CZ297635B6

CZ297635B6 - Zpusob vytvárení opticky promenného efektu na substrátu

Info

Publication number: CZ297635B6
Application number: CZ20004431A
Authority: CZ
Inventors: Gregory Harris@Paul; Robin Rampling@Marc; Allastair Wallis@Richard; Kay@Ralph
Original assignee: De La Rue International Limited
Priority date: 1998-06-18
Filing date: 1999-06-09
Publication date: 2007-02-21
Also published as: EP1094951A1; RU2207960C2; DE69915479T2; AU745042B2; GB9813205D0; DE69915479D1; AU4279999A; WO1999065699A1; PL345102A1; CZ20004431A3; ES2217836T3; ATE261356T1; EP1094951B1

Abstract

Zpusob vytvárení opticky promenlivého efektu na substrátu zahrnuje: a) nanesení lepidla na podložku; b) nanesení kovového prášku na uvedené lepidlo ac) vytlacení struktury generující opticky promenný efekt do kovového prášku. Zpusob vytvorení urcitého obrazu na podložce zahrnuje nanesení lepidla na podložku ve vzoru odpovídajícím urcitému obrazu;b) nanesení kovového prášku na uvedené lepidlo.

Description

Způsob vytváření opticky proměnného efektu na substrátu

Oblast techniky

Vynález se týká způsobů, jak vytvořit opticky proměnný efekt ve tvaru difrakční mřížky nebo hologramu na struktuře substrátu.

Dosavadní stav techniky

Struktury generující opticky proměnný efekt jako jsou ohybové mřížky a hologramy se často j používají jak za účelem dekoračním, tak i za účelem zabezpečení. Zvláště se takovéto struktury používají na cenných dokumentech jako jsou průkazy totožnosti, bankovky apod., aby bylo možno zaručit pravost takovýchto podložek. K umístění těchto struktur na podložce se vzhledem k delikátní povaze takovýchto struktur tradičně používá určitého způsobu přenosu. Ten zahrnuje zhotovení struktury na nosném filmu a potom přenesení této struktury pomocí techniky ražení za horka apod. na danou podložku. Jeden z příkladů je popsán v patentu Spojených států US 4 913 504. Další postupy přenosu, i když nejsou pro struktury generující opticky proměnné efekty vhodné, jsou popsány v patentech Spojených států US 5 017 255, US 5 219 655, US 5 328 534 a WO-A-95/15266.

WO-A-97/03844 popisuje způsob, jak zajistit reflexní zabezpečovací prvek na ceninovém papi-j ře, kde je na povrch tohoto papíru rozstříkáván kov, načež je rozdrcen, nalakován nebo jinakj upraven, aby se změnil na více zrcadlově reflexní povrch a ten může být přetvořen do reliéfníhoj vzorce. Techniky nanášení kovu zahrnují elektrický oblouk, techniky rozstřikování plamenemj a rozstřikování plazmy, mající však všechny nevýhodu, že vyžadují zpracování za vysokých teplot. K dalším problémům takovéhoto nastřikování patří skutečnost, že nastřikované kovy mají tendenci tavit se do souvislých vrstev, které se neohýbají spolu s podložkou a tudíž se oddělují, je velmi obtížné kontrolovat tloušťku této vrstvy, je velmi obtížné docílit složitých tvarů a počet materiálů, které mohou být takto nanášeny, je omezený. i i

Podstata vynálezu

V souladu s prvním aspektem tohoto vynálezu obsahuje způsob zajištění struktury generující opticky proměnný efekt na podložce operace:

a) nanesení lepidla na podložku;

b) nanesení kovového prášku na lepidlo; a

c) vytlačení struktury generující opticky proměnný efekt do kovového prášku.

Navrhujeme zcela novou techniku vytvoření struktur generujících opticky proměnný efekt na určité podložce. Toho se dosáhne tím, že se nejdříve na podložku nanesen lepidlo. Nejvhodnější je lepidlo, které je již lepivé, nebo lepidlo schopné vytvořit lepivost při tepelném nebo jiném zpracování a použité ve správné hmotnosti, tak, aby vázalo pouze jednu vrstvu kovového prášku. Toto lepidlo umožňuje, aby později nanesený kovový prášek přilnul silně k podložce, a aby vzor této vrstvy byl přesně řízen na rozdíl od dřívějších způsobů. Množství navázaného prášku musí být rovněž v určitém poměru ke tloušťce lepidla. Jak bude vysvětleno níže, v případě ceninových dokumentů to přináší zvláštní výhody.

Vynález rovněž zahrnuje vytlačování struktur generujících opticky proměnlivý efekt do kovového prášku. Dřívější návrhy nezahrnovaly vytlačování takových struktur, které vyžadovaly, aby se

- I CZ 297635 Β6 vytvořily velmi jemné reliéfní prvky. Vynález však přináší strukturu, která může být snadno použita za účelem ověření pravosti a je velmi obtížněji kopírovat.

Kovový prášek je typicky ukládán nesouvislým způsobem, např. jako jedna vrstva částic v oblastech nebo ostrůvcích. Jestliže je potom rozdrcena, bude tvořit při odvinutí souvislou vrstvu a vytvoří „destičky“. To vede ke druhému aspektu tohoto vynálezu, podle kterého je na podložce vytvořen obraz, přičemž tento způsob zahrnuje:

a) nanesení lepidla na podložku v rozložení, které odpovídá určitému obrazu; a

b) nanesení kovového prášku na lepidlo.

V tomto aspektu se využívá schopnosti řídit nanášení lepidla, aby se generoval určitý obraz a poté zesílení tohoto obrazu nanášením kovového prášku. Tento aspekt vynálezu je velmi výhodný nezávisle na tom, zda je nebo není do kovového prášku vytlačena struktura generující opticky proměnný efekt. Mohlo by to např. vést k novému taktilnímu trvalému hlubotiskovému efektu u ostře jasného jediného kovu nebo smíšeného prášku, např. k dosažení cínových/magnetických efektů. Jinými slovy, nemikrostrukturovanému, prostému (kovovému) vzhledu. V následujícím popisu však budeme pojednávat o prvním aspektu tohoto vynálezu, i když ve většině případů jsou uváděné body stejně aplikovatelné na druhý aspekt. Rovněž se bude také popis vztahovat pro zjednodušení pouze na hologramy, i když může být vynález použit s jakýmkoli typem opticky proměnného efektu včetně oxidů s posunem barvy, chemických efektů, hologramů a ohybových mřížek.

Je výhodné, když tento způsob dále zahrnuje následnou operaci b), rozdrcení naneseného kovu, by se vytvořil zrcadlový povrch. Operace drcení a leštění by bylo možno provádět odděleně, nebo jako součást operace vytlačování. Je však výhodnější zachovat obě tyto operace odděleně, aby se prodloužila životnost vytlačovacího nástroje a vložky.

