CS195041B1 - Zařízení na rychlé termometrické stanovení obsahu cementu v cementových směsích - Google Patents

Description

Vynález se týká zařízení na rychlé termometrické stanovení obsahu cementu v cementových směsích, u něhož měřením rozdílů teplot betonové směsi před reakcí a po reakci s kyselinou chlorovodíkovou lze rychle zjistit množství pojivá, poměr mícháni a zprav cování betonové směai. Zařízení je určeno jak pro analýzu vlhké, to je čerstvé betonové směsi, kde umožňuje včasný zásah do technologie přípravy betonové směsi, jako například dávkování pojivá nebo míchání směsi, tak i pro stanovení obsahu cementu ve ztvrdlém betonu nebo ve stabilizačních směsích, pro sledování a stanovení hydratačních tepel cementu, popřípadě pro stanovení obsahu kysličníku vápe natého CaO v maltovinových směsích.

Ve stavebnictví, zejména na velkých stavbách, je důležitý rovnoměrný obsah pojivá v betonu nebo v maltě. Je známo, že stanové ní obsahu pojivá se většinou provádí chemickým rozborem áž tehdy, kdy beton nebo ®alta vykazují poruchy nebo závady.

Tyto poruchy a závady mohou mít původ v materiálu použitém pro přípravu betonu nebo melty, jako například nevhodné pojivo, nevhodné kamenné součástky, chemické přísady nebo nevhodná betonářská voda, dále ve zpracování betonu, jako například nedostatečný poměr míchání, vysoký vodní součinitel, nedostatečně zpracované betonové směsi nebo nedostatečné ošetřování čerstvého betonu, a ve vnějších vlivech působících na beton, jako například mráz, agresivní vody a podobně.

195 041

195 041

Chemický rozbor obsahu pojivá v betonu nebo v malVš se provádí stanovením obsahu veškerého kysličníku vápenatého CaO, například chelatometričky nebo stanovením kysličníku křemičitého SiO₂ rozpustného v kyselině chlorovodíkové, nejčastěji fotometrioky, přičemž ze zjištěného obsahu se odhadne obsah cementu.

Fyzikální metody pro stanovení obsahu cementu v cementových směsích spočívají v neutronaktivační analýze, podle které se do cementu přidává práškové indium, které po neutronovém ozáření dává radioizotopy s krátkým poločasem rozpadu, v rentgenové fluorescenční analýze a v zachycení dávkovaného cementu na plech se známým plošným obsahem.

Mezi fyzikálně-chemické metody patři vedle fotometrického stanovení kýsllŮníku křemičitého i termometrická analýza, která je pro použití na staveništích nejvhodnější, protože je jednoduchá a rychlá.

Tytoddoposud používané metody stanovení obsahu cementu v cementových směsích mají řadu nedostatků.

Sílové analýza se používá pro beton i pro cementové stabilizátory. Tyto postupy prósévání za mokra jsou náročné na práci i na čas a relativně nepřesné. Střední relativní chyba zkoušky je asi a nelze js použit pro všechny směsi. Spotřeba Času se udává minimálně 3,5 hod., přičemž v této době není zahrnuta dob£ na paralelní stagnovaní jílovitých součástí přidávaných látek.

Nejpoužívanější metoda stanovení cementu u čerstvých i tvrdých betonových směsí je úplná chemická analýza, kterou se nejčastěji zjišluje poměr míšené betonové směsi vlhké i zatvrdlé a druh použitého pojivá, chemické přísady a škodliviny a vliv agresivních vod na beton. Aby mohla být zjištěna závada betonové směsi, je nutné znát i materiál použitý pro přípravu betonu, to je pojivo, kamenné součásti, použitou vodou a podobně. V tomto případě ss provádí nejdříve rozbor vzorku s cílem zjistit, zda použitý materiál je vyhovující.

