CZ298561B6 - Zpusob konverze stromove strukturovaných dat - Google Patents

Abstract

Popisuje se zpusob konverze stromove strukturovaných dat libovolného zdrojového objektového modelu,daných k dispozici prvním zarízením pro zpracování dat, na data volne definovatelného cílového objektového modelu, která se nechají císt druhým zarízením pro zpracování dat, pomocí nezávislého regulacního systému. Zdrojový a cílový strom se skládajíz objektu jedné nebo nekolika tríd objektu, kteréobsahují vždy jeden nebo nekolik atributu. Vedle dalších kroku se pritom vytvárí predevším koren cílového stromu a koren zdrojového stromu se oznacuje jako generující instance pro koren cílového stromu. Dále se stanovují pravidla k vyhledávání výpocetních instancí zdrojového stromu a k výpoctu atributu uzlu zdrojového stromu popr. cílového stromu.

Description

Způsob konverze stromově strukturovaných dat

Oblast techniky

Vynález se týká způsobu konverze stromově strukturovaných dat, daných k dispozici a způsobu zdrojového stromu prvním zařízením pro zpracování dat, na data na způsob cílového stromu, která se nechají číst druhým zařízením pro zpracování dat, pomocí konverzního zařízení a na něj nezávislého regulačního systému, přičemž zdrojový a cílový strom se skládají z objektu jedné nebo několika tříd objektů, které obsahují vždy jeden nebo několik atributů, a přičemž regulační systém zahrnuje pravidla prostředí, pravidla výpočtu atributů a pravidla generování.

Dosavadní stav techniky

V mnoha oblastech zpracování dat je nutné data, vytvořená a spravovaná nějakým systémem, dát k dispozici jinému systému k dalšímu zpracování. Toto se může uskutečnit výměnou dat v určitém datovém formátu, např. na způsob ASCII-souborů. SCII-soubory ale často podléhají změnám. Tyto postihují méně „hrubou“ syntaktickou výstavbu souboru, než častěji obsahy. Třídy objektů nebo jednotlivé atributy se přidávají nebo chybí, rozsahy hodnot pro atributy se mění, atributy se opět nalézají v jiných třídách objektů. Data se doposud konvertovala do potřebného cílového formátu s pomocí relativně nepružného softwarového řešení. Všechny změny formátu vstupních dat se musely přetáhnout ve zdrojovém kódu a následovně se musela vytvořit nová verze.

Článek od Schmidt Y. a ostatní: „Erfahrungen mit VDM bei der (jbersetzungskonstruktion (Experiences with VDM in Compiler Construktion)“ v Informationstechnik IT, Bd 29, Nr. 4,

1. ledna 1987, strany 211 - 216, XP002063424, se zabývá stromově strukturovanými daty v takzvané „Common Abstract Tree Language“, která slouží jako intermediální jazyk při transformaci od jednoho programovacího jazyku do jiného. Přesné údaje, jak se tato transformace uskutečňuje, z tohoto článku nevyplývají.

US-A-5 600 826 uveřejňuje způsob konverze mezi sekvenčními daty a daty na způsob stromu. Přitom se při identifikaci uzlů a objektů tvoří stromové struktury. Sekvenční vstupní informace obsahují informace o poloze, atributy a identifikátory dat k tvorbě stromové struktury. Tento spis ale neřeší žádnou konverzi stromových struktur z objektů jedné nebo několika hierarchií objektů.

EP-A-0 803 806 učí způsobu konverze dat mezi typy dat různých softwarových nástrojů. Přitom použité definiční soubory datových struktur neexistují ve stromové struktuře, ani se do stromové struktury nekonvertují.

Aby se příště mohlo na tyto změny reagovat rychle a pružně, má předložený vynález za úkol navrhnout způsob řízený pravidly ke konverzi stromově strukturovaných dat, u kterého se mohou zachycovat změny na zdrojových nebo cílových formátech pomocí jednoduchých změn pravidel.

