CZ410698A3 - Lipofilní antioxidační sloučeniny chránící před působením světelného záření - Google Patents

Description

Lipofilní antioxidační sloučeniny chránící před působením světelného záření

Oblast techniky

Vynález se týká ochrany pokožky před oxidačními účinky ultrafialového (UV) A záření. Vynález se týká zejména lipofilních antioxídačních kompozic, chránících před účinky světelného záření a způsobu jejich použití jako prevence před oxidačními účinky UVA záření včetně peroxidace lipidů.

Dosavadní stav techniky

Škodlivé účinky UV záření, zejména slunečního záření, na pokožku jsou známy a zdokumentovány. Je známou pravdou, že vystavení pokožky slunečnímu záření způsobuje celou řadu akutních (tj. zarudnutí a pigmentace kůže a tvorba sluncem spálených buněk) a chronických (tj . poškození způsobené světelným zářením, stárnutí a rakovina) změn pokožky.

Sluneční záření, které dopadá na povrch země obsahuje záření UVA s vlnovými délkami 320 až 400 nm a částečně UVB s vlnovými délkami 300 až 320 nm. Třetí složka slunečního záření, UVC, je absorbována ozónovou vrstvou před tím, než dosáhne povrchu země. Akční spektrum pro většinu okamžitých a dlouhodobých účinků expozice slunečního záření naznačuje, že vlnové délky UVB jsou biologicky účinnější než vlnové délky UVA [Shea a kol., „Nonionizing radiation and the skin. V: Physiology, Biochemistry, and Molecular Biology of the skin. 1991, LA Goldsmith, ed. Oxford University Press: New York, sv. 2, str. 910-927; De Gruíji a kol.,

O1-2683-9S Če	2	• v * · · · • 4 4· · 4 4 «4 · · · · · • 4 · · · ······ • 44 · 4 · • 4 4 4 4 44 4	4 · 4 » 4 4 4 4 4 4 4 · 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4
Cancer Pes (1993)	53:53-60] .	Nicméně, pokud	je pokožka
chráněna před účinky UVB, je	možné sledovat	účinky UVA
[Kligman a kol.,	Photochem Photobiol (1991)	54 :233-237;

Zheng a kol., J Invest Dermatol (1993) 100:194-199; Boyer a kol., J Photochem Photobiol B: Biol (1992) 14:247-259; Bissett a kol., Photochem Photobiol (1989) 50:763-769). Je tedy žádoucí chránit pokožku jak před UVA. zářením tak před částí UVB slunečního záření.

Mechanizmus, pomocí kterého UV záření realizuje své okamžité a'dlouhodobé účinky na pokožku, je následující: 1) přímá absorpce energie molekulami pokožky a 2) kyslíkově dependentní procesy [Shea a kol., „Nonionizing radiation and the skin. V: Physiology, Biochemistry, and Molecular Biology of the skin. 1991. LA Goldsmith, ed. Oxford University Press: New York, sv. 2, str. 910-927]. S prvním mechanismem UV záření, který způsobuje poškození, tj. s přímou absorpcí energie pokožkou, lze bojovat pomocí slunečních filtrů. Sluneční filtry, tj. nejběžnější činidla používaná pro ochranu pleti před účinky UV záření, pracují tak, že absorbují UV záření, které tak neproniká k pokožce a nepoškozuje ji. Sluneční filtry tedy poskytují ochranu před UV poškozením, které je způsobeno přímou absorpcí energie pokožkou. Tyto filtry však nechrání pokožku před poškozením způsobeným kyslíkově dependentními procesy, t j . sekundárním mechanismem, pomocí kterého UV záření poškozuje pokožku, pokud neobsahují rovněž sluneční filtry absorbující UVA záření. Nicméně, jak se ukázalo, samotné použití těchto filtrů nezabrání všem změnám pokožky vyvolaným slunečním zářením ani v případě, že jejich použití brání zarudnutí pokožky (spálení pokožky slunečním zářením) [Fischer a kol., Nátuře (1996) 379:335-339]. Z toho vyplývá, že další látky, tj. látky, které nelze

01-2683-98 Če • · považovat za sluneční filtry a které budou pokožku chránit před poškození vyvolaným slunečním zářením, před kterým nelze pokožku chránit pomocí slunečních filtrů, by mohly být v tomto ohledu velkým přínosem.

Součástí druhého mechanizmu UV záření, který má na svědomí poškození pokožky, tj, součástí kyslíkově dependentních procesů, je produkce reakčních kyslíkových druhů jako meziproduktů. Takto vytvořené meziprodukty potom způsobují patologické změny pomocí celé řady různých mechanismů. Jedním z těchto mechanismů je peroxidace lipidů. Ve skutečnosti jsou produkce volných radikálů a lipidová peroxidace spojovány s charakteristickými změnami, které souvisí se stárnutím celé řady tkání včetně pokožky [Machlín a kol., FASEB J (1987) 1:441-445; Emerit, I, „Eree radicals and agign in skin. V: Free Radicals and Agign. 1992. I Emerit and B Chance, ed. Birkhauser Verlag Base: Swizerland, str. 328-341; De Quiroga a kol., „Relationship between antioxidants, lipid peroxidation and aging. V: Free Radicals and Aging. 1992. I Emerit and B Chance, ed. Birkhauser Verlag Base: Switzerland, str. 109-123; Yagi, K., „Lipid peroxides in the skin. V: The biological Role of Reactive Oxygen Species in the Skin. 1987. 0. Hayaishi, S. Imamura, Y. Miyachi, ed. Elsevier: New York, str. 109116] .

Poškození kůže tímto druhým mechanizmem UV záření je natolik závažné, že vyvolává potřebu použití doplňkového antioxidačního činidla, které by poskytovalo kůži ochranu před působením světelného záření. Mnoho zveřejněných studií se zabývalo sledováním a hodnocením účinků různých činidel včetně antíoxidantů na účinky UVA [Bose a kol., Radiat Res (1993) 133:340-344; Longas a kol., Biochem Biophys Acta

01-2683-98 Če • * • · (1993) 1156:239-244; Bissett a kol., J Soc Cosmet Chem (1992) 43:85-92; Bissett a kol., Photodermatol Photoimmunol Photomed (1990) 7:56-62; Leccia a kol., Photochem Photobioi (1993) 58:548-553; Gaboriau a kol., Photochem Photobioi (1993) 58:515-520], UVB [Belle a kol., Arch Biochem Biophys (1990) 283:234-240; Darmo a kol., J Invest Dermatol (1984) 83:166-168; Bissett a kol., J Soc Cosmet Chem (1992) 43:8592; Darr a kol., Brit J Dermatol (1992) 127:247-253; Hamanaka a kol., J Dermatol (1990) 17:595-598; Koone a kol., J Invest Dermatol (1986) 87:343-347; Black a kol., Photochem Photobiophys (1980) 1:119-123; Peterson a kol., J Invest Dermatol (1980) 75:408-410; Kono a kol., J Dermatol (1992) 19:389-392; Black a kol., Photochem Photobioi (1984) 40:69-75; Black a kol., Photochem Photobioi (1991) 53:707716; Black a kol., Photochem Photobioi (1986) 43:403-408; Bissett a kol., Photodermatol Photoimmunol Photomed (1990)7:56-62], UVC [Pelle a kol., Arch Biochem Biophys (1990) 283:234-240] nebo FUVA [Darr a kol., Brit J Dermatol (1992) 127:247-253] v liposomech [Pelle a kol·., Arch Biochem Biophys (1990) 283:234-240; Bose a kol., Radlat Pes (1993) 133:340-344], v kultivovaných firoblastech lidské pokožky [Leccia a kol., Photochem Photobioi (1993) 58:548553; Gaboriau a kol., Photochem Photobioi (1993) 58:515520], u myší [Danno a kol., J Invest Dermatol (1984) 83:166-168; Bissett a kol·., J Soc Cosmet Chem (1992) 43:8592; Trevethick a kol., Arch Biochem Biophys (1992) 296:575582; Koone a kol., J Invest Dermatol (1986) 87:343-347,

