CZ463199A3 - Způsob syntézy nukleosidu - Google Patents

Abstract

C-nukleosidyjsou syntetizoványzpůsobem, vněmž se cukr derivatizuje vjednomstupni tak, aby vznikl heterocykl, načež se heterocykl aromatizujejinoujednostupňovou reakcí. Vjedné skupině upřednostňovaných provedení se kyancukr přemění na thiokarboxamid, kteiý se následně kondenzuje na azolový kruh. Vjiné skupině upřednostňovaných provedení se kyancukr kondenzuje a aminokyselinou s cílemzískat azolový kruh. Ve třetí skupině upřednostňovaných preferovaných provedení se halogencukr kondenzuje s předemupraveným CO heterocyklems cílemzískat azolový kruh.

Description

ZPŮSOB SYNTÉZY NUKLEOSIDU

OBLAST TECHNIKY

Předmětný vynález se týká syntéz řady C-nukleosidů, v prvé řadě tiazofurinu, nevyžadujících použití životní prostředí ohrožujících reakční ch složek, probíhajících s vysokými výtěžky a vhodných pro velkoprůmyslovou výrobu těchto onkoiytických léčiv.

DOSAVADNÍ STAV TECHNIKY

C-nukleosidy jsou zajímavými sloučeninami, majícími potenciál být účinnými farmaceutickými činidly. Jedna z takových sloučenin, tiazofurin, [6, 2-(p-D-ribofuranosyl)thiazol-4-karboxamid], vykazuje významnou aktivitu proti mízním nádorům u lidí, (F. Earie a R. I. Giazer, Cancer Res., 1983, 43 133), proti plicním tumorům buněčných linií (D. N. Camex, G.S. Abluwalia, H.N. Jayaram, D.A. Cooney a D.G. Johns, J. Clin. Invest, 1985, 75 175) a proti myším implantovaným lidským vaječníkovým rakovinám (J. P. Mícha, P. R. Kučera, C. N. Preve, M. A. Rettenmaier, J. A. Stratton a P.J. DiSaia, Gynecol. ť9«co/.,1985, 21 351). Tiazofurin prokázal svoji účinnost rovněž při léčbě akutní myeloidní leukémie (G. T. Tricot, Η. N. Jasyaram, R. Nichols, K. Pennington. E. Lapis, G. Weber a R. Hoffman, Cancer Res., 1997, 47 4988). Nedávná zjištění vyvolala další zájem o tiazofurin jako možnou léčbu pacientů trpících chronickou myeloidní leukémií (CML) při náhlém obratu v průběhu nemoci (G. Weber, United States Patent, 5,405,837; 1995). Tiazofurin je v buňkách přeměňován na jeho aktivní metaboiit, thiazol-4-karboxamidadenin-dinukleotid (TAD), který inhibuje IMP dihydrogenázu a jako výsledek vyprazdňuje nahromadění guanosinických nukleotidů (E. Olah. Y. Natusmeda, T. Ikegami, Z. Kote, M. Horanyi, J. Szeienye, E. Paulik, T. Kreminer, S.R. Hollan, J. Sugar a G. Weber, Proč. Nati. Acad. Sci. USA, 1988, 85 6533).

Ačkoliv byl tiazofurin znám více než 15 let a nachází se v současné době ve fázi II/ΠΙ klinických zkoušek na lidech, není k dispozici vhodná syntetická metoda pro jeho průmyslovou velkovýrobu. Tiazofurin poprvé nezávisle na sobě syntetizovali M Fuertes aj.(J. Org. Chem., 1976, 41 4076) a Srivastava aj. (J. Med. Chem., 1977, 20 256) s malými výtěžky. Oběma způsoby získali tito autoři vedlejší produkty (tj. sloučeninu 12) a v každém stupni používali sloupcovou chromatografíi k vyčistění produktů reakce. Zásadní nevýhodou těchto způsobů je tvorba furanových derivátů, stejně jako použití silně jedovatého plynu - sirovodíku.

•« · · · · • ♦ · · · ·· · • · · · · ·

W. J. Hannon aj. (J. Org. Chem., 1985, 50 1741) vyvinuli poněkud jinou cestu výroby tiazofurinu, s výtěžkem 19 %. Hannonův způsob výroby trpí rovněž nízkými výtěžky, použitím plynného H₂S a nutností chromatografického čistění. Nedávno syntetizoval P. Vogel aj. (Helv. Chem. Ácta, 1989, 72 1825) tiazofurin devítistupňovým postupem s výtěžkem 25 %. Před ještě kratší dobou vypracoval D. C. Humber aj. (J. Chem. Soc. Perkin Trans. I, 1990, 283) syntézu tiazofurinu, vycházející z benzoyl(2,3,5-tri-0-benzoyl-p-D-riboíuranosyi)penicilinátu.

