CZ22586U1

CZ22586U1 - Kotva pro tepelně izolační stavební systémy a její ukotvení v tepelně izolačních stavebních systémech

Info

Publication number: CZ22586U1
Application number: CZ201124226U
Authority: CZ
Inventors: Mícek@Ivan
Original assignee: Ecoraw.Cz S.R.O.
Priority date: 2011-04-18
Filing date: 2011-04-18
Publication date: 2011-08-15

Description

Oblast techniky

Technické řešení se tyká kotvy pro tepelně izolační stavební systémy, která je zhotovená z ploŠ5 ného převážně rovinného materiálu kovového příp, jiného materiálu s odpovídajícími pevnostními vlastnostmi, s oky či otvory nebo perforacemi po celém povrchu, vyplněného výplňovou hmotou. Kotva je podélná ve směru své podélné osy s danou délkou, a daným průřezem kolmým v řezu na podélnou osu kotvy. Kovovým materiálem pro spiráluje kovové pletivo nebo síťovina z nerezu, nebo s antikorozní úpravou, nebo tenká deska s otvory průchozími perforacemi či záse10 ky, případně jiným materiálem s odpovídajícími pevnostními vlastnostmi pro spirálu, jako je plastový materiál ve formě tenké desky s otvory či oky, či pletivo či síťovina. Tento plošný převážně rovinný kovový příp. jiný materiál s odpovídající pevností s oky, otvory, je navinutý kolem podélné osy rozpěrky s nejméně jedním ukončeným závitem, s počátkem závitu prostorové spirály paralelním k podélné ose, a s koncem závitu či posledním závitem situovaným převážně na vnějším plášti nebo vytvářejícím částečně či úplně vnější plášť kotvy z tohoto materiálu.

Technické řešení se týká též ukotvení této kotvy v tepelně izolačních stavebních systémech. Dosavadní stav techniky

Dosud se provádí spojení či ukotvení stavebních materiálů tak, že se používá hmoždinek, umělohmotných rozpěrek a kovových prvků. Hmoždinky drží obvykle jen v pevných podkladech. Ko20 vové rozpěrky se používají na náročná spojení a obvykle se Šroubují nebo se používá dalších mechanických spojovacích prvků. Hmoždinky či umělohmotné rozpěrky s hlavicí drží jen v pevných podkladech a vyžadují většinou další mechanické či výztužné prvky nebo lepidla. Stávající typy hmoždinek a rozpěrek se z uchycovaného materiálu mohou uvolňovat a svým postupným uvolňováním narušit rovnost stěn.

Stávající stav způsobů kotvení převážně stavebních prvků využívá následující principy:

- Mechanické kotvení kovovými a plastovými hmoždinkami. Není vhodné pro měkké a málo soudržné materiály. Vyžaduje vysokou tuhost spojovaných částí, aby mohlo dojít k mechanickému rozepření kotvicích prvků v materiálech, jako je beton, plné zdivo, dřevo apod.

- Chemické kotvy do perforovaných a částečně dutých stavebních konstrukcí tuhé konzistence, jako jsou duté cihly, pórobeton, termobloky apod. Princip spočívá v zaliti kotvícího elementu dvousložkovou lepicí hmotou, kterou po dobu tuhnutí zajišťuje proti odkapávání plastový nebo kovový perforovaný tubus.

- Rozpěrky jsou určeny do méně soudržných materiálů, např. měkkých izolací. Soudržnost vytváří kovový svitek, kterým expanduje napěněný plast a vyplňuje veškerý prostor a nerovnosti, které vzájemně spojuje tvar svitku. Svou pevností dostačuje pro kotvení izolačního souvrství a pružnou fixaci spojovaných ploch.

Všechny tyto známé způsoby vyžadují předvrtané otvory, a proto je možno je používat většinou jen pro daný účel. U žádného způsobu není zcela univerzální použití, např. pro sprašné a nesoudržné podklady, které neumožní vytvoření adhezní vrstvy.

CZ 290 305 B6, 1996 CZ, korespondující s DE 29 6174 95 U popisuje rozpěrku pro stavební účely, která sestává z nejméně z jednoho trubkovitého prvku, zhotoveného ve tvaru svitku, s oky či perforací, vyplněného výplňovou hmotou uvnitř í vně trubkovitého prvku. Výplňovou hmotou je s výhodou vypěněný plast. Trubkovité prvky různých průměrů mohou být uloženy jeden ve druhém. Trubkovitý prvek může být zhotoven z kovového pletiva nebo perforovaného plastu.

Trubkovitý prvek může mít uvnitř na jednom ěi obou koncích úchytný prvek. V případě potřeby může být v trubkovitém prvku rozpěrky uložen výztužný prvek.

-1CZ 22586 Ul

Výhodou této rozpěrky je, že umožňuje poměrně jednoduchým způsobem ukotvení, uchycení a spojení veškerých stavebních materiálu. Rozpěrka kotví po celém obvodu otvoru, procházejícího mezi spojovanými materiály, a potom toto kotvení je účinnější než dosud známá kotvení pomocí rozpěrek s hlavicemi. Tyto rozpěrky pri použití pro zavěšování středně těžkých předmětů pomocí vloženého elementu vyžadují zapěnění PE hmoždinky do rozpěrky tak, aby umožňovala Šroubování vrutů. Tato rozpěrka má poměrně malou schopnost zvýšit své pevnostní vlastnosti, jednoduchým a nekomplikovaným způsobem, a to navinutím většího počtu závitů do svitku. Dotýkající se vrstvy závitů omezují schopnost expandování pěny směrem ke stěnám kotevního otvoru. Tím se snižuje velikost kotvicích sil. Tato kotva je schopna bezpečně přenášet zatížení jen do jisté hranice.

Nevýhodou tohoto řešení je, že těsné navinutí vrstev svitku, které se plošně dotýkají po celé délce svitku, může uzavřít expandující pěnu uvnitř svitku a pěna nepronikne přes svitek do kotevního otvoru. Tím dojde ke snížení kotvicích sil spoje. Expandující pěna, jejíž pronikání směrem od podélné osy svitku přesjednotlivé vrstvy svitku ke stěně kotevního otvoru, je omezené, by mohla vytlačovat kotvu silnějším tlakem na zadní stěnu kotevního otvoru, z tohoto otvoru směrem ven z otvoru. U této rozpěrky s těsným vinutí svitku stačí malý přesah a expanze v tomto místě obvodu kotvy je podstatně nižší,