Black a	kol., Photochem Photobiophys (	1980) 1	:119-123,
Peterson	a kol., J Invest Dermatol (1980)	75:408-	410,	Kono
a kol.,	J Dermatol	(1992)	19:389-392,	Black	a	kol.,
Photochem	Photobioi	(1984)	40:69-75,	Black	a	kol.,
Photochem	Photobioi	(1991)	53:707-716,	Black	a	kol.,

01-2683-98 Če fl a *

Photochem Photobiol (1986) 43:603-408, Bissett a kol., Photodermatol Photoimmunol Photomed (1990) 7:56-62], u prasat [Darr a kol., Brit J Dermatol (1992) 127:247-253], u morčat [Hamanaka a kol., J Dermatol (1990) 17:595-598] nebo u krys [Longas a kol., Biochem Biophys Acta (1993) 1156:239-244]. Ačkoliv při zjišťování in vivo účinků na UVB záření se testoval velký počet činidel zjistilo se, že pouze vitamín E prokazatelně působí jako činidlo chránící zvířata před účinky UVA záření [Longas a kol., Biochem Biophys Acta (1993) 1156:239-244]. Ukázalo se že orální aplikace alfa-tokoferolu brání vzniku změn glykosaminoglykanů u krys indukovaných UVA zářením [Longas a kol., Biochem Biophys Acta (1993) 1156:239-244], ale ukázalo se, že topická aplikace vitamínu E nemá žádný vliv na povislost kůže způsobenou UVA zářením u bezsrstých myší [Bisset a kol., Photodermatol Photoimmunol Photomed (1990) 7:56-62]. Takže obecný prostředek, který by pokožku chránil před oxidačními účinky UVA záření, zatím nebyl poskytnut. Nicméně nalezení takového prostředku by bylo žádoucí.

Podstata vynálezu

Cílem vynálezu je tedy poskytnout způsob ochrany pokožky před oxidačními účinky způsobenými vystavením pokožky působení UVA záření a prostředek, který by pokožku chránil před těmito účinky.

Dalším cílem vynálezu je poskytnout topickou kompozici, která by, pokud by se aplikovala na lidskou pokožku, chránila tuto pokožku před oxidačními účinky UVA záření včetně lipidové peroxidace.

• * • · · • · · · ·

01-2683-98 Če

Vynález je výsledkem překvapivého zjištění, že určité lipofilní antioxidanty, pokud se aplikují na pokožku, chrání tuto pokožku před nežádoucími účinky UVA záření, které způsobuje peroxidace lipidů. V jednom provedení se vynález týká způsobu ochrany savčí kůže před oxidačními účinky UVA záření. Tento způsob zahrnuje topickou aplikaci bezpečného a účinného množství lipofilního antioxidantu, který nemá při vlnových délkách blížících se 345 nm podstatnější absorbanci na pokožku.

Další cíle a výhody vynálezu se stanou zřejmějšími po prostudování následujícího popisu vynálezu a doprovodných obrázků.

Stručný popis obrázků

Obr. 1 znázorňuje účinky různých kultivačních ploten na produkci peroxidace lipidů humánními dermálními fibroblasty, které jsou vystaveny světelnému záření simulujícímu sluneční světlo. Buňky byly vystaveny tomuto sluneční světlo simulujícímu záření přes uzávěry 75cirh baněk (Corning) nebo přes lOOmm tkáňové kultivační misky (Costar) jako takové nebo opatřené kryty. Tři vzorky každé kultury se exponovaly pomocí lamp simulujících sluneční záření působení zvyšujícího se počtu MED.

Obr. 2 ukazuje spektrální dávkovou distribuci světelných zdrojů s různými kulturními materiály. Spektrální dávková distribuce je prezentována pro tři stavy buněčné kultury, které byly identifikovány při již popsaných měřeních peroxidace lipidů (viz obr. 1) za použití lamp simulujících sluneční záření.

01-2683-98 Če

Obr. 3 znázorňuje spektrální záření lamp F40 350BL. Obrázek prezentuje spektrální radiaci lamp Sylvania F40 350BL (98% UVA, 2% UVB) .

Obr. 4 znázorňuje absorbanční spektrum filtrů Schott. Stanovovala a znázornila se absorbance různých WG filtrů.

Obr. 5 znázorňuje spektrální dávkovou distribuci produkovanou filtry Schott, popsanými v souvislosti s obr. 4.

Obr. 6 znázorňuje diferenční spektrum získané pomocí fluorescenčních lamp Sylvania F40 350BL použitých v kombinaci s filtry Schott popsanými v souvislosti s obr. 4 a 5. Toto spektrum reprezentuje rozdíly ve spektru, které se získá v případě srovnání jednoho filtru s následujícím v řadě.

Obr. 7 znázorňuje peroxidaci lipidů, k níž dochází v humánních dermálních fibroblastech (HSF) a v buňkách Swiss 3T3 (S3T3) v přítomnosti a za absence filtrů Schott popsaných v souvislosti s obr. 4 až 6.

Obr. 8 znázorňuje spektrum účinků peroxidace lipidů pro humánní dermální fibroblasty (HSF) a pro myší fibroblasty Swiss (S3T3). Toto spektrum účinků se sestavilo na základě informací z obr. 6 a 7.

Obr. 9 znázorňuje diferenční spektrum získané za použití fluorescenčních lamp Sylvania F40 350BL, které byly popsány v souvislosti s obr. 6. Tato prezentace vyzdvihuje vybrané vlnové délky (290 až 310 nm) z obr. 6.

Obr. 10 znázorňuje spektrální záření samotných solárních lamp Westinghouse FS40 Sunlapms.

01-2683-93 Če • · · «4 *

« · ·<

• ·

Obr. 11 znázorňuje vliv expozice solárním lampám Westingnouse FS40 Sunlamps na produkci peroxidace lipidů v humánních dermálních fibroblastech. Vždy tři vzorky každé kultury se exponovaly zvýšeným počtem MED.