Všechny způsob-- stanovení poměru míšení jsou založeny na rozpustnosti pojivá v kyselibě chlorovodíková a na tom, že kamenné součásti jsou v ní nerozpustné nebo jen Částečně. První předpoklad, týkající ee pojivá v kyselině chlorovodíkové bývá splněn, protože portlandské, železoportlandské, vyskopecní, hlinitanové a struskosédrové cementy, jakož i vápno, jsou prakticky v kyselině chlorovodíkové úplně rozpustné. Výjimku tvoří do určité míry cement trasový, případně jiné puzolánové cementy.

Druhý předpoklad týkající se nerozpustnosti kamenných součástek, nebývá vždy splněn a mohou nastat následující tři případy:

1. Kamenné součástky jsou plně nerozpustné v kyselibě chlorovodíkové. V tomtp případě se poměr míšení dá velmi lehce stanovit a rovněž ss dá určit druh použitého pojivá i v případě, že js k dispozici jen vzorek ztvrdlého betonu.

2. Kamenné součástky jsou Částečně rozpustné v kyselině chlorovodíkové. Poměr míšení, případně druh použitého pojivá, lze v tomto případě zjistit pouze v případě, když jsou k dispozici kromě vzorku betonu i přiměřené vzorky nezpracovaných kamenných součástek, případně vzorek použitého cementu na uskutečnění pomocných rozborů. Není-li

195 041

3. Kamenné součástky jaou prakticky rozpustné, například vápenec. Poměr míšení u zatvrdlého betonu se nedá zjistit chemickým rozborem.

Chemická analýza, jak úplná tak i zkrácená, vyžaduje dodržení velmi přesné navážky průměrného vzorku pro rozbor. Pro navážku 2 až 10 g vzorku betonové směsi k analýze je nutno přísně zajistit zprůměrňovéní vzorků, což Často nelze dodržet, protože tato operace vyžaduje složité a na Čas iaa práci náročné operace. Malé množství navažova ného vzorku vyžaduje nezbytné dodržování přesnosti navážky na 0,01 g, což vyžaduje citlivé váhy, které na staveništi často nejsou k dispozici.

Chelatometrické stanovení obsahu kysličníku vápenatého CaO a celkové stanovení rozpustného kysličníku křemičitého SiOg jsou poměrně nepřesné a přibližné. Při metodě rychlého odměrného stanovení obsahu kysličníku vápenatého CaO se musí oddělit kysličník křemičitý SiO₂, kysličníky trojmocných kovů B₂0j, ^va<ií obsah vápence-vápencový štěrk - struskové pemzy, sádrovce a obsah chloridu vápenatého CaCl₂, to je všech složek, které přecházejí do roztoku a jsou stanoveny jakosmnožství kysličníku vápenatého CaO.

Přesnost tohoto zjišíování množství cementu v betonových směsích se pohybují v rozmezí - 30

Stanovení rozpustné kyseliny křemičité má stejné nevýhody, přičemž obsah zjištěného obsahu kysličníku křemičitého SiO₂ nemusí pocházet jenom z pojivá. Všechny chemické analýzy jsou zdlouhavé, vyžadují přesné vážení a zavádění korekcí. Jsou však zatím nejpoužívanější. Chemickou analýzou nelze stanovit většinou obsah pojivá tak rychle, aby bylo možno zasáhnou včas do technologického procesu přípravy směsi.

Průběžná a rychlá kontrola čerstvé, to je vlhké betonové směsi i s menší přesností je v praxi žádaná. Pro rychlou průběžnou kontrolu obsahu cementu v míchané vlhké betonové směsi je nejvhodnější kalometrická nebo termometrická metoda. Tato metoda spočícá n_sa exotermně probíhající reakci silné kyseliny s cementem ve směsi kamenivo - cement - voda. Uvolněné teplo je charakteristické pro zjištění obsahu cementu za předpokladu vyloučení všech vedlejších vlivů. Metoda je platné, když je zajištěno, že množství vyvinutého tepla v tepelně izolované nádobě za určitý čas je úměrné obsahu pojivá.

Další kalorimetrický postup využívá metody sestrojení kalibračních křivek pro minimálně pět různých směsí s třemi různými teplotami kyselin.

