CZ52299A3

CZ52299A3 - Použití PKC inhibitorů pro výrobu léčiva pro léčení HTLV-1 infekcí

Info

Publication number: CZ52299A3
Application number: CZ1999522A
Authority: CZ
Inventors: Michael R. Jirousek; Douglas K. Ways; Lawrence E. Stramm
Original assignee: Eli Lilly And Company
Priority date: 1997-08-28
Filing date: 1997-08-28
Publication date: 2000-01-12

Abstract

Řešení popisuje použití inhibitoru selektivního k izoenzymu PKC pro výrobu léku při léčbě infekce lymfotrofickýmviremtypu 1 napadajícímlidskéTbuňky, zejména využívá inhibitoru selektivního k izoenzymu PKC, tedty hydrochloridové soli /SZ-3,4- [Ν,Ν'-1,1 '-112' '-ethoxy/-3'''-/O/-4'''-/N,N-dimethyl amino/- butan/-bis-/3,3'-indolyl/|-l/H/-pyrrol-2,5-dionu.

Description

Oblast techniky

Vynález se týká způsobu léčby infekce lymfotrofickým virem typu 1 (HTLV-1) napadajícím lidské T buňky. Vynález je také zaměřen na způsob inhibice účinků způsobených HTLV-1 virovou proteinovou aktivitou, například Tax 1 aktivitou a na inhibici replikace HTLV-1. Vynález je zaměřen na použití určité třídy izoenzym selektivních inhibitorů proteinkinázy C (PKC) pro léčbu HTLV-1 infekce a nemocí sní souvisejících, například leukémie T buněk a porucha centrálního nervového systému způsobená HTLV-1.

Dosavadní stav techniky

Lidé infikovaní lymfotrofickým virem typu 1 (HTLV-1) napadajícím lidské T buňky jsou náchylní k vývoji leukemie T-buněk dospělých. Dále mohou osoby infikované HTLV-1 vykazovat chronická neurodegenerativní onemocnění, například tropickou křečovou paraparézu a myelopatii. Žádná konkrétní léčba infekce HTLV-1 není ve stavu techniky dostupná. Léčba nemocí souvisejících s infekcí HTLV-1 je symptomatická a neposkytuje uspokojivé výsledky.

V této oblasti tedy stále trvá potřeba vývoje terapeutických činidel pro léčbu infekce HTLV-1 a nemocí s ní souvisejícími.

Leukémie je nemoc charakterizovaná neoplastickou proliferací jednoho typu krevních buněk. Různé typy leukémie jsou klasifikovány podle typu zasažených buněk a jako akutní nebo chronické v závislosti na délce trvání nemoci. Bez léčby jsou všechny druhy leukémie smrtelné. Smrt je často způsobena komplikacemi, které jsou vyvolány infiltrací kosím dřeně leukemickými buňkami, které nahrazují normální hematopoietické buňky. Leukémie T buněk u dospělých může být spojena s HTLV-1 infekcí. V posledním čtvrtstoletí byla celosvětová snaha zaměřena k vývoji léčby leukémie. Použitím nejlepších současných léčebných režimů se dnes dosahuje u více jak 90ti procent dětí s akutní lymfoblastickou leukémií (ALL) úplné remise. Avšak dospělí trpící ALL, zejména leukémií T buněk, obvykle reagují méně příznivě na léčbu než děti a většina pokusů měla za výsledek poměr kompletní remise pouze 50 procent nebo méně a se střední délkou trvám pouze rok nebo méně. V odvětví tedy stále zůstává potřeba vývoje nových terapeutických činidel pro léčbu dospělých s onemocněním leukémií T buněk souvisejícím s infekcí HTLV-1.

4 4444

4444

9 4 4 4 · · · · · 4 4 4 4

4444 44 444 944

49444 4 44

444 94 444 49 94

Infekce HTLV-1 může také způsobit chronické neurodegenerativní poruchy. Chronické neurodegenerativní nemoci, například tropická křečová paraparéza a myelopatie mohou způsobit ztrátu íunkce, snížení reflexní aktivity a další komplikace. Obvykle je léčba neurodegenerativních poruch konzervativní a symptomatická bez kompletního uzdravení. V odvětví je tedy také stále potřeba vývoje nových terapeutických činidel pro léčbu chronických neurodegenerativních poruch souvisejícími s infekcí HTLV-1.

Podstata vynálezu

Předmětem vynálezu je tedy poskytnout způsob inhibice replikace lymfotrofického viru typu 1, napadajícího lidské T buňky, v infikované buňce.

Dalším předmětem vynálezu je poskytnout způsob inhibice účinku Tax 1 virové proteinové aktivity v buňkách.

Dalším předmětem vynálezu je poskytnout způsob léčby savců infikovaných lymfotrofickým virem typu 1 napadajícím lidské T buňky.

Dalším předmětem vynálezu je poskytnout způsob léčby leukémie T buněk u dospělých, která souvisí s infekcí lymfotrofickým virem typu 1 napadajícím lidské T buňky.

Dalším předmětem vynálezu je poskytnout způsob léčby chronické neurodegenerativní poruchy související s infekcí lymfotrofickým virem typu 1 napadajícím lidské T buňky.

Tyto a další předměty vynálezu jsou popsány jedním či více provedeními podle vynálezu uvedenými níže.

Jedno provedení vynálezu poskytuje způsob inhibice replikace lymfotrofického viru typu 1 napadajícího lidské T buňky v buňce, který zahrnuje kontakt buňky s inhibitorem proteinkinázy C v množství, které inhibuje replikaci viru.

Další provedení vynálezu poskytuje způsob inhibice účinku Tax 1 virové proteinové aktivity v buňce, který zahrnuje kontakt buňky s inhibitorem proteinkinázy C v množství, které inhibuje virovou proteinovou aktivitu.

Další provedení vynálezu poskytuje způsob léčby savců, kteří byli infikováni lymfotrofickým virem typu 1 napadajícím lidské T buňky, který zahrnuje podávání terapeuticky účinného množství inhibitoru proteinkinázy C savcům.

