CZ52199A3

CZ52199A3 - Použití PKC inhibitorů pro výrobu léčiva pro léčbu nemocí centrálního nervového systému spojených s HIV infekcí

Info

Publication number: CZ52199A3
Application number: CZ1999521A
Authority: CZ
Inventors: Michael R. Jirousek; Douglas K. Ways; Lawrence E. Stramm
Original assignee: Eli Lilly And Company
Priority date: 1997-08-28
Filing date: 1997-08-28
Publication date: 2000-02-16

Abstract

Vřešeníje popsáno použití zejménaPK.C inhibitoru selektivního k izoenzymu PKCpro výrobu léčiva pro léčbu poruch centrálního nervového systému souvisejících s infekcí HIV, tedy hydrochloridovou sůl (S)-3,4-[N,N'-l,l '-((2"-ethoxy)-3"'(O)- " 4""-(N,N-dirrethylamino)-butan)-bis-(3,3'-indolyI)]-l(H)-pyrrol2,5-dionu.

Description

Použití inhibitorů PKC pro výrobu léku pro léčbu poruch centrálního nervového systému souvisejících s infekcí HIV.

Nároky přihlášky vynálezu jsou podpořeny U.S. prozatímní přihláškou pořadového čísla 60/024,869 podané v 30. srpna 1996.

Oblast techniky

Vynález se týká použití určité třídy izoenzym selektivních inhibitorů proteinkinázy C (PKC) pro léčbu poruch centrálního nervového systému (CNS) souvisejících s infekcí HIV.

Dosavadní stav techniky

Epidemie viru HIV stále roste velmi rychle a klinické výzkumy související s virovou infekcí poukazují stále více na komplexnější lékařské a socioekonomické problémy. Akutní infekce virem HIV vede k období rychlé replikace viru, po níž následuje viremie, která se projeví infekcí 1% nebo více % cirkulujících T lymfocytů, na které je vir primárně zaměřen. Virémie je však přechodná, protože buňky infikované HIV jsou odstraněny z oběhu účinnou imunitní odpovědí hostitele, která způsobí 10-ti až 100-násobné snížení počtu T buněk infikovaných HIV. Bohužel dosud neexistuje žádná účinná terapie, která by bránila aktivaci viru po expozici. A tak přestože je počáteční odpověď hostitelského organismu účinná při redukci a regulaci počtu buněk infikovaných HIV, nestačí to k tomu, aby se zabránilo postintegrační latentní nebo přetrvávající nízkoúrovňové (low-level-persistent (LLP)) asymptomatické infekci rezervoáru buněk hostitele, například cirkulujících CD4+ T lymfocytů a monocytů/makrofág. Takže konečným patologickým účinkům HIV se nezabrání a po úvodním latentním nebo LLP stádiu se rozvine syndrom získané ztráty imunity (AIDS).

Nemoc centrálního nervového systému (CNS) je významným rysem pacientů infikovaných HIV, u kterých se projevuje symptomatologie AIDS. Symptomy vstahující se k této nemoci CNS zahrnují paralýzu, demenci a smrt. Zatímco nemoc CNS související s HIV nastává v případě infekce HIV, etiologie nemoci je pravděpodobně spíše díky odpovědi hostitele na virus než přímý cytolytický účinek viru.

Proti infekci HIV a nemocem CNS sní souvisejícím nebyl dosud nalezen žádný lék. Současná léčba infekce HIV spočívá ve zpomalení postupu nemoci nebo ve zmírnění jejích příznaků. Přestože byla použita nebo navržena léčiva pro léčbu infekce HIV včetně zde · ···· ·· ··»· ·· ·4 · · β · · · · · ·· ····· » · · · • 9 999 · · Γ ······ ····*· 99

9 9 99 9 9 99 9 9 9 9 9 uvedených několika ihibitorů HIV proteáz, žádné z nich dosud v praxi neprokázalo úplnou účinnost. Zejména nebylo navrženo žádné terapeutické činidlo pro specifickou léčbu nemocí CNS souvisejících s infekcí HIV. V této oblasti tedy stále trvá potřeba vývoje terapeutických činidel pro léčbu nemocí CNS souvisejících s infekcí HIV.

Podstata vynálezu

Předmětem vynálezu je poskytnout způsob léčby nemocí centrálního nervového systému (CNS) souvisejících s infekcí virem způsobujícím ztrátu imunity u lidí.

Tyto a další předměty vynálezu jsou popsány jedním či více provedením vynálezu uvedených níže.

Jedno provedení podle vynálezu poskytuje způsob léčby nemocí centrálního nervového systému souvisejících s infekcí virem způsobujícím ztrátu imunity u lidí, který zahrnuje podávání terapeuticky účinného množství inhibitoru proteinkinázy C pacientům, kteří takovou léčbu potřebují.

Vynález tedy poskytuje způsoby spolu s určením sloučenin účinných při léčbě nemocí CNS souvisejících s infekcí HIV.

Určitá třída inhibitorů proteinkinázy C, to znamená inhibitorů β izoenzymu proteinkinázy C a zejména selektivních inhibitorů β izoenzymu PKC, má terapeutický účinek na nemoci CNS související s infekcí HIV a zejména zpomaluje účinek, který u pacientů infikovaných HIV vyvolává gp 120.