V případě využití rozpěrky pro vícevrstvý spoj, např. spoj v izolačním souvrství, nebo mezi izolací a zdí atp., které se vyznačuje vysokou hmotností, mohou pevnostní vlastnosti této rozpěrky být nedostatečné. Vysoká hmotnost kotveného souvrství např. se vzduchovou mezerou mezi izolací a konstrukcí, namáhá rozpěrku nejen čistým střihem, ale kombinovaným namáháním ohyb - střih - prip. tah. Nutnost zvyšovat pevnostní parametry těchto rozpěrek je daná zvyšováním tloušťky izolačních souvrství, a taktéž dodatečné kotvení izolačních souvrství na již izolované objekty. Délka rozpěrky v tomto případě, která je namáhaná uvedenou kombinací pevnostního namáhání se prodlužuje o cca 100 % délky rozpěrky, která přesahuje otvor ve stavební konstrukci. Navíc to představuje enormní zvýšení hmotnosti kotveného izolačního souvrství. To vyžaduje zvýšení pevnostních vlastností rozpěrek, což není možné zabezpečit zvětšením průměru rozpěrek, protože to přináší velkou časovou i finanční ztrátu pri montáži. Zvýšení pevnostních vlastností nelze provést ani zvýšením počtu dotýkajících se závitů svitku rozpěrky, protože tím se snižuje prostupnost pro výplňovou hmotu - pěnu. Další možností zvýšení pevnostních vlastností je použití výztužného kovového prvku v podélné ose kotvy, což je běžně a velmi často využívaný způsob. Každý takovýto výztužný kovový prvek je však nežádoucím tepelným mostem.

Zlepšení této rozpěrky přináší CZ PV 2010-300 ze 16.4.2011 téhož přihlašovatele Ecoraw s. r.o., SK jako je předložený vynález, popisuje rozpěrku, s prostorově uspořádanými závity spirály, kde počátek závitu spirály je opatřený hřebenem H ve směru opačném než je dále veden závit, Výplňovou hmotou vně a uvnitř závitů 4 a též mezi nimi, je napěněný plast, s výhodou napěněná polyuretanová pěna a/nebo alespoň jeden materiál ze skupiny, zahrnující sádru, cement, písek, vápno, lepidlo, pojivo a vhodné minerály, případně maltové směsi tekuté, práškové a plastové, s vhodným aditivem, tedy s nadouvadlem, přispívajícím ke zvýšení objemu a snížení hmotnosti těchto minerálních materiálů. Výplňová hmota s výhodou vytváří lepicí terče vně spirály. Spirála může být na vnějším konci rozvinuta do armovací Části. Spirála může mít ve svislém průřezu závity kruhovité, oválné, trojúhelníkovité i vícehranné.

Tato rozpěrka má velmi dobré vlastnosti mechanické, např. pevnostní, které se získají vícenásobným navinutím příslušného materiálu, přičemž schopnost expanzní výplňové hmoty zůstává v podstatě neomezena mezi jednotlivými vrstvami spirály. Zvýšení pevnosti je možno aplikovat pomocí výztužného prvku, kterým je vnitřní hřeben na počátku závitu spirály. Tento výztužný prvek, jakožto vlastní součást spirály rozpěrky, však způsobuje v praxi problém pri aplikaci napěněného plastu aplikačními prostředky, např. hadičkami z plastu. Když je na výrobu této rozpěrky použita tkaná ocelová síť, jakožto nejběžněji využívaný materiál, běžně dochází pri zavádění aplikačních hadiček do kotevního otvoru přes otvor v rozpěrce, k problémům v zasunutí hadičky na dno kotevního otvoru. Čelo hadičky se zachytává o ostré okraje výztužného hřebene v rozpěrce, tvořeného množstvím ostrých konců ocelových drátů, použitých pri výrobě ocelové

-2CZ 22586 Ul sítě. Tudíž, při postupném zavádění i vytahování aplikační hadičky se tato může rozřezat o ostré okraje výztužného hřebene. V případě dalších materiálů, použitých na spirálu rozpěrky k podobnému jevu nedochází, a tato rozpěrka má potom řadu možností uplatnění, a to hlavně v případech, kdy se jedná o rozpěrky s větším průměrem, nad 20 mm. Tyto rozměry jsou obvykle pro j aplikaci kotvení tepelně izolačních systémů méně vyhledávané a využívané.

Podstata technického řešeni i

Uvedené nevýhody se odstraní nebo podstatně omezí u kotvy pro tepelně izolační stavební sys- j terny podle predvýznaku nároku 1. Podstata tohoto technického řešení spočívá v tom, že převaž- i ně plošný rovinný materiál kovový případně jiný materiál s odpovídající pevností, s oky, otvory ;

ιο či perforacemi po celém povrchu, umožňující trvalou deformaci, navinutý do nejméně jedné 1 prostorově uspořádané spirály s nejméně jedním přesahujícím závitem; se závity prostorově uspořádanými ve směru kolmém k podélné ose bez dotyku jednotlivých vrstev závitů; se spirálou, vykazující schopnost prostupu výplňové hmoty mezi jejími prostorově uspořádanými závity, a oky, otvory či perforacemi tohoto materiálu; vytváří kotvu, která má vnější největší průměr 15 závitu spirály 30 mm a nejmenŠí vnitřní průměr 4 mm, a kde vzdálenost mezi jednotlivými závity ] prostorově vinuté spirály je při vnějším průměru spirál do 20 mm rovna průměrné velikosti oka či perforaci materiálu, a při vnějším průměru spirál nad 20 mm rovna 1,5 až 2 násobku průměrné velikosti oka či perforace materiálu, případně průměru otvoru v perforovaném polotovaru. Kotva je vytvořena jako samonosný konstrukční prvek. S výhodou začátek a/nebo konec závitu prosto20 rově vinuté spirály je bez jakékoliv části Či plochy, která by se odchylovala v jakémkoliv jiném směru od spojitého vedení spirály.

Hlavní výhodou tohoto technického řešení je, že kotva je vytvořena jako samonosný konstrukční prvek, který nevyžaduje žádné další vkládané výztužné kompatibilní prostředky, jako je např., šroub nebo tm, které způsobují vytváření nežádoucích tepelných mostů a zvyšují podstatným 25 způsobem cenu kotvy, její hmotnost a též zvyšují montážní čas a cenu montáže. Když začátek a/nebo konec závitu nemá žádnou část nebo plochu, jejíž tečna by směřovala od spojitého pokračování závitu směrem k podélné ose spirály nebo od ní. Takže, kotva nemá žádnou výrobu či montáž komplikující Část např. ve formě hřebenu, zaoblení či sražení koncové hrany, což je vhodné pro ruční výrobu. Kotva podle tohoto technického řešení je snadno vyrobitelná konti30 nuálním způsobem, který jev hromadné výrobě vysoce efektivní a není založena na klasickém navíjení, V případě vícenásobného prostorového navinutí spirály kotvy se závity oddělenými téměř ekvidistantně od sebe, má kotva velmi dobrou schopnost prostupu výplňové hmoty mezi závity, skrze otvory či perforacemi materiálu, a uvnitř a vně spirály směrem ke kotvícímu otvoru, což nakonec vede k vytvoření spolehlivého kotevního spoje, s požadovanou pevností, pri daných 35 parametrech vzdáleností jednotlivých vrstev závitů spirály i jejich průměrů, které byly zjištěny na základě dlouhodobých zkoušek a ověřování. Cena této kotvy na válcovací stolici může být až 4* levnější, než klasické svinování materiálu s hřebenem na vnitřním začátku spirály.