Jediným známým způsobem, který je v podstatě použitelný pro průmyslovou velkovýrobu, pochází od Parsonse aj. (US 4,451,684). Parsonsův způsob bohužel používá jak kyanid hořečnatý, tak i sirovodík, dvě sloučeniny, s nimiž jsou spojeny bezpečnostní a ekologické problémy. Parsonsův způsob vede rovněž ke směsi produktů.

Shora diskutované problémy, které provázejí průmyslovou velkovýrobu tiazofurinu, se vztahují i na průmyslovou velkovýrobu jiných C-nukieosidů. Např. při výrobě thiokarboxyamidů používá většina známých způsobů plynný sirovodík jako reakční složku pro konverzi kyanoskupiny na odpovídající thiokarboxamidovou skupinu.Těmto postupům jsou vlastní ekologické problémy. Při výrobě C-nukleosidů vede obecně většina nebo všechny známé syntézy během kruh uzavírajícího kroku ke směsi produktů. Existuje zde tedy přetrvávající potřeba nových postupů průmyslové velkovýroby tiazofurinu a jiných C-nukleosidů.

PODSTATA VYNÁLEZU

Předmětný vynález je zaměřen na nový způsob syntézy C-nukleosidů, v němž je Ci poloha cukru v jednom stupni derivatizována tak, aby vznikl heterocykl, načež se tento heterocykl jiným jednostupňovým postupem aromatizuje.

V jedné skupině upřednostňovaných provedení se kyancukr přemění na thiokarboxamid a ten se následně kondenzuje tak, aby vznikl azoiový kruh. V druhé skupině upřednostňovaných provedení se kyancukr kondenzuje s aminokyselinou tak, aby vznikl azoiový kruh. V třetí skupině upřednostňovaných provedení se halogencukr kondenzuje s předem upraveným heterocyklem tak, aby vznikl azoiový kruh.

Předmětný vynález má mnoho výhod. Jednou z výhod je to, že tento způsob vylučuje nutnost používání plynného sirovodíku, který není z ekologického hlediska bezpečný. Jinou výhodou je to, že výtěžek je oproti předchozím způsobům podstatně lepší. Třetí výhodou je, že předmětný vynález vylučuje nutnost používat chromatografícké čistící postupy, čímž se snižují výrobní náklady.

Existují tři upřednostňované skupiny způsobů pro provedení předmětného vynálezu, z nichž každá je, co se týká výroby tiazofurinu, objasněna příkladem v obrázcích. 1,2 a 3.

V jedné skupině upřednostňovaných provedení se kyancukr přemění na ťniokarboxamid a ten se následně kondenzuje tak, aby vznikl azolový kruh. Ve zvláštním příkladě, znázorněném na obrázku. 1, se blokovaný kyancukr (2) přemění na thiokarboxamid (3) a ten se následně kondenzuje s ethylbromopyrohroznanem za vzniku tiazofurinového meziproduktu (4). Popsaný postup vede k tiazofurinu v kvantitativním výtěžku bez jakýchkoliv vedlejších produktů (12 nebo a-anomer 4).

V druhé skupině upřednostňovaných provedení se kyancukr kondenzuje s aminokyselinou tak, aby vznikl azolový kruh.. Ve zvláštním příkladě, znázorněném na obrázku 2, se známý kyancukr_(8) kondenzuje s hydrochloridem cysteinethyiesteru za vzniku produktu s uzavřeným kruhem (9)_y který se následně aromatizuje aktivovaným dioxidem manganičitým za vzniku tiazofurinového meziproduktu (10). Tento klíčový meziprodukt (10) se pohodlně a s dobrými výtěžky, přemění na tiazofurin.

V třetí skupině upřednostňovaných provedení se naiogencukr kondenzuje s předem upraveným heterocyklem tak, aby vznikl azolový kruh. Ve zvláštním příkladě, znázorněném na obrázku 1, se předem upravený heterocyki (13) kondenzuje se známým naíogencukrem (14) za vzniku klíčového meziproduktu (4), z něhož lze tiazofurin již snadno získat.

V dalším popsané způsoby vynálezu nejsou samozřejmě omezeny na výrobu tiazofurinu a je možno je snadno zobecnit, a to především zobecněním druhé a třetí skupiny způsobů na všechny možné C-nukleosidy. Obecně řečeno: Každý C-nukieosid, podle předmětného vynáleze lze vyjádřit obecnou strukturou A, kde A je O, S, CH₂ nebo NR, kde R je H nebo chráněná skupina; X je O, S, Se nebo NH; R^ R_2j k₃ a R4 jsou nezávisle na sobě H nebo nižší alkyly a Z], Z₂ a Z₃ jsou nezávisle na sobě H nebo nejsou H, • · · · · · • · · · · · ♦ • · · · · · • · ···· · · ··

