CZ302212B6

CZ302212B6 - Termoclánková@sonda@pro@merení@teplot@v@extrémních@podmínkách@s@pouzdrem

Info

Publication number: CZ302212B6
Application number: CZ20060211A
Authority: CZ
Inventors: Houžvicka@Jindrich
Original assignee: CRYTUR@@spol@@s@r@@o
Priority date: 2006-03-29
Filing date: 2006-03-29
Publication date: 2010-12-22
Also published as: CZ2006211A3

Abstract

Termoclánková@sonda@se@safírovým@pouzdrem@pro@merení@teplot@v@extrémních@podmínkách@@kde@pouzdro@je@vytvoreno@ze@safíru@@jehož@atomy@jsou@pravidelne@usporádány@ve@vzorci@opakujícím@se@v@daném@smeru@v@celém@objemu@a@tvorí@ideální@krystalickou@mrížku@@která@vzniká@temperováním@safíru@nejméne@po@dobu@@@hodiny@pri@teplotách@nad@@@@@@@degree@C@@a@dále@zpusob@použití@termoclánkové@sondy@podle@vynálezu@pro@merení@teploty@pri@tlacích@nad@@@MPa@@a@nebo@pri@teplotách@nad@@@@@@degree@C@a@nebo@v@silne@korozivním@prostredí@a@nebo@v@prostredích@s@pohybujícími@se@pevnými@látkami@se@stupnem@tvrdosti@Mohsovy@stupnice@@vyšším@než

Description

Termočlánková sonda pro měření teplot v extrémních podmínkách s pouzdrem

Oblast techniky

Vynález se týká tcrmočlánkové sondy pro měření teplot v extrémních podmínkách zejména pro měření teploty při tlacích nad 1 MPa, a/nebo při teplotách nad 800 °C a/nebo v silně korozivním prostředí a/nebo v prostředích s pohybujícími se pevnými látkami se stupněm tvrdosti Mohsovy stupnice, vyšším než 5.

io

Dosavadní stav techniky

Vysoká teplota může být měřena různými způsoby, ať přímo nebo nepřímo. U teplot nad 600 °C se nepřímé měření teploty provádí pyrometrem. Výhodou tohoto přístupu je bezkontaktní měření, při kterém není měřicí sonda vystavena podmínkám procesu. Tento postup ale nemůže být uplatněn, pokud chceme znát teplotu uvnitř ohraničeného objektu jako je například proud taveniny skla nebo v jiných uzavřených technologických procesech.

Přímo může být teplota měřena pomocí termočlánků ponořených do měřeného média. Existuje několik základních typů termočlánků - typ S (Pt-PtRhlO), typ R (Pt-PtRhl3), nebo typ B (PtRhó - PtRh30) jsou používány s výhodou při teplotách nad 1000 °C. W-Re termočlánek se používá při teplotách nad 1600 °C. Naopak při teplotách pod 1000 °C se používá termočlánek typuK (Ni-NiCr). Nechráněné termočlánky velmi často trpí podmínkami v prostoru měření a jejich životnost bez ochranného pouzdra by byla velmi krátká. Například platinové kovy rychle křehnou a lámou se v přítomnosti vodíku. Jiné kovy se naopak zase snadno oxidují. Těžké kovy přítomné při některých měřeních vytvářejí s termočlánky slitiny, a opět dochází k poškození termočlánku.

To, že samotné termočlánky se během procesu snadno poškodí, znamená, že prakticky vždy musí být chráněny vnějším ochranným pouzdrem. Teplota je pak měřena pomocí tzv. měřicí sondy, která se skládá z pouzdra chránícího termočlánek, z termočlánku a upevnění termočlánku přes hlavici jímky. Materiál pouzdra sondy musí být odolný mechanicky i chemicky a musí rychle vést teplo, aby doba odpovědi celé sondy byla co nejkratší.

Materiály používané jako ochranná pouzdra sondy se často liší. Nejjednodušší je použití slitin kovů. Takové pouzdro je levné, má velikou tepelnou vodivost a hlavně je pružné, což zvyšuje odolnost jímek v prostředí, kde dochází k mechanickým nárazům. Kovová pouzdra mají ale velmi nízkou odolnost proti mechanickému obrušování, proti chemické korozi a nejsou použi40 telná při vysokých teplotách.