Další provedení vynálezu je poskytnout způsob léčby leukémie T buněk u dospělých, která souvisí s infekcí lymfotrofickým virem typu 1 napadajícím lidské T buňky, který zahrnuje podávání terapeuticky účinného množství inhibitoru proteinkinázy C selektivního k beta izoenzymu.

• · 4·4·

4·· ·4· 4444

4 444 4 4 444 4 4 4 4

4444 44 444 444

444444 44

444 44 444 44 44

Další provedení vynálezu je poskytnout způsob léčby chronické degeneratlvní poruchy související s infekcí lymfotrofickým virem typu 1 napadajícím lidské T buňky, který zahrnuje podávání terapeuticky účinného množství inhibitoru proteinkinázy selektivního k beta izoenzymu savcům.

Vynález tedy poskytuje způsoby spolu s účinnými sloučeninami při léčbě infekce HTLV-1 a nemocí s ní souvisejícími.

Vynálezem je terapeutické použití určitých tříd inhibitorů proteinkinázy C, to znamená inhibitorů β izoenzymu proteinkinázy C a zejména selektivních inhibitorů β izoenzymu PKC, které inhibují účinky způsobené HTLV-1 virovou proteinovou aktivitou a zejména replikaci viru. Proto mohou být tyto sloučeniny použity terapeuticky k léčbě pacientů infikovaných HTLV-1.

Replikace HTLV-1 zahrnuje zmnožení genomu HTLV-1 během produktivní infekce a reaktivaci latentní infekce. Reaktivace integrovaného latentního HTLV-1 genomu zahrnuje replikaci HTLV-1, například tvorbu četných transkriptů genomu HTLV-1, vlastní tvorbu transkriptů HTLV-1, expresi HTLV-1, například translaci pro virus specifických proteinů například Tax 1, sestavení viru stejně jako uvolnění infekčních částí HTLV-1 a proteinů HTLV-1.

Virové proteiny HTLV-1, například Tax 1, projevují své účinky prostřednictvím interakce s virovým systémem a stejně tak s hostitelským systémem. Účinky způsobené virovou proteinovou aktivitou HTLV-1 zahrnují, ale nejsou omezeny na regulaci transkripce viru HTLV-1 stejně jako různých jiných buněčných genů (Kwanyee a kol., Nátuře 23: 776-1988; Tan a kol., Mol. Cell. Biol. 9: 1733-1745, 1989; a Yoshimura a kol., EMBO J 9: 2537-2542, 1990). Virový protein Tax 1 je vylučován extracelulámě buňkami infikovanými HTLV-1 (Lindholm a kol., New Biol. 2: 1034-1043, 1990). Extracelulámě vylučovaný Tax 1 může být vychytáván okolními buňkami a aktivuje transkripční faktory, například NF-κΒ v buňce (Smith a kol., J. Clin. Invest. 87: 761-766, 1991; Arima a kol., J. Virology 65: 6892-6899, 1991). Ukázalo se, že buňky infikované HTLV-1 vytváří určité transkripční faktory, například NF-κΒ (Lindholm a kol., J. Virology 70: 2525-2532,1996).

Lidé infikovaní HTLV-1 jsou náchylní k rozvoji leukémie T buněk dospělých (Poiezs a kol., PNAS 77: 7415-7419, 1980; Hinuma a kol., PNAS 78: 6476-6480, 1981). Dále mohou infikovaní HTLV-1 vykazovat chronické neurodegenerativní poruchy, například tropickou křečovou paraparesii a myelopatii (Gessain a kol., Lancet II: 407-410, 1985, Osame a kol., Lancet I: 10311032, 1986).

Ačkoli nechtějí být omezeni technickým vysvětlením, přihlašovatelé se domnívají, že PKC má účinek na virovou proteinovou aktivitu HTLV-1 a tedy na replikaci viru. Virový protein Tax 1 ·· ···· 99 99«· ·· ·· «99 ··· 9999 • ···· 9 ···· 9 ·· · •9 9999 99 ··· 9·· ······ 99 • 9 999 99 ··· ·· ·· reaguje přímo s PKC a aktivuje ji (Lindholm a kol., J. Virology 70: 2525- 2532, 1996). Bylo ukázáno, že některé inhibitory PKC blokují aktivaci buněčných proteinů indukovanou Tax 1, například NF-κΒ v buňkách infikovaných HTLV-1 (Lindholm a kol., J. Virology 70: 2525- 2532, 1996). Bylo také ukázáno, že inhibice PKC blokuje vlastní tvorbu HTLV-1 m RNA, která je nutná pro účinnou replikaci viru (Adchi a kol., Biochem. Biophys. Commun. 169: 469-475, 1990). Dalším důkazem, který podporuje úlohu PKC v účinné replikaci HTLV-1 je schopnost inhibitorů PKC snížit expresi viru leukémie u krav, který je strukturálně a biologicky podobný HTLV-1 (Jeseň a kol., J. Virology 66: 4427- 4433, 1992). Sloučeniny - inhibitory PKC, jak byly dříve popsány podle vynálezu, mohou tak být použity terapeuticky k léčbě infekce HTLV-1 a nemocí s ní souvisejícími jak k potlačení virové proteinové aktivity, tak zejména k inhibici virové replikace.

Způsob podle vynálezu s výhodou používá ty inhibitory proteinkinázy C, které účinně inhibují β izoenzym. Jedna vhodná skupina sloučenin je obecně popsána ve stavu techniky jako bis-indolylmaleimidy nebo makrocyklické bis-indolylmaleimidy. Bis-indolylmaleimidy jsou dobře zmámé ve stavu techniky včetně těch sloučenin, které jsou popsány v U. S. patentech 5,621,098, 5,552,396, 5,545,636, 5,481,003 5,491,242 a 5,057,614 všechny jsou zde zařazeny tímto odkazem. Makrocyklické bis-indolylmaleimidy jsou zejména zastoupeny sloučeninami vzorce I. Tyto sloučeniny a způsoby jejich přípravy jsou popsány v U. S. patentu 5,552,396, který je zde zařazen tímto odkazem. Tyto sloučeniny jsou podávány v terapeuticky účinném množství lidem k indukci sexuálních funkcí, kreré souvisejí s vasodilatací a uvolněním hladkého svalu nebo kléčbě sexuálních poruch. Tyto sloučeniny mohou být také podávány pacientům zvýše zmíněných rizikových skupin jako prevence.

