CZ24296A3

CZ24296A3 - Process for producing printing inks hardenable by means of oxygen

Info

Publication number: CZ24296A3
Application number: CS96242A
Authority: CZ
Inventors: Bernhard Dr Prantl; Dirk Dr Lawrens; Rolf Walz
Original assignee: Basf Lacke & Farben
Priority date: 1990-04-07
Filing date: 1991-04-08
Publication date: 1997-02-12
Also published as: ATE129721T1; SK278984B6; TR25200A; MX25217A; DK0451657T3; CS97091A3; PL169631B1; DE59106792D1; CZ281850B6; FI911639A; FI103977B; AU635119B2; PL169051B1; AU7411191A; EP0451657B1; DE4011376A1; EP0451657A3; CA2039902A1; CZ281574B6; FI103977B1

Description

Způsob výroby tiskových barev vytvrditelných pomocí.,-kyslíku—

Oblast techniky

Tento vynález se týká způsobu výroby tiskových barev vytvrditelných pomocí kyslíku, v roztocích minerálních olejů, kde se jako pojivo použije 2 až 60 % hmotnostních, vztaženo na celkovou hmotnost tiskové barvy, oxidačně zesítující uretanové pryskyřice, která je prosta isokyanátu, a která je vyrobitelná reakcí

A) 100 dílů hmotnostních esteru vzniklého z a-j_) alifatického alkoholu obsahujícího 3 až 8 atomů uhlíku s alespoň třemi hydroxyskupinami a a₂) nenasycené mastné kyseliny obsahující 8 až 40 atomů uhlíku nebo jejího glycerin-esteru a ^a3) popřípadě alifatické nebo aromatické polykarboxylové kyseliny obsahující 4 až 20 atomů uhlíku nebo jejího anhydridu, v množství až do 60 % hmotnostních, vztaženo na mastnou kyselinu uvedenou ad ^a2>' s

B) b-^) 3 až 120 díly hmotnostními polyhydroxykarboxylové kyseliny obsahující 5 až 15 atomů uhlíku s alespoň dvěma hydroxyskupinami a b₂) 10 až 100 díly hmotnostními alifatického nebo cykloalifatického polyisokyanátu nebo jejich směsi, za teploty 50 až 150 ’C v přítomnosti nepolárních minerálních olejů o rozmezí teploty varu od 100 do 350 °C, které jsou inertní k isokyanátům.

Tento vynález se dále týká tiskových barev, které obsahují tato pojivá.

Dosavadní stav technikv

Je obecně známo, že se oleje nebo pryskyřice, zesítovatelné vzdušným kyslíkem, používají při výrobě tiskových barev, aby se zlepšila mechanická a chemická stálost tisku.

Lněný olej, který díky svému obsahu několikanásobně nenasycených mastných kyselin náleží k oxidačně vysušujícím olejům, se již dlouho používá do tiskových barev.

Také uretanové oleje na bázi oleje lněného se používají k tomuto účelu, přičemž dochází k reakci monoglyceridů nebo diglyceridů nenasycených mastných kyselin s diisokyanáty.

Jako oxidačně zesíůovatelné složky se mohou také používat vysýchající” alkydové pryskyřice. Takové polyesterové pryskyřice modifikované nenasycenými mastnými kyselinami se mohou například vyrobit z lněného oleje, glycerinu a anhydridu kyseliny ftalové (srov. Printing Ink Manual, str. 184 až 186 a 202 až 203, 4. vyd., Londýn /1988/).

Z evropského patentového spisu č. 0 017 199A jsou známy oxidačně vytvrzující pryskyřice, které se získají reakcí uretanového prepolymeru z diisokyanátu a dihydroxyalkankarboxylové kyseliny s polotovarem vzniklým z polyolu a nenasycených mastných kyselin.

Až dosud známé oleje nebo pryskyřice se však dají podle přání obvykle používat jako vysýchající” složky tiskových barev na bázi minerálních olejů, které jsou vhodné pro liniový hlubotisk.

Takové tiskové barvy musí totiž současně vyhovovat těmto požadavkům:

rozpustnost v minerálním oleji, dobrá dispergovatelnost ve vodě nebo vodných roztocích hydroxidu alkallického kovu, aby se tím mohla rychle a bezpečně odstranit přebytečná barva z tiskařského válce, dobrá stálost v alkalickém prostředí po vytvrzení.

Systémy známé až dosud splňovaly tyto požadavky pouze částečně.