Struktura A

Aby se získaly různé sloučeniny, zahrnutelné do struktury A, může být různost cukerné části molekuly značná. Mimo jiné nemusí cukr jako takový být jednoduchý furan. Kyslík může být např. nahrazen sírou za tvorby thiocukru nebo dusíkem za tvorby aminocukru. Navíc může být cukr substituován v polohách C2', C3' a C4' skupinou jinou než je vodík. Cukr může dále ještě mít D- nebo L- konfiguraci a může to být a- nebo β-anomer.Cukr může dále ještě při různých stupních syntézy obsahovat blokující skupiny. Všechny tyto permutace jsou zahrnuty v obecné struktuře B, kde A je O, S, CH₂ nebo NR, kde R je H nebo blokující skupina; Bi, B₂ a B3 jsou nezávisle na sobě blokující skupiny nebo nižší alkyly a Zi, Z₂ a Z3 jsou nezávisle na sobě H nebo nejsou H, Skupina L je reaktivní; funkční skupina jako CN, halogen nebo CHO.

Struktura B » · · * · · • · · · * · • · • ·

Zaměříme-li se opět na druhou skupinu upřednostňovaných provedení, je možno použití hydrochloridu cysteinetylesteru zobecnit na použití sloučeniny, mající strukturu C, kde X je O,

S, Se nebo NH; Y je H nebo nižší alkyl a R4 je H nebo nižší alkyl.

Struktura C

Podobným způsobem je možno ve třetí skupině upřednostňovaných provedení použití předem upraveného heterocyklu zobecnit na použití sloučeniny, mající strukturu D, kde R4 je H nebo nižší alkyl.

Struktura D

Existují samozřejmě různé blokující skupiny, které by byly vhodné. Mezi jiným je možno použít benzoyl, benzyl, silyl nebo isopropyliden. Navíc je možno specificky uvažovat o tom, že blokující skupiny na C2' a C3' polohách cukru by bylo možno uspořádat do isopropylidenové skupiny, jak je to ukázáno ve struktuře E.

Struktura E

Tuto isopropylidenovou skupinu lze odstranit mnoha způsoby, zahrnujícími působení činidlem, vybraným ze skupiny, skládající se z kyseliny trifluoroctové, kyseliny mravenčí, kyseliny octové, iontoměničů v H⁺ cyklu v organickém rozpouštědle nebo jodu v alkoholu. Použitím předmětného způsobu na strukturu E může následně vést ke sloučenině, mající struktur F, kde R5 je H, nižší alkyl, amin nebo aryl.

Provedení zahrnuje rovněž aromatizaci struktury F aktivovaným dioxidem manganičitým nebo jinými činidly, následovanou odblokováním chráněných skupin, aby se získal tiazofurin nebo příbuzné C-nukleosidy.

• · • · • · · · · · · · · • ·· · · » · • · · ··· « · · « ···· *· «* ···· ·· ··

Obzvláště upřednostňovanými provedeními podle podstaty vynálezu jsou zde v dalším znázorněné reakce A nebo reakce B.

Reakce A

I. Ethylbromopyrohroznan/

NaííCO.i

2. TFFA/2,6 lutidin

Reakce B

Tyto a jiné charakteristické znaky mohou být posouzeny na zákiadě následujících příkladů pracovních postupů, které je třeba chápat jako ilustrace různých stránek k patentování nárokované podstaty, které ji však co se týká záměru k patentování nárokované podstaty neomezují.

9 94 ·« • · · · 9 ·

49 9 9

9 9 9 9

4449

PŘEHLED OBRÁZKŮ NA VÝKRESECH

Tyto a různé jiné předměty, charakteristické znaky, aspekty a výhody předmětného vynálezu se stanou zřejmějšími následujícím podrobným popisem upřednostňovaných provedení vynálezu, spolu s doprovodnými výkresy, v nichž stejné číslice představují stejné sloučeniny.

Obr. 1 představuje řadu reakčních schémat, znázorňujících různá provedení předmětného vynálezu.

Obr. 2 je jiná řada reakčních schémat, znázorňujících různá provedení předmětného vynálezu. Obr. 3 je jiná řada reakčních schémat, znázorňujících různá provedení předmětného vynálezu.

PŘÍKLADY PROVEDENÍ VYNÁLEZU

PŘÍKLAD 1

2.3.5- Tri-O-benzoyi-P-D-ribořuranosyi-l-karbonitril (2): Karbonitril byl připraven postupem, zavedeným Robinsem aj.(PCT/US96/02512).

PŘÍKLAD 2

2.5- Anhydro-3,4,6-tri-O-benzoyl-D-ailonthioamid (3): Způsob A: Sirovodík byl po dobu 5 minut zaváděn do studené (5 °C) promíchávané suspenze 2',3',5-tri-0-benzoyl-3-D-ribofuranosylkyanidu (2, 50 g, 106,16 mmol) v suchém EtOH (900 ml), načež byl najednou přidán N,Ndimethylaminopyridin (1,2 g, 10 mmol).