Výhodnou třídou sloučenin pro použití ve způsobu podle vynálezu jsou sloučeniny obecného vzorce (I):

R²

(i) φφ φφφφ • Φ φφφφ • · ·· ·· φφφ φφφφ φ φφφφ φ ΦΦΦ· φ φφ φ φφ φφφφ φφ φφφ φφφ

ΦΦΦΦΦΦ φφ φφ φφφ φφ φφφ φφ φφ kde:

W je -Ο-, -S-, -SO-, -SO2-, -CO-, C₂-C₆ alkylen, substituovaný alkylen, C₂-C₆ alkenylen, aryl-, -aryl(CH₂)_mO-, -heterocyklus-, -heterocyklus-(CH₂)_mO-, -kondenzovaný bicyklus-, kondenzovaný bicyklus-(CH₂)_mO-, -NR³-, -NOR³-, -CONH- nebo -NHCO-;

X a Y jsou nezávisle C1-C4 alkylen, substituovaný alkylen nebo X, Y a W spolu tvoří (CH₂)_m-AA-;

R¹ jsou vodík nebo až čtyři volitelné substituenty nezávisle vybrané z halogen, C1-C4 alkyl, hydroxy, Ci-C4alkoxy, haloalkyl, nitro, -NR⁴R⁵ nebo -NHCO(Ci-C4alkyl);

R² jsou vodík, CH3CO-, NH₂ nebo hydroxy;

R³ je vodík, -(CH2)maryl, C1-C4 alkyl, -ΟΟΟ(Ο!-Ο4 alkyl), -CONR⁴R⁵, -(C=NH)NH2, SO(CrC₄ alkyl), -SO₂(NR⁴R⁵) nebo SO₂(Ci-C₄ alkyl);

R⁴ a R⁵ jsou nezávisle vodík, C1-C4 alkyl, fenyl, benzyl nebo se váží s dusíkem, s nímž tvoří nasycený nebo nenasycený 5-ti nebo 6-ti členný kruh;

AA je zbytek aminokyseliny; mje nezávisle 0,1, 2 nebo 3 a nje nezávisle 2, 3,4 nebo 5, nebo jejich farmaceuticky přijatelné soli, proléčiva nebo estery.

Výhodnější skupina sloučenin pro použití podle vynálezu jsou sloučeniny obecného vzorce I, kde části -X-W-Y obsahují 4 až 8 atomů, které mohou být substituovány nebo nesubstituovány. Nejvýhodněji obsahují části -X-W-Y- 6 atomů.

Další sloučeniny pro použití ve způsobu podle vynálezu jsou s výhodou ty sloučeniny obecného vzorce I, kde R¹ a R² jsou vodík a W je substituovaný alkylen, -0-, S-, -CONH-, NHCO nebo -NR³-. Obzvláště výhodné sloučeniny pro použití podle vynálezu jsou sloučeniny obecného vzorce la:

·· ···· • · • « · ·

9·99 99 99

9 9 9 0 9

000 0 0 · · • ·· 99 0 999

9 9 9

9 99 9 99 9 9 kde Z je -(CH₂)_P nebo -(CH₂)_P-O-(CH₂)_P-; R⁴ je hydroxy, -SH, C,-C4 alkyl, (CH2)maryl, -NH(aryl), -N(CH3)(CF3), -NH(CF3) nebo -NR⁵R⁶; R⁵ je vodík nebo C,-C4 alkyl; R⁶ je vodík, Cr C4 alkyl nebo benzyl; p je 0,1 nebo 2 a m je nezávisle 2 nebo 3 nebo jejich farmaceuticky přijatelná sůl, proléčivo nebo ester. Nejvýhodnější jsou ty sloučeniny obecného vzorce Ia, kde Z je CH2 a R⁴je -NH2, -NH(CF₃) nebo -N(CH₃)₂ nebo jejich farmaceuticky přijatelné soli, proléčiva nebo estery.

Další sloučeniny pro použití ve způsobu podle vynálezu jsou s výhodou sloučeniny, kde W v obecném vzorci I je -Ο-, Y je substituovaný alkylen a X je alkylen. Tyto sloučeniny jsou s výhodou představovány obecným vzorcem Ib:

kde Z je -(CH₂)_P-; R⁴ je -NR⁵R⁶, -NH(CF3) nebo -N(CH3) (CF3); R⁵ a R⁶jsou nezávisle H nebo Ci-C4 alkyl; p je O, 1 nebo 2 a m je nezávisle 2 nebo 3 nebo jejich farmaceuticky přijatelné soli, proléčiva nebo estery. Nejvýhodnější sloučeniny obecného vzorce Ib jsou ty, kde p je 1 a R⁵ a R⁶ jsou methyl.

Protože obsahují bazickou část, mohou sloučeniny obecného vzorce I, Ia a Ib také existovat jako farmaceuticky přijatelné soli po přídavku kyseliny. Takové soli obvykle tvoří jak anorganické kyseliny, například kyselina chlorovodíková, bromovodíková, jodovodíková, sírová a fosforečná, tak kyseliny organické kyseliny, například kyselina para-toluensulfonová, methansulfonová, šťavelová, para-bromfenylsulfonová, uhličitá, jantarová, citrónová, benzoová, octová a příbuzné anorganické a organické kyseliny. Takové farmaceuticky přijatelné soli zahrnují tedy síran, disíran, hydrogensíran, siřičitan, hydrogensiřičitan, fosforečnan, hydrogenfosforečnan, díhydrogenfosforečnan, metafosforečnan, difosforečnan, chlorid, bromid, jodid, octan, propionát, dekanoát, kaprylát, akrylát, formiát, izobutyrát, heptanoát, propiolát, oxalát, malonát, sukcinát, • · • 999 «· ···· . . ·· ·· »·» · · · · · · · ► 9999 9 9999 9 99 9 » 9 ··· · · · 999999

9 9 9 9 9 9 9

999 99 999 99 99 suberát, sebakát, fumarát, maleát, 2-butyn-l,4-dioát, 3-hexin-2, 5-dioát, benzoát, chlorbenzoát, hydroxybenzoát, methoxybenzoát, ftalát, xylensulfonát, fenylacetát, fenylpropionát, fenylbutyrát, citrát, laktát, hippurát, β-hydroxybutyrát, glykolát, maleát, vinan, methansulfonát, propansulfonát, naftalen-l-sulfonát, naftalen-1 -sulfonát, mandlan a podobně. Zejména mohou být využity hydrochloridovém a mesylátové soli.