Kotva pro tepelně izolační stavební systémy má vnější největší průměr závitu spirály 30 mm a nejmenŠí vnitřní průměr 4 mm. Toto konkrétní rozmezí bylo odzkoušeno dlouhodobými zkouš40 kami a jeví se také jako nejvhodnější rozměr pro tepelně izolační systémy, spojující stavební konstrukci se stavební izolací.

Dlouhodobými experimenty v poloprovozu i provozu byla zjištěno, že optimální vzdálenost mezi jednotlivými závity prostorově vinuté spirály je, při vnějším průměru spirál do 20 mm rovna průměrné velikosti oka či perforace, případně průměru otvoru v perforovaném polotovaru. Nebo, že optimální vzdálenost mezi jednotlivými závity prostorově vinuté spirály při vnějším průměru spirál nad 20 mm je rovna 1,5 až 2 násobku průměrné velikosti oka či perforace, případně průměru otvoru v perforovaném polotovaru. Pokud při vnější velikostí spirály do 20 mm nejsou dodrženy vzdálenosti jednotlivých vrstev závitů spirály kotvy o velikosti oka, či perforace, potom nastává nebezpečí, že výplňová hmota dostatečně neproexpanduje přes jednotlivé vrstvy kotvy do kotevního otvoru. Pokud při vnější velikosti spirály nad 20 mm nejsou dodrženy vzdá-3CZ 22586 Ul lenosti mezi jednotlivými vrstvami nárokované velikosti oka či perforace, potom může dojít k nedostatečnému proniknuti expanzní výplňové hmoty do kotevního otvoru skrz závity spiráiy kotvy.

Je výhodné, když převážně plošný rovinný materiál kovový, případně jiný materiál s odpovídající pevností, svinutý do spirály v kolmém řezu na podélnou osu má střední část tohoto materiálu svinutu napříč vnitřním průřezem spirály, diagonálně, přičemž vytváří vnitřní příčnou výztuž. Příčná vnitřní výztuž představuje další zlepšení vlastností spirály ve smyslu zajištění vnitřní pevnosti spirály, a tím i celé kotvy. Dále je výhodné, když vnitřní příčná výztuž prochází podélnou osou spirály. Vnitřní výztuž může, ale nutně nemusí procházet podélnou osou spirály, a je vždy vytvořena tak, aby bylo možno mezi touto vnitrní výztuží a přivráceným závitem protáhnout prostředek např. aplikační hadičku, k zapěnění výplňové hmoty. Také je výhodné, když vnitřní příčná výztuž vykazuje v příčném řezu, kolmém na podélnou osu tvar písmene „S“ se zakulacenými přechody do navazujících závitů spirály. Tento typ výztuhy má tu přednost, že neexistuje ve vnitřním prostoru kotvy roztřepená hrana výztuhy, jako je tomu u stávajícího stavu techniky dle PV 2010-300. Předností této výztuhy je jednak zvýšená pevnost kotvy a snadné zavedení aplikační hadičky, až na dno kotevního otvoru. Rovněž je výhodné, když vnitřní příčná výztuž vykazuje v příčném řezu tvar písmene „S“ s ostrým přechodem do závitu spirály. Tento typ výztuhy je výrobně jednodušší než předchozí zakulacená výztuha, poskytuje též možnost snadného zavedení aplikační hadičky.

Toto technické řešení se věnuje též ukotvení kotvy podle tohoto technického řešení. Podstata ukotvení této kotvy v tepelně izolačních stavebních systémech podle tohoto technické řešení spočívá v tom, že spirála a výplňová hmota prostupující vně i uvnitř touto spirálou, mezi jejími závity a skrze její oka, otvory či perforace materiálu vytváří samonosný konstrukční prvek, který vyplňuje kotevní otvor v tepelně izolačních stavebních systémech. Je výhodné, když hloubka zasunutí kotvy do kotevního otvoru ve stavební konstrukci odpovídá 2 až 10 násobku průměru kotvy, ne víc než 150 mm, podle stavu a tloušťky stavební konstrukce. Pokud se dodrží nárokované zasunutí kotvy do stavební konstrukce, je kotvení ve stavební konstrukci tímto způsobem bezpečné. Pokud by se nedodržela tato hloubka zasunutí kotvy do stavební konstrukce, tak se snižuje pevnost kotvení. Rovněž je výhodné, když hloubka zasunutí kotvy do kotevního otvoru ve stavební izolaci musí byt minimálně do hloubky 2/3 stavební izolace, ne však méně než 50 mm. Pokud se dodrží nárokované zasunutí kotvy do stavební izolace, kotvení ve stavební izolaci je bezpečné. Pokud by se nedodržela tato hloubka zasunutí kotvy do stavební izolace, tak v určitých případech nemusí být dosaženo požadovaných přídižných sil.

Přehled obrázků na výkresech

Na obr. 1 A, AB, la, lb, lc, Id je znázorněn nejbližší stav techniky dle přihlášky vynálezu CZ PV 2010-300 o názvu Rozpěrka.

Obr. 1A znázorňuje v perspektivním pohledu aplikace napěněné výplňové hmoty do rozpěrky dle následujících provedení rozpěrky dle obr. la, lb, lc, ld, obr. 1B podélný svislý řez touto aplikací, s kotvou zasunutou ve stavební konstrukci.

Obr. la znázorňuje boční pohled na spirálu rozpěrky, vetknutou do stavební konstrukce, a obr. lb rez A-A z obr. la, kde vnitřní konec závitu spirály, ukončený hřebenem leží v horizontální rovině kolmého řezu;

obr. lc znázorňuje boční pohled na spirálu rozpěrky, vetknutou do stavební konstrukce, obr. Id řez B-B z obr. lc, kde vnitřní konec závitu spirály, ukončený hřebenem, leží ve svislé rovině kolmého řezu.