Dalším materiálem na pouzdra sond je keramika. Keramika je vynikající v prostředích, kde kovové materiály nevyhovují kvůli nízké tepelné odolnosti, tedy při teplotách nad 1000 °C, nebo nevyhovují kvůli korozivnímu prostředí. Nejčastěji používanou keramikou je keramika korundo45 vá, která obsahuje korundovou formu oxidu hlinitého. Obsah korundu v keramice se může lišit podle náročnosti podmínek. Korundová keramika s nejvyšším obsahem korundu obsahuje 99,7 % hmotn. oxidu hlinitého. Výhodou keramiky s vysokým obsahem korundu je odolnost proti obroušení a vysoká tepelná a chemická odolnost. Nevýhodou v porovnání s keramikami s nižším obsahem korundu je pak nižší odolnost proti tepelným Šokům a nárazům, a v neposlední řadě pak cena. Cena může být snížena snížením obsahu oxidu hlinitého například přidáním oxidu křemičitého. To samozřejmě snižuje i kvalitu ochrany.

Příkladem dalších používaných keramik jsou keramiky obsahující oxid zirkoničitý nebo karbid křemíku. Tyto keramiky mají větší odolnost proti tepelným šokům než keramika korundová.

- 1 CZ 302212 86

Keramiky mohou obsahovat i řadu dalších příměsí, které mohou modifikovat jejich vlastnosti v závislosti na použití.

Ochranná pouzdra, kovová i keramická, mohou být pokryty ochranným materiálem, který zvyšuje jejich odolnost proti korozi nebo mechanické abrazi. Příkladem jsou kovová pouzdra z nerezové oceli, které jsou pokryty karbidem křemíku. Tyto sondy se používají v procesu měření teploty například u fluidních kotlů, v kterých se pohybuje palivo nebo popílek. Velmi tvrdý karbid křemíku zpomaluje obroušení měkkého kovu pohybujícím se práškem. Podobně se ve sklářských pecích pro měření teploty v tavenině používají keramická pouzdra pokrytá platinou. Platina zabraňuje přímé reakci taveniny skla s korundovou jímkou a zvyšuje tím životnost jímky několikanásobně.

Přes všechny uvedené možnosti existuje řada výrobních postupů, v kterých je proces měření teploty kritický. Obecně, procesy měření teploty při vysokých tlacích, vysokých teplotách nad 1000°C, v prostředích s pohybujícími se pevnými, velmi tvrdými látkami, nebo látkami, které jsou silně korozivní, representují vážný problém. Používaná řešení často nevyhovují z důvodů příliš krátké životnosti nebo příliš vysoké ceny.

Uvedené problémy částečně odstraňuje použití termočlánkové sondy s pouzdrem, které je vytvořeno z monokrystalického safíru, který je definován jako rhomboedrická forma oxidu hlinitého. Ze spisů WO 9 310 427 Al, WO 0 000 797 Al WO 01 275 A, a US 2 948 766 A je známá konstrukce termoč lankových sond s pouzdrem vytvořeným ze safíru. Nicméně životnost safírových pouzder vytvořených běžně používanými metodami krystalizaci z taveniny je v extrémních podmínkách jako jsou teploty nad 1000 °C a při tlacích nad 1 MPa jen o málo delší než u keramiky.

Podstata vynálezu

Uvedené problémy odstraňuje termočlánková sonda pro měření teplot v extrémních podmínkách, sestávající z nejméně jedné vnitřní kapiláry a z nejméně jednoho termočlánku uchyceného pomocí zpevňujících prvků do hlavice termočlánkové sondy, odkud je odečítán potenciál na termočlánku korespondující měřené teplotě, a vnějšího safírového pouzdra vytvořeného z monokrystalického safíru, který je definován jako rhomboedrická forma oxidu hlinitého odpovídající krystalografické modifikaci korundu, která podle vynálezu spočívá v tom, že pouzdro je vytvořeno ze safíru jehož atomy jsou pravidelně uspořádány ve vzorci opakujícím se v daném směru v celém objemu a tvoří ideální krystalickou mřížku, která vzniká temperováním safíru nejméně po dobu 1 hodiny při teplotách nad 1200 °C.

Materiál - tavenina pro výrobu pouzdra obsahuje minimálně 90 % hmotn. oxidu hlinitého a zbytek tvoří další oxidy vybrané ze skupiny IV. až VII.B skupiny periodického systému prvků, přičemž je zachována krystalografická modifikace korundu.

Safírové pouzdro má s výhodou vnější průměr 1 až 30 mm, s výhodou menší než 16 mm a sílu stěny větší než 0,1 mm, s výhodou více než 1 mm.