Navíc, kromě farmaceuticky přijatelných solí mohou existovat také další soli. Mohou sloužit jako meziprodukty při čištění sloučenin, při přípravě jiných solí nebo při určování a charakterizaci sloučenin nebo meziproduktů.

Farmaceuticky přijatelné soli sloučenin obecného vzorce I, la a Ib mohou také být ve formě různých solvátů, například s vodou, methanolem, dimethylformamidem, ethylacetátem a podobně. Mohou být také připraveny směsi takových solvátů. Zdrojem takových solvátů může být rozpouštědlo z krystalizace, inherentní v rozpouštědle při přípravě nebo krystalizaci nebo přidané k takovému rozpouštědlu.

Je zřejmé, že mohou existovat různé stereometrické formy sloučenin obecného vzorce I, la a Ib; například W může obsahovat chirální atom uhlíku v substituované alkylenové části. Sloučeniny se běžně připravují jako racemáty a mohou být obyčejně jako takové použity. Eventuálně mohou být izolovány oba jednotlivé enantiomery nebo mohou být syntetizovány běžnými postupy, je-li to zapotřebí. Takové racemáty a jednotlivé enantiomery ajejich směsi tvoří část sloučenin používaných ve způsobech podle vynálezu.

Sloučeniny používané ve vynálezu také zahrnují farmaceuticky vhodná proléčiva sloučenin obecného vzorce I, la a Ib. Proléčivo je léčivo, které bylo chemicky upraveno a může být biologicky neaktivní v místě působení, ale může být rozloženo nebo upraveno jedním nebo více enzymatickými nebo jinými in vivo procesy na původní biologicky účinnou formu. Takové proléčivo může mít pravděpodobně odlišný farmakokinetický profil než původní látka, což umožňuje snadnější vstřebávání přes epitel sliznice, lepší tvorbu sob nebo má lepší rozpustnost a/nebo lepší stabilitu systému (například zvýšení poločasu v plazmě). Typicky takové chemické modifikace zahrnují následující:

1) esterové nebo amidové deriváty, které mohou být štěpeny esterázami nebo bpázami,

2) peptidy, které mohou být rozpoznány specifickými nebo nespecifickými proteázami, nebo

3) deriváty, které se v místě účinku hromadí membránovou selekcí formy proléčiva nebo modifikované formy proléčiva, nebo jakákoliv kombinace 1 až 3 shora. Běžné postupy pro výběr a přípravu vhodných derivátů proléčiva jsou popsány například v H. Bundgaard, Design of Prodrugs, (1985).

• 9

• · β · • · · · • · · · • · · · · · • · • · · ·

Syntéza různých derivátů bis-indol-N-maleimidu je popsána v Davis a j. US patent 5,057,614 a syntéza výhodných sloučenin vhodných pro použití v tomto vynálezu je popsána v dříve uvedeném US patentu 5,552,396 a v Faul a j., EP publikace 0 657 411 Al, všechny jsou zde zahrnuty tímto odkazem.

Jeden zvláště výhodný inhibitor proteinkinázy C pro použití ve způsobu podle vynálezu je sloučenina popsaná v příkladu 5g dříve zmíněného U.S.patentu 5,552,396 hydrochloridová sůl ((S)-3,4-[N,N'-l,r-((2-ethoxy)-3'(O)-4'-(N,N-dimethylamino)-butan)-bis-(3,3'-indolyl)]-l(H)pyrol-2,5-dionu. Tato sloučenina je silným inhibitorem proteinkinázy C. Je selektivní k proteinkináze C více než k ostatním kinázám a je vysoce selektivní k izoenzymům, například je selektivní k beta-1 a beta-2 izoenzymům. Ostatní soli této sloučeniny jsou také výhodné, zvláště mesylátové soli.

Výhodná mesylátová sůl může být připravena reakcí sloučeniny obecného vzorce II

s methansulfonovou kyselinou v nereaktivním organickém rozpouštědle, s výhodou směsi organické rozpouštědlo/voda a nejlépe voda-aceton. Ostatní rozpouštědla, například methanol, aceton, ethylacetát a jejich směsi jsou funkční. Poměr rozpouštědla k vodě není kritický a obecně je určený rozpustností reagentů. Výhodné poměry rozpouštědla k vodě jsou obecně od 0,1:1 až 100:1 objemových dílů rozpouštědla k vodě. S výhodou je poměr 1:1 až 20:1 a nejlépe 5:1 až 10:1. Optimální poměr závisí na vybraném rozpouštědle a v případě výhodného acetonu je poměr 9:1 rozpouštědlo k vodě.

Reakce obecně zahrnuje přibližně ekvimolární množství obou reagentů, třebaže jiné poměry, zvláště ty, kde je kyselina methansulfonová v přebytku, jsou operativní. Rychlost přidávání • · · · · · · · · · © · · · · · · · · · · · · · • · · · * · ©· ······ «· » © · © · » a© ©·© ·· ··» ·· ·<© kyseliny methansulfonové není v reakci rozhodující a může se přidávat rychle (pod 5 minut), nebo pomalu během 6 nebo více hodin. Reakce se provádí při teplotách pohybujících se od 0 °C až k refluxu. Reakční směs se míchá, dokud není tvorba soli dokončena, což se stanoví rentgenovou práškovou difrakcí a může to trvat od 5 minut do 12 hodin.

Soli podle vynálezu se s výhodou snadno připraví v krystalické formě. Trihydrátová forma soli se může snadno přeměnit na monohydrát sušením nebo vystavením 20 až 60 % relativní vlhkosti. Sůl je podstatně krystalická, což demonstruje definovaná teplota tání, dvojlom a charakteristické rysy rentgenové difrakce. Obecně krystaly mají méně než 10 % amorfní pevné látky a s výhodou méně než 5 % a nejlépe méně než 1 % amorfní pevné látky.