Obr. 12 znázorňuje vliv UVA expozice na produkci, peroxidace lipidů různými buněčnými typy v jednovrstvé kultuře. Humánní epidermální keratinocyty (HEK), humánní fibroblasty pokožky (HSF), myší fibroblastv Swiss 3T3 (S3T3), myší fibroblasty J2-3T3 (J2-3T3), humánní epidermální melanocyty (HEM) a humánní buňky trpící epidermoidním karcinomem (SCC12B2) se za použití lamp Sylvania F40 350BL (98% UVA) exponovaly zvyšujícími se dávkami UVA. Průměrný počet miligramů proteinu na plotnu pro každý buněčný typ (standardní odchylka) byl: HEK = 5,3 (0,2); HSF = 1,1 (0,1); S3T3 = 1,9 (0,2);

J2-3T3 = 3,2 (0,1); HEM = 1,2 (0,2); SCC12B2 = 5,1 (0,5).

Obr. 13 ukazuje vliv antioxidantů na peroxidaci lipidů indukovanou UVA zářením. Tři vzorky kultury tvořené buňkami Swiss 3T3 (A) a kultury tvořené humánními dermálními fibroblasty (B) se exponovaly pomocí lamp Sylvania F40 350BL 60 J/cm² UVA v přítomnosti nebo za absence naznačených koncentrací antioxidantů.

Obr. 14 znázorňuje absorbanční spektra pro BHA a BHT. Absorbanční spektra se vytvořila na 1 mM roztocích v Hanksově rovnovážném solném roztoku nebo v minerálním oleji za použití spektrofotometru Cary 2300.

Obr. 15 znázorňuje absorbanční lipofilní antioxidanty. Absorbanční na 1 mM roztocích rozpuštěných v použití spektrofotometru Cary 2300.

spektrum pro zvolené spektra se vytvořila dimethylsulfoxidu za

01-2683-98 Če

Obr. 16 ukazuje vliv kombinace BHA a BHT na peroxidaci lipidů vyvolanou UVA, Trojice vzorků kultury tvořené humánními dermálními fibroblasty se exponovala za použití lamp Sylvania F40 350BL 60 J/cm² UVA v přítomnosti nebo v nepřítomnosti naznačených koncentrací BHA a BHT.

Obr. 17 ukazuje vliv enzymů zachycujících radikály kyslíku na peroxidaci lipidů vyvolanou UVA. Trojice vzorků kultury tvořené buňkami Swíss 3T3 (A) nebo kultury tvořené humánními dermálními fibroblasty (B) se exponovaly za použití lamp Sylvania F40 350BL 60 J/cm² UVA v přítomnosti nebo v nepřítomnosti naznačených koncentrací enzymů.

Obr. 18 ukazuje vliv látek zachycujících hydroxylové radikály na peroxidaci lipidů vyvolanou UVA. Trojice vzorků kultury tvořené buňkami Swiss 3T3 (A) nebo kultury tvořené humánními dermálními fibroblasty (B) se exponovaly za použití lamp Sylvania F40 350BL 60 J/cm² UVA v přítomnosti nebo v nepřítomností naznačených koncentrací látek zachycujících hydroxylové radikály.

Obr. 19 ukazuje vliv chelátorů a železných konkurentů na peroxidaci lipidů vyvolanou UVA. Trojice vzorků kultury tvořené buňkami Swiss 3T3 (A) nebo kultury tvořené humánními dermálními fibroblasty (B) se exponovaly za použití lamp Sylvania F40 350BL 60 J/cm² UVA v přítomnosti nebo v nepřítomnosti různých koncentrací naznačených činidel.

Obr. 20 ukazuje vliv 8-methoxypsoralenu na peroxidaci lipidů vyvolanou UVA. Trojice vzorků kultury tvořené buňkami Swiss 3T3 se exponovala za použití lamp Sylvania F40 350BL 60 J/cm² UVA v přítomnosti naznačených koncentrací 8-methoxypsoralenu.

01-2683-98 Če « # •

• · · #*

Vynález se týká způsobů ochrany pokožky před oxidačními účinky UVA záření včetně peroxidace lipidů vyvolané UVA zářením. Vynález se rovněž týká ochranné kompozice určené pro topickou aplikaci na kůži lidí a podobně citlivých zvířat. Vynález je výsledkem překvapivého zjištění, že určité lipofilní antioxidanty, pokud se aplikují na buňky kůže, chrání tyto buňky před nežádoucími oxidačními účinky UVA záření včetně peroxidace lipidů vyvolané UVA zářením.

Při provádění způsobu podle vynálezu se buňky kůže chrání před oxidačními účinky UVA záření topickou aplikací účinného množství kompozice chránící před účinky světelného záření, která obsahuje lipofilní antioxidační činidla, na buňky kůže. Lipofilní antioxidační činidla použitá v kompozici podle vynálezu nevykazují podstatnější absorbanci (tj. nejsou přínosné jako významnější sluneční filtry) při vlnových délkách 320 až 380 nm a jim blízkých vlnových délkách, zejména při vlnových délkách v blízkosti 345 nm.

Ukázalo se že antioxidační činidla, která jsou lipofilní a současně neabsorbují světlo při vlnových délkách a nemají tedy jako takové sklon tvořit kyslíkové volné radikály, jsou účinná při ochraně pokožky před poškozením způsobeným oxidačními účinky vyvolanými UVA zářením.

To, že antioxidační činidlo musí být lipofilní aby poskytovalo ochranu před oxidačním poškozením způsobeným UVA zářením, je zřejmé z výsledku zde porovnávaných účinků kyseliny askorbové a askorbyl-6-palmitátu. Prostým přidáním lipofilní části ke kyselině askorbové se vliv sloučeniny na

01-2683-98 Če v « • ♦ peroxidaci lipidů vyvolanou UVA zářením přesune z jednoho extrému do druhého. Hydrofilní kyselina askorbová působí synergicky s UVA zářením a podporuje peroxidaci lipidů. Nicméně lipofilni askorbylpalmitát byl jedním z nejúčinnějsích činidel, u kterých se testovala schopnost bránit peroxidaci lipidů vyvolané UVA zářením. Rozdílnosti těchto dvou molekul nespočívají v jejich rozdílné antioxidační aktivitě ale v prostředí, ve kterém se nacházej í.

Kromě' toho, že jsou antioxidační činidla použitá v rámci způsobu podle vynálezu lipofilni, nesmí absorbovat podstatnější měrou světelné záření v UVA oblasti spektra. α-Naftol, kromě toho, že poskytl u obou buněčných typů neobvyklé výsledky, které budou popsány níže, má ze všech testovaných antioxidačních činidel absorbanci nejblíže UVA oblasti spektra.

Mezi výhodná lipofilni antioxidační činidla lze zahrnout například askorbyl-6-palmitát, butylovaný hydroxyanizol (BHA) a butylovaný hydroxytoluen (BHT). Již dříve se ukázalo, že askorbylpalmitát je neúčinný při poskytování ochrany před vznikem vrásek způsobeným UVB zářením u bezsrstých myší [Bissett a kol., Photodermatol Photoimmunol Photomed (1990) 7:56-62], nicméně poskytuje ochranu endotelovým buňkám před cytotoxíckými účinky produktů peroxidace lipidů [Kaneko a kol., Arch Bíochem Biophys (1993) 304:176-180]. Žádné hodnocení vlivu askorbylpalmitátu na procesy mediované UVA zářením nebylo zveřej něno.

