CZ33650U1 - Větrací jednotka pro zpětné získávání tepla - Google Patents

Description

Oblast techniky

Technické řešení se týká zařízení pro větrání budov s protiproudým rekuperačním výměníkem pro zpětné získávání tepla a je určen pro použití v různých klimatických podmínkách.

Dosavadní stav techniky

V oblasti zpětného získávání tepla z odpadního vzduchuje na trhu k dispozici řada zařízení, která pracují na principu rekuperace nebo regenerace tepla. Rekuperační výměníky sdílí teplo přes teplosměnnou plochu (deskové výměníky), zatímco regenerační výměníky používají akumulační hmotu, která se buď otáčí kolem své osy (rotační výměníky) a odpadní a čerstvý vzduch střídavě procházejí akumulační hmotou, nebo jsou akumulační hmoty dvě a mění se proudění vzduchu přes obě hmoty (přepínací výměníky).

Rekuperační výměníky mohou být různé konstrukce podle klimatických podmínek, do nichž jsou určeny. Ze stavu techniky jsou známé větrací jednotky s rekuperačním výměníkem určené pro teplejší klima i větrací jednotky s rekuperačním výměníkem určené pro oblasti, kde mrzne. Nejsou ale známé větrací jednotky, které by při témže těle jednotky umožňovaly snadno měnit typ rekuperační výměníku jeho jednoduchým vsazením mezi ostatní části větrací jednotky při zajištění vzduchotěsného spojení mezi vzduchovody mezi výměníkem a dalšími částmi jednotky. Dle řešení známých dle stavu techniky se proto vyrábějí kompletní větrací jednotky určené pro teplejší klimatické pásy a jinak konstruované kompletní větrací jednotky určené pro chladnější klimatické pásy, což je výrobně náročné. Ze stavu techniky není známa větrací jednotka s rekuperačním výměníkem bez předehřevu přiváděného čerstvého vzduchu jako ochranou proti zamrznutí, která by umožňovala jednoduché vsazení bloku vhodného typu rekuperačního výměníku mezi ostatní standardizované části větrací jednotky podle toho, do jaké klimatické oblasti je jednotka určena.

U rekuperačních výměníků určených do chladných klimatických podmínek je nutné zabránit jejich zamrznutí a mají proto složitější konstrukci. K námraze dochází na straně odváděného vzduchu (vnitřního), který je vlhký, kondenzuje na stěnách výměníku. V případě nasávání venkovního vzduchu s podnulovými teplotami, může dojít k námraze, která snižuje výsledný energetický přínos zařízení, nebo může dojít k úplnému ucpání kanálků. U regeneračních výměníků je tento jev odstraněn vlastní konstrukcí a principem. K zabránění námrazy nebo odmrazování u rekuperačních výměníků se využívá:

a) předehřev venkovního vzduchu,

b) využití odváděného vzduchu pro odmražení,

c) přepínání proudění vzduchu mezi přívodní a odvodní částí výměníku.

Podrobnější informace o různých způsobech odmrazování rekuperačních výměníků dle stavu techniky lze nalézt v níže citovaných dokumentech.

Zařízení podle dokumentu WO 03/085327 AI pro zpětné získávání tepla využívá protiproudý rekuperační výměník, který nemění svou polohu. Pro zabránění namrzání je využit princip c) s tím, že k odmrazování dochází díky přepínání směru proudění vzduchu přívodní a odvodní částí výměníku. Nevýhodou uvedeného řešení je značná komplikovanost řešení v podobě součinnosti klapkového systému. Klapkové systémy jsou technicky velmi náročné a je velice obtížná jak jejich implementace, tak i samotná výroba. Navíc jsou rozměrově náročné, což prakticky

- 1 CZ 33650 Ul vylučuje jejich použití při minimalizaci malých větracích jednotek se zpětným získáváním tepla. Použití je možné pro jednotky větších rozměrů, kam lze integrovat příslušný klapkový systém.

Zařízení pro zpětné získávání tepla podle patentu US 4391321 využívá výměník, který nemění svou polohu. K přepínání proudu vzduchu slouží klapkový systém. Nevýhodou takového řešení je, že výměník nabývá značných rozměrů a obsahuje klapkový systém, který je technicky velmi náročný a je velice obtížná jeho implementace i samotná výroba.

Zařízení podle dokumentu US 2009133851 AI obsahuje integrovaný konvektor pro odmrazování výměníku zpětného získávání tepla bez vytvoření podtlaku ve větraných místnostech s použitím cirkulace oběhového vzduchu z místnosti. Během odmrazování se automaticky uzavřou klapky na sání čerstvého vzduchu a na výfuku a výměníkem je dopravován pouze oběhový (cirkulační) vzduch. Nevýhodou takového řešení je skutečnost, že během odmrazovacího cyklu nedochází k větrání (přívodu čerstvého vzduchu). Principiálně se jedná o způsob odmrazování typu b).

Zařízení podle dokumentu US 2019128556 AI se vyznačuje tím, že obsahuje klapky, které v případě námrazy zajistí průtok oběhového, vnitřního vzduchu přes rekuperační výměník. Během odmrazování se automaticky uzavřou klapky na sání čerstvého vzduchu a na výfuku a výměníkem je dopravován pouze oběhový (cirkulační) vzduch. Nevýhodou takového řešení je skutečnost, že během odmrazovacího cyklu nedochází k větrání (přívodu čerstvého vzduchu). Principiálně se jedná o způsob odmrazování typu b).

Zařízení podle užitného vzoru CZ 25771 U1 řeší vzduchotechnickou rekuperační jednotku s mikrovlnou protimrazovou ochranou, jehož podstatou je instalace rozptylovače mikrovln v blízkosti rekuperačního výměníku. Zdroj mikrovln produkuje elektromagnetické vlnění s frekvencí 2450 MHz. Nevýhodou takového řešení je nutnost instalace přídavného zařízení. Toto zařízení vyžaduje prostorové nároky, a navíc zvyšuje cenu celého zařízení. Použití je možné pro jednotky větších rozměrů kam lze instalovat přídavné zařízení.

Zařízení podle užitného vzoru CZ 31824 Ul, jehož majitelem i původcem je jeden ze spolupůvodců zde předkládaného technického řešení, řeší vzduchotechnickou větrací jednotku s protiproudovým výměníkem tepla upraveným pro jeho odmrazování v obecné rovině. Jednotka obsahuje protiproudý výměník s kanálky, který je ve vzduchotechnické větrací jednotce uložený otočně, přičemž vzduchotechnická větrací jednotka je opatřena pohonem pro otáčení výměníku pro zajištění střídavého proudění odpadního vzduchu a přiváděného čerstvého vzduchu jednotlivými kanálky výměníku. V době podání přihlášky užitného vzoru ale nebylo známo mnoho dalších inovativních znaků, které řešení s otočným výměníkem posouvají na další úroveň a rozšiřují možnosti jeho využití. Užitný vzor CZ 31824 Ul ještě neuvažuje možnost verzatilního uložení protiproudého rekuperačního výměníku tak, že by bylo možné pouhým zasunutím a dotlačením v jedné a téže větrací jednotce snadno měnit výměníky pro různá klimatická pásma tak, aby stejná větrací jednotka mohla být osazena buď otočným výměníkem pro chladné klima, nebo pevným výměníkem pro teplé klima. VCZ31824U1 není vůbec řešeno napojení rekuperačního výměníku na ostatní části větrací jednotky. Není řešeno ani uspořádání těch částí výměníku, které umožňují jeho snadné otáčení ve verzi pro chladnější klima, ani pohon a řízení otáčení výměníku v tomto provedení. CZ 31824 Ul dále neřeší problém tepelných ztrát výměníku, odvod kondenzátu, který při otáčení výměníku představuje technický problém, sání a výfůk vzduchu, uložení ventilátorů a vedení potrubních tras a uložení pohonu pro minimalizaci akustických projevů.

