2, nebo roztokem poly-m-karboran silikonu o poměru karboranu ku silikonu 2 : 1 do 4 : 1.

Výhoda harv,y podle vynálezu spočívá v tom, že barvítko je fixováno polymerem v naneseném dekoru. Organókovové polymernf pojivo se neodstraní výpalem z barvy, ale naopak přechází v novou chemiokou strukturu, která vzdoruje běžnému mechanickému zacházení při manipulaoi s výrobkem. Pclymerní pojivo se velmi dobře mísí a snáší se sklářským barvítkem a poskytuje barvu vhodnou k nanášení na porcelánové a keramické předměty běžnými technikami. Po nanesení dekoru barva rychle zasychá a dobře drží kresbu podle předlohy. Povroh barevného dekoru je lesklý a kresba ostrá. Nanesený dekor nevyžaduje prakticky retuš, protože nedochází k jeho narušení. Nezanedbatelnou výhodou barvy podle vynálezu je i to, že v současném technologickém zařízení není nutné provádět žádné změny.

Vypalovací barva pro dekoraci keramických a porcelánových výrobků je podrobněji popsána v následujících příkladech:

Příklad 1 dílů hmot. kobaltového barvítka bylo smícháno se 40 díly hmot. roztoku obsahujícího 20 dílů hmot. polymetylfenylsilikonu o poměru fenylu ku metylu 0,78 a poměru metylové a fenylové skupiny ku křemíku 1,7, 10 dílů hmot. xylenu a 30 dílů hmot. oO -terpineolu. Směs byla důkladně promíchána na barvířském tříválcovém mlýnku a nanášena sítotiskovou technikou přes elastickou membránu na porcelánový předmět. Barva zasychá během 1 minuty dekor se nestírá. Po vypálení předřahu na 700 °C opět dekor se nestíró. Potom předmět s dekorem byl glazurován a bylo shledáno, že dekor dokonale přijímá glazuru. Po vypálení oglazurovaného předřadu při teplotě 1370 °C dekor vykazuje ostrou kresbu a charakteristický barevný odstín.

Příklad 2

200 dílů hmot. kobaltového barvítka bylo smícháno s roztokem přpraveným z 36 dílů hmot. teplem tvrditelné polymetylfenylsilikonové pryskyřice o poměru fenylu ku metylu 1,01 a poměru fenylu a metylu ku křemíku 1,9 rozpuštěním v 40 dílech hmot. terpentýnového oleje a důkladně směs promíohána na tříválcovém barvířském mlýnku a dále'aplikována a zpracována obdobně jako v příkladě 1. Získaný dekor se vyznačoval výbornou přil navostí k předmětu a nestíral se jak před vypálením předřahu, tak i po vypálení. V konečné fázi dekor měl ostrou kresbu s charakteristickým barevným odstínem.

Příklad 3

300 dílů hmot. kobaltového barvítka bylo rozemleto spolu s roztokem sestávajícím z 45 dílů hmot. póly-m-karborán silikonu o poměru karboran/silan 3:1, 150 dílů hmot. xylenu a 35 dílů hmot. OČ-terpineolu. Připravená barevná kompozice je homogenní, vláčná, viskozní hmota, která se velmi dobře nanáší na předřah sítotiskem. Dekor na předřahU je velmi pevný, před vypálením 1 po vypálení. Proces glazurování probíhal'velmi £obře, aniž by dooházelo k narušení dekoru, řo vypálení oglazurovaného předřaiu

Claims (3)

PSEDMET VYNÁLEZU

1. Vypalovaoí barva na bázi sklářského barvítka pro dekoraoi keramiokýoh a poroelánovýoh předmětů, zejména pro dekor po4 glazuru, vyznačujíoí se tím, že obsahuje 5 až 65 dílů hmot. sklářského barvítka, 1 až 55 dílů hmot. organokřemlčltého polymeru a 5 až 90 hmot. dílů organiokého rozpouštědla, například -terpineolu, terpentýnového oleje nebo xylenu.

2. Vypalovaoí barva podle bodu 1, vyznačující se tím, že organokřemičitý polymer je tvořen roztokem polymetylfenylsllikonu o poměru fenylové a metylové skupiny*0,5 až 1,3a poměru metylu a fenylu ku křemíku 1,2 až 2.

3. Vypalovaoí barva podle bodu 1, vyznačujíoí se tím, že organokřemičitý polymer je tvořen roztokem poly-m^-karboran silikonu ó poměru karboranu ku silikonu od 2:1 do 4:1.