Další problém spočívá v tom, že tiskové barvy mají sklon k tvorbě škraloupu, co při řadě používaných tiskových technik působí obtíže, například jestliže zaschnou barvy při déle trvajícím odstavení tiskařského stroje v barvícím ústrojí. Proto je zapotřebí získat tiskové barvy, které budou mít proti běžným tiskovým barvám zřetelně zpomalenou tvorbu škraloupu, avšak na potiskovaném materiálu budou rychle prosýchat (tak zvaný skinnex-efekt).

Tento účinek se může dosáhnout přídavkem antioxidačních činidel, jako těkavých oximů, fenolových derivátů nebo chinonů (srov. Printing Ink Manual, str. 341, 4. vyd. Londýn /1988/). Nevýhodou tohoto známého způsobu však je, že použití fenolových derivátů může vést k žloutnutí a že chinony nepříznivě ovlivňují schnutí potištěného materiálu. Přísada oximů je proto problematická, protože oximy vzhledem ke své těkavosti se často vůbec nedostanou do místa, kde mají působit.

Úkolem tohoto vynálezu je najít pryskyřice, které mají vysýchající vlastnosti a současně z jedné strany splňují požadavek rozpustnosti v minerálních olejích a z druhé strany jsou dispergovatelné ve vodě.

Podstata vvnálezu

Byly nalezeny oxidačně zesítující uretanové shořte pryskyřice, které jsou již definovány/□ vroh^C Byl nalezen také již vymezený způsob jejich výroby, stejně jako jejich použití v tiskových barvách a tiskové barvy, které obsahují tyto pryskyřice.

Složka A

Jako složka A přicházejí v úvahu estery z a-jj alifatického alkoholu s alespoň třemi hydroxyskupinami, a₂) nenasycené mastné kyseliny obsahující 8 až 40 atomů uhlíku a a₃) popřípadě alifatické nebo aromatické polykarboxylové kyseliny, které obsahuji volné hydroxyskupiny v rozsahu, který odpovídá hydroxylovému číslu 50 až 150 mg KOH/g.

Jako vhodné alifatické alkoholy obsahující 3 až 8 atomů uhlíku s alespoň třemi hydroxyskupinami přicházejí v úvahu například glycerin, trimethylolpropan, pentaerytrit, dipentaerytrit, sorbit nebo jejich směsi, přičemž výhodný je pentaerytrit.

Vhodné složky a₂) jsou alespoň jednou nenasycené mastné kyseliny obsahující 8 až 40 atomů uhlíku, jako je například kyselina linolová, kyselina eleostearová nebo s výhodou kyselina izolovaná z lipového oleje nebo kyselina ricinolejová.

V případě, že je žádoucí vyšší molekulová hmotnost, k prodloužení řetězce se mohou použít alifatické nebo aromatické polykarboxylové kyseliny obsahující 4 až 20 atomů uhlíku nebo jejich anhydridy. Vhodné sloučeniny a₃) jsou například kyselina ftalová, kyselina isoftalová, kyselina tereftalová nebo kyselina tetrahydroftalová, kyselina maleinové, kyselina fumarová, kyselina adipová nebo anhydrid kyseliny maleinové.

Množství složky a₃) může být stanoveno tak, že odpovídá až 60 % hmotnostním, s výhodou 10 až 30 % hmotnostním, složky a₂) (= 100 % hmotnostních).

Místo čisté mastné kyseliny a₂) se mohou použít přírodní oleje, které obsahují odpovídající nenasycené mastné kyseliny ve formě glycerin-esterů. Vhodnými oleji jsou například perillový olej, sojový olej, světlicový olej, oiticikový olej nebo s výhodou lněný olej nebo ricinový olej (dehydratovaný ricinový olej), přičemž se odměří množství, které odpovídá obsahu glyceridů mastných kyselin.

Množství alifatického alkoholu a_x) se potom zvolí s ohledem na obsah glycerinu přírodního esteru mastné kyseliny tak, že výsledný ester A obsahuje ještě volné hydroxyskupiny v takovém rozsahu, který odpovídá hydroxylovému číslu 50 až 150 ng KOH/g.

Výroba esteru A se provádí běžným způsobem za teploty 150 až 270 °C. Reakce se může provádět v přítomnosti kyselého esterifikačního katalyzátoru, jako je například kyselina p-toluensulfonová. Vznikající reakčni voda se může obvyklým způsobem odstraňovat z reakční směsi pomocí odlučovače vody.