Podstata technického řešení

Tyto nevýhody odstraňuje větrací jednotka pro zpětné získávání tepla podle předkládaného technického řešení, která má speciální druhý blok obsahující rekuperační výměník, přičemž tento druhý blok je vkládatelný mezi ostatní části větrací jednotky. V téže větrací jednotce je přitom

-2 CZ 33650 U1 možné použít jak druhý blok v pevném provedení určený pro teplejší klima, tak druhý blok otočný určený pro chladnější oblasti. V otočné verzi je možné střídavě měnit polohu odvodní a přívodní části rekuperačního výměníku a tím zabránit námraze a efektivně využívat zpětné získávání tepla i v chladných klimatických oblastech během celého roku. Odmrazování rekuperačního výměníku je možné efektivně řídit podle aktuálních podmínek.

Větrací jednotka se zpětným získáváním tepla podle předkládaného technického řešení je určena pro větrání objektu majícího alespoň jednu venkovní stěnu. Tato větrací jednotka obsahuje první blok mající vzduchové propojení s interiérem objektu, třetí blok mající vzduchové propojení s exteriérem objektu a mezi těmito dvěma bloky umístěný druhý blok, v němž je umístěn s tímto druhým blokem mechanicky spojený rekuperační výměník pro zpětné získávání tepla. Rekuperační výměník obsahuje alespoň jeden první kanálek a alespoň jeden druhý kanálek, když první kanálky jsou v tepelném kontaktu s druhými kanálky. Ve třetím bloku je pro vzduchové propojení s exteriérem objektu umístěn nasávací vzduchovod pro dopravu čerstvého vzduchu z exteriéru k druhému bloku a také odpadní vzduchovod pro odvod znehodnoceného vzduchu od druhého bloku do exteriéru. V prvním bloku je pro vzduchové propojení s interiérem objektu umístěn přívodní vzduchovod pro dopravu čerstvého vzduchu od druhého bloku do interiéru a také odvodní vzduchovod pro dopravu znehodnoceného vzduchu z interiéru k druhému bloku. Podstatou technického řešení je, že druhý blok je vkládatelný mezi první blok a třetí blok tak, že první kanálky jsou svými prvními konci vzduchotěsně napojitelné na jeden ze vzduchovodů prvního bloku a svými druhými konci jsou vzduchotěsně napojitelné na jeden ze vzduchovodů třetího bloku. Dále jsou také druhé kanálky svými prvními konci vzduchotěsně napojitelné na jeden ze vzduchovodů prvního bloku odlišný od vzduchovodů, k němuž jsou napojitelné první konce prvních kanálků, a svými druhými konci jsou druhé kanálky vzduchotěsně napojitelné na jeden ze vzduchovodů třetího bloku odlišný od vzduchovodů, k němuž jsou napojitelné druhé konce prvních kanálků.

Ve výhodném provedení je první blok na své straně přivrácené k druhém bloku opatřen první kontaktní plochou a podobně třetí blok je na své straně přivrácené k druhém bloku opatřen třetí kontaktní plochou. Druhý blok je v tomto provedení na své straně přivrácené k prvnímu bloku opatřen druhou levou kontaktní plochou a na své straně přivrácené k třetímu bloku druhou pravou kontaktní plochou. Všechny kontaktní plochy jsou vzduchotěsné a každá žních má uvnitř alespoň dva otvory, přičemž první konce prvních kanálků jsou vzduchově propojené s jedním z otvorů nebo jednou skupinou otvorů v druhé levé kontaktní ploše a první konce druhých kanálků jsou vzduchově propojené s jiným otvorem nebo jinou skupinou otvorů v druhé levé kontaktní ploše než první kanálky. Dále jsou druhé konce prvních kanálků vzduchově propojené s jedním z otvorů nebo jednou skupinou otvorů v druhé pravé kontaktní ploše a druhé konce druhých kanálků jsou vzduchově propojené s jiným otvorem nebo jinou skupinou otvorů v druhé pravé kontaktní ploše než první kanálky. Přitom alespoň jedna kontaktní plocha z dvojice první kontaktní plocha, druhá levá kontaktní plocha je na straně obrácené dovnitř toho bloku, jehož je součástí, podložena podložkou z pružné vzduchotěsné hmoty a podobně alespoň jedna kontaktní plocha z dvojice druhá pravá kontaktní plocha, třetí kontaktní plocha je na straně obrácené dovnitř toho bloku, jehož je součástí, podložena podložkou z pružné vzduchotěsné hmoty. První kontaktní plocha a druhá levá kontaktní plocha jsou takového tvaru a jsou k sobě na rozhraní prvního bloku a druhého bloku přiložitelné a dotlačitelné tak, že na prvním rozhraní prvního bloku a druhého bloku na sebe vzduchotěsně napojují alespoň dvě dvojice otvorů pro průchod alespoň dvou proudů vzduchu tímto prvním rozhraním. Podobně druhá pravá kontaktní plocha a třetí kontaktní plocha jsou takového tvaru a jsou k sobě na druhém rozhraní druhého bloku a třetího bloku přiložitelné a dotlačitelné tak, že na tomto druhém rozhraní na sebe vzduchotěsně napojují alespoň dvě dvojice otvorů pro průchod alespoň dvou proudů vzduchu tímto rozhraním.

Větrací jednotka s výhodou dále obsahuje servopohon pro otáčení druhého bloku včetně rekuperačního výměníku vůči prvnímu bloku a vůči třetímu bloku. Tento servopohon je připojen k druhému bloku, přičemž otočení druhého bloku pomocí servopohonu je nastavitelné do první polohy, v níž jsou první kanálky svými druhými konci propojeny s nasávacím vzduchovodem

-3 CZ 33650 U1 a svými prvními konci s přívodním vzduchovodem a v níž jsou druhé kanálky propojeny svými druhými konci s odpadním vzduchovodem a svými prvními konci s odvodním vzduchovodem. Otočení druhého bloku je nastavitelné také do druhé polohy, v níž jsou druhé kanálky svými druhými konci propojeny s nasávacím vzduchovodem a svými prvními konci s přívodním vzduchovodem a v níž jsou první kanálky propojeny svými druhými konci s odpadním vzduchovodem a svými prvními konci s odvodním vzduchovodem.

Servopohon může být umístěn ve třetím bloku nebo v prvním bloku.

Ve jednom výhodném provedení jsou kontaktní plochy kluzné ajsou takového tvaru, že při otočení druhého bloku do první polohy i do druhé polohy je na prvním rozhraní mezi prvním blokem a druhým blokem vzduchotěsné spojení alespoň dvou dvojic otvorů pro oddělené proudění alespoň dvou proudů vzduchu tímto prvním rozhraním a současně je i na druhém rozhraní mezi druhým blokem a třetím blokem vzduchotěsné spojení alespoň dvou dvojic otvorů pro oddělené proudění alespoň dvou proudů vzduchu tímto druhým rozhraním.