Další známý postup termometrickáho stanovení obsahu cementu provádí jedno stanovení specifického reakčního tepla pro cement a jedno pro přísady. Obsah cementu je počítán podle vzorců, do nichž je nutno dosazovat změněné teploty přidávané kyseliny, betonové směsi a reakční směsi. Postup i zařízení jsou poměrně nedokonalé a měření se musí provádět zvláší pro vlhkou betonovou směs, zvléší pro suché přísady a zvláší pro cement. Míchá se nedokónale ručně jednu minutu předepsanými otáčkami i směrem. Na přesnost stanovení má značný vliv subjektivní faktor.

flas spotřebovaný na stanovení obsahu cementu je několik desítek minut se střední

193 941 nebol má jednoduché provedení za použití jen několika pomocných přístrojů jako teploměr, odměrný válec a váhy a přesností i 0,5 g. Umožňuje stanovit obsah cementu jak v čerstvých směsích, tak v zatvrdlých betonech.

U čerstvých směsí je nutno stanovit obsah vody. Metoda je velmi jednoduchá, ale i nepřesná. Největší předností js malá spotřeba času, čímž je umožněno okamžitě regulovat výrobní proces a nedostatky, případně nepravodelnost v dávkování cementu do betonových směsí. Nedokonalé míchání může být zjištěno a odstraněno. Přesnost ručního kalorimetrii se dá zvýšit mechanickým ovládáním míchadla, použitím stejné kyseliny pro všechna stanovení. Také zkoušky lze zkrátit při použití 2 kalorimetrů i pod 30 minut. Kalorimetrie ká metoda je lepší než všechny dosud známé metody a vzhledem ke spotřebě času i k její přesnosti není žádnou jinou zkouškou, vhodnou k použití na staveništi, překonána.

Rentgenová fluoresčenční analýza je rychlá a přesná, ale vyžaduje velmi nákladnou přístrojovou techniku, umístění ve stabilní laboratoři a nehodí se pro rychlé provozní stanovaní ani pro vlhké směsi.

Neutronaktivní metody mají stejné nevýhody jako re ntgenová fluorescenční analýza.

□vedené nevýhody a nedostatky odstraňuje zařízení podle vynálezu, jehož podstatou je, že je tvořeno výkyvně uloženým reakčním blokem obsahujícím reakční nádobu ss zátkou opatřenou plnicím otvorem a déle zásobní láhtaí reakční kyseliny, přičemž v reakční nádobě jsou vloženy měřící termočlánky a v zásobní láhvi srovnávací termočlánky tvořící společně měřící termobaterii, jejíž výstup je spojen přes kompenzační článek s registrační aparaturou.

Další podstatou vynálezu je, že reakční nádoba je obalena tepelnou. izolací a je vložena v plášti opatřeném dvojicí protilehle uspořádaných čepů propojených pro nucený kývavý pohyb s převodovým mechanizmem a motorem vzájemně propojených přes řídící obvod.

Podstatou vynálezu také je, že zásobní láhev je opatřena pístovým dávkovačem tvoře ným skleněným válcem a dnem a pístem uloženým na pístnici, přičemž skleněný válec je připevněn k uzávěru zásobní láhve dvojicí dutých tyčí, z nichž jedna je propojena s ventilovým tělesem připojeným k dnu a je určena k odvádění odměřené reakční kyseliny, zatímco v druhé duté tyči je vložen teploměr.

Výhody zařízení na rychlé stanoveni obsahu cementu v cementových směsích podle vynálezu spočívají v tom, že. umožní průběžnou rychlou kontrolu obsahu cementu jak v Čerst vé, to je vlhké betonové směsi, například při její přípravě, tak i v zatvrdlém betonu.

Příkladné provedení zařízení na rychlé termometrické stanovení obsahu cementu v cementových směsích podle vynálezu je znázorněno na výkresech, kde na obr. 1 představuje blokové schéma celého zařízení, obr. 2 příčný řez reakčním blokem v nárysu, obr.3 příčný řez dávkovačem reakční kyseliny v zásobníku rovněž v nárysu a obr. 4 diagram závislosti rozdílu teplot /Δ t/na obsahu cementu ve vzorku betonové směsi pró zreagování s kyselinou a grafické odvození odchylky při míchání různě teplých výchozích látek, to je betonové směsi a reakční kyseliny.