Termočlánková sonda podle vynálezu je vhodná pro měření teploty při tlacích nad 1 MPa, a/nebo při teplotách nad 800 °C a/nebo v silně korozivním prostředí a/nebo v prostředích s pohybujícími se pevnými látkami se stupněm tvrdosti Mohsovy stupnice, vyšším než 5.

Použití termočlánkové sondy je zejména vhodné pro měření teploty v tavenině skloviny nebo ve sklářských nebo porcelánových pecích nebo v pecích na sintrování nebo lisování keramiky za vysoké teploty, nebo pro měření teploty v kotlích s fluidním spalováním. Je též vhodné pro měření teploty v procesech odstraňování škodlivin z plynné fáze jako je odlučování popílku, odsiřování, odstraňování oxidů dusíku a Clausův proces nebo při měření teploty během rozkladu pevných vzorků předcházejícího jejich elementární analýze nebo při měření teploty v pecích při

- ? CZ 302212 B6 tavení kovů nebo při měření teploty pří zplynování organických látek, při výrobě amoniaku nebo jiných chemických syntézách při teplotách nad 1000 °C.

Použitím monokrystal ického safíru jako konstrukčního materiálu pro výrobu pouzder pro termo5 článkové sondy se jejích životnost výrazně prodlouží. Proces měření teploty hlavně za náročných provozních podmínek, tj. za teploty nad 1000 °C, za vysokého tlaku, nebo v přítomnosti korozivních sloučenin, se tak stane výrazně spolehlivější.

Safír je obecně definován jako opticky transparentní korund, tj, varianta oxidu hlinitého. Safír io monokrystal ický je definován jako rhomboedrická forma oxidu hlinitého, kde atomy ideální krystalické mřížky jsou pravidelně uspořádány v pevně opakujícím se vzorci. Tento vzorec je rozdílný podle směru, ale vždy se pravidelně opakuje v celém objemu materiálu. Principiální rozdíl mezí monokrystal ic kým safírem a korundovou keramikou je vtom, že u safíru neexistují hranice mezi zrny, přes kterou je koroze jímky urychlována. Korundová keramika je vlastně poly15 krystal, kde podmínka jednotně opakujícího se vzorce atomů ve všech směrech není splněna, protože každé jednotlivé zrno keramiky může být jinak orientováno.

Místa, kde krystalografická mřížka korundu je porušená, nebo dokonce zcela přerušená, jako v případě keramiky, byť slinuté, jsou místem vstupu koroze a abraze. Monokrystal ický safír kom20 binuje chemickou a mechanickou odolnost zmíněné formy oxidu hlinitého a homogenitu materiálu maximálně využívající pevnou a nepřerušovanou vazbu v rámci monokrystalu. I když i u nekvalitního safíru může lokálně dojít k poruchám v krystalografické mřížce nebo dokonce k tvorbě úseků s jinou orientací („twins“), množství míst přístupných korozivním látkám je řádově nižší v porovnání s polykrystalickýmí materiály. Safír je proto s výhodou použitelný pro zmí25 něnou aplikaci měření teploty ve velmi korozivních prostředích.

Korundová keramika je typicky připravována slinutím malých krystalů korundu (oxidu hlinitého). Monokrystalícký safír je připravován postupnou krystalizaci z taveniny. Metody výroby monokrystal ického safíru můžeme rozdělit do dvou skupin:

a) metody pěstování profilového safíru:

Nejběžnější metodou pěstování profilového safíru je metoda EFG (Edge-Defíned Fil-Fed Growth) objevená v 60. letech 20. století. Metoda spočívá v tažení taveniny safíru přes raznici požadovaného geometrického tvaru. Tavenina safíru vzlíná přes kapiláru do raznice například kruhového tvaru, kde je nasazena na orientovaný zárodek a těsně nad raznici tuhne ve vysokém teplotním gradientu na monokrystalícký materiál. Další metodou je Štěpánova metoda realizovaná v 50. letech minulého století v tehdejším Sovětském svazu. Zde je růst profilových monokrystalů safíru realizován nikoli tažením přes raznici, ale pomocí geometrických přepážek. Růst monokrystalu může být v obou případech sledován pomocí kamery na monitoru a řízen automaticky.

b) metody pěstování objemového safíru:

Nejvíce využívaná je metoda Kyropoulusova, kdy krystal je pěstováním na chlazeném orientovaném zárodku. Růst krystalu probíhá pod hladinou taveniny safíru. Pro zlepšení homogenity materiálu pěstování probíhá ve vakuu (10^-4 Pa) a ve wolframových kelímcích. Touto metodou lze získat monokrystaly safíru o hmotnosti až několika kg v závislosti na velikosti kelímku, ve kterém pěstování probíhá. Méně využívaná je horizontální Bridgemanova metoda, kdy kelímek s taveninou prochází teplotním gradientem v horizontálním směru. Krystaly připravené touto metodou nejsou pro nižší homogenitu vhodné pro speciální optické aplikace.

