CZ254499A3 - Použití barviv na basi aluminium-azokomplexu jako prostředku pro řízení náboje - Google Patents

Abstract

Použití aluminium-azDkomplexních barviv obecného vzorce I nebo Γ, ve kletých mají symboly specifický význam,jako ► prostředků pro řízení náboje v tonerech avývojkách pro elektrofotograficképostupy zobrazování, v prášcích a práškových lacích pro potahování povrchů, v elektretmaleriálech, obzvláště v elektretvláknech, v elektrostatických dělících postupech, v Ink-Jet inkoustech av barevných filtrech.

Description

Použití barviv na basi aluminium-azokomplexu jako prostředku pro řízení náboje

Oblast techniky

Vynález se týká technické oblasti prostředků pro řízení náboje v tonerech a vývojkách pro elektrofotografické postupy zobrazování, v prášcích a práškových lacích pro potahování povrchů, v elektermateriálech, obzvláště v elektervláknech, v dělících postupech a v barevných filtrech.

Dosavadní stav techniky

Při elektrofotografických záznamových postupech se na fotovodiči vyrábí latentní nábojový obraz. Tento latentní nábojový obraz se vyvíjí nanesením elektrostaticky nabitého toneru, který se potom přenese například na papír, textilie, folie nebo plasty a fixuje se například pomocí tlaku, záření, tepla nebo působením rozpouštědla. Typické tonery jsou jednokomponentní nebo dvoukomponentní práškové tonery (zvané také jednokomponentní nebo dvoukomponentní vývojky), kromě toho se používají ještě speciální tonery, jako jsou například magnetické tonery nebo kapalné tonery a polymerační tonery. Pod pojmem polymerační tonery se rozumí takové tonery, které vznikají například suspensní polymerací (kondensací) nebo eraulsní polymerací a vedou ke zlepšeným vlastnostem částic toneru. Dále jsou tím také míněny takové tonery, které se vYroví v zásadě v nevodných dispersích.

Mírou kvality toneru je jeho specifický náboj q/m

I • ···· · · · · · · • · · · ·· ·· · · · · (náboj pro jednotku hmotnosti). Vedle znaménka a velikosti elektrostatického náboje je nezbytným kriteriem kvality především rychlé dosažení požadované velikosti náboje a konstantnost tohoto náboje po delší časové období. Kromě toho je dalším důležitým kriteriem způsobilosti necitlivost toneru ke vlivům klimatu, jako je například teplota a vzdušná vlhkost.

Jak positivně, tak také negativně nabitelné tonery nacházejí použití v kopírování a laserovém tisku v závislosti na typu postupu a přístroje.

Aby se získaly elektrofotografické tonery nebo vývojky s buď positivním nebo negativním nábojem, přidávají se často prostředky pro řízení náboje. Vzhledem k tomu, že pojivo toneru vykazuje zpravidla silnou závislost náboje na době aktivace, je úkolem prostředku pro řízení náboje jednak nastavení znaménka a velikosti náboje toneru a jednak zabránění posunutí náboje tonerového pojivá a zajistit konstantní nabití toneru.

Prostředky pro řízení náboje, u kterých nelze zabránit tomu, že toner nebo vývojka při delší době spotřeby vykazuje vysokou změnu náboje (stárnutí) , což dokonce může způsobit, že u toneru nebo vývojky dojde ke zvratu náboje, jsou proto pro praxi nevhodné.

Kromě toho je pro praxi důležité aby měl prostředek pro řízení náboje dostatečnou termostabilitu a dobrou dispergovatelnost. Typické teploty při zpracování pro prostředky pro řízení náboje v tonerových pryskyřicích při použití hnětačů nebo extruderů jsou v rozmezí 100 až 200 °C.

Z tohoto důvodu je velmi výhodná tepelná stabilita 200 °C.

i

Důležité je také, aby byla zaručena tepelná stabilita po delší časové období (asi 30 minut) a v různých pojivových systémech. Toto je významné, neboť vždy opět se vyskytující matricové efekty vedou k předčasnému rozkladu prostředku pro řízení náboje v tonerové pryskyřici, což způsobuje tmavožluté nebo tmavohnědé zbarvení tonerové pryskyřice a řídící efekt náboje zcela nebo částečně zmizí. Typická pojivá pro tonery jsou polymerační, polyaddiční a polykondensační pryskyřice, jako jsou styrenové, styrenakrylátové, styrenbutadienové, akrylátové, polyesterové a fenolové epoxidové pryskyřice, jakož i cykloolefinkopolymery, jednotlivě nebo v kombinaci, které mohou obsahovat ještě další obsahové látky, jako jsou například barviva, jako barvítka a pigmenty, vosky nebo pomocné prostředky pro tečení, nebo se tyto látky mohou přidávat dodatečně, jako vysoce dispersní kyseliny křemičité.

Pro dobrou dispergovatelnost je velmi výhodné, když prostředek pro řízení náboje nemá pokud možno žádné voskovité vlastnosti, žádnou lepivost a má teplotu tání nebo teplotu měknutí vyšší než 150 °C , lépe vyšší než 200 °C. Lepivost vede často k problémům při dávkování do tonerového přípravku a nízká teplota tání nebo měknutí může vést k tomu, že se při dispergování nedosáhne homogenního rozptýlení, neboť se materiál kapkovitě spojí v nosném materiálu.

Kromě v elektrofotografických tonerech a vývojkách se mohou prostředky pro řízení náboje použít také pro zlepšení elektrosatatického nabití prášků a laků, obzvláště v triboelektricky a elektrokineticky rozstřikovaných práškových lacích, které se používají pro potahování povrchů předmětů například z kovů, dřeva, plastů, skla, keramiky, betonu, textilních materiálů, papíru nebo kaučuku. Technologie i

• · ·· ·· ·· ·· • a· · · · · ···· • ···· · e · ··· · ··· ··· • · · · · · · ··· · ·· ·· ·· ·· práškových laků nachází použití například při lakování předmětů, jako je zahradní nábytek, kempingové potřeby, přístroje pro domácnost, části vozidel, chladničky a regály, jakož i při lakování komplikovaně tvarovaných nástrojů. Práškový lak nebo prášek získají svůj elektrostatický náboj všeobecně jedním z obou následujících postupů

a) při korona-způsobu se práškový lak nebo prášek vede na nabitou koronu a při tom se nabije,

b) při triboelektrickém nebo elektrokinetickém způsobu se používá principu elektrisování třením.

Práškový lak nebo prášek získá ve stříkacím přístroji elektrostatický náboj, který je protichůdný náboji partnera tření, všeobecně hadici nebo stříkací trubici, například z polytetrafluorethylenu.

Také je možná kombinace obou způsobů.

Jako pryskyřice práškových laků se typicky používají epoxidové pryskyřice, karboxylové skupiny a hydroxylové skupiny obsahující polyesterové pryskyřice, polyurethanové a akrylové pryskyřice společně s obvyklými tužidly. Použití nacházejí také kombinace pryskyřic. Tak se používají například epoxidové pryskyřice často v kombinaci s polyesterovými pryskyřicemi, obsahujícími karboxylové a hydroxylové skupiny.

Typické vytvrzovací komponenty pro epoxidové pryskyřice jsou například anhydridy kyselin, imidazoly, jakož i dikyandiamid a jeho odvozeniny. Pro polyesterové pryskyřice, obsahující hydroxylové skupiny, jsou typické vytvrzovací • · • · ·· · · ·· ··· ···· · • · · · · · * · • ···· · · · ··· · ··· ··· • · · · · · · ··· · ·· · · · · ·· komponenty například anhydridy kyselin, chráněné isokyanáty, bisacylurethany, fenolové pryskyřice a melaminové pryskyřice. Pro polyesterové pryskyřice, obsahující karboxylové skupiny, jsou typické vytvrzovací komponenty například triglycidylisokyanuráty nebo epoxidové pryskyřice. V akrylových pryskyřicích přicházejí v úvahu jako typické vytvrzovací komponenty například oxazoliny, isokyanáty, triglycidylisokyanuráty nebo dikarboxylové kyseliny.

Nevýhoda nedostatečného nabití je pozorována především u triboelektricky nebo elektrokineticky rozstřikovaných prášků a práškových laků, které byly vyrobeny na basi polyesterových pryskyřic, obzvláště polyesterů, obsahujících karboxylové skupiny, nebo na basi takzvaných směsných prášků, zvaných také hybridní prášky. Pod pojmem směsné prášky se rozumí práškové laky, jejichž pryskyřičný základ sestává z kombinace epoxidové pryskyřice a polyesterové pryskyřice, obsahující karboxylové skupiny. Směsné prášky tvoří základ pro v praxi se nejčastěji vyskytující práškové laky. Nedostatečné nabití výše uvedených prášků a práškových laků vede k tomu, že odlučovací kvóta a zachycování na potahované těleso jsou nedostatečné. Výraz zachycování značí míru toho, jak dalece se prášek nebo práškový lak vylučuje na potahovaném tělese, také na odvrácených stranách, dutinách, štěrbinách a především na vnitřních hranách a rozích.