Je možno použít jakýkoli vhodný materiál; tam, kde se však provádí rozdrcení, je vhodné vybrat prášek tak, aby byl poměrně měkký, nebo aby mohl změknout během zpracování, např. při ohřevu. Není-li tomu tak, potom velikost síly potřebná k rozdrcení zničí strukturu podložky. Materiál by měl být rovněž patřičně chemicky inertní, aby se s ním snadno pracovalo a musí být odolný při pomačkání atd. Po nanesení by neměl ztratit lesk a měl by si zachovat lesklý vzhled po celou dobu životnosti daného produktu. Materiálem, který splňuje všechny tyto požadavky, je cín. Bylo by rovněž možno použít jiné materiály jako je indium, olovo, kadmium a thalium, i když některé z nich mohou být nepřijatelné toxické nebo nákladné. Další výhodou cínuje to, že mí nízkou teplotu tavení, takže ohřev těsně pod jeho teplotou tavení, např. na 200 °C způsobí, že tento materiál dále podstatně změkne. Bylo by možné použít další kovové prášky, zvláště u podložek s nevláknitým a neporézním povrchem a tam, kde se nepožaduje jemná rozlišovací schopnost.

Cínové prášky se normálně připravují za použití metod rozprašování pomocí vody, inertního plynu nebo ultrazvuku. Z hlediska kulového charakteru částic se produkt nejlepší kvality získává ultrazvukovým způsobem, což má značný účinek na tokové vlastnosti prášku. Obecně se získává velikost částic v rozsahu <1 pm až 100 pm podle použitého způsobu.

V první fázi tohoto postupu se nanese lepidlo. Lepidlo musí být potiskovatelné, aby se na něm vytvořily obrazy s vysokou rozlišovací schopností. Charakteristiky sušení jsou rovněž důležité: lepidlo musí zůstat lepivé dostatečně dlouho, aby se na něj mohl nanést prášek a aby prášek přilnul (to může být - podle lineární rychlosti atd. - 1 sek.) nebo alternativně může lepidlo uschnout ihned, musí však být schopno reaktivace, například ohřevem.

Je možno používat LJV kationaktivní pryskyřice. Potiskované plochy jsou ozářeny a před vytvrzením se stanou lepivými. To umožní, aby se navázal prášek, zatímco pokračuje až do konce vytvrzování, nejlépe působením určitého množství tepla.

-2CZ 297635 B6

Množství naneseného lepidla je rovněž důležité. Může dojít k slabému a nedokonalému pokrytí. Nanese-li se lepidla příliš mnoho, prostoupí mezi první vrstvou cínových částic a naváže další vrstvy, což má za následek nadbytečnou spotřebu materiálu.

Z hlediska pevnosti přilnutí by bylo nejlépe, aby lepidlo do jisté míry zavlhčilo boky částic, například do '/2 jejich poloměru. Tím se zajistí nejen dostatečná styčná plocha, nýbrž i všechny působící síly budou potom vždy působit jako směs střižných a tažných momentů spíše než jako čistě tažný moment (což je normálně zdaleka nejslabší situace).

Tloušťka lepidla -5 μπι se jeví jako rozumný kompromis mezi uvedenými faktory, i když vzhledem k mnoha zúčastněným činitelům se bude lišit podle různých použitých lepidel, substrátů, resp. papírů, způsobů tisku atd.

Lepidlo může být natištěno za použití tradičních tiskařských technik jako je flexografie a tisk z hloubky, avšak obzvláště výhodným přístupem, zvláště tam, kde má být generován nějaký obraz, je xerografická metoda, kde lepidlo obsahuje toner. Pomocí xerografické metody je možné navázat cínové prášky při nanesení pryskyřice v množství pouze 0,25 mg/cm² (a to zahrnuje váhu pigmentu). Dobrých výsledků je možno dosáhnout k mnoha účelům, např. pro šeky, zvláště v případě dobře UV vytvrzené povrchové, ochranné vrstvy.

Na rozdíl od vrstev vytvořených na základě tradičních tiskařských postupů, mikroskopické zkoumání vrstev vytvořených xerografickými postupy ukazuje, že pryskyřice je v kontaktu pouze s velmi malou plochou každé částice a v důsledku toho jsou prášky pouze volně přidržovány a je možno je snadno odstranit. Po svinutí jsou vázány mnohem pevněji a mohou být dostatečně odolné vůči tření/ohybu atd. i před nanesením horní vrstvy.

Preferovaným práškem je prášek připravovaný ultrazvukem, i když je možno použít i jiné prášky.

K nanesení kovového prášku je možno použít mnoha různých způsobů. Preferovaným způsobem je rozprašování prášku, i když je možno použít dalších technik jako je fluidní lože apod. Během operace nanášení může být rovněž užitečné, aby podložka vibrovala, čímž se budou částice na povrchu pohybovat sem a tam a zajistí se dokonalé pokrytí. Uvedený způsob bude dále typicky zahrnovat odstranění nadbytečného prášku.

Technologie nanášení prášku a následné odstraňování nadbytečného materiálu se již používá při termografické metodě a k dispozici je komerční zařízení schopné zpracovat -10.000 archů za hodinu. Další techniky zahrnují vypalování prášků, zvláště hustých kovových prášků.

Tam, kde je nutno odstraňovat nadbytečný prášek, je třeba provádět to účinně. V jednom z případů se to provádí odsáváním. Nadbytečný prášek je potom odveden do odprašovací třídicí jednotky, která odstraní veškerý prach/papírová vlákna atd., která mohla být nasáta spolu s cínem dříve než se recyklovaný materiál vrátí přes vzduchotěsný systém zpět do násypného zásobníku prášku k opětovnému použití.

Je možné zlepšit účinnost tohoto postupu odstraňování nadbytečného prášku (je-li to zapotřebí) například použitím silnějšího systému odsávání nebo obrácením substrátu, takže by se využila zemská přitažlivost. K. uvolňování zachycených částic může rovněž pomáhat použití vibrací.

Podložku je možno vybrat z velkého množství různých známých materiálů včetně bezdřevého hadrového papíru a tak podobně a plastů jako je Mylar PET 10 pm. K materiálům, kterých jsme s úspěchem použili, patří standardní bankovkový papír, bankovkový papír s čárovým vodoznakem, papír Astralux, další potahované papíry, standardní fotokopírovací papír 80g/m², silikonový prokladový papír zabraňující slepení a polyesterové filmy, orientovaný polypropylen (OPP) a další materiály vytvářející film o tloušťce v rozsahu 10 až 100 mikronů.

- D “

Kovový prášek jako je cínový prášek je schopen deformace, aby se přizpůsobil mikroskopické drsnosti povrchu papíru, není však schopen deformovat se dostatečně, aby překonal změny v tloušťce papíru, které se normálně vyskytují v mnohem větším měřítku (např. ~1 až 2 mm). Takováto zvlnění je možno překonat působením tlaku svěmého válce, aby se mikrostruktury papíru stlačily, nebo působením tlaku zespodu papíru za použití pružného média, které se bude deformovat, aby vyrovnalo změny tloušťky.