Do promíchávané reakční směsi byl dalších 5 hodin pomalu zaváděn sirovodík (proud z reakční baňky byl výstupní trubičkou zaváděn do roztoku chlorového vápna, připraveného v 5 %ntm NaOH). Po 5 hodinách byla baňka neprodyšně uzavřena a míchání pokračovalo při teplotách pod 25 °C dalších 16 hodin. Reakční směsí byl po dobu 1 hodiny proháněn argon, aby se odstranily poslední stopy H2S. Suspenze byla 2 hodiny promíchávána při 0 θθ, vypadla pevná fáze byla odfiltrována, promyta chladným suchým EtOH a sušena ve vakuu nad P2O5 Výtěžek 52 g (97 %); bod tání 133-135 °C. ^!H NMR (CDCI3): δ 4,72 (m, 2H)_;4,74 (m, 1H), 5,12 (d, 1H), 5,71 (t, 1H), 5,98 (t, 1H), 7,30 - 7,60 (m, 10H), 7,86 (d, 2H), 8,14 (m,4H) a 8,46 (bs, 1H).

Způsob B: Roztok 2',3 ',5'-tri-O-benzoyl-p-D-ribofuranosyíkyanidu (2, 4,71 g, 10,00 mmol) a thioacetamidu (1,50 g, 20,00 mmol) v suchém DMF (50 ml) byl nasycen bezvodým chlorovodíkem a odpařen do sucha. Zbytek byl rozpuštěn v dichlormethanu (150 mí), promyt nasyceným roztokem NaHCOa (100 ml), vodou (100 ml) a solankou (70 ml). Organický extrakt byl vysušen nad bezvodým řvígSO₄, zfiltrován a promyt CH2CÍ2 (50 ml). Spojené filtráty byly odpařeny do sucha. Zbytek byl rozpuštěn v minimálním množství suchého ethanolu, jehož ochlazením byl získán čistý produkt. Výtěžek 4,20 g (83 %). Bod tání a spektrální charakteristiky tohoto produktu se shodovaly s produktem, připraveným předchozím způsobem

A.

• · » · 4·

PŘIKLAD 3

Ethyl-2-(2',3',5'-tri-O-benzoyl-p-D-ribořuranosyÍ)thiazol-4-karboxyiát (4): Do promíchávané směsi- 2,5-anhydro-3',4',6'-tri-O-benzoyl-D-allonthioamidu (3. 10.12 g, 20,00 mmoljia pevného NaHCO₃ (16,8 g, 20,00 mmol) v suchém 1,2-dimethoxyethanu (60 ml) byl při 0 °C a pod argonovou atmosférou během 10 minut přidán ethyibrorr^yrohroznan (7,8 g, 40,00 mmol). Po přidání byla reakční směs při 0 °C promíchávána pod argonem po dobu 6 hodin. TLC prokázala úplnou konverzi výchozího materiálu na jediný produkt (hex:EtOAe, 7:3). Reakční směs byla pod argonem ochlazena na -15 °C směsí suchý led/CCl₄. Během 15 minut byl pomalu přidán roztok anhydridu kyseliny trifluoroetové (12,6 g, 60,00 mmol) a 2,6-lutidinu (12,84 g, 120 mmol,), rozpuštěného v suchém 1,2-dimethoxyethanu (20 ml). Po přidání byla reakční směs pod argonem promíchávána při -15 °C po dobu 2 hodin. Reakční směs byla zfiltrována a promyta suchým dichlormethanem (lOO ml). Spojené filtráty byly za sníženého tlaku odpařeny do sucha. Zbytek byl rozpuštěn v CH2CI2 (200 ml) a pH roztoku bylo upraveno na hodnotu 7 nasyceným roztokem NaHCCfi (200 ml). Organický extrakt byl sušen nad bezvodým Na2SO₄, zfiltrován, promyt CH2CÍ2 (100 ml) a vysušen do sucha. Surový materiál byl použit jako takový pro další reakci. Malé množství bylo vyčištěno rychlou („flash“) chromatografií na silikagelu za použití směsi hexan-octan ethylnatý jako eluentu. ^!H NMR (CDCfi): δ 1,36 (t, 3H), 4,40 (m, 2H), 4,62 (dd, 1H), 4,74 (m, 1H), 4,86 (dd, 1H), 5,74 (d, 1H), 5,84 (m, 2H), 7,30 - 7,60 (m, 9H), 7,91 (d, 2H), 7,98 (D, 2H). 8,08 (m, 2H) a 8,12 (s, 1H).

