CS199638B2 - Rapier loom for weaving two fabrics - Google Patents

Description

(54) Jehlový tkací stav pro tkaní dvou tkanin

Vynález se týká jehlových tkacích stavů pro tkaní dvou tkanin s volnými jehlami pro zanášení útku, které jsou vedeny pouze svojí setrvačností a tím, že se opírají současně o paprsek a o spodní osnovní nitě obou prošlupů.

Tkacích stavů pro dvě tkaniny se používá bud pro zdvojnásobení produktivity výroby při stejné rychlosti zanášení útku,' nebo při výrobě dvou tkanin veluru nebo' plyše.

Ukazuje se, že je obtížné docílit ' na tkacím stavu pro dvě tkaniny, používaném pro zdvojnásobení prouŘtivity výroby, téže' rychlosti zanášení jako na ' tkacím stavu pro jednu tkaninu, neboť dráhy jehel, umístěných ve dvou' odlišných úrovních, nejsou zcela stejné, ' takže vznikají obtíže při předávání útků mezi předávacími jehlami a přejímacími jehlami.

Aby mohlo dojít k výměně ' útkové nitě uprostřed prošlupu mezi předávací a přejímací jehlou, je nevyhnutelné, aby obě jehly byly v naprosto stejné výšce, neboť . by se jinak nesetkaly. Klíšťky jehel jsou však ' neseny hlavami, které současně kloužou po paprsku a po spodních osnovních nitích příslušného prošlupu. Paprsek je tuhý, takže hlavy jehel jsou , dostatečně vedeny vzhledem k přibližně svislé rovině paprsku. Takové vedení však neposkytují 'spodní osnovní ni2 tě prošlupu, které se vyznačují určitou ' deformační schopností. Spodní osnovní nitě spodních prošlupů stavů pro tkaní dvou tkanin jsou sice obvykle podepírány .opěrnou podložkou paprsku, která tedy poskytuje nitím určitou tuhost ve svislém směru, avšak pouze směrem dolů. Směrem nahoru se nitě naproti tomu mohou posouvat.

. Tuto přednost . však v žádném případě nelze uplatnit u horního prošlupu. Jelikož hlava každé zanášecí jehly je vzhledem k paprsku vystavena působení třecích sil, tyto třecí síly zabrání, aby při vzniku sebemenších svislých posunů jehel při posunu paprsku hlavy jehel . mohly sledovat zcela přesně polohu, teoreticky vymezovanou osnovními nitěmi. Tyto odchylky navíc nemají stejnou intenzitu na dvou odlišných hlavách jehel, takže jehly se nemusí potkat přesně na stejné úrovni, a k výměně nitě mezi jehlami nemusí dojít buď vůbec, nebo v nevhodných podmínkách, negativně ovlivňujících kvalitu vyráběné tkaniny.

U tkacích stavů pro dvě tkaniny je též . již známo, že je možno polohu oček nitěmi volit tak, aby spodní nitě dvou prošlupů, na kterých spočívají zanášecí jehly, . byly vždy přibližně navzájem spolu rovnoběžné. I přes toto příznivé geometrické uspořádání mohou však být jehly během svého přemištování

- bidlem stavu a zejména při naklánění paprsku vystaveny namáháním, která je vychytají z jejich ideálních drah ' v prostorovém ňhlu prošlupu.

Vynález si klade za úkol odstranit tento· jehlový tkací stav, v němž· jehly v obou úrovních zůstávají přirozenou cestou navzájem ¹ spolu rovnoběžné a ve vzájemné konstantní vzdálenosti od sebe.