Za předpokladu, že tomu tak je, jistě bude určitou pomocí, použijí-li se papíry o stejnosměrné tloušťce, i když ve skutečnosti je možno použít jakýkoli papír (nebo tuhý povrch).

Rovněž je možno používat tohoto způsobu ke zhotovení hologramů na plastových fóliích a my jsme je úspěšně zhotovili na fóliích o tloušťce v rozsahu 10 až 100 gm.

Použije-li se silikonový prokladový papír zabraňující slepení, zůstává hologram po vytvoření připojen k vytlačovací podložce a je možno jej odstranit nebo přenést neporušený na jinou podložku jako je PET za použití lepidla. Je tudíž možné vyvinout „ofsetovou“ techniku k nanášení hologramů na termosenzitivní podložky a podložky citlivé na tlak, např. opravovat zřetelné smrštěné záhyby.

U preferovaných způsobů musí být prášek po nanesení na povrch papíru rozdrcen, aby vytvořil zrcadlo, a poté mikrovytlačen s holografickým obrazem. Toho je možno dosáhnout pomocí jedné operace nebo použitím dvoustupňového procesu s počátečním rozdrcením/vytvořením zrcadla, po kterém následuje operace mikrovytlačení, při kterém je snad možno použít menší síly.

Při závěrečné operaci je možno na vytlačený prášek nanést ochrannou vrstvu. Tato ochranná vrstva zabraňuje mechanickému poškození používaného vytlačeného povrchu a pomáhá chránit zabezpečovací prvky před kopírováním tím, že je reliéfní profil uzavřen. V tomto druhém kontextu je výhodné, bude-li ochranná vrstva vytvořena stejným materiálem, jako je lepidlo nebo alespoň velmi podobným materiálem, takže při každém pokusu odstranit ochrannou vrstvu se zničí struktura generující opticky proměnný efekt. Je pozoruhodné, že základní výhoda tohoto přístupu spočívá v tom, že struktura generující opticky proměnný efekt není obsažena na souvislém filmu materiálu, nýbrž jako mozaika mikroskopických destiček. Jestliže se organická vrstva, která je drží pohromadě, rozpustí, jednoduše se rozpadnou a hologram už nikdy nelze znovu utvořit. Tudíž za předpokladu, že receptury lepivé/ochranné vrstvy jsou vybrány pečlivě, hologramy by měly mít lepší zabezpečení než hologramy ražené za tepla nebo hologramy z roztaveného kovu rozstřikované plamenem.

Přímé vázání ochranné vrstvy na lepidlo/podložku přes póry v povlaku by mělo rovněž zlepšit mechanickou stabilitu těchto vrstev. Takovéto póry se vyskytují přirozeně a je možno je záměrně vytvářet do jakékoli požadované míry.

Aby se zajistily požadované mechanické vlastnosti, materiál musí být pružný a odolný proti poškrabání a rovněž musí být schopen splňovat různé schvalovací zkoušky odolnosti vůči chemikáliím/rozpouštědlům, které jsou v průmyslu požadovány.

Nejkvalitnější reprodukce obrazů s opticky proměnným efektem se získá nanesením souvislého kovového povlaku. Je však možno získat naprosto akceptovatelné reprodukce na základě mnohem menších nánosů, např. s pokrytím 25 až 50 %, tím, že se cín nanese například v podobě čar nebo skupin teček. Tak se zajistí možnost kombinovat metalizované obrazy s předem natištěnými barevnými obrazy. Rovněž nabízí možnost snížit náklady minimalizaci spotřeby materiálů.

Je poměrně jednoduché dosáhnout pravidelně rozmístěnými řadami čar (nebo teček) z kovového prášku, které ze předpokladu, že jsou dostatečně jemně rozmístěné, nejsou pouhým zrakem jasně viditelné. Jestliže se průsvitná předloha s čarami, které jsou stejně od sebe vzdálené, otáčí nad

-4CZ 297635 Β6 takovýmto obrazem, lze pozorovat, že se vytvářejí okraje moaré. Je možné používat této techniky ke skrytí identifikačních charakteristik (čísel atd.) při metalizaci. Ty budou viditelné pouze při vytvoření takových okrajů. Takovéto efekty by byly nákladné, aby je bylo možno duplikovat jinými prostředky; pro tuto techniku však s nimi nevznikají žádné dodatečné náklady.

Při překrytí metalizované vrstvy (vrstev) (transparentními) barevnými laky je možno získat velký rozsah barev, např. zlaté atd.

Barvu kovového práškuje možno změnit prostým okysličením nebo chemickou úpravou povrchu kovových částic. Takto zabarvené prášky je pak možno použít k vytvoření kovových povlaků (se zrcadlovou úpravou) s řadou atraktivních barev od zlaté až po duhově zbarvenou purpurovou, které mohou být snadno holograficky vytlačeny.

Smícháním (cínových) prášků různých barev je možné vytvářet tečkované efekty. Takovéto efekty mohou být také získány smícháním (cínových) prášků s jinými materiály, např. polymery, prášky, pigmenty, vlákny atd. Ve směsích s cínem je možno používat dalších látek, kovových i nekovových, např.:

- Barvy - anorganická/organická barviva.

- Luminiscenční - fluorescenční nebo fosforeskující typy.

- Magnetické - oxidy, rudy různých barev.

- Detaily z oxidovaného cínu.

Mikroreliéfní holografické charakteristiky jsou vytlačeny do povrchu do hloubky menší než 1 pm. Na metalizovaný papír je možno vytvořit makroreliéfní charakteristiky vytlačením vzorců/obrazů do hloubky ~0 až 5 pm.

Další výhoda práškové metody spočívá v tom, že do nanesených vrstev lze snadno zabudovat magnetické prostředky, které mohou být zakódovány zabezpečovací informací. Je možno toho dosáhnout smícháním magnetických prášků s cínem nebo jejich zamícháním do lepidla.

Rovněž je možno použít fluorescenční materiál tím způsobem, že se smíchá kov a fluorescenční prášky a společně se nanesou.

V řadě aplikací se používají nízkonákladová ruční zařízení pracující na základě vířivých proudů, jako je měření tloušťky povlaku nebo rozlišení různých kovů. Pracují na základě použití malé cívky sloužící k indukování vířivých proudů do předmětu. Velikost a fáze těchto proudů mění reaktanci této cívky a ta může být snadno měřena.

Z elektrického hlediska jsou nánosy cínu značně odlišné od fólií ražených za tepla a od kovových nátěrů. Je tedy možné konstruovat k ověření autenticity zařízení založená na měření vířivých proudů.

Výše uvedené charakteristiky by mohly být použity samy o sobě nebo v kombinaci s jakýmikoii (nebo snad všemi) ostatními charakteristikami pro skutečně jakoukoli zabezpečovací tiskovou aplikaci. Ve většině případů nevyžadují, aby byly k základnímu postupu přidávány další operace a tudíž by jen poměrně málo zvýšily jednotkové náklady tohoto postupu.