PŘÍKLAD 4

Ethyl-2-(P-D-ribofuranosyi)thiazol-4-karboxylát (5): Surový ethyl-2-(2 ',3',5 '-tri-O-benzoyl-βD-ribořuranosyi)thiazoi-4-karboxylát (4, 15,00 g) byl rozpuštěn v suchém ethanolu (100 ml) a pod argonovou atmosférou uveden do reakce s práškovitým ethoxidem sodným (1,36 g, 20 mmol). Reakční směs byla při pokojové teplotě po dobu 12 hodin.promíchávána pod argonem. Roztok byl neutralizován iontoměničem Dowex 50W-X8 vH⁺ cyklu, zfiltrován a promyt methanolem (100 ml). Filtrát byl odpařen do sucha. Zbytek byl rozdělen mezi vodu (100 ml) a chloroform (150 ml). Vodná vrstva byla promyta chloroformem 100 ml) a odpařena do sucha. Zbytek byl rozpuštěn v methanolu (100 ml), byl přidán silikageí (15 g) a směs byla odpařena do sucha. Vysušený silikagel s adsorbovanou sloučeninou byl umístěn na vršek kolony se silikou (5 x 20 cm), naplněné CH2CI2. Kolona byla eluována směsí CFLCLVaceton (7:3; 500_ml) a φ φ · φ »· · · · · • « · φφφφ φ φ φ φ φ φ φ φ

ΙΟ φφφ φφφ φφφφ φφφ φφ ·· φφφφ φφ ·· následně směsí CLfiCL/methanol (95:5; lOOO ml). Frakce CH^Ch/methanol byly spojeny a odpařeny, čímž se získala čistá látka 5. Malé množství bylo překrystalizováno ze směsi 2propanol/ether jako bezbarvý produkt. Výtěžek 4,8 g (83_%); bod tání 62-64 °C. ’H NMR (DMSO-dr,): δ 1,36 (t, 3H), 3,52 (m, 2H), 3,84 (m, 2H), 4,06 (m, 1H), 4,28 (m, 1H), 4,94 (t, 1H), 4,98 (d, 1H), 5,08 (d, 1H), 5,46 (d, 1H) a 8,52 (s, 1H).

PŘIKLAD 5

2-P-D-Ribofuranosylthiazol-4-karboxamid (tiazofurin) (6): Surový ethyl-2-(p-D-ribofuranosylthiazol-4-karboxylát (4, 15,00 g) byl umístěn do ocelové tlakové láhve a smíšen s čerstvě připraveným methanolickým čpavkem (nasyceným při 0 °C, 70 ml). Reakční směs byla promíchávána při pokojové teplotě po dobu 12 hodin. Ocelová tlaková láhev byla ochlazena, opatrně otevřena a obsah vysušen do sucha. Zbytek byl v suchém ethanolu (60 ml) rozetřen na prášek a odpařen do sucha. Na zbytek se působilo suchým ethanolem (60 ml), což po rozetření vedlo k světle žluté tuhé látce. Pevná fáze byla odfiltrována, promyta octanem ethyinatým a vysušena. Pevná fáze byla překrystalizována ze směsi ethanol/octan ethyinatý, což vedlo k čistému produktu. Výtěžek 4,6 g (87 %); bod tání 142-144 °C. Ή NMR (DMSO-d₆): δ 3,57 (m, 2H), 3,89 (bs, 2H), 4,06 (m, 1H), 4,84 (t, 1H), 4,93 (d, 1H), 5,06 (m, 1H), 7,57 (s, 1H), 7,69 (s, lH)a8,21 (s, 1H).

PŘÍKLAD 6

5-O-Benzoyi-p-D-ribofuranosyI-l -karbonitrii (7): Roztok 2^V,3 ,5 -tri-O-benzoyi-p-D-ribofuranosyl-l-karbonitrilu (2, 61 g, 129,40 mmol) v chloroformu (200 ml) byl za míchání pod argonovou atmosférou přidán do ledem vychlazeného nasyceného methanoiického čpavku (500 mi). Reakční směs byla promíchávána při 0 °C po dobu 4,5 hodin. TLC prokázala úplnou konverzi výchozího materiálu. Reakční směs byla odpařena do sucha. Zbytek byl rozpuštěn v octanu ethyinatém (500 mi), promyt nasyceným roztokem NaHCO₃ (ÍOOml), vodou (300 ml) a solankou (150 ml). Organický extrakt byl sušen nad bezvodým MgSO4, zfiltrován, promyt octanem ethyinatým (100 ml), filtráty byiy spojeny a odpařeny do sucha za vzniku tmavohnědé kapaliny. Kapalina byla rozpuštěna v benzenu (100 ml), zředěna hexanem (50 ml) a acetonem (15 ml). Z roztoku, který byl za pokojové ponechán stát přes noc, vypadly krystaly. Pevná fáze byla odfiltrována, promyta hexanem a vysušena Výtěžek 29 g (85 %), bod tání 116-117 °C.