Předložené technické řešení kotvy pro tepelně izolační stavební systémy je podrobně popsáno na příkladech provedení a na připojených schematických výkresech, z nichž představuje

-4CZ 22586 Ul obr. 2a boční pohled na podélnou osu dvojité spirály kotvy, vetknutou do stavební konstrukce, a obr. 2b řez Al-Al z obr. 2a, s vnitřní výztuhou ve tvaru obráceného písmene „S“ svisle orientované, obr. 2c boční pohled na podélnou osu dvojité spirály kotvy, vetknutou do stavební konstrukce, a obr. 2d řez B1 -B1 z obr. 2c, s vnitřní výztuhou ve tvaru obráceného písmene „S“ svisle orientovanou, obr. 3 axonometrický pohled na část jednoduché prostorové spirály kotvy, obr. 4 axonometrický pohled na část dvojité spirály kotvy, s vnitřní výztuhou ve tvaru obráceného zakulaceného „S“, obr. 5 axonometrický pohled na část dvojité spirály kotvy, s vnitřní výztuhou ve tvaru obráceného písmene „S“, s ostrými hranami, obr. 6 kolmý řez na podélnou osu spirály kotvy, kde spirála má tvar blízký Archimédově spirále, obr. 7 pohled shora na drátěné pletivo, s osnovou a útkem, obr. 8 pohled shora na perforovaný polotovar, obr. 9a boční pohled na spirálu vnějšího válcovitého tvaru, obr. 9b řezy AI-AI, AII-AII, ΑΙΠ-ΑΓΠ z obr. 9a, obr. 10a boční pohled na spirálu vnějšího kuželovitého tvaru, obr. 10b řezy BI-BI, BH-BH, ΒΙΠ-ΒΙΠ z obr. 10a, obr. 11a axonometrický pohled na vnější válcovitou spirálu kotvy, se schematickým znázorněním sil. působících na kotvu bez výplňové hmoty, při namáhání na ohyb, obr. 11b řez C-C z obr. 1 la, po deformaci spirály ohybem bez výplňové hmoty, obr. 12a axonometrický pohled na jednoduchou prostorovou spirálu kotvy, obr. 12b kolmý řez z obr. 12a v kterémkoliv místě podélné osy této spirály, obr. 13 kolmý řez na aplikaci kotvy v kontaktním zateplovacím systému, obr. 14 kolmý řez na aplikaci kotvy v bezkontaktním zateplovacím systému, obr. 15 aplikace kotvy v kontaktním zateplovacím systému, v místě absence lepidla mezi stavební konstrukcí a původní stavební izolací, a obr. 16 aplikace kotvy v kontaktním zateplovacím systému, v místě přítomnosti lepidla mezi stavební konstrukcí a původní stavební izolací.

Příklady provedení technického řešení

Příklad 1 (Obr. ΙΑ, 1B, la, lb, lc, ld)

Nejbližší stav techniky dle přihlášky vynálezu CZ PV 2010-300,

Stávající řešení spirálovité rozpěrky 100 dle CZ PV 2010-300 je znázorněno obr. ΙΑ, 1B, la, lb, lc, ld. Na obr. 1A je znázorněna v perspektivním pohledu aplikace neznázorněné napěněné v hmoty do rozpěrky 100. Na obr. 1B je znázorněn podélný svislý řez touto aplikací, s rozpěrkou 100 zasunutou ve stavební konstrukci 800.

-5CZ 22586 Ul

Na obr. ΙΑ, 1B je znázorněna aplikace napěněné expanzní výplňové hmoty do spirálovité rozpěrky 100, zhotovené z drátěného pletiva případně perforovaného plechu, jejíž spirála 200 je vytvořena ze závitu 400. přesahující první závit 400 na vnějším povrchu rozpěrky 100. Vnitřní konec závitu 400 je ukončen vnitřním hřebenem 110 orientovaným směrem k podélné ose 50Q.

Výplňová hmota se aplikuje do vnitřního prostoru spirály 200 aplikační hadičkou 160. Při zasouvání aplikační hadičky 160. šipkou naznačeným směrem ke dnu kotevního otvoru, skrz vnitřní prostor spirály 200, vzniká poměrně velké riziko kolize čela aplikační hadičky 160 s otřepem či přesahujícími dráty z pletiva či ostrých okrajů perforovaného plechu, a v tomto místě se může aplikační hadička zadrhnout a její další zasunutí se zastaví. Obsluha se může domnívat, že konec ío aplikační hadičky 160 již byl zasunut až ke dnu kotevního otvoru a začne s vypěňováním. Tak vzniká vážné nebezpečí, že expanzní hmota nevyplní kotevní otvor v celé zasunuté délce kotvy. Může tak dojít k výraznému snížení kotvicích sil. Je možno jednoduchým způsobem zabezpečit kontrolu hloubky zasunuti aplikační hadičky 160, např. zasunutím ocelového kolíku před napěněním, avšak jedná se o další úkon a tím i o časovou ztrátu.

Na obr, la je znázorněn boční pohled na spirálu 200 rozpěrky 100. vetknutou do stavební konstrukce 800. Na obr. lb je znázorněn kolmý řez A-A rozpěrkou 100 z obr. la, jejíž vnitřní konec závitu 400 spirály 200 je ukončen hřebenem 110, který leží v horizontální ose kolmého řezu spirály 200.

Na obr. la je též znázorněna síla působící na volném konci spirály 200, která ji namáhá na ohyb. Průřezový modul Wqi v ohybu je veličinou, která charakterizuje průřez rozpěrky 100 a její polohy, respektive polohy hřebene 110 vzhledem k zatěžující síle F_Oi ^η. Průřezový modu Wpi v tomto případě umožňuje namáhat rozpěrku 100 silou Fpi m což znamená, že je to nejnevýhodnější orientace hřebene 110 vzhledem ke směru namáhané síly Fqj v ohybu. V této poloze hřebene 110 je rozpěrka 100 schopna přenést nejmenší sílu Bai, která namáhá takto orientovanou rozpěrku na ohyb.

Na obr. lc znázorněn boční pohled na spirálu 200 rozpěrky 100, vetknutou do stavební konstrukce 800. Na obr. ld je znázorněn kolmý řez B-B rozpěrky 100 z obr. lc, kde vnitřní konec závitu 400 spirály 200, je ukončený hřebenem 110. který leží ve vertikální ose kolmého řezu spirály 200.

Na obr. lc a je znázorněna síla F^ působící na volném konci spirály 200, která ji namáhá na ohyb. Průřezový modul v ohybu je veličinou, která charakterizuje průřez rozpěrky 100 a její polohy, respekt, polohy hřebene 110 vzhledem k zatěžující síle Fm _ra.· Průřezový modu v tomto případě umožňuje namáhat rozpěrku 100 silou Fqi v ohybu. V této poloze hřebene 110 je tatáž rozpěrka 100 schopna přenést největší sílu F_n2 mw. která namáhá takto orientovanou rozpěrku na ohyb. Rozdíl sil, které namáhají rozpěrku 100 v ohybu, a jimiž kterou můžeme namáhat rozpěrku 100 nejpříznivější poloze hřebene 110 dle obr. Id, a v nejnevýhodnější poloze podle obr. lb, je značný. O tom svědčí i poměr sil F_Oi a Fq₂ a taktéž poměr průřezových modulů Wqi njn a Wo_2max.

Z toho vyplývá, že u této rozpěrky 100 je velmi zásadní její natočení hřebene 110 vůči namáhají40 cím silám F^ v ohybu.

Všechna další příkladná konkrétní provedení se týkají předloženého technického řešení.