Kromě toho bylo zjištěno, že prostředek pro řízení náboje může podstatně zlepšit hodnoty nabití a stability náboje elektretových materiálů, obzvláště elektretových vláken (DE-A-43 21 289). Elektretová vlákna byla dosud popsána převážně v souvislosti s problémem viltrace jemného prachu. Popsané filtrační materiály se liší jak se zřete• · · • · · lem na vlastní materiál, ze kterého vlákna sestávají, tak také se zřetelem na typ a způsob, jak je elektrostatický náboj na vlákna nanesen. Typické elektretové materiály jsou na basi polyolefinů, halogenovaných polyolefinů, polyakrylátů, polyakrylonitrilů, polystyrenů nebo fluorovaných polymerů, jako je například polyethylen, polypropylen, polytetrafluorethylen, perfluorovaný ethylen a propylen, nebo na basi polyesterů, polykarbonátů, polyamidů, polyimidů, polyetherketonů nebo polyarylensulfidů, obzvláště polyfenylensulfidů, na basi polyacetalů, esterů celulosy a polyalkylentereftalátů, jakož i jejich směsí. Elektretové materiály, obzvláště elektretová vlákna, se mohou například použít pro jemnou filtraci prachu. Elůektretové materiály mohou svůj náboj získat nabitím koronou nebo tribonabitím.

Dále je známé, že je možno prostředky pro řízení náboje použít v elektrostatických dělících postupech, obzvláště v dělících postupech polymerů Tak popisuje Y. Higashiyama a kol. (J. of Electrostatics, 30, str. 203 až 212, 1993) na příkladě zevně naneseného prostředku pro řízení náboje trimethyl-fenyl-amonium-tetrafenylborátu, jak se od sebe mohou oddělovat polymery pro účely recyklování. Bez prostředku pro řízení náboje se nabíjí polyethylen s nízkou hustotou (LDPE Low Density Polyethylen) a polyethylen s vysokou hustotou (HDPE High Density Polyethylen) elektrisováním třením dalekosáhle podobně. Po přídavku prostředku pro řízení náboje se nabíjí LDPE silně positivně a HDPE silně negativně a dají se tak dobře dělit. Vedle vnějšího nanášení prostředků pro řízení náboje je možné také v zásadě jejich zapracování do polymeru, aby se například polymer posunoval uvnitř triboelektrické řady napětí a dosáhlo se odpovídajícího dělícího účinku. Stejně tak se dají tímto způsobem navzájem oddělovat jiné polymery, jako je • · · například polypropylen (PP) a/nebo polyethylentereftalát (PET) a/nebo polyvinylchlorid (PVC).

Stejně tak se dají také například solné minerály obzvláště dobře selektivně dělit, když se jim předem přidá povrchová přísada (povrchové kondicionování), která zlepšuje substrátově specifické elektrostatické nabití (A. Singewald, L. Ernst, Zeitschrift fůr Physikal. Chem. Neue Folge, díl 124, str. 223 - 248 (1981)).

Prostředky pro řízení náboje jsou z literatury ve velkém počtu známé. Dosud z literatury známé prosředky pro řízení náboje však mají řadu nevýhod, které jejich použití v praxi silně omezují nebo dokonce znemožňují. Jako příklady je možno jmenovat nedostatečnou tepelnou stabilitu, zápach, špatnou dispergovatelnost nebo nepatrnou stabilitu v tonerových pojivech (rozklad, migrace). Zvláštní slabiny mnoha komerčně obvyklých prostředků pro řízení náboje je nedostatečná účinnost se zřetelem na požadované znaménko náboje (positivní nebo negativní nabití), velikost náboje nebo konstantnost náboje.

Důležitým aspektem je také skutečnost, že prostředky pro řízení náboje musí být z ekologického a toxikologického hlediska neškodné.

Úkolem předloženého vynálezu tedy je nalezení obzvláště účinných a z ekologických a toxikologických hledisek přijatelných prostředků pro řízení náboje. Vedle rychlého dosažení a konstantnosti nabití mají mít tyto sloučeniny vysokou tepelnou stabilitu. Dále by měly být v různých v praxi používaných tonerových pojivech, jako jsou polyestery, polyakryláty nebo polystyrenbutadien/epoxidové pryskyřice jakož i cykloolefinové kopolymery, dobře a bez rozkladu dispergovatelné. Dále by neměl být jejich účinek prakticky závislý na kombinaci pryskyřice/nosič, aby bylo zaručeno široké použití. Rovněž by měly být dobře a bez rozkladu dispergovatelné v běžných pojivech pro práškové laky a elektretmateriálech, jako je například polyester (PES), epoxid, PES-Epoxyhybrid, polyurethan, akrylové systémy a polypropyleny.

Se zřetelem na svou elektrostatickou eficienci by měly být prostředky pro řízení náboje účinné již při pokud možno nepatrné koncentrací (1 % nebo méně) a tato eficience vy se neměla ztrácet ve spojení se sazemi nebo jinými barvivý.

barvivech je totiž známé, že mohou částečně negativně ovlivňovat triboelektrické nabití tonerů.

Podstata vynálezu

Nyní se překvapivě ukázalo, že specielní aluminium-azokomplexy mají dobré vlastnosti řídící náboj a vysokou termostabilitu, přičemž vlatnosti pro řízení náboje se neztrácejí ani kombinací se sazemi nebo s jinými barvivý.

Kromě toho jsou sloučeniny dobře snášenlivé s obvyklými pojivý tonerů, práškových laků a elektretů a dají se lehce dispergovat.

Předmětem předloženého vynálezu je použití 2:l-aluminium-azokomplexních barviv vzorců I a I’ , jednotlivě nebo v kombinaci, jako prostředků pro řízení náboje v elektrofotografických tonerech a vývojkách, jako látek zlepšujících nabíjení v práškových lacích, elektretových materiálech a v elektrostatických dělících postupech, jakož i v Ink-Jet

I

inkoustech a v barevných filtrech

jádra A nesou nezávisle na sobě jeden nebo dva substituenty ze skupiny zahrnující alkylovou skupinu s až 3 uhlíkovými atomy, alkoxyskupinu s 1 až 3 uhlíkovými atomy, kyanoskupinu, alkoxykarbonylovou skupinu s 1 až 3 uhlíkovými atomy v alkoxylu, benzoylovou i

• * 9 9 ·· ·· ·♦ ··· ···· ···· »··· · · · ··· « ··· ··· • · « · · · • · · ·· · · ·· skupinu, fenoxykarbonylovou skupinu, aminokarbonylovou skupinu, alkylaminokarbonylovou nebo dialkylaminokarbonylovou skupinu s 1 až 4 uhlíkovými atomy v každém alkylu, alkoxyalkylaminokarbonylovou nebo di-(alkoxyalkyl)-aminokarbonylovou skupinu s 1 až 3 uhlíkovými atomy v každém alkoxylu a se 2 až 4 uhlíkovými atomy v každém alkylu, fenylaminokarbonylovou skupinu, aminosulfonylovou skupinu, alkylaminosulfonylovou nebo dialkylaminosulfonylovou skupinu s 1 až 4 uhlíkovými atomy v každém alkylu, alkoxyalkylaminosulfonylovou nebo di-(alkoxyalkyl)-aminosulfonylovou skupinu s 1 až 3 uhlíkovými atomy v každém alkoxylu a se 2 až 4 uhlíkovými atomy v každém alkylu a fenylaminosulfonylovou skupinu všechny značí nezávisle na sobě skupinu atomů, nutnou pro doplnění jednojaderného nebo dvoujaderného aromatického kruhového systému, která popřípadě může nést substituenty, oba R2 značí nezávisle na sobě fenylový zbytek, nesoucí popřípadě substituenty, alkylový zbytek s 1 až uhlíkovými atomy nebo alkoxyalkylový zbytek s 1 až 2 uhlíkovými atomy v alkoxylu a se 2 až 8 uhlíkovými atomy v alkylu a

X⁺ značí kationt .

Pod pojmem jednojaderný nebo dvoujaderný systém aromatického charakteru se rozumí obzvláště benzenová, naftalenová a heterocyklická jádra. Pod pojmem heterocyklická jádra se rozumí především pětičlenné, dusík a/nebo síru obsahující kruhy, především pyrazolon nebo pyridon. Jako

I

- 11 • φ φ ΦΦ ΦΦ φ · • · φ · φ φ · · φ ·· ···· · · · · ···· · · φ *·Φ · ·«· φ·· • · φ φ φ · • · ·· · φ ΦΦ φ · substituenty na všech jádrech aromatického charakteru přicházejí v úvahu, pokud není uvedeno jinak, všechny v chemii barviv známé substituenty, například halogeny a z nich především chlor nebo brom, hydroxyskupina, alkylová skupina s 1 až 4 uhlíkovými atomy, alkoxyskupina s 1’až 4 uhlíkovými atomy, nitroskupina, kyanoskupina, rhodanoskupina, alkylkarbonylová skupina, benzoylová skupina, alkylkarbonyloxyskupina, aminokarbonylová skupina, alkylaminokarbonylová nebo dialkylaminokarbonylová skupina s 1 až 4 uhlíkovými atomy v každém alkylu, alkoxyalkylaminokarbonylová nebo di-(alkoxyalkyl)-aminokarbonylová skupina s 1 až 3 uhlíkovými atomy v každém alkoxylu a se 2 až 3 uhlíkovými atomy v každém alkylu, alkoxykarbonylová skupina s 1 až 3 uhlíkovými atomy v alkoxylu, aminosulfonylová skupina, alkylaminosulfonylová nebo dialkylaminosulfonylová skupina s 1 až 4 uhlíkovými atomy v každém alkylu a alkoxyalkylaminosulfonylová nebo di-(alkoxyalkyl)-aminosulfonylová skupina s 1 až 3 uhlíkovými atomy v každém alkoxylu a se 2 až 3 uhlíkovými atomy v každém alkylu. Ty samé substituenty přicházejí v úvahu také pro R2 , pokud tento značí fenylový zbytek. Výhodné jsou v tomto případě ale atomy halogenu a z nich především chlor a brom, alkylová skupina s 1 až 4 uhlíkovými atomy, alkoxyskupina s 1 až 4 uhlíkovými atomy nebo acetylová skupina.