PŘÍKLAD 7

5-O-Benzoyl-2-3-O-isopropyliden-P-D-ribofuranosyl-l-karbonitrii (8): Tuhý 5 -O-benzoyl-P-Dribofuranosyl-1-karbonitrii (7, 26,3 g, 100 ml): byl pod argonovou atmosférou přidán najednou ·· 99 99 99 99

9 9 99 9 9 99 9

99 99 9 9999

99* · · 99 99 9 9 99 999 9999

9999 99 99 9999 99 99 do promíchávaného roztoku 72 %ního roztoku kyseliny chloristé (4ml) v 2,2-dimethoxypropanu (30 ml) a suchém acetonu (150 mi). Reakční směs byia promíchávána při pokojové teplotě po dobu 3 hodin. Roztok byl neutralizován hydroxidem amonným a vysušen do sucha. Zbytek byl rozpuštěn v chloroformu (250 ml) a promyt vodou (2x200 ml) a solankou (100 ml). Organický extrakt byl sušen nad bezvodým MgSO₄, zfiltrován, promyt chloroformem (50 ml) a filtrát byl odpařen do sucha. Krystalizaci zbytku ze směsi ether/hexan byly získány bezbarvé krystaly. Výtěžek 28,5 g (95 %); bod tání 62-63 °C. ’H NMR (CDCl·,): δ: 1,35 (s, 3H), 1,52 (m, 2H), 4,51 (m, 2H), 4,59 (m, 2H), 4,77 (d, 1H), 4,87 (d, 1H), 5,10 (m, 1H), 7,46 (m, 2H), 7,57 (m, 1H) a 8,07 (m, 1H).

PŘÍKLAD 8

Ethyl-2-(5 ^f-O-benzoyl-2^r,3 ^r-O-isopropyiiden-fi-D-ribofuranosyl)thiazoiin-4-karboxyiát (9): Do promíchávaného roztoku 5*-0-benzoyl-2-3-0-isopropyliden-P-D-ribofuranosyl-l-karbonitrilu (8, 4,71 g 15,44 mmol) v suchém dichlormethanu (150 ml) byl pod argonovou atmosférou za pokojové teploty přidán hydrochlorid cysteinethylesteru (1,49 g, 8 mmol) a ??? (0,81 g, 8 mmol) v nulté, druhé, čtvrté a šesté hodině. Reakční směs byia promíchávána při pokojové

V teplotě po dobu 24 hodin. Reakpej směs byla zředěna dichlormethanem (100 ml), promyta vodou (200 ml) a solankou (150 ml). Dichlormethanový extrakt byl sušen nad bezvodým MgSO₄, zfiltrován, promyt dichlormethanem(50 ml) a filtrát byl odpařen do sucha. Zbytek byl použit jako takový pro další reakci. Malé množství surového produktu bylo vyčištěno rychlou („flash“) chromatografií na silikagelu za použití směsi hexan/octan ethylnatý jako eluentu a charakterizováno protonovou spektroskopií. ’Η NMR (CDCI3): δ 1,24 (t, 3H), 1,35 (s, 3H), 1,52 (s, 3H), 3,40 (m, 2H), 4,20 (m, 2H), 4,42 (m, 3H), 4,80 (m, 2H), 5,12 (m, 2H), 7,42 (m, 2H), 7,58 (m, 1H) a 8,08 (m, 2H).

PŘÍKLAD 9

Ethyl 2-(5'-O-benzoyl-2',3 '-O-isopropyiiden-p-D-ribofuranosyl)thiazoi-4-karboxyiát (10):

Způsob A: Do intenzivně promíchávaného roztoku surového ethyl-2-(5'-O-benzoyl-2',3^f-Oisopropyliden-P-D-ribofuranosyl)thiazolin-4-karboxylátu (9, 7,0 g) v dichlormethanu (300 ml) byl za pokojové teploty přidán aktivní dioxid manganičitý (27,8 g). Reakční směs byla promíchávána při pokojové teplotě po dobu 24 hodin, zfiltrována přes celit a promyta acetonem (200 ml). Filtráty byly spojeny a odpařeny do sucha, čímž vznikl olejovitý zbytek, Výtěžek 5,9 g (88 % kyancukru 8). Malé množství surového produkte bylo vyčištěno rychlou („flash“)

99 99 99 99 99

9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9

99 99 9 9999

9 9 9 9 · < · 9 · 9 9

9 9 9 9 9 9 9 9 9

9999 99 99 9999 99 99 chromatografií na silikagelu za použití směsi dichiormethan/octan ethylnatý jako eluentu. a charakterizováno protonovou spektroskopií. 'H NMR (CDC1₃): δ 1,39 (t, 6H), 1,63 (s, 3H), 4,39 (m, 3H), 4,60 (m, 2H), 4,84 (m, IH), 5,26 (m, IH), 5,40 (d, IH), 7,40 (m, 2H), 7,52 (m, IH), 7,89 (m, 2H) a 8,02 (s, IH).