Rovněž se ukázalo, že BHA je účinný při poskytování ochrany před peroxidaci lipidů vyvolanou UVC zářením v liposomech [Belle a kol., Arch Bíochem Biophys (1990)

01-2683-98 Če • 4 4 »4 4 • 4 • 4 • 4 • 4 fl

283:234-240], Kromě toho se zjistilo, že BHA je účinný při poskytováni ochrany před aktivitou ornithindekarboxylázv indukovanou TJVB nebo PUVA (spojovanou s tvorbou nádorů) [Kono a kol., J Dermatol (1992) 19:389-392; Black a kol., Photochem Photobiol (1986) 43:403-408], nicméně BHA nemá žádný vliv na fotokarcinogenezi indukovanou UVB zářením [Black a kol., Photochem Photobiol (1986) 43:403-408], Žádné výsledky týkající se vlivu BHA na další procesy mediované UVA zářením nebyly zveřejněny.

Ze tří výhodných lipofilních antioxidačních činidel se nejvíce studií zaměřilo na BHT. Existuje velké množství literatury, která se zabývá schopností orálně aplikovaného BHT poskytnout ochranu před akutními a chronickými účinky OVB expozice [Koně a kol., J Invest Dermatol (1986) 87:343347; Black a kol·., Photochem Photobiophys (1980) 1:119-123; Peterson a kol., J Invest Dermatol (1980) 75:408-410; Black a kol., Photochem Photobiol (1984) 40:69-75; Black a kol., Photochem Photobiol (1991) 53:707-716; Black a kol., Photochem Photobiol (1986) 43:403-408] včetně fotokarcinogeneze, erythemu a indukce ornithindekarboxylázové aktivity. Navíc se ukázalo, že BHT je účinný při poskytování ochrany před peroxidací lipidů indukovanou UVA [Bose a kol., Radiat Res (1993) 133:340-344] a UVC [Pelle a kol., Arch Biochem Biophys (1990) 283:234-240] v liposomech. Nebyl zaznamenán žádný důkaz o aktivitě BHT proti charakteristickým změnám, které vznikají v důsledku světelného záření včetně stárnutí, ani proti změnám indukovaným UVA zářením u zvířat nebo v kultivovaných buňkách.

Kompozice poskytující ochranu před účinky světelného záření podle vynálezu, která obsahuje lipofilní

01-2683-98 Če

V 9 » 9 antioxidační činidlo se aplikuje topicky na buňky kůže za účelem poskytnutí ochrany před oxidačními účinky UVA záření. Výhodně se kompozice aplikuje před vystavením slunečnímu záření.

Množství lipofilního antioxidačního činidla obsaženého v kompozicích a aplikovaného na buňky kůže se může lišit za předpokladu, že bude dostatečné pro poskytnutí ochrany před oxidačním poškozením, které je mediované UVA zářením včetně peroxidace lipidů. Výhodně obsahuje kompozice podle vynálezu přibližně 0,0001 % až 10 % (hmotn./hmotn.), výhodněji přibližně 0,01 % až 1 % a nejvýhodněji přibližně 0,1 % až 0,5 %.

Kompozice poskytující ochranu před účinky světelného záření podle vynálezu mohou mít různou formu, tj. například pevnou, kapalnou nebo formu aerosolu, za předpokladu, že jsou vhodné pro topické podání. Kompozice mohou být například formulovány ve formě liposomové formulace, zklidňujícího prostředku, kapaliny, krému, gelu, mastí, mikroemulze nebo roztoku. Kompozice podle vynálezu mohou být rovněž zabudovány do různých kosmetických produktů, například lotionů určených na ruce a na tělo, olejů, mastí, balzámů na rty a obličejových kosmetických produktů.

Kompozice chránící před účinky světelného záření, které jsou vhodné pro použití v rámci způsobu podle vynálezu, mohou rovněž obsahovat další činidla poskytující ochranu proti světelnému záření, například sluneční filtry a činidla blokující sluneční záření. Ochrana pleti proti poškození sluncem může být ve skutečnosti optimalizována použitím kombinace lipofilního antioxidantu podle vynálezu, který zabrání oxidačnímu poškození indukovanému UVA zářením

01-2683-98 če *: : .

· «44* »444 4 4*4 Ml * 4 * 4 4 4«

44* 44 4 44 44 a slunečního filtru nebo činidel blokujících sluneční záření, které zabrání přímé absorpci energie buňkami kůže.

Vhodné pro použití v rámci vynálezu jsou například sluneční filtry a činidla blokující sluneční záření. Vhodnými činidly blokujícími sluneční záření pro použití v rámci vynálezu jsou ne oxid zinečnatý a oxid titaničitý. Vhodnými slunečními filtry jsou například kyselina p-aminobenzoová a její deriváty, anthraniláty, salicyláty, cinnamáty a jejich deriváty, naftolsulfonáty, benzofenony, dibenzoylmethanderiváty a kyselina tříslová a její deriváty. Seznam celé řady vhodných činidel lze nalézt v publikaci „Cosmetics & Toiletries, publikované Allured Publishing Corporation, víz například sv. 102, březen 1987, str. 21-40.

V kompozicích podle vynálezu, které poskytují ochranu před světelným záření může být zabudováno bezpečné a účinné množství činidla blokujícího sluneční záření a/nebo slunečního filtru. Kompozice podle vynálezu mohou zpravidla obsahovat přibližně 1 až 15 % (hmotn./hmotn.) činidla blokujícího sluneční záření nebo slunečního filtru v souladu s doporučením FDA-OTC.

Kompozice poskytující ochranu před světelným zářením mohou rovněž obsahovat další aditiva, která jsou běžná a typická pro produkty určené k péči o pleť. Kompozice podle vynálezu poskytující ochranu před světelným zářením mohou dále obsahovat různé vitaminy, například vitamin A a jeho deriváty, vitamin B₂, biotin, kyselinu pantothenovou, vitamin D, vitamin E a jejich kombinace.

01-2683-98 Če φ

·· Ί * fl· « · Φ · « · Φ

Φ ΦΦΦ Φ ·Φ · • φ · Φ φ » » «·· ΦΦΦ

ΦΦΦ * <

«· · ΦΦ Φ·

Následující příklady mají pouze ilustrativní charakter a nikterak neomezují rozsah vynálezu, který je jednoznačně stanoven přiloženými patentovými nároky.

Příklady provedení vynálezu

Buněčné kultury

Jednovrstvé kultury myších fibroblastů Swiss 3T3 (S3T3) a fibroblastů J2-3T3, humánních epidermálních melanocytů (HEM), humánních dermálních fibroblastů (HSF), humánních epidermálních keratinocytů (HEK) a humánních dlaždicovitých buněk karcinomové buněčné linie (SCC12B2) se nechaly růst ve vhodném médiu až do splynutí. S3T3 buňky, J2-3T3 buňky a HSF se nechaly růst v Dulbecově modifikovaném Eaeglově médiu (DMEM), které obsahuje 10% telecí sérum. HEM se nechaly růst v melanocytovém růstovém médiu Clonetics. HEK a SCC12B2 buňky se nechaly růst v epidermálním růstovém médiu, které obsahovalo směs DMEM s vysokým obsahem glukózy a Hammova F12 obohaceného 2 μς/ιη.Ι hydrokortizonu (3 : 1), 5 χ ΙΟ'¹⁰ M toxinu cholery, 25 μς/ιηΐ inzulínu, 25 μς/ιηΐ transferrinu a 1 x 10^_s M trijodothyroninu. HEK se nechaly růst na živné vrstvě fibroblastů Swiss 3T3 ošetřených mitomycinem C, kterou popsal Rheinwald a kol., Cell (1975) 6:331-344.