Zařízení póle vynálezu je tvořeno reakčním blokem 1 /obr. 2/ obsahujícím reakční

19S 041 termobaterii, tvořenou měřícími termočlánky 9 vloženými v reakční nádobě 3 a stejným počtem srovnávacích termočlánků 10 vložených v zásobní láhvi 2. Výstupy z termobaterie jsou spojeny přes kompenzační článek 4 s registrační aparaturou 5.

Reakční blok 1 je tvořen pláštěm 33 z plastické hmoty vyplněným tepelnou izolací 11. například pěnvým polystyrenem. V tepelné izolaci 11 je vložena reakční nádoba 3.

V plášti 33 je upevněna přepážka 16, v níž jsou zakotveny šrouby 18 pro uchycení víka 12 pomocí matic 13. Pláší 33 3® ^na povrchu opatřen dvojicí protilehle umístěných Čepů

17. z nichž jeden je opatřen neznázorněným ozubeným kolem, jímž je spojen přes převodový mechanismus 2 /obr. 1/ a řídící obvod 2 3 elektromotorem 8. Cepy 17 jsou uloženy v neznézorněných ložiskách umožňujících kývavý pohyb reakčního bloku 1. Převod v převodovém mechanismu 6 je volen tak, aby při daných obrátkách elektromotoru 8 byla doba půlotáček, to je nahoru á dolů, dvě sekundy. Vzhledem k tomu, že v reakční době 1 jsou měřicí termočlánky 9, je třeba zvolit pohyb pouze kývavý, nejlépe o 180°, který je pro rozmíchání reakční směsi výhodnější. V tomto uspořádání je nutné rovněž zajistit, aby reakční blok 1 se vždy po vypnutí kývavého pohybu zastavil v plnicí poloze, to je víkem 1 2 nahoře. K tomu slouží řídící obvod 2 ovládaný dvojicí neznázorněných mikrospínačů uspořádaných v převodovém mechanizmu 6. Změnou umístění mikrospínačů lze vůlit úhel točení.

Vlastní řídící obvod 7 sestává ze dvou neznézorněných relé, z nichž jedno je určeno k ovládéná otáčivého pohybu reakčního bloku 1 a druhé k zastavení v potřebné poloze a je ovládáno jedním z koncových mikrospínačů.

Reakční nádoba 3 je s výhodou širokohrdlá polyetylénová, nelépe jednolitrová láhev, která slouží také pro odběr, přepravu a uchování vzorků betonové směsi. Reakční nádoba 3 je opatřena zátkou 15, v níž jsou uloženy měřící termočlánky 9a je v ní vytvořen plnicí otvor 14 pro napouštění reakční nádoby 3 reakční kyselinou 32 ze zásobní láhve 2. Jako zásobní láhev 2 je použita polyetylénová nádoba o obsahu nejméně 10 litrů, která je pevně uchycena svorníky 22 a stahovacími maticemi 28 mezi základnou 23 a přítlačnou deskou 27 bezpečnostní konstrukce. Zásobní láhev 2 je opatřena uzávěrem 29 z organického skla, k němuž je uvnitř zásobní láhve 2 dvojicí dutých tyčí 21 připevněn skleněný válec 20 pístového dávkovače reakční kyseliny 32, v níž je alespoň částečně ponořen. Skleněný válec 20 je opatřen dnem 34 z organického skla, k němuž je připevněno ventilové těleso 24 a neznázorněným sacím a výtlačným ventilem. Ve skleněném válci 20 je uložen piet 19, z polyvinilchloridu připevněný k pístnici 26 s rukojetí 25. Pístnice 26 je opatřena stavitelnou zarážkou 31 pro seřízení velikati zdvihu pístu 19 a tím i množství odmšřeřené reakční kyseliny 32. Jedna z dutých tyčí 21 je propojena s ventilovým tělesem 24 a je určena k odvádění odměřeného množství reakční kyseliny 32 ze zásobní láhve 2a déle neznázorněnou hadicí d o reakční nádoby 3. V druhé duté tyči 21 je vložen teploměr 30. V blízkosti ventilového tělesa 24 jsou v zásobní láhvi 2 umístěny srovnávací termočlánky 10.

