CZ278175B6 - Process of manually producing utility decorative glass - Google Patents

Description

Vynález se týká způsobu ruční výroby užitkového dekorativního skla, které se získá nejméně ze dvou skel, která se od sebe liší barvou či její sytostí.

Dosavadní stav techniky • Užitkové dekorativní sklo tvořené nejméně ze dvou barevných či různě sytých skel se získává různými sklářskými technikami ruční výroby. Mezi nejrozšířenější tradiční techniku patří výroba přejímaného skla a dále výroba hutního skla.

Při výrobě přejímaného skla sklář nabere na sklářskou píšťalu základní sklovinu, vyfoukne skleněnou baňku, na kterou za horka nabere další sklovinu, po vychladnutí barevně či sytostně odlišnou od skloviny základní, a bezprostředně po tomto náběru tuto dávku skloviny tepelně zpracovává a tvaruje podle požadovaného tvaru výrobku.

Při výrobě hutního skla sklář nabírá na kovovou tyč, tzv. sklářské železo, postupně různé skloviny, po vychlazení barevně či sytostně odlišné, které bezprostředně dále tepelně zpracovává a tvaruje.

Tyto staré známé sklářské techniky jsou založeny na tom, že skloviny, lišící se po vychlazení barvou či její sytostí, se nabírají postupně za sebou a téměř ihned po konečném posledním náběru se tepelně zpracovávají, čímž vždy dochází k plynulému přechodu jednotlivých barevně či sytostně odlišných skel.

Dekorativní užitkové sklo získané pouze z jednoho druhu skla se mimo jiné sklářské techniky může získat ručním litím jedné skloviny do formy. Sklář nabere sklovinu na kovovou tyč a tento náběr skloviny nalije do formy, která je přednostně kovová. Žhavá sklovina se ve formě rozlije a samovolně tvaruje podle tvaru formy a jejího reliéfu na žádaný tvar výrobku.

Při lití skloviny využívají zvláště výtvarníci pro výrobu unikátů různých technik, např. lití skloviny do písku, nebo do forem z keramických či žáruvzdorných materiálů, nebo do kovových rámečků s rovinnou podložkou.

Podstata vynálezu

Výroba užitkového dekorativního skla podle vynálezu se provádí nejméně ze dvou sklovin, které jsou po vychlazení barevně či sytostně odlišné. Sklovina se ručně nabírá na kovovou tyč a lije se do formy přednostně kovové. Podstata tohoto vynálezu spočívá v tom, že skloviny se lijí do formy postupně na sebe v časovém rozmezí, které je vymezeno dobou, kdy otevřený povrch skloviny, nalité do formy, dosahuje teplotu liquidus +20 C. Potom se na tuto sklovinu lije další sklovina, která je po vychlazeni barevně či sytostně odlišná. Podmínkou při tomto způsobu je, aby všechny

V ,' použité skloviny měly střední součinitele délkové teplotní roztažnosti při teplotách 20 až 300 °C rozdílné maximálně + 0,1 . 10“⁶ K¹ a aby maximální rozdíly mezi dllatometrickými transformačními teplotami, mezi teplotami dilatometrického bodu měknutí a mezi teplotami Littletonova bodu měknutí byly +1° °C.

Touto technologií ruční výroby užitkového dekorativního skla se získají nové originální výrobky netradičního vzhledu s výrazným optickým efektem na rozhraní skel barevně či sytostně odlišných. Mezi dvěma vrstvami skel je vizuelně patrné ostré rozhraní, které se projevuje opticky jako vložený proužek křišťálové skloviny, jako vložená kovová folie, nebo plíšek stříbřitého kovu.

Tento efekt se dosahuje postupným litím sklovin barevně či sytostně odlišných na sebe, za definovaných podmínek, kdy se skloviny na sebe při lití vzájemně nalepí, aniž by však došlo k jejich vzájemnému prolnutí bez ostrého ohraničení, jako je tomu u přejímaného nebo u hutního skla. K ostrému rozhraní mezi dvěma vrstvami skel různobarevných či různě sytých dochází vlivem nalepení sklovin při dodržení doby chladnutí nalité dávky skloviny ve formě do doby, než dosáhne otevřený povrch této dávky skloviny ve formě teplotu liquidus + 20 ^eC. Definované podmínky rozdílů středních součinitelů délkové teplotní roztažnosti a teplot vztažných bodů viskozitních křivek použitých skel jsou nutné pro zdárný průběh chlazení výrobku v chladicí peci i při chladnutí ve formě, aby na spojích mezi sklovinami došlo k vyrovnání vnitřního napětí skla, a tak se zamezilo trhlinám, lomům a praskání výrobků.