Ve vzorcích I a I’ značí symboly skupiny atomů, potřebné pro doplnění kopulační komponenty ; ve vzorci I obzvláště skupiny atomů, potřebné pro doplnění benzenické nebo l-fenyl-3-methylpyrazolylové kopulační komponenty. Ve vzorci I’ značí R^ výhodně skupiny atomů, potřebné pro doplnění naftalenového nebo benzenového kruhu. Obzvláště benzenová jádra mohou popřípadě nést substituenty, například • 9 « ·»···· » ··· • · · 9 ·

9 9 9 9 9 9 • 9 chlor, brom, alkylovou skupinu s 1 až 2 uhlíkovými atomy, alkoxyskupinu s 1 až 2 uhlíkovými atomy, karbonamidovou skupinu nebo sulfonamidovou skupinu.

Jako kationt X⁺ přicházejí výhodně v úvahu ionty alkalických kovů, obzvláště ionty sodné nebo draselné, amonné ionty, monoalkylamoniové, dialkylamoniové nebo trialkylamoniové ionty se vždy 1 až 6 uhlíkovými atomy v každém alkylu a především 4-amino-2,2,6,6-tetramethy1piperidiniové, 4-hydroxy-2,2,6,6-tetramethylpiperidiniové nebo 4-keto-2,2,6,6-tetramethylpiperidiniové ionty.

Jednotlivě výhodná barviva odpovídají vzorcům Ia , Ib a Ic

Xi (Ia),

I • · · · · · • · * · · · · • ······ · ··· • · · · · • · · · ·· «·

• · · · ·· ·· «·* ···· ···· ··· · · · · · ·· · • ······ · ···· ··· ··· • · · · « · · přičemž v těchto vzorcích vždy nezávisle na jiných substituentech oba značí vodíkový atom, alkylovou skupinu s 1 až 3 uhlíkovými atomy, alkoxyalkylovou skupinu s 1 až uhlíkovými atomy v alkoxylu a se 2 až 3 uhlíkovými atomy v alkylu nebo fenylovou skupinu, obzvláště methylovou skupinu, ethylovou skupinu, alkoxyalkylovou skupinu s 1 až 2 uhlíkovými atomy v alkoxylu a se 2 až 3 uhlíkovými atomy v alkylu nebo fenylovou skupinu , značí vodíkový atom, atom halogenu, alkoxyskupinu s až 2 uhlíkovými atomy nebo alkylovou skupinu s 1 až uhlíkovými atomy, výhodně vodíkový atom, atom chloru nebo methylovou skupinu, obzvláště vodíkový atom, oba R^ značí vždy jeden 2-ethyl-hexylový zbytek nebo jeden fenylový zbytek, který může nést až tři substituenty, z nichž až dva ze skupiny zahrnující atom chloru nebo bromu, alkylovou skupinu s 1 až 2 uhlíkovými atomy, alkoxyskupinu s 1 až 3 uhlíkovými atomy nebo acetylovou skupinu, výhodně jednu nebo dvě alkoxyskupiny s 1 až 2 uhlíkovými atomy a/nebo atom chloru nebo bromu nebo methylovou skupinu, obzvláště jednu nebo dvě methoxyskupiny,

X₁ ⁺ značí iont sodný, draselný nebo amonný, nebo alkylamoniový iont s s 1 až 4 uhlíkovými atomy, obzvláště ale 4-amino-2,2,6,6-tetramethylpiperidiniový, 4-hydroxy-2,2,6,6-tetramethylpiperidiniový nebo 4-keto-2,2,6,6-tetramethylpiperidiniový iont a

I ·· ·· ·· ·· • * · · · · · • * · · · · · • · · · · · · · ··· • · · · • · · · · · ·· obě jádra B (vzorec la) mohou nést vždy jeden nebo dva substituenty, z nichž vždy jeden ze skupiny zahrnující atom halogenu, hydroxylovou skupinu, alkylovou skupinu s 1 až 2 uhlíkovými atomy, alkoxyskupinu s 1 až 3 uhlíkovými atomy, acetylovou skupinu, benzoylovou skupinu nebo 4,6-bis-(2’,4’-dimethylfenyl)-2-triazinylovou skupinu, obzvláště vždy jednu hydroxylovou skupinu a jednu acetylovou nebo benzoylovou skupinu, nebo jádra B nesou skupiny atomů, potřebné pro doplnění naftalenového jádra, výhodně v poloze 5 ’ - a 6 ’ - .

Ve sloučeninách vzorců la , lb a Ie jsou sulfonamidoé skupiny výhodně v poloze 4- nebo 5- .

Výroba sloučenin obecného vzorce I známá, například z patentu US 5 731 422 logicky, jako výroba podobných známých 2 viv, kopulací diazotovaného aminu vzorce

(II) je z literatury a provádí se ana1 komplexních barii se sloučeninou obecného vzorce III (III).

OH

Výroba barviv obecného vzorce I’ se provádí rovněž

··· · · · · ··· • · · • · · · · · analogicky, jako výroba podobných známých 2:1-komplexních barviv, kopulací diazotovaného aminu obecného vzorce II’

ase sloučeninou obecného vzorce III’ h₃c-co-ch₂-co-nhr₂ (ni’)·

Metalisace a zavedení kationtu se může provádět na stupni předproduktu, to znamená sloučenin vzorců II, III,

II’ nebo III’ , nebo konečného produktu, rovněž známým způsobem.

Aluminium-azokomplexy používané podle předloženého vynálezu se mohou přímo uvést v soulad s odpovídajícím systémem pryskyřice/toner. K tomu dojde proto, že podle předloženého vynálezu používané sloučeniny jsou sypké a mají vysoké a obzvláště konstantní vlastnosti řídící náboj, dobrou tepelnou stabilitu a dobrou dispergovatelnost.. Další technická výhoda těchto sloučenin spočívá v tom, že se chovají vůči různým pojivovým systémům inertně a tím jsou mnohostranně použitelné, přičemž obzvláště výhodné je to, že nejsou rozpuštěné v polymerní matrici, ale že se vyskytují jako malá, jemně rozptýlená pevná tělesa.

Dispergace znamená rozptýlení jedné látky ve druhé, ve smyslu předloženého vynálezu rozptýlení prostředku pro řízení náboje v tonerovém pojivu, pojivu práškového laku nebo

I • · · ·· · · · · • ♦ · · · ···· elektretovém materiálu.

Je známé, že krystalické látky se ve své nej hrubší formě vyskytují jako aglomeráty. Aby se dosáhlo homogenního rozptýlení v pojivu, musí se tyto procesem dispergace rozmělnit na menší agregáty nebo ideálně na primární částečky. Částice prostředku pro řízení náboje, které se vyskytují po dispergaci v pojivu, by měly být menší než 1 pm, výhodně menší než 0,5 pm, přičemž výhodné je úzké rozdělení velikosti částeček.

Pro velikost částeček, definovanou hodnotou d^Q , je možno naleznout v závislosti na látce optimální oblasti účinku. Tak jsou například hrubé částice (okolo 1 mm) zčásti zcela nedispergovatelné nebo jsou dispergovatelné pouze za značných nákladů na čas a energii, zatímco velmi jemné částečky v submikronové oblasti v sobě skrývají zvýšené bezpečnostně technické risiko, jako je možnost explose prachu.

Velikost částeček a forma se nastavuje a modifikuje buď syntesou a/nebo dodatečným zpracováním. Často je možné dosažení požadované vlastnosti teprve cíleným dodatečným zpracováním, jako je mletí a/nebo sušení. K tomu slouží různé techniky mletí. Výhodné jsou například mlýny se vzduchovým paprskem, střihové mlýny, kladivové mlýny, perlové mlýny a nárazové mlýny.

Typicky se u pojivových systémů, uvažovaných podle předloženého vynálezu, jedná o hydrofobní materiály. Vysoké obsahy vody v prostředku pro řízení náboje mohou být buď na závadu smáčení, nebo ale zlepšovat dispergaci (flushování). Proto je praktikovaný obsah vlhkosti látkově specifický.

Sloučeniny podle předloženého vynálezu se vyznačují následujícími chemicko/fyzikálními vlastnostmi :

Obsah vody, stanovený metodou podle Karl-Fischera, je v rozmezí 0,1 % až 30 % , výhodně v rozmezí 1 % až 25 % a obzvláště výhodně 1 % až 20 % , přičemž voda může být adsorbovaná a/nebo vázaná a její podíl může být nastaven působením teploty až 200 C a vakua až 10 ° Torr nebo přídavkem vody.

Velikost částeček, stanovená pomocí světelně mikroskopického vyhodnocení nebo ohybem laserového světla a definovaná hodnotou d^g , je v rozmezí 0,01 pm a 1000 pra, výhodně v rozmezí 0,1 až 500 pm a obzvláště výhodně 0,2 až 400 pm.

Obzvláště výhodné je, když se mletím získá frakce s úzkým rozdělením velikosti částeček. Výhodná je oblast (dp^-d^g) nižší než 500 pm , obzvláště nižší než 200 pm.

Aluminium-azosloučeniny používané podle předloženého vynálezu se mohou kombinovat také s positivně nebo negativně působícími prostředky pro řízení náboje, aby se dosáhlo dobré provozně technické nabitelnosti, přičemž celková koncentrace těchto prostředků pro řízení náboje je v rozmezí 0,01 až 50 % hmotnostních, výhodně v rozmezí 0,1 až 5 % hmotnostních, vztaženo na celkovou hmotnost toneru, vývojky, prášku nebo práškového laku.