Podstata vynálezu

Tento úkol se řeší tím, že způsob podle vynálezu má následující kroky:

a) vytvoření kořenu R_z cílového stromu a označení kořenu zdrojového stromu jako generující instance pro kořen cílového stromu;

b) kořen cílového stromu označit jako „nový“;

- 1 CZ 298561 B6

c) zjištění všech pravidel prostředí k vyhledávání podle výpočetních instancí zdrojového stromu, která jsou zapotřebí k výpočtu atributů nového uzlu cílového stromu;

d) stanovení výpočetních instancí použitím pravidel prostředí na generující instancí uzlu zdro5 jového stromu;

e) zjištění všech pravidel, patřících nově vytvořenému uzlu cílového stromu, k výpočtu atributů tohoto uzlu;

f) zjištění hodnot atributů nového uzlu cílového stromu použitím hodnot pravidel výpočtu atributů na výpočetní instance a na generující instanci;

g) zjištění všech pravidel ke generování následků uzlu cílového stromu;

h) generování následků použitím pravidel generování na generující instanci uzlu zdrojového stromu, přitom označit příslušný uzel zdrojového stromu jako generující instanci pro uzel následníka;

i) nový uzel cílového stromu označit jako „starý“ a všechny jeho následníky označit jako „nový“;

j) zvolit nový uzel cílového stromu a opakování postupu od kroku c), až není k dispozici žádný nový uzel.

Vynález je založen na myšlence, „nenalít“ pevně pravidla konverze do programového kódu, nýbrž vytvořit regulační mechanizmus, který se řídí pružný konvertor v době běhu.

Výhoda, dosažená vynálezem, spočívá při konverzi dat v tom že se nyní může rychle a pružně reagovat na změny formátu vstupních dat, protože se nepoužívá žádný pevný program, nýbrž přizpůsobitelný regulační mechanizmus.

Vstupní data se přednostně předběžně připravují syntaktickým analyzátorem a v pevném formátu se dávají k dispozici v souboru. Konvertovaná data se rovněž dávají k dispozici v pevném formátu v souboru pro následné zpracování.

Ke zjištění kořenu cílového stromu a kořenu zdrojového stromu se vyznačuje právě ta třída objektu, která leží v hierarchii tříd výše, než všechny ostatní třídy objektů. Každý uzel cílového stromu se vytváří jenom tehdy, když se nechá najít uzel zdrojového stromu, který vyhovuje určitým podmínkám, stanoveným v pravidlu generování. Nalezený uzel zdrojového stromu je potom generující instance pro uzel cílového stromu.

Pro konstrukci nového dílčího stromu pod pozorovaným uzlem cílového stromu se podle vynálezu musí pozorovat jenom dílčí strom pod generující instancí, přirozenou tomuto uzlu cílového stromu, a cesta od kořenu k této instalaci. Pro každou třídu objektu cílového stromu je přitom definováno pravidlo generování.

Na základě pravidla generování se zdrojový strom v okolí generující instance prohledává podle instancí určité třídy objektů, které mají splňovat speciální podmínky, a při úspěšném vyhledání se v cílovém stromu vytváří nový uzel, a instance zdrojového stromu se stává příslušnou generující instancí uzlu cílového stromu.

Pravidla k výpočtu atributů, patřících knově vytvářeným uzlům (objektům), se přednostně skládají z funkcí, podle kterých se z atributů různých objektů zdrojového stromu počítají atributy nového uzlu cílového stromu.

-2CZ 298561 B6

Aby se umožnila regulovaná konverze, dávají se v regulačním mechanizmu k dispozici pro zdrojový a cílový strom přípustné třídy objektů, přípustní následníci jednotlivých tříd objektů a atributy, příslušející každé třídě objektů (Containment).

Přehled obrázků na výkresech

Vynález bude blíže vysvětlen prostřednictvím konkrétních příkladů provedení znázorněných na výkresech, na kterých představuje obr. 1 vsazení konvertoru do celkového systému;

obr. 2 struktura konvertoru;

obr. 3 generující instance uzlu K cílovému stromu;

obr. 4 vytvoření následníka uzlu cílového stromu;

obr. 5 omezení na dílčí stromy;

obr. 6 vložení nové třídy objektů jako kořenu;

obr. 7 znázornění Containment regulováním;

obr. 8 vstupní body pro prohledávání instancí;

obr. 9 stanovení oblastí prohledávání;

obr. 10 vytváření jenom jednoho nebo několik následníků;

obr. 11 pravidla generování instancí v regulačním mechanizmu;

obr. 12 pravidla výpočtu atributů v regulačním mechanizmu;

obr. 13 vytvářet kořen cílového stromu;

obr. 14 vypočítat atributy nové instance;

obr. 15 vytvářet následníka nové instance;

obr. 16 označení nové instance jako „stará“.

Příklady provedení vynálezu

V tomto konkrétním případu se vychází z konverze dat, jak se uskutečňuje v moderních digitálních radiotelefonních sítích, aby např. data, která jsou k dispozici v Operation a Management Center (OMC), dala k dispozici Telekommunikation Management Network (TMN) - platformě. Ve smyslu zavedení TMN-platformy 2 u provozovatelů mobilních radiotelefonních sítí existuje úkol, dát k dispozici konfigurační data základní stanice pro platformě interní MIB (Management Information Base) 3. Na základě nedostatečných alternativ se ktomu přistupuje na ASCIIsoubory, které se nechají získat u všech systémových technik základních stanic nástroji, specifickými pro výrobce, z OMC - počítačů 4. Obrázek 1 ukazuje vložení konvertoru i do takového systému.