Příklad 2 (Obr. 2a, 2b, 2c, 2d)

Kotva L určená pro tepelně izolační stavební systémy, v konkrétním příkladném provedení podle tohoto technického řešení, bez znázorněné výplňové hmoty 9, je vyobrazena na obr. 2a, 2b, 2c, 2d.

Kotva i je vytvořena jako samonosný konstrukční prvek. Kotva I nepotřebuje žádné další výztužné kompaktní prostředky, které způsobují nežádoucí tepelné mosty a zvyšují hmotnost konstrukce kotvení. Začátek a/nebo konec závitu 4 je bez jakékoliv části či plochy, která by směřo-6CZ 22586 Ul vala v jakémkoliv jiném směru od spojitě vedeného pokračování spirály 2 směrem k její podélné ose 5 nebo od ní, což značně usnadňuje výrobu.

Na obr. 2a je znázorněn boční pohled na spirálu 2 kotvy 1, vetknutou do stavební konstrukce 8.

Na obr. 2b je znázorněn kolmý rez Al-Al kotvy 1 z obr. 2a. Výztuha 11 ve tvaru obráceného 5 písmene „S“ je orientovaná ve svislé ose 7 z obr. 2a.

Na obr. 2a je znázorněna síla Fqi působící na volném konci spirály 2, která ji namáhá na ohyb. Průřezový modul v ohybu je veličinou, která charakterizuje průřez kotvy I a její polohy, respektive polohy vnitřní příčné výztuže H vzhledem k zatěžující síle Fqi Průřezový modu W-m ma» v tomto případě umožňuje namáhat kotvu I silou Fp_t což znamená, že je to nejvýhodío nější orientace vnitřní příčné na výztuže Π. vzhledem ke směru namáhané síly Eoi v ohybu. V této poloze vnitřní příčné výztuže li je kotva I schopna přenést největší sílu Fqi která namáhá takto orientovanou kotvu I na ohyb.

Na obr. 2c je znázorněn boční pohled na spirálu 2 kotvy i, vetknutou do stavební konstrukce 8.

Na obr. 2d je znázorněn kolmý rez Bl-Bl kotvou I z obr. 2c. Výztuha li ve tvaru obráceného 15 písmene ,,S“ je orientovaná ve vodorovné ose 5 kotvy 1.

Na obr. 2c je znázorněna síla působící na volném konci spirály 2, která ji namáhá na ohyb. Průřezový modul v ohybu je veličinou, která charakterizuje průřez kotvy i a její polohy, respekt. polohy výztuhy H vzhledem k zatěžující sile £02^. Průřezový modu Wn_2min v tomto případě umožňuje namáhat kotvu 1 silou Fqi v ohybu. V této poloze vnitřní příčné výztuže Π je tatáž kotva 1 schopna přenést nejmenší sílu Fp_2mim, která namáhá tutéž kotvu i na ohyb.

Rozdíl sil, které namáhají kotvu I v ohybu, a síly jimiž můžeme namáhat kotvu i v nejnepříznivější poloze vnitřní příčné výztuhy H dle obr. 2d, a v nej výhodnější poloze podle obr. 2b, je z pohledu použití kotvy 1 zanedbatelný. O tom svědčí i poměr sil Fqi min a F_Q2 a taktéž poměr průřezových modulů a W_02max,

Z toho vyplývá, že u této kotvy 1 není zásadní rozdíl v natočení její vnitrní příčné výztuže H vůči namáhajícím silám F^, Fo? v ohybu.

Příklad 3 (Obr. 3)

Na obr. 3 je perspektivní pohled na část jednoduché kotvy i a se dvěma závity 4 v prostorovém 30 uspořádání, kde vnitřní závit 4 není ukončený žádnou vnitřní výztuží. Vnější největší průměr závitu 4 spirály 2 je 30 mm a nejmenší průměr je 4 mm. U tohoto uspořádání závitů 4 spirály 2 jednoduché kotvy la dochází k dobrému prostupu neznázoměné expanzní výplňová hmoty 9 uvnitř, vně i mezi závity 4 této jednoduché kotvy la. Závity 4 jsou vinuty téměř ekvidistantně.

Vzdálenost mezi jednotlivými oddělenými závity 4 prostorově vinuté spirály 2 je při vnějším 35 průměru spirály 2 nad 20 mm rovna 1,5 až 2 násobku průměrné velikosti oka, otvoru či perforace materiálu 3. U tohoto uspořádání jednoduché kotvy la je možno použit aplikační hadičku 16 s poměrně velkým aplikačním průřezem, samozřejmě menším než je vnitřní průměr této kotvy la.

Jednoduchá kotva Ja má dobrou pevnost při namáhání ve střihu i ohybu.

Z takto uspořádané spirály 2 a výplňové hmoty 9 prostupující vně i uvnitř touto spirálou 2, mezi 40 jejími závity 4 a skrze její oka, otvory či perforacemi materiálu 3 je vytvořena kotva la jakožto samonosný konstrukční prvek pro kotevní otvory v tepelně izolačních stavebních systémech.

Příklad 4 (Obr. 4)

Alternativní provedení kotvy dvojité lb je znázorněno na obr, 4 v částečném axonometrickém 45 pohledu, se zaoblenou vnitřní výztuhou lib. Vnitřní výztuha 11b má tvar obráceného zakulaceného „S“ a vytváří v příkladném provedení dva téměř identicky zrcadlově uspořádané vnitřní kanálky. Do každého z těchto kanálků, se zavádí neznázoměné expanzní výplňová hmota 9 apli-7CZ 22586 Ul kační hadičkou 16. případně současně do obou těchto kanálků zdvojenou aplikační hadičkou 16. Oba kanálky mají tvar, který v žádném případě nevytváří riziko kolize při zasouváni aplikační hadičky 16 s ostrými hranami nebo dráty 3 pletiva 3a či perforovaného plechu 3a. Při vytahování aplikační hadičky 16 a současném vypěnování výplňové hmoty 9 nedochází k mechanickému poškození nebo rozřezání aplikační hadičky 16, většinou zhotovené z pružného plastu. Předností této dvojité kotvy lb je, že libovolná orientace zaoblené vnitřní výztuže 11b vůči vertikální ose 7 neovlivňuje v podstatné míře, velikost síly, kterou je schopna tato dvojitá kotva lb snášet.

Příklad 5 (Obr. 5) ío Další alternativní provedení dvojité kotvy lc je znázorněno v částečném axonometrickém pohledu na obr. 5. Jedná se dvojitou kotvu lc s ostrou vnitřní výztuhou 11c ve tvaru obráceného písmene „S“, s ostrými hranami a s menším radiusem zaoblení. V příkladném provedení, tvar vnitřní výztuže 11c je ve své velké části přímočarý, téměř ve tvaru přímky. Vnitřní prostor této alternativní dvojité kotvy lc je rozdělen na dva téměř identické kanálky, do nichž se zasunují t5 aplikační hadičky 16, nebo aplikační hadička 16 se zdvojenými konci. Poloha ostré vnitřní výztuže 1 lc alternativní dvojité kotvy lc vůči vertikální ose 7 více ovlivňuje únosnost kotvy lc. Toto provedení dvojité kotvy lc je jednodušší na výrobu, než provedení dvojité kotvy lb uvedené v předchozím příkladu provedení.