Podstatou vynálezu· je jehlový tkací stav pro tkaní dvou tkanin s volnými jehlami pro zanášení útku, které jsou vedeny pouze svojí sestrvačností a · tím, že se opírají současně o paprsek a spodní nitě obou prošlupů, který je podle vynálezu uzpůsoben tak, že dolní poloha oček nitěnék brda leží'v průsečnici svislé roviny brda a roviny, která spojuje okraj prstníku a bod K, který je průsečíkem kružnice Y nad průměrem d, který je spojnicí středu O otáčení bidla s paprskem a okraje prsníku, a kružnice Z se· středem na okraji prsníku a o poloměru r rovném 0,7 až 08 násobku dráhy pohybu paprsku.

Takto řešenou geometrií tkacího stavu jsou vyloučena nežádoucí namáhání, která jehly vychylají z jejich ideálních drah. Je tak zajištěna rovnoběžnost průchodu jehel v obou úrovních a vytvořen předpoklad pro přesné předávání · nití mezi předávacími a přejímacími jehlami.

Vynález je blíže vysvětlen v následujícím popise na příkladech provedení s odvoláním na připojený výkres, ve kterém značí: obr.

schematické uspořádání pracovních prvků stavu vzhledem k osnovním nitím u známého stavu pro tkaní dvou tkanin veluru, obr.

odpovídající výsek tkacího stavu, schematicky znázorňující uspořádání podle vynálezu, obr. 3 obdobné schéma jako obr. 2, avšak při alternativě pro tkací stav, jehož paprsek je nakloněný . vzhledem k · bidlu, a obr. 4 geometrické schéma, vyjadřující podstatu vynálezu.

Na schématu na obr. 1, ukazujícím uspořádání klasického· tkacího stavu pro velur, je znázorněn paprsek v přední, přírazové poloze Po, ve střední poloze· PÍ a v zadní prohozové poloze P2. Horní prošlup F1 je vytvořen horními osnovními nitmi N1 a spodními osnovnímlnitmi N2, kdežto spodní prošlup F2 je vytvořen horními osnovními · nitmi N‘l a spodními osnovními nitmi N‘2. Spodní osnovní nitě N2 horního prošlupu F1 a horní osnovní nitě Ν1 spodního prošlupu F2 jsou přibližně rovnoběžné a. příze, která není znázorněna, určená k vytváření vlasu veluhu, je vkládána mezi tyto dvě soustavy osnovních nití aby se· vytvořily dvě tkaniny TI, T2, spojené vlasovými přízemi, které jsou hned potom přestřiženy pro vytvoření dvou na sobě nezávislých velurových tkanin VI a V2.

Polohy AI, A2 a Bl, B2 vyznačující postavení horních jehel a spodních jehel pro dvě polohy P2, PÍ paprsku. Z obr. 1 je zřejmé, že jednak vzájemná vzdálenost jedné spodní jehly od jedné horní jehly nezůstává kon4 stantní a jednak vzdálenost jehel · od středu O na ose otáčení 6 rovněž nezůstává ' · konstantní, což má u těchto klasických · jehlových stavů za následek nežádoucí · namáhání, narušující správné předávání útkové příze mezi předávajícími jehlami.

V tkacím stavu pro . tkaní dvou tkanin podle vynálezu, znázorněném pouze z · části na obr. 2, je znázorněno bidlo 2, upevněné pomocí mečíků 4 na ose 6 ve středech otáčení O, přičemž tato osa 6 je nanesena rámem stavu. Kmitavý pohyb bidla je vyvoláván neznázorněným. zalomeným hřídelem, který působí na patky 8.

Bidlo 2 nese prostřednictvím neznázorněné hlavy paprsek 10, který je proveden s dostatečnou výškou, aby obsáhla oba nad sebou umístěné prošlupy.

Spodní soustava 12 osnovních nití a horní soustava 14 osnovních nití spodního prošlupu 18 jsou vedeny spodním· okrajem C2 prsníku 20 a očky 22, 24 nitěnek, které jsou uváděny do pohybu neznázorněnými brdy, aby vytvořily prošlup.

Spodní soustava 26 osnovních nití a horní soustava 28· osnovních nití horního prošlupu · 39 jsou vedeny horním okrajem Cl prsníku 20 a očky 32, 34 nitěnek.