Technologie výroby se provádí ručním litím, takže odpadá následné tepelné ruční zpracování, které vyžaduje velmi zručné a kvalifikované skláře. Ruční lití může provádět i méně kvalifikovaná obsluha.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

V tomto příkladném provedení je popsána výroba vázy ze dvou sklovin, korálové a křišťálové skloviny, které se lijí do jednoduchého tvaru kovové formy.

Pro způsob výroby skla podle tohoto vynálezu je nutný velmi pečlivý výběr použitých skel při dodržení velmi blízkých průběhů viskozitních křivek. Obě vybraná skla, korálové a křišťálové, mají následující vlastnosti:

V.lastnosti skel korálové křišťálové sklo sklo a [K^_11] střední součinitel délkové teplotní roztažnosti v rozmezí teplot 20 až 300 °C 11,1 . 10⁶ 10,9 . 10^_β

T„ [°C] teplota dilatometrického ^y transformačního bodu skla 472 478

Vlastnosti skel (pokračování)	korálové sklo	křišťálové - sklo
T^ [°C] teplota dilatometrického
bodu měknutí skla	536	538
TL [°C] teplota Littletonova
bodu měknutí skla	631	636

Sklář nabere na kovovou tyč, tzv.sklářské železo, cca 0,5 kg syté nabíhavé korálové skloviny, kterou nalije do kovové formy ve tvaru písmene V a odstřihne náběr skloviny tak, aby došlo k zalití střihu. Sklovina se ponechá ve formě zchladnout tak dlouho, až její otevřený povrch dosáhne teplotu liquidus skla + 20 °C, což je v tomto případě cca 810 až 840 °C. Teplota liquidus je teplota, při níž sklovina je v termodynamicky rovnovážném stavu právě nasycena fází, která se při snížení teploty vylučuje jako primární krystalická fáze. Bezprostředně před dalším náběrem skloviny pomocná obsluha vloží na sklovinu ve formě sklářský kovový trn. Sklář nabere na jiné sklářské železo křišťálovou sklovinu a nalije ji přes tm do formy na korálovou sklovinu.

Za těchto podmínek dojde k nalepení křišťálové skloviny na korálovou sklovinu. Během chladnutí obou sklovin ve formě je nutno otáčet trnem, aby nedošlo k jeho přilepení ke křišťálové sklovině. U některých výrobků podle požadavku spotřebitele je možno dotvarovat sklo jednoduchým foukáním, vytažením skloviny pinzetou nebo jinými jednoduchými a známými sklářskými technikami. Po zchladnutí sklovin ve formě tak, že již nedochází k borcení či deformaci skla, se trn vyjme a následně se výrobek vyjme z formy a přenese do chladicí pece. Po vychlazení se skleněný výrobek, v tomto případě váza, může dále opracovávat známými zušlechťovacími sklářskými technikami, např. broušením, matováním, pískováním atp.

Příklad 2

Má se vyrobit dekorační plastika ze tří skel barevně či sytostně odlišných v speciální kovové formě technologií tzv. forma ve formě.

Pro toto příkladné provedení jsou vhodné následující skloviny, a to alabastrová bílá, ametystová transparentní a křišťálová, dále uvedených vlastností:

Vlastnosti skel alabastrové ametystové křišťálové

	sklo	skic	sklo
α [K_1] střední součinitel délkové teplotní roztažnosti v rozmezí teplot 20 až 300 C	9,52	9,56	9,47
T„ [’C] teplota dilatometrického transformačního bodu skla	484	489	492

Vlastnosti skel(pokračování)	alabastrové ametystové	křišťálové
			sklo	sklo	sklo
Td	[’C]	teplota dilatometrického bodu měknutí skla	539	542	548
TL	[•c]	teplota Littletonova bodu měknutí skla	651	654	658