Jako prostředky pro řízení náboje přicházejí například v úvahu :

trifenylmethany; amoniové a imoniové sloučeniny; iminiové sloučeniny; fluorované amoniové a imoniové sloučeniny; biskationické amidy kyselin; polymerní amoniové sloučeniny; diallylamoniové sloučeniny; arylsulfidové deriváty; fenolové deriváty; fosfoniové sloučeniny a fluorované fosfoniové sloučeniny; calix(n)arény; kruhovitě spojené oligosacharidy (cyklodextriny) a jejich deriváty, obzvláště boresterové deriváty; interpolyelektrolytové komplexy (IPECs); polyesterové soli; benzimidazolony; a aziny, thiaziny nebo oxaziny, které jsou v Colour Index uváděné jako pigmenty Solvent Dyes, Basic Dyes nebo Acid Dyes.

Obzvláště výhodné jsou dále uvedené prostředky pro řízení náboje, které se mohou jednotlivě nebo ve vzájemné kombinaci kombinovat s barvivém vzorce I nebo I’

Triarylmethanové deriváty, jako je například

Colour Index Pigment Blue 1, 1:2, 2, 3, 8, 9, 9:1, 10, 10:1, 11, 12, 14, 18, 19, 24, 53, 56, 57, 58, 59, 61, 62 a 67, nebo například Colour Index Solvent Blue 2, 3, 4, 5, 6, 23, 43, 54, 66, 71, 72, 81, 124 a 125, jakož i triarylmethanové sloučeniny, uváděné v Colour Index pod Acid Blue a Basic Dye, pokud jsou vhodné se zřetelem na svojí tepelnou stabilitu a zpracovatelnost, jako například Colour Index Basic Blue 1, 2, 5, 7, 8, 11, 15, 18, 20, 23, 26, 36, 55,

56, 77, 81, 83, 88 a 89, Colour Index Basic Green 1, 3, 4, 9 a 10 , pčičemž obzvláště vhodný je opět Colour Index Solvent Blue 125, 66 a 124.

Obzvláště vhodný je Colour Index Solvent Blue 124 ve formě svého vysoce krystalického sulfátu nebo trichlor-trifenylmethyltetrachloraluminátu.

Dále vhodné jsou trifenylmethany, popsané v US-A-5 051 ······ · ···· · · · • ·

(2) ve kterém

R a R jsou stejné nebo různé a značí aminoskupinu, alkylaminovou nebo dialkylaminovou skupinu s 1 až 4 uhlíkovými atomy, výhodně s 1 nebo 2 uhlíkovými atomy v každém alkylu, mono- nebo di-omega-hydroxyalkylaminoskupinu, jejichž alkylové skupiny mají 2 až 4 uhlíkové atomy, výhodně 2 uhlíkové atomy, popřípadě N-alkylsubstituovanou fenylaminovou nebo fenylalkylaminovou skupinu, jejichž alkylové skupiny mají 1 až 4 uhlíkových atomů, výhodně 1 nebo 2 uhlíkové atomy a jejichž fenylové jádro může nést jeden nebo dva z následujících substituentů: alkylová skupina s 1 nebo 2 uhlíkovými atomy, alkoxyskupina s 1 nebo 2 uhlíkovými atomy a skupina kyseliny sulfonové,

1

R značí vodíkový atom nebo má některý z významů pro R a R³ ,

R⁴ a R⁵ značí vodíkový atom, atom halogenu, výhodně chlorp, nebo skupinu sulfonové kyseliny, nebo

R⁴ a R^ společně tvoří nakondensovaný fenylový kruh,

R⁶,R⁷, R⁹ a R⁷® značí vodíkový atom nebo alkylovou skupinu s 1 nebo 2 uhlíkovými atomy, výhodně methylovou skupinu,

O

R značí vodíkový atom nebo atom halogenu, výhodně chloru a

X^- značí stechiometrický ekvivalent aniontu, obzvláště chloridový, sulfátový, molybdátový, fosformolybdátový nebo borátový aniont.

Obzvláště výhodný je prostředek pro řízení náboje vzorce 2 , ve kterém

2

R^x a R^ značí fenylaminoskupiny,

R značí m-methylfenylamínoskupinu a

R⁴ až R⁷⁹ značí vodíkový atom.

Dále jsou vhodné amoniové a imoniové sloučeniny, které jsou popsané v US-A-5 015 676.

Dále jsou vhodné fluorované amoniové a imoniové sloučeniny, které jsou popsané v US-A-5 069 994, obzvláště sloučeniny vzorce 3 r^2J r '^s—C F= CH — CΗ₂—N®—R³³ Y⁽-’ (3) ve kterém

R značí perfluorovanou alkylovou skupinu s 5 až 11 uhlíkovými atomy,

33 43

R , a R jsou stejné nebo různé a značí alkylovou skupinu s 1 až 5 uhlíkovými atomy, výhodně s 1 až 2 uhlíkovými atomy a

Y^- značí stechiometrický ekvivalent aniontu, výhodně tetrafluorborátového nebo tetrafenylborátového aniontu.

Výhodně značí

R perfluorovanou alkylovou skupinu s 5 až 11 uhlíkovými atomy,

3 3

R a R ethylovou skupinu a r43 methylovou skupinu.

Dále jsou vhodné biskationické amidy kyselin, které jsou popsané ve VO 91/10172 , obzvláště vzorce 4

R¹⁴ R

R ^2,-N®- ( C H₂ ) „-N H-CO-CO-N H-( C H , ) _n-N*-R ²¹ ' n 3 4 (4) ve kterém • · · · ·· ·· ·· ··· » · · · ···· • ···· · · · ··· · ··* ·♦· • · · · · · · ··· · ·· ·· ·· ·· r24 _a r34 jsou stejné nebo různé alkylové zbytky s 1 až 5 uhlíkovými atomy, výhodně značí methylovou skupinu, n značí celé číslo 2 až 5 a

Z značí stechiometrický ekvivalent aniontu, výhodně tetraf enylborátový aniont.

Dále jsou vhodné diallylamoniové sloučeniny, popsané v DE-A-4 142 541 , obzvláště vzorce 5

CH

CH

CH /^C%

CH .A' (5) ve kterém

R¹⁵ a R²⁵ značí stejné nebo různé alkylové skupiny s 1 až 5 uhlíkovými atomy, výhodně s 1 nebo 2 uhlíkovými atomy, obzvláště ale methylové skupiny a

A značí stechiometrický ekvivalent aniontu, výhodně tetrafenylborátového aniontu, jakož i z těchto sloučenin získatelné polymerní amoniové sloučeniny vzorce 6 , které jsou popsané v DE-A-4 029 652 nebo DE-A-4 103 610, • · · · · · · ···· • ····(· · · · · · ··* · · ♦ • · · · · · · » · · · ·· ·· · · 9 9

ve kterém má n hodnotu, která odpovídá molekulové hmotnosti 5000 až 500000 g/mol. Obzvláště výhodné jsou však sloučeniny vzorce 6 s molekulovou hmotností 40000 až 400000 g/mol.

Dále jsou vhodné arylsulfidové deriváty, popsané v DE-A-4 031 705, obzvláště vzorce 7

R²⁷ r'⁷-Ň®-R iu

(7) ve kterém

Ί7 77 77 47

R , R , R^J/ a R značí stejne nebo ruzne alkylové skupiny s 1 až 5 uhlíkovými atomy, výhodně 2 nebo 3 uhlíkovými atomy a _e

R^Jz značí některý ze dvojmocných zbytků -S- ,

-S0- nebo -S0₂-S-S- , • · • A ♦ ···· » * A ·

A A » » · · A - * · • »··· · · · 4·* A »·· ·*♦ • A » A * A · * · · · » A 4 A «4 A «

Například značí R⁷⁷ až R⁴⁷ propylové skupiny a R^⁷ skupinu -S-S- .

Dále jsou vhodné fenolové deriváty, popsané v EP-A-0 258 651, obzvláště vzorce 8

ve kterém to Q O

R _{a RJO} značí alkylovou nebo alkenylovou skupinu s 1 až 5 uhlíkovými atomy, výhodně s 1 až 3 uhlíkovými atomy a

R 4 R

R a R značí vodíkový atom nebo alkylovou skupinu s 1 až 3 uhlíkovými atomy, výhodně methylovou skupinu .

Jako příklady je možno uvést sloučeniny, ve kterých

R 4 R 9 R

R ° až R^° značí methylové skupiny, nebo ve kterých R °

Λ Q -1 O a R a R^⁰ značí vodíkový atom a R^±o a R^J značí skupinu -ch₂-ch=ch₂ .

Dále jsou vhodné fosfoniové sloučeniny a fluorované fosfoniové sloučeniny, které jsou popsané v US-A-5 021 473 a v US-A-5 147 748 , obzvláště vzorce 9

- 26 R'9_p©-R³9 _εΘ (9) • · · · <

• · · · · ’ ···· · · · ··· • · · • · · · · · ve kterém _d29 _d39 ,49

R , R a R značí stejné nebo různé alkylové skupiny s 1 až 8 uhlíkovými atomy, výhodně se 3 až 6 uhlíkovými atomy a značí stechiometrický ekvivalent aniontu, výhodně halogenidový aniont, a vzorce 10

R^{11 0}-P@-R³¹⁰ . E (10) ve kterém rH® značí vysoce fluorovaný alkylový zbytek s 5 až 15 uhlíkovými atomy, výhodně se 6 až 10 uhlíkovými atomy a r210, r310 _a R^IO znaší alkylovou skupinu se 3 až 10 uhlíkovými atomy nebo fenylovou skupinu.