Kompenzační článek 4 je zapojen na výstupu termobaterie a automaticky koriguje chybu způsobenou vlivem rozdílných tepelných kapacit vzorku betonové směsi a reakční

195 041 kyseliny 32. Sestává ze dvou obvodů, z nichž jeden slouží k potlačení napětí odpovídajícího rzdílu na výstupu termobaterie a druhý k případné částečné korekci vlivu rozdílné tepelné kapaeity. K nastavení optimálního rozsahu registrační aparatury 5 je kompenzační Článek 4 opatřen potenciometrem upravujícím výstupní napětí termobaterie.

Intenzivní promíchání reakční směsi, to je cementové směsi a kyseliny chlorovodíkové v reakční nádobě 3, je dosaženo nepřetržitým převracením reakčníhobloku 1 o 180° ze základní plnící polohy a zpět. K zajištění pohybu pouze o 180° slouží řídící obvod 7 opatřený mikrospínači pro limitní polohy.

Dávkování reakční kyseliny 32, například kyseliny chlorovodíkové ze zásobní láhve 2 do reekční nádoby 3 se provede tím, že vytažením pístu 19 do horní krajní polohy ss provede nasátí reakční kyseliny 32 přes ventilová těleso 24 do skleněného válce 20 pístového dávkovače. Stlačením pístu 19 o velikost danou polohou stavitelné zarážky 31 vytéká přes ventilové těleso 24 a dála tyčí 21 a neznázorněnou hadicí odměřené množství kyseliny 32 do reakční nádoby 3 v reakčním bloku 1.

Kompenzační Článek 4 vyrovnává rozdílné napětí výstupu termobaterie rozdílnou teplotou .analyzovaného vzorku a přidávané reakční kyseliny 32, přizpůsobuje velikost výstupního napětí po proběhlé reakci, citlivosti použité registrační aparatury 5 a provádí případnou částečnou korekci chyby způsobené vlivem rozdílných kapacit vzorku a činidla. Rozdíl těchto teplot před reakcí indikuje registrační aparatura £.

Teplota směsi vzniklé smícháním dvou různých hmotností dvou různých látek o různé tepelné kapacitě i různé teplotě je obecně dána rovnicí : c^m^ ta- c

^C1 ^ml ^{+ c}2 ^2 kde c^ je specifické teplo betonové směsi, m^ je hmotnost betonové směsi, je teplota vzorku betonové směsi před reakcí,

Cg je specifické teplo reakční kyseliny, mg je hmotnost reakční kyseliny a tg je teplota přidávané reakční kyseliny.

Je-li teplota betonové směsi stále stejná, to je t^ je konstantní a a m^ rovněž konstantní upravuje se vztah na x , . ^c2^m2 ^t2 t = K + ----- 1' ....—I..—..--. ^C1 “l ^{+ c}2 ^2

Je-li hmotnost reakční kyseliny vždy stejná to je nig je,konstantní, a specifické teplo této kyseliny se s teplotou mění velmi málo, lze proto i tato specifická tepla přidávané reakční kyselihy pokládat za konstantní, to jest Cg je konstantní.

Vztah lze dále upravit :

t = k + k_x . tg, kde k=0, když t^ = tg.

Z odvozeného vztahu vyplývá, že odchylka od počátku přímky a na obr. 4, to je k=0 a tj = tg, způsobená rozdílnou teplotou výchozích směsí, například přidáváním

195 041 reakční kyseliny a betonové směsi o stále stejné teplotě,je lineárně závislá na rozdílu teploty kyseliny a betonové směsi·

Vypočte-li se pomocí první rovnice teplota smíchané směsi, to je směšovací teplo obou míchaných složek, pro několik různých teplot přidávané reakční kyseliny tg = 5;

10; 15; 20; 25; 30 -a 35 °C a stále stejnou teplotu betonové směsi, to je 20 °C, dostává se pro výslednou směs teplota t s 7,74; 11,83; 15,91; 20,0; 24,08; 28,16 a 32,25 °C.