Obrázek 2 ukazuje konstrukci konvertoru i. Aby mohl konvertor vykonávat svou práci, vstupní data 5 (OMP-data) se předběžně zpracovávají a jsou k dispozici v pevně daném formátu v souboru 6 (předřazený soubor). Tuto úlohu přebírá v tomto případě algoritmus pro syntaktickou analýzu (syntaktický analyzátor 7). Tento předřazený soubor se pro jiné požadavky může lehce nahradit jiným modulem. Konvertor 1 opět vytváří v pevně daném formátu soubor 8, který je potom k dispozici pro následné zpracování (Eackend). Zde se mimoto zjišťují rozdíly od dat, generovaných předchozí den (Delta - generování 9) a odchylky se posílají jako CMIS-zprávy

-3CZ 298561 B6 (Common Management Information Services-Format) na TMN-platformu 2, kde se zpracovávají do MIB-datového souboru. Také Backend se může vyměnit za jiné účely.

Princip funkce

Způsob funkce konvertoru i se odvozuje z následujících podstatných pozorování:

Podle obrázku 3 spočívá rozhodnutí, zda se v cílovém stromě W musí vytvářet instance (uzly) 11, na vyhodnocení relativně omezené oblasti zdrojového stromu 12. Přitom se nechá vždy určit ío instance 13 zdrojového stromu 12, dále označovaná jako „generující instance“ El, jejíž existence se pozoruje jako základní předpoklad k vytváření nové instance 11, uzlu K.

Jak je znázorněno na obrázku 4, nechají se stanovit všeobecně platná pravidla, která se mohou vyhodnocovat v okolí generující instance El 13 uzlu a nezávisle na konkrétní poloze ve zdrojo15 vém stromu 12, aby se mohl vytvářet následník/následníci A 14 uzlu K TI. V příkladu to znamená: vytvoř uzel A 14, když ve zdrojovém stromu 12 uzel B 15 a C F6 jsou následující El F3.

Pro konstruování nového dílčího stromu 17 pod uzlem H v cílovém stromu J_0 stačí prohlížení dílčího stromu j_8 generující instance 13 tohoto uzlu H v zdrojovém stromu 12. Toto je objasně20 no na obrázku 5. Na tomto místě je třeba zmínit, že pro případně se vyskytující zvláštní případy se musí dávat k dispozici funkce, které mohou tyto principy porušovat a umožňují navigování a vyhodnocování podmínek v celkovém zdrojovém stromu 12.

Regulační množiny

Jak již bylo zmíněno, nemá konvertor 1 obsahovat „tvrdě kódovanou“ inteligenci k vytvoření cílového stromu 10 ze zdrojového stromu 12, nýbrž se v době běhu zjišťují a používají předpisy pro konverzi, vhodné pro příslušnou situaci. Tento regulační mechanizmus se v uvedeném příkladu ukládá a interpretují v ASCII-souboru. Ostatní varianty, jako např. ukládání pravidel v data30 bázi, jsou zde myslitelné.

Pro konstrukci cílového stromu 10 z daného zdrojového stromu 12 potřebuje konvertor pravidla, ze kterých může získat následující informace:

1. Které následky může mít instance cílového stromu

2. Jaké podmínky musí být splněny, aby se v cílovém stromu vytvářela nová instance jako následník existující

3. Jak vypočítám atributy nové instance cílového stromu

Dodatečně se jeví smysluplné, přezkoušet na správnost pravidla generování instancí a pravidla výpočtu atributů. K tomu jsou zapotřebí následující informace, která se rovněž mohou lehce uložit v regulačním mechanizmu:

1. Jaké následky může mít instance zdrojového stromu

2. Jaké atributy obsahuje každá instance zdrojového a cílového stromu

3. Jaké rozsahy hodnot platí pro hodnoty atributů

V dalším se blíže popisuje konstrukce regulačního mechanizmu a vysvětluje se, které informace se získávají z příslušných typů regulace. Tyto informace se potom používají popsaným algoritmem způsobu ke konverzi.

-4CZ 298561 B6

Základně důležité pro provedení způsobu a pro to, že se pravidla regulačního mechanizmu vůbec mohou používat, že konfigurace datových struktur, se kterými se vstupní data reprezentují na způsob zdrojového stromu a výstupní data na způsob cílového stromu. Proto se v dalším nejdříve přistupuje na požadavky na datové struktury.