Větrací jednotka dále s výhodou obsahuje dělený sběrač kondenzátu pro odvod zkondenzované vlhkosti z výměníku, přičemž tento dělený sběrač kondenzátu obsahuje horní sběrný díl s horním vstupním hrdlem a horním vyústěním a spodní sběrný díl se spodním vstupním hrdlem a spodním vyústěním. Horní sběrný díl je součástí druhého bloku a je otočný spolu s ním. Spodní sběrný díl je umístěn mimo druhý blok tak, že při jedné z poloh druhého bloku je spodní vstupní hrdlo spodního sběrného dílu pod horním vyústěním horního sběrného dílu a také tak, že spodní vyústění spodního sběrného dílu je napojeno na hadičku pro odvod kondenzátu.

Větrací jednotka dále s výhodou obsahuje řídicí jednotku pro řízení servopohonu a alespoň jedno interiérové čidlo teploty a/nebo vlhkosti umístěné ve vzduchovodech prvního bloku a také obsahuje alespoň jedno exteriérové čidlo teploty a/nebo vlhkosti umístěné ve vzduchovodech třetího bloku. Interiérová čidla, exteriérová čidla i servopohon jsou přitom propojeny s řídicí jednotkou.

Větrací jednotka je s výhodou tvarově uzpůsobena pro ukotvení do instalačního otvoru proraženého do venkovní stěny objektu.

Druhý blok je ve výhodném provedení cylindrický a rovněž třetí blok je s výhodou cylindrický nebo obsahuje sekce cylindrického tvaru.

Je výhodné, když že třetí blok obsahuje fasádní koncový prvek, kterým prochází vzduchové propojení třetího bloku s exteriérem objektu, přičemž fasádní koncový prvek v sobě obsahuje vzduchotěsnou přepážku pro směrové oddělení čerstvého a znehodnoceného vzduchu a přičemž příčné vnější rozměry tohoto fasádního koncového prvku jsou menší než příčné rozměry instalačního otvoru proraženého ve venkovní stěně objektu pro prosunutí fasádního prvku tímto otvorem směrem z interiéru. Na fasádní koncový prvek je zvnějšku připevněna pružná těsnicí manžeta pro utěsnění a překrytí mezery mezi fasádním prvkem a instalačním otvorem, která je rovněž součástí třetího bloku.

Větrací jednotka ve výhodném provedení obsahuje LED osvětlení umístěné v prvním bloku.

Větrací může rovněž obsahovat alespoň jeden audio reproduktor umístěný v prvním bloku vybavený modulem pro bezdrátovou komunikaci.

Objasnění výkresů

Technické řešení bude blíže osvětleno pomocí výkresů.

-4 CZ 33650 U1

Na obr. 1 a 2 je celková sestava větrací jednotky v 3D pohledu. V obr. 1 jsou vyznačeny hlavní části, v obr. 2 je uvedeno více detailů.

V obr. 3 je zakreslen proces vkládání druhého bloku 2,2 mezi první blok 2,1 a třetí blok 23.

V obr. 4 je podélný řez větrací jednotkou s vyznačením proudění vzduchu i dvou poloh otočení druhého bloku 2,2. Vyznačeno je také umístění detailů, které jsou podrobněji zakresleny v obr. 5 a 6.

V obr. 5 jsou rovněž v podélném řezu větrací jednotkou zakresleny detaily vzduchotěsného spojení mezi prvním blokem 2,1 a druhým blokem 2,2 (obrázek vlevo, detail Cl) a mezi druhým blokem 2.2 a třetím blokem 2,3 (obrázek vpravo, detail C2).

V obr. 6 je pak detail C2 podrobněji rozkreslen. Vlevo nahoře je v podélném řezu větrací jednotkou zakreslen detail C2 z řezu D-D, díly před spojením bloků 2,2 a 2.3. vpravo nahoře je detail C2 z řezu F-F, tytéž díly po jejich spojení a dotlačení k sobě. Vedení rovin podélných řezů D-D, F-F je v dolní části obr. 6 vyznačeno v příčných řezech větrací jednotkou.

V obr. 7 je 3D pohled koncové části bloků 2,2 a 2.3. šipky naznačují, jak kontaktní plochy 93 a 9,23 po spojení bloků dolehnou k sobě.

V obr. 8 je znázorněn podélný řez větrací jednotkou s vyznačením některých částí, které nebyly uvedeny v obr. 4. Je zakreslen senzorický systém s řídicí jednotkou, zbytek tepelně izolačního pouzdra jednotky a zařízení pro odvod kondenzátu, které je pak v detailu J v dolní části obrázku.

Příklady uskutečnění technického řešení

Rozumí se, že dále popsané a zobrazené konkrétní příklady uskutečnění technického řešení jsou představovány pro ilustraci, nikoli jako omezení příkladů provedení technického řešení na uvedené případy. Odborníci znalí stavu techniky najdou nebo budou schopni zjistit za použití rutinního experimentování větší či menší počet ekvivalentů ke specifickým uskutečněním technického řešení, která jsou zde speciálně popsána. Ityto ekvivalenty jsou zahrnuty v rozsahu následujících nároků na ochranu.

Na obr. 1, 2 a 4 je celková sestava zařízení ve výhodném provedení s vyznačením hlavních částí. Je vidět tepelně izolační pouzdro 1 jednotky, tzv. tubus, které je s výhodou spojené se třetím blokem 23 a ve kterém je uložen druhý blok 2,2 obsahující rekuperační výměník 14 pro zpětné získávání tepla z odpadního vzduchu. Rekuperační výměník 14 je s druhým blokem 2,2 mechanicky spojený.

Větrací jednotka se zpětným získáváním tepla je určena pro větrání objektu majícího alespoň jednu venkovní stěnu. Větraným objektem může být např. i jednotlivá místnost uvnitř budovy, takto koncipovaná větrací jednotka je totiž prostorově úsporná a lze ji instalovat i jednotlivě do venkovních stěn jednotlivých místností, přičemž její uspořádání je takové, že instalace je možná i z interiéru, jak bude ukázáno dále.

V obr. 1 a 4 je také znázorněno, že větrací jednotka dále obsahuje první blok 2,1 mající vzduchové propojení s interiérem objektu a třetí blok 23 mající vzduchové propojení s exteriérem objektu, přičemž mezi těmito dvěma bloky je umístěn druhý blok 2,2, s rekuperačním výměníkem 14 pro zpětné získávání tepla, který je realizován jako protiproudý a, jak je znázorněno v obr. 4, obsahuje alespoň jeden první kanálek a a alespoň jeden druhý kanálek b, přičemž kanálků a, b je s výhodou větší množství. Vzduch proudí prvními kanálky a opačným směrem než druhými kanálky b. Uspořádání kanálků a, b může být různé, důležité ale je, aby

-5 CZ 33650 U1 první kanálky a byly podél co největší části svého povrchu v tepelném kontaktu s druhými kanálky b.

Ve třetím bloku 2,3 je pro vzduchové propojení s exteriérem objektu umístěn nasávací vzduchovod 23 pro dopravu čerstvého vzduchu z exteriéru k druhému bloku 2,2 a také odpadní vzduchovod 24 pro odvod znehodnoceného vzduchu od druhého bloku 2,2 do exteriéru.