Pro funkčnost materiálu není rozhodující způsob jeho přípravy, ale homogenita materiálu a dosažení ideální krystalografické struktury korundu v celém jeho objemu pouzdra. Celý proces růstu monokrystalu musí být optimalizován tak, jak je známo v oboru.

- J CZ 302212 B6

Proto kromě optimálních podmínek ke krystalizací je vhodné podle vynálezu použití temperace vyrobeného monokrystalu, kdy při teplotách nad 1200 °C dojde po určitém časovém období k relaxaci napětí v krystalové mřížce.

Stejně tak dále může být s výhodou použito přísad upravujících krystalizací nebo i složení. Typicky se do taveniny oxidu hlinitého přidávají materiály obsahující titan nebo chrom (rubín), ale seznam přísad není omezen těmito prvky. Rozhodující je krystalografická struktura korundu ve formě monokrystalu s obsahem oxidu hlinitého větším než 90 % hmotn.

Ochranné pouzdro z monokrystalického safíru musí být navrženo tak, aby maximálně splňovalo požadavky na efektivní měření uvedené v Dosavadním stavu techniky. Měření musí být rychlé a přesné (tj. maximální prostup tepla k termočlánku), ale zároveň musí být zajištěna dlouhodobá ochrana termočlánku (síla stěny jímky). Typické uspořádání bude zahrnovat vnější safírové pouzdro o vnějším průměru 3 až 20 mm a síle stěny 0,2 až 8 mm. Minimálně jedna větev termočlánku bude vedena kapilárou, aby nedošlo ke zkratu. Kapilára může být jednoduchá - pak druhá větev je vedena vnějškem kapiláry. Nebo může být termočlánek veden násobnou kapilárou. Vnitřek jímky může obsahovat jeden i více termočlánků, navíc umístěných v různé vzdálenosti od konce jímky. Termočlánky jsou pak svedeny do hlavice, kde mohou být i přes převodník spojeny s měřicí elektronikou. Konstrukce sondy na měření teploty je samozřejmě uzpůsobena konkrétní aplikaci, tak, jak je uvedeno v příkladech, a může být dále modifikována libovolně odborníkem znalým oboru. Příklad takové sondy je uveden na obrázku 1.

Pouzdro z monokrystalického safíru je s výhodou použité ve výše vyjmenovaných prostředcích, kde používaný řešení nevyhovují z důvodů nedostatečné životnosti, vysoké ceny nebo například pomalé odezvě kvůli přílišné tloušťce stěny ochranného pouzdra.

Proces měření teploty pomocí termočlánkové sondy se safírovým pouzdrem nachází uplatnění například ve sklářském nebo porcelánovém průmyslu (při měření teploty tavenině skla, teplota v pecích s korozivními sloučeninami), v hutním průmyslu (pece na tavení kovů), v energetice (např. měření teploty v kotlích fluidního spalování), v chemických provozech (výroba syntézního plynu, amoniaku, anorganických kyselin atd.), v provozech při odstraňování spalin (odsířování, Clausův proces, atd.), ve vysokoteplotních pecích s teplotou nad 1500°C často spojeným s lisováním (sintrování keramiky) nebo v přístrojové technice (například při měření teploty při rozkladu pevného vzorku kjeho elementární analýze).

Tyto vyjmenované aplikace mohou být doplněny řadou dalších příkladů osobou znalou oboru, přičemž tyto nejsou nijak limitující pro rozsahu tohoto patentu. Obecně, safírové jímky naleznou uplatnění v procesech měření teploty při vysokých tlacích, vysokých teplotách nad l000°C, v prostředcích s pohybujícími se pevnými, velmi tvrdými látkami, nebo látkami, které jsou silně korozivní.

Konkrétní postup měření se safírovou jímkou je uveden v příkladech.