Gp 120 je produkt genomu HIV, který je šířen do extracelulámího prostoru z buněk infikovaných HIV. Gp 120 může indukovat jak in vitro, tak in vivo neurotoxicitu (Gendilman a kol., 1994, J. Leukocyte Biol. 56: 389-398; Crow a kol., 1994, J. Leukocyte Biol. 56: 215-217; Rosenberg Za Fauci A, 1990. Immunol. Today 11: 176-180; Mosier D a Sieburg H, 1994. Immunol. Today 15: 332-339). Gp 120 pozitivních astrogliových buněk, zejména reaktivní astrocytóza nebo případně reaktivní glióza způsobují poškození CNS, které vede k projevům CNS pozorovaným u pacientů infikovaných HIV. Bylo ukázáno, že trasgenní myš neinfikovaná HIV s ohniskem exprese gp 120 v astrogliových buňkách vykazovala neurální a gliové poškození, což se velmi podobá tomu, co bylo pozorováno v mozku pacientů infikovaných HIV vykazujících symptomatologii CNS (Toggas a kol., 1994. Nátuře 367: 188-193).

O gp 120 je známo, že aktivuje PKC. Aktivita PKC je regulována vgp 120 pozitivních HIV-1 transfektovaných buňkách, v CNS gp 120 transgenm myši a ve vzorcích z mozku pacientů infikovaných HIV. Je známo, že přítomnost gp 120 způsobuje pronikavé zvýšení stálého stavu <· ·♦ ·· e« ··· · ·· ·· « · · · · · · · · «

9 9·· · · ·· · · · · · •9 9 I · 9 « · 999 999

999«·« · 9 •9 99· 99 ··· ·· 99 gliových fibrilámích kyselých proteinů (GFAP) mRNA úrovně v gp 120 transgenních myších koreluje s aktivací PKC (Wyss-Coray, a kol., J. Clin. Invest., 97(3): 789-798 (1996)). GFAP způsobuje astrocytózu, podmínky velmi podobné nemoci CNS. Regulace GFAP způsobuje neurunové poškození a zejména reaktivní astrocytózu nemoci centrálního nervového systému (CNS) související sHIV. Účinky gp 120 jsou sníženy inhibitory PKC, ale ne inhibitory proteinkinázy A. (Wyss- Coray a kol., J. Clin. Inwest., 97(3): 789-798 (1996)).

Ačkoli přihlašovatelé nechtějí být omezeni na technické vysvětlení, domnívají se, že neurotoxicita CNS související s HIV je způsobena gp 120, který indukuje aktivaci PKC a reaktivní gliózu. Cesta PKC je nezbytnou složkou reaktivní gliózy, která se objevuje u pacientů s nemocemi CNS souvisejícími s HIV. Schopnost inhibitorů PKC blokovat gp 120 indukovanou astrogliální buněčnou aktivaci ukazuje, že terapie specificky signalizující cestu PKC může blokovat reaktivní astrogliózu a ji provázející neurotoxicitu, která vede ke klinické symptomatologii související s nemocí CNS spojenou s HIV. Vynález tedy předkládá sloučeninyinhibitory PKC, které vykazují selektivitu k β izoenzymu, ke zpomalení nebo zastavení postupu nemocí CNS a snížení paralýzy, demence a smrti, které souvisejí s komplikacemi CNS způsobenými HIV.

Způsob podle vynálezu s výhodou používá ty inhibitory proteinkinázy C, které účinně inhibují β-izoenzym. Jedna vhodná skupina sloučenin je obecně popsána ve stavu techniky jako bis-indolylmaleimidy nebo makrocyklické bis-indolylmaleimidy. Bis-indolylmaleimidy jsou dobře zmámé ve stavu techniky včetně těch sloučenin, které jsou popsány v U. S. patentech 5,621,098, 5,552,396, 5,545,636, 5,481,003, 5,491,242 a 5,057,614, všechny jsou zde zařazeny tímto odkazem. Makrocyklické bis-indolylmaleimidy jsou zejména zastoupeny sloučeninami obecného vzorce I. Tyto sloučeniny a způsoby jejich přípravy byly popsány v U. S.patentu 5,552,396, který je zde tímto odkazem zařazen . Tyto sloučeniny jsou podávány v terapeuticky účinném množství lidem k léčbě nemocí CNS souvisejících s infekcí HIV, zejména k inhibici účinků gp 120 u pacientů infikovaných HIV. Tyto sloučeniny mohou být také podávány pacientům, kterým hrozí riziko onemocnění uvedené výše, jako profylaxe.

Výhodnou třídou sloučenin pro použití ve způsobu podle vynálezu jsou sloučeniny obecného vzorce (I):

R²

kde:

W je -0-, -S-, -SO-, -SO₂-, -C0-, C₂-C₆ alkylen, substituovaný alkylen, C₂-C6 alkenylen, aryl-, -aryl(CH₂)_mO-, -heterocyklus-, -heterocyklus-(CH₂)mO-, -kondenzovaný bicyklus-, kondenzovaný bicyklus-(CH₂)_mO-, -NR³-, -NOR³-, -CONH- nebo -NHC0-;

X a Y jsou nezávisle C1-C4 alkylen, substituovaný alkylen nebo X, Y a W spolu tvoří (CH₂)_m-AA-;