V prvním bloku 2,1 je pro vzduchové propojení s interiérem objektu umístěn přívodní vzduchovod 21 pro dopravu čerstvého vzduchu od druhého bloku 2,2 do interiéru a také odvodní vzduchovod 22 pro dopravu znehodnoceného vzduchu z interiéru k druhému bloku 22.

Do interiéru větraného objektu vzduch dopravuje přívodní ventilátor 4, odvod vzduchu znehodnoceného zajišťuje odvodní ventilátor 5, viz obr. 2, 4. Není podmínkou, aby byly umístěny v prvním bloku 2,1, alternativně mohou být i ve třetím bloku 2,3. Oba ventilátory 4, 5 jsou s výhodou uloženy ve vnitřním izolačním dílu 19, viz obr. 2, který zároveň plní funkci z hlediska šíření a útlumu hluku. Tento vnitřní izolační díl 19 je z důvodu ochrany před nízkými venkovními teplotami z materiálu EPP, tedy z expandovaného polypropylénu, což je výhodné i z hlediska šíření a útlumu hluku. Na vnitřní izolační díl 19 je upevněn vnitřní kryt jednotky 8, který plní fúnkci interiérového prvku. S výhodou je do kotvícího plechu 12. viz obr. 1, umístěna odvodní vyústka 11 pro nasávání znehodnoceného vzduchu z místnosti, viz obr. 2. Jak je rovněž vidět v obr. 2, v na horní část vnitřního izolačního dílu 19 je napojena přívodní vyústka 6 tvořená výhodně řadou dýz, které zajišťují dostatečný dosah proudu přiváděného vzduchu bez nebezpečí vzniku hlukových projevů. Je výhodné, když je možné zařízení dálkově ovládat

Nové a podstatné na předkládaném technickém řešení je, že druhý blok 22 je vkládatelný mezi první blok 2,1 a třetí blok 2,3 tak, že první kanálky a jsou svými prvními konci, které jsou v příkladném provedení v obr. 4 zakresleny vlevo, vzduchotěsně napojitelné na jeden ze vzduchovodů 21, 22 prvního bloku 2,1 a svými druhými konci, zakreslenými v obr. 4 vpravo, jsou vzduchotěsně napojitelné najeden ze vzduchovodů 23. 24 třetího bloku 23. Druhé kanálky b jsou svými prvními konci, v příkladu dle obr. 4 vlevo, vzduchotěsně napojitelné najeden ze vzduchovodů 21, 22 prvního bloku 2,1 odlišný od vzduchovodů, k němuž jsou napojitelné první konce prvních kanálků a, a svými druhými konci, v obr. 4 zakreslenými vpravo, jsou druhé kanálky b vzduchotěsně napojitelné najeden ze vzduchovodů 23. 24 třetího bloku 2,3 odlišný od vzduchovodů, k němuž jsou napojitelné druhé konce prvních kanálků a.

Výše uvedená vzduchotěsná napoj itelnost kanálků a, b může být s výhodou realizována způsobem, který bude popsán zde níže a je podrobněji ilustrován v obr. 3, 4 a v detailech pak v obr. 5, 6, 7. Je vidět, že první blok 2,1 je na své straně přivrácené k druhém bloku 22 opatřen první kontaktní plochou 9,1 a podobně třetí blok 2,3 je na své straně přivrácené k druhém bloku opatřen třetí kontaktní plochou 93. Druhý blok 22 je na své straně přivrácené k prvnímu bloku 2,1 opatřen druhou levou kontaktní plochou 921 a na své straně přivrácené k třetímu bloku druhou pravou kontaktní plochou 923. Termíny pravá, levá jsou zvoleny jen s ohledem na dané příkladné vyobrazení, větrací jednotka může být samozřejmě v praxi jakkoli pootočena. Všechny kontaktní plochy 9,1. 921. 923. 93 jsou vzduchotěsné a každá žních má uvnitř alespoň dva otvory, jak je nejlépe vidět v obr. 7, kde je nejtypičtější provedení se dvěma otvory v každé z kontaktních ploch 93, 923. V obr. 7 jsou znázorněny jen kontaktní plochy na blocích 22 a 2.3. obdobné uspořádání je ale i na druhé straně mezi bloky 2,1. 22 pro kontaktní plochy 9,1, 921. V obr. 6 je podrobně rozkreslen pouze nejvýhodnější provedení detailu C2 z obr. 4, 5. Detail Cl by tvarově vypadal obdobně, jen zrcadlově obráceně.

V rámci druhého bloku 22 jsou první konce prvních kanálků a vzduchově propojené s jedním z otvorů nebo jednou skupinou otvorů v druhé levé kontaktní ploše 921 a první konce druhých kanálků b jsou vzduchově propojené s jiným otvorem nebo jinou skupinou otvorů v druhé levé kontaktní ploše 921 než první kanálky a. Dále druhé konce prvních kanálků a jsou vzduchově propojené s jedním z otvorů nebo jednou skupinou otvorů v druhé pravé kontaktní ploše 923 a druhé konce druhých kanálků b jsou vzduchově propojené s jiným otvorem nebo jinou

-6 CZ 33650 U1 skupinou otvorů v druhé pravé kontaktní ploše 9,23 než první kanálky a. Tím se po přiložení a dotlačení kontaktních ploch 9,1 a 9,21. zaručí napojení prvních kanálků a na jiný vzduchovod prvního bloku 2,1, než na který jsou napojeny druhé kanálky b, a podobně se také po přiložení a dotlačení kontaktních ploch 9,23 a 9,3, viz detail v obr. 6 a 3D znázornění v obr. 7, zajistí také napojení prvních kanálků a na jiný vzduchovod ve třetím bloku 2,3. než na který jsou napojeny druhé kanálky b.

V detailu v obr. 6 je dále vidět, že druhá pravá kontaktní plocha 9,23 je podložena podložkou 31 z pružné vzduchotěsné hmoty na straně směrem dovnitř do druhého bloku 22. Alternativně je ale možné i provedení, v němž je podložkou 31 z pružné vzduchotěsné hmoty opatřena třetí kontaktní plocha 9,3 na straně směrem dovnitř do třetího bloku 23. Toto je podstatné pro zajištění vzduchotěsného napojení kanálků a, b na odpovídající vzduchovody ve třetím bloku 23 na rozhraní mezi bloky 2,2 a 23.

Situace odpovídající obr. 6 by se dala analogicky znázornit i pro první rozhraní mezi bloky 2,1 a 2.2. které je také ve výhodném provedení opatřeno alespoň jednou podložkou 31 z pružné vzduchotěsné hmoty, a je přitom jedno, pod kterou z kontaktních ploch 9,1, 9,21 tato podložka 31 je. Podložka 31 je vždy umístěna směrem dovnitř do toho z bloků 2,1. 2,2. 23. jehož je součástí, aby nebránila přímému kontaktu první kontaktní plochy 9,1 s druhou levou kontaktní plochou 9,21 přímému kontaktu druhé pravé kontaktní plochy 9,23 s třetí kontaktní plochou 93.

V některých případech je výhodné, když je podložka 31 pevně spojena s kontaktní plochou, k níž přiléhá. V případě podložky 31 pod druhou levou kontaktní plochou 9,21 a otočného bloku 2,2. viz níže, se pak podložka 31 otáčí spolu s touto levou kontaktní plochou 9,21, podobně i v případě podložky 31 pod druhou pravou kontaktní plochou 9,23 se podložka 31 otáčí spolu s touto druhou pravou kontaktní plochou 9,23.