Požadavky na datové struktury

Jak již bylo zmíněno, zdrojová a cílová data mají existovat na způsob takzvaných „stromů“. K tomu se mohou používat datové struktury v EDV-technice obecně známé. Aby se na těchto datových strukturách mohla používat pravidla regulačního mechanizmu a mohl se provádět základní algoritmus ke konstrukcí cílového stromu, je třeba datové struktury koncipovat tak, že se určité informace mohou zjišťovat v každém okamžiku (a pokud možno účinně).

Tyto informace jsou:

- předchůdce každého uzlu stromu (pokud existuje)

- následníci každého uzlu (pokud existují)

- třída objektu, ke které patří každý uzel

- konkrétní instance, která reprezentuje každý uzel

- konkrétní hodnoty všech atributů každého uzlu

- cesta od kořenu ke každému uzlu

- dílčí strom pod každým uzlem

- příslušnost pozorovaného uzlu ke zdrojovému nebo k cílovému stromu

- „generující instance“ pro každý uzel cílového stromu

Na konkrétních zdrojových a cílových stromech se nyní s pomocí příslušných vyhledávacích algoritmů mohou zjistit množiny hodnot, na kterých se vypočítává už řada základních funkcí konvertoru;

Množiny hodnot jsou:

Kq množina všech uzlů zdrojového stromu (vstup)

K_z množina všech uzlů cílového stromu (generující výstup)

K = Kq u K_z množina všech uzlů stromů

Pro množinu M má Pot(M) označovat příslušnou množinu mocnin.

Poté se mohou vypočítat následující základní funkce:

Každý uzel stromu patří určité třídě objektů. Toto zjišťuje funkce Obj Obj: K->KL

Pro každý uzel stromu zjišťuje Sub pod ním ležící dílčí strom

Sub: K -> Pot (K)

Pro každý uzel stromu zjišťuje Path cestu od kořenu k tomuto uzlu

Path: K -> Pot (K)

-5CZ 298561 B6

Pro každý uzel cílového stromu zjišťuje Ei generující instanci ve zdrojovém stromu

Ei: K_z -> K_Q

Horní základní funkce se realizují jednoduchým prohledáváním stromů. Ktomu se musí splnit formulované požadavky na datové struktury.

Zavedení třídy „root“ (kořen)

Aby se stanovil definovaný počátek pro vyhodnocení pravidel během konverze a vlastní algoritmus konverze, je nutné třídy objektů označit jako „kořen“ zdrojového a cílového stromu. Všechny ostatní třídy objektů musí být dosažitelné po cestě od kořenu a algoritmus začíná s vyhodnocením pravidel pro třídu kořenu cílového stromu. Jak je znázorněno na obrázku 6, realizuje se požadovaná struktura zde pomocí zavedení úplně nových tříd objektů, totiž R_z (R je pro Root) jako kořenu cílového stromu a Rq jako kořenu 19 zdrojového stromu. Třídy objektů, nejvyšší v hierarchii tříd, např. A a B, zdrojového popř. cílového stromu, se potom v regulačním mechanizmu stanovují jako následníci Rq popř. R_z.

Tento způsob jednání má k tomu vedlejší efekt, že několik, nejprve nezávislých zdrojových stromů se může zároveň konvertovat, zatím co se připojením na Rq 19 spojují do nového zdrojového stromu 12.

Popis struktury zdrojového a cílového stromu

S pomocí pravidel této kategorie je možno popsán Containment-Tree 20 (obrázek 7) pro zdrojová a cílová data. Musí se nechat odečíst:

1. které třídy objektů se mohou/musí vyskytovat?

Tento požadavek se může realizovat pomocí seznamu, který obsahuje příslušné třídy 21 objektů, např, A, B, ... G. Třídy objektů, které se musí vyskytovat bezpodmínečně, (jako např. nová třída „root“ nebo původní kořen stromu), se označují jako „naléhavě potřebné“.

2. které následníky, např. B, C může/musí mít každá třída objektů?

Ke každé třídě 21 objektů existuje seznam, ve kterém se nechají odečíst její přípustní následníci. Také zde se mohou třídy objektů, jejichž nepřítomnost by znamenala výraznou chybu, označovat jako „naléhavě potřebné“.

3. které atributy 22 může/musí obsahovat každá třída objektů?

Ke každé třídě 21 objektů existuje další seznam, ve kterém jsou zaznamenány příslušné atributy 22. Také zde je navržena možnost, označovat důležité atributy jako „naléhavě potřebné“.