Jako příklad sloučeniny obecného vzorce 9 je možno • · uvést tetrabutylfosfoniumbromid a jako příklad sloučeniny obecného vzorce 10 je možno uvést sloučeniny, kde R¹¹⁰= C_gF₁₇-CH₂-CH₂- , R²¹⁰ = R³¹⁰ = R⁴¹⁰ = fenyl a E° = PFg“ nebo tetrafenylborátový aniont.

Dále jsou vhodné calix(n)arény, jaké jsou popsané například v EP-A-0 385 580 , obzvláště vzorců 11a a 11b

ve kterých n značí číslo 3 až 12 a

R značí vodíkový atom, atom halogenu, výhodně chloru, přímou nebo rozvětvenou alkylovou skupinu s 1 až 12 uhlíkovými atomy, aralkylovou skupinu, například benzylovou nebo fenethylovou skupinu, nitroskupinu nebo aminoskupinu, nebo skupinu NR^·⁴⁴ , přičemž

I

111 v z . v

R značí alkylovou skupinu s 1 až 8 uhlíkovými atomy, popřípadě alkylem s 1 až 4 uhlíkovými atomy substituovanou fenylovou skupinu nebo skupinu -Si(CH₃)₃ .

Dále jsou vhodné benzimidazolony, které jsou popsané v EP-A-0 347 695 , obzvláště vzorce 12

Θ (12) ve kterém

115

215 značí alkylovou skupinu s 1 až 5 uhlíkovými atomy, značí alkylovou skupinu s 1 až 12 uhlíkovými atomy a

L značí stechiometrický ekvivalent aniontu, obzvláště chloridový nebo tetrafluorborátový aniont.

Jako příklad je možno uvést sloučeninu vzorce 15, ve kterém R¹¹⁵ = CH3 a R²¹⁵ = C-L1H₂₃ .

Dále jsou vhodné kruhovitě spojené oligosacharidy, které jsou popsané v DE-A-4 418 842 , obzvláště vzorce 13

ve kterém n-L6 značí číslo 3 až 100 , _a r216 značí hydroxyskzupinu nebo skupinu OR³³^ , přičemž

R³³^ značí substituovanou alkylovou skupinu s 1 až 18 uhlíkovými atomy, arylovou skupinu se 6 až 12 uhlíkovými atomy nebo tosylovou skupinu a značí hydroxymethylovou skupinu nebo skupinu ch₂cor³¹⁶.

Jako příklady je možno uvést sloučeniny vzorce 13 , ve

kterém :
n16= 6 ,	R116	a	r216=	OH ,	x16= ch2oh
n16= 7 ,	R116	a	r216=	OH ,	x16= ch2oh
n16= 8 ,	R116	a	r216=	OH ,	x16= ch2oh

Dále jsou vhodné polymerní soli, které jsou popsané v DE-A-4 332 170 , jejichž anionickou komponentou je polyester, který sestává z reakčního produktu jednotlivých komponent a), b) a c), jakož i popřípadě d) a popřípadě e), přičemž ······ · · · · • · · · • · · · ·

a) je dikarboxylová kyselina nebo reaktivní derivát dikarboxylové kyseliny, které nebobsahují sulfoskupiny,

b) je difunkční aromatická, alifatická nebo cykloalifatická sulfosloučenina, jejíš funkční skupiny jsou hydroxylové nebo karboxylové, nebo hydroxylová a karboxylové,

c) je alifatický, cykloalifatický nebo aromatický diol, polyetherdiol nebo polykarbonátdiol,

c) je polyfunkční sloučenina (funkcionalita > 2), jejíž funkční skupiny jsou hydroxylová nebo karboxylová, nebo hydroxylová a karboxylová a

e) je monokarboxylová kyselina, a jejichž kationickou komponentou jsou vodíkové atomy nebo kovové kationty.

Dále jsou vhodné cyklooligosacharidové sloučeniny, které jsou například popsané v DE-A-1 971 1260, které je možno získat reakcí cyklodextrinu nebo derivátů cyklodextrinu se sloučeninou vzorce

přičemž

Ί 2

R a R značí alkylovou skupinu, výhodně alkylovou skupinu s 1 až 4 uhlíkovými atomy.

Dále jsou vhodné inter-polyelektrolytové komplexy, které jsou například popsané v DE-A-197 32 995 .

Dále jsou vhodné, obzvláště při použití kapalných tonerů povrchově aktivní, iontové sloučeniny a takzvaná kovová mýdla.

Obzvláště vhodné jsou alkylované arylsulfonáty, jako baryumpetronáty, kalciumpetronáty, baryumdinonylnaftalensulfonáty (basické a neutrální), kalciumdinonylsulfonát nebo sodná sůl kyseliny dodecylbenzensulfonové a polyisobutylensukcinimidy (Chevrons Oloa 1200).

Dále je vhodný sojový lecitin a polymery N-vinylpyrrolidonu.

Dále jsou vhodné sodné soli fosfátovaných monoglyceridů a diglycerodů s nasycenými a nenasycenými substituenty a AB-diblokové kopolymery, kde A jsou polymery 2-(N,N)-dimethylaminoethyl-methakrylátu, kvarternisované methyl-p-toluensulfonátem a B je póly-2-ethylhexylmethakrylát.

Dále jsou vhodné, obzvláště v kapalných tonerech, divalentní a trivalentní karboxyláty, obzvláště aluminium-tristearát, baryumtristearát, chromstearát, magnesiumoktát, kalciumstearát, železonaftalit a zineknaftalit.

Dále jsou vhodné aziny následujících čísel Colour-Index : C.I.Solvent Black 5, 5:1, 7, 31 a 50 , C.I.Pigment Black 1 , C.I.Basic Red 2 a C.I.Basic Black 1 a 2 .

Podle předloženého vynálezu používané aluminium-azoi • · ·· ·· ·· ·· ··· · · · · ···· ··· ···· ···· • ···· · · · ··· · ··· ··· • · · · · · · •·· · ·· ·· ·· ·· komplexy obecného vzorce I nebo I’ a popřípadě dodatečné prostředky pro řízení náboje se homogenně zapracovávají jednotlivě nebo ve vzájemné kombinaci v koncentraci 0,01 až 50 % hmotnostních, výhodně 0,5 až 20 % hmotnostních, obzvláště výhodně 0,1 až 5 % hmotnostních, vztaženo na celkovou směs, do pojivá odpovídajícího toneru, vývojky, laku, práškového laku, elektretového materiálu nebo elektrostaticky děleného polymeru, popřípadě do media Ink-Jet inkoustu, například extrudováním, zahnětením, mletím v perlovém mlýně nebo pomocí ultraturraxu (rychloběžné míchadlo). Při tom se mohou podle předloženého vynálezu používané sloučeniny přidávat jako usušené a rozemleté prášky, disperse nebo roztoky, filtrační koláče, předsměsi, preparáty, pasty, jako sloučeniny potažené z vodných nebo nevodných roztoků na vhodném nosiči, jako je například silikagel, oxid titaničitý, oxid hlinitý nebo saze, nebo s takovýmito nosiči smíseně a nebo ve zvláštních formách. Rovněž se mohou podle předloženého vynálezu používané sloučeniny v zásadě přidávat již také při výrobě odpovídajících pojiv, to znamená v průběhu jejich polymerace, polyadice nebo polykondensace.

Předmětem předloženého vynálezu je také elektrofotografický toner, obsahující obvyklé pojivo, například styrenovou, styrenakrylátovou, styrenbutadienovou, akrylátovou, akrylovou, polyesterovou nebo epoxidovou pryskyřici nebo kombinaci obou posledních a 0,01 až 50 % hmotnostních, výhodně 0,5 až 20 % hmotnostních a obzvláště výhodně 0,1 až 5 % hmotnostních, vždy vztaženo na celkovou hmotnost elektrofotografického toneru, alespoň jedné aluminium-azosloučeniny obecného vzorce I nebo I’ , popřípadě v kombinaci s jedním nebo více výše popsaných dodatečných prostředků pro řízení náboje.

• ·

Předmětem předloženého vynálezu je také práškový lak, obsahující obvyklé pojivo, například urethanovou, akrylovou, polyesterovou nebo epoxidovou pryskyřici nebo jejich kombinaci a 0,01 až 50 % hmotnostních, výhodně 0,5 až 20 % hmotnostních a obzvláště výhodně 0,1 až 5 % hmotnostních, vždy vztaženo na celkovou hmotnost práškového laku, alespoň jedné aluminium-azosloučeniny obecného vzorce I nebo I’ , popřípadě v kombinaci s jedním nebo více výše popsaných dodatečných prostředků pro řízení náboje.

Dále bylo zjištěno, že aluminium-azosloučeniny obecného vzorce I nebo I’ jsou vhodné jako barviva v Ink-Jet inkoustech na vodné (mikroemulsní inkousty) a nevodné (solvent-based) basi, jakož i v takových inkoustech, které pracují podle Ηοΐ-melt postupu.

Mikroemulsní inkousty jsou založené na organických rozpouštědlech, vodě a popřípadě dodatečné hydrotropní látce (látka zprostředkující hraniční plochy). Inkousty na nevodné basi obsahují v podstatě organická rozpouštědla a popřípadě hydrotropní látku.

Hot-mělt inkousty jsou založené většinou na voscích, mastných kyselinách, mastných alkoholech nebo sulfonamidech, které jsou při teplotě místnosti pevné a při zahřátí zkapalní, přičemž výhodné rozmezí teploty tání je asi 60 °C až asi 140 °C .