Platí, že alespoň jedna kontaktní plocha z dvojice první kontaktní plocha 9,1, druhá levá kontaktní plocha 9,21 je na straně obrácené dovnitř toho bloku, jehož je součástí, podložena podložkou 31 z pružné vzduchotěsné hmoty a podobně alespoň jedna kontaktní plocha z dvojice druhá pravá kontaktní plocha 9,23, třetí kontaktní plocha 93 je na straně obrácené dovnitř toho bloku, jehož je součástí, podložena podložkou 31 z pružné vzduchotěsné hmoty. První kontaktní plocha 9,1 a druhá levá kontaktní plocha 9,21 jsou takového tvaru a jsou k sobě na rozhraní prvního bloku 2,1 a druhého bloku 2,2 přiložitelné a dotlačitelné tak, že na prvním rozhraní prvního bloku 2,1 a druhého bloku 2,2 na sebe vzduchotěsně napojují alespoň dvě dvojice otvorů pro průchod alespoň dvou vzduchotěsně oddělených proudů vzduchu tímto prvním rozhraním. Podobně druhá pravá kontaktní plocha 9,23 a třetí kontaktní plocha 93 jsou takového tvaru a jsou k sobě na druhém rozhraní druhého bloku 2,2 a třetího bloku 23 přiložitelné a dotlačitelné tak, že na tomto druhém rozhraní na sebe vzduchotěsně napojují alespoň dvě dvojice otvorů pro průchod alespoň dvou vzduchotěsně oddělených proudů vzduchu tímto rozhraním. Např. po spojení dílů G a H z obr. 7 podle šipek by tak rozhraním mezi bloky 2,2 a 23 proudily 2 proudy vzduchu, jeden proud skrz napojení horní dvojice otvorů v kontaktních plochách 93, 9,23, druhý proud skrz napojení spodní dvojice otvorů v kontaktních plochách 93. 9,23.

Vzduchotěsnost tohoto napojení je v tomto výhodném provedení dosažena právě díky pružnosti vzduchotěsných podložek 31. které se při sestavování větrací jednotky např. způsobem dle obr. 3 dotlačí ke svým protikusům a zajistí tak vzduchotěsnost i lepší osové vyrovnání bloků 2,1. 2,2 a 23.

V obr. 3 je znázorněno, jak se větrací jednotka sestavuje dotlačením druhého bloku 2,2 k třetímu bloku 23 a následně dotlačením prvního bloku 2,1 k druhému bloku 22. Je tedy možné ve větrací jednotce se standardizovanými bloky 2,1 a 23 bez dalších konstrukčních úprav střídat různé typy středových druhých bloků 22. což je velmi důležité a výrobně praktické při vyrábění větracích jednotek určených pro různá klimatická pásma. V případě plánovaného využití v oblastech se zimními teplotami pod bodem mrazu by měl být alespoň jeden ze standardizovaných bloků 2,1. 23 opatřen prostorem pro uložení servopohonu 3.

-7 CZ 33650 U1

V provedení určeném pro chladnější klimatické pásmo totiž větrací jednotka dále obsahuje servopohon 3 pro otáčení druhého bloku 2,2 včetně rekuperačního výměníku 14 vůči prvnímu bloku 2,1 a vůči třetímu bloku 2,3. Tento servopohon 3 je připojen k druhému bloku 2,2, jak je znázorněno např. v obr. 4 nebo obr. 8. Otočení druhého bloku 2,2 pomocí servopohonu 3 je přitom nastavitelné do první polohy A, v níž jsou první kanálky a svými druhými konci propojeny s nasávacím vzduchovodem 23 a svými prvními konci s přívodním vzduchovodem 21 a v níž jsou druhé kanálky b propojeny svými druhými konci s odpadním vzduchovodem 24 a svými prvními konci s odvodním vzduchovodem 22. Otočení druhého bloku 2,2 je nastavitelné také do druhé polohy B, v níž jsou druhé kanálky b svými druhými konci propojeny s nasávacím vzduchovodem 23 a svými prvními konci s přívodním vzduchovodem 21 a v níž jsou první kanálky a propojeny svými druhými konci s odpadním vzduchovodem 24 a svými prvními konci s odvodním vzduchovodem 22. Toto je nejlépe patrné z obr. 4, kde jsou polohy kanálků a, b při polohách A, B znázorněny dole v detailu. V horní části obrázku je přitom znázorněno proudění vzduchu kanálky a vzduchovody. Plná čára se šipkou značí proudění čerstvého vzduchu od vstupu E čistého vzduchu z exteriéru ke vstupu P čistého vzduchu do interiéru. V první poloze A druhého bloku 2,2 proudí tento čerstvý vzduch prvními kanálky a, v druhé poloze B druhého bloku 2,2 proudí tento čerstvý vzduch druhými kanálky b. Přerušovaná čára se šipkou značí proudění znehodnoceného vzduchu od výstupu I znehodnoceného vzduchu z interiéru k výstupu O znehodnoceného vzduchu do exteriéru. V první poloze A druhého bloku 2,2 proudí znehodnocený vzduch druhými kanálky b, v druhé poloze B druhého bloku 2,2 proudí tento znehodnocený vzduch prvními kanálky a.

Spojka servopohonu 3 a kotvení druhého bloku 2,2 s výměníkem 14 jsou navrženy a tvarovány tak, aby bylo možné druhý blok 2,2 volně nasunout na spojku pouze v potřebné poloze. Volné nasunutí je vhodné pro snadné vyjmutí bloku 2,2 pro údržbu výměníku 14 a zároveň volné nasunutí umožňuje malé osové posouvání druhého bloku 2,2 při protáčení a tím lepší dotěsnění těsnících spojů na prvním rozhraní bloků 2,1. 2,2 a na druhém rozhraní bloků 2,2 a 2,3.

V obr. 4 je zakreslena také osa 25 otáčení druhého bloku 2,2.

Princip funkce rekuperačního výměníku 14 v otočném provedení je následující: V první poloze A je do rekuperačního výměníku 14 nasáván vzduch ze vstupu E čistého vzduchu z exteriéru, který prochází rekuperačním výměníkem 14, kde se upraví, tedy zejména ohřeje a navlhčí, a takto je přiváděn ke vstupu P čistého vzduchu do interiéru. Z interiéru je pak odváděn teplý vnitřní znehodnocený vzduch přes výstup I znehodnoceného vzduchu k interiéru, který je přes výměník, kde předá své teplo a vlhkost, odváděn do venkovního prostředí přes výstup O znehodnoceného vzduchu do exteriéru Po určitém časovém intervalu, který je přesně stanoven s ohledem na tvorbu kondenzátu a/nebo námrazy, se výměník začne otáčet, viz šipky v obr. 4. Konečnou polohou výměníku je otočení o 180° do druhé polohy B, čímž se původně přívodní část výměníku dostane do odvodní části a naopak, původně odvodní část je nyní přívodní.