R¹ jsou vodík nebo až čtyři volitelné substituenty nezávisle vybrané z halogen, C1-C4 alkyl, hydroxy, C1-C4 alkoxy, haloalkyl, nitro, -NR⁴R⁵ nebo -NHC0(Ci-C4alkyl);

R² je vodík, CH3CO-, NH₂ nebo hydroxy;

R³ je vodík, -(CH2)maryl, C1-C4 alkyl, -COO(C!-C4 alkyl), -CONR⁴R⁵, -(C=NH)NH2, SO(C,-C₄ alkyl), -SO₂(NR⁴R⁵) nebo SO₂(C!-C₄ alkyl);

R⁴ a R⁵ jsou nezávisle vodík, C1-C4 alkyl, fenyl, benzyl nebo se váží s dusíkem, s nímž tvoří nasycený nebo nenasycený 5-ti nebo 6-ti členný kruh;

AA je zbytek aminokyseliny; m je nezávisle O, 1, 2 nebo 3 a n je nezávisle 2, 3, 4 nebo 5, nebo jejich farmaceuticky přijatelné soli, proléčiva nebo estery.

Výhodnější skupina sloučenin pro použití podle vynálezu jsou sloučeniny obecného vzorce I, kde části -X-W-Y obsahují 4 až 8 atomů, které mohou být substituovány nebo nesubstituovány. Nejvýhodněji obsahují části -X-W-Y- 6 atomů.

Další sloučeniny pro použití ve způsobu vynálezu jsou s výhodou ty sloučeniny obecného vzorce I, kde R¹ a R² jsou vodík a W je substituovaný alkylen, -0-, S-, -C0NH-, -NHCO nebo NR³-. Obzvláště výhodné sloučeniny pro použití podle vynálezu jsou sloučeniny obecného vzorce Ia:

(Ia) kde Z je -(CH₂)_P nebo -(CH₂)p-O-(CH2)_P-; R⁴ je hydroxy, -SH, Ci-C₄ alkyl, (CH₂)_maryl,

-NH(aryl), -N(CH₃)(CF₃), -NH(CF₃) nebo -NR⁵R⁶; R⁵ je vodík nebo C1-C4 alkyl; R⁶ je vodík,

C1-C4 alkyl nebo benzyl; p je 0, 1 nebo 2 a m je nezávisle 2 nebo 3 nebo jejich farmaceuticky přijatelná sůl, proléčivo nebo ester. Nejvýhodnější jsou ty sloučeniny obecného vzorce Ia, kde Z je CH₂ a R⁴ je -NH₂, -NH(CF₃) nebo -N(CH₃)₂ nebo jejich farmaceuticky přijatelné soli, proléčiva nebo estery.

Další sloučeniny pro použití ve způsobu podle vynálezu jsou s výhodou sloučeniny, kde W v obecném vzorci I je -Ο-, Y je substituovaný alkylen a X je alkylen. Tyto sloučeniny jsou s výhodou představovány vzorcem Ib:

(Ib) ·· ·» ft · · · » · · · • · · · · · • · • 9 9 9 kde Z je -(CH₂)_P-; R⁴ je -NR⁵R⁶, -NH(CF3) nebo -N(CH3) (CF3); R^s a R⁶jsou nezávisle H nebo CrC4alkyl; p je 0, 1 nebo 2 a m je nezávisle 2 nebo 3 nebo jejich farmaceuticky přijatelné soli, pro léčiva nebo estery. Nejvýhodnější sloučeniny obecného vzorce Ib jsou ty, kde p je 1 a R⁵ a R⁶ jsou methyl.

Protože obsahují bazickou část, mohou sloučeniny obecného vzorce I, la a Ib také existovat jako farmaceuticky přijatelné soli po přídavku kyseliny. Takové soli obvykle tvoří jak anorganické kyseliny, například kyselina chlorovodíková, bromovodíková, jodovodíková, sírová a fosforečná, tak kyseliny organické kyseliny, například kyselina para-toluensulfonová, methansulfonová, šťavelová, para-bromfenylsulfonová, uhličitá, jantarová, citrónová, benzoová, octová a příbuzné anorganické a organické kyseliny. Takové farmaceuticky přijatelné soli zahrnují tedy síran, disíran, hydrogensíran, siřičitan, hydrogensiřičitan, fosforečnan, hydrogenfosforečnan, dihydrogenfosforečnan, metafosforečnan, difosforečnan, chlorid, bromid, jodid, octan, propionát, dekanoát, kaprylát, akrylát, formiát, izobutyrát, heptanoát, propiolát, oxalát, malonát, sukcinát, suberát, sebakát, fumarát, maleát, 2-butyn-l,4-dioát, 3-hexin-2, 5-dioát, benzoát, chlorbenzoát, hydroxybenzoát, methoxybenzoát, ftalát, xylensulfonát, fenylacetát, fenylpropionát, fenylbutyrát, citrát, laktát, hippurát, β-hydroxybutyrát, glykolát, maleát, vinan, methansulfonát, propansulfonát, naftalen-l-sulfonát, naftalen-l-sulfonát, mandlan a podobně. Zejména mohou být využity hydrochloridovém a mesylátové soli.

Navíc, kromě farmaceuticky přijatelných solí mohou existovat také další soli. Mohou sloužit jako meziprodukty při čištění sloučenin, při přípravě jiných solí nebo při určování a charakterizaci sloučenin nebo meziproduktů.