01-2683-98 Če

I · 4 · 4 ·· · • 44 444 4 · * · • 4 4··· 4 * · · • 4 4 4 444444 444 ·44

Příklad 1

Vliv pěstovaných kultur na produkci peroxídace lipidů

Ke stanovení toho, zdali může mít slunce simulující světlo oxidační účinky na buňky v kultuře se neonatální humánní dermální fibroblasty ozařovaly lampami Sylvania F40 350BL (98% UVA) a lampami Westinghouse FS40 Sunlamps (přibližně 50% UVA, 50% UVB), které simulovaly normální sluneční spektrum.

Neonatální humánní dermální fíbroblastové kultury se nechaly růst v 75cm³ baňkách pro kultivaci tkáně Corning nebo ve lOOmm kultivačních miskách Costar. Kultury se následně ozařovaly solárním simulátorem, který byl tvořen šesti lampami Sylvania F40 350BL a pěti lampami Westinghouse FS40 Sunlamps (50% UVA, 50% UVB).

Po ozařování se provedl test na peroxidaci lipidů. Tento test se prováděl tak, že se ozářené plotny seškrábly pomocí skleněné tyčinky s pryžovým koncem a buňky a roztok se homogenizovaly v homogenizéru (dounce). Alikvótní podíl proteinového extraktu se použil pro Lowryho stanovení celkového obsahu proteinu [Lowry a kol., J Biol Chem (1951) 193:265-275]. Zbytek extraktu se vysrážel kyselinou trichloroctovou. Supernatant se použil pro duplicitní stanovení obsahu malondialdehydu. Supernatant se před tímto testem sloučil s 0,5% roztokem kyseliny thiobarbiturové a 30 minut vařil. U vzorků se měřila absorbance při vlnové délce 532 nm. Hladiny malondialdehydu se stanovily pomocí extinčního koeficientu [Wilbur a kol., Arch Biochem Biophys (1949) 23:305-313].

01-2683-98 Če • · ··

4 4

I 4 4 · · 4 4 4 4

U kultur, které se nechaly růst v 75cm³ baňkách pro kultivaci tkáně Corning došlo k dávkově dependentnímu zvýšení malondíaldehydu (obr. 1), což naznačilo zvýšení úrovně buněčné peroxidace lipidů. U buněk, které se nechaly růst ve lOOmm kultivačních miskách Costar se úroveň peroxidace lipidů, v porovnání s baňkami Corning při ozařování stejnými dávkami UV záření, snížila (obr. 1). Odstranění víček z misek Costar při ozařování výše specifikovaným UV zářením nemělo žádný vliv na úroveň peroxidace lipidů v buňkách ozařovaných testovanými dávkami záření (obr. 1) .

Za účelem pochopeni rozdílných výsledků, které se získaly při použití různých kulturních materiálů, se zkoumala spektra světla pronikajícího plotnami s různými kulturami. Distribuce spektrálního rozložení energie fluorescenčních lamp Sylvania F40 350BL, použitých při ozařování buněk, se měřila pomocí spektroradiometru Optronics, model 742, v 2nm intervalech, v rozmezí vlnových délek 250 až 400 nm. Aby se určilo záření zdroje, znásobilo se získané záření přenosem víčka Costa použitého pro zakrytí buněk při každé vlnové délce. Záření při každé vlnové délce se vynásobilo hodnotou reduktoru (reprezentujícího čas), takže integrál odpovídal 80 J/cm².

Obr. 2 znázorňuje distribuci spektrálního rozložení dávek pro tři podmínky buněčné kultury identifikované v experimentech peroxidace lipidů (obr. 1), k jejímuž vytvoření se použil výše uvedený solární simulátor. Za těchto podmínek absorbovaly baňky Corning o 40 % více UVA záření než misky Costar a stejné množství UVB záření. Neuzavřené misky přijaly dokonce méně UV záření (baňky Corning absorbovaly o 140 % více UVA záření než neuzavřené

01-2683-98 Če

...... · · aa aa a ·· · ·· ’* misky Costar). Tyto výsledky naznačily pravděpodobnou roli UVA selektivně indukovat peroxidaci lipidů v takto kultivovaných buňkách. Na základě těchto výsledků se všechny následující experimenty (není-li stanoveno jinak) prováděly pouze za použití lamp Sylvania F40 350BL (viz obr. 3, který znázorňuje spektrální rozložení záření vysílané těmito lampami), protože produkují spektrum sestávající s 98 % UVA záření a malého zastoupení (2 %) UVB záření.

Příklad 2

Určení účinného spektra pro produkci peroxidace lipidů

Za účelem stanovení části spekter produkovaných lampami F40 350BL, která je zodpovědná za indukci peroxidace lipidů, se spojené vrstvy kultur HSF’ a S3T3 buněk, které se nechaly růst v 60mm kultivačních miskách, ozařovaly přes víčka zmíněných misek pomocí výše popsaných lamp Sylvania F40 350BL a určitého počtu filtrů Schott, které absorbovaly různá množství energie při různých vlnových délkách, jak ukazuje obr. 4.

Účinná spektra se určovala pomocí řady pásmových filtrů, kdy se hodnotily dávkové rozdíly mezi dvěma filtry, a tyto rozdíly v odezvě vyhodnocené mezi dvěma filtry se přiřadily k danému vlnovému pásmu úměrně rozdílům celkové energie mezi oběma uvedenými filtry. Distribuce spektrálně rozmístěných dávek sousedících filtrů se vzájemně odečetly, čímž se stanovil rozdíl spektrálních dávek. To se provedlo pro každý pár sousedících filtrů. Tyto distribuce

01-2683-98 Če • 4

• 4 4*4 • · 4 * · ·

4 9 9 · · • •*•4« 9 « · ·4·

4 4 9 · · «94 4 4 9 · *· diferenčních dávek se integrovaly, čímž se stanovilo pásmo diferenčních dávek (viz obr. 6).

Hladina peroxidace lipidů, vztažená na jednotný obsah proteinu pro každý pár filtrů, se určila výše popsaným způsobem. Rozdíly úrovně peroxidace lipidů pro každý pár filtrů se určil vzájemným odečtením úrovní sousedních párů. Peroxidační rozdíly pro filtrační pár se vydělí pásmem diferenční dávky, čímž se určí úroveň peroxidace, kterou lze přisoudit každé jednotkové dávce diferenčního pásma, což naznačuje absolutní senzitivitu peroxidace k tomuto vlnovému pásmu. Absolutní senzitivity všech vlnových pásem se integrují a každá z jednotlivých senzitivit se vydělí součtem, čímž se určí procentická senzitivita každého vlnového pásma. Relativní senzitivity se vynesou do grafu jako funkce pásma diferenčních vlnových délek, čímž se označí část UV spektra, která je nejúčinnější při indukci peroxidace lipidů.