Příklad 6 (Obr. 6)

Další alternativní kotva Id ve tvaru Archimedovy spirály 2c je znázorněna na obr. 6 v kolmém řezu na její podélnou osu 5. Jedná se o nejčastěji používaný tvar spirály 2, který respektuje podmínku požadovaných vzdáleností jednotlivých vrstev spirály 2 mezi závity 4. Jedná se téměř ideální matematickou spirálu, kde vzdálenost mezi jednotlivými vrstvami závitů 4 je konstantní.

Tato alternativní spirála Id nemá vnitřní konec závitu 4 situován v podélné ose 5 kotvy Id, ale má vnitřní konec závitu 4 od podélné osy 5 situován v takové vzdálenosti, aby bylo možno provést aplikaci neznázoměné výplňové hmoty 9 do vnitrního prostoru tohoto typu kotvy Id. Vzdálenost mezi jednotlivými oddělenými závity 4, označené Χχ, x^ je téměř stejná jako rozměr ok používaného pletiva jako xi na dalším obr. 7, nebo otvoru na plechu s perforacemi x na obr. 8.

Vzdálenost x±, x^ mezi jednotlivými oddělenými závity 4 prostorově vinuté spirály 2 je při vnějším průměru spirál 2 do 20 mm rovna průměrné velikosti oka, otvoru perforace materiálu 3a. 2b.

Příklad 7 (Obr. 7)

Kotva i je zhotovena svinutím z rovinného plošného materiálu 3, např. z kovového pletiva 3a s osnovou a útkem, jak je znázorněno na obr. 7 v pohledu shora na toto pletivo 3a. Pletivo 3a může být povrchově upravené, např. galvanicky či jinak. Pletivo 3a může být zhotoveno z nerezového materiálu.

Příklad 8 (Obr. 8)

Na obr. 8 je znázorněn jiný plošný materiál 3, a to v pohledu shora kovový plochý polotovar 3a s různým druhem perforací. Tento materiál může být povrchově upravený případně může mít antikorozní vlastnosti.

Příklad 9 (Obr. 9a, 9b)

Obr. 9a znázorňuje boční pohled na válcovitou kotvu le vnějšího válcovitého tvaru, která je nejobvyklejším typem spirály 2. Technologicky je tento typ kotvy le nenáročný na výrobu s celou

-8CZ 22586 Ul radou možností využití, bez nutnosti rozlišovat orientaci konců kotvy le pri vkládání do kotevního otvoru.

Na obr. 9b jsou znázorněny kolmé řezy z obr. 9a, a to řezy AI-AI, ΑΙΙ-ΑΠ, ΑΠΙ-ΑΙΠ z obr. 9a. Z těchto řezů je patrno, že kolmé řezy na podélnou osu 5 válcovité kotvy le v jakémkoliv místě jsou shodné.

Příklad 10 (Obr. 10a, 10b)

Obr. 10a znázorňuje boční pohled na alternativní kuželovitou kotvu lf vnějšího kuželovitého tvaru. Na obr. 10b jsou znázorněny řezy Bl-Bl, B2-B2, B3-B3 z obr. 10a, z nichž je zřejmé, že ío vnější povrch kuželovité kotvy lf se spojitě zvětšuje. Tato kotva lf se musí vkládat do kotevního otvoru jejím koncem s menším průměrem. Výhodou tohoto typu kotvy lf je, že kotvicí síly, udržující kotvu lf ve stavební konstrukci 8, jsou převážně větší než síly, spojující kotvu lf se stavební izolací 12. Kuželovitý tvar kotvy ff, zasunuté do stavební izolace 12 zvětšuje sílu, kterou je potřebné odtrhnout tuto izolaci 12 od stavební konstrukce 8.

Přikladli (Obr. 11)

Na obr. 1 la je znázorněn axonometrický pohled na vnější válcovitou kotvu le, se schematickým znázorněním sil působících na kotvu le, délky L, bez výplňové hmoty 9, pri namáhání na ohyb ve směru os x, y, z, a to zátěžovou silou F v ohybu, Z vyobrazení v pravé části obr. 1 laje patmé,

2o že největší napětí se přenáší vlákny nej vzdálenějšími od neutrální osy x.

Obr, 1 lb znázorňuje tuto původně válcovitou kotvu 2e v řezu C-C z obr. 1 la, po deformaci spirály 2e ohybem, bez výplňové hmoty. Z tohoto vyobrazení je zřejmé, že vlivem působení síly v ohybu nevyplněná spirála 2e má sklon se deformovat do elipsovitého tvaru. Z tohoto obrázku je též zřejmé, že teoreticky se podélná vlákna materiálu 3 v nejzatíženějších oblastech přiblížily ose

x. Tím odolnost původní kotvy 2e působením zátěžových sil F v ohybu se rapidně snížila.

Tento uvedený příklad provedení zatížení spirálovité válcovité kotvy le bez výplňové hmoty ilustruje přiklad, co se může stát, pokud není válcovitá kotva le vyplněna, a tudíž neklade v podstatě odpor vrstvám spirály přibližovat se k neutrální ose x, a tím se deformovat.

Pokud je válcovitá kotva le, po zasunutí do kotevního prostoru, vyplněná expanzní napěňovací 30 hmotou, tato hmota zabraňuje jednotlivým vrstvám závitů 4 spirály 2, přibližovat se vzájemně a současně vzájemně k neutrální ose x. Napěňovací hmota 9, klade takový odpor, který je schopen udržet původní vzdálenost závitů 4 při síle značně větší, jako nepropěněná spirála 2. K deformaci zapěněné kotvy le dochází podstatně později pri daleko vyšší zátěžové síle F.

Příklad 12 35 (Obr. 12)

Obr. 12a je axonometrický pohled na jednoduchou prostorovou spirálu 2 válcovité kotvy fe. Vnější přímkové zakončení spirály 2 je označeno písmenem A, vnitřní zakončení spirály 2 je označeno písmenem B.

Na obr. 12b je znázorněn kolmý řez z obr. 12a v kterémkoliv místě podélné osy 5 této spirály 2, 40 kde písmeno A označuje vnější konečný bod spirály 2, a písmeno B označuje vnitřní konečný bod B této spirály 2, v kolmém řezu.

Kotva fe má vnějším průměr (obr. 12b) a vnitřní průměr Φη»_π. Pro zateplovací systémy bylo zjištěno dlouhodobými experimenty rozsah tohoto maximálního průměru do 30 mm, a minimální průměr Φ^ nad 4 mm.