Způsob B: Směs surového ethyl 2-(5'-0-benzoyÍ-2^,,3'-0-isopropyÍiden-p-D-ribofuranosyÍ)-thiazolin-4-karboxylátu (9^7,0) a aktivovaného dioxidu manganičitého (27,8 g) v suchém benzenu (150 ml) byla zahřívána na 80 °C po dobu 2 hodin. Reakční směs byla zfiltrována přes celit a promyta acetonem (200 ml). Filtráty byly spojeny a odpařeny do sucha, čímž vznikl olejovitý zbytek. Výtěžek 6,0 g (89 % kyancukru 8). Malé množství surového produkte bylo vyčištěno rychlou („flash“) chromatografií na silikagelu za použití směsi dichiormethan/octan ethylnatýjako eluentu. a charakterizováno protonovou spektroskopií. Bylo zjištěno, že produkty, získané oběma způsoby, jsou ze všech hledisek identické.

Způsob C: Do intenzivně promíchávaného roztoku surového ethyl 2-(5'-O-benzoyl-2^r,3'-O isopropyliden-P-D-ribofuranosyl)thiazolin-4-karboxylátu (9, 2,0 g) v dichlormethanu (100 ml) byl za pokojové teploty.přidán peroxid niklu (10,0 g). Reakční směs byla promíchávána při pokojové teplotě po dobu 24 hodin, zfiltrována přes celit a promyta acetonem (200 ml). Filtráty byly spojeny a odpařeny do sucha, čímž vznikl olejovitý zbytek, Výtěžek 5,9 g (88 % kyancukru 8). Bylo zjištěno, že produkt, získaný tímto způsobem, je ze všech hledisek identický s produkty, získanými způsoby A i B.

PŘÍKLAD 10

Ethyl-2-(5'-O-benzoyl-|3-D-riboíuranosyi)thiazoi-4-karboxyíát (11): Roztok surového etnyl-2(5'-0-benzoyl-2',3'-0-isopropyliden-p-D-ribofuranosyl)íhiazol-4-karboxylátu (10, 4,5 g, 10,39 mmoi) ve směsi kyselina trifluoroctová:tetrahydrofuran:voda (30:20:6 ml) byl při pokojové teplotě promícháván po dobu 1 hodiny. Reakční směs byla odpařena do sucha. Zbytek byl suspendován v dichlormethanu (100 ml), ochlazen a neutralizován nasyceným roztokem NaHCO₃. Vodný roztok byl extrahován CH2CI2 (2x100 ml), promyt nasyceným roztokem NaHCO₃ (100 ml), vodou (100 mi) a solankou (100 ml). Organický extrakt byl sušen nad MgSO4, zfiltrován, promyt CH2CI2 (100 ml) a filtrát byl odpařen do sucha. Zbytek byl překrystalizován ze směsi ethanoi/voda (1:1), čímž se získaly bezbarvé krystaly. Pevná fáze byla odfiltrována a sušena ve vakuu nad P2O5, Výtěžek 4,0 g (98 %); bod tání 82-85 ^QC. ^!H NMR (CDCb): δ 1,33 (t, 3H), 4,31 (m, 4H), 4,45 (m, 3H), 4,55 (m, 1H), 4,74 (m, 1H), 5,32 (d, 1H),

7,37 (m, 2H), 7,51 (m, 1H) a 7,99 (m, 3H).

tt ·« • · · · • · ·

PŘIKLADU

2-p-D-RibořuranosylthiazoÍ-4-karboxamid (tiazofurin) (6): EthyI-2-5 -O-benzoyl-p-D-ribofuranosyl) thiazol-4-karboxylát (11, 3,7 g, 942 mmol) byl umístěn do ocelové tlakové láhve a smíšen s čerstvě připraveným methanolickým čpavkem (70 ml), nasyceným při 0 ^MC. Reakční . směs byla chráněna před vlhkostí a promíchávána při pokojové teplotě po dobu 12 hodin. Ocelová tlaková láhev byla ochlazena na 0 °C, opatrně otevřena a obsah byl odpařen do formy husté pěny. Vzniklý zbytek byl v suchém toluenu (3x50 ml) rozetřen na prášek a toluenová vrstva byla vylita. Na takto získaný zbytek se působilo bezvodým ethanoiem (60 ml), což po rozetření vedlo k světle žluté pevné látce. Pevná fáze byla odfiltrována, promyta octanem ethylnatým a vysušena. Pevná fáze byla překrystalizována ze směsi eťnanol/octan ethylnatý, což vedlo k 2,25 g (90 %) čistého produktu;, bod tání 145-147 °C. ^JH NMR (DMSO-de): δ 3,57 (m, 2H), 3,89 (s, 2H), 4,07 (m, 1H), 4,83 (t, 1H), 4,92 (d, 1H), 5,05 (d, 1H), 5,36 (D, 1H), 7,56 (s, 1H), 7,69 (s, 1H) a 8,20 (s, 1H).