Na obr. 2 jsou dále znázorněny tkaniny 36, 38, vyráběné . na popisovaném tkacím stavu, a jehla 42 spodního prošlupu 18 a jehla 40· horního prošlupu 30.

Paprsek 10 je odlišně graficky vyznačen v jednotlivých pracovních polohách, a to čerchovaně v přední přírazové poloze 10, čárkovaně ve střední poloze 101 začátku prohazování jehel a plně v zadní prohozové potaze 10. Jehly 40, 42 ve střední poloze 101 paprsku jsou vykresleny čárkovaně a označeny jako jehly 40i a 42i. Vrchol prostorových úhlů, vytvářených rovinou· paprsku 10 v polohách 102 a 101 a rovinami soustav 12 a 26 osnovních nití, tj. prostorové úhly, které zajišťují vedení· jehel, je označen body Ai, Aí a Bi, B2.

Poloha oček 22, 24, 32, 34 nitěnék a Závřh brd, nesoucích tyto nítěnky, jsou voleny tak, aby úhel maximálního rozevření prošlupů byl dostatečný pro zanášení útkových nití a zpětné vytažení jehel.

Podle uspořádání podle obr. 2 je poloha oček rovněž zvolena tak, aby spodní soustava 26 osnovních nití horního prošlupu 30 a horní soustava 14 osnovních nití · spodního prošlupu 18 se protínaly. Průsečnice · . obou těchto roun musí probíhat podél přímky, umístěné vždy za paprskem v jeho zadní poloze 102 nebo, a to· v mezním^ případě, jak je rovněž znázorněno na obr. 2, v rovině paprsku, tj. přibližně v bodě · Ai na obr. 2, aby horní soustava 14 osnovních · nití spodního prošlupu 18 · nepřekážela v dráze horní jehly

42.

Když paprsek 10 kmitá mezi polohami ' 101,

102, 101, · spodní jehla 40 klouže po úseku

A2B2 spoodního rouna 12, kdežto horní jehla

199838 klouže po úseku AiBi .horní soustavy 28 osnovních nití.

Podle vynálezu jsou umístění a zdvih oček 22, 24, 32, 34 voleny tak, aby osy Ml dvou úseků AiBi a A2B2 procházely , středem O na ose 6 otáčení paprsků.

Vzhledem k tomuto uspořádání zůstává vzájemná vzdálenost D jehel 40, 42 konstantní po celé dráze, stejně tak vzdálenost jehel od středu O na ose 6 otáčení paprsku. Z toho vyplývá, že přesně přímková dráha obou rovnoběžných jehel může být zachována během celého jejich prohozu · prošlupy, což umožňuje správné předávání útkové · příze i při vysokých rychlostech zanášení.

V případě, který je znázorněn na obr. 2, prochází rovina paprsku 10 osou otáčení 8, tj. paprsek vůči bidlu není skloněn. V tomto· · zvláštním případě jsou úseky A2B2 a A1B1 rovnoběžné a jejich osy M splývají, tj. spodní soustavy 12 a 28 osnovních nití obou prošlupů 18, 30 jsou rovnoběžné a jsou vzdáleny od sebe o vzdálenost D, rovnou konstantní vzdálenosti obou jehel 40, 42.

V praxi je často · výhodná práce tkacího stavu, · je-li paprsek vůči bidlu nakloněn.

Takový případ je znázorněn na obr. 3, na němž je použito týchž vztahových značek jako· na obraze· 2. Z obr. 3 je zřejmé, že rovina paprsku 10 neprochází osou 8 otáčení a že paprsek je skloněn dopředu.

Podle vynálezu se osa Mi úseku A1B1 soustavy 26 osnovních nití sbíhá s osou Mi úseku A2B2 sóustavy 12 osnovních nití ve středu O · na ose otáčení 6 bidla, ale tyto dvě osy již nesplývají, jako u tkacího stavu v provedení podle obr. 2, a to v důsledku sklonu paprsku 10 vůči mečíku R.