-9CZ 22586 Ul

Příklad 13 (Obr. 13)

Příkladná konkrétní aplikace kotvy 1 v kontaktním zateplovacím systému je popsána dále a je zobrazena na obr. 13, znázorňující částečný kolmý řez na podélnou osu 5 kotevního spoje. Tato aplikace je též určena pro dodatečné kotvení kontaktního zateplovacího systému při jeho nedostatečné soudržnosti se stavební konstrukcí.

Kontaktní zateplovací systém zahrnuje stavební konstrukci 8 a stavební izolaci 12, mezi nimiž je uzavřená vzduchová mezera 14. Ve stavební konstrukci 8 byl vyvrtán kotevní otvor 15a. jehož délka Lg odpovídá 2 až 10 násobku, s výhodou 3 až 6 násobku, vnějšího průměru d kotvy 1 při jo respektování stavu a tloušťky stavební konstrukce 8. Když je dodrženo takové zasunutí kotvy I do stavební konstrukce 8, a je odborně posouzen stav a tloušťka stavební konstrukce 8, a rovněž i hmotnost kotvené ěi dodatečně kotvené stavební izolace 12, je kotvení ve stavební konstrukci 8 bezpečné. Nedostatečným posouzením stavu stavební konstrukce 8 a nesprávným určením hmotnosti stavební izolace 12 by se mohla snížit kotvicí schopnost systému.

Dlouhodobými experimenty bylo zjištěno, že optimální minimální délka Z1 zasunutí kotvy 1 do kotevního otvoru 15b ve stavební izolaci 12, musí být minimálně do hloubky 2/3 stavební izolace 12, ne však méně než 50 mm, při např. polystyrénové stavební izolaci 12 s předepsanou měrnou hmotností příslušnými evropskými normami pro kontaktní zateplování. Pokud by bylo nedodrženo zasunutí kotvy i do stavební izolace 12, může dojit k poklesu požadovaných přídržných sil, daných příslušnou normou.

Hloubka zapuštění Z2 kotvy 1 ve stavební izolaci 12 je stanovena na základě vykonaných experimentů na minimálně 5 mm, což zamezí vytvoření tepelného mostu kotvou I.

Mezi stavební konstrukcí 8 a stavební izolací 12 je vzdálenost V, která je daná příslušnými normami pro kontaktní zateplovací systémy. Tento prostor mezi stavební konstrukcí 8 a stavební izolací 12 částečně vyplňuje lepidlo, nebo uzavřené vzduchové mezery 14. V případě realizace nového kontaktního zateplovacího systému se vzdálenost V vytváří ve smyslu příslušných norem. V případě rekonstrukcí nebo sanací kontaktních zateplovacích systémů je respektována již daná vzdálenost V.

Příklad 14 (Obr. 14)

Na obr. 14 je znázorněn kolmý rez aplikace kotvy 1 v bezkontaktním zateplovacím systému. Bezkontaktní zateplovací systém zahrnuje obdobné stavební prvky a vztahy mezi nimi jako v předchozím příkladném provedení, s tím rozdílem, že vzdálenost V mezi stavební konstrukcí 8 a stavební izolací 12 je navrhovaná s ohledem na jiné skutečnosti, než jsou příslušné normy pro kontaktní zateplovací systémy.

Prostor mezi stavební konstrukcí 8 a stavební izolací 12 neobsahuje žádná dodatečná lepidla, pouze neznázoměné lepicí terče, které byly vytvořeny v okolí kotev 1 expandující výplňovou hmotou 9 (neznázoměno).

Příklad 15 (Obr. 15)

Na obr. 15 je znázorněna další aplikace kotvy 1 v kontaktním zateplovacím systému, zahrnujícím stavební konstrukci 8 a původní tepelnou stavební izolaci 12a, a za ní situovaná nová tepelná stavební izolace 12b. K této situaci dochází v případě ztráty soudržnosti původního zateplovacího systému z jakéhokoliv důvodu. Je možné využít skutečnost, že je nutné obnovit soudržnost a přídržnost dodatečným kotvením a vykonat zároveň dodatečné zateplení objektu podle současných požadavků a doporučení. Na původní kontaktní zateplovací systém je realizováno kotvení nového izolačního systému a zároveň se obnoví spojení původního kontaktního zateplovacího se stavební konstrukcí 8.

-10CZ 22586 Ul

V tomto konkrétním příkladném provedení je popsán i znázorněn na obr. 15 případ, kdy při dodatečném kotvení byl navrtaný kotevní otvor 15a do stavební konstrukce 8 a přes obě stavební izolace 12a, 12b s kotevním otvorem 15b. V prostoru mezi stavební konstrukcí 8 a stavební izolací i2a se nachází vzduchová mezera 14a a mezi oběma stavebními izolacemi 12b se nachází vzduchová mezera 14b. Ve vzduchových mezerách 14a, 14b se vytvoří kruhovitý terč 17 napěněné hmoty 9 v okolí kotvy i, který zvýší přídržnou sílu, vznikající už v samotné kotvě I při expanzi napěněné hmoty 9 v kotevním otvoru 15a do stavební konstrukce 8 a v kotevních otvorech 15b původní stavební izolace 12a. Nová vrstva zateplovacího systému je kotvena samotnou kotvou 1 a lepicími terči 17 z napěněné hmoty 9, které se v jejím okolí vytvořily.

ío Uvedené řešení umožňuje efektivní využití prostředků na sanaci kontaktních zateplovacích systémů a současně v tomto případě zlepší tepelnou stavební izolaci stavby, přičemž současně obnoví soudržnost původní stavební izolace 12a se stavební konstrukcí 8.

Příklad 16 (Obr. 16) ts Obr. 16 znázorňuje další možnou aplikaci kotvy 1 v kontaktním zateplovacím systému, v podstatě shodnou s předchozím příkladným provedením, s tím rozdílem, že kotevní otvor 15a byl navrtán v místě přítomnosti lepidla 13 mezi stavební konstrukcí 8 a původní stavební izolací 12a.

Též v tomto případě se obnoví soudržnost původního zateplovacího systému se stavební konstrukcí 8. Kotva 1 zabezpečí spolehlivé kotvení zateplovacího systému.

Uvedená příkladná provedení kotvy 1 pro tepelně izolační stavební systémy není možné vysvětlovat omezeně jen podle těchto konkrétně uvedených příkladů. Ve smyslu a rozsahu nároků na ochranu je možno vytvořit neomezené množství kotev 1 pro tepelně izolační stavební systémy, podle tohoto technického řešení.

Průmyslová využitelnost

Kotva pro tepelně izolační stavební systémy slouží na kotvení kontaktních i bezkontaktních, vnitřních či vnějších zateplovacích systémů, též pro stropní izolační systémy, pro spojení stavební izolace 12 se stavební konstrukcí 8, výhodně pro stavební izolační souvrství.