Tou nyní protéká čerstvý venkovní vzduch, který je ohříván a zároveň vlhčen. Po daném časovém intervalu, zvoleném, nebo na základě údajů ze senzorů, se výměník opět začne otáčet zpět o 180° do původní první polohy A. Tento proces se cyklicky opakuje. Výhodou tohoto uspořádání je prevence namrzání výměníku v odvodní části, kterou proudí teplý a vlhký vzduch. Je výhodné, když je přiváděný venkovní vzduch, který je v zimě suchý, navlhčován kondenzátem, který vzniká v odvodní části výměníku. Je rovněž výhodné, že zařízení není nutné napojovat na odvod kondenzátu, což je u lokálních větracích jednotek problematické.

V provedení dle předkládaného technického řešení může být zkondenzovaná vlhkost po otočení druhého bloku 2,2 s výhodou využita pro navlhčení čerstvého vzduchu přiváděného do interiéru, Toto uspořádání je výhodné zejména z důvodu celoroční bilance využití potenciálu zpětného získávání tepla z odpadního vzduchu. Provedení jednotky zajišťuje její energetickou efektivitu s ohledem na zabránění namrzání výměníku pro zpětné získávání tepla, bez vysokých nároků na spotřebu energie.

-8 CZ 33650 U1

Otočnost druhého bloku 2,2 podle výše uvedeného výhodného provedení umožňuje měnit proudění čerstvého a znehodnoceného vzduchu rekuperačním výměníkem 14 bez složitého klapkového systému, který je znám ze stavu techniky. Díky tomu je také možné mít druhý blok 2,2 tvarově stejný ve statickém provedení pro teplejší klima, kde není nutné odmrazování, a v otočném provedení pro chladnější klima, kde odmrazování nutné je, což by verze s klapkovým výměníkem bez náročných úprav neumožnila. Typ druhého bloku 2,2 pro chladnější klima v otočném uspořádání je pak snadno vyměnitelný za typ druhého bloku 2,2 pro teplejší klima např. způsobem dle obr. 3, což umožňuje vyrábět většinu součástí větrací jednotky standardizovaným způsobem a klimatickému určení přizpůsobit pouze střední druhý blok 2,2. Servopohon 3 může být umístěn v třetím bloku 2,3. což je z akustických důvodů vhodnější, nebo v prvním bloku 2,1.

V případě otočného provedení bloku 2,2 se servopohonem 3 je výhodné, když jsou kontaktní plochy 9,1. 9,21. 9,23. 9,3 kluzné tak, aby ty dvojice kontaktních ploch, které k sobě po složení větrací jednotky přiléhají, po sobě při otáčení bloku 2,2 mohly co nejhladčeji klouzat. Kontaktní plochy 9,1, 9,21, 9,23, 9,3 jsou přitom takového tvaru, že při otočení druhého bloku 2,2 do první polohy A i při otočení druhého bloku 2,2 do druhé polohy B je na prvním rozhraní mezi prvním blokem 2,1 a druhým blokem 2,2 vzduchotěsné spojení alespoň dvou dvojic otvorů pro oddělené proudění alespoň dvou proudů vzduchu tímto prvním rozhraním a současně je i na druhém rozhraní mezi druhým blokem 2.2 a třetím blokem 2,3 vzduchotěsné spojení alespoň dvou dvojic otvorů pro oddělené proudění alespoň dvou proudů vzduchu tímto druhým rozhraním.

Může nastat situace, kdy se vytvořený kondenzát nestačí spotřebovávat na zvlhčování čerstvého vzduchu přiváděného do interiéru. Pro tento případ může větrací jednotka dále obsahovat sběrač kondenzátu pro odvod zkondenzované vlhkosti z výměníku. Při otočném provedení druhého bloku 2,2 je tento sběrač kondenzátu konstruován jako dělený, což je znázorněno v obr. 8 a speciálně v detailu J. Tento dělený sběrač kondenzátu obsahuje horní sběrný díl 51 s horním vstupním hrdlem a horním vyústěním a spodní sběrný díl 52 se spodním vstupním hrdlem a spodním vyústěním. Horní sběrný díl 51 je součástí druhého bloku 2,2 a je otočný spolu s ním a spodní sběrný díl 52 je umístěn mimo druhý blok 2,2 tak, že při jedné z poloh A, B druhého bloku 2,2 je spodní vstupní hrdlo spodního sběrného dílu 52 pod horním vyústěním horního sběrného dílu 51 a také tak, že spodní vyústění spodního sběrného dílu 52 je napojeno na hadičku 53 pro odvod kondenzátu.

V obr. 8 jsou zakresleny také další části větrací jednotky důležité zejména pro otočné provedení druhého bloku 2,2, a to řídicí jednotka 60 pro řízení servopohonu 3, interiérové čidlo 15 teploty a/nebo vlhkosti odváděného znehodnoceného vzduchu, interiérové čidlo 16 teploty a/nebo vlhkosti přiváděného čerstvého vzduchu, exteriérové čidlo 17 teploty a/nebo vlhkosti odpadního znehodnoceného vzduchu a exteriérové čidlo 18 teploty a/nebo vlhkosti nasávaného čerstvého vzduchu. Interiérová čidla 15, 16 jsou umístěna ve vzduchovodech 21, 22 prvního bloku 2,1 a je důležité, aby bylo obsaženo alespoň jedno z nich. Podobně exteriérová čidla 17, 18 jsou umístěná ve vzduchovodech 23. 24 třetího bloku 2,3 a je důležité, aby bylo přítomno alespoň jedno z nich. Interiérová čidla 15, 16, exteriérová čidla 17, 18 i servopohon 3 jsou propojeny s řídicí jednotkou 60.

Řídicí jednotka 60 na základě údajů z čidel 16, 17, 18, 19, nebo v jednom výhodném provedení jen na základě údajů z čidel 15 a 18, nebo v jednom výhodném provedení jen na základě údajů čidla 18. měřících hodnoty teploty a/nebo vlhkosti vyhodnocuje stav vzduchu jednotlivých proudů a určuje časový interval mezi jednotlivými přetočeními druhého bloku 2,2.

V případě, že je větrací jednotka vybavena čidly pro měření teploty i vlhkosti, může řídicí jednotka 60 v případě nadměrné vlhkosti vzduchu v interiéru a vhodných podmínek zastavit přetáčení a tím zamezit zpětnému návratu vlhkosti zkondenzované ze znehodnoceného odpadního vzduchu a přivádět jen relativně sušší venkovní vzduch pro snížení vlhkosti

-9 CZ 33650 U1 v interiéru. Řídicí jednotka 60 je pro větší kompaktnost s výhodou umístěna uvnitř některého z bloků 2,1. 2,2. 2,3 větrací jednotky, viz provedení dle obr. 2, ale může být umístěna i mimo ni, viz provedení dle obr. 8, kde je znázorněno jednak schéma propojení, které se týká jakéhokoli umístění řídicí jednotky 60, jednak i její možné umístění mimo bloky 2,1, 2,2, 2,3.

Větrací jednotka je tvarově uzpůsobena pro ukotvení do instalačního otvoru proraženého do venkovní stěny objektu. Je výhodné, když je pro tepelně izolační pouzdro 1 jednotky pro instalování do venkovní stěny použitý tepelně izolační materiál, který brání přestupu tepla z nebo do materiálu obvodové stěny.

Je výhodné, když druhý blok 2,2 je cylindrický a že rovněž třetí blok 2,3 je cylindrický nebo obsahuje sekce cylindrického tvaru. Díky tomuto tvarovému uspořádání je lépe využit prostor, a to jak prostor pro tepelnou izolaci, tak prostor pro teplosměnnou plochu výměníku.