Jelikož tyto· dvě osy spolu nesplývají, úseky A1B1 a A2B2 nejsou vzájemně přesně rovnoběžné, tj. spodní , soustavy 12 a 28 osnovních nití nejsou také již přesně navzájem rovnoběžné jako tomu bylo ve zvláštním případě, zobrazeném na obr. 2.

Z obr. 3 je rovněž patrno, že protínání soustav nití není rovněž nezbytné.

Jako v provedení podle obr. 2 podle vy8 nálezu · zůstává vzdálenost · D‘ mezi spodní jehlou 40 a horní jehlou · 42 konstantní, stejně tak vzdálenost každé jehly od středu O na ose 8 otáčení.

Paprsek může nést, · jak je obvyklé, jehelní podložku 44, která · probíhá podél úsečky A2B2, nebo přesněji řečeno kruhového oblouku A2B2, přičemž lehce klouže po soustavě 12 osnovních nití. Tato jehelní podložka zajišťuje příznivou geometrii pro dobré vedení jehel, a to· i když očka 22 nitěnek sama přesně tuto, geometrii neurčují.

Stejně · tak lze i u soustavy 28 osnovních nití horního prošlupu 30 použít jehelní podložku, umístěnou · těsně za · paprskem a vytvářenou drátem nebo tyčinkou, napnutou kolmo na · nitě osnovního rouna.

Je zřejmé, že může , být v praxi nesnadné určit na tkaninách Z přízí, které · mají určitou pohyblivost a určitou pružnost, · zda střednice určitého úseku prochází přibližně osou otáčení 6. Proto je daleko snadnější ověřit, a to jak při použití přímého paprsku, tak i nakloněného paprsku, že v polohách 101 a IO2 paprsku 10 jsou body A2 a Bg průchodu osnovních nití paprskem v téže výšce na paprsku. Stejně je tomu i u bodů Ai a Bi. Lze například · pro tento · účel na paprsku napnout dvě příze a ověřit, dotýká-li se skutečně v bodech A2B2 a A1B1 soustav 12 · a 26 osnovních nití.

Na obr. 4 je schematicky znázorněno · geometrické uspořádání jednotlivých charakteristických částí stavu, vyjadřující podstatu vynálezu. Jak je z obrázku patrno, leží dolní poloha L oček · 22 nitěnek brda · J v ..průsečnici svislé roviny · S—S brda J · a roviny R, která spojuje okraj C2 prsníku 20 a obd K, který je průsečíkem kružnice Y nad průměrem d, akružnice Z se středem na okraji C2 prsníku

20. Z obrázku je dále zřejmé, že průměr · d je spojnicí středu O otáčení bidla 2 s paprskem 10 a okraje C2 prsníku 20, a že · kružnice Z je určována poloměrem · r, · rovným 0,7 až 0,8násobku dráhy C2—A2 pohybu paprsku 10.

Claims (1)

1. PREDMÉT

   Jehlový tkací stav pro tkaní dvou tkanin s volnými jehlami pro zanášení · útku, které jsou vedeny pouze svojí setrvačností a tím, že se opírají současně o· paprsek a o spodní osnovní nitě obou prošlupů, vyznačený tím, že dolní poloha (L) oček (22) nitěnek brda (J) leží v průsečnici svislé roviny (S-S) brda (J) a roviny (R), která spojuje okraj (C2)

   VYNALEZU prsníku· (20) a bod (K), který je průsečíkem kružnice (Y) nad průměrem (d), který je spojnicí · středu (O) · otáčení bidla (2) s paprskem (10) ·a okraje (C2) prsníku (20), a kružnice (Z) se středem · na okraji (C2) prsníku (20) a o poloměru (r) rovném 0,7 až 0,8násobku dráhy (C2—-A2) pohybu · paprsku (10).