Esterová složka A, která vykazuje hydroxylové číslo 50 až 150 mg KOH/g, se může potom modifikovat reakčním produktem B.

Reakční produkt B

Jako složky b-jJ přicházejí v úvahu hydroxyalkankarboxylové kyselina s 5 až 15 atomy uhlíku, které obsahují alespoň dvě hydroxyskupiny. Zvláště vhodné jsou 2,2-di(hydroxymethyl)karboxylové kyseliny, jako je kyselina 2,2-dihydroxymethylmáselná a 2,2-di(hydroxymethyl)propionová.

Množství složky bj) může být stanoveno tak, že činí 3 až 120 dílů hmotnostních, vztaženo na 100 dílů hmotnostních esteru A.

Jako složky b₂) se hodí alifatické diisokyanáty nebo polyisokyanáty obsahující 4 až 25 atomů uhlíku nebo jejich směsi, jako s výhodou hexamethylendiisokyanát, 4,4'-dicyklohexylmethandiisokyanát nebo isoforondiisokyanát.

Množství složky b₂) obnáší 10 až 100 dílů hmotnostních na 100 dílů hmotnostních složky A.

Sloučeniny b-j.) ^a b₂) se nechají reagovat se složkou

A za teploty 50 až 150 °C, s výhodou za teploty 60 až 90 ’C, přičemž se může pracovat jak při normálním tlaku, tak také při tlaku až do 1,0 MPa. Reakce se ke snížení viskozity reakční směsi provádí v přítomnosti takového nepolárního organického rozpouštědla, které se chová vůči isokyanátovým skupiným inertně. Jako vhodná rozpouštědla přicházejí v úvahu například minerální oleje s rozmezím teploty varu 100 až 350 °C, kterými mohou být jak aromatické látky, tak také látky prosté aromátů.

Reakce probíhá obvykle tak dlouho, až zreagují všechny hydroxyskupiny reaktivní s isokyanáty za těchto podmínek.

V případě, že se použije isokyanátová složka v takovém množství, že jí je přebytek ve vztahu k reaktivním hydroxyskupinám, zbývající isokyanátové skupiny se desaktivují přídavkem jednomocného alkoholu obsahujícího 1 až 18 atomů uhlíku. Jako jednomocné alkoholy přicházejí v úvahu také monoestery nebo monoethery alkoholů, jako například diethylenglykolmonoethylether. Je však také možné nechat zreagovat zbývající isokyanátové skupiny s kyselinou hydroxypivalovou. Obvykle se přidává jednonásobný až pětinásobný přebytek alkoholové složky. Desaktivace isokyanátových skupin se může provádět za teploty do 20 do 150 °C.

Stanovení obsahu isokyanátu může provést odborník známým způsobem pomocí isokyanátového čísla a v jednotlivém případě množství potřebného jednomocného alkoholu se dá zjistit jednoduchým pokusem.

Při výhodné formě provedení se kyselé skupiny složky bjJ částečně nebo zcela neutralizují terciárními aminy obsahujícími 3 až 24 atomů uhlíku nebo terciárními aminoalkoholy obsahujícími 3 až 24 atomů uhlíku, přičemž amin se také může přidat v přebytku. Jako terciární aminy přicházejí v úvahu trimethylamin, triethylamin, dimethylethylamin, dimethylisopropylamin, tripentylamin nebo tri-2-ethylhexyl8 amin.

Jako terciární aminoalkoholy obsahující 3 až 24 atomů uhlíku se hodí například triethanolamin, butyldiethanolamin, dimethylneopentanolamin, dimethylaminobutanol, dimethylaminohexanol, dimethylaminodiglykol nebo diethylamino-1,2-propandiol.

Obvykle se všechny reakce provádějí diskontinuálně, avšak je také možné pracovat kontinuálně, například v kaskádě míchaných kotlů.

Průmyslový využitelnost

Oxidačně zesítující uretanové pryskyřice podle tohoto vynálezu se vynikajícně hodí jako vysýchající složky pro tiskové barvy na bázi minerálních olejů a současně způsobují pokles nežádoucí tvorby škraloupu, aniž by negativně ovlivňovaly rychlé proschnutí na potištěném materiálu.

Uretanové pryskyřice se obvykle používají v množství od 2 do 60 % hmotnostních, s výhodou od 2 do 40 % hmotnostních, obzvláště výhodně od 10 do 40 % hmotnostních, přičemž množství je vždy vztaženo na celkovou hmotnost tiskové barvy.