Pro možnosti instalace větrací jednotky z interiéru třetí blok 2,3 obsahuje fasádní koncový prvek

10. kterým prochází vzduchové propojení třetího bloku 2,3 s exteriérem objektu. Fasádní koncový prvek 10 v sobě obsahuje vzduchotěsnou přepážku pro směrové oddělení čerstvého a znehodnoceného vzduchu a příčné vnější rozměry tohoto fasádního koncového prvku 10 jsou menší než příčné rozměry instalačního otvoru proraženého ve venkovní stěně objektu. Díky tomu je možné prosunutí fasádního prvku 10 tímto otvorem směrem z interiéru, tzn. na rozdíl od řešení známých ze stavu techniky, u nichž je nutné fasádní prvek osazovat z exteriéru, nejsou nutné výškové práce. Na fasádní koncový prvek 10 je zvnějšku připevněna pružná těsnicí manžeta 13 pro utěsnění a překrytí mezery mezi fasádním prvkem 10 a instalačním otvorem, která je rovněž součástí třetího bloku 23, viz obr. 4.

Postup při instalaci větrací jednotky do instalačního otvoru je takový, že tepelně izolační pouzdro 1 se společně se třetím blokem 2,3, fasádním koncovým prvkem 10 a s pružnou těsnicí manžetou 13 nasune do připraveného otvoru ve venkovní stěně. Následný postup zahrnuje také vložení druhého bloku 2,2 a prvního bloku 2,1. který se může vkládat i po částech. Druhý blok 2,2 se může vkládat i současně se třetím blokem 23. Výhodné je uspořádání s takovou pružnou manžetou 13, která umožňuje průchod otvorem ve venkovní stěně. Po průchodu venkovní stěnou dojde k narovnání pružné manžety 13 a fasádní koncový prvek 10 je možné zpětným tažením přitlačit k venkovní stěně.

Větrací jednotka může dále obsahovat LED osvětlení 7 umístěné v prvním bloku 2,1. viz obr. 2. LED osvětlení 7 je s výhodou typu RGB pro možnost podsvícení větrací jednotky světlem barvy dle nálady, nebo podsvícení pověšeného obrazu na jednotce. Zařízení je dále navržené tak, že je možné ho překrýt pověšením obrazu přes dekorační kryt 8, což umožňuje větrací jednotku decentně schovat v interiéru.

Větrací jednotka může také obsahovat alespoň jeden audio reproduktor 20 umístěný v prvním bloku 2,1 vybavený modulem pro bezdrátovou komunikaci, viz obr. 2.

Tento audio reproduktor 20 je s výhodou napojen na streamingový přehrávač „Multi-room“ typu „all-in-one“ pro sdílení, streamování hudby a rádií nezávisle ve více větracích jednotkách a více místnostech, bezdrátově pomocí aplikací v chytrých telefonech, tabletech, hodinkách nebo PC. Nezávislý streaming je možný přes WiFi, neboje možné přímé přehrávání přes Bluetooth, což je výhodné z hlediska uživatelského komfortu, vzhledem k stále rostoucí popularitě tohoto systému, bez potřeby instalovat takovéto zařízení samostatně.

Průmyslová využitelnost

Zařízení podle předkládaného technického řešení lze využít pro lokální větrání jednotlivých místností s vysokým potenciálem zpětného získávání tepla. Výhodná je snadná adaptabilita

- 10CZ 33650 U1 větrací jednotky na teplejší i chladnější klimatické podmínky pouhou výměnou centrálního druhého bloku 2,2. Největší potenciál využití je v chladných oblastech, kde teploty venkovního vzduchu dosahují hodnot pod bodem mrazu. Zařízení umožňuje celoroční provoz se zajištěním vysoké celoroční účinnosti zpětného získávání tepla.

NÁROKY NA OCHRANU

Claims (12)

1. Větrací jednotka se zpětným získáváním tepla pro větrání objektu majícího alespoň jednu venkovní stěnu, kde tato větrací jednotka obsahuje první blok (2.1) mající vzduchové propojení s interiérem objektu, třetí blok (2.3) mající vzduchové propojení s exteriérem objektu a mezi těmito dvěma bloky umístěný druhý blok (2.2), v němž je umístěn s tímto druhým blokem (2.2) mechanicky spojený rekuperační výměník (14) pro zpětné získávání tepla, který obsahuje alespoň jeden první kanálek (a) a alespoň jeden druhý kanálek (b), když první kanálky (a) jsou v tepelném kontaktu s druhými kanálky (b), přičemž ve třetím bloku (2.3) je pro vzduchové propojení s exteriérem objektu umístěn nasávací vzduchovod (23) pro dopravu čerstvého vzduchu z exteriéru k druhému bloku (2.2) a také odpadní vzduchovod (24) pro odvod znehodnoceného vzduchu od druhého bloku (2.2) do exteriéru a přičemž v prvním bloku (2.1) je pro vzduchové propojení s interiérem objektu umístěn přívodní vzduchovod (21) pro dopravu čerstvého vzduchu od druhého bloku (2.2) do interiéru a také odvodní vzduchovod (22) pro dopravu znehodnoceného vzduchu z interiéru k druhému bloku (2.2), vyznačující se tím, že druhý blok (2.2) je vkládatelný mezi první blok (2.1) a třetí blok (2.3) tak, že první kanálky (a) jsou svými prvními konci vzduchotěsně napojitelné najeden ze vzduchovodů (21, 22) prvního bloku (2.1) a svými druhými konci jsou vzduchotěsně napojitelné najeden ze vzduchovodů (23, 24) třetího bloku (2.3) a druhé kanálky (b) jsou svými prvními konci vzduchotěsně napojitelné na jeden ze vzduchovodů (21, 22) prvního bloku (2.1) odlišný od vzduchovodů, k němuž jsou napojitelné první konce prvních kanálků (a), a svými druhými konci jsou druhé kanálky (b) vzduchotěsně napojitelné najeden ze vzduchovodů (23, 24) třetího bloku (2.3) odlišný od vzduchovodů, k němuž jsou napojitelné druhé konce prvních kanálků (a).

2. Větrací jednotka se zpětným získáváním tepla podle nároku 1, vyznačující se tím, že první blok (2.1) je na své straně přivrácené k druhém bloku (2.2) opatřen první kontaktní plochou (9.1) a podobně třetí blok (2.3) je na své straně přivrácené k druhém bloku (2.2) opatřen třetí kontaktní plochou (9.3) a že druhý blok (2.2) je na své straně přivrácené k prvnímu bloku (2.1) opatřen druhou levou kontaktní plochou (9.21) a na své straně přivrácené k třetímu bloku (2.3) druhou pravou kontaktní plochou (9.23), když všechny kontaktní plochy (9.1, 9.21, 9.23, 9.3) jsou vzduchotěsné a každá z nich má uvnitř alespoň dva otvory, přičemž první konce prvních kanálků (a) jsou vzduchově propojené s jedním z otvorů nebo jednou skupinou otvorů v druhé levé kontaktní ploše (9.21) a první konce druhých kanálků (b) jsou vzduchově propojené s jiným otvorem nebo jinou skupinou otvorů v druhé levé kontaktní ploše (9.21) než první kanálky (a), a přičemž dále druhé konce prvních kanálků (a) jsou vzduchově propojené s jedním z otvorů nebo jednou skupinou otvorů v druhé pravé kontaktní ploše (9.23) a druhé konce druhých kanálků (b) jsou vzduchově propojené s jiným otvorem nebo jinou skupinou otvorů v druhé pravé kontaktní ploše (9.23) než první kanálky (a), když dále alespoň jedna kontaktní plocha z dvojice