Spektrální absorbance každého pásmového filtru Schott, použitého při určování účinných spekter, se měřila pomocí spektrofotometru Cary 2300, který byl opatřen doplňkovým zařízením pro poskytnutí rozptýleného obrazu. Absorbance při vlnových délkách v rozmezí mezi 250 a 400 nm ve 2nm intervalech se převedly na procentický přenos. Za účelem stanovení distribuce spektrálního rozmístění dávek dopravených k filtrovaným buňkám se distribuce spektrálních dávek zdroje s víčkem Costar vynásobila při každé vlnové délce přenosem příslušného filtru Schott. Všechny tyto distribuce se rovněž integrovaly, čímž se získala celková energie dopravovaná přes filtr k buňkám. Absorbance těchto po sobě jdoucích filtrů demonstruje vzor zvýšené absorbance směrem k vyšším vlnovým délkám.

• «

01-2683-98 Če · · · · i j a · · * ·

Výsledná distribuce spektráních dávek po odečtení absorbance každého filtru ze spekter, která poskytují lampy, je znázorněna na obr. 5. Jak ukazuje tento obrázek, použití filtrů s rostoucím číslem vlnové délky posouvá absorbanční maximum výsledného spektra k vyšším vlnovým délkám a eliminuje záření při nižších délkách.

Rozdíl mezi spektry jednoho a následujícího filtru (obr. 6) se použije ke stanovení množství peroxidace lipidů v každém kroku od jednoho filtru k následujícímu.

Úroveň peroxidace lipidů, produkovaná za použití filtrů popsaných na obr. 4 až 6, je znázorněná na obr. 7. Jak je naznačeno, hladiny peroxidace lipidů se posouvají společně s použitím filtrů s rostoucím vlnovým číslem a absorbancí k vyšším vlnovým délkám v UVA oblasti spektra. Za účelem stanovení podílu každého filtru na vlivu UVA záření na peroxidací lipidů se změna peroxidace lipidů, vztažená na změnu filtru, musí vydělit diferenčním spektrem produkovaným po sobě jdoucími filtry (obr. 6). Výsledek tohoto výpočtu, který je znázorněn na obr. 8, reprezentuje podíl jednotlivých částí spekter, jakým se podílí na ovlivnění peroxidace lipidů, sledované při použití fuorescenčních lamp Sylvania F40 350BL.

Jak naznačují obrázky, rozdíl mezí úrovní peroxidace lipidů produkované při použití filtru WG280 a úrovní peroxidace lipidů produkované bez použití filtru, reprezentuje oblast spekter, která je důležitá pro produkcí peroxidace lipidů v humánních dermálních fibroblastech a buňkách Swiss 3T3. Kromě toho rozdíl mezi úrovní peroxidace lipidů produkované při použiti filtru WG345 a úrovní peroxidace lipidů produkované při použití filtru WG360

01-2683-98 Če • « • ·»·« v « · • a · rovněž reprezentuje oblast, která podstatně přispívá k tomuto účinku. Diferenční spektra pro každý z těchto přenosů produkují pík s absorbančním maximem, které se nachází v těsné blízkosti vlnové délky 345 nm, což naznačuje existenci chromoforu, který je důležitý pro UV dependentní produkci peroxidace lipidů, která má absorbanční maximum v těsné blízkosti vlnové délky 345 nm. Je zajímavé, že diferenční spektra s píky těsně souvisejícími se dvěma identickými píky jsou méně senzitivní· a pomáhají specificky identifikovat důležité vlnové délky v UVA oblasti spektra.

Humánní dermální fibroblasty rovněž demonstrují další chromofor v UVB oblasti spektra. To může být způsobeno malými píky v dávkové distribuci lampy, které korespondují s vlnovými délkami 297 a 303 nm, jak nejlépe ukazuje obr. 9. Tento vliv UVB na produkci peroxidace lipidů v humánních dermálních fibroblastech při použití lamp Westinghouse FS40 Sunlamps ukazuje obr. 10. Při použití UVB dominantních solárních lamp E'S40 Sunlamps lze peroxidaci lipidů v humánních dermálních fibroblastech stále ještě indukovat dávkově dependentním způsobem, jak ukazuje obr. 11.

Příklad 3

Závislost produkce peroxidace lipidů na buněčném typu

Aby se zjistilo zda nedochází u různých buněčných typů k odchylkám v odezvě na UVA záření, použily se pro testování senzitivity peroxidace lipidů mediované UVA zářením (obr. 12) různé normální a transformované buňky.

01-2683-98 Če • · a · · · · a ♦ · « · · · • »«·«·· · · · ·♦· ·«···« · · *« · · · *4 · ·· · ·

Přesto, že všechny buněčné typy testované v těchto experimentech produkují v odezvě na zvýšená množství UVA více peroxidace lipidů, u některých buněčných typů byly v odezvě zaznamenány rozdíly.

Normální humánní dermální fibroblasty a myší fibroblastové buněčné linie Swiss 3T3 a J2-3T3 produkovaly značně odlišná množství peroxidace lipidů, ačkoliv podmínky kultivace byly tyto tři buněčné typy identické. Konkrétně humánní dermální fibroblasty poskytovaly přibližně třikrát vyšší odezvu než buňky Swiss 3T3, které zase poskytovaly přibližně třikrát vyšší odezvu než buňky J2-3T3. Toto zesílení odezvy dermálních fibroblastů v porovnání s odezvou buněk Swiss 3T3 může být způsobeno přítomností UVB senzitivního chromoforu, který je identifikován na obr. 8.

Podobně se projevují normální humánní epidermální. keratinocyty, které jsou za podobných kultivačních podmínek mnohem citlivější než buněčná linie buněk epidermoidního karcinomu (SCC 12B2). Humánní epidermální keratinocyty (HEK) jsou ze všech testovaných typů nej citlivě j síni buněčným typem (jako vnitřní kontrola se použila koncentrace proteinu). HEK produkovaly nejvyšsí hladiny peroxidace lipidů na plotnu (více než 10 nmol na plotnu) v porovnání s ostatními testovanými buněčnými typy. (To lze vypočíst z množství proteinu na plotnu pro každý buněčný typ, který je uveden v legendě k obr. 12). Je zajímavé, že byly jediným buněčným typem, který při těchto experimentech dosáhl maximální odezvy. Toto srovnání vlivu UVA na produkci peroxidace lipidů v HEK není způsobeno nedostatkem testovaných reakčních činidel, protože naředění těchto buněčných extraktů produkují stejné hladiny peroxidace lipidů. Humánní epidermální melanocyty produkují, pokud se

01-2683-98 Če

I · · H • · * · vystaví působení UVA za použitých kultivačních podmínek, velmi nízké hladiny peroxidace lipidů.