Na základě dobré rozpustnosti v minerálním oleji se mohou vyrobit tiskové barvy pro tisk ofsetem, hlubotiskem a pro tisk knih.

Takové tiskové barvy mohou k urychlení antioxidačního působení také obsahovat sušidla, například soli kobaltu nebo soli manganu.

Jako další pojivo mohou být použity takové pryskyřice, které vyhovují s ohledem k požadavkům na rozpustnost v minerálních olejích, dispergovatelnost ve vodě a stálost v alkalickém prostředí, například kyselé pryskyřice na bázi kalafuny, jako jsou popsány v německé patentové přihlášce P 38 31 242.5. Takové kyselé pryskyřice na bázi kalafuny se mohou získat reakcí maleinované kalafuny s resoly a připojenou modifikací aminoalkoholy a nenasycenými mastnými kyselinami.

Jako pigmenty se používají obvyklé pigmenty, které jsou vhodné pro tiskové barvy na bázi minerálních olejů.

Vhodné minerální oleje jsou například alifatické a/nebo aromatické uhlovodíky, které mají rozmezí teploty varu od 150 do 300 ’C.

Kromě svrchu uvedených látek mohou tiskové barvy obsahovat ještě plniva a běžné přísady.

Kromě uvedeného se tiskové barvy vyrobené podle tohoto vynálezu mohou také používat v tiskových barvách pro sítový tisk, jakož i v běžných hlubotiskových barvách a flexo-tiskových barvách. Na základě dobré dispergovatelnosti se mohou také používat ve vodných tiskových barvách.

Příklady provedeni vynálezu

Výroba pryskyřic používaných podle tohoto vynálezu

Příklad 1

2^520 g kyseliny ricinolejové se promíchá pod dusíkovou atmosférou s 657 g pentaerytritu, 291 g anhydridu kyseliny ftalové, 473 g xylenu a 3,5 g kyseliny p-toluensulfonové a během 4 hodin zahřívá na teplotu 180 °C, přičemž vznikající reakční voda se odstraňuje v odlučovači vody. Reakce pokračuje za teploty 180 °C až do dosaženi čísla kyselosti 8 mg KOH/g a hydroxylového čísla 95 mg KOH/g. 612 g reakčního produktu, který vznikl, se opět pod dusíkovou atmosférou smíchá s 635 g minerálního oleje, zbaveného aromatických látek, o rozmezí teploty varu od 240 do 270 °C, se 100 g kyseliny dimethylolpropionové a 198 g dimethylisopropylaminu a rozpustí za teploty 100 ’C. K tomuto roztoku se přikape za teploty 80 °C 240 g isoforondiisokyanátu. Reakční teplota se udržuje 80 C, až všechny isokyanátové skupiny zreagují. Nakonec se reakční směs zahřeje na teplotu 130 “C za sníženého tlaku asi 5 kPa, přičemž se všechny lehce těkavé složky kromě minerálního oleje o vysoké teplotě varu oddestilují. Získá se čirý roztok pryskyřice, který má viskozitu 2^900 Pa.s za teploty 23 ’C, obsah sušiny 60 % a číslo kyselosti 50 mg KOH/g, vztaženo na pevnou pryskyřici.

Příklad 2 u

2^400 g mastných kyseliny lněného oleje se pod dusíkovou atmosférou smíchá s 657 g glycerinu, 474 g kyseliny tereftalové, 472 g xylenu a 4 g kyseliny p-toluensulfonové a během 3 hodin zahřívá na teplotu 180 °C za odstraňování reakční vody. Reakční směs se udržuje na této teplotě až do dosažení čísla kyselosti 6 mg KOH/g a hydroxylového čísla potom 105 mg KOH/g a/poté/se rozpouštědlo oddestiluje za sníženého tlaku. Potom se 390 g tohoto produktu smíchá s 67 g kyseliny dimethylolpropionové a 100 g N-methylpyrrolidonu a za teploty 80 ’C se přikape 173 g isoforondiisokyanátu a 1 g dibutylcín-dilaurátu. Po jednohodinové reakci za teploty 80 °C se reakční směs zahřívá na teplotu 120 °C, až všechny isokyanátové skupiny zreagují. Potom se přidá 138 g minerálního oleje zbaveného aromatických látek, který má rozmezí teploty varu 140 až 220 ’C. Získá se čirý roztok pryskyřice, který má viskozitu 800 Pa.s za teploty 23 °C, obsahu sušiny 45 % a číslo kyselosti 50 mg KOH/g, vztaženo na pevnou pryskyřici.