Předmětem předloženého vynálezu jsou také hot-melt ink-jet-inkousty, sestávající v podstatě ze 20 až 90 % hmotnostních vosku, 1 až 10 % hmotnostních aluminium-azosloučeniny obecného vzorce I nebo I’ a dalších obvyklých • · přísad a pomocných látek, jako například 0 až 20 % hmotnostních dodatkového polymeru (jako rozpouštědlo barviva), až 5 % hmotnostních dispergačního pomocného činidla, 0 až % hmotnostních látky upravující viskositu, 0 až 20 % hmotnostních plastifikátoru, 0 až 10 % hmotnostních lepivé přísady, 0 až 10 % hmotnostních stabilisátoru transparence (potlačuje například krystalisaci vosku), jakož i 0 až 2 % hmotnostní antioxidantu. Typické přísady a pomocné látky jsou například popsané v US 5 560 760.

Předmětem předloženého vynálezu jsou také Ink-Jet značkovací kapaliny, které obsahují jednu nebo více aluminium- azosloučenin obecného vzorce I nebo I’. Hotové značkovací kapaliny obsahují v podstatě celkem 0,5 až 15 % hmotnostních, výhodně 1,5 až 8 % hmotnostních (počítáno jako sušina) jedné nebo více, například dvou nebo tří, sloučenin obecného vzorce I nebo I’ .

Předmětem předloženého vynálezu jsou také Ink-Jet inkousty na vodné basi (mikroemulsní inkousty), obsahující 0,5 až 15 % hmotnostních, výhodně 1,5 až 8 % hmotnostních, sloučeniny obecného vzorce I nebo I’ , 5 až 99 % hmotnostních vody a 0,5 až 94,5 % hmotnostníchorganického rozpouštědla a/nebo hydrotopní sloučeniny.

Předmětem předloženého vynálezu jsou také solvent based Ink-Jet inkousty, obsahující 0,5 až 15 % hmotnostních sloučeniny obecného vzorce I nebo I’ a 85 až 94,5 % hmotnostních organického rozpouštědla a/nebo hydrotropní sloučeniny.

Pro výrobu značkovacích kapalin potřebná voda se výhodně používá ve formě destilované nebo odsolené vody.

• ·

U rozpouštědel, obsažených ve značkovacích kapalinách, se může jednat o organická rozpouštědla nebo o směsi takovýchto rozpouštědel. Vhodnými rozpouštědly jsou například jednomocné nebo vícemocné alkoholy, jejich ethery a estery, například alkanoly, obzvláště s 1 až 4 uhlíkovými atomy, jako je například methylalkohol, ethylalkohol, propylalkohol, isopropylalkohol, butylalkohol, isobutylalkohol, dvojmocné nebo trojmocné alkoholy, obzvláště se 2 až 5 uhlíkovými atomy, například ethylenglykol, propylenglykol,

1,3-propandiol, 1,4-butandiol, 1,5-pentandiol, 1,6-hexandiol, 1,2,6-hexantriol, glycerol, diethylenglykol, dipropylenglykol, triethylenglykol, polyethylenglykol, tripropylenglykol, polypropylenglykol, nižší alkylestery vícemocných alkoholů, jako je například ethylenglykolmonomethylether, ethylenglykolmonoethylether, ethylenglykolmonobutyletheher, triethylenglykolmonomethylether, triethylenglykolmonoethylether, ketony a ketonalkoholy, jako je například aceton, methylethylketon, diethylketon, methylisobutylketon, methylpentylketon, cyklopentanon, cyklohexanon, diacetonalkohol, amidy, jako je například dimethylformamid, dimethylacetamid a N-methylpyrrolidon, jakož i toluen a n-hexan.

Jako hydrotropní sloučeniny, které popřípadě také slouží jako rozpouštědla, se mohou použít například formamid, močovina, tetramethylmočovina, epsilon-kaprolaktam, ethylenglykol, diethylenglykol, triethylenglykol, polyethylenglykol , butylglykol, methylcellosolve, glycerol, N-methylpyrrolidon, 1,3-diethyl-2-imidazolidinon, thiodiglykol, natriumbenzensulfonát, natriumxylensulfonát, natriumtoluensulfonát, natriumkumensulfonát, natriumdodecylsulfonát, natriumbenzoát, natriumsalicylát nebo natriumbutylmonoglykolsulfát.

• · ·

Dále mohou značkovací kapaliny podle předloženého vynálezu obsahovat ještě obvyklé přísady, například konservační prostředky, kationické, anionické nebo neionogenní povrchově aktivní látky (tensidy a smáčedla), jakož i prostředky pro regulaci viskosity, například poly.vinylalkohol a deriváty celulosy, nebo ve vodě rozpustné přírodní nebo umělé pryskyřice jako filmotvorné látky, popřípadě pojivá pro zvýšení přilnavosti a oddolnosti vůči otěru.

Aminy, jako je například ethanolamin, diethanolamin, triethanolamin, Ν,Ν-dimethylethanolamin nebo diisopropylamin, slouží hlavně ke zvýšení hodnoty pH značkovací kapaliny. Jsou normálně přítomné ve značkovací kapalině v množství 0 až 10 % hmotnostních, výhodně 0,5 až 5 % hmotnostních.

Ink-Jet inkousty podle předloženého vynálezu se mohou vyrobit tak, že se aluminium-azosloučenina obecného vzorce I nebo I’ jako prášek, preparát, jako suspense nebo jako lisovaný filtrační koláč disperguje do mikroemulsního media nebo do vodného nebo nevodného media nebo do vosku pro výrobu Hot-Melt Ink-Jet inkoustu. Lisovaný filtrační koláč může být také vysoce koncentrovaný, obzvláště sprejově sušený koláč.

Kromě toho je kovový komplex obecného vzorce I a I’ také vhodný jako barvivo pro barevné filtry, jak pro subtraktivní, tak pro additivní výrobu barev (P. Gregory Topics in Applied Chemistry: High Technology Application of Organic Colorants Plenům Press, New York 1991, str. 15 až 25) .

V následujících příkladech provedení značí díly hmot- 37 nostní díly a procenta % hmotnostní.

Příklady provedení vynálezu

Výárobní příklady pro sloučeniny aluminium-azokomplexu

Příklad 1

26,0 dílů 2-aminofenol-4-(3’-methoxypropylaminosulfonylu) se rozmíchá ve 200 dílech vody a 70 dílech 30% kyseliny chlorovodíkové. Po přídavku 50 dílů ledu se amin přídavkem 26,2 objemových dílů 4 N roztoku dusitanu sodného diazotuje. Získaná suspense se míchá po dobu 3 hodin při teplotě 0 °C a potom se pomalu přidá k roztoku 13,7 dílů β-naftolu ve 190 dílech vody a 9,5 dílů 30% roztoku hydroxidu sodného.

Současným přídavkem dalších 70 dílů 30% roztoku hydroxidu sodného se dosáhne hodnoty pH 9,5 až 10 . Takto získaná směs se potom míchá po dobu 8 hodin při teplotě místnosti, potom se hodnota pH upraví pomocí 30% kyseliny chlorovodíkové na 1,5 , vzniklé monoazobarvivo vzorce

se odfiltruje, promyje se 4000 díly vody a usuší se.

44,19 dílů monoazobarviva se suspenduje ve směsi 110 dílů vody a 25 dílů 30% roztoku hydroxidu sodného, zahřeje se na teplotu 70 °C a míchá se po dobu jedné hodiny. Hodnota pH suspense je 12,3 . Po dalším zahřátí na teplotu 90 °C se v průběhu jedné hodiny přidá roztok 17,1 dílů bezvodého síranu hlinitého ve 340 dílech vody, přičemž vznikne voluminesní suspense hlinitého komplexu a hodnota pH klesne na 10,9 . Teplota se nechá za dvouhodinového míchání poklesnout na 45 °C a suspense se pomalu smísí s roztokem 8,58 dílů triacetondiaminu v 10 dílech vody a 11,2 dílech 30% kyseliny chlorovodíkové. Sraženina se pomocí asi 2,4 dílů 30% kyseliny chlorovodíkové upraví na hodnotu pH 5,4, míchá se po dobu další hodiny při teplotě místnosti, přefiltruje se, získaný zbytek se promyje vodou do nepřítomnosti solí, usuší se a rozemele se na vhodném mlýně. Získá o

se takto barvivo obecného vzorce Ia , ve kterém R značí methoxypropylovou skupinu, jádro B je naftylen a sulfonamidová skupina je vázána v poloze 5 .

Charakteristika

Žlutočervený prášek DTA (diferenciální termoanalysa) uzavřená skleněná ampule) rozklad od 250 °C °C/min, 160 až 185 o_f pH :

vodivost : zbytková vlhkost epsilon (1 kHz) tan5 (1 kHz) : ficm :

krystalinita :

(zahřívání teplota měknutí

8,7

400 pS/cm

5,1 % (IR lampa)

0,3 . 10³³ ficm krystalický, četné ostré reflexní peaky mezi 2 theta 5 ° a 2 theta fc · · ···· r « · • · · • ······ · ···· «·· • » · · · · · » · <» · 3 » · · · · · * ° (hlavní peaky 21,7 ° a 8,7 °) rozdělení velikosti částeček : d^Q < 10 pm .

Příklad 2

Analogicky jako je popsáno v příkladě 1 Se diazotuje ekvimolární množství (12, 12 dílů) 2-hydroxy-4-methylaminosulfonyl-anilinu, kopuluje se s 10,45 díly l-fenyl-3-methyl-5-pyrazolonu a nechá se reagovat se síranem hlinitým,

30% hydroxidem sodným a triacetondiaminchlorhydrátem na odpovídající 2:1-aluminium-komplexní barvivo obecného vzorce Ib , ve kterém R³ značí methylovou skupinu a značí vodíkový atom, přičemž sulfonaminová skupina je vázána v poloze 4 .