Příklad 4

Vliv antioxidačních činidel a zachycovačů kyslíkových radikálů na peroxidaci lipidů indukovanou UV zářením

Vliv různých antioxidačních činidel na peroxidaci lipidů indukovanou UVA zářením se rovněž určoval jak pro buňky Swiss 3T3 tak pro humánní dermální fibroblasty. Výsledky jsou znázorněny na obr, 13. Růstem slinuté kultury se dvakrát promyly 10 ml Hanksova rovnovážného solného roztoku (HBSS) a následně ošetřily roztokem (2 ml/lOOmm kultivační misku a 1 ml/60mm kultivační misku) obsahující označené testovací činidlo v HBSS. Některé materiály nebyly rozpustné ve vodě a porovnávaly se s kontrolními vzorky obsahujícími 1 % rozpouštědel. Kultivační misky se ozařovaly přes svá víčka a test peroxidace lipidů se prováděl výše popsaným postupem.

V těchto experimentech nebyla hydrofilní antioxidační činidla, například kyselina askorbová nebo mannitol, pouze neúčinná jako činidla chránící před produkcí peroxidace lipidů indukovanou UVA zářením, ale byla dokonce škodlivá v tom smyslu, že ve skutečnosti zvyšovala hladiny peroxidace lipidů o 50 až 60 % v porovnání s neozářenými kontrolními kulturami. Lipofilní antioxidanty, zejména butylovaný hydroxyanisol (BHA), butylovaný hydroxytoluen (BHT) a askorbylpalmitát, byly nejúčinnějšími činidly, ve smyslu poskytnutí ochrany před peroxidaci lipidů indukovanou UVA zářením. Některé molekuly, například tokoferol a naftol,

01-2683-98 Če ι «4 I ι 4 4 1

4 4 4 1 * 1 • · 4 · poskytly neobvyklé výsledky. Zdá se, že tyto molekuly při nízkých koncentracích (10 μΜ nebo nižších) brání produkci peroxidace lipidů, ale při vysokých koncentracích mají účinek zcela opačný.

Za účelem stanovení toho, zda se absorbanční charakteristiky testovaných antioxidačních činidel podílejí nějakým způsobem na schopnosti bránit peroxidaci lipidů indukované UVA zářením, se sestavila UV spektra jednotlivých antioxidačních činidel. Tato spektra jsou znázorněna' na obr. 13. Spektra pro BHA a BHT jsou znázorněna na obr. 14. V případě BHT je zajímavá extrémní citlivost absorbance na použité rozpouštědlo. Pokud se BHT rozpustil ve vodném Hanksově rovnovážném solném roztoku, zaznamenala se v rozsahu sledovaných vlnových délek pouze malá absorbance. Velký nárůst absorbance bylo možné pozorovat u vzorků rozpuštěných v minerálním oleji. BHA byl mnohem méně citlivý na změnu rozpouštědla. U BHA ani u BHT se nezaznamenala v oblastech pokrytých spektrálním zářením lamp Sylvania F40 350BL podstatnější absorbance.

Absorbanční spektra pro další antioxidanty rozpuštěné v dimethylsulfoxidu jsou znázorněna na obr. 15. a-Naftol absorboval světelnou energii při vlnových délkách, které se překrývaly se spektry produkovanými fluorescenčními lampami. Sylvania (pro srovnání viz obr. 3). Tokoferol a propylgalát mají v překrývajících se oblastech nízkou absorbanci, zatímco tokoferolacetát a askorbylpalmitát v těchto oblastech světlo neabsorbují.

Schopnost BHA a BHT bránit peroxidace lipidů indukované UVA byla dále zjišťována za použití kombinace dvou činidel, která jsou uvedena na obr. 16. Kombinace • » • ·«

01-2683-98 Če těchto dvou činidel vykazovala nižší než dvojnásobné zvýšení v porovnání s použitím samotného BHA. Tento test ukázal, že BHA je účinnější než BHT.

Potenciální použití enzymů zachycujících kyslíkové radikály jako inhibitorů peroxidace lipidů indukované UVA zářením se rovněž hodnotilo jak na buňkách Swiss 3T3 (A), tak na humánních dermálních fibroblastech (B). Výsledky těchto testů jsou znázorněny na obr. 17. U žádného z těchto enzymů nebyl za testovaných podmínek zaznamenán žádný souhlasný 'účinek (obr. 17A). Je zajímavé, že hyperoxiddismutáza brání přibližně ze 45 % indukci peroxidace lipidů produkované UVA zářením v humánních dermálních fíbroblastech i při nejnižší použité koncentraci enzymu (1 jednotka/ml) (obr. 17B) a při vyšších dávkách nemá žádný adiční účinek. Kataláza nemá na humánní dermální fibroblasty vliv (obr. 17B).

Celou řadu alkoholů a dímethylsulfoxíd, které jsou účinné jako činidla zachycující hydroxylový radikál, lze nalézt například v [Gutteridge, JMC, Biochem J (1984) 224:697-701; Gutteridge JMC, „Lipid peroxidation: some problems and concepts. V: Oxygen Radicals in Tissue Injury; Proceedings of a Brook Lodge Symposium. 1988. B Halliwell, ed. Upjohn Co.: Augusta, Michigan, str. 9-19]. U těchto molekul se zjišťovalo, zda jsou schopné interferovat s produkcí peroxidace lipidů indukované UVA zářením, viz obr. 18. Ethanol sice určitým způsobem stimuloval produkci peroxidace lipidů v buňkách Swiss 3T3, ale na humánní dermální fibroblasty vliv neměl. Dímethylsulfoxíd mírně inhiboval peroxidaci lipidů v buňkách Swiss 3T3, ale na humánní dermální fibroblasty

01-2683-98 Če • 4 · · · · • · « V · · a 4 444»·· 44« 444 • · 4 · · • 4 4 · · * žádný zřejmý vliv neměl. Isopropanol neměl vliv ani na jeden typ buněk.

Příklad 5

Role železa při peroxidace lipidů indukované UVA zářením

Ke studiu potenciální úlohy železa, dodávaného buď v telecím séru nebo v médiu použitém pro růst buněk, na zvýšení úrovně peroxidace lipidů indukované UVA expozicí se opět použily buňky Swiss a humánní dermální fibroblasty. Výsledky jsou znázorněny na obr. 19. Růstem slinuté kultury, které rostly v telecím séru obohaceném železem, se dvakrát propláchly 10 ml HBSS a potom se do kultivační misky přidal chelátor nebo železný konkurent. Kultivační misky se ozařovaly přes svá víčka pomocí lampy Sylvania F40 350BL (60 J/cm² UVA) .

Výsledky ukazují že různé molekuly, které jsou buď chelátory železa nebo konkurují železu při produkcí peroxidace lipidů, nejsou účinné při ochranně před peroxidací lipidů indukovanou UVA zářením v kulturách živených telecím sérem obohaceným železem. Zejména železné chelátory, fenantrolin, EDTA, DETAPAC a dipyridvl byly mírně účinné nebo zcela neúčinné ve smyslu ochrany před peroxidací lipidů indukovanou UVA zářením v buňkách Swiss 3T3 nebo v humánních dermálních fibroblastech. Stejně tak neúčinný byl při zmíněných testech konkurent železa chlorid kobaltnatý.

Rovněž se testovala schopnost 8-methoxypsoralenu (8-MOP) stimulovat produkci peroxidace lipidů indukované

01-2683-98 Če • ·

UVA zářením. Jak ukazuje obr. 20, 8-MOP nestimuloval při provádění těchto testů účinek UVA.