Základní postup umožňuje, aby byly hologramy jakékoli velikosti nanášeny na jednu nebo na obě strany papíru. Druhá uvedená možnost může být realizována buď použitím systému s druhým průchodem, nebo použitím systému s jedním průchodem. Tyto hologramy nemusí být souvislé a mohly by být například umístěny na různých vzájemně vzdálených plochách bankovky, nebo mohou vytvořit na obvodu linkový rámeček. To by bylo velmi nákladné, kdyby se použila fólie

-5CZ 297635 B6 ražená za tepla. Náklady by byly úměrné celkové ploše pokryté cínem a nikoliv (jak je tomu v případě ražení za tepla) celkové ploše obklopené hologramem.

Atraktivní charakteristikou této technologie je její schopnost vytvářet metalizované obrazy, které mohou být holograficky vytlačeny. V současné době je toho možno dosáhnout pouze za použití nákladných, vícestupňových technik jako je odstraňování kovových podílů. Pomocí této technologie je možné vytvářet obrazy, jelikož cínový prášek přilne pouze na plochách, na které bylo naneseno lepidlo.

io Uvedený vynález je použitelný zvláště pro cenné dokumenty, které zahrnují bankovky, šeky (bankovní nebo cestovní), dluhopisy, certifikáty ne akcie, licence, některé typy průkazů totožnosti, čipové karty, pasy, vízové lístky, vkladní knížky, vouchery, právní listiny, pečeti a nálepky ke zjišťování nedovoleného zásahu, nálepky zajišťující autentičnost obchodních značek a tak podobně. Skutečně může být pomocí tohoto vynálezu realizována jakákoli cenná položka zakládající se 15 na plastovém materiálu. Tam, kde se požaduje pružná položka, jako je například bankovka, by měly být samozřejmě vybrány vhodné materiály z plastické hmoty, jakou je například polypropylen.

Přehled obrázků na výkresech

Některé příklady způsobů podle tohoto vynálezu a přístroje k provádění těchto způsobů budou nyní popsány s odkazem na přiložené výkresy, ve kterých: na obr. 1 je uvedeno schéma tohoto přístroje; obr. 2A a 2B znázorňují řez poprášeným papírem před a po rozdrcení ve zvětšení při25 bližně 500x; obr. 3A a 3B ukazují povrch typických cínových hologramů ve zvětšení asi lOOOx;

na obr. 4 jsou schematicky znázorněny drticí válce; na obr. 5 je uveden diagram závislostí tvrdosti cínu podle Brinella na teplotě; na obr. 6 je schematicky uveden průřez konečným produktem; na obr. 7 je znázorněna řada neražených pokovených obrazů indikující účinek drcení/leštění s podložkou z leštěného kovu; obr. 8A-8C uvádějí příklady pokovených obrazů na bankovce; 30 obr. 9A a 9B uvádějí šest příkladů původního uměleckého díla a stejných čest obrázků po pokovení a vytlačování s různými hustotami nánosu; a na obr. 10 je schematicky znázorněn makroskopicky vytlačovaný produkt.

Příklady provedení vynálezu

Přístroj uvedený na obr. 1 zahrnuje stanici 1 pro nanášení lepidla, přes kterou je podáván pás substrátu, v tomto případě pás papíru 2. Lepidlo se natiskne na horní plochu 3 pásu papíru 2 buď souvisle, nebo v podobě určitého vzorce definujícího nějaký obraz, například půltónový obraz. 40 Jak bylo uvedeno výše, může se při takovémto tisku používat jakákoli tradiční technika jako je technika flexografická nebo technika tisku z hloubky, nebo může být použita xerografie. V případě, že lepidlem je ultrafialový kationaktivní systém, je potom pás papíru ozářen, aby se zahájilo vytvrzování a zajistila se lepivost. Potištěný papírový pás 2 potom prochází ke stanici 4 pro nanášení prášku zahrnující násypný zásobník 5, který obsahuje kovový prášek, například cín. Kovový 45 prášek je ukládán na horní plochu 3 papírového pásu papíru a přilne k natištěnému lepidlu, které je udržováno v lepivém stavu. Pás papíru je potom ohýbán kolem vodícího válečku 6, takže nadbytečný kovový prášek, který nepřilnul k pásu papíru se sesype dolů do recyklačního zásobníku 7. Tomu je možno napomoci odsáváním (neznázoměno). Pás papíru potom postupuje do sušicí jednotky 8, ve které se lepidlo vysuší a potom pás papíru postoupí do další stanice 9 pro odstra50 ňování nadbytečného kovového prášku. V ní tento pás papíru vibruje a je zde použito odsávání, aby se odsál veškerý nadbytečný kovový prášek. V tuto chvíli může být tento postup zastaven, čímž se vytvoří základní svitek, který může být kalandrován a vytlačen později.

Jinak prochází tento pás následně do drticí stanice 10, kde je kovový prášek drcen na pásu papíru 55 2, aby se vytvořil zrcadlový povrch. Do tohoto povrchu je potom ve vytlačovací stanici 11 vytla

-6CZ 297635 B6 čena mikrostruktura definující strukturu generující opticky proměnný efekt. Nakonec prochází pás papíru do konečné tiskové stanice 12, kde je nanesen na vytlačený kovový prášek ochranný lak, kterým může být lepidlo nanášené ve stanici L Pás papíru potom prochází do navíjecí stanice (neznázorněna).

Uvedený postup může tedy být kontinuální nebo diskontinuální. Kontinuální postup zahrnuje provedení všech operací (tj. natištění lepidla ozáření UV paprsky (tam, kde je požadováno), nanesení a odstranění kovu, hlazení a vytlačování a nakonec přelakování) bez jakéhokoli přerušení postupu. Diskontinuální postup zahrnuje přípravu hlavního válce, tak jak to bylo popsáno výše. Následné operace (tj. hlazení, vytlačování a přelakování) jsou prováděny samostatně později.

Stanice 4 pro nanášení prášku musí dodávat souvislý proud prášku, který dokonale pokryje plochu, která má být pokryta. Žádný systém nanášení prášku není dokonalý a je tudíž nutné nanášet větší množství prášku, aby se tak zajistilo, že nezůstanou žádné plochy bez pokrytí.

Pro objasnění typu rychlosti nanášení, který může být požadován, uvádíme, že k nanesení souvislého pásu prášku o tloušťce 2 mm na šířku 1 m při rychlosti pásu 100 m/min by bylo zapotřebí nanést -200 litrů prášku za minutu (2 litry/minutu/cm).

Jsou-li požadovány povlaky o tloušťce <0,1 mm, tloušťka prášku o hodnotě 2 mm představuje zřejmě velký nadbytek. Je-li difuzor dobře konstruován, mělo by být možné redukovat tloušťku nánosu na mnohem nižší hodnotu než je hodnota uvedená, čímž by se minimalizovalo obíhající množství prášku.