Farmaceuticky přijatelné soli sloučenin obecného vzorce I, la a Ib mohou také být ve formě různých solvátů, například s vodou, methanolem, dimethylformamidem, ethylacetátem a podobně. Mohou být také připraveny směsi takových solvátů. Zdrojem takových solvátů může být rozpouštědlo z krystalizace, inherentní v rozpouštědle při přípravě nebo krystalizaci nebo přidané k takovému rozpouštědlu.

Je zřejmé, že mohou existovat různé stereometrické formy sloučenin obecného vzorce I, la a Ib; například W může obsahovat chirální atom uhlíku v substituované alkylenové části. Sloučeniny se běžně připravují jako racemáty a mohou být obyčejně jako takové použity. Eventuálně mohou být izolovány oba jednotlivé enantiomery nebo mohou být syntetizovány běžnými postupy, je-li to zapotřebí. Takové racemáty a jednotlivé enantiomery a jejich směsi tvoří část sloučenin používaných ve způsobech podle vynálezu.

·· ···· 4 4 44V· ·· »· ♦ · · 44 4 4 4 4 4 ' · 4 ··· 4 4 «·« 4 4 4 4 • · · 4 4 4 «φ 444 444 *4·«·· 44 • 4 ··« 44 444 44 ··

Sloučeniny používané ve vynálezu také zahrnují farmaceuticky vhodná proléčiva sloučenin obecného vzorce I, Ia a Ib. Proléčivo je léčivo, které bylo chemicky upraveno a může být biologicky neaktivní v místě působení, ale může být rozloženo nebo upraveno jedním nebo více enzymatickými nebo jinými in vivo procesy na původní biologicky účinnou formu. Takové proléčivo může mít pravděpodobně odlišný farmakokinetický profil než původní látka, což umožňuje snadnější vstřebávání přes epitel sliznice, lepší tvorbu solí nebo má lepší rozpustnost a/nebo lepší stabilitu systému (například zvýšení poločasu v plazmě). Typicky takové chemické modifikace zahrnují následující:

1) esterové nebo amidové deriváty, které mohou být štěpeny esterázami nebo lipázami,

2) peptidy, které mohou být rozpoznány specifickými nebo nespecifickými proteázami, nebo

3) deriváty, které se v místě účinku hromadí membránovou selekcí formy proléčiva nebo modifikované formy proléčiva, nebo jakákoliv kombinace 1 až 3 shora. Běžné postupy pro výběr a přípravu vhodných derivátů proléčiva jsou popsány například v H. Bundgaard, Design of Prodrugs, (1985).

Syntéza různých derivátů bis-indol-N-maleimidu je popsána v Davis a j. US patent 5,057,614 a syntéza výhodných sloučenin vhodných pro použití v tomto vynálezu je popsána v dříve uvedeném US patentu 5,552,396 a v Faul a j., EP publikace 0 657 411 Al, všechny jsou zde zahrnuty tímto odkazem.

Jeden zvláště výhodný inhibitor proteinkinázy C pro použití ve způsobu podle vynálezu je sloučenina popsaná v příkladu 5g dříve zmíněného U.S.patentu 5,552,396 hydrochloridová sůl ((S)-3,4-[N,N'-1,1 '-((2-ethoxy)-3'(O)-4'-(N,N-dimethylamino)-butan)-bis-(3,3'-indolyl)]-1 (H)pyrol-2,5-dionu). Tato sloučenina je silným inhibitorem proteinkinázy C. Je selektivní k proteinkináze C více než k ostatním kinázám a je vysoce selektivní k izoenzymům, například je selektivní k beta-1 a beta-2 izoenzymům. Ostatní soli této sloučeniny jsou také výhodné, zvláště mesylátové soli.

• 9 9 9 9« »· 994 9 49 94 *49 499 9999

9 949 9 9 ··· · 49 · • · 994 4 94 449449

s methansulfonovou kyselinou v nereaktivním organickém rozpouštědle, s výhodou směsi organické rozpouštědlo/voda a nejlépe voda-aceton. Ostatní rozpouštědla, například methanol, aceton, ethylacetát a jejich směsi jsou funkční. Poměr rozpouštědla k vodě není kritický a obecně je určený rozpustností reagentů. Výhodné poměry rozpouštědla k vodě jsou obecně od 0,1:1 až 100:1 objemových dílů rozpouštědla k vodě. S výhodou je poměr 1:1 až 20:1 a nejlépe 5:1 až 10:1. Optimální poměr závisí na vybraném rozpouštědle a v případě výhodného acetonu je poměr 9:1 rozpouštědlo k vodě.

Reakce obecně zahrnuje přibližně ekvimolámí množství obou reagentů, třebaže jiné poměry, τ zvláště ty, kde je kyselina methansulfonová v přebytku, jsou operativní. Rychlost přidávání kyseliny methansulfonové není v reakci kritická a může se přidávat rychle (pod 5 minut), nebo o

pomalu během 6 nebo více hodin. Reakce se provádí při teplotách pohybujících se od 0 C až k refluxu. Reakční směs se míchá, dokud není tvorba soli dokončena, což se stanoví rentgenovou práškovou difrakcí a může to trvat od 5 minut do 12 hodin.