Z těchto pravidel (obrázek 7) se mohou pomocí příslušných vyhledávacích algoritmů odvodit množiny hodnot, ze kterých se již vypočítává řada základních funkcí konvertoru i:

Množiny hodnot jsou:

KLq množina všech tříd 21 objektů zdrojového stromu 12

KL_Z množina všech tříd 21 objektů cílového stromu 10

KL = KLq uKL_z množina všech tříd 21 objektů regulačního mechanizmu

-6CZ 298561 B6

ATq množina všech atributů 22 objektů 20 zdrojového stromu 12

AT_Z množina všech atributů 22 objektů 2J_ cílového stromu 10

AT = ATq v AT_z množina všech atributů 22 objektů 21 regulačního mechanizmu

Dodatečně se zde může pomocí údaje rozsahů hodnot pro atributy 22 stanovit také následující množinu:

VAL množina všech možných hodnot atributů ío Poté se mohou vypočítat následující základní funkce:

Pro každou třídu 21 objektů zjišťuje funkce Nf množinu všech možných tříd následníků

Nf: KL -> Pot (KLq) u Pot (KL_Z)

Pro množinu tříd 24 objektů zjišťuje Att množinu všech atributů 22, obsažených uvnitř

Att: Pot (KL) -> Pot (AT)

Výše uvedené základní funkce se mohou realizovat jednoduchým prohledáváním množin pravidel.

Pravidla generování instancí cílového stromu

Rozhodující úloha při konstrukci cílového stromu 10 spočívá v rozpoznání, kdy je možno vytvořit instanci 1J_ třídy objektů cílového stromu. K řešení tohoto problému slouží takzvaná pravidla generování, z čehož se musí udat přesně jedno pro každou třídu 2J_ objektů cílového stromu 10. Pro každou potenciální třídu následníků uzlu 11 cílového stromu se potom vyhodnocuje příslušné pravidlo generování v „okolí“ generující instance 13 uzlu ve zdrojovém stromu 12 a tak se popř.

vytvářejí nové cílové uzly JJL jako následníci původního. Pravidlo generování samo „prohledává“ zdrojový strom 12 v okolí generující instance 13 podle instance určité třídy 21 objektů, které mají splňovat speciální podmínky. Pokud je hledání úspěšné, vytváří se nový uzel 11 v cílovém stromu JO a instance cílového stromu k příslušné generující instanci 13 cílového uzlu J4.

V pravidle generování jsou nutné různé údaje:

1. vstupní bod 23 pro vyhledávání (obrázek 8)

Jako vstupní bod se musí stanovit jeden z následujících uzlů zdrojového stromu:

- kořen zdrojového stromu

- generující instance 13

- jiný uzel na cestě od kořenu ke generující instanci

2. Typ vyhledávání (vyhledávací oblast, obrázek 9)

Musí se stanovit jedna z následujících vyhledávacích oblastí:

prohledává se celý dílčí strom 24

- prohledává se určitá úroveň 25 pod vstupním bodem

-7CZ 298561 B6

3. Dodatečné podmínky

- zde se mohou udávat další podmínky, které má splňovat uzel zdrojového stromu, jako např. se vyznačovat určitými hodnotami atributů, nebo existence dodatečných instancí cílového stromu

4. Četnost použití (obrázek 10)

Pro četnost použití se musí zvolit jedna z následujících alternativ:

- vytvoř uzel cílového stromu pro každý aktivní záznam

- vytvoř jenom jeden uzel cílového stromu u prvního aktivního záznamu

Uzel 11 cílového uzlu se vytváří, jenom když se pro něj s pomocí příslušného pravidla generová15 ní nechá ve zdrojovém stromu najít generující instance 13.

Obrázek 11 má ještě jednou znázorňovat zápis v regulačním mechanizmu, potřebný pro zanesení pravidel generování instancí.

Se zavedením těchto pravidel obdržíme novou množinu hodnot a základní funkci.

Množina hodnot je:

ER množina všech pravidel generování v regulačním mechanizmu

Potom se může vypočítat následující základní funkce:

Pro každou třídu cílového stromu zjišťuje funkce Gen příslušného pravidlo generování

Gen: KL_Z -> ER

Také tato základní funkce se nechá realizovat Jednoduchým prohledáváním“ množin regulování. Přesný popis se zde proto neuskutečňuje.