Zpravidla prášek nebude protékat výstupní štěrbinou násypného zásobníku 5 pravidelně, pokud se nezajistí promíchávání. Nejvhodnější je použít Faustova zařízení, ve kterém je použito k zajištění vibrací násypného zásobníku o hodnotě 25 Hz asymetrické uspořádání vaček. Zásobník prášku má celkový pojezd ± 1 mm. Po průchodu štěrbinou přichází prášek do difuzoru (není uveden), který se skládá z ploché desky svírající s vodorovnou rovinou úhel 20 až 30°, do které jsou šachovnicově vyvrtány otvory o průměru 2 mm a vzdálené od sebe 2 mm. Z hlediska stejnosměrnosti povlaku je důležité, aby rychlosti průtoku a uspořádání otvorů/šikmost difuzoru byly takové, aby prášek procházel deskou a neprocházel pouze několika málo předními řadami otvorů.

Cín padá na papír ze vzdálenosti 4 až 6 cm (podle toho, zda propadává horní nebo dolní částí desky difuzoru). Jelikož cín je materiál těžký, prášek vystupující z otvoru difuzoru má tendenci padat svisle a rozsah splývání sousedních proudů je velmi omezený. 25 Hz vibrace násypného zásobníku přispívají ke zlepšení stejnoměrnosti pokrytí velmi omezeně. Aby se zajistilo stejnoměrné pokrytí, je důležité, aby byl difuzor konstruován tak, aby prášek procházel dolů deskou a vystupoval současně nejméně ze 3 až 4 sousedních řad (šachovitě rozmístěných) otvorů.

Při pádu se rychlost prášku samozřejmě zvyšuje, takže rychlost částic při dopadu na lepidlo je určována výškou. Čím je rychlost dopadu vyšší, tím větší je počáteční průnik částic do lepidla. Vyšší rychlost může rovněž způsobit, že prášek je natlačen, a to může dávat poněkud lepší pokrytí.

Zvětšení výšky pádu však může mít rovněž záporný účinek, jelikož se tím zvětší citlivost na účinky průvanu atd.

Při použití štěrbiny o velikosti 5 mm x 10 cm se získala průtoková rychlost cínu -12 kg/min aniž by přitom došlo k přetížení difuzoru. Za předpokladu, že hustota tohoto prášku se rovná 40% hustoty tuhého materiálu, rovná se to -4,1 litrů/min (tj. 7,3 a 2,9 g/cm³)· Při rychlosti pásu 100 m/min by se tím získal povlak pouze -400 μπι.

O zvýšení rychlosti průtoku je možno se pokusit různými přístupy. Primárním řídicím mechanismem průtočného množství je štěrbina a jestliže se více rozevře, bude dodáno větší množství práš-7CZ 297635 B6 ku. Napomoci může také intenzivnější promíchávání. Obě tato opatření mohou vyžadovat, aby se deska difuzoru zvětšila. Alternativním přístupem může být uspořádání s vícenásobnou štěrbinou.

Mimo promíchávání, šířky štěrbiny a zpětného tlaku prášku závisí průtočnost rovněž rozhodujícím způsobem na kulovitosti daného prášku. Čím méně deformovaných částic se vyskytuje, tím vyšších průtokových rychlostí je možno dosáhnout.

Je důležité zajistit, aby prášek neobsahoval znečišťující látky, jako jsou oleje a tuky, jelikož i poměrně malá množství takovýchto materiálů mohou mít dramatické účinky na průtokové rychlosti, mohou narušovat přilnavost a znečišťovat příložku.

Více než 90 % prášku naneseného na papír se nepoužije okamžitě a je nutno je odebrat a recirkulovat. Během tohoto procesu se do materiálu nevyhnutelně dostanou cizí látky. Je důležité, aby se tento materiál odstranil, jinak vzniknou v povlaku kazy, což může vést k poškození příložky.

Za tímto účelem je možno použít cyklonové ústrojí (neznázorněno). Tím se velmi účinně odstraní lehčí materiál, nikoliv však těžší znečišťující částice. V našem případě je velmi důležité, aby se odstranily oba dva typy. Měl by zde postačit cyklónový odlučovač a filtrace. Mělo by zde postačit filtrování, při kterém by prošly například částice <150 pm. Filtrování však bude mít tendenci zpomalovat průchodnost, pokud rozměry daného filtru nebudou podstatně větší než rozměry výstupní štěrbiny.

Nejvhodnější je umístit sběrnou hlavici co nejblíže k poprašovací jednotce. Tímto způsobem se budou minimalizovat potíže při dopravě cínového prášku zpět do cyklónové jednotky (a sníží se tím rovněž možnost potenciálního rozsypání). Pokud se tato vzdálenost udržuje na minimální hodnotě, musí to být možné realizovat za použití pouze vakuového odsávacího vedení, což je výhodnější než vybírat z pracnějších mechanických technologií.

V níže uvedené tabulce 1 se uvádí řada lepidel, která již byla úspěšně použita.

Tabulka 1

VMCA (vinyl terpolymer)

- Union Carbide

- Na bázi rozpouštědla

WB1808 (lepidlo akrylového typu)

- Bousfield Inks

-Na bázi vody

Mirage 4052 (oleopryskyřičný lak)

- Mirage Inks

- Sušení vzduchu

MQ25418/1 (červený kationaktivní

LI6229 (čirý kationaktivní lak)

Epoxid 2227 (čiré kationaktivní lepidlo)

Xerografický toner

3M Spray mount lak) - Mirage Inks

- Mirage Inks

- Delo®-Katiobond

- Vytvrzený ultrafialovým zářením

- Vytvrzený denním světlem

- termoplastický prášek

Patentované

-8CZ 297635 B6

Obrázky 2A a 2B znázorňují podložky poprášené kovem před a po rozdrcení, zatímco obrázky 3A a 3B ukazují povrch typického cínového hologramu. Obrázky 3A a 3B rovněž ukazují destičky vytvořené spojením zploštělých 30 až 50 pm kuliček a nesplývajících.

Byly prováděny pokusy, aby bylo možno pochopit účinek proměnných hodnot tohoto procesu během drcení. Zjistilo se, že při nízkých tlacích bylo podstatné množství prášku přeneseno na drticí válec, zatímco při vysokých tlacích tomu tak nebylo. Zdá se, že při vysokých tlacích je cín přinucen přijmout strukturu papíru, přičemž dosahuje vysoké úrovně mechanického spojení. Mnohem nižší úrovně přilnutí se dosáhne k hladkému povrchu drtícího válce a tak jakmile se tyto io povrchy oddělí, cín zůstává přilepen na papíře. Při nižším tlaku dochází k menšímu mechanickému přilnutí k papíru a jakmile se tyto povrchy oddělí, získává se nahodilejší rozložení mezi oběma těmito povrchy. Přenášení by mělo být rovněž minimalizováno použitím optimalizovaných lepidel.