Souhrnem lze říci, že celá řada typů molekul není při ochraně před peroxidací lipidů indukovanou UVA zářením účinná. Mezi tyto neúčinné látky patří například hydrofilní antioxidační činidla (obr. 13), molekuly zachycující hydroxylové radikály (obr. 18), enzymy zachycující kyslíkové radikály (obr. 17) a železné chelátory (obr. 19). 8-Methoxypsoralen nestimuluje při provádění tohoto testu peroxidací' lipidů, z čehož vyplývá, že jeho schopnost působit jako UVA fotosenzibilátor nezahrnuje UVAdependentní produkci peroxidace lipidů (obr. 20). Ukázalo se, že kyselina askorbová indukuje peroxidací lipidů železo-dependentním způsobem [Minotti G, Chem Res Toxicol (1993) 6:134-146; Bissett a kol., Photochem Photobiol (1991) 54:215-223; Puppo a kol., Biochem J (1988) 249:185190; 0'Connel a kol·., Biochem J (1985) 229:135-139; Miller a kol., Arch Biochem Biophys (1993) 301:1-7; Geesin a kol., Arch Biochem Biophys (1990) 278:350-355; Miller a kol., Arch Biochem Biophys (1989) 271:113-119; Beach a kol., Arch Biochem Biophys (1992) 297:258-264; Wefers a kol·., Eur J Biochem (1988) 174:353-357; Aruoma a kol., Biochem J (1989) 258:617-620; Braughler a kol., J Biol Chem (1986) 261:10282-10289; Minotti a kol., Lipids (1992) 27:219-226; Ryan a kol., Crit Rev Toxicol (1992) 22:119-141; Xu a kol., Inorg Chem (1990) 29:4180-4184; Geesin a kol., Arch Biochem Biophys (1991) 290:127-132], ale žádný vliv železa, naznačující jeho přítomnost v experimentech, se nedetekoval.

I když se lze domnívat, že hydroxylové radikály hrají určitou roli při produkci peroxidace lipidů, molekuly

01-2683-98 Če « · · * · · zachycující hydroxylové radikály jsou zpravidla slabými činidly bránícími peroxidaci lipidů [Gutteridge, JMC, Biochem J (1984) 224:-697-701; Gutteridge JMC, „Lipid peroxidatin: some problems and concepts. V: Oxygen

Radícals in Tissue Injury; Proceedings of a Brook Lodge Symposium. 1988. B Halliwell, ed. Upjohn Co.: Augusta, Michigan, str. 9-19; Geesin a kol., Arch Biohcem Biophys (1991) 290:127-132], Z neschopnosti chelátorů zabránit peroxidaci lipidů indukované UVA zářením vyplývá, že tyto ionty se nikterak nepodílejí na tomto in vitro jevu. Nicméně se ukázalo, že volné železo se podílí na UV dependentní produkci peroxidace lipidů in vitro [Van der Zee a kol., Free Radical Biol Med (1993) 14:105113], vývoji stárnutí in vivo v důsledku světelné expozice [Bissett a kol., Photochem Photobiol (1991) 54:215-223] a že železné chelátory účinně zabraráují vzniku charakteristických změn, včetně stárnutí v důsledku světelné expozice, u myší [Bissett a kol., Photochem Photobiol (1991) 54:215-223].

Zjistilo se, že hyperoxiddismutáza brání u myší vystavených UVB záření vzniku buněk spálených sluncem [Danno a kol., J Invest Dermatol (1984) 83:166-168], ale rovněž se ukázalo, že jsou neúčinné při ochraně před in vitro účinky UVA záření [Bose a kol., Radiat Res (1993) 133:340-344] nebo při ochraně před peroxidaci lipidů indukovanou různými prostředky [Gutteridge JMC, „Lipid peroxidation: some problems and concepts. V: Oxygen

Radícals in Tissue Injury; Proceedings of Brook Lodge

Symposium.	1988. B	Halliwell,	ed.	Upj ohn	Co. :	Augusta,
Michigan,	str. 9-19;	Miller a	kol.	, Arch	Biochem	Biophys
(1989) 271	:113-119;	Geesin a	kol.	, Arch	Biochem	Biophys

01-2683-98 Če • · • · · · « · • * • *· · » (1991) 290:127-132; Bucher a kol., Biochem Biophys Res Coinmun (1983) 111:777-784]. Tento nedostatek účinnosti hyperoxiddismutázy je pravděpodobně výsledkem její neschopnosti rozdělit lipidové dvojvrstvy, ve kterých se kyslíkové radikály tvoří.

Je zřejmé, že konkrétní provedení příkladu vynálezu, uvedená v předcházející části přihlášky vynálezu, která mají posloužit lepšímu pochopení vynálezu, mohou být různě obměňovány, aniž by přitom byl překročen rozsah vynálezu, který je jednoznačně vymezen přiloženými patentovými nároky.

Claims (11)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Použití lipofilního antioxidantu s nevýznamnou absorbanci v blízkosti vlnových délek 320 až 380 nm pro výrobu fotoprotekční kompozice určené pro ochranu kůže savců před oxidačními účinky ultrafialového A záření.
2. 2. Použití podle nároku 1, vyznačené tím, že lipofilní antioxidační činidlo nemá významnější absorbanci v blízkosti vlnové délky 345 nm.
3. 3. Použití podle nároku 1, vyznačené tím, že se použije 0,0001 % až 10 % hmotn. lipofilního antíoxidačního činidla.
4. 4. Použití podle nároku 3, vyznačené tím, že se použije 0,01 % až 1 % hmotn, lipofilního antíoxidačního činidla.
5. 5. Použití podle nároku 1, vyznačené tím, že se použije 0,1 % až 0,5 % hmotn. lipofilního antíoxidačního činidla.

   4 4

   4 4

   4 4
6. 6. Použití podle nároku 1, vyznačené tím, že se lipofilní antioxidační činidlo zvolí ze skupiny zahrnující butylovaný hydroxyanisol (BHA), butylovaný hydroxytoluen (BHT) a askorbyl-6-palmitát.
7. 7. Použití podle nároku 1, v yznačené tím, že fotoprotekční kompozice má pevnou, kapalnou nebo aerosolovou formu.
8. 8. Použití podle nároku 7, vyznačené tím, že fotoprotekční kompozice je formulovaná jako liposomová formulace, zklidňující činidlo, kapalina, krém, gel, mast, mikroemulze nebo roztok.
9. 9. Použití podle nároku 1, vyznačené tím, že fotoprotekční kompozice dále obsahuje činidlo blokující světelné záření nebo sluneční filtr.
10. 10. Použití podle nároku 9, vyznačené tím, že se činidlo blokující světelné záření zvolí ze skupiny tvořené oxidem zinečnatým a oxidem titaničítým.
11. 11. Použití podle nároku 9, vyznačené tím, že se sluneční filtr zvolí ze skupiny tvořené kyselinou p-aminobenzoovou a jejími deriváty, anthraniláty, salicyláty, cinnamáty a jejich deriváty, naftolsulfonáty, • benzofenony, deriváty dibenzoylmethanu tříslovou a jejími deriváty.

    kyselinou