Pryskyřice projevuje vynikající rozpustnost ve zředěném vodném roztoku hydroxidu alkalického kovu.

Příklad 3 ^2° g isomerginové mastné kyseliny se pod dusíkovou atmosférou smíchá s 652 g pentaerytritu, 279 g anhydridu kyseliny ftalové, 3 g tetrabutyl-ortotitanátu a 470 g xylenu a po dobu 4 hodin zahřívá na teplotu 180 ’C při odlučování reakční vody. V reakci se pokračuje za teploty 180 °C, až se dosáhne čísla kyselosti 8 mg KOH/g a hydroxylového čísla 95 mg KOH/g. Nakonec se oddestilují těkavé složky za sníženého tlaku. 717 g tohoto produktu se smíchá s 750 g minerálního oleje, o rozmezí teploty varu 260 až 290 °C, a s 238

Poicrn g dimethylisopropylaminu. jketé^se za teploty 80 °C pomalu přidá 300 g isoforondiisokyanátu. Po jednohodinové reakci za teploty 80 ° C se reakční směs zahřeje na teplotu 120 °C a těkavé složky se oddestilují za sníženého tlaku. Takto získaný roztok pryskyřice má obsah sušiny 50 %, viskozitu ^200 Pa.s za teploty 23 ’C a číslo kyselosti 40 mg KOH/g, vztaženo na pevnou pryskyřici.

Příklad 4

374 g reakčního produktu z mastné kyseliny, pentaerytritu a anhydridu kyseliny ftalové z příkladu 1 se uvede do styku s 57 g kyseliny dimethylolpropionové a 57 g N-methylpyrrolidovnu za teploty 85 ’C se přikape 174 g 4,4'-diisokyanato-dicyklohexylmethanu (HMDI) a 1 g dibutylcín-dilaurátu. Po jednohodinové reakci za teploty 85 °C se reakční teplota zvýší na 120 ’C a reakční směs se na této teplotě udržuje, až všechny isokyanátové skupiny zreagují. Po přidání 348 g minerálního oleje o rozmezí teploty varu 240 až 270 °C se lehce těkavé složky z roztoku pryskyřice oddestilují za teploty 120 °C při sníženém tlaku, získaný roztok pryskyřice má obsahu sušiny 58 % a dá se lehce zpracovat na tiskovou barvu za teploty 50 až 80 °C. Číslo kyselosti, vztažené na pevnou pryskyřici, činí 37 mg KOH/g.

Příklad 5

Pod dusíkovou atmosférou se dohromady smíchá 2J520 g kyseliny ricinolejové, 879 g pentaerytritu, 805 g anhydridu kyseliny ftalové, 4 g kyseliny p-toluensulfonové a 450 g xylenu a reakční směs se zahřívá během 3 hodin za teploty 180 “C při odlučování reakční vody. Reakce pokračuje za teploty 180 C, až se dosáhne čísla kyselosti 6 mg KOH/g u reakční směsi a nakonec se lehce těkavé složky oddestilují za teploty 180 °C při sníženém tlaku. 657 g takto získaného produktu se uvede do styku s 99 g kyseliny dimethylolpropionové a 75 g dimethylaminodiglykolu a za teploty 130 C se rozpustí na čirý roztok. Po přídavku 94 g minerálního oleje zbaveného aromatických látek, který má rozmezí teploty varu 160 až 210 °C, se pomalu za teploty 80 °C přidá 111 g isoforondiisokyanátu. Jakmile se dosáhne zbytkové hodnoty isokyanátu 0,5 %, přidá se 99 g ethylenglykolmonobutyletheru a dalších 120 g minerálního oleje. Takto získaný čirý roztok pryskyřice má obsah sušiny 75 % a viskozitu 200 Pa.s za teploty 23 °C. Číslo kyselosti pevné pryskyřice činí 46 mg KOH/g.