Ze získaných výsledků bylo zřejmé, že kvalita této zrcadlové úpravy povrchu získaná v první etapě má přímý vliv na kvalitu konečného hologramu. Nedokonalosti, ke kterým došlo v prvé etapě, se odstraní ve druhé etapě pouze částečně, pokud se nepoužije velmi vysokých vytlačovacích tlaků.

Rozdělení velikosti zrn práškuje rovněž faktorem, který má vliv na tlak požadovaný k vytvoření zrcadla.

Jak již bylo uvedeno výše, byly požadovány vyšší tlaky, aby se vytvořila zrcadla srovnatelné kvality při použití jemnějších prášků.

Další proměnnou mající vliv na tlak požadovaný k vytvoření zrcadel/mikrovytlačení hologramu je průměr válců, jelikož ten má vliv na šířku sevření válců (zóna drcení), což je plocha na které je sdíleno zatížení. Obr. 4 tuto situaci znázorňuje. Jelikož známe maximální tloušťku archu před a po drcení a rozměry válců, je možné vypočítat plochu drcení, což je v podstatě délka oblouku A 30 - B na obr. 4 (L) krát šířka vzorku:

L = (R(h„ - h_f) - (h„ - h_f)² /4 f² kde R je poloměr válce a H_o, hf jsou původní a konečná tloušťka archu.

V tomto specifickém případě je úhel záběru (válců) (Θ) skutečně velmi malý a radiální tlak působí téměř přímo shora. V důsledku toho se částice šíří stejnoměrně všemi směry dokud se nesetkají s materiálem šířícím se v druhém směru, spíše než by se šířily pouze ve směru válcování.

Při nízkých tlacích docházelo k vytvoření zrcadla pouze na tlustých plochách archu. Cínový prášek nanesený na tenké plochy archu zůstal prakticky nedotčen. Při vyšších tlacích byl cín/papír v tlustých plochách progresivně drcen, až se jejich společná tloušťka rovnala tloušťce tenčích ploch archu a v tomto bodě začaly být rovněž drceny, aby se vytvořil zrcadlový povrch. Stejnoměrnost tloušťky papíruje tedy klíčovým faktorem při určování velikosti tlaku požadované k vy45 tvoření zrcadlové úpravy povrchu.

Podstatně nižší tlaky byly požadovány (např. ~25 %) pro čisté cínové fólie hologramu než pro poprašované papíry. Výše uvedená pozorování naznačují, že hlavní překážkou, kterou je nutno překonat a která vyžaduje použití vysokých válcovacích tlaků, je zploštění papíru, aby se anulo50 vály odchylky tloušťky, spíše než drcení prášku.

Předválcování provedené k vytvoření zrcadlové úpravy povrchu nesnížilo signifikantním způsobem velikost tlaku potřebného k vytvoření celého hologramu. Namísto toho podobný sled dějů probíhal stejně jako dříve, přičemž silné plochy vytvářely hologramy nejdříve při nízkém tlaku,

-9CZ 297635 B6 přičemž tenčí plochy vyžadovaly tlaky typicky o hodnotě ~0,5 tuny/2,54 cm (délkový palec než byly úspěšně vytlačeny. Zdá se tudíž, že stlačení, kterého se dosáhlo během operace předválcování, bylo důsledkem pružnosti, a jakmile byl tlak uvolněn, odchylky tlaku se vrátily zpět (alespoň částečně).

Jedním z možných způsobů, jak tento účinek překonat a snížit požadované tlaky, může být používání protiválce s pryžovým potahem, který se bude deformovat, aby se tak přizpůsobil změnám tloušťky papíru. Při předběžných pokusech se získal plochý horní povrch, přičemž se všechny změny tloušťky projevovaly jako zvlnění povrchu na spodní straně.

Životnost příložky je klíčovým parametrem při hodnocení celkových nákladů tohoto procesu.

Byla zjištěna řada procesů opotřebení a přesná povaha těch procesů, které ovládají životnost příložky, je pravděpodobně komplexní funkcí všech těchto procesů. Přechod na odlišný materiál tento proces změní. Vzhledem ke složitosti této situace je však bohužel obtížné předpovědět na 15 základě čistě teoretických úvah, v jakém rozsahu bude životnost příložky ovlivněna.

Aby se mohla určit, zda bude s určitou pravděpodobností problémem rychlé opotřebení příložky, byly na horní válec upevněny příložky a na dolní válec byla upevněna nepřetržitá smyčka z papíru s cínovým povlakem. Po určitých intervalech válcování se nechaly systémem projít zkušební 20 proužky, aby se tak zaznamenala kvalita holografických obrazů.

Bylo zřejmé, že při použití netvrzených příložek nebo vytlačovacích válců při teplotě prostředí byla kvalita hologramů znatelně horší již po pouhých —100 operacích. Nebylo to však způsobeno opotřebením na povrchu, nýbrž spíše prodloužením příložky samotné působením opakovaného 25 válcování. Tento účinek byl pravděpodobně ještě zesílen malou šířkou experimentálního válce (25 mm), což mělo tendenci zesilovat hranové efekty. Použitím zakalené příložky se tento problém vyřeší a ani po ~ 1000 operacích se neobjevily žádné znatelné známky opotřebení nebo prodloužení. Kalené příložky se používají například pro vysokotlaké foliové vytlačování kreditních karet. Je možno použít dalšího vytvrzování, např. nitridování.

Existují různé způsoby, jak uvedený efekt minimalizovat. Především se při těchto pokusech použil maximální pracovní tlak, dostatečný jak pro vytvoření zrcadlového povrchu, tak i pro současné vytlačování povrchu. Vytváření zrcadla/vytlačování při nižším tlaku proti pogumovanému protiválci by mělo rovněž umožňovat, aby se provedla signifikantní snížení válcovacího tlaku.

Na obr. 5 je uvedeno grafické znázornění tvrdosti podle Brinella pro cín ve vztahu k teplotě, což bylo zjišťováno měřením velikosti vtisku vytvořeného přiložením standardní síly.

Vztah použitý k uvedení tvrdosti podle Brinella do vztahu k velikosti vtisku je uveden níže:

Číslo tvrdosti podle Brinella = P/(uD/2) (D- (D² - d²)¹'²) kde P = zatížení (kg), D = průměr kuličky (mm), d = průměr vtisku (mm).

Zvýšením teploty vytlačovacího nástroje, v tomto případě vytlačovacího válce, ze 20 na 200 °C se sníží síla potřebná k dosažení vtisku dané velikosti čtyřikrát. Válcováním za zvýšených teplot by se rovněž podstatné snížil efekt mechanické zpevňování, zvláště může-li být cín zahřát na teplotu vyšší než 100 °C. Mohl by tedy být použit mnohem nižší tlak, a to by mělo spolu se skutečností, že materiál je mnohem měkčí, prodloužit životnost příložky.