Soli podle vynálezu se s výhodou snadno připraví v krystalické formě. Trihydrátová forma soli se může snadno přeměnit na monohydrát sušením nebo vystavením 20 až 60 % relativní vlhkosti. Sůl je podstatně krystalická, což demonstruje definovaná teplota tání, dvojlom a charakteristické rysy rentgenové difrakce. Obecně krystaly mají méně než 10 % amorfní pevné látky a s výhodou méně než 5 % a nejlépe méně než 1 % amorfní pevné látky.

Mesylátová sůl se izoluje filtrací nebo jinou separační technikou, uvedenou ve stavu techniky, přímo z reakční směsi ve výtěžcích pohybujících se od 50 % do 100 %. Rekrystalizace a ·· ···· ·· ···· ·· ·· * · · · · * · · 0 · • ···· W · · ·· 9 9 9 9

9 9 9 9 9 9 9 999 999

9 9 9 9 9 9 9

999 99 99· 99 99 jiné techniky čištění známé ve stavu techniky mohou být využity pro další přečištění soli, pokud je to vyžadováno.

Odborníci v dané oblasti uznávají, že terapeuticky účinné množství inhibitoru proteinkinázy C podle vynálezu je množství dostatečné ke zlepšení klinické symptomatologie nemocí CNS souvisejících s infekcí HIV nebo množství postačující kinhibici poruch CNS způsobených gp 120. Odborníkům vdané oblasti jsou dobře známy možnosti měření neurotoxicity gp 120 včetně, ale bez omezení na poškození neuronů související s nemocemi CNS. Podávané množství se mění mezi jiným v závislosti na koncentraci sloučeniny v terapeutické formulaci a na tělesné hmotnosti pacienta. Obecně závisí podávané množství inhibitoru proteinkinázy C jako terapeutického činidla pro nemoci CNS související s HIV případ od případu na posouzení ošetřujícího lékaře. Jako vodítko při určení vhodné dávky může sloužit stupeň infekce, obranyschopnost imunitního systému, tělesná hmotnost a věk pacienta.

Obecně, vhodná dávka je taková, jejímž výsledkem je koncentrace inhibitoru proteinkinázy C v místě působení v rozmezí 0,5 nM až 200 μΜ, obvykle 0,5 nM až 20 μΜ a častěji 0,5 nM až 200 nM. Předpokládá se, že koncentrace séra 0,5 nM až 20 nM by měla být postačující ve většině případech.

K dosažení takové koncentrace při léčbě bývá většinou podáváno pacientovi mezi 0,001 mg denně na kilogram tělesné hmotnosti a 50,0 mg denně na kilogram tělesné hmotnosti. Obvykle ne více než asi 10,0 mg inhibitoru proteinkinázy C denně na kilogram tělesné hmotnosti. Jak bylo uvedeno výše, uvedená množství se mohou měnit případ od případu.

Účinnost sloučenin podle vynálezu na nemoci CNS související s HIV může být testována jak v in vitro, tak in vivo systémech. Podrobný popis viz Toggas a kol., Nátuře 367: 188-193, 1994; a Wyss- Coray a kol., J. Clin. Invest. 97: 789- 798, 1996. Obě publikace jsou zde zařazeny tímto odkazem. Účinky sloučenin podle vynálezu na fenotyp pěstovaných gliových buněk vylučujících gp 120 mohou být testovány in vitro. Schopnost sloučenin inhibovat expresi „aktivovaného astrogliového buněčného fenotypu“ jak ukazuje redukce exprese gliového fibrilámího kyselého proteinu (GFAP) může znamenat pozitivní odpověď součenin ve snižování projevů CNS u pacientů infikovaných HIV. Transgenní myši vylučující gp 120 mohou být použity k testování účinků sloučenin podle vynálezu in vivo. Podle histologické analýzy, mohou mít sloučeniny, způsobující redukci reaktivní gliózy a sní související neurotoxicity u myší vylučujících gp 120, blahodárný účinek v léčbě nemocí CNS souvisejících s infekcí HIV.

Sloučeniny obecného vzorce I a výhodné sloučeniny obecných vzorců la a Ib se s výhodou před podáváním formulují. Vhodné farmaceutické formulace se připraví dobře známými postupy s • · ···· φφ ···φ • · · · φ φ • φφφ· φ φφφφ φφ φφφφ φ φ φ φ φφφ φ φφ φφφ φφ φφφ použitím dobře známých a snadno dostupných složek. Při přípravě formulací vhodných pro použití způsobu podle vynálezu se aktivní složka obvykle smíchá s nosičem, nebo se zředí nosičem, nebo se uzavře v nosiči, který může být ve formě kapsle, sáčku papíru nebo jiného obalu. Když nosič slouží jako ředidlo, může to být pevný, polotuhý nebo kapalný materiál, který působí jako vehikulum, excipient nebo medium pro aktivní složku. Tak kompozice mohou být ve formě tablet, pilulek, prášků, kostek, sáčků, elixírů, suspenzí, emulzí, roztoků, sirupů, aerosolů (jako pevné látky nebo v kapalném mediu), tvrdých a měkkých želatinových kapslí, čípků, sterilních injekčních roztoků a sterilních balených prášků jak pro orální tak topickou aplikaci.