Claims

NÁROKY NA OCHRANU

1, Kotva pro tepelně izolační stavební systémy je zhotovená z plošného převážně rovinného

30 materiálu kovového příp. jiného materiálu s odpovídajícími pevnostními vlastnostmi, s oky Či otvory nebo perforacemi po celém povrchu, vyplněného výplňovou hmotou (9), je podélná ve směru své podélné osy (5) s danou délkou, a daným průřezem kolmým v řezu na podélnou osu (5) kotvy (1), kde kovovým materiálem (3, 3a, 3b) pro spirálu (
2) je kovové pletivo (3a) nebo síťovina z nerezu, nebo s antikorozní úpravou, nebo tenká deska (3b) s otvory, průchozími

35 perforacemi či záseky, případně jiným materiálem s odpovídajícími pevnostními vlastnostmi pro spirálu (2), jako je plastový materiál (3, 3a, 3b) ve formě tenké desky (3b) s otvory či oky, či pletivo (3a) či síťovina, přičemž tento plošný převážně rovinný kovový příp. jiný materiál (3, 3a, 3b) s odpovídající pevností s oky, otvory, je navinutý kolem podélné osy (5) rozpěrky s nejméně jedním ukončeným závitem (4), s počátkem závitu (4) prostorové spirály paralelním k podélné

40 ose (5), a s koncem závitu (4) či posledním závitem (4) situovaným převážně na vnějším plášti, nebo vytvářejícím Částečně či úplně vnější plášť kotvy (1) z tohoto materiálu (3, 3a, 3b), vyznačující se tím, že převážně plošný rovinný materiál (3, 3a, 3b) kovový případně jiný materiál s odpovídající pevností, s oky, otvory či perforacemi po celém povrchu, umožňující

CZ 22586 Ul trvalou deformaci, a navinutý do nejméně jedné prostorově uspořádané spirály (2, 2a, 2b, 2c, 2d, 2e) s nejméně jedním přesahujícím závitem (4), a se závity (4) prostorově uspořádanými ve směru kolmém k podélné ose (5) bez dotyku jednotlivých vrstev závitů (4), a se spirálou (2, 2a, 2b, 2c, 2d, 2e), vykazující schopnost prostupu výplňové hmoty (9) vně i uvnitř této spirály (2,2a,

5 2b, 2c, 2d, 2e), mezi jejími prostorově uspořádanými závity (4), a oky, otvory či perforacemi tohoto materiálu (3, 3a, 3b), kde kotva (1, la, lb, lc, ld, le, lf)má

- vnější největší průměr závitu (4) spirály (2, 2a, 2b, 2c, 2d, 2e) 30 mm a nejmenší průměr je 4 mm, přitom io - vzdálenost mezi jednotlivými oddělenými závity (4) prostorově vinuté spirály (2, 2a, 2b, 2c, 2d, 2e) je při vnějším průměru spirál (2, 2a, 2b, 2c, 2d, 2e) do 20 mm rovna průměrné velikosti oka, otvoru perforace materiálu (3, 3a, 3b), a

- vzdálenost mezi jednotlivými oddělenými závity (4) prostorově vinuté spirály (2, 2a, 2b, 2c, 2d, 2e) je při vnějším průměru spirál (2, 2a, 2b, 2c, 2d, 2e) nad 20 mm rovna 1,5 až 2 násobku

15 průměrné velikosti oka, otvoru či perforace materiálu (3, 3a, 3b),

- z takto uspořádané spirály (2, 2a, 2b, 2c, 2d, 2e) a výplňové hmoty (9) prostupující vně i uvnitř touto spirálou (2, 2a, 2b, 2c, 2d, 2e), mezi jejími závity (4) a skrze její oka, otvory či perforacemi materiálu (3, 3a, 3b) je vytvořena kotva (1, la, lb, lc, ld, le, lf) jakožto samonosný konstrukční prvek pro kotevní otvory (15,15a, 15b) v tepelně izolačních stavebních systémech.

20 2. Kotva podle nároku 1, vyznačující se tím, že začátek a/nebo konec závitu (4) prostorově vinuté spirály (2, 2a, 2b, 2c, 2d, 2e) je bez jakékoliv části či plochy, která by se odchylovala v jakémkoliv jiném směru od spojitého vedení spirály (2, 2a, 2b, 2c, 2d, 2e).
3. Kotva podle nároku 1, vyznačující se tím, že převážně plošný rovinný materiál kovový (3), případně jiný materiál s odpovídající pevností, svinutý do spirály v kolmém řezu na

25 podélnou osu (5), má střední část tohoto materiálu (3) svinutou napříč vnitřním průřezem spirály (2, 2a, 2b, 2c, 2d, 2e), přičemž vytváří vnitrní příčnou výztuhu (11, 11b, 11c) jakožto spojitý vnitřní výztužný prvek.
4. Kotva podle nároku 3, vyznačující se tím, že vnitřní příčná výztuha (11, 11b, 1 lc) prochází podélnou osou (
5) spirály (2,2a, 2b, 2c, 2d, 2e).

30 5. Kotva podle nároku 3, vyznačující se tím, Že vnitřní příčná výztuha (1 lb) vykazuje v příčném řezu, kolmém na podélnou osu (5) obrácený tvar písmene „S“ se zakulacenými přechody do navazujících závitů (4) spirály (2,2a, 2b, 2c, 2d, 2e).
6. Kotva podle nároku 3, vyznačující se tím, že vnitřní příčná výztuha (11c) vykazuje v příčném řezu obrácený tvar písmene „S“ s ostrým přechodem do navazujících závitů (4)

35 spirály (2,2a, 2b, 2c, 2d, 2e).
7. Ukotvení kotvy pro tepelně izolační stavební systémy podle nároků lažó, vyznačující se tím, že spirála (2, 2a, 2b, 2c, 2d, 2e) a výplňová hmota (9) prostupující vně i uvnitř touto spirálou (2, 2a, 2b, 2c, 2d, 2e), mezi jejími závity (4) a skrze jejími oky, otvory či perforacemi materiálu (3, 3a, 3b) vytváří samonosný konstrukční prvek, který vyplňuje kotevní otvor

40 (15,15a, 15b) v tepelně izolačních stavebních systémech.
8. Ukotvení podle nároku 7, vyznačující se tím, že hloubka (L_a) zasunutí kotvy (1, la, lb, lc, ld, le, lf) do kotevního otvoru (15, 15a, 15b) ve stavební konstrukci (8) odpovídá maximálně 2 až 10 násobku průměru kotvy (1, la, lb, lc, ld, le, lf), avšak maximálně do 150 mm.

45 9. Ukotvení podle nároku 7, vyznačující se tím, že hloubka (L_a) zasunutí kotvy (1, la, lb, lc, ld, le, lf) do kotevního otvoru (15, 15a, 15b) ve stavební izolaci (12, 12a, 12b)

-12CZ 22586 Ul zasahuje maximálně do hloubky 2/3 stavební izolace (12, 12a, 12b), avšak maximálně do 50 mm hloubky stavební izolace (12,12a, 12b),