Aby se mohl určit účinek teploty na vytvoření zrcadlového povrchu/vytlačování, zkušební proužky prošly při teplotě 200 °C ve stejném rozsahu tlaků, jaké byly používány při pokusech prováděných při teplotě místnosti.

- 10CZ 297635 B6

Docházelo k velmi podobným jevům. Při nízkých tlacích byl rozdrcen pouze cín v silných částech archu. Zvýšením tlaku se úměrně zvětšil podíl zploštělého povrchu. Při všech použitých tlacích byla kvalita vytvořeného zrcadlového povrchu zpravidla lepší a bylo dosaženo snížení požadovaného konečného tlaku.

Je třeba si povšimnout, že v tomto experimentální uspořádání nebyl papír předehříván. Teplo bylo cínu předáváno skrz papír. Vzhledem ktomu, že byl v kontaktu s ohřívaným válcem po dobu přibližně 100 milisekund, je zcela pravděpodobné, že nikdy nedosáhl cílové teploty 200 °C.

V praxi by musel být holografický válec předehřátím a drticí válec pravděpodobně také, pokud by byl použit. K vysušení lepidla by bylo vhodné použít tepla, a to by před zrcadlovou úpravou povrchu působilo účinně jako předběžný ohřev. Teplo by mohlo být dodáno například infračerveným zářením nebo konvekcí.

Po konečné operaci válcování vytvářejí nánosy tenkou vrstvu v průměru o tloušťce ~30 pm. Pokovené plochy jsou typicky o 0 až 10 pm tlustší než původní papír a asi o ~20 pm tlustší než válcované plochy papíru, které pokoveny nebyly. (Cín má tendenci vyplňovat póry/nerovnosti v papíru a tak je konečná tloušťka vždycky menší než součet tlouštěk papíru a cínu).

To je výhodné v porovnání s hlubotiskem, který může vést ke zvětšení tloušťky papíru u bankovek, např. o 50 pm.

Kdyby se ukázalo, že zvětšená tloušťka papíru představuje nějaký problém, například by způsobovala potíže v důsledku nerovnoměrného stohování, existují různá nápravná opatření, které je možno vyzkoušet. Hologramy by mohly být umístěny na obou koncích centrálně, nebo skutečně kolem celého obvodu bankovky. Na rozdíl od fólií ražených za tepla nejsou náklady na hologramy na bázi cínu ve vztahu k ploše, kterou pokrývají, nýbrž pouze k celkové pokovené ploše.

Alternativně může během válcování působit tlak pouze na pokovené plochy. Tímto způsobem může být tloušťka hologramů upravena tak, aby byla skutečně stejná jako tloušťka sousedního neválcovaného papíru.

V konečné etapě se nanese vnější, ochranná vrstva 30 na částice 31 cínu, které již přilnuly k substrátu, tedy papíru 2 pomocí lepidla 32 (obr. 6).

Hlavním úkolem ochranné vrstvy 30 je zabránit mechanickému poškození vytlačeného povrchu v provozu a zabránit kopírování zabezpečovacích prvků.

V tomto kontextu je výhodnější, jsou-li lepidlo 32 a ochranná vrstva 30 stejné, nebo přinejmenším velmi podobné materiály, takže při jakémkoli pokusu odstranit vnější vrstvu se hologram zničí. Je pozoruhodné, že základní předností tohoto přístupu je to, že hologram není obsažen na nepřetržitém filmu materiálu, nýbrž jako mozaika mikroskopických destiček, obr. 6.

Aby se prozkoumala rozlišovací schopnost obrazů, které mohou být pomocí této techniky získány, byla pomocí fotokopírování vhodných obrazů připravena řada zkušebních strukturu. Fotokopírovací pryskyřice upevněné na papír bylo potom znovu roztaveny a kontaktovány s cínovým práškem, který byl potom rozdrcen/vyleštén. Snadno bylo možno získat obrazy velmi povzbudivé kvality. Dolní dva příklady uvedené na obr. 8 byly vytlačeny s hologramy, zatímco horní příklad by pokovován a nebyl vytlačen. V konečném produktu by byly hologramy navrženy tak, aby doplňovaly každý z obrazů.

Nejlepších výsledků se dosáhlo s půltónovými originály, jelikož kvalita jejich reprodukce byla během fotokopírování lepší. Podobný přístup byl rovněž úspěšně demonstrován natavením pryskyřice na laserem tištěných obrazech jakož i na některých hlubotiscích.

- 11 CZ 297635 Β6

Nevyhnutelně dojde při tomto procesu k určité ztrátě rozlišovací schopnosti. Jestliže se například nanese malý bod lepidla o rozměru 20 pm a k němu přilne částice cínu o rozměru 40 μιη, potom bude tato částice na okrajích přečnívat. K tomu dojde v určitém rozsahu na okraji každé pokovené plochy. Je možné, že se získají zcela tenké kovové obrazy při využití zvětšování bodů, např. roztažení kovu na regulované tiskové rozměry, mezery a podmínky procesu.

Částice jsou potom drceny a dále roztahovány. U těsně shluknutých částic to může zahrnovat poměrně mírné, ~10% zvětšení plochy dříve než jedna na druhou narazí a vytváří mnohostěnné destičky. Částice na okrajích pokovených ploch se nedotýkají na všech stranách a mají ve větším rozsahu možnost zvětšovat svou plochu. Zkoumání takovýchto částic naznačuje, že jejich plocha může za normálních podmínek narůst o <50 %. To spolu s přečníváním částic omezuje rozlišovací schopnost této techniky na přibližně 100 pm. Tuto hodnotu je možné poněkud zlepšit, použijeli se prášek s malými částicemi, jak jsme však již uvedli výše, částice menší než 25 μηι by se neměly používat, a to také určuje absolutní maximální dosažitelnou rozlišovací schopnost.

Výsledkem výše uvedeného je poměrně malá ztráta rozlišovací schopnosti a obecné ztmavění obrazu, jelikož každá z půltónových teček zvětší svou velikost. Posledně jmenovaný účinek by mohl být kompenzován tím, že se na počátku udělá obraz světlejší.

Účinku roztažení je však možno výhodně použít ke snížení množství cínu potřebného k vytvoření hologramů. Aby se velikost tohoto účinku maximalizovala, mělo by být lepidlo naneseno jako soubor bodů spíše než jako souvislá vrstva. Během drcení se potom cín roztáhne a vyplní mezery. Malá velikost bodů maximalizuje frakcí cínových částic na okrajích a tudíž i účinek roztažení. Na obr. 9 jsou uvedeny nanesené vrstvy s progresivně se snižujícím pokrytím kovem. Je možno pozorovat, že při postupu od originálu k vytvořenému holografickému efektu dochází jen k malé ztrátě rozlišovací schopnosti obrazu.