Mesylátová sůl se izoluje filtrací nebo jinou separační technikou, uvedenou ve stavu techniky, přímo z reakční směsi ve výtěžcích pohybujících se od 50 % do 100 %. Rekrystalizace a jiné techniky čištění známé ve stavu techniky mohou být využity pro další přečištění soli, pokud je to vyžadováno.

Odborníci v dané oblasti uznávají, že terapeuticky účinné množství inhibitoru proteinkinázy C podle vynálezu je množství dostačující k inhibici replikace HTLV-1 nebo k inhibici virové proteinové aktivity, například Tax 1. Odborníkům vdané oblasti jsou dobře známy možnosti měření replikace HTLV-1 a virové proteinové aktivity, například Tax 1 aktivity. Podávané množství se mění mezi jiným v závislosti na koncentraci sloučeniny v terapeutické formulaci a na tělesné hmotnosti pacienta. Obecně závisí množství inhibitoru proteinkinázy C jako terapeutického činidla pro léčbu infekce HTLV-1 případ od případu na posouzení ošetřujícího lékaře. Při určování vhodné dávky má být brán v úvahu jako vodítko stupeň infekce, síla imunitního systému, počet leukemických buněk, virové zatížení, tělesná váha a věk pacienta..

Obecně, vhodná dávka je taková, jejímž výsledkem je koncentrace inhibitoru proteinkinázy C v místě působení v rozmezí 0,5 nM až 200 μΜ, obvykle 0,5 nM až 20 μΜ a častěji 0,5 nM až 200 nM. Předpokládá se, že koncentrace séra 0,5 nM až 20 nM by měla být postačující ve většině případech.

K dosažení takové koncentrace při léčbě bývá většinou podáváno pacientovi mezi 0,001 mg denně na kilogram tělesné hmotnosti a 50,0 mg denně na kilogram tělesné hmotnosti. Obvykle ne více než asi 10,0 mg inhibitoru proteinkinázy C denně na kilogram tělesné hmotnosti. Jak bylo uvedeno výše, uvedená množství se mohou měnit případ od případu.

Účinnost sloučenin vynálezu může být určena několika experimentálními metodami, které jsou v odvětví lehce dostupné. Sloučeniny podle vynálezu mohou být testovány na růst a přežívám pěstovaných T buněčných linií pocházejících z pacientů trpících leukémií T buněk dospělých, ·· «··· ·· ···· »* ··

W· · · · · · G · · * · ttt · · ··· · · · · « · 9 9 9 9 9 9 999999

9 9 9 9 9 · · ·· · · · · · 9 9 9 9 9 ti která souvisí s infekcí HTLV-1. Účinky sloučenin podle vynálezu mohou být také hodnoceny na replikaci HTLV-1 viru v infikovaných buňkách. Sloučeniny podle vynálezu mohou být také testovány na schopnost virového proteinu, například Tax 1 aktivovat buněčné transkripční faktory, například NF-κΒ v pěstovaných buňkách. Publikace See Lindholm a kol., J. Virology 70: 2525-2532, 1996 je zde zahrnuta tímto odkazem. Schopnost sloučenin podle vynálezu snížit účinky virových proteinů, například Tax 1, snížit replikaci viru a/nebo inhibovat růst buněk infikovaných HTLV-1 je předpokladem pro blahodárné klinické účinky u pacientů trpících infekcí HTLV-1 a nemocemi s ní souvisejícími.

Sloučeniny obecného vzorce I a výhodné sloučeniny obecných vzorců la a Ib se s výhodou před podáváním formulují. Vhodné farmaceutické formulace se připraví dobře známými postupy s použitím dobře známých a snadno dostupných složek. Při přípravě formulací vhodných pro použití způsobu podle vynálezu se aktivní složka obvykle smíchá s nosičem, nebo se zředí nosičem, nebo se uzavře v nosiči, který může být ve formě kapsle, sáčku papíru nebo jiného obalu. Když nosič slouží jako ředidlo, může to být pevný, polotuhý nebo kapalný materiál, který působí jako vehikulum, excipient nebo medium pro aktivní složku. Tak kompozice mohou být ve formě tablet, pilulek, prášků, kostek, sáčků, elixírů, suspenzí, emulzí, roztoků, sirupů, aerosolů (jako pevné látky nebo v kapalném mediu), tvrdých a měkkých želatinových kapslí, čípků, sterilních injekčních roztoků a sterilních balených prášků jak pro orální tak topickou aplikaci.

Některé příklady vhodných nosičů, excipientů a ředidel zahrnují laktózu, dextrózu, sacharózu, sorbitol, manitol, škroby, akáciovou gumu, fosforečnan vápenatý, alginát, tragakant, želatinu, křemičitan vápenatý, mikrokrystalickou celulózu, polyvinylpyrrolidin, celulózu, vodný sirup, methylcelulózu, methyl a propylhydroxybenzoáty, mastek, stearát hořečnatý a minerální olej. Formulace mohou dále obsahovat maziva, smáčedla, emulgátory a suspendující činidla, stabilizátory, sladidla nebo ochucovadla. Kompozice podle vynálezu se mohou formulovat tak, aby zajistily rychlé, trvalé nebo opožděné uvolňování aktivní složky po podám pacientovi. Kompozice se formulují s výhodou v jednotkových dávkových formách o obsahujících asi od 0,05 mg do 3 g, obvykleji asi 750 mg aktivní složky. Rozumí se však, že podávanou terapeutickou dávku stanoví lékař ve světle platných okolností zahrnující závažnost stavu, který se má léčit, výběr sloučeniny, která se má podávat a vybranou cestu podávání. Tedy shora uvedené dávkové rozmezí není zamýšleno, aby jakkoliv omezovalo rozsah vynálezu. Termín jednotková dávková forma se týká fyzicky diskrétních jednotek vhodných jako jednotkové dávky pro lidské subjekty a jiné savce, každá jednotka obsahující předem stanovené množství aktivního materiálu • 9 • · · · · · • · · • · · · · • « « · • · · • · · · ·

9 9 vypočteného pro dosažení žádaného terapeutického účinku ve spojení s vhodným farmaceutickým nosičem.