Z toho vyplývá rozdíl t^= 4,08° na 5° teplotní diference reakční kyseliny a betonové směsi. To znamená, že bude-li teplota přidané reakční kyseliny vyšší o 5° než teplota betonové směsi, způsobí zvýšení výsledné teploty reakční směsi po reakci o 4,08 °C. Například je-li naměřené ť= 50 °C, způsobí tato diference teploty chybu měření 8,1 %, při t = 10 °6 je chyba již 16,2 %.

Jak sa tato odchylka od počátku projeví na grafu sestrojeném pro vlhké betonové směsi, obsahující vzrůstající množství cementu, je- znáznněno na obr. 4, kde přímka a představuje stav, kdy teplota míchaných složek je stejná, to je t^ = tg, přímka b představuje stav, kdy teplota přidávané reakční kyseliny je vyšší o stéle stejnou teplotu než teplota betonové směsi,to je tg>t₁, přímka c představuje stav, kdy teplota přidávané reakční kyseliny je nižší o stále stejnou teplotu než teplota betonové eměsi, to je tg <

Úseky a qg na ose teplot přímo ukazují o kolik stupňů se bude lišit teplota reakční směsi od hodnoty odpovídající danému množství cementu.

Na obr. 4 je rovněž názorně ukázáno, jak vzrů3té chyba stanovení vlivem neétejných teplot reakční kyseliny a betonové směsi. Tuto systematickou chybu lze částečně korigovat potenciometrem korekčního Členu kompenzačního článku 4, který je mechanicky spřažem s potenciometrem odvětvující kompenzační napětí pro nulování výstupního napětí termobaterie. *elikost napětí termobaterie před míchání© obou složek je. přímo úměrné rozdílu teplot betonové směsi a reakční kyseliny. Při otáčení potenciometrem odvětvujícím odpovídající kompenzační napětí, může se zároveň otáčet i potenciometrem korekčního Členu, zapojeným jako dělič výstupního napětí z termobaterie. Tímto způsobem může se upravevat směrnice přímky grafu tak, aby tato přímka procházela bodem A, který leží na přímce a a odpovídá svou polohoů danému obsahu cementu v betonové směsi. Přímka d na obr. 4 znázorňuje případ, kdy přidávaná reakční kyselina je teplejší než betonové směs. Z toho vyplývá, že tento korekční člen sice neodstraňuje tuto systematickou chybu úplně, ale snižuje ji v okolí bodu A, to je optimálního obsahu,na minimální hodnotu.

Toto zapojení je vhodné v případě, že zařízení podle vynálezu bude sloužit pouze pro provozní rychlou kontrolu správnosti namíchání betonové směsi, kdy je přidáváno stále stejné množství cementu ve směsi. Obsluha zařízení je velmi jednoduchá a nevyžaduje žádných dalších znalostí obsluhujícího pracovníka.

Všude tam, kde je nuťno sledovat různé množství cementu ve směsi, je lépe korekční Člen vpustit. V tomto případě je možné sestrojit pomocný graf, do něhož na osu X se nanáší vzrůstající diference teplot reakční kyseliny a betonové směsi a na osu A jím

195 041

Registrační aparatura 5, jejíž stupnice je cejchována v teplotních stupních,ukáže rozdíl teplot před smícháním betonové směsi s reakční kyselinou při uvedení kompenzačního Článku 4 na nulovou hodnotu odvětvujícího se napětí. Tento rozdíl se zaznamená, regiétrační aparatura 5 vynuluje pomocí kompenzačního Článku 4. Po proběhlé reakci se odečte konečná teplota, z pomocného grafu se zjistí příslušná diference teploty, o kterou se opraví konečná teplota, která odpovídá množství cementu v měřené betonové směsi.