Pravidlům generování se tak může rozumět jako funkcím, které pro určitou objektovou třídu zkoumají množinu uzlů zdrojového stromu a popř. zpět poskytují jednu z nich jako generující instanci pro novou instanci pozorované třídy objektů cílového stromu (tzn. nový uzel cílového stromu). Pokud se nenachází žádná generující instance, nevytváří se také žádný uzel cílového stromu.

er e ER er: KL_Z x Pot (K_Q) -» K_Q

Pravidla výpočtu pro atributy

Poté co se vytvořil objekt cílového stromu, musejí se nakonec ještě vypočítat atributy, v něm obsažené. K tomu se pro každý atribut udává vzorec. Tento vzorec obsahuje jako operátory běžné výpočetní operace a jako operandy konstanty, proměnné a hodnoty atributů zdrojového stromu.

Přitom se může k atributům generující instance (která je k tomuto časovému okamžiku již pevně určena) jednoduše přistupovat podle jména. Atributy tohoto objektu ale vždy nestačí k výpočtu nové hodnoty. Je tedy třeba vytvořit možnost, mít přístup k atributům libovolných dalších objektů. K tomu se ke každé třídě objektů cílového stromu udává, které další instance cílového stromu mají „dát k dispozici“ své atributy k výpočtu vlastních hodnot atributů. Tyto instance zdrojového

-8CZ 298561 B6 stromu se dále nazývají „výpočetní instance“. Výpočetní instance se nalézají podobným způsobem, jako generující instance.

Vyhledávací pravidlo pro výpočet instanci obsahuje následující údaje:

1. Vstupní bod pro vyhledávání

Jako vstupní bod se musí stanovit jeden z následujících uzlů zdrojového kmene:

- kořen zdrojového stromu

- generující instance

- další uzel na cestě od kořenu ke generující instanci

2. Typ vyhledávání 15

Musí se stanovit jedna z následujících oblastí vyhledávání

- celý dílčí strom

- určitá úroveň pod vstupním bodem

3. Dodatečné podmínky

- zde se mohou udávat další podmínky, které má splnit uzel zdrojového stromu, jako např. mít určité hodnoty atributů nebo existence dodatečných instancí cílového stromu (4. parametr z vyhledávání generující instance, četnost použití, zde odpadá. Vždy se volí první shoda).

Při stanovení pravidel vyhledávání k vyhledávání instancí výpočtu pro třídu cílového stromu 30 obdrží každé pravidlo vyhledávání jméno, jednoznačné v třídě cílového stromu. Pokud by měly různé instance výpočtu obsahovat atributy stejného jména, může se potom atribut jednoznačně zvolit přes konstrukt <jméno instance výpoětu>.<jméno atributu>.

Obrázek 12 má ještě jednou znázornit zápisy v regulačním mechanizmu, potřebné pro zápis pra35 videi výpočtu atributů. Se zavedením těchto pravidel dostaneme novou množinu hodnot a další základní funkci:

Množina hodnot je:

AR množina všech pravidel pro výpočet atributů v regulačním mechanizmu Potom se může vypočítat následující základní funkce:

Pro každý atribut uvnitř třídy objektu stanovuje Calc příslušný předpis výpočtu 45

Calc: AT_Z x KL_Z -> AR

Jako všechny dosavadní základní funkce se také tato nechá realizovat Jednoduchým prohledáváním“ množin pravidel. Přesný popis se zde proto neuskutečňuje.

Pravidlům výpočtu atributů se může tedy rozumě jako funkcím, které z atributů různých objektů zdrojového kmenu vypočítají novou hodnotu.

-9CZ 298561 B6 ar e AR ar: Pot (K_z x AT_Z) -> VAL

Základní algoritmus

Nejdříve se ještě jednou provádějí základní funkce, které se potom používají u popisu základního postupu ke konstrukci cílového stromu. Způsob funkce těchto základních funkcí se už zde neuskutečňuje, protože jejich způsob práce byl vysvětlován již dříve.

Funkce pro regulační mechanizmus

Z daného, správě vybudovaného regulačního mechanizmu (kontroluje se přes Check-Routine) se mohou pomocí jednoduché funkce zjišťovat následující výsledky:

budiž

M množina

Pot (M) příslušná množina mocnin

ER množina všech pravidel generování v regulačním mechanizmu

AR množina všech pravidel k výpočtu atributů v regulačním mechanizmu KLq množina všech tříd objektů zdrojového stromu

KL_Z množina všech tříd objektů cílového stromu

KL = KLq u KL_z množina všech tříd objektů regulačního mechanizmu

ATq množina všech atributů objektů zdrojového stromu ATz množina všech atributů objektů cílového stromu AT = ATq u AT_z množina všech atributů objektů regulačního mechanizmu VAL množina všech možných hodnot atributů