Některé příklady vhodných nosičů, excipientů a ředidel zahrnují laktózu, dextrózu, sacharózu, sorbitol, manitol, škroby, akáciovou gumu, fosforečnan vápenatý, alginát, tragakant, želatinu, křemičitan vápenatý, mikrokrystalickou celulózu, polyvinylpyrrolidin, celulózu, vodný sirup, methylcelulózu, methyl a propylhydroxybenzoáty, mastek, stearát hořečnatý a minerální olej. Formulace mohou dále obsahovat maziva, smáčedla, emulgátory a suspendující činidla, stabilizátory, sladidla nebo ochucovadla. Kompozice podle vynálezu se mohou formulovat tak, aby zajistily rychlé, trvalé nebo opožděné uvolňování aktivní složky po podám pacientovi. Kompozice se formulují s výhodou v jednotkových dávkových formách obsahujících asi od 0,05 mg do 3 g, obvykleji asi 750 mg aktivní složky. Rozumí se však, že podávanou terapeutickou dávku stanoví lékař ve světle platných okolností zahrnující závažnost stavu, který se má léčit, výběr sloučeniny, která se má podávat a vybranou cestu podávání. Tedy shora uvedené dávkové rozmezí není zamýšleno, aby jakkoliv omezovalo rozsah vynálezu. Termín jednotková dávková forma se týká fyzicky diskrétních jednotek vhodných jako jednotkové dávky pro lidské subjekty a jiné savce, každá jednotka obsahující předem stanovené množství aktivního materiálu vypočteného pro dosažení žádaného terapeutického účinku ve spojení s vhodným farmaceutickým nosičem.

Mimo shora uvedené formulace, z nichž většina se může podávat orálně, sloučeniny užité při způsobu podle vynálezu se také mohou podávat topicky. Topické formulace zahrnují masti, krémy a gely.

Masti se obecně připraví (1) buď s použitím olejovité báze, například složené ze stabilizovaných olejů nebo uhlovodíků, jako je bílý petrolát nebo minerální olej, nebo (2) absorpční báze, například složené z bezvodé látky nebo látek, které mohou absorbovat vodu, například bezvodého lanolinu. Obvykle po formaci báze, ať olejovité nebo absorpční, se přidá aktivní složka (sloučenina) v množství dávajícím žádanou koncentraci.

·· ···♦ ·* ···* ·· ·· ·*· 9 9 9 9 9 9 9

9 999 9 9 999 9 99 9 • 9 999 9 99 999 999

9 9 9 9 9 9 9

999 99 999 99 99

Krémy jsou emulze olej/voda. Skládají se z olejové fáze (vnitřní fáze), obsahující typicky stabilizované oleje, uhlovodíky a podobně, jako jsou vosky, a vodné fáze (spojité fáze), obsahující vodu a jakékoliv látky rozpustné ve vodě, jako jsou adiční soli. Obě fáze se stabilizují s použitím emulgátoru, například povrchově aktivní látky, například laurylsulfát sodný, hydrofilní koloidy, jako jsou koloidní akaciové hlinky, vee guma a podobně. Po vzniku emulze se obvykle přidá aktivní složka (sloučenina) v množství dávajícím žádanou koncentraci.

Gel obsahuje bázi vybranou z olejové báze, vody nebo emulzně-suspenzní báze. K bázi se přidá gelovací činidlo, které tvoří matrici v bázi zvyšováním viskozity. Příklad gelovacích činidel jsou hydroxypropylcelulóza, polymery kyseliny akrylové a podobně. Obvykle se přidá k formulaci aktivní složka (sloučeniny) v žádané koncentraci v okamžiku předcházejícím přidání gelovacího činidla.

Množství sloučeniny zamíchané do topické formulace není kritické, koncentrace by měla být v rozmezí dostatečném, aby dovolilo snadnou aplikaci formulace na oblast zasažené tkáně v množství, které dodá žádané množství sloučeniny na žádané místo ošetření.

Obvyklé množství topické formulace, které se má aplikovat na zasaženou tkáň bude závislé na rozsahu zasažené tkáně a koncentraci sloučeniny ve formulaci. Obecně se formulace aplikuje na zasaženou tkáň v množství asi od 1 do 500 mikrogramů sloučeniny na cm² zasažené tkáně.

S výhodou aplikované množství bude v rozmezí asi od 30 do 300 mikrogramů na cm², s výhodou asi od 50 do 200 mikrogramů na cm² a nejlépe asi od 60 do 100 mikrogramů na cm².

Následující příklady formulací jsou ilustrativní a nejsou zamyšleny jako jakékoliv omezení vynálezu.

Formulace 1

Tvrdé želatinové kapsle se připraví s použitím následujících složek:

Množství (mg/kapsli)
Aktivní složka	5
Škrob, sušený	200
Stearát hořečnatý	10
Celkem	215 mg
Výše uvedené složky se	smíchají a plní se do tvrdých želatinových kapslí v množství 460

mg.

·· ·· ·· ···« • · • · · * » · · ♦ • 9 999 ·

9 © · · • © » · 9

9· 999 ·· 999

Formulace 2

Tablety se připraví s použitím následujících složek:

Množství (mg/kapsli) • · 9

9 9

999 999

9

Aktivní složka	15
Mikrokrystalická celulóza	10
Oxid křemičitý, dýmový	10
Stearová kyselina	5
Celkem	40 mg
Výše uvedené složky se smíchají a slisují se	do tvaru tablet, každá vážící 665 mg.