Pro zhotovení skleněné plastiky se použije speciální kovová forma, která je tvořena uvnitř několika samostatnými odděleními. Sklář nabere na kovovou tyč, tzv. sklářské železo, nejdříve alabastrovou sklovinu a nalije ji do jednoho ze samostatných oddělení formy. Současně s prvním sklářem nabírá druhý sklář na jiné sklářské železo ametystovou sklovinu a nalévá ji do druhého samostatného oddělení formy. Vyčká se zchladnutí otevřeného povrchu obou sklovin na teplotu liquidus + 20 °C, což je v tomto případě, u obou sklovin cca 850 až 870 ’C. Poté sklář nabere na další sklářské železo křišťálovou sklovinu, kterou nalije do celé formy tak, že tato sklovina překryje obě barevné skloviny a dochází tak ke slepení sklovin za obdobných podmínek jako v předcházejícím případě.

Příklad 3

Dále je popsána výroba dekoračního svícnu, vytvořeného ze dvou skel a to ze sytého opálového skla, tzv. křídy, a ze světle zeleného transparentního skla, následujících vlastností:

Vlastnosti skel opálové zelené sklo sklo

α [K1] střední součinitel
	délkové teplotní roztažnosti v rozmezí teplot 20 až 300 ‘C	11,5	11,4
Ta [°C]	teplota dilatometrického
y	transformačního bodu skla	467	471
Td [°C]	teplota dilatometrického
	bodu měknutí skla	528	533
tl [*C]	teplota Littletonova bodu
	měknutí skla	624	632

Sklář nabere na kovovou tyč sytou opálovou sklovinu a nalije ji do kovové formy s obdélníkovým dnem a čtyřmi obvodovými stěnami. Poté seshora do skloviny při jejím postupném chladnutí pomocí tvarovaného kovového nástroje tzv. jádra vytlačí stylizovaný reliéfní motiv jádra, čímž vznikne ve sklovině prohlubeň, která vytvoří vlastně jakousi skleněnou formu. Po zchladnutí otevřeného povrchu této skloviny na teplotu liquidus +20 ^eC, v tomto případě 810 až 830 ’C, se na opálovou sklovinou nalije světle zelená transparentní sklovina. Dojde opět ke vzájemnému slepení obou sklovin. Do nalité světle zelené skloviny se zatlačí seshora kovový trn pro vytvoření dutiny pro umístění svíčky ve skleněném svícnu.

Průmyslová využitelnost

Použitím uvedené technologie se za daných podmínek získávají nové výrobky netradičního, velmi dekorativního vzhledu, s vysokým optickým efektem na rozhraní skel barevně či sytostně odlišných, projevujících se vizuelně jako vložený proužek křišťálové skloviny, stříbřité kovové folie či plíšku stříbřitého kovu. Touto technikou se mohou vyrábět vázy, popelníky, svícny, těžítka atp., dále čistě dekorativní předměty, jako jsou plastiky, bloky, upomínkové předměty, předměty pro zavěšení na stěnu, například vázičky, svícny, dále bižuterie, atp.

Za dodržení technologických podmínek, daných rozsahem vyná. lezu, lze pro nejméně jednu z použitých sklovin využít odpadového skla ve formě střepů. Často mezi nevyužitým odpadovým sklem bývají poměrně drahá luxusní skla, nepoužitelná z různých důvodů, např. nemožnosti dalšího opracování a zušlechtění.

Claims (1)

1. Způsob ruční výroby užitkového dekorativního skla z nejméně dvou skel, lišících se barvou či její sytostí, při němž se nabírá sklovina na kovovou tyč, lije se do formy přednostně kovové a následně se vychladí v chladicí peci, vyznačující se tím, že skloviny se lijí do formy na sebe postupně v časovém rozmezí, vymezeném dobou, kdy sklovina nalitá do formy dosahuje na svém otevřeném povrchu teplotu liquidus + 20 °C, až potom se na tuto sklovinu nalije další sklovina, po vychlazení barevně či sytostně odlišná, přičemž všechny použité skloviny mají střední součinitele délkové teplotní roztažnosti v rozmezí 20 až 300 °C rozdílné maximálně 0,1 . 10“⁶ K“¹ a maximální rozdíly mezi dilatometrickými transformačními teplotami, mezi teplotami dilatometrického bodu měknutí a mezi teplotami Littletonova bodu měknutí +10 °C.