Pokusy ukázaly, že při počátečním pokrytí lepidlem ~ 60% a při použití velmi jemných souborů teček (o průměru ~ 200 μηι) je možno dosáhnout skutečně dokonalého pokrytí. Velmi uspokojivých výsledků se dosáhlo při 50% tečkovém pokrytí. Při 40 % bylo pouhým okem zřejmé, že se dokonalého pokrytí nedosáhlo, i když holografický detail byl stále dokonale jasný.

Snad nejdůležitějším faktorem řídícím rozlišení je použití lepidla. Nepochybně nebude rozlišení konečných obrazů lepší než rozlišení natištěného obrazu. Rovněž bude důležité množství naneseného lepidla: může dojít ke slabému nebo nedokonalému pokrytí. Je-li lepidla příliš mnoho: může dojít ke slabému nebo nedokonalému pokrytí. Je-li lepidla příliš mnoho, může dojít k tečení do stran nebo může být lepidlo vytlačeno práškem.

Na obr. 10 je znázorněn další postup (na obr. 1 není uveden), při kterém je vytlačený kovový prášek dále makrovytlačován. Jak je možno vidět na obr. 10, je tak vrstva cínu 21 mikrovytlačena holografickými prvky, jak je vidět na pozici 22, a dále makrovytlačována, jak je vidět na pozici

23. Například válcováním proti látce je možné přenést morfologii jejího povrchu na vrstvu cínu, takže dostane vzhled pokovené látky. To by mohlo být důležité u tkanin a u zboží vysoké kvality pro ochranu obchodní značky.

V mnoha případech je možné makrovytlačovat, aniž by tím došlo ke zničení stávajících holografických detailů. Nejlepších výsledků se pravděpodobně dosáhne, bude-li se skládat makrovytlačený obraz z vyvýšených/snížených/nakloněných rovných ploch, např. křivkových diagramů, Fresnelových čoček atd.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Způsob vytvoření opticky proměnného efektu ve tvaru difrakční mřížky nebo hologramů na struktuře substrátu, vyznačující se tím, že obsahuje operace:

a) spočívající v nanesení lepidla na substrát,

b) spočívající v nanesení kovového prášku na lepidlo; a

c) spočívající ve vytlačení struktury vytvářející opticky proměnný efekt do kovového prášku.
2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že kovový prášek se nanáší přerušovaně.
3. Způsob podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se t í m , že v operaci a) se lepidlo nanese na substrát ve vyobrazení odpovídajícím určité předloze.
4. Způsob podle nároku I, vyznačující se tím, že lepidlo se nanese ve tvaru souboru čar nebo teček.
5. Způsob podle nároku 4, vyznačující se tím, že čáry nebo tečky se umístí pro vytvoření vzorce moaré, jsou-li pozorovány přes podobný soubor čar a teček.
6. Způsob podle nároku 4, vyznačující se t í m , že tečky jsou vytvořeny v půltónovém obrazu.
7. Způsob podle nároku 6, vyznačující se tí m , že tečky mají průměry menší než 200 mikronů.
8. Způsob podle kteréhokoli z výše uvedených nároků, vyznačující se tím, že lepidlo obsahuje toner.
9. Způsob podle kteréhokoli z nároků 1 až 7, vyznačující se tím, že v operaci (a) se lepidlo na substrát natiskne flexografickým tiskem nebo hlubotiskem.
10. Způsob alespoň podle nároku 3, vyznačující se tím, že lepidlem se pokryje nanejvýš 60 % plochy daného obrazu.
11. Způsob podle kteréhokoli z předchozích nároků, vyznačující se tím, že kovem v kovovém prášku je cín.
12. Způsob podle kteréhokoli z předchozích nároků, vyznačující se t í m , že velikost částic kovového práškuje v rozsahu <0,1 až 100 gm.
13. Způsob podle kteréhokoli z předchozích nároků, vyznačující se tím, že kovový prášek se na lepidlo rozprašuje.
14. Způsob podle kteréhokoli z předchozích nároků, vyznačující se tím, že operace (b) zahrnuje dále odstranění nadbytečného kovového prášku.
15. Způsob podle nároku 14, vyznačující se tí m , že operace odstraňování nadbytečného prášku obsahuje jednu nebo více operací odsávání, samospádu a vibrování.
16. Způsob podle kteréhokoli z předchozích nároků, vyznačující se tím, že kovový prášek je směsí různých kovů.

- 13 CZ 297635 B6
17. Způsob podle nároku 16, v y z n a č u j í c í se tí m , že různé kovy mají různé barvy.
18. Způsob podle kteréhokoli z předchozích nároků, vyznačující se tím, že v kovovém prášku nebo v lepidle nebo v obou z nich jsou obsaženy magnetické nebo fluorescenční prostředky.
19. Způsob podle kteréhokoli z předchozích nároků, vy zn ač uj í cí se tí m , že dále zahrnuje oxidaci kovového prášku.
20. Způsob podle kteréhokoli z předchozích nároků, v y z n ač uj í c i se t í m , že dále zahrnuje po operaci (b) drcení naneseného kovového prášku pro získání zrcadlového povrchu.
21. Způsob podle nároku 20, vyznačující se t í m . že operace drcení se provádí současně s operací (c).
22. Způsob podle kteréhokoli z předchozích nároků, vyznačující se t í m , že struktura vytvářející proměnný optický efekt vytváří difrakční mřížku nebo hologram.
23. Způsob podle kteréhokoli z předchozích nároků, vyznačující se tím, že operace (c) vytlačování se provádí za použití zahřívaného vytlačovacího válce.
24. Způsob podle kteréhokol i z předchozích nároků, vyzn ačuj ící se t í m , že se dále po operaci (c) provádí další vytlačování, přičemž stupeň jemnosti vytlačování je hrubší než stupeň použitý při operaci (c).
25. Způsob podle kteréhokoli z předchozích nároků, vyznačující se tím, že se dále po operaci (c) provádí operace (d), spočívající v tom, že se na vytlačený prášek nanáší ochranná vrstva.
26. Způsob podle nároku 25, v y z n a č u j í c í se t í m , že ochranná vrstva obsahuje lepidlo použité při operaci (a).
27. Způsob podle nároku 25 nebo 26, vyznačující se tím, že ochranná vrstva se natiskne na vytlačený prášek.
28. Způsob podle kteréhokoli z nároků 25 až 27, vyznačující se tím, že ochranná vrstva je zabarvená.
29. Způsob podle kteréhokoli z předchozích nároků, vyznačující se tím, že substrátem je papír.
30. Způsob podle kteréhokoli z předchozích nároků, vyznačující se tím, že konečným substrátem je cenný dokument, zejména bankovka.
31. Substrát mající strukturu vytlačenou do kovového prášku ve tvaru difrakční mřížky nebo hologramu vytvářející opticky proměnný efekt podle nároků 1 až 30.
32. Substrát podle nároku 31, vyznačující se tím, že kov v kovovém prášku obsahuje cín.
33. Cenný dokument, zejména bankovka, obsahující substrát podle nároku 31 nebo 32.