Mimo výše uvedené formulace, z nichž většina se může podávat orálně, sloučeniny užité při způsobu podle vynálezu se také mohou podávat topicky. Topické formulace zahrnují masti, krémy a gely.

Masti se obecně připraví (1) buď s použitím olejovité báze, například složené ze stabilizovaných olejů nebo uhlovodíků, jako je bílý petrolát nebo minerální olej, nebo (2) absorpční báze, například složené z bezvodé látky nebo látek, které mohou absorbovat vodu, například bezvodého lanolinu. Obvykle po formaci báze, ať olejovité nebo absorpční, se přidá aktivní složka (sloučenina) v množství dávajícím žádanou koncentraci.

Krémy jsou emulze olej/voda. Skládají se z olejové fáze (vnitřní fáze), obsahující typicky stabilizované oleje, uhlovodíky a podobně, jako jsou vosky, a vodné fáze (spojité fáze), obsahující vodu a jakékoliv látky rozpustné ve vodě, jako jsou adiční sob. Obě fáze se stabilizují s použitím emulgátoru, například povrchově aktivní látky, například laurylsulfát sodný, hydrofilní koloidy, jako jsou koloidní akaciové hlinky, vee guma a podobně. Po vzniku emulze se obvykle přidá aktivní složka (sloučenina) v množství dávajícím žádanou koncentraci.

Gely obsahují bázi vybranou z olejové báze, vody nebo emulzně-suspenzní báze. K bázi se přidá gelovací činidlo, které tvoří matrici v bázi zvyšováním viskozity. Příklad gelovacích činidel jsou hydroxypropylcelulóza, polymery kyseliny akrylové a podobně. Obvykle se přidá k formulaci aktivní složka (sloučeniny) v žádané koncentraci v okamžiku předcházejícím přidání gelovacího činidla.

Množství sloučeniny zamíchané do topické formulace není kritické, koncentrace by měla být v rozmezí dostatečném, aby dovoblo snadnou aplikaci formulace na oblast zasažené tkáně v množství, které dodá žádané množství sloučeniny na žádané místo ošetření.

Obvyklé množství topické formulace, které se má aplikovat na zasaženou tkáň bude závislé na rozsahu zasažené tkáně a koncentraci sloučeniny ve formulaci. Obecně se formulace aplikuje na zasaženou tkáň v množství asi od 1 do 500 mikrogramů sloučeniny na cm² zasažené tkáně. S výhodou aplikované množství bude v rozmezí asi od 30 do 300 mikrogramů na cm², s výhodou asi od 50 do 200 mikrogramů na cm² a nejlépe asi od 60 do 100 mikrogramů na cm².

Následující příklady formulací jsou ilustrativní a nejsou zamyšleny jako jakékobv omezení vynálezu.

Formulace 1

9999 99 9999 99

9 9 9 9 9 *

9 999 9 9 999 9 99 9

9 999 9 99 999999

9*9999 99

999 «9 999 99 99

Tvrdé želatinové kapsle se připraví s použitím následujících složek:

Aktivní složka	Množství (mg/kapsli) 5
Škrob, sušený	200
Stearát hořečnatý	10
Celkem	215 mg
Výše uvedené složky se	smíchají a plní se do tvrdých želatinových kapslí v množství 460

mg.

Formulace 2

Tablety se připraví s použitím následujících složek:

Množství (mg/kapsli)
Aktivní složka	15
Mikrokrystalická celulóza	10
Oxid křemičitý, dýmový	10
Stearová kyselina	5
Celkem	40 mg
Výše uvedené složky se smíchají a	slisují se do tvaru tablet, každá vážící 665 mg.

Formulace 3

Tablety, každá obsahující 60 mg aktivní složky se připraví následovně:

Aktivní složka	Množství (mg/kapsli) 60
Škrob	45
Mikrokrystalická celulóza	35
Polyvinylpyrrolidon (jako 10 % roztok ve vodě)	4
Karboxymethylovaný škrob sodný	4,5

• 4 4 ·

4 4 4 ·

Stearát hořečnatý Mastek

0,5

Celkem 150 mg

Aktivní složka, škrob a celulóza se protlačí sítem U.S. mesh číslo 45 a pečlivě se smíchají. Roztok polyvinylpyrrolidinu se smíchá se vzniklým práškem a pak se vše protlačí sítem U.S. mesh číslo 14. Takto vzniklé granule se suší při 50 °C a protlačí se sítem U.S. mesh číslo 18. Karboxymethylovaný škrob sodný, stearát hořečnatý a mastek, předem proseté sítem U.S. mesh číslo 60 se pak přidají ke granulím, které se po smíchání slisují v tabletovacún stroji, což dá tablety, každá vážící 150 mg.

Principy, výhodná provedení a módy operací podle vynálezu byly popsány v předešlém popisu. Vynález, který má být zde chráněn, nemá být pokládán za omezený na popsané formy, poněvadž ty se mají pokládat za ilustrativní a ne za omezující. Odborníci mohou provádět variace a změny, aniž by se odchýlili od ducha vynálezu.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Použití inhibitoru β-izoenzymu proteinkinázy C pro výrobu léčiva k inhibici replikace lymfotrofického viru, napadajícího lidské T buňky.
2. Použití podle nároku 1, kde inhibitor β-izoenzymu proteinkinázy C je bis-indolylmaleimid nebo makrocyklický bis-indolylmaleimid.
3. Použití podle nároku 1, kde inhibitor proteinové kinázy C je selektivní k izoenzymu a kde izoenzymová selektivita skupiny sesávající z beta-1 a beta-2 izoenzymu.
4. Použití podle nároku 3, kde inhibitor proteinové kinázy C má následující obecný vzorec

R² kde

W je -0-, -S-, -S0-, -SO2-, -C0-, C2-C6 alkylen, substituovaný alkylen, C2-C6 alkenylen, aryl-, -aryl(CH2)_m0-, -heterocyklus-, -heterocyklus-(CH₂)_mO-, kondenzovaný bicyklus, kondenzovaný bicyklus(CH2)_m0-, -NR³-, -NOR³-, -CONH- nebo -NHC0-,

X a Y jsou nezávisle C1-C4 alkylen, substituovaný alkylen, nebo společně X, Y a W tvoří (CH₂)_n-AA-,