Je možné rouůěž postupovat tak, že se sestrojí několik kalibračních grafů pro různé teplotní diference. Odečítání, není spojité, poněvadž nelze prakticky postihnout všechny teplotní diference..

Příklad provedení :

Do suché polyetylénové reakční nádoby 3 se diferenčně naváží 500 - 0,5 g vzorku betonové směsi obsahující do 100 g cementu. Před přenášením nebo před případným temperováním vzorku se reakční nádoba i těsně uzavře.

Přeď měřením se do reakční nádoby 3 zasune zátka 15 s měřícím termočlánkem 9 a reakční nádoba 3 se vloží do reakčního bloku 1. Potom se přiloží víko 12, které se přitáhne maticemi 13 na šroubech 18. Plnicí otvor 14 se uzavře například pryžovou zátkou a zahájí se míchání. ^po rozmíchání vzorku a ustálení teploty se odečte případné diference teploty mezi teplotou vzorku a teplotou reakční kyseliny 32 v zásobní láhvi 2_. Diference teploty se vyrovná na nulu potenciometrem odvětvijícím kompenzační napětí a umístěném v kompenzačním článku 4. V klidovém stavu ss provede napouštění reakční kyseliny 32 do reakční nádoby 3 se vzorkem. Zdvihem a stlačením pístu 19 se odměří 500 ml 4,5 N kyseliny chlorovodíkové. Po uzavření plnícího otvoru 14 se zapojí opět míchání i registrační aparatura 5. Při důkladném promíchání reakční směsi se zaznamenává maximální výchylka na registrační aparatuře 5, která odpovídá obsahu cementu ve vzorku a tím i maximálně dosažené teplotě, jejíž změna vyvolala změnu napětí na termobaterii.

Reakční směs s optimálním obsahem 360 kg struskoportlandského cementu na m? vlhké betonové směsi zreaguje s 500 ml 4,5 N kyseliny chlorovodíkové za 4 až 5 minut za neustálého míchání reakční směsi.

Jakmile se zvětšování výchylky na registrační aparatuře zastaví, ukončí se míchání, reakční nádoba 3 se uvolní a opláchne proudem vody.

Je vhodné provádět analýzu standardního vzorku vždy za stejných podmínek, jako analýzu neznámého vzorku betonové směsi.

PŘEDMĚT VYNÁLEZU

Claims (4)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   1.Zařízení na rychlé termometrické stanovení obsahu cementu v cementových směsích měřením rozdílů teplot cementové směsi před a po reakci s kyselinou chlorovodíkovou, vyznačující se tím,že je tvořeno výkyvné uloženým reakčním blokem /1/obsahujícím reakční nádobu /3/se zátkou /15/opatřenou plnicím otvorem /14/a dále zásobní láhví /2/ re·* akční kyseliny /32/,přičemž v reakční nádobě /3/jsou vloženy měřící termočlánky /9/a

   195 041 jejíž výstup je spojen přes kompenzační Slánek /4/ s registrační aparaturou /5/.
2. 2. Zařízení podle bodu 1, vyznačující se tím, že reakční nádoba /3/ je obalena tepelnou izolací /11/ a je vložena v plášti /33/ opatřeném dvojicí protilehle uspořádaných čepů /17/ propojených pro nucený kývavý pohyb s převodovým mechanizmem /6/ a motorem /8/ vzájemně propojených přes řídící obvod /7/.
3. 3. Zařízení podle bodů 1 a 2, vyznačující se tím, že zásobní láhev /2/ reakční kyseliny /32/ je opatřena pístovým dávkovačem tvořeným skleněným válcem /20/ s dnem /34/ a pístem /19/ uloženým na pístnici /26/, přičemž skleněný válec /20/ je připevněn k uzávěru /29/ zásobní láhve /2/ dvojicí dutých tyčí /21/, z nichž jedna je propojena s ventilovým tělesem /24/ připojeným ke dnu /34/ a je určena k odvádění odměřené reakční kyseliny /32/, zatímco v druhé duté tyči /21/ je vložen teploměr /30/.
4. 4 výkresy