Charakteristika

Žlutočervený prášek

DTA : teplota měknutí 200 až 210 °C , rozklad od 260 °C pH :

vodivost : zbytková vlhkost epsilon (1 kHz) taná (1 kHz) : Gem :

krystalinita :

rozdělení velikosti IR-spektrum :

7.5

500 pS/cm

6.6 % (IR lampa)

8.7 0,2 . 10¹¹ ficm krystalický, četné ostré reflexní peaky mezi 2 theta 5 ° a 2 theta 35 ° (hlavní peaky 11,1 °, 14,4 ° a 17,7 °) částeček : d^Q < 10 pm

1587, 1568, 1474, 1303 cm'¹.

Příklady použití

Příklad 1.1 díl sloučeniny z příkladu 1.1 se pomocí hnětače v průběhu 30 minut homogenně zapracuje do 95 dílů tonerového pojivá (polyester na basi Bisfenolu-A, Almacryl

T500). Potom se rozemele na laboratorním universálním mlýnu a klasifikuje se na odstředivkovém rozdružovači. Frakce požadovaných částeček (4 až 25 gm) se aktivuje s nosičem, který sestává ze silikonem potažených ferritových částeček a o velikosti 50 až 200 gm (sypná hustota 2,75 g/cm )(FBM 96-100; firma Powder Techn.).

Měření se provádí na obvyklém q/m-měřidle. Použitím síta s velikostí ok 25 gm se zajistí, že při odfukování toneru se nestrhuje žádný nosič. Měření se provádí při asi 50% relativní vlhkosti vzduchu. V závislosti na době aktivace se naměří následující q/m-hodnoty [gC/g] :

Doba	aktivace	náboj q/m [gC/g]
5	min	-22
10	min	-25
30	min	-25
2	h	-25
24	h	-22

Příklad 1.2

Postupuje se stejně jako je popsáno v příkladě 1.1 • · · · · • ···· · · · · • · · · 4 · · · · · · · · · · · · • · · · · · 4 « «. · * · * · · přičemž se namísto jednoho dílu použije 5 dílů sloučeniny z příkladu 1 . V závislosti na době aktivace se naměří následující q/m-hodnoty [pC/g] :

Doba aktivace	náboj q/m [pC/g]
5 min	-35
10 min	-34
30 min	-29
2 h	-22
24 h	-18

Příklad 1.3 díl sloučeniny z příkladu 1 se zapracuje do tonerové pryskyřice stejně, jako je popsáno v příkladě 1.1 , přičemž se však namísto polyesterové pryskyřice použije styren-akrylátový kopolymer 60 : 40 (^Dialec S309 firmy Diamond Shamrock) jako tonerové pojivo a jako nosič styren-methakrylovým kopolymerem (90 : 10) potažené částečky magnetitu o velikosti 50 až 200 pm (90 pm Xerographic Carrier, Plasma Materials lne., NH, USA)

V závislosti na době aktivace se naměří následující q/m-hodnoty [pC/g] :

i

Doba i	aktivace	náboj q/m [pC/g]
5	min	-12
10	min	-25
30	min	-44
2	h	-55
24	h	-55

Příklad 1.4

Postupuje se stejně jako je popsáno v příkladě 1.3 , přičemž se namísto jednoho dílu použije pouze 0,5 dílu sloučeniny z příkladu 1 . V závislosti na době aktivace se naměří následující q/m-hodnoty [pC/g] :

Doba ,	aktivace	náboj q/m [pC/g]
5	min	-13
10	min	-15
30	min	-34
2	h	-40
24	h	-40

Přikladl.5

Postupuje se stejně jako je popsáno v příkladě 1.3 , přičemž se k jednomu dílu sloučeniny z příkladu 1 zapracuje ještě 5 dílů sazí (Mogul L, Cabot, viz srovnávací příklad A) ·

V závislosti na době aktivace se naměří následující q/m-hodnoty [gC/g] :

Doba aktivace náboj q/m [pC/g]

5	min	-20
10	min	-23
30	min	-25
2	h	-25
24	h	-22

Příklad 1.6

Jeden díl sloučeniny z příkladu 2 se homogenně zapracuje způsobem, popsaným v příkladě 1.1 , do 99 dílů pojivá práškového laku na basi karboxylové skupiny R obsahující polyesterové pryskyřice, například Crylcoat 430 (UCB, Belgie).

Pro zjištění odlučovací kvóty se 50 g testovaného práškového laku rozstříká za definovaného tlaku tribopistolí. Diferenciálním vážením se dá zjistit množství odloučeného práškového laku a definovat odlučovací kvóta v % a přenosem náboje snímat průtok proudu (μΑ)

Tlak (MPa) proud (μΑ) odlučovací kvóta (%)

0,5 0,6 75

0,3 .0,4 55

I • · · · ·«

Srovnávací příklad

Pro stanovení odlučovací kvóty čistého pojivá práškového laku Crylcoat 430 se postupuje výše popsaným

způsobem, avšak bez přídavku uvedené přísady.
Tlak (MPa)	proud (μΑ)	odlučovací kvóta (%)
0,3	0,1	5
Příklad	1.7
6 dílů sloučeniny z příkladu 1 se za míchání (lopat kové míchadlo nebo dissolver) rozpustí v 94 dílech methylethylketonu. Takto získaný Ink-Jet inkoust má složení

dílů sloučenina z příkladu 1 dílů methylethylketon.

Příklad 1.8 dílů sloučeniny z příkladu 1 se za míchání rozpustí ve 30 dílech glykoletheru (Dowanol EPh, firma Dow Chemical), načež se tento roztok za míchání dá do roztoku 50 dílů deionisované vody s 15 díly xylen-sulfonátu. Takto získaný mikroemulsní inkoust má složení dílů 5 dílů 15 dílů glykolether sloučenina z příkladu 1 xylen-sulfonát (látka zprostředkující hraniční i

plochy, hydrotropní látka) dílů deionisovaná voda.

Příklad 2.1

Postupuje se stejně, jako je popsáno v příkladě 1.1 , přičemž namísto jednoho dílu sloučeniny z příkladu 1 se použije jeden díl sloučeniny z příkladu 2 .

V závislosti na době aktivace se naměří následující q/m-hodnoty [gC/g] :

Doba	aktivace	náboj q/m [gC/g]
5	min	-17
10	min	-17
30	min	-17
2	h	-18
24	h	-16

Příklad 2.2

Postupuje se stejně, jako je popsáno v příkladě 1.3 , přičemž namísto jednoho dílu sloučeniny z příkladu 1 se použije jeden díl sloučeniny z příkladu 2 .

V závislosti na době aktivace se naměří následující q/m-hodnoty [gC/g] :

Doba aktivace náboj q/m [gC/g] • · • · · · • · « » · · • · · · · « • ( « · · ·

5	min	-15
10	min	-30
30	min	-48
2	h	-48
24	h	-39

Příklad 2.3

Postupuje se stejně jako je popsáno v příkladě 2.2 , přičemž se namísto jednoho dílu použije 0,5 dílu sloučeniny z příkladu 2 . V závislosti na době aktivace se naměří následující q/m-hodnoty [pC/g] :

Doba aktivace náboj q/m [pC/g]

5	min	-13
10	min	-20
30	min	-36
2	h	-40
24	h	-31

Příklad 2.4

Postupuje se stejně jako je popsáno v příkladě 2.2 , přičemž se k jednomu dílu sloučeniny z příkladu 2 zapracuje ještě 5 dílů sazí (^Mogul L, Cabot, viz srovnávací příklad A).

V závislosti na době aktivace se naměří následující q/m-hodnoty [pC/g] :

• · · · · · · • · ···* ··· • · · · · «· ·· · · · ·

Doba aktivace náboj q/m [pC/g]

5	min	-30
10	min	-40
30	min	-40
2	h	-36
24	h	-20

Příklad2.5

Postupuje se stejně jako je popsáno v příkladě 2.2 , přičemž se k jednomu dílu sloučeniny z příkladu 2 zapracuje ještě 5 dílů barviva s elektrostatickým positivním triboelektrickým vlastním efektem (C.I. Solvent Blue 125, viz srovnávací příklad B).

V závislosti na době aktivace se naměří následující q/m-hodnoty [pC/g] :

Doba aktivace náboj q/m [pC/g]

5	min	-5
10	min	-4
30	min	-3
2	h	-4
24	h	-5

Vysoký positivní triboelektrický vlastní efekt C.I. Solvent Blue 125 se může přídavkem jednoho dílu sloučeniny z příkladu 2 výrazně přepólovat do negativní oblasti, přiI

čemž negativní nabití potom má také ještě výrazně dobrou konstantnost náboje v závislosti na době aktivace.

Příklad 2.6 dílů sloučeniny z příkladu 2 se za míchání (lopatkové míchadlo nebo dissolver) rozpustí v 94 dílech methylisobutylketonu. Takto získaný Ink-Jet inkoust má složení dílů 94 dílů sloučenina z příkladu 2 methylisobutylketon.

Příklad

2.7 díly sloučeniny z příkladu 2 se za míchání rozpustí ve 15 dílech glykoletheru (Dowanol EPh, firma Dow Chemical) , načež se tento roztok za míchání dá do roztoku 74 dílů deionisované vody s 15 díly xylen-sulfonátu (firma Vitco Surfactans, BRD). Takto získaný mikroemulsní inkoust má složení dílů 3 díly 8 dílů 74 dílů glykolether sloučenina z příkladu 2 xylen-sulfonát deionisovaná voda.