Formulace 3

Tablety, každá obsahující 60 mg aktivní složky se připraví následovně:

Množství (mg/kapsli)

45 35

4,5 0,5 1

Aktivní složka Škrob

Mikrokrystalická celulóza

Polyvinylpyrrolidon (jako 10 % roztok ve vodě)

Karboxymethylovaný škrob sodný

Stearát hořečnatý

Mastek

Celkem

150 mg

Aktivní složka, škrob a celulóza se protlačí sítem U.S. mesh číslo 45 a pečlivě se smíchají. Roztok polyvinylpyrrolidinu se smíchá se vzniklým práškem a pak se vše protlačí sítem U.S. mesh číslo 14. Takto vzniklé granule se suší při 50 °C a protlačí se sítem U.S. mesh číslo 18. Karboxymethylovaný škrob sodný, stearát hořečnatý a mastek, předem proseté sítem U.S. mesh číslo 60 se pak přidají ke granulím, které se po smíchání slisují v tabletovacím stroji, což dá tablety, každá vážící 150 mg.

• 0

0000 00

0 0 0

0 000 0 • 0 0 0 0 ·

0 0 0 » 0 00

0· 000 00 000 00 00

Principy, výhodná provedení a módy operací podle vynálezu byly popsány v předešlém popisu. Vynález, který má být zde chráněn, nemá být pokládán za omezený na popsané formy, poněvadž ty se mají pokládat za ilustrativní a ne za omezující. Odborníci mohou provádět variace a změny, aniž by se odchýlili od ducha vynálezu.

Claims

1. Použití inhibitoru β-izoenzymu proteinkinázy C pro výrobu léčiva pro léčbu poruch centrálního nervového systému souvisejících s virem způsobujícím ztrátu imunity u lidí.

2. Použití podle nároku 1, kde inhibitor β-izoenzymu proteinkinázy C je bis-indolylmaleimid nebo makrocyklický bis-indolylmaleimid.

3. Použití podle nároku 1, kde inhibitor proteinové kinázy C je selektivní k izoenzymu a kde izoenzymová selektivita je vybraná ze skupiny sestávající z beta-1 a beta-2 izoenzymy.

4. Použití podle nároku 3, kde inhibitor proteinové kinázy C má následující obecný vzorec I

R¹ (i) kde

W je -0-, -S-, -S0-, -SO2-, -C0-, C2-C5 alkylen, substituovaný alkylen, alkenylen, aryl-, -aryl(CH2)_m0-, -heterocyklus-, -heterocyklus-(CH2)_mO-, kondenzovaný bicyklus, kondenzovaný bicyklus(CH2)_m0-, -NR^-, -NOR^-, -CONH- nebo -NHC0-,

X a Y jsou nezávisle C4-C4 alkylen, substituovaný alkylen, nebo společně X, Y a W tvoří (CH₂)_n-AA-,

Rl jsou vodík nebo až čtyři případné substituenty nezávisle vybrané z halogenu, C1-C4 alkylu, hydroxy, C4-C4 alkoxy, halogenalkylu, nitro, NR^rS, nebo -NHC0(Cj-C4 alkyl), »·

9999 • · · · 9 9

9 99 9 9

9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9

9999 99 99

99 99

9 9 9

999 999

9 9

99 99 je vodík, CH3CO-, NH2 nebo hydroxy,

R³ je vodík, (CH2)maryl, C4-C4 alkyl, -COO(Ci-C4 alkyl), -CONR⁴r5, -(C=NH)NH2, SO(Ci-C4 alkyl), -SO2(NR⁴R⁵) nebo -SC^C^ alkyl),

R⁴ a R³ jsou nezávisle vodík, C4-C4 alkyl, fenyl, benzyl nebo spolu s dusíkem, ke kterému jsou připojeny, tvoří nasycený nebo nenasycený 5 nebo 6 členný kruh,

AA je zbytek aminokyseliny, mje nezávisle 0,1, 2 nebo 3 a n je nezávisle 2, 3, 4 nebo 5, nebo farmaceuticky přijatelná sůl, proléčivo nebo jejich ester.

5. Použití podle nároku 4, kde inhibitor proteinové kinázy C má následující obecný vzorec Ia (Ia) kde

Z je -(CH₂)_p, nebo -(CH₂)_p-O-(CH₂)p,

R⁴ je hydroxy, -SH, CyC₄ alkyl, (CH₂)_maryl, -NH(aryl), -N(CH₃) (CF3), -NH(CF₃), nebo -NR⁵R6,

R³ je vodík nebo C1-C4 alkyl, ·« ♦·«· ··

9 9 9 9 I

99 9 9 9

9 9 9 9 9 9

9999 99

99 99 » 9 · · » · · · ·♦* 999

9 9

99 99 je vodík, C j -C4 alkyl nebo benzyl, p je 0, 1 nebo 2 a m je nezávisle 2 nebo 3, nebo farmaceuticky přijatelná sůl, proléčivo nebo jejich ester.

6. Použiti podle nároku 4, kde inhibitor proteinové kinázy C má následující obecný vzorec

Ib (Ib) kde Z je-(CH₂)_p,

R⁴ je -N(CH₃) (CF₃), -NH(CF₃), nebo -NR5r6, r5 a R^ jsou nezávisle vodík nebo C4-C4 alkyl, p je 0, 1 nebo 2, m je nezávisle 2 nebo 3, nebo farmaceuticky přijatelná sůl, proléčivo nebo jejich ester.