R¹ jsou vodík nebo až čtyři případné substituenty nezávisle vybrané z halogenu, C1-C4 alkylu, hydroxy, C1-C4 alkoxy, halogenalkylu, nitro, NR⁴R⁵, nebo -NHC0(Ci-C4 alkyl),

R² je vodík, CH3CO-, NH2 nebo hydroxy, ·· · ·

R³ je vodík, (CH2)maryl, C1-C4 alkyl, -COO(Ci-C4 alkyl), -CONR⁴R⁵, -(C=NH)NH2, SO(Ci-C4 alkyl), -SO₂(NR⁴R⁵) nebo -SO₂(Ci-C₄ alkyl),

R⁴ a R⁵ jsou nezávisle vodík, C1-C4 alkyl, fenyl, benzyl nebo spolu s dusíkem, ke kterému jsou připojeny, tvoří nasycený nebo nenasycený 5 nebo 6 členný kruh,

AA je zbytek aminokyseliny, mje nezávisle 0, 1, 2 nebo 3 a n je nezávisle 2, 3, 4 nebo 5, nebo farmaceuticky přijatelná sůl, proléčivo nebo jejich ester.
5. Použití podle nároku 4, kde inhibitor proteinové kinázy C má následující obecný vzorec la:

kde

Z je -(CH₂)_p, nebo -(CH₂)_P-O-(CH₂)_P,

R⁴ je hydroxy, -SH, C1-C4 alkyl, (CH₂)_maryl, -NH(aryl), -N(CH₃) (CF₃), -NH(CF₃), nebo NR⁵R⁶, t

R⁵ je vodík nebo C1-C4 alkyl,

R⁶ je vodík, C1-C4 alkyl nebo benzyl, . p je 0,1 nebo 2 a mje nezávisle 2 nebo 3, nebo farmaceuticky přijatelná sůl, proléčivo nebo jejich ester.
6. Použití podle nároku 4, kde inhibitor proteinové kinázy C má následující obecný vzorec lb • · · 4 ·· · 4 4 4 4

4 44 44 4 4444

4a 444 44 4 444 444 (Ib) kde Z je -(CH₂)_P,

R⁴ je -N(CH₃) (CF₃), -NH(CF₃), nebo -NR⁵R⁶,

R⁵ a R⁶ jsou nezávisle vodík nebo C1-C4 alkyl, p je 0, 1 nebo 2, m je nezávisle 2 nebo 3, nebo farmaceuticky přijatelná sůl, proléčivo nebo jejich ester.
7. Použití podle nároku 4, kde inhibitor proteinové kinázy C zahrnuje (S)-3,4-[N,N'-l,l'((2-ethoxy)-3'(O)-4'-(N,N-dimethylamino)-butan)-bis-(3,3^,-indolyl)]-l(H)-pyrol-2,5-dion nebo jeho farmaceuticky přijatelnou kyselou sůl.
8. Použití podle nároku 7, kde farmaceuticky přijatelná kyselá sůl je vybrána z hydrochloridové a mesylátové sob.
9. Použití inhibitoru β-izoenzymu proteinkinázy C pro výrobu léčiva k inhibici účinku Tax 1 virové proteinové aktivity v buňce.
10. Použití podle nároku 9, kde inhibitor β-izoenzymu proteinkinázy C je bisindolylmaleimid nebo makrocyklický bis-indolylmaleimid.
11. Použití podle nároku 9, kde inhibitor proteinové kinázy C je selektivní k izoenzymu a kde izoenzymová selektivita je vybraná ze skupiny tvořené beta-1 a beta-2 izoenzymy.
12. Použití podle nároku 11, kde inhibitor proteinové kinázy C má následující obecný vzorec I kde

W je -0-, -S-, -S0-, -S0₂-, -CO-, C₂-Cq alkylen, substituovaný alkylen, C2-C5 alkenylen, aryl-, -aryl(CH₂)_mO-, -heterocyklus-, -heterocyklus-(CH₂)_mO-, -kondenzovaný bicyklus, kondenzovaný bicyklus(CH₂)_mO-, -NR³-, -NOR³-, -CONH- nebo -NHC0-,

X a Y jsou nezávisle C4-C4 alkylen, substituovaný alkylen, nebo společně X, Y a W tvoří (CH₂)_n-AA-,

Rl jsou vodík nebo až čtyři případné substituenty nezávisle vybrané z halogenu, C4-C4 alkylu, hydroxy, C4-C4 alkoxy, halogenalkylu, nitro, NR⁴R³, nebo -NHC0(Cj-C4 alkyl), r2 je vodík, CH3CO-, NH₂ nebo hydroxy,

R³ je vodík, (CH2)maryl, alkyl, -000(0^04 alkyl), -CONR⁴R³, -(C=NH)NH2, SOÍC^ alkyl), -SO₂(NR⁴R⁵) nebo -SO^Cj^ alkyl),

R⁴ a R³ jsou nezávisle vodík, C4-C4 alkyl, fenyl, benzyl nebo spolu s dusíkem, ke kterému jsou připojeny tvoří nasycený nebo nenasycený 5 nebo 6 členný kruh,

AA je zbytek aminokyseliny, mje nezávisle O, 1, 2 nebo 3 a n je nezávisle 2, 3, 4 nebo 5, nebo farmaceuticky přijatelná sůl, proléčivo nebo jejich ester.