Pro každou třídu objektů zjišťujeme funkce Nf množinu všech možných tříd následníků Nf: KL Pot (K1_Q) u Pot (KL_Z)

Pro každou třídu cílového stromu zjišťuje funkce Gen příslušné pravidlo generování

Gen: KL_Z ER

Pro množinu tříd objektů zjišťuje Att množinu všech v něm obsažených atributů

Att: Pot (KL) -> Pot (AT)

Pro každý atribut uvnitř třídy objektů zjišťuje Calc příslušný předpis výpočtu

Calc: AT_Z x KL_Z -> AR

Funkce pro zdrojový a cílový strom

Ve správně konstruovaném stromu (zdrojový nebo cílový strom) se mohou lehce zjistit následující výsledky:

-10CZ 298561 B6 budiž

K_Q množina všech uzlů zdrojového stromu (vstup)

K_z množina všech uzlů cílového stromu (výstup, který j e třeba generovat)

K = Kq u K_z množina všech uzlů stromu

Každý uzel stromu patří určité třídě objektů. Toto zjišťuje funkce Obj

Obj: K->KL 10

Pro každý uzel stromu zjišťuje Sub pod ním ležící dílčí strom Sub: K Pot (K)

Pro každý uzel stromu zjišťuje Path cestu od kořenu k tomuto uzlu Path: K Pot (K)

Pravidlo generování hledá v množině uzlů zdrojového stromu ten, který splňuje všechny podmín20 ky a tím se má stát „generující instancí“ pro novou instanci třídy objektů cílového stromu.

(Pokud se nenajde žádný vhodný uzel, nevytváří se žádná instance), er e ER; er: KL_Z x Pot (Kq) —> Kq

Pro každý uzel cílového stromu zjišťuje Ei generující instanci ve zdrojovém stromu Ei: K_z —> Kq

Předpis výpočtu pro atributy zjišťuje z konkrétních hodnot atributů v uzlech stromu novou hod30 notu ar e AR; ar : Pot (K x AT) -» VAL

Konstrukce cílového stromu 35

S pomocí výše uvedených funkcí se může nyní uvést algoritmus, který konstruuje cílový strom 10 s „root“ začínajícím „úrovňovým způsobem“ shora směrem dolů.

Budiž

R_z kořen 26 cílového stromu 10 Rq kořen 19 zdrojového stromu 12

1. vytvoř kořen R_z 26 jako první „novou instanci“ cílového stromu J_0 a přiděl kořenu 26 jako 45 „generující instanci“ kořen 19 zdrojového stromu 12, Ei (R_z): = Rq; srovnej obrázek 13

2. pro každou „novou instanci“ I_z li cílového stromu 10

I. vypočítej hodnoty všech atributů od I_z 11, srovnej obrázek 14 50 atributy z I_z U se určují pomocí Att (I_z)

-11 CZ 298561 B6 pro všechny a e Att (I_z) pomocí Calc (a, I_z) určit předpis výpočtu Ar a požít na atributy cesty ke „generující instanci“ 13 Path (Ei(I_z)) ve zdrojovém stromu 12 jakož i na již vypočítané atributy v cílovém stromu JO Path (I_z) (další atributy, libovolně uložené ve zdrojovém stromu 12, se mohou najít a spojit se zvláštními funkcemi)

II. vytvoř všechny následníky 14 od I_z 11, srovnej obrázek 15 ío urči všechny možné třídy následníků cd I_z 1_J_ pomocí Nf(Obj (I_z)) pro všechny n e Nf (Obj(I_z)) pomocí Gen (n) určit pravidlo generování er a použít, když je třeba:

„generující instanci“ přidělit Ei (n):=er(n, Path (Ei(Iz) u Sub (Ei(I_z)) (zvláštními funkcemi se mohou také zde zjišťovat „generující instance“, které jsou uložené libovolně ve zdrojovém stromu) n se stane „novou instancí“

IZ 11 se stane „starou instancí“, (obrázek 16)

Algoritmus je uzavřen, když všechny uzly 11, 14 atd. cílového stromu jsou „staré“ uzly. Tzn., že se už nemohou vytvářet žádné „nové“ uzly jako následníci již vytvořených instancí cílového stromu a všechny atributy j sou vypočítány.

S konstrukcí cílového stromu 10 je ukončena hlavní práce konvertoru i. Vytvořený cílový strom 10 je možné ještě vhodným způsobem dát k dispozici Backend konvertoru k dalšímu zpracování. V realizovaném řešení to znamená k Delta - generování s daty předchozího dne a k přenosu rozdílu na TMN-platformu ve tvaru jednotlivých sdělení.