7. Použití podle nároku 4, kde inhibitor proteinové kinázy C zahrnuje (S)-3,4-[N,N'-l,l'((2-ethoxy)-3'(O)-4'-(N,N-dimethylamino)-butan)-bis-(3,3'-indolyl)]-l(H)-pyrol-2,5-dionu) nebo jeho farmaceuticky přijatelnou kyselou sůl.

8. Použití podle nároku 7, kde farmaceuticky přijatelná kyselá sůl je vybrána z hydrochloridové a mesylátové soli.

• 0 ·0 • 0 0 • * •0 ··**

99 9999 99 »·

0 0 0 0 0 * 0 0 0 0 0 0 0 « 00 000 00 9 999 000

0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 *0

9. Použití inhibitoru β-izoenzymu proteinkinázy C pro výrovu léčiva k inhibici gp 120, který způsobuje nemoci centrálního nervového systému u pacientů, kteří takovou léčbu potřebují.

10. Použití podle nároku 9, kde inhibitor β-izoenzymu proteinkinázy C je bisindolylmaleímid nebo makrokrystalický bis-indolylmaleimid.

11. Použití podle nároku 9, kde inhibitor proteinové kinázy C je selektivní k izoenzymu a kde izoenzymová selektivita je vybraná ze skupiny sestávající z beta-1 a beta-2 izoenzymů.

12. Použití podle nároku 11, kde inhibitor proteinové kinázy C má následující obecný vzorec I

R¹ (i) kde

W je -0-, -S-, -SO-, -SO2-, -CO-, C2-C6 alkylen, substituovaný alkylen, C2-C6 alkenylen, aryl-, -aryl(CH2)_mO-, -heterocykl-, -heterocykl-(CH2)_mO-, -kondenzovaný bicykl, kondenzovaný bicykl(CH2)_mO-, -NR^-, -NOR·^-, -CONH- nebo -NHCO-,

Rl jsou vodík nebo až čtyři případné substituenty nezávisle vybrané z halogenu, C4-C4 alkylu, hydroxy, C4-C4 alkoxy, halogenalkylu, nitro, NR4r5, _ne5Q -NHCO(Ci-C4 alkyl), «· ··*· ·· ·* • · « · · · • »« t » « • · · · * * « > · · · · t ·· « · * · · · · ·· *· • · 4 · ♦ · 4 · • ··· 444

9 9

99 99 je vodík, CH3CO-, NH2 nebo hydroxy,

R³ j^e vodík, (CH2)maryl, C4-C4 alkyl, -COO(Ci-C4 alkyl), -CONR⁴R⁵, -(C=NH)NH2, SO(Ci-C4 alkyl), -SO2(NR⁴r5) nebo -SO2(Cj-C4 alkyl),

R⁴ a R⁵ jsou nezávisle vodík, C1-C4 alkyl, fenyl, benzyl nebo spolu s dusíkem, ke kterému jsou připojeny tvoří nasycený nebo nenasycený 5 nebo 6 členný kruh,

AA je zbytek aminokyseliny, m je nezávisle 0,1, 2 nebo 3 a n je nezávisle 2, 3, 4 nebo 5, nebo farmaceuticky přijatelná sůl, proléčivo nebo jejich ester.

13. Použití podle nároku 12, kde inhibitor proteinové kinázy C má následující obecný vzorec la kde

Z je -(CH₂)_p, nebo -(CH₂)p-O-(CH₂)p,

R⁴ je hydroxy, -SH, C4-C4 alkyl, (CH₂)_maryl,-NH(aryl), -N(CH₃) (CF₃), -NH(CF₃), nebo -NR⁵R⁶, r5 je vodík nebo C1-C4 alkyl, r6 je vodík, C1-C4 alkyl nebo benzyl, • 9 44

9 9 9 9

9 99

9 9 4

9 9 9

999« 99 *· 4*94

9 9 9

9 · 4

9 9 4 9

9 9 9

49 9

99 44

9 9 9 4

4 4 4 4

4 444 444

4 4

44 44 ρ je 0,1 nebo 2 a m je nezávisle 2 nebo 3, nebo farmaceuticky přijatelná sůl, proléčivo nebo jejich ester.

14. Použiti podle nároku 12, kde inhibitor proteinové kinázy C má následující obecný vzorec lb db) kde Z je -(CH2)p,

R⁴ je -N(CH₃) (CF₃), -NH(CF₃), nebo -NR5r6

R⁵ a R⁶ jsou nezávisle vodík nebo C1-C4 alkyl, p je 0, 1 nebo 2, m je nezávisle 2 nebo 3, nebo farmaceuticky přijatelná sůl, proléčivo nebo jejich ester.

15. Použití podle nároku 12, kde inhibitor proteinové kinázy C zahrnuje ((S)-3,4-N,N'-l,l((2-ethoxy)-3'(O)-4'-(N,N-dimethylamino)-butan)-bis-(3,3'-indolyl)-l(H)-pyrol-2,5-dionu) nebo jeho farmaceuticky přijatelnou kyselou sůl.

16. Použití podle nároku 15, kde farmaceuticky přijatelná kyselá sůl je vybrána z hydrochloridové soli a mesylátové soli. i