Srovnávací pokus A (provedení podle evropského patentového spisu č. 17 199, příklad XI)

Pod dusíkovou atmosférou se smíchá 100 g kyseliny dimethylolpropionové, 240 g isoforondiisokyanátu, 0,4 g dibutylcín-dilaurátu a 380 g acetonu. Směs se zahřeje na teplotu 60 °C a za této teploty se udržuje jednu hodinu, aby se umožnilo lepší proběhnutí reakce. Potom se během jedné hodiny k této reakční směsi za teploty 38 až 43 °C přidá 612 g produktu získaného z kyseliny ricinolejové, pentaerytritu a anhydridu kyseliny ftalové, z příkladu 1. Reakční smés se nakonec zahřeje na teplotu 57 °C a na této teplotě udržuje dalších 6 hodin, přičemž se přidává 635 g minerálního oleje zbaveného aromatických látek, o rozmezí teploty varu 240 až 270 “C. Nakonec se za teploty 130 ”C a tlaku 50 kPa oddestilují lehce těkavé složky.

Tímto způsobem se nemůže získat čirý roztok pryskyřice. Vzniklá pryskyřice je těžce rozpustná v minerálním oleji, který neobsahuje aromatické látky.

Kalafunová pryskyřice, jako pojivo pro výrobu tiskových barev

Výroba se provede podle německé patentové přihlášky P 38 31 242.5, příklad 2.

1^336 g kalafuny se roztaví pod dusíkovou atmosférou a za teploty 100 “C se uvede do styku s 270 g butylfenolu,

141 g paraformaldehydu, 8 g oxidu hořečnatého a 150 g butanolu. Reakční směs se zahřívá po dobu 4 hodin na teplotu 110 °C pod zpětným chladičem a potom se teplota během časového rozmezí 5 hodin zvýší na 200 ’C, přičemž lehce těkavé složky se oddestilují. Nakonec se během 30 minut přidá 235 g anhydridu kyseliny maleinové, reakční směs se zahřívá potom na teplotu 200 ^eC po dobu 2 hodin a /poté^ochladí na teplotu 160 °C. K reakční směsi se při teplotě 160 °C přidá 145 g ethanolaminu, vše se udržuje jednu hodinu za teploty 160 C a během časového rozpětí 2 hodin zahřeje na teplotu 180 °C. Potom se přidá 638 g kyseliny ricinolejové. Reakční směs se dále zahřívá na teplotu 200 °C po dobu 5 hodin, přičemž se oddestiluje reakční voda. Získá se kondenzační produkt, který má teplotu měknutí 60 C.

Příklad 6

Tisková barva pro liniový hlubotisk

Tisková pasta se vyrobí obvyklým způsobem z těchto

složek:
160	g	reakčního produktu podle příkladu	1
100	g	pigmentu Heliogenblau D 7030
250	g	plavené křídy
100	g	permanentní běloby
130	g	kyselé kalafunové pryskyřice jako	pojivá
40	g	dodecylbenzensulfonát, sodná sůl
20	g	octanu kobaltnatého
100	g	^f minerálního oleje o rozmezí teploty varu 290 ’C
100	g	montánního vosku.

Touto pastou se potiskne hlubotiskovým způsobem papír, který je odolný proti vlhkosti. Potištěné archy papíru nejsou lepivé, takže se ušetří vložené listy. Přebytečná barva se dá z tiskařských válců smýt rychle, bez námahy a zcela pomocí 0,3 a 1% roztoku hydroxidu alkalického kovu.

Po vytvrzení, které proběhne asi za 5 až 6 dnů, se prokáže pronikavě čistý tisk jako tisk s vynikající stálostí v alkalickém prostředí.

Příklady 7 až 10

Podobné výsledky jako v příkladě 6 se /docí-fc-i/ dosáhne s tiskovými pastami, které místo reakčního produktu podle příkladu 1 obsahují reakční produkt podle příkladů 2 až 5.

Srovnávací pokus B

Tisková barva, která místo toho obsahuje reakční produkt ze srovnávacího příkladu, je pouze mírně rozpustná v alkalickém prostředí a nedá se použít k potiskování.

Srovnávací pokus C

Tisková pasta, ve které se nahradí reakční produkt z příkladů 1 až 5 komerčně dostupnou, olejem nastavenou, vysýchající alkydovou pryskyřicí modifikovanou kyselinou ricinolejovou a kyselinou ftalovou, je pouze pomalu a neúplně rozpustná v hmotnostně 0,3 až 1% vodném roztoku hydroxidu alkalického kovu.