- 11 CZ 33650 Ul první kontaktní plocha (9.1), druhá levá kontaktní plocha (9.21) je na straně obrácené dovnitř toho bloku, jehož je součástí, podložena podložkou (31) z pružné vzduchotěsné hmoty a podobně alespoň jedna kontaktní plocha z dvojice druhá pravá kontaktní plocha (9.23), třetí kontaktní plocha (9.3) je na straně obrácené dovnitř toho bloku, jehož je součástí, podložena podložkou (31) z pružné vzduchotěsné hmoty, přičemž první kontaktní plocha (9.1) a druhá levá kontaktní plocha (9.21) j sou takového tvaru a j sou k sobě na prvním rozhraní prvního bloku (2.1) a druhého bloku (2.2) přiložíteIné a dotlačitelné tak, že na tomto prvním rozhraní na sebe vzduchotěsně napojují alespoň dvě dvojice otvorů pro průchod alespoň dvou proudů vzduchu tímto prvním rozhraním, a přičemž podobně druhá pravá kontaktní plocha (9.23) a třetí kontaktní plocha (9.3) jsou takového tvaru a jsou k sobě na druhém rozhraní druhého bloku (2.2) a třetího bloku (2.3) přiložitelné a dotlačitelné tak, že na tomto druhém rozhraní na sebe vzduchotěsně napojují alespoň dvě dvojice otvorů pro průchod alespoň dvou proudů vzduchu tímto rozhraním.

3. Větrací jednotka podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že dále obsahuje servopohon (3) pro otáčení druhého bloku (2.2) včetně rekuperačního výměníku (14) vůči prvnímu bloku (2.1) a vůči třetímu bloku (2.3), kde tento servopohon (3) je připojen k druhému bloku (2.2), přičemž otočení druhého bloku (2.2) pomocí servopohonu (3) je nastavitelné do první polohy (A), v níž jsou první kanálky (a) svými druhými konci propojeny s nasávacím vzduchovodem (23) a svými prvními konci s přívodním vzduchovodem (21) a v níž jsou druhé kanálky (b) propojeny svými druhými konci s odpadním vzduchovodem (24) a svými prvními konci s odvodním vzduchovodem (22), a přičemž otočení druhého bloku (2.2) je nastavitelné také do druhé polohy (B), v níž jsou druhé kanálky (b) svými druhými konci propojeny s nasávacím vzduchovodem (23) a svými prvními konci s přívodním vzduchovodem (21) a v níž jsou první kanálky (a) propojeny svými druhými konci s odpadním vzduchovodem (24) a svými prvními konci s odvodním vzduchovodem (22).

4. Větrací jednotka podle nároku 3, vyznačující se tím, že servopohon (3) je umístěn ve třetím bloku (2.3) nebo v prvním bloku (2.1).

5. Větrací jednotka podle nároku 2 a nároku 3 nebo 4, vyznačující se tím, že kontaktní plochy (9.1, 9.21, 9.23, 9.3) jsou kluzné a jsou takového tvaru, že při otočení druhého bloku (2.2) do první polohy (A) i při otočení druhého bloku (2.2) do druhé polohy (B) je na prvním rozhraní mezi prvním blokem (2.1) a druhým blokem (2.2) vzduchotěsné spojení alespoň dvou dvojic otvorů pro oddělené proudění alespoň dvou proudů vzduchu tímto prvním rozhraním a současně je i na druhém rozhraní mezi druhým blokem (2.2) a třetím blokem (2.3) vzduchotěsné spojení alespoň dvou dvojic otvorů pro oddělené proudění alespoň dvou proudů vzduchu tímto druhým rozhraním.

6. Větrací jednotka podle kteréhokoli z nároků 3 až 5, vyznačující se tím, že dále obsahuje dělený sběrač kondenzátu pro odvod zkondenzované vlhkosti z výměníku, přičemž tento dělený sběrač kondenzátu obsahuje horní sběrný díl (51) s horním vstupním hrdlem a horním vyústěním, a spodní sběrný díl (52) se spodním vstupním hrdlem a spodním vyústěním, přičemž horní sběrný díl (51) je součástí druhého bloku (2.2) a je otočný spolu s ním a přičemž spodní sběrný díl (52) je umístěn mimo druhý blok (2.2) tak, že při jedné z poloh (A ,B) druhého bloku (2.2) je spodní vstupní hrdlo spodního sběrného dílu (52) pod horním vyústěním horního sběrného dílu (51)

- 12CZ 33650 U1 a také tak, že spodní vyústění spodního sběrného dílu (52) je napojeno na hadičku (53) pro odvod kondenzátu.

7. Větrací jednotka podle kteréhokoli z nároků 3 až 6, vyznačující se tím, že dále obsahuje řídicí jednotku (60) pro řízení servopohonu (3) a alespoň jedno interiérové čidlo (15, 16) teploty a/nebo vlhkosti umístěné ve vzduchovodech (21, 22) prvního bloku (2.1), a že obsahuje také alespoň jedno exteriérové čidlo teploty a/nebo vlhkosti (17, 18) umístěné ve vzduchovodech (23, 24) třetího bloku (2.3), když interiérová čidla (15, 16), exteriérová čidla (17, 18) i servopohon (3) jsou propojeny s řídicí jednotkou (60).

8. Větrací jednotka podle kteréhokoli z nároků 1 až 7, vyznačující se tím, že je tvarově uzpůsobena pro ukotvení do instalačního otvoru proraženého do venkovní stěny objektu.

9. Větrací jednotka podle kteréhokoli z nároků 1 až 8, vyznačující se tím, že druhý blok (2.2) je cylindrický a že rovněž třetí blok (2.3) je cylindrický nebo obsahuje sekce cylindrického tvaru.

10. Větrací jednotka podle kteréhokoli z nároků 1 až 9, vyznačující se tím, že třetí blok (2.3) obsahuje fasádní koncový prvek (10), kterým prochází vzduchové propojení třetího bloku (2.3) s exteriérem objektu, přičemž fasádní koncový prvek (10) v sobě obsahuje vzduchotěsnou přepážku pro směrové oddělení čerstvého a znehodnoceného vzduchu, když příčné vnější rozměry tohoto fasádního koncového prvku (10) jsou menší než příčné rozměry instalačního otvoru proraženého ve venkovní stěně objektu pro prosunutí fasádního prvku (10) tímto otvorem směrem z interiéru a když na tento fasádní koncový prvek (10) je zvnějšku připevněna pružná těsnicí manžeta (13) pro utěsnění a překrytí mezery mezi fasádním prvkem (10) a instalačním otvorem, která je rovněž součástí třetího bloku (2.3).

11. Větrací jednotka podle kteréhokoli z nároků 1 až 10, vyznačující se tím, že dále obsahuje LED osvětlení (7) umístěné v prvním bloku (2.1).

12. Větrací jednotka podle kteréhokoli z nároků 1 až 11, vyznačující se tím, že dále obsahuje alespoň jeden audio reproduktor (20) umístěný v prvním bloku (2.1) vybavený modulem pro bezdrátovou komunikaci.