Přehled obrázku na výkresu

Na obr. I je zobrazena termoč lán ková sonda

-4CZ 302212 B6

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

Safírové pouzdro I bylo vyrobeno tažením z taveniny metodou EFG. Jeho průměr byl 16 mm a délka 800 mm. Vnitřní průměr pouzdra 1 byl 4 mm. Na konci bylo pouzdro 1 uzavřeno zátavem o délce 20 mm. Pouzdro I bylo na konci u hlavice 4 dodatečně mechanicky chráněno pomocí ochranné keramické trubky z keramiky typu C799 (korund 99,7 %) a uchyceno do měřicí hliníkové hlavice 4 se svorkovnicí. Do safírového pouzdra I, znázorněného na obr. 1 byla vsunuta safírová kapilára 2 o vnějším průměru 2 mm. Středem kapiláry 2 byla svedena jedna větev termočlánku 3 typu B. Spojení obou větví bylo umístěno na dně safírového pouzdra I. Tato sonda byla použita při měření v následujících případech.

Příklad 2

Safírové pouzdro 1 bylo vytaženo z taveniny korundu s obsahem 0,8 % Cr (rubín) metodou EFG v orientaci C. Pouzdro 1 bylo o vnějším průměru 10 mm a vnitřním 5 mm a o celkové délce 700 mm. Na jednom konci bylo pouzdro 1 zataveno safírovým nátavem. Pouzdro 1 bylo pokryto naplasmovanou vrstvou korundu o síle 1 mm. Konec pouzdra 1 byl přímo uchycen objímkou v hliníkové hlavici 4. Ze svorkovnice byly v pouzdře 1 upevněny dva termočlánky 3 typu S, jeden končil přímo u zátavu, druhý pak 100 mm od konce. Termočlánky 3 byly vedeny ve dvou safírových dvoukapilárách 2, vypěstovaných metodou EFG. Tato sonda byla použita při měření v následujících případech.

Příklad 3

Safírová sonda s termočlánkem z Příkladu 1 byla testována pro měření teploty ve sklářském fídru se sodno-draselným sklem při teplotě 1150 °C. Sonda byla ponořena 15 cm pod hladinu taveniny a byla testována po dobu 100 dní. Úbytek materiálu byl maximálně 1.3 mm na průměr trubice. Extrapolací na průměr trubice je možné předpovědět, že životnost safírové sondy za daných podmínek je asi 2,5 roku.

Ve stejném místě byla testována keramika Degussit AL23, která je korundovou keramikou s čistotou velice se přibližující 100% a hustotou téměř odpovídající hustotě korundu (korund = 3,98 g/cm³, AL23 až 3,95 g/cm³). Konstrukce sondy z keramiky byla dvouplášťová, s celkovou sílou stěny odpovídající safíru. Keramika vydržela za identických podmínek v provozu 4 měsíce. Poté došlo k úplnému odleptání keramiky, k odříznutí zbývajících částí u hladiny a k mechanickému přerušení vedení termočlánků.

Do stejného místa byla umístěna platinová sonda skládající se z keramické trubice o průměru 16 mm pokryté 80 g platiny. Platinová jímka byla porušená po asi pěti letech provozu, kdy došlo ke zkratu na termočlánku.

Příklad 4

Sonda z Příkladu 2 byla testována ve sklářské peci s 500 kg taveniny o teplotě přibližně 1190 °C. Sonda byla umístěna nad taveninou s koncem ca 15 cm od stěny pece. Tavenina obsahovala přes 20 % PbO. Oxid olovnatý má tendenci se vypařovat a pronikat skrz keramickou ochranu běžně používaných keramických sond. PbO se usazuje na keramických trubicích v chladnějším místě dotyku se zdí pece, kde během relativně krátkého období dojde k zničení termočlánku. Průnik oxidu olovnatého safírem je řádově menší než u keramik běžně používaných k výrobě čidel

-5CZ 302212 B6 (keramika C799). K selhání keramické sondy odpovídajícímu vzoru z Příkladu 2 došlo po 75 dnech, zatímco safírová sonda má životnost delší jak 3 roky.

Příklad 5

Sonda z Příkladu 2 na měření teploty byla testována společně s dvouplášťovou keramickou sondou ve sklářské peci s draselným sklem dotovaným těžkými kovy. Dané prostředí je extrémně agresivní. Dvouplášťová keramická sonda byla vyrobena z keramiky C799 o čistotě vyšší než io 99,6 % ALSCh. Oba dva keramické pláště byly naleptány a zcela se rozpustily během 35 dnů.

Safírová sonda z Příkladu 2 o síle stěny 2,5 mm a průměru 10 mm vydržela v provozu 6 měsíců.