·· ···· • · » I » I • ·
13. Použití podle nároku 12, kde inhibitor proteinové kinázy C má následující obecný vzorec Ia kde

Z je -(CH2)_p, nebo -(CH2)_p-O-(CH2)_p,

R⁴ je hydroxy, -SH, C4-C4 alkyl, (CH2)_maryl,-NH(aryl), -N(CH3) (CF3), -NH(CF3), nebo -NR5R6, r5 je vodík nebo C1-C4 alkyl, r6 je vodík, C1-C4 alkyl nebo benzyl, p je 0, 1 nebo 2 a m je nezávisle 2 nebo 3, nebo farmaceuticky přijatelná sůl, proléčivo nebo jejich ester.
14. Použití podle nároku 12, kde inhibitor proteinové kinázy C má následující obecný vzorec Ib kde Z je-(CH₂)p,

R⁴ je -N(CH₃) (CF₃), -NH(CF₃), nebo -NR⁵R⁶, r5 a R^ jsou nezávisle vodík nebo C4-C4 alkyl, p je 0, 1 nebo 2, m je nezávisle 2 nebo 3, nebo farmaceuticky přijatelná sůl, proléčivo nebo jejich ester.
15. Použití podle nároku 12, kde inhibitor proteinové kinázy C zahrnuje (S)-3,4-[N,N'-l,l'((2-ethoxy)-3'(O)-4'-(N,N-dimethylamino)-butan)-bis-(3,3'-indolyl)]-l(H)-pyrol-2,5-dion nebo jeho farmaceuticky přijatelnou kyselou sůl.
16. Použití podle nároku 15, vyznačující se tím, že farmaceuticky přijatelná kyselá sůl je vybrána z hydrochloridové soli a mesylátové sob.
17. Použití inhibitoru β-izoenzymu proteinkinázy C pro výrobu léčiva určeného pro podání savci infikovaného lymfotrofickým virem typu 1 napadajícím lidské T buňky, v terapeuticky účinném množství.
18. Použití podle nároku 17, kde inhibitor β-izoenzymu proteinkinázy C je bisindolylmaleimid nebo makrocyklický bis-indolylmaleimid.
19. Použití podle nároku 17, kde inhibitor je selektivní k izoenzymu a kde izoenzymová selektivita je vybrána ze skupiny sestávající z beta-1 a beta-2 izoenzymů.

·· ·♦· ·

99 99 • 9 9 9 9 9

9 99 9 9

9 9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9 9

9 99 9 99 99 9
20. Použití podle nároku 19, kde inhibitor proteinové kinázy C má následující obecný vzorec I kde

W je -0-, -S-, -SO-, -SO2-, -CO-, C2-C5 alkylen, substituovaný alkylen, C2-C5 alkenylen, aryl-, -aryl(CH2)_mO-, -heterocyklus-, -heterocyklus-(CH2)_mO-, kondenzovaný bicyklus, kondenzovaný bicyklus(CH2)_mO-, -NR³-, -NOR³-, -CONH- nebo -NHCO-,

X a Y jsou nezávisle C1-C4 alkylen, substituovaný alkylen, nebo společně X, Y a W tvoří (CH₂)„-AA-,

Rl jsou vodík nebo až čtyři případné substituenty nezávisle vybrané z halogenu, C1-C4 alkylu, hydroxy, C4-C4 alkoxy, halogenalkylu, nitro, NR⁴R³, nebo -NHCO(Cj-C4 alkyl), je vodík, CH3CO-, NH2 nebo hydroxy,

R³ je vodík, (CH2)maryl, alkyl, -COO(Ci-C4 alkyl), -CONR⁴R⁵, -(ONH)NH2, SO(C!-C4 alkyl), -SO₂(NR⁴R⁵) nebo -SCtyC^ alkyl),

R⁴ a R³ jsou nezávisle vodík, C4-C4 alkyl, fenyl, benzyl nebo spolu s dusíkem, ke kterému jsou připojeny, tvoří nasycený nebo nenasycený 5 nebo 6 členný kruh,

AA je zbytek aminokyseliny, mje nezávisle 0, 1, 2 nebo 3 a ·«·· η je nezávisle 2, 3, 4 nebo 5, nebo farmaceuticky přijatelná sůl, proléčivo nebo jejich ester.
21. Použití podle nároku 20, kde inhibitor proteinové kinázy C má následující obecný vzorec Ia kde

Z je -(CH₂)_p, nebo -(CH₂)_p-O-(CH₂)_p,

R-4 je hydroxy, -SH, C1-C4 alkyl, (CH₂)_maryl, -NH(aryl), -N(CH3) (CF3), -NH(CF3), nebo -NR⁵R⁶, r5 je vodík nebo C1-C4 alkyl, r6 je vodík, C4-C4 alkyl nebo benzyl, p je 0, 1 nebo 2 a m je nezávisle 2 nebo 3, nebo farmaceuticky přijatelná sůl, proléčivo nebo jejich ester.
22. Použití podle nároku 20, kde inhibitor proteinové kinázy C má následující obecný vzorec lb ·· #· ·· · · · · • · · · 9 9 · • 99 999

9 9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9 9

999 9 99 99 9

99 99 • 9 9 9

9 9 9 9

999 999

9 9

Ř« kde Z je -(CH₂)_p,

R⁴ je -N(CH₃) (CF₃), -NH(CF₃), nebo -NR⁵R6

R^ a R^ jsou nezávisle vodík nebo C1-C4 alkyl, p je 0, 1 nebo 2, m je nezávisle 2 nebo 3, nebo farmaceuticky přijatelná sůl, proléčivo nebo jejich ester.
23. Použití podle nároku 20, kde inhibitor proteinové kinázy C zahrnuje (S)-3,4-[N,N'-l,l'((2-ethoxy)-3'(O)-4'-(N,N-dimethylamino)-butan)-bis-(3,3'-indolyl)]-l(H)-pyroI-2,5-dion nebo jeho farmaceuticky přijatelnou kyselou sůl.
24. Použití podle nároku 23, kde farmaceuticky přijatelná kyselá sůl je vybrána z hydrochloridové soli a mesylátové soli.
25. Použití inhibitoru β-izoenzymu proteinkinázy C pro výrobu léčiva pro léčbu leukémie T buněk dospělých, která souvisí s infekcí lymfotrofickým virem typu 1 napadajícím lidské T buňky.
26. Použití inhibitoru β-izoenzymu proteinkinázy C pro výrobu léčiva pro léčbu chronické neurodegenerativní poruchy související s infekcí lymfotrofickým virem typu 1 napadajícím lidské T buňky.

99 99 99 • 9 9 9 9 9

9 99 9 9

9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9

9999 99 99 *·«· 99 99

9 9 9 9 9

9 9 9 9 9

9 9 999 999

9 9 9

9 99 99
27. Použití podle nároku 26, kde chronická neurodegenerativní porucha je vybrána ze skupiny sestávající z tropické křečové paraparezy a myelopatie.