Ofsetová tisková barva se skinnex-efektem

Příklady 11 až 13

Tisková barva podle příkladu		11	12	13
Pojivo podle příkladu l¹)	(g)	400	250	200
Alkydová pryskyřice ¹)'²)	(g)	200	150	200
Fenolová pryskyřice modifikovaná
kalafunou ¹)»³)	(g)	-	230	330
Pigment Heliogenblau D 7032	(g)	180	150	150
Lakový lněný olej	(g)	200	200	100
Sušidlo (12 % hmotnostních oktoátu
manganatého v minerálním oleji)	20	20	20

jako hmotnostně 50% roztok ve vysoko vroucím minerálním oleji ²) komerčně dostupná alkydová pryskyřice na bázi anhydridu kyseliny ftalové, lněného oleje a glycerinu ³) pryskyřice popsaná v německé patentové přihlášce P 38 31 242.5.

Ze složek uvedených svrchu se obvyklým způsobem vyrobí ofsetová tisková barva a její vlastnosti se testují pro technické použití. Výsledky jsou uvedeny v následující tabulce.

Vlastnosti pro technické použití

Tisková barva podle příkladu

12 13

Vytvoření škraloupu na dávce barvy po

Vyschnutí v barvícím ústrojí tiskařského stroje po Oschnuti tisku po 1 dni

(dny)	2	2	1
(dny)	2 dobré	2 dobré	1 velmi dobré

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Způsob výroby tiskových barev vytvrd působením kyslíku v roztocích minerálních olejů, při se jako pojivo použije 2 až 60 % hmotnostních, vztaženo na celkovou hmotnost tiskové barvy, oxidačně zesítující uretanové pryskyřice, která je prosta isokyanátu, která je vyrobitelná reakcí

A) 100 dílů hmotnostních esteru vzniklého z a^) alifatického alkoholu obsahujícího 3 až 8 atomů uhlíku s alespoň třemi hydroxyskupinami, a₂) nenasycené mastné kyseliny obsahující 8 až 40 atomů uhlíku nebo jejího glycerin-esteru a a₃) popřípadě alifatické nebo aromatické polykarboxylové kyseliny obsahující 4 až 20 atomů uhlíku nebo jejího anhydridu, v množství až 60 % hmotnostních, vztaženo na mastnou kyselinu uvedenou ad ^a2> ' přičemž ester obsahuje volné hydroxyskupiny v rozsahu odpovídajícím hydroxylovému číslu 50 až 150 mg KOH/g, s

B) bjJ 3 až 120 díly hmotnostními polyhydroxykarboxylové kyseliny obsahující 5 až 15 atomů uhlíku s alespoň dvěma hydroxyskupinami a b₂) 10 až 100 díly hmotnostními alifatického nebo cykloalifatického polyisokyanátu nebo jejich směsi, vyznačující se t í m, že se reakce provádí za teploty 50 až 150 ’C v přítomnosti nepolárních minerálních olejů o rozmezí teploty varu od 100 do 350 °C, které jsou inertní k isokyanátům.

působením kyslíku v roztocích minerálních olejů, při kterém se jako pojivo použije 2 až 40 % hmotnostních, vztaženo na celkovou hmotnost tiskové barvy, oxidačně zesítující uretanové pryskyřice, která je prosta isokyanátu, která je vyrobitelná reakcí

A) 100 dílů hmotnostních esteru vzniklého z a^J alifatického alkoholu obsahujícího 3 až 8 atomů uhlíku s alespoň třemi hydroxyskupinami, a₂) nenasycené mastné kyseliny obsahující 8 až 40 atomů uhlíku nebo jejího glycerin-esteru a a₃) popřípadě alifatické nebo aromatické polykarboxylové kyseliny obsahující 4 až 20 atomů uhlíku nebo jejího anhydridu, v množství až 60 % hmotnostních, vztaženo na mastnou kyselinu uvedenou ad ^a2>' přičemž ester obsahuje volné hydroxyskupiny v rozsahu odpovídajícím hydroxylovému číslu 50 až 150 mg KOH/g,

B) bj) 3 až 120 díly hmotnostními polyhydroxykarboxylové kyseliny obsahující 5 až 15 atomů uhlíku s alespoň dvěma hydroxyskupinami a b₂) 10 až 100 díly hmotnostními alifatického nebo cykloalifatického polyisokyanátu nebo jejich směsi, vyznačující se tím, že se reakce provádí za teploty 50 až 150 °C v přítomnosti nepolárních minerálních olejů o rozmezí teploty varu od 100 do 350 °C, které jsou inertní k isokyanátům.