Příklad 6 15

Sonda na měření teploty popsaná v Příkladu 1 byla použita na měření teploty při fluidním spalování uhlí v místech, kde je shromažďován popílek při teplotě 300 °C. Ve stejném místě byla použita sonda s vnějším pouzdrem o průměru 24 mm ze žáruvzdorné oceli pokrytá vrstvou karbidu křemíku a s vnitřním pouzdrem o průměru 16 mm z korundové keramiky. Životnost ocelové

2<j sondy v daném místě je asi 1 rok, kdy dojde k probrušování pouzdra. Safírová sonda za toto období nanese viditelné známky poškození. Na změny teploty navíc safírová sonda reaguje dvakrát rychleji, tj. doba ustálení měřené teploty je poloviční v porovnání s původní sondou.

Příklad 7

Termočlánek B chráněný safírovým pouzdrem o vnějším průměru 8 mm a vnitřním 5 mm byl použit pro měření teploty v Clausově procesu při odsiřování ropných produktů při teplotě 1350 °C. Životnost sondy překročila 6 měsíců.

Průmyslová využitelnost

Termočlánkovou sondu podle vynálezu lze použít k měření teploty v průmyslových podmínkách pro měření teploty při tlacích nad 1 MPa, a/nebo při teplotách nad 800 °C a/nebo v silně korozivním prostředí a/nebo v prostředích s pohybujícími se pevnými látkami se stupněm tvrdosti Mohsovy stupnice, vyšším než 5.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

45 Ϊ. Termočlánková sonda pro měření teplot v extrémních podmínkách sestávající z nejméně jedné vnitřní kapiláry a z nejméně jednoho termočlánku uchyceného do hlavice termočlánkové sondy, odkud je odečítán potenciál na termočlánku korespondující měřené teplotě, a z vnějšího pouzdra z monokrystalického safíru, který je definován jako rhomboedrická forma oxidu hlinitého, odpovídající krystalografické modifikaci korundu, vyznačující se tím, že pouzdro

50 (1) je vytvořeno ze safíru, jehož atomy jsou pravidelně uspořádány ve vzorci opakujícím se v daném směru v celém objemu a tvoří ideální krystalickou mřížku, která vzniká temperováním safíru nejméně po dobu I hodiny při teplotách nad 1200 °C.
2. Termočlánková sonda podle nároku 1, vyznačující se tím, že materiál pro tem55 peraci a následnou výrobu pouzdra (1) obsahuje minimálně 90 % hmotnostních oxidu hlinitého a

-6CZ 302212 B6 zbytek tvoří oxidy vybrané ze skupiny IV. až VII.B periodického systému prvků, s výhodou oxidy titanu nebo chrómu, je ale zachována krystalografická modifikace korundu.
3. Termočlánková sonda podle nároků la2, vyznačující se tím, že safírové pouz5 dro (1) má vnější průměr 1 až 30 mm, s výhodou menší než 16 mm a sílu stěny větší než 0,1 mm, s výhodou více než 1 mm.
4. Použití termočlánkové sondy podle nároků 1 až 3 k měření teploty při tlacích nad 1 MPa, a/nebo při teplotách nad 800 °C a/nebo v silně korozivním prostředí a/nebo v prostředích io s pohybujícími se pevnými látkami se stupněm tvrdosti Mohsovy stupnice, vyšším než 5.
5. Použití termočlánkové sondy podle nároků 1 až 3 k měření teploty v tavenině skloviny nebo ve sklářských nebo porcelánových pecích nebo v pecích na sintrování nebo lisování keramiky za vysoké teploty.
6. Použití termočlánkové sondy podle nároků 1 až 3 k měření teploty v kotlích s fluidním spalováním.
7. Použití termočlánkové sondy podle nároků 1 až 3 k měření teploty v procesech odstraňování 20 Škodlivin z plynné fáze jako je odlučování popílku, odsiřování, odstraňování oxidů dusíku a

Clausův proces.
8. Použití termočlánkové sondy podle nároků l až 3 k měření teploty během rozkladu pevných vzorků předcházejícího jejich elementární analýze.
9. Použití termočlánkové sondy podle nároků 1 až 3 k měření teploty v pecích při tavení kovů.
10. Použití termočlánkové sondy podle nároků 1 až 3 k měření teploty při zplynování organických látek, pri výrobě amoniaku nebo jiných chemických syntézách při teplotách nad 800 °C.