Příklad

A (srovnávací k příkladu 1.5 a 2.4)

Postupuje se stejně jako v příkladě 1.3 , přičemž se namísto jednoho dílu sloučeniny z příkladu 1 zapracuje 5 dílů sazí Mogul L. Cabot.

V závislosti na době aktivace se naměří následující i

q/m-hodnoty [gC/g]

Doba aktivace náboj q/m [gC/g]

5	min	-16
10	min	-16
30	min	-15
2	h	-9
24	h	+ 3

Ukazuje se, že použité saze posunují negativní nabití směrem k positivním hodnotám.

Příklad B (srovnávací k příkladu 2.5)

Postupuje se stejně jako v příkladě 1.3 , přičemž se namísto jednoho dílu sloučeniny z příkladu 1 zapracuje 5 dílů C.I. Solvent Blue 125.

V závislosti na době aktivace se naměří následující q/m-hodnoty [gC/g] :

Doba aktivace náboj q/m [gC/g]

5	min	-29
10	min	-28
30	min	-19
2	h	-8
24	h	+9

Výrazný positivní triboelektrický vlastní efekt modrého barviva je zřetelně patrný.

Claims (13)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Použití 2:1-aluminium-azokomplexních bar.viv vzorců I a I ’ přičemž j ádra A nesou nezávisle na sobě jeden nebo dva substituenty ze skupiny zahrnující alkylovou skupinu s

   1 až 3 uhlíkovými atomy, alkoxyskupinu s 1 až 3 uhlíkovými atomy, kyanoskupinu, alkoxykarbonylovou skupinu s 1 až 3 uhlíkovými atomy v alkoxylu, benzoylovou skupinu, fenoxykarbonylovou skupinu, aminokarbonylovou skupinu, alkylaminokarbonylovou nebo dialkylaminokarbonylovou skupinu s 1 až 4 uhlíkovými atomy v každém alkylu, alkoxyalkylaminokarbonylovou nebo di-(alkoxyalkyl)-aminokarbonylovou skupinu s 1 až 3 uhlíkovými atomy v každém alkoxylu a se 2 až 4 uhlíkovými atomy v každém alkylu, fenylaminokarbonylovou skupinu, aminosulfonylovou skupinu, alkylaminosulfonylovou nebo dialkylaminosulfonylovou skupinu s 1 až 4 uhlíkovými atomy v každém alkylu, alkoxyalkylaminosulfonylovou nebo di-(alkoxyalkyl)-aminosulfonylovou skupinu s 1 až 3 uhlíkovými atomy v každém alkoxylu a se 2 až 4 uhlíkovými atomy v každém alkylu a fenylaminosulfonylovou skupinu všechny R-^ značí nezávisle na sobě skupinu atomů, nutnou pro doplnění jednojaderného nebo dvoujaderného aromatického kruhového systému, která popřípadě může nést substituenty, oba R₂ značí nezávisle na sobě fenylový zbytek, nesoucí popřípadě substituenty, alkylový zbytek s 1 až

   12 uhlíkovými atomy nebo alkoxyalkylový zbytek s 1 až
2. 2 uhlíkovými atomy v alkoxylu a se 2 až 8 uhlíkovými atomy v alkylu a

   X⁺ značí kationt , jednotlivě nebo v kombinaci, jako prostředků pro řízení náboje v elektrofotografických tonerech a vývojkách, jako látek zlepšujících nabíjení v práškových lacích, elektretoI vých materiálech a v elektrostatických dělících postupech, jakož i v Ink-Jet inkoustech a v barevných filtrech.

   2. Použití podle nároku 1 , vyznačující se tím, že 2:1-aluminium-azokomplexní barvivo má vzorec la , lb nebo Ic • · • · • · · · • · · · · ······ · · o

   Xi (Ic), přičemž v těchto vzorcích vždy nezávisle na jiných substituentech oba R značí vodíkový atom, alkylovou skupinu s 1 až 3 uhlíkovými atomy, alkoxyalkylovou skupinu s 1 až

   2 uhlíkovými atomy v alkoxylu a se 2 až 3 uhlíkovými atomy v alkylu nebo fenylovou skupinu,

   R^ značí vodíkový atom, atom halogenu, alkoxyskupinu s

   1 až 2 uhlíkovými atomy nebo alkylovou skupinu s 1 až

   2 uhlíkovými atomy, oba R^ značí vždy jeden 2-ethyl-hexylový zbytek nebo jeden fenylový zbytek, který může nést až tři substituenty, z nichž až dva ze skupiny zahrnující atom chloru nebo bromu, alkylovou skupinu s 1 až 2 uhlíkovými atomy, alkoxyskupinu s 1 až 3 uhlíkovými atomy nebo acetylovou skupinu, • · • · • · · · • · « · · • · · · · ·· ··· · · ·

   X^⁺ značí iont sodný, draselný nebo amonný, nebo alkylamoniový iont s s 1 až 4 uhlíkovými atomy a obě jádra B (vzorec Ia) mohou nést vždy jeden nebo dva substituenty, z nichž vždy jeden ze skupiny zahrnující atom halogenu, hydroxylovou skupinu, alkylovou skupinu s 1 až 2 uhlíkovými atomy, alkoxyskupinu s 1 až 3 uhlíkovými atomy, acetylovou skupinu, benzoylovou skupinu nebo 4,6-bis-(2’,4’-dimethylfenyl)-2-triazinylovou skupinu, nebo jádra B nesou skupiny atomů, potřebné pro doplnění naftalenového jádra, výhodně v poloze 5’- a 6’- .
3. 3. Použití podle nároku 2 , vyznačující se tím, že ve sloučeninách vzorců Ia , lb a Ic jsou skupiny SC^NHR^ v poloze 4- nebo 5- .
4. 4. Použití podle alespoň jednoho z nároků 1 až 3 , vyznačující se tím, že kationt X⁺ nebo X^⁺ je 4-amino-2,2,6,6-tetramethylpiperidinium, 4-hydroxy-2,2,

   6,6-tetramethylpiperidinium nebo 4-keto-2,2,6,6-tetramethylpiperidinium.
5. 5. Použití podle alespoň jednoho z nároků 1 až 4 v kombinaci s dalším positivně nebo negativně řídícím prostředkem pro řízení náboje.
6. 6. Použití podle nároku 5 , vyznačující se tím, že další prostředky pro řízení náboje jsou ze skupiny zahrnující trifenylmethany; amoniové a imoniové sloučeniny; iminiové sloučeniny; fluorované amoniové a imoniové sloučeniny; bis-kationické • · • · · · · · · amidy kyselin; polymerní amoniové sloučeniny; diallylamoniové sloučeniny; arylsulfidové deriváty; fenolové deriváty; fosfoniové sloučeniny a fluorované fosfoniové sloučeniny; calix(n)arény; kruhovitě spojené oligosacharidy (cyklodextriny) a jejich deriváty, obzvláště boresterové deriváty; interpolyelektrolytové komplexy (IPECs); polyesterové soli; benzimidazolony; a aziny, thiaziny nebo oxaziny.
7. 7. Použití podle alespoň jednoho z nároků 1 až 6 , vyznačující se tím, že celková koncentrace 2:1-aluminium-azokomplexního barviva obecného vzorce I nebo I’ a popřípadě přidaného dalšího prostředku pro řízení náboje činí 0,01 až 50 % hmotnostních, výhodně 0,1 až 5 % hmotnostních, vztaženo na celkovou směs elektrofotografického toneru, vývojky, práškového laku, elektretového materiálu nebo Ink-Jet inkoustu.
8. 8. Elektrofotografický toner, vyznačující se tím, že obsahuje aluminium-azosloučeninu obecného vzorce I nebo I’ podle jednoho nebo několika nároků 1 až 4 a popřípadě jeden nebo více positivně nebo negativně řídících prostředků pro řízení náboje v koncentraci 0,01 až 50 % hmotnostních, výhodně 0,5 až 20 % hmotnostních, vztaženo na celkovou směs toneru, jakož i obvyklé pojivo toneru.
9. 9. Práškový lak, vyznačující se tím, že obsahuje aluminium-azosloučeninu obecného vzorce I nebo I’ podle jednoho nebo několika nároků 1 až 4 a popřípadě jeden nebo více positivně nebo negativně řídících prostředků pro řízení náboje v koncentraci 0,01 až 50 % hmotnostních, výhodně 0,5 až 20 % hmotnostních, vztaženo na celkovou směs práško• · · • · · • · • · · • · · • · · ♦ · · • · · · · vého laku, jakož i obvyklé pojivo práškového laku.
10. 10. Ink-Jet značkovací kapalina, vyznačující se tím, že obsahuje 0,5 až 15 % hmotnostních aluminium-azosloučeniny obecného vzorce I nebo I’ podle jednoho nebo několika nároků 1 až 4 .
11. 11. Ink-Jet značkovací kapalina podle nároku 10 , vyznačující se tím, že obsahuje 5 až 99 % hmotnostních vody a 0,5 až 94,5 % hmotnostních organického rozpouštědla a popřípadě hydrotropní sloučeninu.
12. 12. Ink-Jet značkovací kapalina podle nároku 10 , vyznačující se tím, že obsahuje 85 až

    94,5 % hmotnostních organického rozpouštědla a popřípadě hydrotropní sloučeninu.
13. 13. Holt-Melt Ink-Jet inkousty, vyznačující se tím, že sestávají v podstatě ze 20 až 90 % hmotnostních vosku, který taje při teplotě v rozmezí 60 až 140 °C a z 1 až 10 % hmotnostních aluminium-azosloučeniny obecného vzorce I nebo I’ podle jednoho nebo více nároků 1 až 4 .