Claims (9)

1. 35 PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Způsob konverze stromově strukturovaných dat, přičemž data (5) na způsob zdrojového stromu (12), daná k dispozici prvním zařízením pro zpracování dat, se konvertují na data (8) na

   40 způsobu cílového stromu (10), která se nechají číst druhým zařízením pro zpracování dat, pomocí konverzního zařízení a na něm nezávislého regulačního systému, přičemž zdrojový a cílový strom (12; 10) se skládají z objektů jedné nebo několika tříd (21) objektů, které obsahují vždy jeden nebo několik atributů (22), a přičemž regulační systém zahrnuje pravidla prostředí, pravidla výpočtu atributů a pravidla generování, vyznačující se následujícími kroky

   a) vytvoření kořenu (26) cílového stromu (10) a označení kořenu (19) zdrojového stromu (12) jako generující instance (13) pro kořen (26) cílového stromu (10);

   b) kořen (26) cílového stromu (10) označit jako „nový“;

   c) zjištění všech pravidel prostředí k vyhledávání podle výpočetních instancí zdrojového stromu (12), která jsou zapotřebí k výpočtu atributů (22) nového uzlu (14) cílového stromu;

   d) stanovení výpočetních instancí použitím pravidel prostředí na generující instanci (13) uzlu

   55 (15; 16) zdroj ového stromu;

   -12CZ 298561 B6

   e) zjištění všech pravidel, patřících nově vytvořenému uzlu (14) cílového stromu, k výpočtu atributů (22) tohoto uzlu (14);

   f) zjištění hodnot atributů nového uzlu (14) cílového stromu použitím pravidel výpočtu atribu5 tů na výpočet instance a na generující instanci (13);

   g) zjištění všech pravidel ke generování následníků uzlu (14) cílového stromu;

   h) generování následníků použitím pravidel generování na generující instanci (13) uzlu (15; 16) ío zdrojového stromu, přitom označit příslušný uzel (15; 16) zdrojového stromu jako generující instanci (13) pro uzel následníka;

   i) nový uzel (14) cílového stromu označit jako „starý“ a všechny jeho následníky označit jako „nový“;

   j) zvolit nový uzel (14) cílového stromu a opakování postupu od kroku c), až není k dispozici žádný nový uzel.
2. 2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že vstupní data (5) se předběžně

   20 zpracovávají analytickým algoritmem (7) a dávají se k dispozici v pevném formátu v souboru (6).
3. 3. Způsob podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že konvertorová data se dávají k dispozici v pevném formátu v souboru (8) pro další zpracování.

   25
4. 4. Způsob podle některého z nároků laž3, vyznačující se tím, že jako kořen (26) cílového stromu (10) a jako kořen (19) zdrojového stromu (12) se označují ty třídy (21) objektů, které leží v hierarchii tříd blíže ke kořenu hierarchie tříd, než všechny ostatní třídy objektů.
5. 5. Způsob podle některého z nároků laž4, vyznačující se tím, že pro konstrukci

   30 nového dílčího stromu (17) pod pozorovaným uzlem (14) cílového stromu se pozoruje jenom dílčí strom generující instance (13), přiřazené tomuto uzlu (14) cílového stromu.
6. 6. Způsob podle některého z nároků laž5, vyznačující se tím, že pro každou třídu (21) objektů cílového stromu (10) je definováno přesně jedno pravidlo generování.
7. 7. Způsob podle některého z nároků lažó, vyznačující se tím, že podle pravidla generování se zdrojový strom (12) v okolí generující instance (13) prohledává po instancích určité třídy (21) objektů, které mají splňovat speciální podmínky, a při úspěšném vyhledávání se v cílovém stromu (10) vytváří nový uzel (14) a vytváří se instance zdrojového stromu k příslušné

   40 generující instanci (13) uzlu (14) cílového stromu.
8. 8. Způsob podle některého z nároků 1 až 7, vyznačující se tím, že se uzel (14) cílového stromu vytváří pouze, když se pro něj ve zdrojovém stromu (12) s pomocí příslušného pravidla generování nechá zjistit generující instance (13).
9. 9. Způsob podle některého z nároků laž8, vyznačující se tím, že pravidla k výpočtu atributů (22) jsou funkce, podle kterých se z atributů různých objektů zdrojového stromu (12) počítají atributy nového uzlu (14) cílového stromu.

   50 10. Způsob podle některého z nároků laž9, vyznačující se tím, že přípustné třídy (21) objektů, přípustní následníci jednotlivých tříd objektů a atributy (22), příslušné ke každé třídě objektů, se připravují v regulačním mechanizmu.