Shora uvedenými způsoby byla popsána specifická provedení a způsobu výroby tiazofurinu a jiných C-nukleosidů. Odborníkům v oboru by však mělo být zřejmé, že vedle právě popsaných postupů jsou bez odchýlení se od zde popsaných vynálezeckých koncepcí možné i mnohé další modifikace Vynálezecká podstata by proto neměla být omezena, s výjimkou ducha připojených patentových nároků,

Claims (24)

1. Způsob syntézy nukleosidu struktury A,

Struktura A vyznačující se tím, že zahrnuje:přípravu sloučeniny struktury B, v níž je L reaktivní skupina;

jednostupňovou reakcí skupiny L struktury B, vedoucí ke struktuře D, mající heterocyklický kruh

Struktura D a jednostupňovou aromatizací heterocyklického jádra;

kde A je O, S, CH2 nebo NR, kde Rje H nebo blokující skupina; X je O, S, Se nebo NH; Ri. R2 a R4 jsou nezávisle na sobě H nebo nižší alkyly; Bi, B2 a B3 jsou nezávisle na sobě blokující skupiny nebo nižší alkyly a Zi, Z2 a Z3.jsou nezávisle na sobě H nebo nejsou H.

2. Způsob podle nároku 1, vyznačuj ící se tím, že L je -CN nebo -CHO.

3. Způsob podle nároku 2, vyznačující se tím, že stupeň reakce L struktury B, vedoucí ke struktuře D v sobě zahrnuje reakci struktury B se strukturou C.

Struktura C

4. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že sloučenina struktury B je strukturou E.

• · • ·

Struktura E

5. Způsob podle nároku 4, vyznačující se tím, že stupeň reakce L, vedoucí ke struktuře D v sobě zahrnuje reakci struktury E se strukturou C.

Struktura C • 9

6. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že stupeň náhrady L zahrnuje v sobě reakci A.

Reakce A

7. Způsob podle nároku 2, vyznačující se tím, že L je nahrazeno strukturou D.

8. Způsob podle nároku 7, vyznačující se tím, že dále v sobě zahrnuje reakci sloučeniny

V s činidlem, vybraným ze skupiny, zahrnující v sobe aminokyselinu a substituovanou aminokyselinu s cílem vytvořit meziprodukt struktury F, kde Ri je nižší alkyl, amin nebo aryl.

9. Způsob podle nároku 8, vyznačující se tím, že aminokyselina zahrnuje v sobě hydrochlorid cysteinalkylesteru.

10. Způsob podle nároku 8, vyznačující se tím, že v sobě zahrnuje aromatizaci sloučeniny struk tury F.

Struktura F

11. Způsob podle nároku 8, vyznačující se tím, že stupeň aromatizace v sobě zahrnuje uvedení sloučeniny struktury F do reakce s aktivovaným dioxidem manganičitým.

Struktura F • ·· ·# ·* ·· • Λ · ♦ · · · • · 9 « · ♦ • * · · · · · • · · · · · ··· · ·· 99

12. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že stupeň L zahrnuje v sobě reakci B.

Reakce B

13. Způsob podle nároku 11, vyznačující se tím, že sloučenina obsahuje isopropylidenovou skupinu a isopropylidenová skupina se odstraní působením činidla, vybraného ze skupiny, skládající se z kyseliny trifluoroctové, kyseliny mravenčí, kyseliny octové, H⁺ pryskyřice v orga-nickém rozpouštědle, nebo jodu v alkoholu.

14. Způsob, podle kteréhokoliv z nároků 1 až 13, vyznačující se tím, že nukiosidem je tiazofurin.

15. Způsob podle kteréhokoliv z nároků 1 až 13, vyznačující se tím, že sloučenina struktury B v sobě zahrnuje L-ribosu.

16. Způsob podle nároku 15, vyznačující se tím, že nejméně jedno ze Zi, Z₂ a Z₃ není H.

17. Způsob podle kteréhokoliv z nároků 1 až 13, vyznačující se tím, že sloučenina struktury B je alfa isomer.

18. Způsob podie kteréhokoliv z nároků 1 až 13, vyznačující se tím, že sloučenina struktury B je beta isomer.

• · • ·

19. Způsob podle kteréhokoliv z nároků 1 až 13, vyznačující se tím, že A je NR, R je COCH₃ a X není S.

20. Sloučenina, vyrobená způsobem podle kteréhokoliv z nároků 1 až 13 a mající strukturu A, jinou než tiazofurin.

21. Sloučenina, vyrobená způsobem podie kteréhokoliv z nároků 1 až 13 a mající strukturu A, kde cukerná část je alfa isomer, jiný než tiazofurin.

22. Sloučenina, vyrobená způsobem podle kteréhokoliv z nároků 1 až 13 a mající strukturu A, kde cukerná část má L konfiguraci.

23. Sloučenina, vyrobená způsobem podle kteréhokoliv z nároků 1 až 13 a mající strukturu A, kde cukerná část je alfa isomer.

24. Sloučenina, vyrobená způsobem podie kteréhokoliv z nároků 1 až 13 a mající strukturu A, kde nejméně jedno ze Zj, Z₂ a Z₃ není H.